ZINEK A JEHO SLOUČENINY

Úvod ZINEK A JEHO SLOUČENINY Zinek je nebezpečná závadná látka, náleží do skupiny kovů a je vysoce toxická pro vodní prostředí. Následující návrh programů dokumentuje dle dostupných informací vlastnosti, chování, výrobu, použití a především pak legislativní a technologická opatření, která v konečném důsledku vedou ke snížení znečištění vodního prostředí zinkem a jeho sloučeninami v České republice. Závazky Legislativní rámec ES Hlavním legislativním nástrojem ES upravujícím vypouštění zinku a jeho sloučenin do vodního prostředí je Směrnice Rady 76/464/EHS o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství. Podle této směrnice náleží zinek a jeho sloučeniny do Seznamu II, který obsahuje látky, které mají zhoubný účinek na vodní prostředí a pro něž podle článku 6 této směrnice nebyly určeny mezní hodnoty (pro odpadní a povrchové vody). Podle článku 2 přijmou členské státy opatření ke snížení znečištění vod nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek Seznamu II (stanoví emisní standardy, povolování vypuštění) a založí programy opatření vedoucí k tomuto cíli podle článku 7. Národní legislativní rámec Hlavním legislativním nástrojem v ČR upravujícím zastoupení zinku ve vodním prostředí je nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, které stanovuje emisní standardy pro obsah zinku v odpadních vodách z vybraných průmyslových a zemědělských oborů, imisní standardy pro obsah zinku v povrchových vodách a požaduje nezvyšování jeho obsahu v sedimentech, plaveninách a živých organismech. Zinek je v Příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, jmenovitě uveden jako nebezpečná závadná látka. 1

Vlastnosti látky Název Zinek Skupina látek Kovy CAS-No. 7440-66-6 Strukturní vzorec - Sumární vzorec Zn Molekulová hmotnost 65,39 Bod tání 419,5 C Bod varu 908 C Rozdělovací koeficient -0,47 log K ow Rozpustnost ve vodě 43,2 10 3 g m -3 Toxicita Testy akutní toxicity: LC 50 = 55,0 mg/l (96 hod) LC 50 = 29,9 mg/l (96 hod) LC 50 = 31,2 mg/l (96 hod) LC 50 = 35,8 mg/l (96 hod) živorodka duhová (poecilia reticulata) (channa punctatus (punctata)) (puntius sophore) (rasbora daniconius neilgeriensis) Mobilita do životního prostředí Větší množství zinku se dostává do podzemních vod při oxidačním rozkladu sulfidických rud. Antropogenním zdrojem zinku v přírodních vodách je především atmosférický spad. Do atmosféry se dostává zinek při spalování fosilních paliv a při zpracování neželezných rud. Nakládání a použití Zdroje znečištění Větší množství zinku se dostává do podzemních vod při oxidačním rozkladu sulfidických rud. Antropogenním zdrojem zinku v přírodních vodách je především atmosférický spad. Do atmosféry se dostává zinek při spalování fosilních paliv a při zpracování neželezných rud. Z průmyslových odpadních vod obsahují zinek např. vody ze zpracování zinkových rud, z moříren mosazi, ze zpracování tuků a z povrchové úpravy kovů, kde je zinek zpravidla vázán v různých komplexech. Také některá hnojiva obsahují zinek jako znečišťující příměs a dalším zdrojem zinku mohou být deponované čistírenské kaly. Podle státní evidence, vycházející z 22 zákona 157/1998 Sb., o chemických lákách a přípravcích je v ČR evidováno24 podniků dovážejících zinek a jeho sloučeniny, z toho dva podniky také sloučeniny zinku zároveň vyrábí. Podle evidence Registru průmyslových zdrojů znečištění (VÚV T.G.M.) jsou registrovány v roce 2001 sto padesát tři podniky nakládající se zinkem a jeho sloučeninami (mimo podniků nakládajících se zinkem jako konstrukčním materiálem) v celkovém objemu cca 30 0000 t. Přehled výrob nebo nakládání se zinkem a jeho sloučeninami ve vybraných odvětvích průmyslu ČR je uveden na mapě obrázku G1. 2

