26/2015 Adaptační pobyt 6.B Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015 Když jsme přijeli bylo deseti hodin. 6.A řída před námi ještě hodnotila Adaptační pobyt, tak jsme zůstali venku na hřišti a dělali různé sporty. Před obědem jsme se setkali na chvíli s kamarády ze 6.A a po pak jsme se ubytovali do pokojů. V zápětí nás zavolali do jídelny kde nás přívítali a představili se nám, také nám připomněli, že téma Adaptačního pobytu jsou indiáni. Už jsme měli hlad, ale ne dlouho protože následoval oběd. Když jsme se pořádně nasytili měli jsme polední klid, který trval zhruba hodinu a půl. Opět jsme šli do jídelny. Když jsme vešli do jídelny první, co jsme vyděli, byl kruh ze židlí. Každý si sedl, kam chtěl. Poté jsme se utišili,řekli nám co dnes budeme dělat. Jelikož jsme se ještě neznali, tak to byly hry, kde jsme se seznamovali. První činnost co jsme dělali nebyla hra, ale řekli jsme jak se jmenujeme kde bydlíme a co rádi děláme. Když jsme se už všichni představili, dostali jsme každý papír a napsali jsme tam o sobě čtyři fakta, z toho však jeden fakt byl lež. Chodili jsme a udělali jsme vždy čárku tam kde si myslíme, že je to lež. Po této činnosti jsme se posadili na zem a pan učitel Vrobel nám
řekl, že budeme pracovat v kmenech podle čtyř živlů, které jsou voda,oheň,země a vzduch. Každý kmen má svého náčelníka. Náčelníci si potom vybírali šamana, čtyři bojovníky a dva nepostradatelné. Poté co jsme byly v kmenech nám pan učitel Vrobel pustil prezentaci o indiánech. Po prezentaci jsme každý dostali proužek látky dané barvy v jakém jsme byly týmu. Konečně jsme šli ven. Konkrétně jsme šli do lesa, kde nám také dal pan učitel pokyny k práci. Měli jsme si totiž udělat příbytek, ale aby jsme se tam všichni vešli z toho daného kmenu. Také jsme měli vymyslet název kmene, vymyslet si nějaká indiánská jména jako např.divoký buvol a vymyslet krátkou historii o našem kmenu. Dostali jsme jeden tvrdý barevný papír,fixy v barvě našeho živlu a několik bílých měkkých papírů. Když dal pan učitel povel, aby jsme se do toho pustili hned jsme byli pryč. Nikdo neváhal a šel hledat nejvhodnější místo na stavění. Hledali jsme dlouhé či krátké větve tlusté či tenké. Pan učitel měl s sebou mačetu, kterou nám odřezával větve s listy. Až jsme měli všichni hotovo začali jsme obcházet dané příbytky. U každého příbytku nám daný kmen, který to stavěl nám o tom porefevoval. Jelikož jsme věděli,že ve čtvrtek budeme barvit kamení šli jsme k potoku si vzít ploché kameny. Poté jsme se vrátili dovnitř a šli na pokoje. Následovala večeře a po ní byl táborák. U táboráku jsme zpívali písničky a přitom nám paní učitelka Řádková hrála na kytaru. Potom se ujal vedení Martin. Martin byl z vysoké školy a byl s námi na Adaptačním pobytu jako na praxi. On se nás ptal co se nám nejvíc líbilo z dnešního dne atd... Večerku jsme měli v deset hodin. A tímto skončila středa.
