Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga 1

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga Markéta Slabová Martin Slaba

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga Markéta Slabová Martin Slaba

Káje a Rézce obsah Nil nisi rectum 8 První cesty do Afriky 24 Bedřich Machulka a temný kontinent 46 Mezi Evropou a Afrikou 60 Na safari 74 Evropané objevují a osidlují Keňu 158 Mpala 166 Osud schwarzenberských sbírek 226 Epilog 236 Summary 246 Prameny a literatura 247 Přílohy 251 Jmenný rejstřík 266

Krátce na úvod Ve třicátých letech 20. století podnikl Adolf Schwarzenberg ve společnosti manželky Hildy několik loveckých expedic do Britské východní Afriky. Afrika Schwarzenbergovým natolik učarovala, že si v roce 1933 v Keni poblíž stejnojmenné hory pořídili farmu. Po několika letech strávených studiem dochovaných písemností vztahujících se k problematice schwarzenberské Afriky v badatelnách archivů a muzeí se nám v létě roku 2014 podařilo ve stopách hrdinů této knihy vycestovat na temný kontinent a navštívit jejich někdejší majetek. Pomyslným klíčem, jenž nám odemkl bránu farmy Mpala, byly příběhy, které jsme nalezli ve zmíněném archivním materiálu. Několik večerů na farmě jsme strávili ve společnosti nynějšího správce pana Michaela Littlewooda a snažili jsme se mu vylíčit osudy farmy od počátku třicátých let. Tam, kde se naše vyprávění někdy v polovině padesátých let začalo zadrhávat, navázal pro změnu on. Když si Mr. Littlewood prohlížel fotografii hlubockého zámku, nevěřícně kroutil hlavou a ptal se, proč měl člověk vlastnící pohádkový zámek potřebu jezdit tisíce mil na rovník, na farmu, kde bylo problémem zajistit i tak obyčejnou věc, jako je voda na pití. Snažili jsme se snášet rozličné argumenty, ale dlouho se nám nedařilo vystihnout to, co jsme zatím spíše jen tušili. Až když jsme řekli, že osudem zkoušený Schwarzenberg teprve v Africe našel své štěstí, pan Littlewood se usmál a kývl, že rozumí. A my jsme pochopili, že Adolf Schwarzenberg nebyl posledním, kdo zde nalezl svůj ráj. Naše poděkování za pomoc patří Nicholasi Beniesovi, Martinu Gažimu, Herbertu Gordonovi, Margaretě Kinnaird, Anně Kubíkové, Petru Liškovi, Jarmile Musilové, Šárce Steinové, Jiřině Todorovové, Marii Voldřichové, a v neposlední řadě Michaelu a Gill Littlewoodovým a dalším zaměstnancům farmy a výzkumného centra Mpala. Asante sana rafiki! 7

NIL NISI RECTUM 8 9

Na předcházející dvoustraně: Zámek Hluboká (archiv autorů) Afrika jest mou velikou vášní, tam okřívám na těle i na duchu. Všecky evropské starosti vymizí z mysli, cítím se volným, zbaveným všeliké tíže, opravdu unikám všem svým starostem. Adolf Schwarzenberg, 1935 NIL NISI RECTUM 1 Když se 18. srpna roku 1890 rozlehlo nad Českým Krumlovem 101 výstřelů z děl, bylo zřejmé, že se Janu Nepomukovi II., dědičnému princi ze Schwarzenbergu 2, a jeho manželce Terezii 3 narodil dědic. Prvorozenému synovi, jenž přišel na svět na zámku v Hluboké nad Vltavou, byla vybrána jména Adolf, Jan, Maria, Rafael, František, Josef a Hubert. V následujících letech se manželům Schwarzenbergovým narodilo ještě dalších sedm dětí. 4 Prvorozený Adolf měl v budoucnosti převzít odpovědnost za rozsáhlý rodový majetek. 5 Na přelomu 19. a 20. století hlubocko -krumlovští Schwarzenbergové 6 vlastnili v Čechách následující statky: Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Třeboň, Protivín, Netolice, Vimperk, Prášily Dlouhá Ves, Libějovice u Prachatic, Chýnov u Tábora, Jinonice u Prahy, Citoliby, Mšec u Slaného, Lovosice, Postoloprty, Toužetín, Bzí, Vršovice a Nový Hrad. V jižních, středních a severních Čechách Schwarzenbergům patřilo 176 tisíc hektarů půdy, 22 zámků, 96 loveckých revírů, 150 hospodářských dvorů, 16 pivovarů, 2 cukrovary, 19 cihelen a řada dalších podniků. Mimo hranice Čech vlastnili dalších více než 40 000 hektarů půdy, přičemž ve Štýrsku měli statky Murau, Frauenburg, Reofenstein, Schrattenberg, Authal a Goppelsbach, nedaleko Vídně statek Neuwaldegg, u Salzburku statek Aigen a v Německu panství Schwarzenberg. Urozeností, majetkem a slavnou rodovou historií příslušela schwarzenberská primogenitura k aristokratické elitě habsburské monarchie. 7 1 Nic než právo (spravedlnost), schwarzenberské rodové heslo. shora zleva: Fotografie snoubenců - Jan Nepomuk Schwarzenberg a Terezie Trauttmansdorff-Weinsberg, 1890 Terezie a Jan Schwarzenbergovi se syny Adolfem a Karlem, 1902 Ida (zprava), Josefina, Karel, Adolf, Anna a Edmund Schwarzenbergovi, Protivín, 7. 7. 1900 2 Jan Nepomuk II., kníže ze Schwarzenbergu (1860 1938). V letech 1883 1884 studoval lesnictví na mnichovské univerzitě. Od roku 1891 zasedal na sněmu Království českého a ve vídeňské říšské radě. Po roce 1903 společně s otcem Adolfem Josefem, knížetem ze Schwarzenbergu, spravoval rodinný majetek. Majorát převzal po smrti otce v roce 1914. Zasloužil se o rozvoj jihočeského průmyslu a železniční dopravy. Během první světové války financoval lazaretní vlak a nemocnice. V roce 1923 pověřil správou rodového majetku syna Adolfa. 3 Terezie, hraběnka Trauttmansdorff-Weinsberg, se za Jana Nepomuka II., knížete ze Schwarzenbergu, provdala 27. srpna roku 1889. 4 Po prvorozeném Adolfovi následovali: Karel Felix (1892 1919), Ida Huberta (1894 1974), provdaná za hraběte Petra Reverteru de Salandra, Josefina Gabriela (1895 1965), provdaná za hraběte Josefa Černína z Chudenic, dvojčata Anna Marie (1897 1954) a Edmund (1897 1932), Marie Benedikta (1900 1981), provdaná za prince Engelberta z Croy, a Terezie Marie (1905 1979), provdaná za hraběte Ludvíka Guttenberga. 5 K osobnosti Adolfa Schwarzenberga obecně: NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 8 11; HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890 1950), České Budějovice 2010 (diplomová práce Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity) a JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást Majetková perzekuce Adolfa Schwarzenberga v dobách válečných i poválečných, Paměť a dějiny 7, 2013, č. 2, s. 96 106. 6 Na základě poslední vůle Ferdinanda ze Schwarzenbergu (1652 1703) se rod v roce 1802 rozdělil na dvě větve: starší hlubocko-krumlovskou (primogenituru) a mladší orlickou (sekundogenituru). 7 K historii rodu v politických, hospodářských a kulturních souvislostech obecně GAŽI, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008. 10 11