Obrázek G1 Přehled výrob nebo nakládání ve vybraných odvětvích průmyslu ČR zinek a jeho sloučeniny Nakládání - t/rok pod 1 1-10 10-100 100-1000 nad 1000 Hlavní toky Hranice státu Významné zdroje výroba Chemický průmysl Výrobou oxidu zinečnatého a chloridu zinečnatého se zabývá jeden podnik. Významné zdroje použití Použití zinku je značně široké a zasahuje do mnoha průmyslových odvětví mezi, které patří strojírenství, slévárenství, chemický a elektrotechnický průmysl a také sklářský průmysl. Strojírenský průmysl Využití zinku ve strojírenství je především v oblasti povrchových úprav kovů (kde patří zinkování a kyselé zinkování pomocí Zn + ZnC 2 ). V oblasti povrchových úprav může jít o následující technologické operace: Galvanizace technologie nanášení kovových povlaků elektrolytickým vylučováním kovů z galvanických lázní. Pokovování vytváření tenkých ozdobných nebo ochranných kovových vrstev, povlaků na kovových i nekovových předmětech. Rozlišuje se : galvanické, bezproudové, žarové, vakuové a plátování. Mědění povrchová úprava kovových i nekovových výrobků vytvářením měděného povlaku galvanickým pokovováním, metalizací nebo vakuovým pokovováním. Moření čištění povrchu kovů odstraňováním různých sloučenin kovů vzniklých oxidací nebo korozí. Proces se provádí mořidly tj. roztoky, které s korozními zplodinami reagují a jen málo napadají vlastní kov. Moření se děje kyselinami mezi, které patří např.: kyselina sírová, chlorovodíková, fosforečná, dusičná aj., alkáliemi (hydroxid sodný) nebo taveninami solí (chlorid 3

sodný). Chemický účinek moření se dle potřeby může zesilovat elektrickým proudem (elektrolýzou). Celý technologický postup se skládá z odmašťování, oplachování, neutralizačního oplachování a sušení. Fosfatizace způsob chemické úpravy povrchu výrobků ze slitin, kdy se vytváří na povrchu souvislá a dobře lnoucí vrstva fosforečnanů Fe, Zn, Mn atd. Značné využití je v oblasti strojírenské technologie tváření za studena (protlačování, hluboké tažení a tažení drátů). Používá se separační prostředek Pragofos 1601 a stearát zinečnatý. Dále může být požíván zinek jako polotovar pro obrábění, lisování, tvarování a broušení (leštění), také pro lakování a pro svařovací materiály. Chemický průmysl V chemickém průmyslu slouží zinek jako katalyzátor. Při použití látek se zinkem se vyrábí barvy (nátěrové hmoty jako takové běloba zinková), smalty, glazury, pigmenty, frity, pesticidy, těžké kovy v nátěrových, dále zde patří výroba hydroponních roztoků a kapalných hnojiv, máčené pryže, polystyrenů, rylánových a egacidových barviv. Využívá se také pro laboratorní účely nebo také pro odstříbření olova a Zn prach k redukci a pro výrobu práškového zinku. Slévárenský průmysl Slouží k výrobě forem a odlitků. Zn může také být obsažen v mosazi jako přísada do tavby. Slouží také pro stanovení M 2 v Cr litině. Elektrotechnický průmysl Zinek se používá pro výrobu kabelů a baterií. Sklářský průmysl Zinek při náhradě za křemík uděluje sklům nízkou tepelnou roztažnost, zvyšuje povrchové napětí a výrazně zvyšuje chemickou odolnost. Důležité je zvýšení odolnosti účinkům páry. Zinečnatá skla (do 3 %) se dobře taví i zpracovávají. Křišťálová skla s přídavky ZnO vynikají čirostí a jasností své barvy, protože ZnO ruší hnědavý nádech sulfidů železa, pokud není sklo taveno s oxidačními přísadami. Průmysl nátěrových hmot Zinek je vedle oxidu titaničitého nejvýznamnější organickou látkou v nátěrových hmotách. Pro výrobu nátěrových hmot se používá velice čistý zinek resp. jeho sloučeniny bez významného obsahu doprovodných kovů. Oxid zinečnatý je používán také pro dentální účely, pro kosmetiku, plasty atd. Při aplikaci do rozpouštědlových nátěrových hmot nehrozí nebezpečí úniku do odpadních vod. Zbytky nátěrů a nátěrových hmot jsou spalovány. Při aplikaci do ekologických vodouředitelných nátěrových se může dostávat do odpadních vod. Ostatní průmysl Další využití zinku může být například při potisku plechových tabulí, třídění a mechanická úprava a výkup. Může být také jako složka potravinářských doplňků. 4

