Trestní odpovědnost právnických osob

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Trestní odpovědnost právnických osob Bakalářská práce Autor: Denisa Rejfková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ing. Marek Andrášek Praha Duben, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích dne 29. 3. 2015 Denisa Rejfková

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce panu JUDr. Ing. Marku Andráškovi za odborné vedení, za pomoc a cenné rady při zpracování této práce, a Bankovnímu institutu VŠ za poskytnutí možnosti prezenčního studia velmi zajímavého oboru.

Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na institut trestní odpovědnosti právnických osob, včetně popisu důležitých pojmů a výrazů týkajících se této problematiky. Zpočátku se práce zabývá popisem právnické osoby a vymezením základních pojmů. Dále popisuje historický vývoj trestní odpovědnosti právnických osob. V další části charakterizuje trestní odpovědnost právnických osob v České republice a v zemích Evropské unie, dále pak samotný zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Závěrečná kapitola pojednává o výhodách a nevýhodách trestní odpovědnosti právnických osob, rovněž zahrnuje aplikaci zákona v praxi. Klíčová slova: Právnická osoba, trestní odpovědnost, Česká republika, trestní právo Annotation Bachelor s thesis concentrates on an institute of Criminal Liability of legal persons, including a description of important terminology related to the issue. Initially the thesis deals with the description of the legal persons and basic terminology. Then it describes historical development of the Criminal Liability of legal persons. In the next part the thesis characterizes the Criminal Liability of legal persons in Czech Republic and countries of the European Union including the act itself no. 418/2011 Collection of Laws, on criminal liability of legal persons and procedure against them. Benefits and disadvantages of the Criminal Liability of legal persons, including the application of the law in practice are discussed in the final chapter of the thesis. Key words: Legal person, criminal liability, Czech Republic, criminal law

Obsah: Úvod... 6 1. Vymezení základních pojmů... 7 1.1 Právnická osoba... 7 1.2 Teorie právnických osob... 8 1.2.1 Teorie fikce... 8 1.2.2 Teorie reality... 8 1.2.3 Moderní teorie právnických osob... 9 1.3 Právní odpovědnost... 9 1.4 Trestní odpovědnost... 9 1.5 Trestní odpovědnost právnické osoby...10 2. Historický vývoj trestní odpovědnosti právnických osob...12 2.1 Kontinentální právní systém...12 2.2 Angloamerický právní systém...12 2.3 Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob v Anglii a Walesu...13 2.3.1 Vývoj do roku 1900...13 2.3.2 Vývoj v letech 1900 1940...15 2.3.3 Období v letech 1940 1990...15 2.3.4 Vývoj od roku 1990 do současnosti...16 3. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice a v zemích Evropské unie..18 3.1 Trestní odpovědnost právnických osob v České republice...18 3.2 Koncepce trestní odpovědnosti právnických osob...19 3.2.1 Pravá trestní odpovědnost právnických osob...20 3.2.2 Nepravá trestní odpovědnost právnických osob...20 3.2.3 Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob...20 3.3 Průběh přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice...21 3.4 Úprava zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim podle mezinárodních smluv a předpisů...23 3.5 Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v zemích Evropské unie...25 3.5.1 Slovenská právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob...26 3.5.2 Německá právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob...27 3.5.3 Právní úprava v Maďarsku...27 3.5.4 Rakouská právní úprava...28 3.5.5 Španělská právní úprava...29 3.5.6 Právní úprava v Polsku...29 3.5.7 Právní úprava ve Francii...30 3.5.8 Právní úprava ve Slovinsku...30 3.6 Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim 31 3.6.1 Hmotněprávní ustanovení ZTOPO...32 3.6.2 Procesněprávní ustanovení ZTOPO...39 4. Výhody a nevýhody trestní odpovědnosti právnických osob...43 4.1 Důvody pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob...43 4.1.1 Kriminálně politické důvody pro zavedení institutu...43 4.1.2 Nejvýznamnější důvody zavedení trestní odpovědnosti právnických osob...44 4.2 Důvody proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob...45 4.3 Kriminogenní faktory vedoucí k páchání trestné činnosti právnických osob...46 4.4 Efektivnost sankcionování právnických osob v trestním řízení...46 4.5 Trestní odpovědnost právnických osob v praxi...48 4.5.1 Odsouzené právnické osoby...48 4.6 Novelizace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim...50 Závěr...51 Seznam použité literatury...53 5

Úvod Ve své bakalářské práci se věnuji problematice trestní odpovědnosti právnických osob. Cílem této práce je zejména zhodnotit současnou právní úpravu trestní odpovědnosti právnických osob, rovněž analyzovat efektivnost trestání právnických osob a jejích praktických společenských dopadů. Institut trestní odpovědnosti právnických osob byl v České republice do roku 2012 zcela neznámou oblastí, jelikož trestní právo prosazovalo pouze zásadu individuální trestní odpovědnosti, kdy za trestný čin mohla být trestně odpovědná jen fyzická osoba. Vstup trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu tuto zásadu překonává. Bakalářská práce je rozvržena do 4 kapitol. Úvodní kapitola seznamuje čtenáře se základními pojmy potřebnými k pochopení problematiky, zejména vysvětlení pojmu právnické osoby. Druhá kapitola popisuje historický vývoj trestní odpovědnosti právnických osob. Nejdříve jsou stručně popsány dva základní právní systémy, a to systém kontinentální a angloamerický, mezi nimiž se jeví podstatné rozdíly, poté se kapitola zaměřuje na samotný vývoj trestní odpovědnosti právnických osob v Anglii a Walesu, jelikož v těchto zemích institut vznikl. Další kapitola charakterizuje úpravu trestní odpovědnosti právnických osob v České republice a v zemích Evropské unie. Zprvu se kapitola zabývá cestou k přijetí zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, do českého právního řádu, o které nelze říci, že byla snadná. Dále se zaměřuje na stanovení mezinárodních smluv a předpisů upravující zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Poté popisuje úpravu trestní odpovědnosti právnických osob v jednotlivých zemích Evropské unie ve srovnání s Českou republikou, a v závěru kapitoly je vylíčen samotný český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Poslední kapitola pojednává o výhodách a nevýhodách trestní odpovědnosti právnických osob, přičemž zobrazuje diskuzi a argumenty směřující pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, stejně také argumenty zavrhující tento institut. Část kapitoly je také věnována kriminogenním faktorům, které vedou právnickou osobu páchat trestné činy, dále analýze efektivnosti trestní odpovědnosti právnických osob a aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v praxi. V souladu s cílem bakalářské práce byla použita metoda analýzy, syntézy a metoda komparace. 6