Odpovědnosti za rodové dědictví byla podřízena i výchova prince Adolfa. První vědomosti získal v rodinném prostředí od domácích učitelů. Od deseti do šestnácti let studoval ve Vídni na benediktinském gymnáziu, závěrečné zkoušky složil po dalších dvou letech ve Feldkirchu. Jeden rok strávil v Anglii na Stonyhurst College v Lancashire, kde studoval filozofii a prohluboval angličtinu. Vzhledem k tomu, že se Schwarzenbergové pravidelně pohybovali v prostředí evropské aristokracie, byl při vzdělávání prince Adolfa kladen důraz na výuku cizích jazyků. Otec Jan vyžadoval, aby děti hovořily jazyky zemí, ve kterých se nacházel rodový majetek. Adolf tudíž hovořil a psal německy i česky. Dále skvěle vládl angličtinou a francouzštinou, rozuměl polštině a italštině, měl solidní základy latiny a v dospělosti experimentoval s turečtinou, arabštinou nebo svahilštinou. Láska k jazykům Adolfovi vydržela po celý život. Během svých četných cest se o jazyky navštívených zemí zajímal a srovnával je s jazyky, které znal. 8 Podle svědectví pamětníků v nejrůznějších řečech zejména s gustem klel. Princ Adolf byl od dětství veden k humanitním vědám a umění. Studoval historii vlastního rodu, kterou uměl zasadit do širšího rámce českých i evropských dějin. Svorníkem výchovy bylo náboženství, které jej vedle vlastní zbožnosti učilo nadřazování duchovních hodnot nad materiální a dále k přijímání mravních kategorií jako soucit, pravdomluvnost či ohleduplnost. V tomto kontextu se připravoval na svou příští roli hospodáře a zaměstnavatele. Podstatnou součástí výchovy a vzdělávání byla četba, o níž si vedl podrobné poznámky a pravidelně informoval otce. O obsahu přečtených knih vedli dlouhé diskuze, během nichž se princ Adolf učil argumentovat, hájit vlastní názor a kriticky myslet. Po maturitě se jako jednoroční dobrovolník přihlásil do armády, odveden byl v červnu roku 1910 k c. a k. druhému pluku schwarzenberských hulánů. Po návratu se zapsal na právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde v červenci 1914 získal titul doktora práv. V té době se již Rakousko-Uhersko zapojilo do první světové války. Adolf Schwarzenberg se vrátil k hulánům a dva roky bojoval na východní frontě, posléze byl krátce převelen na frontu italskou jako důstojník automobilového sboru a konečně v roce 1917 byl jmenován velitelem automobilní kolony přidělené k c. a k. houfnicové divizi v Turecku. Ironií osudu se český šlechtic, jehož rodovým symbolem byl krkavec klovající do hlavy padlého Turka, stal členem vojenské mise přičleněné k armádě historického nepřítele. Bojových operací se princ Adolf neúčastnil, jeho oddíl měl na starosti rozličné operace logistického rázu. Velitel kolony odpovídal za zásobování spojeneckého vojska potravinami a rozličným materiálem a za opravy poškozených vozidel. S tureckou armádou, jež čelila náporu britských jednotek, se princ Adolf dostal až do exotického Damašku nebo Bejrútu. Rakousko-uherská mise plnila svou roli až do zhroucení blízkovýchodní fronty na konci války. Blízký východ Schwarzenberga fascinoval. Zážitky z fronty zpracované podle vlastního deníku a dopisů matce vydal tiskem pod názvem Pod praporem tureckého půlměsíce. 9 Orientální kultura a exotická krajina v princi Adolfovi prohloubily touhu po cizích krajích a cestování. Do Evropy se princ Adolf vrátil po propuštění ze zajetí na počátku roku 1919. 10 Během celé velké války se ho drželo štěstí, nebyl raněn, stěžoval si pouze na bolesti zubů. Bezprostředně po návratu se zapsal do rodící se československé armády. 11 8 Například: Portugalec jest na tomto světě jistě nejskromnějším člověkem, neboť se živí především polykáním slabik. Nezáleží na tom, kterou řečí právě mluví: nelze mu nikdy rozuměti, neboť z každého slova, jež pronese, spolyká některou slabiku, ať již na začátku, uprostřed nebo na konci slova. SCHWARZENBERG, A.: Republikánské rozjímání ve Španělsku a Portugalsku, Tradice, 1934, č. 3, s. 61 an. 9 SCHWARZENBERG, A.: Pod praporem tureckého půlměsíce. Válečné vzpomínky na Syrii a Palestinu, Praha 1926. 10 Schwarzenberg byl s ostatními rakouskými vojáky v prosinci 1918 internován na ostrově Prinkipo (Büyükada) v Marmarském moři. Byl ubytován v luxusním hotelu Splendid Palace, čas si krátil hraním karet a rybařením. Po propuštění odplul lodí do Terstu, kde přestoupil na vlak do Vídně. 11 V červenci roku 1919 byl přidělen jako nadporučík k autovojsku. Podobně jako drtivá většina ostatních důstojníků šlechtického původu byl na počátku 20. let demobilizován a propuštěn do zálohy. Následná vojenská kariéra byla plná zvratů, například v roce 1924 byl bez udání důvodu degradován na vojína. Na počátku třicátých let byl povýšen na kapitána dělostřelectva v záloze a od roku 1936 bylo zvažováno jeho povýšení na štábního kapitána, ke kterému mělo dojít na podzim roku 1938. Definitivní tečkou za jeho vojenskou službou bylo propuštění z branné moci v roce 1939. shora zleva: Adolf (zprava) a Karel Schwarzenbergovi, září 1901 Penzionát Stella Matutina ve Feldkirchu, v němž byl Adolf Schwarzenberg ubytován během středoškolských studií Adolf (zprava), Jan, Edmund a Karel Schwarzenbergovi v sanitním vlaku, 1916 Fotografie z pasu Adolfa Schwarzenberga z roku 1919 Titulní strana knihy Adolfa Schwarzenberga Pod praporem tureckého půlměsíce 12 13

