Třída: Ptáci (Aves)
Řád: POTÁPKY (PODICIPEDIFORMES)
Řád: POTÁPKY preferují sladké stojaté vody každý prst je opatřen samostatným ploutevním lemem ocas malý nebo zcela chybí částečně pneumatizované kosti při plavání pod vodou používají nohy vyhnuté do stran jako vesla vytrhávání peří ze spodiny těla a jeho polykání (ochrana žaludku před kostmi ryb) vyvrhování nestrávených zbytků potravy zabalených do péřové hmoty
Hnízda na volné hladině nebo v příbřežní vegetaci jsou zakrývána tlející vegetací při opouštění hnízda.
Polokrmivá mláďata většinou na hřbetě rodičů (schovaná pod křídly se s nimi i potápějí).
Potápka roháč (Podiceps cristatus) POTÁPKOVITÍ (Podicipedidae) velký límec a růžky na hlavě ve svatebním šatě v prostém šatě límcová pera postrádá, chocholka zůstává váha 0,7-1,2 kg
Potápka roháč (Podiceps cristatus) ohrožený druh živí se drobnými rybami prakticky neopouští vodu, často se potápí někteří roháči odtahují na jih, ale mnoho jich přeletí pouze na nezamrzlé vodní plochy
Potápky při zásnubních tancích obě pohlaví vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se, zvedají se nad vodu, potápí se pro vodní rostliny vodní rostliny poslouží pro stavbu hnízda
Potápka roháč (Podiceps cristatus) hnízdo z vodních rostlin plave po hladině a je přichycené k rákosinám v polovině dubna snáší samice 2-6 vajec v sezení se střídají oba ptáci 25-29 dní
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) POTÁPKOVITÍ (Podicipedidae) naše nejmenší potápka (130-200 g) ve svatebním šatě má kaštanově hnědý krk a jasně žluté koutky zobáku, jinak je převážně světle rezavá (obě pohlaví se neliší)
Potápka malá v prostém šatu.
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) žije pouze na vodních plochách, rybnících a jezerech s bahnitým dnem a hustou pobřežní vegetací hnízdí v dubnu-červenci 2x ročně hnízdo je plovoucí kupka vodních rostlin, samice snáší 5-6 bílých, později hnědých vajec
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: VESLONOZÍ (SULIFORMES)
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) čeleď: KORMORÁNOVITÍ (Phalacrocoracidae) rozpětí křídel 135-150 cm, váží 1,7-2,6 kg základní zbarvení svatebního šatu černozelené s kovovým leskem na hrdle, tvářích a po stranách lýtek bílé skvrny
V zimě má na hlavě prodloužená pera.
Zobák vybavený ostrým hákem, kterým pevně zachytí ulovenou kořist.
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) peří nemá voduodpuzující schopnost jako u většiny ostatních vodních ptáků - snadno se promáčí při lovu po vynoření z vody před dalším potopením usedají na skály, bójky, stromy, hráze, čluny tam se s rozprostřenými křídly suší a prohřívají
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) typické krátké veslovací nohy všechny 4 prsty směřují dopředu, jsou spojeny plovací blanou zakrnělé nozdry a jazyk roztažitelný žaludek a jícen schopný přijmout značné množství potravy živí se rybami (až 1 kg ryb/den)
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) monogamní druh, hnízdí na stromech, obvykle na ostrůvcích nebo solitérních stromech uprostřed vodních ploch hnízdí v koloniích, často s volavkami
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) ne vždy si staví nová hnízda, někdy opraví staré nebo využije hnízdo jiných ptáků snůška 3-6 nazelenalých vajec při sezení se střídají oba rodiče zasedají již na první vejce, proto bývají vylíhlá mláďata nestejnoměrně velká inkubace 23-24 dní nemají hnízdní nažiny, mláďata zahřívají silně prokrvenými chodidly a plovacími blanami rodiče je nejprve živí natrávenými rybami, starším mláďatům přinášejí čerstvé ryby mláďata při krmení strkají hlavu do hltanu rodičů
Řád: BRODIVÍ A PELIKÁNI (Pelecaniformes)
Volavka popelavá (Ardea cinerea) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) nejpočetnější zástupce čeledi tělo dlouhé až 1 m, váží až 2 kg rozpětí křídel až 170 cm zbarvení je popelavě šedé, typický chochol z dlouhých černých per směřujících dozadu, šídlovitý šedožlutý zobák a žluté oko
Žije v párech a hnízdí jen v koloniích na vysokých stromech. Po několika letech fungování kolonie stromy s hnízdy hynou.