1. Vymezení základních pojmů Abychom problematice tématu správně porozuměli, budeme se v následujících stranách věnovat vysvětlení základních pojmů, které se této práce týkají. 1.1 Právnická osoba Právnická osoba je na rozdíl od fyzické osoby uměle vytvořený právní subjekt. Dá se říci, že je derivátem fyzické osoby. Je vytvořena zákonem nebo na základě zákona, a to registrací příslušným orgánem veřejné moci. 1 Právnickou osobou se rozumí určitý společenský útvar (obchodní společnost, organizace atd.), kterému právní řád připouští způsobilost vystupovat v právních vztazích a nést vznikající majetkovou odpovědnost těchto vztahů, jinými slovy právní subjektivitu. Právnické osobě náleží způsobilost mít práva a povinnosti, způsobilost k právním jednáním a také k právní odpovědnosti. 2 Mezi druhy právnických osob patří právnické osoby korporačního typu, což jsou obchodní společnosti, církve, či politické strany. Podstatou tohoto typu je sdružení více fyzických či právnických osob, jehož cílem je společná činnost. Právní subjektivita zde vzniká registrací u orgánu stanoveného právní normou. Dalším druhem jsou typy nadační, mezi ně se řadí instituce založené k vyčlenění určitého majetku k různým účelům jeho použití. Patří sem např. fondy a nadace. Stát je považován také za právnickou osobu, ale je právním subjektem pouze v mezinárodněprávních vztazích nebo ve vztazích občanskoprávních. 3 Právní úprava právnických osob v České republice je vymezena v 118-418 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 1 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-86473-85-6. s. 120. 2 SPIRIT, Michal. Úvod do studia práva. 2. Vydání aktualizované dle nového občanského zákoníku. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014. ISBN 978-80-247-528-8. s. 70. 3 Tamtéž. s. 70. 7

V současné době musí právnická osoba splňovat znaky, kterými jsou technické požadavky na název, sídlo a účel, dále pak právní osobnost, deliktní způsobilost, organizační strukturu a majetkovou samostatnost 4 1.2 Teorie právnických osob Se vznikem právnické osoby se vyvíjelo také mnoho teorií, které se začaly objevovat v 19. století. Zdůrazňují její charakteristické rysy. Tyto teorie pomáhají nahlédnout do teoretického vymezení právnických osob. Za zmínění stojí uvést dvě teorie, které lze považovat za nejdůležitější, spojené s vývojem právnické osoby. 1.2.1 Teorie fikce Teorie fikce patří k významným teoriím právnické osoby, jelikož se podílela na formování typologie právnické osoby a spolu s teorií reality přispěla výrazným způsobem k vytváření charakteristických rysů právnických osob. Teorie fikce odmítá myšlenku o možnosti existence subjektu práva od lidské bytosti. Pouze individuální člověk, fyzická osoba je nositelem právního statusu osoby. 5 Je jakýmsi vyjádřením trestní neodpovědnosti právnických osob, protože teorie je pojímá jako fiktivní neexistující subjekt, u kterého není možné se dopustit trestného činu, čili za něj nemůže být ani trestaný. 6 1.2.2 Teorie reality Teorie reality vznikla jako reakce na slabá místa teorie fikce. Tato teorie prosazuje přijetí právnických osob jako reality se stejným stupněm reálnosti jako osoby lidské, fyzické. 7 4 MELZER, F.; TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník velký komentář. Svazek I. 1 117. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-73-1. s. 272. 5 HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-790-1. s. 17. 6 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 19. 7 HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-790-1 8

Teorie ovlivnila a oslabila vliv státní moci a umožnila tak vznik širokému spektru právnických osob. 8 1.2.3 Moderní teorie právnických osob Moderní teorie rozvíjejí základ, který určily teorie fikce a teorie reality. Začaly se vyvíjet v období na počátku 20. století. V dnešní době se moderní teorie díky globalizaci ve sféře právnických osob snaží směřovat k výzvám a přizpůsobovat je v souladu se zájmy společnosti. 9 1.3 Právní odpovědnost Pojem vyjadřuje zvláštní formu právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy. Právní odpovědnost je jednou ze základních forem realizace práva, právní odpovědnost může být založena pouze právními normami, které ji určují. Za obecný znak odpovědnosti je považována sankce, a ta představuje povinnost snést újmu, vyplívající z porušení právní normy. 10 1.4 Trestní odpovědnost Trestní odpovědnost je odpovědnost za trestné činy. Spácháním trestného činu se rozumí právní skutečnost zakládající odpovědnostní vztah mezi subjektem trestní odpovědnosti (pachatelem) a státem. Podstatou trestní odpovědnosti je povinnost pachatele podrobit se trestu (ochrannému opatření), který mu může být uložen jen na základě zákona. Zde je oprávněn soud uložit pachateli jménem státu trest nebo ochranné opatření. 11 8 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 19. 9 Tamtéž. s. 19. 10 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. Rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-86473-85-6. s. 178 9. 11 SPIRIT, Michal. Úvod do studia práva. 2. vydání aktualizované dle nového občanského zákoníku. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014. ISBN 978-80-247-528-8. s. 103 9