Lovecká chata přenesená z Boubína do Staré obory u Hluboké nad Vltavou (archiv autorů) Když se Adolf Schwarzenberg navrátil domů, zmizelo nejen Rakousko-Uhersko, ale i svět konzervativních hodnot rakouské nadnárodní aristokracie. Československá republika zrušila šlechtické tituly, nově interpretovala vlastní historii a při budování státu až na nepatrné výjimky spoléhala na jiné struktury než na někdejší aristokracii. Většina šlechty se stáhla z veřejného života a uzavřela se sama do sebe. Schwarzenbergové nové poměry v rámci daných možností akceptovali a soustředili se na udržení maximálního množství rodového majetku, jehož významná část se ocitla za novými hranicemi v Rakousku. Adolf Schwarzenberg, vystudovaný právník s titulem JUDr., se na správě rodinných statků od roku 1921 aktivně podílel. O dva roky později jej otec dokonce zplnomocnil ke správě veškerého majetku. Od počátku dvacátých let byla klíčovou otázkou pozemková reforma. Adolf Schwarzenberg vedl složitá jednání se Státním pozemkovým úřadem a snažil se o zachování celistvosti rodinného majetku. Navzdory vynaloženému úsilí byl majetek schwarzenberské primogenitury v rámci první pozemkové reformy v letech 1922 1932 zredukován asi o dvě třetiny. Z původních 176 tisíc hektarů lesů, zemědělské půdy a rybníků zůstalo něco přes 65 tisíc hektarů. Kníže Jan a jeho syn Adolf přišli až na malé části o všechny velkostatky ležící mimo území jižních Čech. Z jihočeských jim zůstaly pouze Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a části Protivína, Třeboně, Vimperku a Chýnova. Ačkoliv ztratili většinu svého pozemkového vlastnictví, zůstala Schwarzenbergům v jižních Čechách kompaktní, prosperující a perspektivní hospodářská základna. Symbolickou tečkou za pozemkovou reformou se stalo přemístění boubínského loveckého zámečku v roce 1931. Zámeček, který členové rodiny s nejbližšími přáteli pravidelně navštěvovali během podzimní jelení říje, se po reformě ocitl na státem zabraném území. Dřevěnou budovu spjatou s řadou loveckých zážitků a rodinných historek nechali rozebrat, jednotlivé díly pečlivě očíslovat, následně převézt a znovu postavit v podmanivém prostředí Staré obory v Hluboké nad Vltavou. 12 Na problematiku pozemkové reformy Adolf Schwarzenberg nahlížel nejen jako velkostatkář, ale také jako právník. Své úvahy shrnul do obšírného textu nazvaného Property and its limitations, který v roce 1934 přednesl na konferenci o pozemkové reformě v Londýně. 13 Schwarzenberg primárně akcentoval přirozené právo na soukromé vlastnictví. Zdůraznil, že majetek jako výsledek lidské práce je nezbytný pro kontinuální fungování všech rodin. Vlastnictví je ovšem zavazující a vyplývají z něj morální povinnosti. Zaměstnavatel se nesmí starat pouze o své vlastní blaho a majetek, ale rovněž o sociální poměry svých zaměstnanců. Bohatí lidé jsou podle Schwarzenberga pro společnost přínosem. Stát má z bohatství jednotlivců těžit, a nikoliv jej potlačovat. Konkrétní podobu reformy uskutečněné v Československu zcela odmítal. Rozuměl sice potřebě rozdělit ornou půdu lidem, na druhou stranu nechápal, proč musí být vyvlastněny i lesy a průmyslové podniky. Zásadní nespokojenost vyslovil s kompenzacemi, které za ztracený majetek dostal od státu. Výši odškodnění odhadl na pouhých 8 až 9 procent skutečné hodnoty dotčeného majetku. V závěru kritizoval stát, který do svého 12 ŘEZNÍČEK, L.: Historie a současnost loveckého zámečku na Boubíně, Obnovená Tradice, 2003, č. 27, s. 14 18. 13 K londýnské přednášce detailně HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf, s. 71 79. vlastnictví převzal lesy. Jednoduše nevěřil, že stát jako špatný obchodník může lesy spravovat lépe než soukromý vlastník. Adolf Schwarzenberg si výslovně nepřál, aby jeho myšlenky byly publikovány, jelikož se obával nepříjemných následků pro sebe i svou rodinu. Někdejší aristokracie si v Masarykově Československu, založeném na husitské, reformační a obrozenské tradici, obtížně hledala místo. Rakouský systém hodnot, s nímž byla bytostně spjata, byl veskrze odmítán a ironizován. Adolf Schwarzenberg přemýšlel nejen o vztahu šlechty k mladé republice, ale i o demokracii, svobodě a tradici v nejširších souvislostech. Se svými závěry se tentokrát netajil a publikoval je ve schwarzenberském časopise, příhodně nazvaném Tradice. 14 V krátkém článku si kladl otázky, zda mnohdy nekonečné a plané řečnění v parlamentu neohrožuje samu podstatu demokracie a zda těžkopádný státní aparát neschopný řešit aktuální problémy je užitečný. Nestabilní stát podle Schwarzenberga ztrácí podporu veřejnosti, nemůže přežít a uvolňuje prostor totalitě. Místo zavádění nového, nevyzkoušeného a nejistého nabízí Schwarzenberg řešení v osvědčeném odkazu minulosti. Článek uzavírá slovy: Zničte tradici a pohřbíte celý vzdělaný svět! 15 Schwarzenbergův text vyvolal vlnu hysterického nesouhlasu. Na stránkách dobového tisku byl napadán, že zavrhuje československý systém i demokracii a že touží po starém rakouském řádu, kterému říká tradice. Jeho názory byly shledávány nebezpečnými, demagogickými a protičeskými. Některé Schwarzenbergovy výroky byly tendenčně zcela překrouceny, hlubockému velkostatkáři byly dokonce podsouvány sympatie k fašismu. Adolf Schwarzenberg měl k fašistické ideologii naopak ryze negativní vztah, s čímž se ostatně nikdy netajil. Mezi bolševismem a fašismem neshledával příliš mnoho zásadních rozdílů. Nikoliv náhodou právě v roce 1933, kdy se v Německu chopil moci Adolf Hitler, dotáhl ke konci jednání o pronájmu farmy v Africe. Jedním z důvodů, proč si český šlechtic začal budovat zázemí v subsaharské Africe, byla i skutečnost, že se obával vývoje v Evropě, kde očekával nástup totalitních režimů. Jak se vyjádřil v jednom ze svých listů, věřil, že bolševismus by do Keni dorazil později než sem. 16 V dalším listě uvedl: Před pár dny jsem byl v Německu. Vůbec se mi nelíbí cesta, kterou se tam jde. Vypadá to velmi podobně jako určitý druh nacionálního bolševismu. [ ] Zdá se, že síla nižších tříd se zvyšuje, a pokud ten slavný Hitler nebude schopen nižší třídy potlačit, dříve či později může přijít bolševismus. 17 V roce 1934 se zmínil, že situace v Evropě je stále horší, a je proto rád, že se může uchýlit na farmu do Keni. 18 Ještě čtyřicáté narozeniny Adolf Schwarzenberg oslavil jako svobodný mládenec. Krátce poté, 28. října roku 1930, se oženil s Hildou Sofií, princeznou z Lucemburku a Nassau. Otec nevěsty Vilém IV. Lucemburský byl až do své smrti v roce 1912 hlavou lucemburského velkovévodství. Matka Marie Anna pocházela z portugalské královské rodiny. Lucemburský velkovévodský pár měl šest dcer. Po smrti otce se dvě nejstarší, Marie Adléta a Šarlota, vystřídaly na lucemburském trůně. Princezna Hilda se narodila jako třetí v pořadí. Sňatek třiatřicetileté sestry lucemburské velkovévodkyně s českým šlechticem byl v Lucembursku ostře sledovanou společenskou událostí. Princezna Hilda dostala od své vládnoucí sestry Šarloty řádnou výbavu a zřekla se dědických nároků na lucemburský trůn za sebe i své potomky. Pravidla společného soužití určila podrobná předmanželská smlouva, která byla uzavřena s předstihem 20. září. Velkolepý svatební obřad odpovídající společenskému postavení ženicha a nevěsty se 14 SCHWARZENBERG, A.: Demokracie, svoboda a diskuse nebo tradice?, Tradice, 1934, č. 4, s. 89 90. 15 TAMTÉŽ, s. 90. 16 Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), oddělení Český Krumlov (dále oddělení Č. Krumlov), Schwarzenberská ústřední kancelář (dále SÚK), Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931 1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 12. 1932. 17 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933. 18 Things are going worse and worse in Europe. I am glad that I can go to Kenya, if it comes to the worst. People are so foolish, they prefer to quarrel than to make peace. TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 14. 9. 1934. 14 15