Textilní průmysl Zinek je součástí viskózových kordových vláken a hedvábí. IPPC a BAT Průmysl papíru a celulózy BREF: Dřevo použité při výrobě sulfátové a sulfitové buničiny a mechanických nebo chemi-mechanických vláknin obsahuje kovy, které odcházejí s odpadními vodami. BAT: Omezení emisí kovů do odpadních vod je možné zvýšením stupně uzavřenosti procesů, ale možnosti koncového čištění odpadních vod jsou pro odstranění kovů jen velmi omezené. Chloralkalická chemie BREF: Emise do vody vznikají při čištění a dosycování solanky. Solanka obsahuje jistá množství kovů podle použité soli. BAT: Použití iontoměničů a prostředků pro čištění solanky. Velkoobjemové organické chemikálie BREF: Zdroj emisí do vody: proces nižší olefiny výroba etylenu, propylenu a butadienu. Zdrojem emisí je odtok chladící vody. BAT: BAT pro emise do vod: BAT pro kontrolu kapalných proudů jsou založeny na technikách integrovaných do procesu. Kde je to možné, odpadní vody se recyklují nebo dále zpracovávají s cílem maximalizovat jejich získávání a poté se čistí v centrální čističce odpadních vod. BAT pro závěrečné čištění: BAT pro závěrečné čištění vod obsahuje mechanickou separaci (např. API separátorem, vlnovcový separátor), následované oxidací hydrogenperoxidem nebo biologickým čištěním. Rafinerie ropy a zemního plynu BREF: Zdroje emisí do vody: destilační jednotka, visbreaking, katalytické krakování, vyčerpané alkálie, zátěžová voda, sanitární a domovní vody. BAT: BAT pro jednotlivé procesy, ve kterých vznikají emise do vody. BAT pro snížení spotřeby vody a vypouštění odpadních vod. BAT pro snížení znečištění odpadních vod využitím následujících technických postupů a opatření: Použitím třístupňového postupu čištění odpadních vod v čistírně odpadních vod moderní fyzikální separace (včetně čiření a flotace) a biologického čištění. 5

Zavedením biologického stupně nitrifikace/denitrifikace. Zajistit, aby byla čistírna odpadních vod navržena tak, aby měla dostatečnou kapacitu pro zábrany proniknutí nárazových koncentrací toxických látek do biologického stupně čištění odpadních vod, např. zařazením vyrovnávacích nádrží, bočných záchytných tanků, předimenzováním reaktoru, atd. Udržováním provozní praxe na vysoké úrovni, aby nedocházelo ke zbytečnému znečišťování odpadních vod. Spojovat proudy procesních vod z různých jednotek se stejným typem znečištění a vést je do předřazených stupňů jejich čištění (např. zpracování odpadních vod z destilace, katalytického krakování, koksování a dalších zdrojů kyselých vod stripováním). Průmyslové chladící soustavy BREF: Emise do vody vznikají z úpravy chladící vody, emise způsobují mokré chladící soustavy. BAT: BAT pro snižování emisí chemických látek do vodního prostředí: volba chladícího uspořádání s nižší hladinou emise do povrchové vody, použití materiálu odolnějšího proti korozi pro chladící zařízení, prevence a snižování úniků látek použitých v procesu do chladícího okruhu v důsledku netěsností, aplikování alternativní (nechemické) úpravy chladící vody, volba přídavných látek do chladící vody za účelem snížení dopadu na životní prostředí, optimalizované aplikování (monitorování a dávkování) přídavných látek do chladící vody. Intenzívní chov drůbeže a prasat BREF: Emise do podzemních a povrchových vod jsou způsobeny výluhy a splachy při zapravování exkrementů do půdy. Zdrojem emisí jsou tzv. difúzní emise z exkrementů. BAT: BAT jsou techniky snižující emise po zapravení nebo jako následek zapravování exkrementů do půdy: rovnováha živin (minerálů) v půdě, programy ochrany podzemních vod, organizace zapravování exkrementů, aplikační systémy pro kejdu, zavlažovací systém pro odpadní vody. Výroba a zpracování neželezných kovů BREF: Emise do vody vznikají při procesech výroby olova, zinku a kadmia (+ Sb, Bi, In, Ge, Ga, As, Se, Te). Možné zdroje odpadní vody jsou: 6