1.5 Trestní odpovědnost právnické osoby Označuje soubor právních norem neboli institut, který pochází z anglického práva, kde se o něm hovoří jako o Criminal Corporate Liability či Criminal Liability of Legal Persons. V české terminologii se kromě trestní odpovědnosti právnických osob můžeme setkat také s pojmem trestní odpovědnost korporací či trestněprávní odpovědnost právnických osob. Jedná se o odpovědnost, která v trestním právu postihuje právnické osoby. V kontinentálním právním systému se objevuje posledních několik desítek let, v českém právu prostřednictvím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO ), s účinností od 1. 1. 2012. 12 Trestní odpovědnost právnických osob je tématem mimořádně sporným a kontroverzním. Zpochybňuje osvědčený systém základních principů kontinentální evropské kultury, jelikož narušuje staletími uznávanou zásadu individuální trestní odpovědnosti pouze u fyzické osoby. 13 Již ve starém Římě se uplatňovaly zásady societas delinquere non potest a societas puniri non potest, podle kterých společnost, právnická osoba, nemůže spáchat trestný čin a nemůže být potrestána. Z těchto zásad vyplývá učení o individuální trestní odpovědnosti pouze fyzické osoby a individuálním zavinění fyzické osoby. V dnešní době se tyto zásady považují za překonané. Trestní odpovědnost právnických osob zásadu individuální trestní odpovědnosti narušuje. Nejedná se přímo o kolektivní trestní odpovědnost fyzických osob, protože tu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nenalézá, ale lze hovořit o přičitatelnosti jednání jedné nebo více fyzických osob, které je trestným činem a které zakládá trestní odpovědnost právnické osoby. Trestní právo doposud vyžadovalo přítomnost zavinění, právnická osoba však nejedná zaviněně, ale je jí přičteno jednání fyzických osob, které zaviněně jednají, a to i za předpokladu, že fyzické osoby nejsou trestně odpovědné z důvodu nepříčetnosti podle ustanovení 26 trestního zákoníku. V ustanovení 8 ZTOPO tak nalézáme nový znak přičitatelnosti. Zjednodušeně řečeno, právnické osobě je 12 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 22. 13 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 12. 10

možné přičíst spáchání trestného činu za předpokladu, že existuje fyzická osoba, která jednala zaviněně tak, že toto jednání je důvodem přičitatelnosti trestného činu. 14 Rozvoj trestní odpovědnosti právnické osoby a silné tendence k jejímu zavádění nepochybně souvisí s globalizací ekonomiky a s rozvojem moderní společnosti. Výrazně rozvoj institutu ovlivnil také politický vliv. Právnické osoby dosáhly velkého vlivu a pravomocí, díky kterým ovládají a kontrolují veškeré oblasti průmyslu a obchodu. Právnické osoby nadnárodního typu mají tak silné postavení, že mohou být schopny ovlivnit i legislativu pomocí různých limitů nebo kontrol. Tudíž jeden z hlavních důvodů pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob mohou být obavy z trestných nejen hospodářských činností právnických osob, které v současné době výrazně narůstají, a proto také nutnost zavedení náležitého opatření, které šíření této trestné činnosti zabrání. 14 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 23 24. 11

2. Historický vývoj trestní odpovědnosti právnických osob V druhé kapitole nahlédneme stručným popisem do základních typů právních kultur, poté se již zaměříme na samotný institut trestní odpovědnosti právnických osob a jeho historický vývoj. 2.1 Kontinentální právní systém Systémem kontinentálního práva, též nazývaným systémem románsko-germánským, rozumíme systém občanského práva, který se vyvinul na základě přijetí římského práva. Vznikl v kontinentální Evropě, ale později se rozšířil pomocí kolonizace i do zemí mimo Evropu, můžeme jej nalézt např. v Africe nebo Asii. Hlavním aspektem kontinentálního systému je psané právo. Základním pramenem práva je zákon, ve vztahu k němuž jsou subsidiárně dány jiné prameny práva (zejména právo obyčejové). Systém zcela vylučuje soudcovskou tvorbu práva. Soudce právo nalézá, ale nevytváří. Do kontinentálního právního systému patří rovněž i Česká republika. 15 2.2 Angloamerický právní systém Angloamerický systém byl vytvořen ve středověké Anglii a původně byl nazýván systémem common law. Angloamerické právo se vyznačuje tím, že je systémem soudcovského práva. Soudce má zde zvláštní postavení, díky kterému na rozdíl od kontinentálního právního systému, právo nejen nalézá, nýbrž i tvoří. Angloamerický systém je také charakteristický uplatňováním soudních precedentů. Systém je používán především ve Velké Británii, USA, Kanadě, na Novém Zélandu a v Austrálii. 16 15 KNAPP, V. Teorie práva, 1. vydání. Praha, C. H. Beck. 1995. ISBN 80-7179-028-1. s. 92. 16 Tamtéž. s. 94 95. 12

Trestní odpovědnost právnických osob se stala novým kontroverzním tématem druhé poloviny 20. století a první dekády našeho století, které bylo vneseno do života evropského kontinentálního práva. 17 Literatura přiznává, že již ve starém Římě, kde byly trestány obce, byla kolektivní odpovědnost rozeznávána. Také se objevily důkazy, že k trestnímu stíhání kolektivních společenství docházelo již ve středověku. Ale pokud se jedná o skutečné počátky trestní odpovědnosti právnických osob, nalezneme je v Anglii a Walesu, které jsou považovány za samotnou kolébku tohoto institutu. 2.3 Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob v Anglii a Walesu V historickém exkurzu se zaměříme na vývoj v Anglii a Walesu, jelikož institut trestní odpovědnosti právnických osob se zrodil právě v těchto zemích, od kterých se později inspiroval také právní systém kontinentální. Popis vývoje bude rozdělen do několika období. Rozdělení vývoje se drží v souladu s britskou autorkou Wells. Jedná se o vymezení období do roku 1900, období v letech 1900 1940 a vývoj v letech 1940 1990. 18 Jako poslední uvedeme období vývoje do roku 1990 až do současnosti. 2.3.1 Vývoj do roku 1900 Mezi nejstarší středověké právnické osoby patřily církevní osoby a jejich orgány, které spravovaly církevní majetek. Z církevních orgánů se později vyvinuly kupecké asociace či cechy, které je možné považovat za prvotní předchůdce dnešních moderních právnických osob. Během 16. a 17. století poté vznikly pod statusem právnické osoby nemocnice a univerzity. Na počátku 17. století nastal průlom v mínění a fungování právnických osob. Zakládaly se právnické osoby za účelem obchodu. Za nejvýznamnější lze uvést vznik Východoindické společnosti (East India Company) jako první moderní právnické osoby v roce 1612. Právnické osoby tak začaly vlastnit majetek a vlastním jménem podnikat. 17 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 11. 18 WELLS, C. Corporation and Criminal Responsibility. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 9780198267935. 13