Volavka popelavá (Ardea cinerea) samice snáší ke konci března 3-7 modrozelených, nelesklých vajec a sedí na nich 26 dní mláďata krmí zprvu potravou vyvrhovanou z volete potrava: ryby, žáby, měkkýši, hmyz a červi, hraboši ryby loví v mělké pobřežní vodě a zmocňuje se jich prudkým úderem zobáku
Volavka červená (Ardea purpurea) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) o něco menší než volavka popelavá kriticky ohrožený druh
Volavka červená (Ardea purpurea) evropské populace tažné, přezimují v tropické Africe na rozdíl od stromových volavek hnízdí v rákosinách potravu loví v mělké vodě (ryby, žáby, hmyz) výskyt u nás na Pardubicku, Třeboňsku, Ostravsku, u Tovačova, Mikulova
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) 340-800 g obě pohlaví zbarvena stejně
Zavalité, převážně šedě zbarvené tělo, černé temeno, zátylek a hřbet, ve svatebním šatu několik výrazných bílých zátylkových per.
Mladí ptáci hnědí, s bílým skvrněním.
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) mimo hnízdní období se zdržuje samotářsky preferuje hustě porostlé, sladké, slané i poloslané močály, bažiny, jezera a podmáčené louky v poslední době proniká čím dál častěji i do samotných center měst přes den odpočívá ve větvích stromů nebo v keřích a za potravou se vydává zejména za soumraku a v noci na kořist, kterou dokáže pomocí svého vynikajícího zraku zaregistrovat i ve tmě, číhá podobně jako většina ostatních volavek ze zálohy, nehybně stojí na březích vod, vyčnívajících kamenech nebo větvích
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) loví ryby, korýše, žáby,vodní hmyz a malé savce ozývá se hlubokými chraplavými zvuky připomínajícími volání havrana neslyšný soví let hnízdí v menších koloniích, často v přítomnosti jiných brodivých ptáků
Bukač velký (Botaurus stellaris) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) velikosti bažanta (1-2 kg) skrytý způsob života při nebezpečí znehybní tichý let nad rákosím nápadný je dutý zvuk v hnízdní době (rezonancí nafouklého jícnu)
Zbarvení žlutohnědé s tmavým skvrněním.
Bukáček malý (Ixobrychus minutus) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) velikosti hrdličky
Samec (vlevo) kontrastně modročerně a světle žlutohnědě zbarvený, samice (vpravo) matnější.
Bukáček malý (Ixobrychus minutus) žije v husté mokřadní vegetaci obratně šplhá po rákosí přísně tažný druh se zimovišti ve střední Africe včr hnízdí především v níže položených rybničních oblastech.
Kolpík bílý (Platalea leucorodia) čeleď: IBISOVITÍ (Threskiornithidae) 1-2 kg podobný menšímu čápovi, s širokým lžícovitým zobákem
Kolpík bílý (Platalea leucorodia) týlní chocholka a okrový pruh na rozhraní hrudi a krku v době hnízdění mělké stojaté nebo pomalu tekoucí vody s bahnitým dnem loví v malých hejnech (pootevřeným zobákem jezdí do stran a procezuje vodu jako kachny) potrava: larvy hmyzu, kroužkovci, korýši, malé ryby a žáby, vodní rostliny
Čáp bílý (Ciconia ciconia) čeleď: ČÁPOVITÍ (Ciconiidae) 17-18 krčních obratlů, krk je v letu natažený zkrácený palec a krátké drápy bílé zbarvení s černými letkami synantropní druh hnízdí na komínech, střechách, stromech a sloupech
Čáp bílý (Ciconia ciconia) obvykle žije v trvalých párech snáší 1-5 vajec, na kterých sedí 33-34 dnů žije na vlhkých a bažinatých loukách v rybničnatých územích a lužních hájích rozmanitá potrava (hmyz, obojživelníci, měkkýši, plazi, drobní hlodavci, rejsci, krtci, drobní ptáci) vyskytuje se na celém území ČR naše populace na zimu odlétají do východní a jižní Afriky zvyšují se však počty ptáků přezimujících již v Evropě nejdelší zjištěný věk č. bílého přes 30 let
Samice snáší 2-4 vejce, v jejichž vysezování se střídají oba rodiče 32-34 dní. Oba také krmí potomky na hnízdě 55-68 dní.