odpadní voda z mokrých skrubrů, odpadní voda z mokrých elektrostatických srážedel, odpadní voda z fáze odstraňování rtuti, odpadní voda z fází rozbíjení a třídění baterií, odpadní voda z granulování strusky, odpadní voda z různých hydrometelurgických procesů, výtok kapaliny z omývání anod a katod, voda z netěsnosti čerpadel, obecné práce jako např. čištění strojů a zařízení, podlah atd., odpouštění z okruhů vodního chlazení, dešťová voda ze střech a vůbec všech ploch (zvláště ve skladovacích prostorech). Nejdůležitějšími zdroji jsou odpadní voda z čištění plynů a pražení ve fluidních pražících pecích s kapalným ložem. Dalšími zdroji jsou procesní výtoky z elektrolýzy, rozbíjení a čištění baterií a některé další rozličné zdroje. BAT: BAT pro úpravu odpadních vod: opatření zařazená do procesu, koncové techniky čištění: - chemické srážení, - sedimentace, - filtrace, - flotace, - elektrolýza, - reverzní osmóza, - výměna iontů, - aktivní uhlík, regulační techniky pro úpravu výtoku odpadní vody z procesu. Výroba železa a oceli BREF: Emise do vody vznikají při výrobě železa a oceli tam, kde se používá vypírací voda, nebo kde se využívá systémů mokré úpravy plynu. BAT: opatření zařazení do procesu, koncové techniky čištění: - sedimentace, - chemické srážení těžkých kovů, - neutralizace, 7

- filtrace pískem, - minimalizovat vypouštění uhlovodíků, - uzavřené vodní okruhy. Zpracování železných kovů BREF: Emise do vody vznikají při sváření (za tepla za studena). BAT: provozovat uzavření okruhy s podílem recirkulace více než 95%, minimalizace odpadní vody: - systémy kaskádového splachu se znovu využitím přepadu na místě - pečlivé seřizování a řízení systému moření regenerace kyseliny oplachování, - použití vhodné kombinace úpravárenských technik: neutralizace, flokulace apod. Odpady Jsou uvedeny kategorie odpadů z Katalogu odpadů uvedeného v Příloze č. 1 vyhlášky č. 381/2001 Sb., k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, které mohou zinek nebo jeho sloučeniny obsahovat: 03 02 04* Anorganická činidla k impregnaci dřeva 06 03 13* Pevné soli a roztoky obsahující těžké kovy 06 03 15* Oxidy kovů obsahující těžké kovy 06 13 01* Anorganické pesticidy, činidla k impregnaci dřeva a další biocidy 07 03 Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání organických barviv 07 04 Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání organických pesticidů (kromě odpadů uvedených pod čísly 02 01 08 a 02 01 09), činidel k impregnaci dřeva (kromě odpadů uvedených v podskupině 03 02) a dalších biocidů 07 05 Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání farmaceutických výrobků 10 05 Odpady z pyrometalurgie zinku 10 08 Odpady z pyrometalurgie jiných neželezných kovů 10 11 Odpady z výroby skla a skleněných výrobků 10 12 Odpady z výroby keramického zboží, cihel, tašek a staviv 11 05 Odpady ze žárového zinkování 11 02 Odpady z hydrometalurgie neželezných kovů 11 01 Odpady z chemických povrchových úprav, z povrchových úprav kovů a jiných materiálů (např. galvanizace, zinkování, moření, leptání, fosfátování, alkalické odmašťování, anodická oxidace) 12 03 Odpady z procesů odmašťování vodou a vodní parou (kromě odpadů uvedených ve skupině 11) 16 05 07* Vyřazené anorganické chemikálie, které jsou nebo obsahují nebezpečné látky 16 08 Upotřebené katalyzátory 8