Muselo tak logicky dojít i ke změně v jejich postavení. Právnické osoby se tak staly subjekty práva, ale byly trestněprávně imunní, což vyplývalo z práva common law. 19 Již od počátku 17. století soudy uznávaly, že právnické osoby mají určitou právní subjektivitu, ale setrvávalo dlouhé období, než byla přijata myšlenka, že právnické osoby mohou spáchat nějaký trestný čin, obzvlášť když v roce 1701 Sir Jon Holt odmítl trestní odpovědnost právnických osob tvrzením, že nelze podat obžalobu proti právnické osobě, ale proti jejím jednotlivým členům ano. 20 Historie anglického práva, které upravuje pojem společnost úzce souvisí se zámořským obchodem. Vývoj značně ovlivnila společnost South Sea Company, založená v roce 1711 jako akciová společnost. Jejím úkolem bylo vytvoření partnerství veřejného a soukromého sektoru na sjednocení a snížení nákladů a monopolu v obchodování s Jižní Amerikou. Tímto způsobem chtěli také snížit náklady na státní dluh. Za první moderní zákon vymezující společnosti můžeme považovat zákon o akciových společnostech (Joint Stock Companies Act) z roku 1844. Zákon byl přijat v době velké expanze železnic a železničního průmyslu. Díky tomuto zákonu vznikl Rejstřík obchodních společností, do kterého se právnické osoby musely zaregistrovat. Na základě registrace, právnické osoby mohly vzniknout. Společnosti s ručením omezeným vznikaly na základě zákona o společnostech s ručením omezeným (Limited Liability Act) z roku 1855. 21 Postupem času narůstala úloha kapitálu, a tím se začala posilovat role samotných právnických osob, a zároveň s tím rostla i jejich role ve společnosti. Právnické osoby s velkým vlivem často páchaly velké škody, které nebylo možné přičítat fyzické osobě. Takové řešení nebylo považováno za praktické z důvodu, že žalobce by se na fyzické osobě nedobral plné náhrady škody. Občanskoprávní žaloby na náhradu škody se tak staly jedním ze základů budoucí koncepce trestní odpovědnosti právnických osob. Prvním případem, kdy 19 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 39. 20 PINTO, A.; EVANS, M. Corporate Criminal Liability. 2. Vyd. London: Sweet & Maxwell, 2008. ISBN 978-0421894105. 21 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 40. 14

právnická osoba byla trestně odpovědná, byl případ Queen v. Birmingham & Gloucester Railway Co., 2 G. & D. 236, 9 C. & P. 469 v roce 1842. 2.3.2 Vývoj v letech 1900 1940 Do počátku 20. století se v literatuře neobjevovaly žádné zprávy o tom, že by odvolací soud odsoudil právnickou osobu za zaviněný trestný čin. V tomto období však vznikaly počátky koncepce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě, jak ji známe i v českém zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. V dřívější době se objevovaly argumenty, které tvrdily, že právnická osoba není trestně odpovědná, protože se nemůže z podstaty věci dostavit k soudu, a nelze ji uložit trest odnětí svobody. Po novelizacích právních předpisů tyto argumenty již nezaznívaly, protože novelizace přinesly právnickým osobám možnost účastnit se soudního řízení písemně nebo v zastoupení, a zároveň umožňovaly právnické osoby sankcionovat peněžitým trestem. Procesní překážky, které omezovaly trestní stíhání právnických osob v polovině 19. století, byly již odstraněny. Stále ale existovala rozhodnutí ve formě precedentů, která odmítala právnické osoby stíhat za závažnější trestné činy. Až po polovině 40. let 20. století se začínalo nahlížet na možnost odpovědnosti za zaviněné trestné činy. Pokud však šlo o specifickou otázku trestného činu zabití, tak ta nebyla vznesena po dobu dalších zhruba 50 let. 22 2.3.3 Období v letech 1940 1990 Princip odpovědnosti právnických osob za zaviněné trestné činy byl potvrzen trojicí soudních rozhodnutí z roku 1944. Za určitých okolností bylo možné, aby jednání jednatele právnické osoby bylo přičítáno přímo právnické osobě. Odpovědnost právnické osoby se tak rozdělila na dvě části objektivní odpovědnost zaměstnavatele za svoje zaměstnance (vicarious liability) a přímou či přičtenou odpovědnost právnické osoby spojenou s teorií přičitatelnosti. Tato odpovědnost je charakterizována jako tzv. doktrína identifikace. V tomto období bylo obtížné vymezit přičitatelnost trestného činu právnické osobě a vyznačit hranici mezi jednáním těch, kteří mají řídící mysl v rámci právnické osoby, a těch, kteří jsou pouze vykonavateli této řídící mysli (zaměstnanci). Právnickou osobu lze odsoudit i za jiné než 22 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 44 46. 15