uskutečnil na zámku Colmar-Berg, v hlavním sídle velkovévodské rodiny. 19 Na Hluboké byli novomanželé slavnostně přivítáni 15. listopadu. Schwarzenberg, jenž si nepotrpěl na oslavné řeči a ceremoniály, požádal, aby přivítání bylo důstojné, ale přiměřeně krátké. 20 Princezna Hilda provázela Adolfa Schwarzenberga do konce jeho života. Z archivních pramenů osobní povahy, zejména pak z korespondence, a ze vzpomínek pamětníků lze soudit, že manželství bylo poklidné a harmonické. Krátce po svatbě Adolf Schwarzenberg litoval, že se neoženil dříve. 21 Hilda pravidelně následovala manžela na četných cestách a osvojila si jeho nadšení pro lov. Společnou vášní jim byla Afrika, kde si na farmě poblíž Nanyuki budovali druhý domov. Potomky spolu neměli. Necelé dva roky po svatbě si Schwarzenberg nechal během návštěvy lázní v Karlových Varech udělat grafologický rozbor svého písma, které podává nevšední svědectví o jeho charakteru: Váš rukopis ukazuje na silnou sebedisciplínu, vytrvalost, silnou vůli a vnitřní sílu, ale občas mohou být ve spojitosti s pedantskými sklony. Od záměru ustoupíte, vždy když máte pocit, že neuvažujete rozumně. Nejste ale zbabělý ani nespolehlivý. Vaším nejvyšším principem je povinnost. Tomu podřizujete vše, abyste obstál sám před sebou. Prosazujete se s energií a trochou umíněnosti, ale sám sebe nestavíte ve svém životě na první místo. Nerozhodnost ani důvěřivost nepatří do vašeho slovníku. Z vašeho písma čiší ostrovtip a předvídavost. Ve své kritice nejste příliš ohleduplný, ale nikdy nejste zlomyslný, záludný nebo falešný. Podtržený podpis značí silné sebevědomí. 22 Ve druhé polovině třicátých let se naplňovaly Schwarzenbergovy pesimistické vize ohledně politického vývoje v Evropě. Dramatické dění údajně vyčerpávalo i jeho otce Jana Nepomuka, který zemřel téměř symbolicky den po podepsání mnichovské dohody. 23 Adolf Schwarzenberg tehdy v osmačtyřiceti letech převzal rodový majorát. Ačkoliv si představitelé ohrožené Československé republiky uvědomovali, že příslušníci někdejší aristokracie mohou sehrát v nadcházející krizi důležitou roli, na osobu hlubockého velkostatkáře se pro jeho údajné němectví dívali s nedůvěrou. Schwarzenberg svůj vztah k republice ohrožené německou agresí přesto jednoznačně deklaroval darem jednoho milionu korun na dobudování pohraničního opevnění. 24 Po anšlusu Rakouska prohlásil, že pokud britští blázni budou takto 19 Několik dní obyvatelé Colmar-Bergu horečně pracovali na přípravách události, která se odehrávala dnes ráno. Ruce zručně vyráběly věnce a girlandy, kdežto skupina dělníků dovedně oblékla markýzu, ozdobila štít na ulici před vchodem do kostela. Interiér kostela byl pro tuto příležitost renovován. Událost začala včera večer odchodem ke svícnům, které lemovaly cestu k velkovévodskému zámku. Účastnila se celá společnost. Na dvoře zámku byli přijati LL. AA. RR. velkovévodkyní, princem Felixem, princeznou Hildou, princem ze Schwarzenbergu a ostatními. Starosta Colmar-Bergu pronesl řeč. Nádherná kytice byla nabídnuta princezně Hildě. Děti udělaly kruh a sbor zazpíval hymnu d Hémecht. Oslava byla zakončena uměleckým vystoupením s ohni. Dnes ráno 21 úderů z děla oznámilo významný den. Ve čtvrt na jedenáct svatební průvod vyšel od hlavního vchodu zámku a přes ulice posypané květy a bohatě ozdobené smrkovými větvemi, prapory, girlandami a vítěznými oblouky. Veřejná doprava byla zakázána. Obyvatelé Colmar-Bergu ulice ohradili. Četníci a hasiči dohlíželi na pořádek. Překlad zprávy z L Indepéndance Luxembourgeoise z 29. října 1930 uveřejnila HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf, s. 12. 20 Průběh cca půlhodinového přivítání je shrnutý v dopise z 12. listopadu 1930: Před zámeckou branou bude špalír s lampiony. Průčelí zámku bude osvětleno a vyzdobeno vlajkami schwarzenberskými, lucemburskými (modro-bílo-červené) a nassavskými (modro-oranžové). Před vchodem budou stát lesníci ve svátečních uniformách a ředitelé z ústředních kanceláří. Schwarzenberská granátnická garda z Českého Krumlova zahraje Schwarzenberský pochod a lucemburskou hymnu. Pražský pyrotechnik Hájek před vodojemem uspořádá ohňostroj. Dvě dívky v národních krojích podají novomanželům chléb a sůl. [ ] Jest naší snahou, aby to bylo hezké a v intencích Vaší jasnosti krátké. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Rodinný archiv Schwarzenbergů (dále RA Schwarzenbergů), Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 4a. 21 It is high time for you to get married. Don t marry too old. I, for instance, am always so sorry that I did not manage to marry sooner. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931 1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933. 22 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 1/c, grafologický rozbor Karla Friedmanna ze 17. 6. 1932. 23 V den, kdy se německé síly připravovaly k obsazení velké části tohoto státu, byl můj otec povolán na onen svět, bylo to z 30. září na 1. října v noci. Zemřel tiše, bez zjevných bolestí. Musíme mít stále na paměti, jak skonal a jaké změny zapříčinily jeho úmrtí. Události poslední doby nemohly na nikom nezanechat stopy. Nakonec musíme být rádi, že nedošlo ke světové válce. Ta by určitě Československo smetla, vše zničila a pravděpodobně s sebou přitáhla bolševismus. Zlý sen je prozatím pryč. Ale zda na věčné časy? SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, profesor Keimer, dopis A. Schwarzenberga L. Keimrovi z 10. 10. 1938 24 Peníze Schwarzenberg věnoval prezidentovi republiky dr. Benešovi během jeho návštěvy krumlovského zámku v roce 1937. shora zleva: Hilda, princezna z Lucemburku a Nassau (archiv autorů) Hilda (třetí zprava) se sestrami a matkou Svatba na zámku Colmar-Berg, Lucembursko 1930 Svatební průvod Dobový tisk informující o sňatku 16 17

pokračovat, Hitler a Mussolini budou dohromady tak silní, že nás můžou roztrhat na kusy 25, a na znamení nesouhlasu nechal vyvěsit na svém vídeňském paláci černé vlajky. Když byl vydán zákaz vstupu Židům do vídeňských veřejných zahrad, nechal Schwarzenberg k bráně do vlastních palácových zahrad umístit ceduli Židé vítáni. Po vyslání Runcimanovy mise do Československa zůstal jako jeden z mála šlechticů k republice loajální a snažil se přesvědčit britské diplomaty o nutnosti zachování celistvosti země. Runcimana a jeho doprovod sice hostil na svém panství v Českém Krumlově, avšak ostentativně si od něj držel odstup. Nepozval jej do žádné ze svých zámeckých rezidencí, nýbrž ho ubytoval v myslivně v Černém lese u Horní Plané. Před služebnictvem si na lordovu adresu neodpustil několik jedovatých poznámek. 26 Po mnichovské kapitulaci a následném obsazení pohraničí se část schwarzenberského majetku ocitla na území cizího státu a schwarzenberská správa čelila těžkým hospodářským důsledkům. Když byli dva schwarzenberští zaměstnanci zatčeni gestapem a uvězněni, Schwarzenberg, jehož antinacistické postoje byly všeobecně známy, se osobně vypravil do Berlína k šéfu gestapa Heinrichu Himmlerovi a vynutil si jejich propuštění. 27 Po obsazení okleštěné republiky německou armádou se manželé Schwarzenbergovi rozhodli pro emigraci a zdržovali se ve své italské vile v Bordigheře. Jejich majetek v protektorátu, v Rakousku a v Německu byl 17. srpna 1940 zabaven gestapem a výnosy z něj byly podle rozhodnutí samotného Hitlera nadále odváděny do pokladny župy Horní Rakousko na kulturní účely. 28 Odchodem do emigrace Schwarzenberg s vysokou pravděpodobností zabránil represím, které by jej postihly, pokud by zůstal v Čechách. Tuto tezi potvrzuje osud jeho bratrance Jindřicha, kterého od září roku 1939 zplnomocnil správou majetku. 29 Jindřich byl zatčen a uvězněn. Nejprve byl držen v různých policejních věznicích v Itálii a v Rakousku, 7. července 1944 byl převezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde zůstal do srpna. Následně byl deportován do Lince na nucené práce ve zbrojním průmyslu. Během okupace Adolf Schwarzenberg s manželkou pobýval v New Yorku, 30 kde v roce 1945 získal svůj druhý doktorát, tentokrát z filozofie. Na Kolumbijské univerzitě obhájil dizertační práci věnovanou životu a politickým aktivitám prince Felixe ze Schwarzenbergu. V Carnegie institutu dále vypracoval studii nazvanou A review on Kenya, vycházející z jeho bohatých podnikatelských zkušeností v Africe. Text ve zkrácené podobě vyšel tiskem pod názvem A Kenya farmer looks at his colony. 31 Intenzivně se zajímal o dění v okupované vlasti a finančně podporoval londýnskou vládu dr. Beneše. Cenné svědectví o jeho pobytu a postojích v americkém exilu v říjnu roku 1945 podal ministr zahraničních věcí Jan Masaryk: Viděl jsem ho za války v New Yorku několikrát. Není zdráv, vypadá to trochu na anginu pectoris. Udělal doktorát na Columbijské universitě, což mi hodně imponýrovalo. Národnostně se choval vzorně, hlásil se ihned, odboj podporoval a mohu jeho postoj jen pochválit. Byl a je vášnivým antinacistou. Podrobností víc neznám, ani nevím, jaké má plány, říkal mi jen, že by se rád vrátil. 32 25 LELLKOVÁ, Š.: Das verlorene Paradies. Die Farm des Fürsten Adolf Schwarzenberg in Afrika, s. 242. In: CERMAN, I. VELEK, L. (edd.): Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. München 2009. shora zleva: Oficiální fotografie novomanželského páru Zámek Colmar-Berg, Lucembursko Hilda, rozená princezna z Lucemburku a Nassau (1897 1979), JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890 1950), (Schwarzenberská ročenka, 1935) Titulní strana knihy Adolfa Schwarzenberga A Kenya farmer looks at his colony Podpis Adolfa Schwarzenberga 26 Například: Dejte mu nažrat a napít, ať mám pokoj. JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást, s. 100. 27 NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám, s. 9 an. 28 K zabavení schwarzenberského majetku v roce 1940 blíže ZÁLOHA, J.: Co zavál čas. Zabavení schwarzenberského majetku gestapem, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 11 an; TÝŽ: Zabavení majetku hlubocké větve Schwarzenberků gestapem v roce 1940, Český časopis historický 89, 1991, č. 1, s. 65 77. 29 JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903 1965), syn Felixe Schwarzenberga, bratranec Adolfa Schwarzenberga. Po odchodu do emigrace jej Adolf Schwarzenberg zplnomocnil správou rodového majetku. Po válce, kdy mu byl odepřen návrat do Československa, žil na zámku Gusterheim v Rakousku. Zemřel 18. června 1965 ve Vídni. K osobnosti Jindřicha ze Schwarzenbergu více NIKENDEY, A.: JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903 1965), Obnovená Tradice, 1994, č. 9, s. 1 4. 30 Do New Yorku dorazili 17. dubna 1941. 31 SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer looks at his colony, New York 1946. 32 Ručně psaný dopis Jana Masaryka dr. Františkovi Schwarzenbergovi z 8. října 1945 publikoval NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám, s. 11. 18 19

