Sochy svatých v Jindřichově Hradci

Sochy svatých v Jindřichově Hradci Sochy Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/01.0044 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Vytvořeno ve školním roce 2010/2011

V barokní době se katolická církev snažila získat zpátky svůj vliv, který ztratila během reformace. Stavěly se bohatě vyzdobené kostely, církev i občané podporovali tvorbu soch světců. Do Jindřichova Hradce byly v r. 1637 jezuity díky proboštovi Dr. Ondřeji Bartoloměji Fisírkovi a Adamu Pavlu Slavatovi přineseny ostatky sv. Hippolyta, který se stal patronem města, ostatky se několikrát přenášely, nyní stojí ve farním proboštském chrámu. Dalším patronem Jindřichova Hradce, jehož sochy a obrazy zdobí město i kostely, je sv. Theodor, jehož ostatky byly do Hradce převezeny z italského města Brindisi v r. 1682, o jejich získání projevil zájem generál řádu karmelitánů Karel Felix Slavata, poslední mužský potomek rodu Slavatů, který o ně požádal papeže Inocence XI. a daroval je františkánům do Jindřichova Hradce, ostatky byly uloženy za velké účasti lidu do kaple Porciunkule ve františkánském kostele sv. Kateřiny, kde se nacházejí dodnes.

Sv. Hippolyt římský biskup a první vzdoropapež; na rozdíl od dosavadního papeže si myslel, že jsou hříchy jako je smilstvo a vražda nedostatečně trestány; nesouhlasil s nepřesným vyjadřováním o třech božských osobách; byl poslán do dolů na Sardinii, kde nakonec zemřel mučednickou smrtí, byl usmýkán koňmi v r. 235; atributy hřeben, provaz kolem nohou, koně.

Sv. Theodor Theodor znamená česky Bohdar, příjmením Tiro, to znamená rekrut, nováček; pocházel z Arménie nebo Sýrie; sloužil v římském vojsku na poč. 4. století; jakožto křesťan odmítl obětovat pohanským bohům; zapálil chrám bohyně Kybély, protože chtěl vyzkoušet, zda má bohyně takovou moc, aby odolala ohni; soud ho žádal, aby se zřekl Krista, ale on chtěl raději zemřít, než by to udělal; poté byl mučen natahováním na skřipec a nakonec byl odsouzen k smrti upálením.

Sv. Jan Nepomucký a sv. Theodor z r. 1725 a 1731 ve výklencích domu č. 1/II na Masarykově náměstí. Sochy stály původně před Novoměstskou (Pražskou) bránou, která byla v r. 1822 zbořena. Dům nese pojmenování U Tří svatých, protože tady původně byl ještě kříž se sochou sv. Jana Nepomuckého a se sochou dalšího patrona města, sv. Hippolyta.

Dobová fotografie přibližně z r. 1900

Sv. Jan Nepomucký a sv. Theodor z r. 1738 u kláštera františkánů

Na domě 133/I v Panské ulici je nika s kopií sochy piety, to je Panna Marie s mrtvým Kristem v náručí, originál z pozdní gotiky je v jindřichohradeckém muzeu. Dům patřil v 17. století manželce Adama Michny z Otradovic.

Kaplička se sochou P. Marie je v zaskleném výklenku v Kmentově ulici před domem č. 85/II.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí v Pražské ulici na vysokém podstavci, sochu dal postavit v r. 1719 barvíř Jeremiáš Krebs.

Podle pověsti připlavala v r. 1710 po řece Nežárce dřevěná socha Jana Nepomuckého, lidé ji vytáhli z řeky pod mostem u Nežárecké brány a vystavěli pro ni kapličku, dnes ji můžeme vidět v jindřichohradeckém muzeu.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na mostu přes Vajgar pochází přibližně z 1. poloviny 18. století, autora neznáme. Sv. Jan je skrčený na kamenných oblacích, v levé ruce drží palmu a Ukřižovaného, pravou si drží na prsou. Tohoto světce poznáme podle kněžského roucha s biretem a podle pětihvězdí kolem hlavy.

Ukřižovaný na mostě přes Vajgar od Mat. Strachovského pochází z doby po polovině 18. století, i tuto sochu financoval známý jindřichohradecký pošmistr Ondřej Josef Bayer.

Sv. Jan Nepomucký zdobí levou stranu přízemního domku č. 103/III na Václavské ulici.

Socha sv. Jana Nepomuckého vedle domu na Nežárecké ulici č. 13

Tuto sochu Nejsvětější Trojice můžeme vidět blízko 4. základní školy.

Na náměstí Míru je nejvýznamnější barokní památka Jindřichova Hradce - sousoší Nejsvětější Trojice neboli sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Sloup byl postaven s přispěním obce a daru pošmistra Ondřeje Bayera. Je to trojboký jehlan s hlavicí a skupinou Nejsvětější Trojice. V přízemních výklencích jsou symboly Života, Vědění a Lásky, na volutových konzolách čeští patroni, nad nimi jezuitští světci. Těch je celá třetina, což vyjadřuje vůdčí postavení řádu ve městě. Jedná se např. o sv. Hippolyta, sv. Floriána, ochránce města před požárem, sv. Františka Jana Xaverského, sv. Jiří, sv. Jana Nepomuckého. Sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa vyjadřovaly úctu k vrchnostenské rodině (Prokop Vojtěch Černín), sochou sv. Expedita uctívá mecenáš Bayer patrona poštovnictví. Autorem sousoší z let 1764 1766 je dačický sochař Mat. Strachovský. Sousoší je 20 m vysoké.