správní delikty, kde je vyžadováno zavinění, ale fyzická osoba, která se dopustila zaviněného jednání, musí být s právnickou osobou ztotožněna. Byl koncipován vznik doktríny, která tvrdí, že pouze ti, kdo vykonávají kontrolu nebo řídí záležitosti společnosti, ztělesňují společnost a jejich jednání může být právnické osobě přičítáno. 23 2.3.4 Vývoj od roku 1990 do současnosti V období od roku 1990 se posuzovalo, zda jednání fyzické osoby lze přičítat právnické osobě. Bylo nutné užívat klasické metody interpretace práva. Přičitatelnost trestného činu právnické osobě je nutno posuzovat případ od případu na základě konkrétních okolností, kdy judikatura je pouhým vodítkem, jak k přičitatelnosti přistupovat. Podstatou je doktrína identifikace, která určí, zda je možné jednání konkrétní fyzické osoby přičítat právnické osobě. Nevýhodou je však skutečnost, že přesně neurčuje, jací vedoucí pracovníci, zástupci či zaměstnanci jednají za právnickou osobu, ale stanoví, že korporační odpovědnost mohou zastávat veškeré osoby v kontrolních funkcích, a to dokonce pod střední úrovní vedení. 24 Pravidla přičitatelnosti byla potvrzena v obžalobě za trestný čin zabití proti společnosti Great West Trains v roce 2000. V tomto případě železničního neštěstí soud rozhodl, že právnická osoba nemůže být trestně odpovědná za trestný čin zabití, aniž by se prokázala vina konkrétní fyzické osoby. Pokud je však fyzická osoba identifikována, pak je možné její jednání právnické osobě přičítat. Soud judikoval, že ze zakladatelské smlouvy a stanov právnické osoby lze vyčíst, kterou osobu považovat za zástupce nebo reprezentanta právnické osoby. Jedná se o tzv. základní pravidla přičitatelnosti, která v kombinaci s obecnými pravidly přičitatelnosti tvoří generální koncept přičitatelnosti jednání právnické osoby. Soud však musí zprvu posoudit, zda konkrétní právní norma dopadá i na právnickou osobu. Pokud ano, je poté zapotřebí zkoumat kategorie osob, jejichž jednání lze považovat za jednání právnické osoby. 25 23 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 46 50. 24 Tamtéž. s. 51. 25 Tamtéž. s. 52. 16

Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob neprobíhal lehce, ani krátce. Nelze hovořit o historii tohoto institutu jako o jednoznačné. Anglické soudy nejsou zcela jednotné ohledně šířky rozhodování trestní odpovědnosti právnických osob, jsou však stabilní v principu přičitatelnosti. Soudy dnes volí velmi přísné přístupy, zejména v oblasti zdraví, bezpečnosti či ochrany spotřebitele. 17

3. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice a v zemích Evropské unie V současné době je zavedena trestní odpovědnost právnických osob ve většině států Evropské unie. Mimo státy Evropské unie je prokazatelně zakotvena také ve Švýcarsku, Norsku, na Islandu či v Bosně a Hercegovině. 26 Následující kapitola charakterizuje trestní odpovědnost právnických osob v České republice a komparuje úpravu institutu s jednotlivými státy Evropské unie. 3.1 Trestní odpovědnost právnických osob v České republice V roce 2009 byl přijat nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který vycházel ze zásady individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Řídil se zásadou, že trestní odpovědnost může být dána jen fyzické osobě, která je příčetná a dovršila příslušný věk. Toto pojetí zastávala až dosud i česká trestně právní věda, ačkoliv se v posledních letech vedla rozsáhlá diskuze nad trestní odpovědností právnických osob a objevily se značné tendence k zavedení tohoto institutu. 27 Uvedené tendence podstatně zesílily po přijetí trestního zákoníku zvláště vzhledem k požadavkům na mezinárodním poli. Bylo žádoucí, aby právní řád umožnil účinné sankcionování protiprávního jednání korporací, subjektů, které ovlivňují většinu oblastí života společnosti. Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob se požadovalo i s ohledem na negativní dopady absence této odpovědnosti ve vnitrostátní úpravě. Hlavním důvodem byl fakt, že v podstatě není možné nijak postihnout právnickou osobu, která se účastní trestné činnosti i přesto, že pachatel trestného činu prokazatelně jednal v zájmu nebo jménem takové právnické osoby. Právnická osoba se proto často využívá k zakrývání nelegální činnosti a k propírání zisků z trestné činnosti. V některých případech nebylo možné dovodit 26 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 11. 27 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 4 díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80- 7357-960-9. s. 13. 18

odpovědnost konkrétní fyzické osoby, přestože o spáchání trestného činu nebylo pochyb. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim tak umožňuje postihnout i jednání, u nichž se doposud dařilo fyzickým osobám vyhýbat se trestní odpovědnosti s odvoláním, že rozhodoval kolektivní orgán právnické osoby a individuální trestní odpovědnost fyzických osob rozhodujících za právnickou osobu byla obtížně prokazatelná. 28 V důsledku uvedených požadavků na mezinárodním poli a zmíněných požadavků vnitrostátní povahy, v roce 2011 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Senát Parlamentu České republiky přijaly nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, s účinností od 1. ledna 2012 zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 29 3.2 Koncepce trestní odpovědnosti právnických osob Se soustavně zvyšujícím se počtem právnických osob s nimi narůstá i kriminální činnost, u které dochází k tak závažným společensky škodlivým jednáním s tak těžkými následky, že již nadále nemohou být ponechány mimo dosah trestní odpovědnosti. Trestní odpovědnost je určena právě k tomu, aby chránila společnost před společensky nebezpečnými činy. Problematika trestní odpovědnosti právnických osob patří mezi nejspornější otázky trestněprávní nauky v mnoha zemích. Obtížnost tématu nezlehčuje také nejednotné chápání a označování různých legislativních nástrojů z oblasti veřejného práva, díky kterým je možné zasáhnout proti nezákonným aktivitám právnických osob. Hovoříme zde o pravé trestní odpovědnosti, nepravé trestní odpovědnosti, o pseudo-trestní odpovědnosti, o hybridní trestní odpovědnosti atd., přičemž u těchto pojmů často chybí shoda v tom, co znamenají. Jako přitěžující okolnost zde hraje roli také povinnost zavést deliktní odpovědnost právnických osob nařízená různými mezinárodními závazky a doporučení vždy neznamená povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob, jelikož k postihu nezákonných jednání mohou sloužit stejně dobře také administrativně-právní nástroje. Ve velkém množství 28 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 4 díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80- 7357-960-9. s. 14 15. 29 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 11. 19