Krátce po osvobození podnikla obnovená československá moc sérii konkrétních opatření, které Schwarzenbergovi zabránily nejen v převzetí rodinného majetku, ale i v samotném návratu do vlasti. 33 Již 8. května 1945 uvalil Národní výbor v Českých Budějovicích na Schwarzenbergův majetek národní správu. 34 Národní správci převzali někdejší schwarzenberskou administrativu a vše nasvědčovalo tomu, že jde o dočasné opatření zajišťující řádnou správu majetku před návratem vlastníka. Zásadní obrat nastal 4. října 1945, kdy Okresní národní výbor v Českých Budějovicích označil Adolfa Schwarzenberga za Němce a na základě prezidentského dekretu o vyvlastnění zemědělského majetku Němců, Maďarů a kolaborantů s nacistickým režimem 35 mu byl veškerý zemědělský majetek zkonfiskován. Záminkou byla Schwarzenbergova německá národnost uvedená při sčítání obyvatelstva v roce 1930. Schwarzenberg prostřednictvím právního zástupce vysvětloval, že dotyčný arch nevyplňoval osobně, jelikož byl tehdy nepřítomen, ale že jej vyplnil úředník Rothbauer bez jeho vědomí. Zemský národní výbor 5. března 1946 uznal, že Schwarzenberg nebyl německé národnosti a že se zasloužil o odboj, ovšem ve věci zrušení konfiskace nebyly podniknuty žádné kroky. Bylo nasnadě, že problém bude řešen politicky. V létě 1946 byla otevřena varianta převodu majetku na zemi českou, a to darem. Schwarzenberg tuto variantu připustil a vymínil si jisté kompenzace, například za umělecké předměty a sbírky, dále si chtěl ponechat vybrané nemovitosti a konečně žádal dispoziční právo na částku do 1 200 000 nezdaněných korun ročně. Majetek měl být nadále spravován výhradně jako jeden hospodářský celek s dosavadní organizační strukturou. Výnosy měly být vráceny zpátky na jeho zvelebování, zbytek měl být vydáván na podporu sociálních, zdravotních a kulturních zařízení země české. Adolf Schwarzenberg si přál být prvním předsedou správního výboru, který bude nápomocen zemskému národnímu výboru při správě někdejšího schwarzenberského majetku. Novinář Karel Taraba otiskl v časopisu Dnešek obsáhlý článek bez obalu nazvaný Boj o čtyři miliardy, na které byl největší soukromý majetek v Československu laicky odhadován. 36 Taraba zevrubně shrnuje dosavadní vývoj vyjednávání se Schwarzenbergem, poněvadž prý nepovažuje za správné, aby se o věci dále jednalo jen za zavřenými dveřmi. Klade si otázku, proč je pan doktor vlastně ochotný ke kompromisu, a odpovídá si, že ví, že by o to stejně přišel. Nejde tedy o to, zda má být majetek zabaven, ale o to, za jakých okolností. Známo ovšem je, že se dr. Schwarzenbergovi jeho majetek bude musit tak či onak zaplatit. Článek názorně odráží atmosféru v poválečné společnosti, jež velký majetek jednoduše považovala za národní a mravní úhonu bez ohledu na skutečnost, zda se vlastník nějakým způsobem provinil. Tarabovi se skutečně podařilo otevřít diskusi, do které zasahovali další žurnalisté, právníci i schwarzenberští zaměstnanci. Jejich názory se zpravidla řídily příslušnou politickou orientací. V extrémním komunistickém slovníku byl Schwarzenberg vykořisťovatelem, germanizátorem, chobotnicí nebo upírem. Dohoda mezi Schwarzenbergem a státem nakonec uzavřena nebyla, jelikož v nových poměrech nebylo možno dáti souhlas k takové akci, která by z vykořisťovatele jihočeského lidu bývala udělala šlechetného dárce. 37 Když se ukázalo, že na majetek schwarzenberské primogenitury nelze uplatnit prezidentské dekrety, a nebyla dotažena jednání o převodu majetku darem, začal být chystán zcela bezprecedentní a účelový zákon sloužící k vyvlastnění majetku jedné jediné rodiny. Adolf Schwarzenberg se rozhodl opustit Švýcarsko, kde po návratu z Ameriky od roku 1946 žil, a pokusit se ve vlasti osobně zabránit hrozící katastrofě. Československý konzulát v Curychu mu ovšem odmítl udělit vstupní vízum kvůli údajným nesrovnalostem v žádosti. 33 K vyvlastnění majetku po roce 1945 blíže ZÁLOHA, J.: Co neodvál čas. Osudy schwarzenberského majetku (primogenitury) po r. 1945, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 12 15; TÝŽ: Lex Schwarzenberg. O slávě a rozpadu jednoho majetku v Čechách, Dějiny a současnost 16, 1994, č. 2, s. 46 50; JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást. 34 Opatření národního výboru bylo prozatímní. Potvrzeno bylo až výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 26. června 1945. 35 Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o vyvlastnění zemědělského majetku Němců, Maďarů a kolaborantů s nacistickým režimem, ze dne 21. června 1945. 36 TARABA, K.: Boj o čtyři miliardy, Dnešek 1, 1946, s. 567 571. 37 KRÝDL, M.: Ve prospěch lidu, Jihočeská pravda 35, 27. 7. 1979, s. 7. Shromáždění v jízdárně hlubockého zámku při příležitosti předání schwarzenberského majetku československému státu, 23. 5. 1948 Zákon číslo 143 z roku 1947, známý jako Lex Schwarzenberg, 38 předložil ve sněmovně 10. července sociálnědemokratický poslanec Blažej Vilím. Nutnost přijetí zákona znamenajícího vyvlastnění schwarzenberského majetku bez náhrady ve prospěch země české obhajoval poslanec Vilím následujícími slovy: Majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. 39 Přijetí zákona odhlasovaly všechny strany sdružené v Národní frontě. Poslední nadějí byl pro Schwarzenberga prezident Beneš, jehož londýnskou vládu za války podporoval. Prezident zákon navzdory intervenci Schwarzenbergova právního zástupce 5. srpna 1947 podepsal. Boj o čtyři miliardy byl rozhodnut. K slavnostnímu předání majetku zemi české došlo 23. května 1948 na hlubockém zámku. Dvanáct set hostů z řad členů akčních výborů a lidové správy z celých jižních Čech a Žatce, Loun a Litoměřic, kde se rovněž nacházely schwarzenberské majetky, shlédlo ve vyzdobené zámecké jízdárně rituál, jímž byla definitivně likvidována velká feudální bašta a vykřičník bezpráví. Pracující lid dosáhl svých práv. 40 Československou vládu na Hluboké zastupoval ministr spravedlnosti Alois Neuman. 41 Jelikož bylo krátce nato zrušeno zemské uspořádání a byl zaveden krajský systém, připadl majetek k 1. dubnu 1949 do vlastnictví státu. K 1. lednu roku 1950 byl někdejší schwarzenberský majetek rozbit a rozdělen mezi Československé státní lesy, Československé státní statky, Československé pivovary a příslušné průmyslové národní podniky. Osudem zkoušený Adolf Schwarzenberg považoval jednání československého státu za nezákonné a nemravné a setrvával v boji za svá práva. Své pocity shrnul krátce po přijetí rozhodujícího zákona č. 143/1947 v dopise Mým věrným zaměstnancům z Čech z 18. srpna 1947 takto: Dne 10. července t. r. se usneslo Národní shromáždění v Praze na zákonu, kterým se vyvlastňuje majetek schwarzenberské primogenitury ve prospěch země České. Zákon byl nyní vyhlášen. Nechci hovořit o tom, jak hluboce se mne dotklo toto rozhodnutí reprezentantů národa, pro který můj rod po staletí toho tolik udělal. Chtěl bych se s Vámi zatím rozloučit a poděkovat Vám za Vaši spolupráci, jakož i za Vaši věrnost, kterou jste mi prokazovali v dobách, kdy mi byla cesta 38 V paragrafu 1 zákona č. 143/1947, Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi českou je uvedeno: (1) Vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergů, větve t. zv. primogenitury na Hluboké n. Vlt., pokud se tento nachází v Československé republice, přechází v rozsahu stanoveném v odstavci 2 ze zákona na zemi Českou. (2) Majetkem podle odstavce 1 rozumí se nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský, zapsaný knihovně na Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů, Jana knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga, v to počítaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy a závazky, dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 66 ze dne 13. srpna 1947. 39 JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást, s. 104. 40 Schwarzenberské panství do rukou lidu, Jihočeská pravda 4, 27. 5. 1948, s. 2. 41 Alois Neuman (1901 1977), ministr pošt v druhé Gottwaldově vládě, starosta a předseda MNV v Českých Budějovicích. V souvislosti se zákonem č. 143/47 jsou Neumanovi připisována tato slova: My víme, že zákon je protiústavní, ale to nevadí, neboť my nedostatky buržoasní Ústavy v příští socialistické Ústavě odstraníme. HULÍK, M.: S německým jménem a českým osudem, Obnovená Tradice, 2013, č. 28, s. 32 40. 20 21