Ke kostelu sv. Jakuba vede Křížová cesta. Kostel a Křížovou cestu k němu dala údajně postavit vdova po Jáchymu Oldřichovi z Hradce r. 1605. V r. 1869 dal hrabě Jaroslav Černín a jeho žena Karolína postavit další zastavení, je jich prý 14.

Sochy z pozdější doby: socha u kostela sv. Jakuba zobrazuje sv. Josefa s Ježíškem, vznikla pravděpodobně až někdy v letech 1880 1890. Je znát část nápisu Ora pro nobis, to je oroduj za nás.

Drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu se nazývá boží muka. Mají symbolizovat sloup, u něhož byl ukřižován Ježíš Kristus. Stavěla se po několik století v naší zemi tam, kde někdo zahynul. Často se u nich pochovávala tělíčka nekřtěných dětí nebo utopených lidí, pokud to nebyli sebevrazi. Kolem takových hřbitůvků byly i zahrádky, nebo k nim lidé pokládali květiny. Tato boží muka jsou u 4. základní školy.

Sochy z poč. 20. století na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice: - náhrobek manželů Třebických s postavou anděla od Em. Maxe; - náhrobek Ant. Liebzeita se sochou P. Marie od sochaře Čapka; - náhrobek Ant. Pakosty s žehnající postavou od sochaře Žďárského.

Materiály Muk Jan, Z historie některých hradeckých domů, vydáno nákladem spolku Přátel starého Jindřichova Hradce pro jeho členy, tisk Jihočeské tiskárny, závod Jindřichův Hradec Město Jindřichův Hradec, jedno z našich nejkrásnějších, 1. díl, vydalo nakladatelství Vladimír Danihelovský, Jindřichův Hradec, vytiskla Česká grafická unie a.s. Praha, péčí Okresního národního výboru v J. Hradci, 1. vyd., r. 1947 Kolektiv autorů, Jindřichův Hradec, Město nad Vajgarem, vydalo město Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 2008, 2. rozšířené vyd. Jirásko Luděk, Zmizelé Čechy, Jindřichův Hradec, vydalo nakladatelství Ladisla Horáček - Paseka v Praze a Litomyšli, 1. vyd., 2007. http://www.proboststvi-jh.cz/clanky/relikvie%20svat%c3%a9ho%20hippolyta.pdf http://pravdy.webpark.cz/sv_theodor.htm Novák Josef, Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku 19. stol. v polit. okresu jindřichohradeckém, nákladem archeologické komise při české akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1901, 1. vyd. Rull František, Monografie města Hradce Jindřichova, Jindřichův Hradec, Landfras 1875 Charvátová Ema, Jindřichův Hradec, 27. svazek Edice památky, fotografovali Vladimír Fyman, Vladimír Hyklík, Odeon Praha 1974, 1. vyd., vytiskla Polygrafia n.p.praha, 240 s. Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce, díl II., sv. 3, nákladem obce Hradecké, tiskem A. Landfrasa syna v J. Hradci, r. 1934

Muk Jan, Z historie úcty patronů města Jindřichova Hradce, sv. Hyppolita a sv. Theodora, zvláštní otisk zájmů Českomoravské vysočiny, tiskl Jaroslav Svoboda, Jindřichův Hradec Muk Jan, Jak vypadal Jindřichův Hradec v 19. století, Z minulosti Muk Jan, Průvodce J. Hradcem Z minulosti Jindřichohradecka, nákladem spolku Přátel starého Jindřichova Hradce, Alois Landfras a syn, František Pfauser, Jindřichův Hradec, 101 s. http://cs.wikipedia.org/wiki/bo%c5%be%c3%ad_muka Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce, díl I., svazek 1., Od nejstarší doby až do vymření pánů z Hradce, nákladem obce Hradecké, tiskem A. Landfrasa syna v Jindřichově Hradci 1927, 1. vyd., s. 247 http://www.farnostbrumov.ic.cz/svatky_cirkevniho_roku/srpen.htm http://katolicka-kultura.sweb.cz/barokni/barokni.html http://cs.wikipedia.org/wiki/jind%c5%99ich%c5%afv_hradec Muk Jan, Jindřichův Hradec I. čtvrť, stavebně historický rozbor objektů, Státní ústav pro rekonstrukci památkových objektů v Praze, 1978 Muk Jan, Jindřichův Hradec 1. čtvrť, Stavebně historický průzkum města, Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, Praha 1978 (též 2. 4. čtvrť) Poděkování pro pana probošta Habarta z římskokatolické církve v Jindřichově Hradci PhDr. Bureše z oddělení památkové péče Městského úřadu v Jindřichově Hradci PhDr. Š. Běhalovou z Muzea Jindřichohradecka