mezinárodních dokumentů se často vyskytuje definování povinnosti zavést účinné, přiměřené a odstrašující sankce, které by měly zahrnout trestní nebo netrestní pokuty. 30 Rozlišujeme zde v zásadě angloamerický model trestní odpovědnosti právnických osob a kontinentální model trestní odpovědnosti právnických osob. Z důvodu toho, že Česká republika patří do kontinentálního právního systému, zaměříme se na koncepce trestní odpovědnosti právnických osob pouze v rámci kontinentálního právního okruhu. 3.2.1 Pravá trestní odpovědnost právnických osob Úprava trestní odpovědnosti je obsažena v trestním zákoně (Francie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Finsko a jiné státy) nebo ve zvláštních zákonech o trestní odpovědnosti právnických osob (Česká republika, Rakousko, Polsko, Maďarsko a jiné státy). Právnickým osobám jsou ukládány trestní sankce v trestním řízení. Konkrétní úprava se však liší podle vymezení okruhu právnických osob podléhajících trestněprávní sankci, podle rozsahu kriminalizace jejich jednání a možnosti sankcionování. 3.2.2 Nepravá trestní odpovědnost právnických osob Tento typ úpravy umožňuje právnickým osobám uložit trestněprávní sankce, jinak řečeno quasi-trestní sankce, i když trestní odpovědnost právnických osob není výslovně v trestním zákoně nebo v jiném zákoně upravena. Takové sankce se nenazývají tresty. Nepravou trestní odpovědnost právnických osob uplatňuje např. Slovenská republika. 3.2.3 Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob Způsob regulace splňuje kritéria, aby právnickým osobám byly ukládány účinné, přiměřené a odstrašující sankce ve smyslu mezinárodních závazků a doporučení. Za takový způsob lze považovat administrativně-právní trestání právnických osob. Příkladem můžeme uvést právní úpravu německou. 31 30 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. [online]. 2008. [cit. 2015-03- 07]. Dostupné z: http://mvcr.cz/clanek/trestni-odpovednost-pravnickych-osob-jako-predmet-zkoumani.aspx 31 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 15 16. 20

3.3 Průběh přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice Cesta k přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice probíhala dlouze a trnitě. Ve spojitosti s probíhajícími pracemi na rekodifikaci trestního práva hmotného, ministerstvo spravedlnosti ustanovilo v roce 2000 specializovanou komisi, která měla za úkol vyjádřit se k otázce zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu. Komise publikovala závěrečnou zprávu v odborném tisku, ze které vyplynulo, že nedosáhla jednoznačného závěru, i přestože téma podrobila důkladné analýze. Komise shledala, že Českou republiku v roce 2000 nezavazoval žádný platný mezinárodní dokument k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Takovou povinnost neobsahuje ani právo Evropské unie, proto právní stav České republiky nevytváří žádnou překážku pro tehdy plánovaný vstup do Evropské unie. 32 Komise shrnula argumenty výhod a nevýhod zavedení pravé trestní odpovědnosti právnických osob, ale nedospěla k jednoznačnému tvrzení, zda důvody jasně potvrzují potřebu zavést trestní odpovědnost právnických osob. Shoda však panuje v názoru, že svou činností se právnické osoby dopouští závažných protiprávních jednání s negativními společenskými důsledky, které je nutné sankcionovat. Komise usoudila, že zavedení trestní odpovědnosti právnických osob by se mělo vztahovat jen na některé typy právnických osob, a to na právnické osoby typu korporačního. Jednoznačně by měl být vyňat stát a jednotky územní samosprávy. Z hlediska rozsahu trestní odpovědnosti právnických osob komise doporučila taxativní výčet trestných činů, kterých se mohou právnické osoby dopustit. Navrhla též paralelní trestní odpovědnost právnické a fyzické osoby za týž skutek. Za poměrně obtížný problém komise považovala přesné definování subjektů, které mohou svým jednáním trestní odpovědnost právnických osob založit. Komise ale navzdory všech posouzení a projednání nedosáhla jednoznačného řešení nejzákladnější otázky, zda zavést trestní odpovědnost právnických osob či nikoliv. 33 32 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 16 17. 33 Tamtéž. s. 17 18. 21

V červenci roku 2004 byl předložen vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Poslanecké sněmovně, ale návrh byl již v prvním čtení zamítnut dne 2. 11. 2004. Poslanci zákon nepřijali zejména z názorových důvodů. V obecné rovině kritizovali nadbytečnost úpravy, kriminalizaci podnikání, možné zneužití nekalou konkurencí či ochranu práv třetích osob. Připomínky konkrétně směřovaly k příliš širokému vymezení trestných činů, kterých zákon v ustanovení 4 obsahoval 133. Kritizována byla i např. konstrukce přičitatelnosti trestného činu podle ustanovení 5 zamítnutého návrhu zákona. 34 Co se týče rozsahu kriminalizace, poslanci se zde pozastavovali i nad tím, jak se může právnická osoba dopustit znásilnění či pohlavního zneužívání apod. Byla vyslovena připomínka, proč k trestání právnických osob není dostatečná platná úprava správních deliktů, doplněná zákonem o likvidaci nebo zákazu činnosti právnické osoby v případě kvalifikovaného porušení zákona nebo činnosti v rozporu se státem chráněnými zájmy, jelikož trestání správních deliktů vyhovuje všem mezinárodním úmluvám. Kritika také směřovala proti tomu, že návrh nezná institut promlčení. Někteří poslanci uvedli, že návrh zákona představuje zcela zásadní průlom do chápání trestního práva, odtrhnutí od principu individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby a příklon k trestní odpovědnosti právnických osob. 35 Reakcí na nepřijatý zákon byl věcný záměr zákona o odpovědnosti právnických osob za správní delikty spáchané jednáním, které je u fyzických osob postihováno jako trestný čin a k jehož postihu u právnických osob zavazuje mezinárodní smlouva nebo právní předpis Evropských společenství. Tento právní předpis byl zpracován v roce 2008 ke Koncepci boje proti organizovanému zločinu. Předkladatelem materiálu bylo Ministerstvo vnitra. Věcný záměr zákona se zabýval možnostmi řešení v oblasti správního práva, neboť jej můžeme považovat za protipól úpravy, která nakonec byla přijata. Úprava deliktní odpovědnosti právnických osob je koneckonců alternativou k úpravě za použití norem trestního práva, pokud však sankce správního práva složitelné právnické osobě jsou přiměřené, účinné a odstrašující. Deliktní odpovědnost právnických osob je nejvíce obsažena v normách správního práva, ale české správní právo je natolik roztříštěným odvětvím práva, že věcný 34 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 86. 35 JELÍNEK, J., HERCZEG, J. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-43-4. s. 19. 22