k Vám uzavřena a která taková zůstala. Důvěřuji Vám i nadále. Tento zákon je v rozporu nejen s platnou ústavou a slavnostním košickým prohlášením prezidenta a vlády, ale také v hrubém protikladu k obecným lidským právům, která jsou zakotvena v Chartě spojených národů a která byla také v Československu přijata a uznána. Prezident, vláda a parlament vědomě porušili ústavu, za což nesou úplnou a výlučnou zodpovědnost. Zákon zůstává na věčné časy nesmazatelnou skvrnou v dějinách československého práva. Nemohu právní platnost tohoto zákon uznat a budu všemi svými silami také nadále bránit Vaše a svá práva, neboť po staletí jsme byli jedinou velkou rodinou můj rod a jeho zaměstnanci. Nezapomenu na Vás a jsem přesvědčen, že také Vy nezapomenete na můj rod a naši společnou tradici. 42 V dopise služebním místům ze stejného dne vyjádřil pochopení, pokud se zaměstnanci za daných okolností proti němu postaví. Dramata velké politiky, kterým čelil prakticky po celý život, Schwarzenberga nervově vyčerpávala a podepsala se na jeho zdraví. Jak bylo uvedeno, příznaky anginy pectoris u něj shledával již Jan Masaryk během amerického exilu. Po válce se manželé Schwarzenbergovi zdržovali v západní Evropě, nejčastěji ve Švýcarsku, Itálii nebo v Rakousku. Poslední domov nalezli v lovecké chatě u rakouské vesnice Katsch poblíž Murau. V roce 1949 se naposledy společně podívali do svého afrického ráje. O vánočních svátcích Adolfa Schwarzenberga na keňské farmě postihly zdravotní problémy spojené s poruchami krevního oběhu. Schwarzenbergovi se rozhodli pro předčasný návrat do Evropy, kde měli k dispozici kvalitnější zdravotnickou péči. Let z Nairobi do Říma, ze kterého míval Adolf Schwarzenberg vždy strach, proběhl v klidu. Do italské vily v Bordigheře přijeli 17. února 1950. V neděli 26. února šel Adolf Schwarzenberg s manželkou Hildou na procházku. Druhý den ráno byl nalezen na lůžku mrtev. Pohřben byl nejprve na hřbitově v Bordigheře, po dostavbě rodinné hrobky byly jeho ostatky převezeny do Murau. Vzhledem k tomu, že majetek hlubocko-krumlovské větve schwarzenberského rodu byl zestátněn na základě zákona přijatého již v roce 1947, nevztahovaly se na něj po roce 1989 restituční nároky vymezené hranicí 25. února 1948. shora: Přípravy ceremoniálu předání schwarzenberského majetku československému státu před zámkem Hluboká, 23. 5. 1948 Rodinná hrobka v Murau, 1950 42 Překlad z němčiny uveřejnil ZÁLOHA, J.: Lex Schwarzenberg. Ještě jednou k zákonu č. 143/47 Sb., Obnovená Tradice, 1993, č. 7, s. 22. 22 23