Čáp černý (Ciconia nigra) čeleď: ČÁPOVITÍ (Ciconiidae) lesní druh menší než čáp bílý černé zbarvení, pouze spodní část břicha je bílá, zobák a nohy červené
Čáp černý (Ciconia nigra) potravu tvoří zejména ryby, ale i obratlovci a bezobratlí jednotlivě se vyskytuje v lesních oblastech celé ČR v posledních desetiletích jeho početnost narůstá zimoviště ve střední a jižní Africe
Čáp černý (Ciconia nigra) hnízdí obvykle na stromech, vzácně na skalách nebo na zemi hnízdí v lesích bohatých na vodní plochy a potoky snáší 1-6 vajec, která zahřívá 32 dnů
Řád: VRUBOZOBÍ (Anseriformes)
Řád: Vrubozobí - Anseriformes středně velcí až velcí ptáci po stranách čelistí obvykle mírně zploštělého zobáku jsou vytvořeny rohovité lamely (umožňují procezování vody, pevné uchopení potravy nebo trhání rostlin) zobák pokrytý měkkou kůží
Řád: Vrubozobí - Anseriformes zobák je zakončen rohovitým nehtem (tvrdá rohovinová destička)
Řád: Vrubozobí - Anseriformes nohy krátké, mírně posunuté dozadu, s velkou plovací blánou mezi třemi předními prsty husté peří dobře izoluje před chladem vody pod obrysovým peřím je tělo hustě pokryto měkkým prachovým peřím mohutná kostrční žláza její voskovitý výměšek zajišťuje nesmáčivost peří, jedinec si jej nanáší zobákem vrubozobí jsou většinou monogamní s tvorbou jednoročních (kachny) nebo mnohaletých (husy, labutě) svazků u většiny druhů výrazná pohlavní dvojtvárnost
Řád: Vrubozobí - Anseriformes hnízdo většinou na zemi hnízdní kotlinku samice vystýlá prachovým peřím, které si vytrhává ze spodiny těla na snůšku usedá až po snesení posledního vejce mláďata mají po uschnutí husté prachové peří a jsou samostatná již se nevracejí na hnízdo po skončení hnízdní doby staří ptáci naráz ztratí letky a stávají se na čas nevzletnými (zůstávají v krytu hustého rákosí)
Labuť velká (Cygnus olor) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: labutě (Cygnini) dospělí ptáci bílí s oranžově červeným zobákem sčerným hrbolem u kořene, který je u samice menší
Mladí šedohnědí s tmavošedým zobákem bez hrbolu, mezi kořenem zobáku a okem černá kresba.
V době hnízdění obsazuje stojaté i pomalu tekoucí vody s bohatým vodním rostlinstvem.
Labuť velká (Cygnus olor) páry jsou zpravidla trvalé hnízdo staví většinou v porostech rákosu či orobince oba rodiče na snůšce 4-8 špinavě šedožlutých vajec sedí jen samice 35-38 dní, samec ji hlídá a pak pomáhá i s opatrováním mláďat
Husa velká (Anser anser) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: husy (Anserini) největší z divokých hus hmotnost 2-4,3 kg, rozpětí křídel až 180 cm obě pohlaví jsou stejně zbarvená houser o něco větší než husa
Šedé zbarvení, čelo bez bílé skvrny. Charakteristickým znakem je břicho bez skvrn, oranžově zbarvený zobák, ukončený světlým nehtem.