záměr zákona nebyl vhodnou alternativou pravé trestní odpovědnosti právnických osob, tudíž byl v roce 2009 odmítnut. 36 Na základě argumentů a názoru ministra vnitra a předsedy Legislativní rady vlády bylo doporučeno, aby se hledalo řešení zavedení trestní odpovědnosti právnických osob cestou trestního práva. Vláda tak ministru vnitra ve spolupráci s ministrem spravedlnosti zadala vypracovat Analýzu a mezinárodní srovnání právní úpravy problematiky právnických osob za jednání, k jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy. V roce 2010 byl vypracován návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim na platformě trestního práva. Návrh byl Ministerstvem spravedlnosti na konci roku 2010 předložen vládě. Dne 23. 2. 2011 vláda návrh přijala. Návrh pak postoupil do Poslanecké sněmovny v březnu roku 2011. Poslanecká sněmovna jej schválila dne 27. 9. 2011. Poté byl návrh schválen Senátem dne 27. 10. 2011 a následně postoupil prezidentovi republiky. Ten však využil svého ústavního práva a podle čl. 62 písm. h) Ústavy, přijatý zákon vetoval a Parlamentu jej vrátil. Prezidentské veto lze uplatnit do 15 dnů ode dne, kdy byl zákon prezidentovi postoupen. Veto prezidenta musí obsahovat odůvodnění (čl. 50 odst. 1 Ústavy). Prezident návrh zákona vetoval z důvodu zavedení kolektivní viny do českého právního řádu, postihu nevinných osob a špatně zpracované úpravy procesních otázek trestního stíhání. Poslanecká sněmovna prezidentovo veto však přehlasovala a zákon tak byl dne 22. 12. 2011 publikován ve Sbírce zákonů. Zákon byl však publikován s velmi krátkou lhůtou na seznámení s veřejností, což bylo u právního předpisu tak významné povahy velmi neprospěšné, neboť zákon nabyl účinnosti již 1. 1. 2012. 37 3.4 Úprava zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim podle mezinárodních smluv a předpisů V posledních letech se na mezinárodní sféře výrazně prosadily tendence postihovat deliktní jednání právnických osob efektivními sankcemi, především z důvodu, že dosavadní právní nástroje sloužící k ochraně společnosti před protiprávním jednáním právnických osob nejsou účinné a neplní dostatečně represivní ani preventivní opatření. 36 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 86. 37 Tamtéž. s. 89. 23

Jako první pozitivní ohlas stran institutu trestní odpovědnosti právnických osob v oblasti kontinentálního právního systému lze považovat druhý mezinárodní kongres trestního práva v Budapešti. Zde s pozitivním stanoviskem odpovědnosti korporací vystoupil generální zpravodaj Roux. Nepodařilo se mu získat větší podporu, avšak problematiku institutu na mezinárodní úrovni otevřel. Prvním mezinárodně právním nástrojem v Evropě, který zahrnoval závazná ustanovení o odpovědnosti podniků, byla Evropská úmluva zakládající Evropské společenství uhlí a oceli v roce 1951 a Úmluva zakládající Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) v roce 1957. Do konce 70. let bylo přijato kolem 60 rozhodnutí ukládajících peněžité sankce podnikům, které jednaly proti pravidlům Evropského společenství uhlí a oceli. 38 Od konce 70. let se tak v řadě mezinárodních právních, politických nebo vědeckých dokumentů objevuje požadavek, aby státy svým vnitrostátním právem sankcionovaly právnické osoby za jejich protiprávní jednání zejména v okruhu nejzávažnějších forem protiprávní činnosti a umožnily mezinárodní spolupráci postihu právnických osob v přeshraničních případech. Dokumenty takového typu vznikaly nejčastěji na půdě Organizace spojených národů a jejích orgánů a organizací, Rady Evropy, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj či Evropské unie, ale nebyla vynechána vědecká fóra, např. ve světových kongresech Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP). Jako příklad můžeme uvést rezoluci XV. Mezinárodního kongresu trestního práva v Rio de Janeiro v roce 1994. Rezoluce v sekci I. doporučuje sankcionovat právnické osoby za trestné činy proti životnímu prostředí. Právní povaha těchto dokumentů je velmi rozdílná. Řada z nich je závazná a ukládá účastnickým státům povinnost zavést vnitrostátním právem trestní odpovědnost právnických osob a efektivní sankce ukládané právnickým osobám, jiné mají zas povahu doporučení, neboli nemají vůbec právní charakter. 39 38 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 71. 39 Obsah a text Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. - poslední stav textu. [online]. 2011. [cit. 2015-03-08]. Systém ASPI - stav k 16.2.2015 do částky 16/2015 Sb. a 7/2015 Sb.m.s. 24