První cesty do Afriky 24 25

na předcházející dvoustraně: Pohled na Káhiru od citadely, dobová pohlednice (archiv autorů) shora zleva: Ulice v Káhiře, 1911, foto: A. Schwarzenberg Na cestě do Gízy, 1911, foto: A. Schwarzenberg Terezie Schwarzenbergová na velbloudovi, 1911 Sfinga v Gíze, 1911 První cesty do Afriky Adolf Schwarzenberg miloval cestování a lov. 43 Není proto divu, že se od přelomu dvacátých a třicátých let pravidelně vydával na safari na černý kontinent. V oblastech východní Afriky podnikl v letech 1930 1939 sedm loveckých výprav, z toho šest v doprovodu manželky Hildy. S africkým kontinentem se poprvé seznámil při ozdravně-poznávacím pobytu v Egyptě, který absolvoval na počátku roku 1911 ve společnosti rodičů a přibližně stejně starého přítele Josefa Pepi Silva-Taroucy 44. Poznávání starověkých památek mělo završit humanitní vzdělání obou mladíků. Na cestu se vydali lodí z přístavu v Brindisi 9. února. V Alexandrii přenocovali a druhý den pokračovali po železnici do Káhiry, kde strávili několik příjemných dnů prohlídkami architektonických pamětihodností města. Viděli například mešitu Ibn Tulen nebo citadelu. Třešničkou na dortu byla návštěva Gízy, kde obdivovali jeden ze sedmi divů světa egyptské pyramidy. Adolf byl ohromen jejich velikostí a technickou dokonalostí. Fascinovalo jej, že staří Egypťané byli schopni realizovat podobné stavby bez využití moderní techniky. Na palubě parníku Semiramis výprava pokračovala proti proudu Nilu za dalšími památkami. Adolf si krátil cestu focením členů posádky, spolucestujících a památek na březích řeky, jindy četl nebo hrál šachy. Zastavili se v Luxoru, kde navštívili slavné chrámové komplexy, a v Thébách, kde si prohlédli nekropoli na západním břehu Nilu, chrámy, monumenty a hrobky. Několik příštích dní strávili v Asuánu. Bydleli v hotelu Cataract, jenž se vyznamenává krásnou polohou a vysokými cenami, jinak ničím 45. Ve společnosti dalších turistů z Evropy se účastnili společenských akcí, mezi nimiž vynikal dámský závod na oslech, kterého se patrně účastnila i kněžna Terezie. Adolfovy fotografie zachycují město, hotely, přehradu i jeden z nejznámějších chrámů starověkého Egypta zasvěcený bohyni Esetě na ostrově Fílé, který v té době již pozvolna mizel ve vodách napouštěné přehrady. Další plavba přes Násirovo jezero směřovala k velkému skalnímu chrámu v Abú Simbel na západním břehu Nilu. Na území severního Súdánu se výprava obrátila a vrátila se zpět do Káhiry. Zatímco kněžna Terezie zůstala ve městě, mužská část výpravy se pod vedením dragomana přesunula na hřbetech velbloudů do Fajjúmské oázy, ležící západně od Nilu v Libyjské poušti. Chtěli poznat zdejší úrodnou oblast známou jako zahrada Káhiry a největší egyptské slané jezero Karún. Na okraji oázy rozbili na pár dní stanové ležení. Vyjížděli do okolí, aby se věnovali lovům, během nichž skolili několik lišek pouštních a šakalů. Na hladině jezera pozorovali vodní ptactvo pelikány, 43 K cestování šlechty též MAŠEK, P.: S mapou i puškou. Objevitelské a lovecké výpravy středoevropské šlechty, Praha 2001. 44 Josef Silva-Tarouca se narodil 20. 10. 1889 v Průhonicích a zemřel za první světové války 24. 5. 1917. 45 Adolf Schwarzenberg se v hotelu Cataract v Asuánu pravidelně ubytovával při svých návštěvách Egypta. Hotel zhodnotil ve své pozdější cestovní zprávě z roku 1932. SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava do Afriky, Stráž myslivosti 12, 1935, č. 17, s. 263. 26 27

v pozadí: Luxor, 1911, foto: A. Schwarzenberg zleva: Personál na lodi Semiramis, 1911, foto: A. Schwarzenberg Terezie a Adolf Schwarzenbergovi na palubě parníku Semiramis, 1911 28 29

zleva: Pohled na Asuán z hotelu Savoy, 1911, foto: A. Schwarzenberg Hotel Cataract v Asuánu, 1911, foto: A. Schwarzenberg Chrám bohyně Eset, Fílé 1911 v pozadí: Dámský závod na oslech, Asuán 1911 30 31

v pozadí: Hlava jízdního velblouda A. Schwarzenberga, 1911, foto: A. Schwarzenberg shora: Palmový háj, Fajjúm, 1911, foto: A. Schwarzenberg Stanový tábor na okraji oázy u jezera Karún, 1911, foto: A. Schwarzenberg Jan Nepomuk Schwarzenberg s Josefem Silva-Taroucou a úlovky, Fajjúm 1911, foto: A. Schwarzenberg Josef Silva-Tarouca s úlovky, Fajjúm 1911, foto: A. Schwarzenberg 32 33

husy a kachny. I zde Adolf s otcem Janem Nepomukem pilně fotografovali, jako náměty jim posloužili velbloudi, stanový tábor, ulovená zvířata nebo domorodý personál. Na počátku dubna se opět setkali s Terezií v Káhiře. Aby poznali kolorit města a jeho další pamětihodnosti, zavítali do staré arabské čtvrti. Adolf byl uchvácen její exotikou. Bazar Chán al-chalílí ho fascinoval nekonečným shonem, pestrostí vůní a barev. Hledáčkem fotoaparátu zachytil řadu výjevů z rušných káhirských ulic. Na snímcích najdeme pouliční prodavače, nosiče vody, velbloudáře, holiče a rozličné řemeslníky při všední práci. Se zájmem pozoroval příslušníky různých etnik, srovnával jejich oděvy a účesy. Znalosti středoškolského dějepisu si prohloubil během návštěvy rozsáhlé sbírky starověkých památek v Káhirském muzeu, které již devět let sídlilo v nové budově. Pozornost věnoval její architektuře a všímal si i způsobu rozmístění a prezentace exponátů. Množství starověkých předmětů nafotil a fotografie později signoval. Na snímcích jsou rozličné sochy, sarkofágy, mumie, kanopy nebo papyrové svitky. Jelikož Adolfa s rodiči spojovala láska ke zvířatům a rostlinám, vypravili se i do zoologické a botanické zahrady. Do Evropy se vrátili v polovině dubna. Vzhledem k tomu, že se z Adolfovy první cesty do Afriky dochovalo jen nepatrné množství písemných zpráv, zůstávají jeho fotografie, systematicky založené v několika albech, klíčovým pramenem k poznání průběhu této cesty. 46 Vypovídající hodnotu fotografií zvyšují přiložené pečlivě vedené popisky a cestovní deník Adolfova otce Jana Nepomuka. 47 Egyptská výprava zažehla v Adolfovi trvalý zájem o starověké památky a exotické destinace. Svou knihovnu pravidelně rozšiřoval o nejnovější odborné spisy z oboru starověké archeologie, navázal osobní styky se světově proslulými egyptology Ludwigem Keimrem a Jaroslavem Černým, setkal se s objevitelem Tutanchamonovy hrobky Howardem Carterem a využil každé příležitosti k návštěvě Egypta. Při pozdějších expedicích do rovníkové Afriky dával přednost delší a namáhavější trase vnitrozemím před pohodlnější plavbou podél východního pobřeží černého kontinentu, aby mohl opětovně navštívit Káhiru a Luxor a vychutnávat si poklidnou plavbu na vodách Nilu. V meziválečném období byl pravidelným hostem recepcí pořádaných na egyptském velvyslanectví v Praze. Zájem o cestování a Orient v něm utužila i zkušenost z první světové války, kdy se v rakouské uniformě pohyboval na území Turecka, Sýrie a Palestiny. Jako důstojník se seznámil nejenom s domácnostmi privilegovaných Arabů a Turků, ale prostřednictvím domorodých pobočníků a osobních sluhů dokonale poznal i mentalitu a každodenní život obyvatel nižších sociálních vrstev. S některými přáteli udržoval písemné kontakty až do 30. let 20. století a využil jejich služeb při své cestě přes Blízký východ v roce 1932. Na blízkovýchodní frontě se naučil arabsky a pochytil základy turečtiny. Znalost arabštiny později ocenil při komunikaci s domorodým loveckým personálem v zemích Britské východní Afriky. Bohaté zážitky z velké války zúročil ve vzpomínkové knize Pod praporem tureckého půlměsíce. Krásné časy strávené v zemi, jež neznala zimy, v zemi, kterou zdobily vějíře palem 48, Schwarzenbergovi dlouho připomínal exotický řidič Mohamed Haireddin, kterého jako dvanáctiletého sirotka přivezl do Čech. 49 shora zleva: Obchody na káhirské ulici, 1911 Prodavač vody, 1911, foto: A. Schwarzenberg Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg Sbírka papyrových svitků, Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg Mumie, Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg 46 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Sbírka fotoalb, inv. č. 28, sign. 28, Album fotografií z cesty rodiny Jana Schwarzenberga do Egypta; inv. č. 29, sign. 29, Album fotografií z muzea v Káhiře a z tábora, zhotovených A. Schwarzenbergem; inv. č. 30, sign. 30, Album fotografií z pobytu Adolfa Schwarzenberga ve škole jednoročních dobrovolníků (1911 1912) a z cesty do Egypta. 47 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Sbírka rukopisů, inv. č. 369, sign. 74, Jana ze Schwarzenbergu Deník z egyptské cesty v únoru až dubnu 1911. 48 A. Schwarzenberg, Pod praporem, s. 11. 49 Mohamed Haireddin se narodil v roce 1906 v Tripolisu. Do Čech přijel v únoru 1919. V cestovním listu Adolfa Schwarzenberga byl uveden v kolonce Spolucestující (děti do 12 let). SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 2c, Cestovní list Adolfa Schwarzenberga vystavený ve Vídni 26. 1. 1919. Od roku 1924 byl Haireddin zaměstnán jako Schwarzenbergův osobní řidič. Na okolnosti chlapcova příjezdu do Evropy Schwarzenberg vzpomínal: Svého malého černocha Mohamed Haireddina, jenž byl mým sluhou, chtěl jsem poslati k jeho příbuzným do města; neopustil mne však za žádnou cenu a schoval se na nákladním autu, kde byl druhého dne nalezen. SCHWARZENBERG, A.: Pod praporem, s. 131. 34 35