HUSA VELKÁ (Anser anser) zimuje ve Španělsku a S Africe setkáme se s ní hlavně na jihomoravských a jihočeských rybnících, kde pravidelně hnízdí žije v trvalé monogamii, páry se tvoří ve 2. roce života hnízdí jednotlivě nebo v řídkých koloniích v rákosí, na ostrůvcích nebo vrbách snáší 2-14 vajec, inkubace 27-29 dní mláďata vodí oba rodiče potrava rostlinná (semena, podzemní části rostlin)
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: husy (Anserini) dříve 2 poddruhy husa polní tajgová a husa polní tundrová (v současnosti je husa tundrová samostatným druhem) o něco menší než husa velká, váží 3-4 kg a v rozpětí křídel měří 150 cm šedohnědá, spodina těla bez skvrn od h. tundrové se liší větším a protáhlejším tělem a dlouhým tenkým krkem složená křídla nepřesahují ocas profil hlavy se zobákem je plochý
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) dlouhý a štíhlý zobák, dvoubarevný, s větším rozsahem oranžové barvy než černé nehet zobáku černý a zakulacený kolem zobáku zpravidla úzký bílý proužek a na bradě bílá skvrna
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) samice snáší 7-9 bílých vajec, doba líhnutí 26-27 dní letním domovem jsou rozlehlé kraje severní Euroasie, zvláště severské tundry, na jih se vydávají na začátku září noc přečkávají na rozlehlých vodních plochách paství se na ozimech tah vrcholí v říjnu, shromaždišti jsou slovenské oblasti při Dunaji, stěhují se do Maďarska, na Balkán nebo do S Afriky výborní a vytrvalí letci
HUSA POLNÍ (Anser fabalis)
Husa tundrová (Anser serrirostris) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: husy (Anserini) arktický druh hnízdící v pásmu tundry na hnízdištích se drží oddělené od husy polní tvorba párů a průběh hnízdění stejný jako u husy polní přísně tažný druh, zimuje většinou jižněji než h. polní u nás přečkává zimu pravidelně s h. polní a dalšími severskými husami především u velkých vodních nádrží
Husa tundrová (Anser serrirostris) podobná h. polní menší a sraženější postava, kratší a silnější krk než h. polní profil hlavy zakulacený, tmavě šedohnědý zobák krátký, silný, černý, pouze s úzkým oranžovým proužkem před špicí nehet černý, ale delší a oválnější dolní čelist zřetelně zakřivena
Složená křídla přesahují ocas.
Husa tundrová (Anser serrirostris)
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: husy (Anserini) u nás častým podzimním hostem na tahu a zůstává zde často až do zamrznutí vodních ploch zimuje např. u Severního, Kaspického a Černého moře působí tmavým dojmem podle bílé skvrny ve tvaru půlměsíce je nazývána též turkyně velká hnízdí v severské tundře v Evropě, v Asii v Americe způsob života jako ostatní husy
Charakteristická bílá skvrna při kořeni zobáku sahá jen do úrovně očí.
Na spodní straně těla dospělců nápadná tmavá kresba.
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
Husa malá (Anser erythropus) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: husy (Anserini) menší než h. běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání rozdíly jsou velmi malé (kulatější hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek)
Starým ptákům sahá bílá skvrna až za oči.
