Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Praze
Návrh U S N E S E N Í Senátu Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Praze Senát Parlamentu České republiky souhlasí s ratifikací Protokolu k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaného dne 25. listopadu 2010 v Praze.
P ř edkládací zpráva pro Parlament České republiky Dne 25. listopadu 2010 byl v Praze podepsán Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu (dále jen Protokol ). Návrh na jeho sjednání byl schválen vládou České republiky jejím usnesením č. 390 ze dne 24. května 2010. Protokol mění Dohodu o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsanou v Praze dne 11. října 2004, publikovanou pod č. 93/2005 Sb. m. s. (dále jen Dohoda ). Dohoda umožňuje mladým lidem z obou států uskutečnit střednědobý poznávací pobyt na území druhé smluvní strany (včetně možnosti absolvování krátkodobého studijního programu) a v jeho průběhu vykonávat pracovní činnost, a získat tak finanční prostředky ke krytí části nákladů spojených s pobytem. Nový Zéland je turisticky velmi přitažlivou zemí a ze strany české mládeže jsou možnosti, které Dohoda nabízí, hojně využívány. Kromě Dohody s Novým Zélandem má Česká republika uzavřenu podobnou Dohodu s Kanadou (Dohoda mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže, podepsaná v Ottawě dne 23. listopadu 2006, publikovaná pod č. 74/2007 Sb. m. s.). Cílem Protokolu je zjednodušení dosavadních podmínek pobytu na území druhé smluvní strany a výhodnější úprava podmínek pro získání víza podle této Dohody (mj. zvýšení věkového limitu). Navrhovaná úprava obsahuje: 1. zrušení omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou uvedeny 3 měsíce), a umožnění výkonu pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání); 2. prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu; 3. zvýšení věkového limitu účastníků programu ze 30 na 35 let; 4. zrušení podmínky trvalého pobytu (v Dohodě je stanoveno, že žádost o vízum mohou podat pouze občané České republiky s trvalým pobytem v České republice v době podání žádosti, resp. občané Nového Zélandu s trvalým pobytem na Novém Zélandu) nyní bude podmínkou pouze občanství daného státu. Sjednání Protokolu navrhla novozélandská strana. Česká strana postupovala při jednáních, která proběhla korespondenční cestou (mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí a obchodu Nového Zélandu), v souladu se schválenou směrnicí pro expertní jednání, která byla projednána ve vnitroresortním a meziresortním připomínkovém řízení a schválena ministrem zahraničních věcí. Navrženy byly v souladu s výsledkem meziresortního připomínkového řízení drobné změny legislativně-technického charakteru a ve směrnici předvídaná úprava závěrečných ustanovení, novozélandská strana na tyto změny přistoupila. Obecné zrušení věkového omezení, které uplatňovalo Ministerstvo vnitra jako doporučující připomínku, pro novozélandskou stranu není akceptovatelné, jelikož se jedná o pracovní pobyty mládeže. 1
Protokol bude mít v České republice charakter prezidentské smlouvy, neboť mění Dohodu, která je prezidentského charakteru, přestože má na výslovnou žádost novozélandské strany vnější atributy smlouvy vládní. Navrhovaná úprava se dotýká práv a povinností osob ve smyslu čl. 49 písm. a) Ústavy ČR a rovněž se týká věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, ve smyslu čl. 49 písm. e) Ústavy ČR. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem a dalšími součástmi právního řádu České republiky, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Je rovněž v souladu s právem EU. Sjednání a provádění Protokolu si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Nebude mít dopad na životní prostředí, na rovnost mužů a žen, na podnikatelské prostředí ani na pracovní trh (očekává se větší nárůst zájmu českých občanů o pobyty na Novém Zélandu než novozélandských občanů o pobyty v České republice). Protokol bude provádět Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem vnitra. K obsahu Protokolu: K článku 1 Toto ustanovení mění podmínky pro vydání víza podle Dohody (článek 1 Dohody). Původně byl kromě občanství České republiky vyžadován ještě trvalý pobyt na území České republiky v době podání žádosti. Protokol tuto druhou podmínku odstraňuje. Ve svém druhém odstavci pak článek 1 Protokolu rozšiřuje maximální věk žadatele pro podání víza ze třiceti let na třicet pět let. K článku 2 Článek 2 Protokolu mění článek 4 Dohody, přičemž odstraňuje omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou dosud uvedeny tři měsíce), a tak umožňuje výkon pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání). Dále dochází k prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a ke zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu. Podle Protokolu je možné se zapsat i do více kurzů. K článku 3 Článek 3 mění článek 5 Dohody, který upravuje podmínky pro vydání víz občanům Nového Zélandu (zrcadlově k článku 1 Dohody, který upravuje podmínky pro vydání víz občanům České republiky). Recipročně odstraňuje pro žadatele z Nového Zélandu podmínku trvalého pobytu na území Nového Zélandu, postačuje občanství Nového Zélandu. Ve svém druhém odstavci pak článek 3 Protokolu rozšiřuje maximální věk žadatele pro podání víza opět recipročně ze třiceti let na třicet pět let. 2
K článku 4 Článek 4 mění článek 8 Dohody, který zrcadlově upravuje možnosti zaměstnání a studia pro občany Nového Zélandu. Opět odstraňuje omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou dosud uvedeny tři měsíce), a tak umožňuje výkon pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání). Dále dochází k prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a ke zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu. Podle Protokolu je možné se zapsat i do více kurzů. K článku 5 Článek 5 standardně upravuje vstup v platnost Protokolu. České straně se podařilo prosadit znění, podle nějž Protokol vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po obdržení pozdějšího z oznámení stran o splnění vnitrostátních právních podmínek nezbytných pro vstup v platnost. Novozélandská strana preferovala vstup v platnost dnem doručení pozdější nóty o splnění vnitrostátních právních podmínek, což ovšem zejména z publikačních důvodů nebylo pro českou stranu přijatelné. V Praze dne Předseda vlády 3