zleva shora: Exotická vizitka Adolfa Schwarzenberga Modrá mešita, Istanbul Cestovní list Adolfa Schwarzenberga z roku 1920 Cestování bylo již od dětství součástí Schwarzenbergova životního stylu. 50 Pravidelně se vydával na ozdravné pobyty do tuzemských i přímořských lázní, konal pracovní a inspekční cesty, které vyžadovala správa rodového majetku na území Čech i Rakouska, a podnikal lovecké a poznávací cesty po evropských zemích. Pod záštitou Autoklubu Republiky československé na jaře roku 1926 například vyrazil na takzvanou Peloponés tour za krásami řeckých antických památek. V doprovodu přítele, amatérského archeologa France Lastavce 51 navštívil Atény, Delfy, přístavní města Pireus a Iteu, ostrov Korfu a plavil se podél pobřeží. 52 O dva roky později zamířil do Spojených států amerických, aby poznal atmosféru rodící se světové velmoci, zmapoval možnosti podnikání v severoamerickém dřevařském průmyslu a v neposlední řadě navštívil sestru Annu, zapsanou na prestižní Kolumbijské univerzitě. 53 Pravidelně se vracel na britské ostrovy, do míst svých jinošských studií. V dubnu 1932 navštívil i s manželkou italskou metropoli, kde usilovali o audienci u papeže. Z Říma Schwarzenbergovi pokračovali na ostrov Capri. 54 Jih Pyrenejského poloostrova procestovali na jaře roku 1934. V Portugalsku zavítali do Lisabonu, Coimbry a Porta, ve Španělsku pak do Sevilly, Algecirasu, Granady, Madridu, Zaragozy, Barcelony a prohlédli si i britský Gibraltar. Vnímavý Schwarzenberg si během cesty všímal úrovně nabízených služeb, porovnával ceny v dopravních prostředcích, hotelích a restauracích. Studoval krajinu, památky, mentalitu místních obyvatel, jejich jazyk a zvyklosti. Z obou zemí dával přednost Portugalsku. Líbila se mu přívětivá a otevřená povaha Portugalců a jejich vstřícný přístup k cizincům. 55 V portugalské mentalitě i architektuře cítil ohlasy Orientu, který mu byl tak blízký. Okouzlila ho pohádková krajina i hlavní město: Lisabon jest nádherné město: čisté, přívětivé, čarokrásné. Nestojí na sedmi pahorcích jako Řím, nýbrž na stu. Elektrické dráhy pouliční zmáhají tyto strmé kopce s lehkostí, kterou si těžko vysvětluji, bez ozubí, bez drátěných lan a bez nehod. 56 Jako milovník dobrého jídla, který rád ochutnával místní speciality a zemi hodnotil podle národní kuchyně, měl k Portugalsku ovšem dvě zásadní výhrady: V Portugalsku je mizerná káva, chutná po staré apatyce. A také jaternice jsou tam sotva k požívání, neboť jsou naplněny skořicí. Zato káva i uzeniny jsou ve Španělsku znamenité. Komu čest, tomu čest! 57 Po přečtení celé řady dobrodružných i odborných knih, po vyslechnutí přednášek cestovatelů a vyprávění přátel, kteří se účastnili lovů na velkou pětku, nejvíce toužil po cestě do rovníkové Afriky. Nejstarší archivní záznam dokládající jeho záměr cestovat do hlubin černého kontinentu na safari pochází z roku 1924. Adolf se tehdy obrátil na ministerstvo kolonií v Londýně Ostrov Capri, dobová pohlednice Věž v Pise, dobová pohlednice 50 Každodenní život příslušníků hlubocké větve rodu Schwarzenbergů byl od dob vlády Adolfa Josefa (1832 1914) rytmizován pravidelnými přesuny na jednotlivá panství. Vánoce a Nový rok knížecí rodina oslavila na Třeboni. Se začátkem plesové sezony se koncem ledna stěhovala do Vídně, kde zůstávala do Velikonoc. Na jaře mužští členové rodiny odjížděli na lov tetřevů do Třeboně, na Hlubokou, do Stožce nebo na Kynžvart, zatímco zbytek rodiny zůstával ve Vídni. Počátkem června se rodina stěhovala do Libějovic, odkud kníže podnikal inspekční cesty po panstvích a lesních revírech. Srpen se nesl ve znamení honů na kamzíky a vysokou na panství Murau. Ze Štýrska se panstvo vracelo do Čech (do Třeboně, na Hlubokou nebo do Libějovic). Čas jelení říje trávilo na boubínské chatě. V druhé polovině října přesídlil knížecí dům na Hlubokou k podzimním honům. Po jejich skončení se rodina přesunula do Libějovic. Koncem listopadu se odebrala zpět do Třeboně, kde se připravovala na vánoční svátky. Po záboru třeboňského panství po první pozemkové reformě se místem zimního odpočinku stala vila La Cava v Bordigheře na italské Riviéře. Kromě toho někteří členové rodiny pobývali v létě v lázních, navštěvovali své příbuzné a přátele, cestovali do přímořských letovisek i exotických destinací. 51 S Francem Lastavcem (1895 1968) Adolf Schwarzenberg sloužil během první světové války. V pozdějších letech s ním udržoval písemné styky a několikrát ho navštívil ve Velike Nedelji ve Slovinsku. Důkazem blízkého vztahu jsou i finanční obnosy, které Schwarzenberg Lastavci několikrát zaslal. Například mu zaplatil smoking a financoval jeho cestu a pobyt v Lucembursku, aby se mohl účastnit jeho svatby. Zda se jednalo o příbuzného profesora Lastavce, domácího učitele A. Schwarzenberga, prozatím nevíme. 52 Částečný průběh cesty můžeme zrekonstruovat na základě dopisů adresovaných otci, v nichž se zmiňuje o každodenních zážitcích a navštívených místech. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 8a c. 53 SOA Třeboň, pracoviště Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3a, Reise auf die fürstl. Besitzungen und Umgebungs. 54 TAMTÉŽ. 55 V Portugalsku má cestovatel pocit, jako by všichni Portugalci tu byli kvůli cizincům; Portugalec jest vůči cizozemci vždycky zdvořilý a ochotný. Za dnešní doby jest tomu právě naopak ve Španělsku, zvláště ve Španělsku jižním: cizinec je na tomto světě patrně jenom pro Španěly. SCHWARZENBERG, A.: Republikánské rozjímání, s. 62. 56 TAMTÉŽ, s. 61. 57 TAMTÉŽ, s. 62. 36 37