Husa malá (Anser erythropus) rozšířena v Z Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie hnízdní areál v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje ve střední Evropě zimoviště při Černém a Kaspickém moři, na Balkáně a v Číně
Husa malá (Anser erythropus) hnízdí jižněji než h. běločelá, ale ve vyšších nadmořských výškách hnízdo vystlané mechem mezi zakrslými křovinami nedaleko od jezera samice snáší 4-8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28-29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi 2 měsíců potravu má výlučně rostlinnou - převážně trávy
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) výskyt: celá severní polokoule rozhodující není nadm. výška, ale charakter vodních ploch (hustý rostlinný podrost, mělká místa poskytující obživu) sladkovodní močály, horská jezera, mořské pobřeží, stojaté a pomalu tekoucí vody, parkové rybníky
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) naše největší a současně jediná všeobecně rozšířená a běžně hnízdící kachna hmotnost 0,8-1,5 kg samec má ve svatebním šatu kovově zelenou hlavu, bílý obojek na krku, hnědou hruď, černá srpovitě stočená ocasní pera ( kačírky ) a fialově zelené, bíle lemované zrcátko
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) samice a do značné míry i samci jsou v prostém šatě méně nápadní zobák samců žlutozelený, u samic hnědavý s tmavšími skvrnami nohy jsou oranžové
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) na vodě kachnu nadnáší vzduch, který se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla zajímavým jevem je imprinting (vtištění) vylíhlých kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí nejcitlivější obdobím je 8.-20. hodina života, kdy si vtiskává podobu matky, kterou se může stát slepice, člověk nebo dokonce pohybující se neživý předmět
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) potrava: zejména rostlinná (části rostlin, plody, semena), z 5-20 % živočišná (hmyz, ryby, obojživelníci) páření probíhá téměř vždy ve vodě hnízda ze stonků a listů jsou na zemi, stromech i zdech, po dostavbě jsou vystýlána prachovým peřím, staví je samice, ale místo vybírá samec
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) hnízdění většinou od března až do července stává se, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen, dokonce i bažat obecný naopak vejce březňačky byla nalezena v hnízdech cizích ptáků pokud samička odchází od hnízda s vejci, vždy jej zakryje inkubace 25-30 dní, samička vysedí 8-16 mláďat, která vodí 50-60 dní káčata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama (nidifugní mláďata)
Lžičák pestrý (Anas clypeata) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) připomíná kachnu divokou, má nápadně lžícovitě rozšířený zobák
Lžičák pestrý (Anas clypeata) pomocí širokého zobáku filtruje povrchové části mělkých vod nebo jemné bahno zachycuje jím drobné bezobratlé živočichy a semena hnízdní areál v Eurasii a S Americe táhne do jižněji položených oblastí soustřeďuje se v brakických lagunách a bahnitých pobřežních vodách
Lžičák pestrý (Anas clypeata) pravidelně, ale nepočetně hnízdí, protahuje a ojediněle i zimuje na území ČR hnízdí na ostrůvcích v třtinových a ostřicových porostech poblíž vody v květnu-červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec inkubační doba trvá přibližně 22-25 dní o mláďata pečuje pouze samice
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Kopřivka obecná (Anas strepera) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) výskyt v Eurasii a S Americe na mělkých rybnících a jezerech s bohatou pobřežní vegetací většina populací se na zimu posouvá jižněji (v malém množství u nás i přezimují) potrava: semena, zelené části vodních rostlin, v létě drobný vodní hmyz
Podobná samici kachny divoké, šedohnědě zbarvená, bílá zrcátka. Rozdíl mezi samcem a samicí není tak výrazný jako u jiných druhů kachen (mají odlišné zbarvení zobáku)
Kopřivka obecná - samec
Kopřivka obecná - samice
Kopřivka obecná (Anas strepera) hnízdo z listí a rostlinných zbytků je vždy na zemi, dobře ukryté, proti jiným druhům kachen je pečlivěji vystavěno, hnízdní kotlinka je hluboká až 10 cm během hnízdění se v hnízdě vytváří val tmavého prachového peří se světlými špičkami inkubace 6-14 smetanově žlutých nebo šedozelených vajec trvá 26-28 dní kachna se o mláďata stará sama jsou vzletná po 7-8 týdnech
Čírka obecná (Anas crecca) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) nejmenší evropská plovavá kachna (cca 300 g) ve střední Evropě místy silně ubývá pravděpodobně v důsledku vysoušení vhodných mokřadů
Samec má ve svatebním šatě kaštanově hnědou hlavu s tmavě zelenou páskou přes oko a jasně žlutou skvrnu pod ocasem.
Samice je nenápadně ochranně zbarvena. Kovově zelené, vpředu bíle lemované zrcátko u obou pohlaví.