Čtvrtek 10.9 Budíček byl v 7:30 a snídaně v 8:00. Po snídani jsme měli asi 45 minut volno. 45 minut uběhlo jako voda a my jsme šli zase do jídelny s korálkami, pírkami a bavlnkami. Za úkol jsme měli udělat si náramky nebo náhrdelníky. Také jsme dělali pravidla třídy. Poté jsme šli na terasu a podle živlů jsme se postavili za sebe. Paní učitelka s paní psycholožkou si pro nás připravili různé hendikepy. Měli jsme např. jednonohý,slepý,siamská dvojčata atd... Museli jsme jít podle šipek a v kmenech. Šlo o spolupráci. Slepé někodo musel vést,jednonohé někdo podržel, když nemohli. Z terasy jsme šli dolů a potom podle šipek jsme se dostali až na hřiště. Na hřišti jsme ještě chvíli pobyli. Udělali jsme dva týmy. Hra byla o tom, že vždy jeden vyběhl a hledal na kolíku své číslo. Po této činnosti jsme byli opět ve svých kmenech. Každý kmen dostal obruč. Chytli jsme se a obruč na našich rukách vysela. Museli jsme postupně ní prolézat. Prvně jsme šli na pravou a potom na levou stranu. Odevzdali jsme obruč a udělali dvojičky. Jeden si zavázal oči šátkem a druhý ho navigoval, ale ten který navigoval musel být od něj 3 metry. Následoval oběd. Když byl polední klid skoro všechny živly trénovali co budou dělat večer u ohně. Po poledním klidu jsme šli na terasu, kde jsme barvili kamen. Ale tím to nekončilo, ti co chtěli si mohli vymalovávat obrázky, které tam pan učitel připravil. Ti, kteří už měli hotovo šli za Martinem, který vymyslel další hru. K ní jsme potřebovali hlavně sirové vajíčko. Utíkali jsme do jídelny, kde byly věci které jsme směli použít. Byli tam např. lepící pásky,lepítka,papíry,balónky,špejle atd... K vajíčku jsme mohli vymyslet krátký příběh. Vajíčko jsme házeli z balkónu kde měla pokoj paní učitelka. Avšak byl v tom malý háček, když vajíčko pustíme a ono dopadne musí se dotknout země. Měli jsme na to 50 minut. Všem se vajíčko rozbilo. Poté byla svačinka. Zase jsme byli venku kde jsme bzli v kmenech po živlecha měli jsme různé stanoviště. Házeli jsme oštěpem, stříleli z luku,chodili po laně,hráli přehazovanou a další věci. Jistě jsme měli i nějaký čas pro sebe. Přitom když jsme měli čas na sebe začalo trochu pršet a my jsme museli utíkat na terasu pro svoje kameny a papíry. Trochu jsme se báli, že nebude táborák ani stezka odvahy. Za chvíli nás svolali do jídelny. Sedli jsme si a pan učitel si vzal slovo. Pochmurně řekl, že se táborák a stezka odvahy nebude konat. Po chvíli debatování žáků jsme začali bouchat do stolu a křičet néé. Znělo to jak sborový protest. Po pár minutách protestování nás pan učitel ztišil a řekl že teda se bude všechno konat. Všichni jsme radostí začaly křičet. Pan učitel řekl ať se jdeme přesvléct, protože
půjdeme ven. V jídelně nezůstala ani noha. Za chvilku jsme byli venku. Šli jsme na hřiště kde byli kameny. Roztřídili jsme je na ploché a křivé. Z plochých kamenů pan učitel poskládal menhir a my jsme mezitím z těch křivých kamenů udělali okolo něho kruh. Poté Jsme se odebrali k ohništi kde byl les. Na večerní táborák jsme potřebovali dřevo. Pan učitel nám řekl kam smíme jít do lesa pro dřevo. Za pár minut bylo hotovo a my se šli navečeřet. Všichni jsme se na táborák moc těšili. A už byla tma a my jsme šli udělat táborák. Martin s panem učitel rozdělali oheň. Byl mnohem větší než ve středu. Paní učitelka začala mluvit a za chvíli nastoupil první kmen se svým vystoupením. Když všechny kmeny dokončili své vystoupení začalo se opékat. Martin s panem učitelem šli připravit stezku odvahy. My jsme se nemohli dočkat ale zároveň jsme se i trochu báli. Většina šla sama nebo ve dvojicích. Vyšli jsme a první 3-4 svíčky byli docela daleko od sebe, ale potom to bylo vpohodě. Pan učitel byl keř, který na nás vybafl. Martin byl u ohínku kde nám něco zdělil a my jsme šli dál. Až jsme všichni prošli stezku odvahy pan učitel přišel za námi a šli jsme společně k menhiru. Pan učitel menhir zapálil. Bylo to krásné. Až menhir dohořel, tak náčelníci živlů vytáhli papírky, na kterých bylo napsané nějaké přání pro třídu. Přání jsme dali panu učiteli a on ho přilepil na lampión štěstí. Lampióny krásně vzlétli a my se na ně dívali až do té doby než dohořeli. Odklidili jsme se z hřiště na pokoje. Pátek 11.9 Pátek to byl bohužel poslední den na adaptačním pobytu. Ráno jsme se probudili. Většina z nás na snídani přišla pozdě. Po snídani nás poslali, aby jsme si šli sbalit věci. Museli jsme si především sbalit věci, ale uklidit pokoj,sundat z postelí povlečení atd... Měli jsme na to docela málo času. Také jsme si museli odnést dolů kufry. Než jsme se naděli svolali nás do jídelny, kde jsme si povídaly o tom co se nám líbilo,co si myslíme že se změnilo a další třídní věci. Jelikož ve čtvrtek jsme dělali menhir nemohli jsme tam ty kameny nechat jen tak ležet. Šli jsme ven kde jsme je šli dát zpátky do potoku. Ještě jsme udělali pár fotek a dokonce nám ještě zbyl čas na hraní her. Už bylo dvanáct hodin a my jsme šli rychle na oběd. Po obědě jsme si odnesli ven kufry,
protože tu už byl autobus. Náskládali jsme do něho věci a hurá domů. Cesta uběhla jako voda. Adaptační pobyt byl skvělí, a myslím že se všem líbil. Dokonce se nám i vydařilo počasí. M.Vrobel, K.Brajdič