Zvláštní zájem se obrátil na první usnesení a doporučení Evropské rady z období mezi roky 1979 a 1982, která obsahují doporučení k přezkoumání možnosti zavést koncept trestní odpovědnosti právnických osob. Jedná se o následující dokumenty: 1. doporučení (77)28 o úloze trestního práva k ochraně životního prostředí, 2. doporučení (81)12 o hospodářské kriminalitě, 3. doporučení (82)15 o úloze práva v ochraně spotřebitelů, 4. doporučení (88)17 Komise ministrů (Evropské rady) členským státům o odpovědnosti podniků s právní subjektivitou za trestné činy spáchané v rámci výkonu jejich činnosti. Od konce 90. let dochází v rámci mezinárodního společenství a orgánů Evropského společenství a Evropské unie k přijímání právních aktů, které upravují trestní odpovědnost právnických osob. V současné době se diskuse ohledně zavedení institutu nevyhýbá ani Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu (dle ustanovení čl. 25 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu je nyní trestně odpovědná pouze fyzická osoba). Mezinárodní úmluvy a předpisy Evropské unie obecně požadují, aby sankce ukládané právnickým osobám byly účinné (effective), přiměřené (proportionate) a odstrašující (dissuasive). Poté již záleží na jednotlivých státech, jaké prostředky využijí k aplikaci institutu. Mezinárodněprávní dokumenty pouze stanoví potřebu určitého standardu sankcionování právnických osob a samotné nastavení norem ponechávají členským státům. 40 3.5 Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v zemích Evropské unie V rozmezí kontinentálního typu právní kultury můžeme zmínit několik potenciálních přístupů k trestní odpovědnosti právnických osob. Rozlišuje se, zdali je deliktní odpovědnost právnických osob charakteru trestněprávního, administrativně-právního či civilněprávního. Civilněprávní odpovědnost není vzhledem k požadavku ukládání účinných, přiměřených a odstrašujících sankcí shledávána jako dostatečná. Civilněprávní odpovědnost ve smyslu 40 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 72. 25

požadavků plynoucích z mezinárodních úmluv a předpisů Evropské unie v evropských zemích nenalezneme. Administrativně-právní odpovědnost nalezneme například v Německu, Bulharsku a v určité míře také v Itálii. V evropských zemích převažuje přístup trestněprávní přístup k deliktní odpovědnosti právnických osob ať už v samostatném zákoně, nebo jako součást existujícího trestního zákona. 41 3.5.1 Slovenská právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob Slovensko aplikuje prostředky trestního práva proti právnickým osobám od 1. 9. 2010, kdy byl v zemi zvolen model tzv. nepravé trestní odpovědnosti. Oproti České republice, která zavedla model tzv. pravé trestní odpovědnosti, tento model ukládá právnickým osobám trestní opatření, která svou povahou odpovídají spíše ochranným opatřením. V rámci rekodifikace slovenského trestního zákoníku došlo k přijetí úpravy zákona č. 224/2010 Z. z., který novelizuje zákon č. 300/2005 Z. z., Trestný zákon, v znení neskorších predpisov, a o zmene a dopľnení niektorých zákonov. 42 Na základě nepravé trestní odpovědnosti právnických osob je možné právnické osobě jako vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby uložit ochranné opatření, pokud došlo k účasti na trestném činu v souvislosti s činností právnické osoby. Prvním ochranným opatřením je dle ustanovení 83a zabavení peněžité částky, a to v rozsahu od 800 do 1 660 000. Druhým ochranným opatřením je zabavení majetku dle ustanovení 83b. V procesním důsledku uložení ochranného opatření zabráním majetku poté nastává konkursní řízení dle ustanovení 423 zákona č. 301/2005 Z. z. trestní řád. Zpráva OECD tvrdí, že slovenský trestní zákon formálně a právně nerozeznává trestní odpovědnost právnických osob. Systém trestní odpovědnosti právnických osob můžeme nazvat spíše jako nepřímou či pseudo-trestní odpovědnost. Ochranná opatření mohou být právnické osobě uložena, avšak pouze jako důsledek trestní odpovědnosti fyzické osoby, tedy jako vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby. Slovenská úprava je opakovaně silně kritizována jak tamějšími právními teoretiky, tak praktiky. V podstatě se aplikace zákona neuplatňuje. V současné době se 41 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 79 80. 42 NEMRAVOVÁ, Olga; VAŇKOVÁ, Miloslava. K zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. [online]. 2013. [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://epravo.cz/top/clanky/k-zakonu-o-trestni-odpovednosti-pravnickychosob-91439.html 26

z uvedených důvodů připravuje nová úprava trestní odpovědnosti právnických osob, která by měla následovat českou právní úpravu. 43 3.5.2 Německá právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob Německá právní úprava aplikuje tzv. administrativně-právní odpovědnost právnických osob prostřednictvím ukládání správních sankcí. Sankce mohou mít trestní povahu, ale z formálního hlediska se nejedná o trestněprávní opatření, tudíž tak nedochází k narušení tradiční zásady individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Německý propracovaný systém správních sankcí podstatně plní podobnou funkci jako trestní sankce v zemích, kde se trestní odpovědnost právnických osob uplatňuje. Německý trestní zákoník vymezuje i institut jednání za jiného dle ustanovení 14 něm. tr. zák., což představuje přesnější a podrobnější obdobu ustanovení v České republice dle 90 odst. 2 tr. zák., který rozšiřuje trestní odpovědnost fyzických osob za trestné činy ve zvláštní části také na osoby, které požadovanou vlastnost nemají a které by jinak nemohly naplnit zvláštní skutkovou podstatu. 44 3.5.3 Právní úprava v Maďarsku Maďarsko přijalo zákon č. 104 z roku 2001 o opatřeních použitelných na právnické osoby v souladu s trestním právem. Zákon nabyl účinnosti 1. 5. 2004, vychází z institutu přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Výrazným aspektem zákona je skutečnost, že k potrestání právnické osoby je nutné nejdříve odsouzení fyzické osoby (čl. 3 odst. 1). Proto pokud fyzická osoba není známa, nebo známa je a dokonce i obviněna, ale není obžalována a odsouzena, tak právnické osobě není možné uložit žádnou sankci. K říjnu 2011 bylo podáno obvinění ve 31 případech, zatímco ve 21 případech se jednalo o obžalobu. Soud však potrestal právnickou osobu pouze ve 4 případech, u kterých se jednalo o dva trestné činy zneužití škodlivého spotřebního zboží, jeden daňový podvod 43 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. ISBN 978-80-7380-473-2. s. 83 84. 44 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. [online]. 2008. [cit. 2015-03- 11]. Dostupné z: http://mvcr.cz/clanek/trestni-odpovednost-pravnickych-osob-jako-predmet-zkoumani.aspx 27