Čírka obecná (Anas crecca) vyhledává mělké a hustě zarostlé vody první známky toku již na podzim naplno ale probíhá až v předjaří hnízdo staví samice v husté vegetaci i dost daleko od vody v polovině dubna snáší 8-10 smetanově šedavých až nazelenalých vajec (inkubační doba 22-25 dní)
Čírka modrá (Anas querquedula) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) dosahuje hmotnosti max. 0,5 kg tažný druh evropské populace zimují v Africe jižně od Sahary, asijské v Přední a Zadní Indii hnízdním prostředím jsou bažinaté louky, zaplavená pole a mělké malé vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací potrava: vodní bezobratlí, malé ryby, obojživelníci, části rostlin
Samec ve svatebním šatu má nevýrazné zrcátko a hnědou hlavu s bílým pruhem. Prostý šat se podobá šatu samice.
Samice jednobarevně hnědá, nenápadně skvrnitá, se světlejším nadočním proužkem.
Polák velký (Aythya ferina) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) původně žil na brakických a slaných jezerech ve stepní zóně V Evropy a střední Asie v posledním stolení se rozšířil do téměř celé Evropy velký asi jako kachna divoká (0,7-1,3 kg)
Samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu a krk, černou hruď, hřbet a boky šedé s tmavým vlnkováním.
Samice (a samec v prostém šatu) jsou nenápadně hnědě zbarveni.
Polák velký (Aythya ferina) hnízdí na sladkých vodách typu rybníků a méně úživných jezer jídelníček závisí na potravní nabídce jsou schopni konzumovat rostlinnou i živočišnou potravu hnízdo staví samice v husté vegetaci u vody v dubnu snáší samice 5-12 velkých šedavých až zelenavých vajec; mnohdy i do cizích hnízd sedí na nich 24-26 dní
Polák chocholačka (Aythya fuligula) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) původně hnízdil jen na severu Evropy a Asie během 20.st. došlo k rozšíření hnízdního areálu do Z a střední Evropy váha 0,5-0,95 kg
Ve svatebním šatu je samec černý s bílými boky a nápadnou chocholkou.
Samice je hnědavá s bílou skvrnou při kořeni zobáku.
Polák chocholačka (Aythya fuligula) typická potápivá kachna pod vodou vydrží až 40 sek. a potápí se až do hloubky 10 m potrava rostlinná a živočišná samice staví hnízdo těsně u vody nebo na ostrůvcích snůška 8-11 vajec inkubace 23-28 dní
Polák malý (Aythya nyroca) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) hlavní hnízdiště se táhnou od střední Evropy na východ k Černému a Kaspickému moři dříve hnízdil roztroušeně i u nás, v současnosti patří k vymizelým druhům, i za tahu se objevuje zřídka
Dospělý samec je kaštanově hnědý s tmavším hřbetem, křídly a bílými okraji křídel. Má světle modrou duhovku oka.
Samice se podobá samci, v porovnání s ním má však jednotvárnější zbarvení a tmavé oči.
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) zdržuje se spíš na větších rybnících, případně jezerech
Kačer má ve svatebním šatě rezavě červenou hlavu a krk, zobák a nohy karmínově červené.
Samice je nevýrazně hnědá, má načervenalou jen špičku zobáku.
Mimo sezónu se samec podobá samici, ale lze ho odlišit podle výrazně červeného zobáku a nohou, samice má na zobáku jen načervenalou špičku.
V letu je vidět výrazná bílá páska lemující zadní část křídla.
Hohol severní (Bucephala clangula) čeleď: kachnovití (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) pravidelně po celý rok se vyskytuje i v některých vnitrozemských státech střední Evropy hnízdí u větších vodních ploch obklopenými stromovým porostem zejména v Kanadě a na severu USA, ve Skandinávii a při severním pobřeží Asie převážně tažný, každým rokem se pravidelně stahuje směrem k mořskému pobřeží a na větší vnitrozemské nezamrzající plochy
Samec má tmavou hlavu s jasně zelenavým odstínem, výraznou bílou skvrnu na obličeji, tmavý zobák, černý hřbet a ocas, příčné černobílé pruhování na bocích, světlé břicho, hruď a hrdlo a oranžové končetiny
Samice jsou celé hnědé a mají černožlutě zbarvený zobák.