19 04 Vitrifikovaný odpad a odpad z vitrifikace 19 08 Odpady z čistíren odpadních vod jinde neuvedené 16 02 13* Vyřazená zařízení obsahující nebezpečné složky neuvedená pod čísly 16 02 09 až 16 02 12 16 02 15* Nebezpečné složky odstraněné z vyřazených zařízení 15 01 10* Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné 16 07 09* Odpady obsahující jiné nebezpečné látky (Odpady z čištění přepravních a skladovacích nádrží a sudů, kromě odpadů uvedených ve skupinách 05 a 12) Realizovaná opatření na snížení znečištění vod Legislativní opatření Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v 1 odst. 1 stanovuje, že účelem tohoto zákona je chránit povrchové vody a stanovit podmínky pro zachování i zlepšení jakosti povrchových vod. Účelem vodního zákona je i regulace vypouštění nebezpečných látek do vodního prostředí. V 5 odst. 2 deklaruje vodní zákon povinnost těch, kteří nakládají s povrchovými vodami k výrobním účelům, provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie, které by měly snížit nebezpečí odtoku nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek do vod povrchových. Povinnost čistit popřípadě zneškodňovat odpadní vody je stanovena v 5 odst. 3 zákona; bez splnění této povinnosti nesmí stavební úřad vydat stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením, popřípadě kolaudačním rozhodnutím ani rozhodnutí o změně užívání stavby. Odpadní vody dle 38 jsou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení, teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť a ze skládek odpadu. V 8 odst. 1 písm. c) vodní zákon výslovně deklaruje, že každé vypouštění odpadních vod, tedy i s obsahem zinku, do vod povrchových musí být povoleno vodoprávním úřadem. Vypouštět odpadní vody s obsahem zinku do vod podzemních se nepovoluje. Vodoprávním úřadem příslušným ve věci vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných a zvlášť nebezpečných závadných látek uvedených v Příloze č. 1 vodního zákona do vod povrchových je, podle 107 písm. k) vodního zákona (v platném znění), krajský úřad. Vodoprávním úřadem příslušným ve věci vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných a zvlášť nebezpečných závadných látek uvedených v Příloze č. 1 vodního zákona do kanalizace je obec s rozšířenou působností. Vydané povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových musí být časově omezeno, a to dle 9 odst. 2 pro vypouštění odpadních s obsahem nebezpečných závadných látek (zinku) na dobu maximálně 4 roky. Podle 16 odst. 1 je povolení vodoprávního úřadu třeba k vypouštění odpadních vod do kanalizace, u nichž lze mít důvodně za to, že mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť nebezpečných závadných látek. Při vydávání povolení je vodoprávní úřad vázán emisními standardy a lhůtami pro jejich dosažení stanovenými v nařízení vlády č. 61/2003 Sb., vydaném podle 38 odst. 5 vodního zákona. V tomtéž odstavci 38 vodního zákona je obsaženo zmocnění pro přijetí Programu na snížení 9

znečištění povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami, které vodoprávní úřad v rámci procesu povolování musí přiměřeně zohlednit. Nově je v 16 odst. 5 zavedena možnost stanovit v povolení podmínky k provozu zařízení (místo povinností podle odst. 4), které je instalováno znečišťovatelem za účelem odstranění znečištění odpadních vod danou nebezpečnou látkou, a zároveň toto zařízení pracuje s dostatečnou účinností. Vodoprávní úřad může z vlastního podnětu nebo na návrh zrušit nebo změnit platné povolení k nakládání s vodami (tedy i povolení k vypouštění), je-li to mj. nezbytné ke splnění programu snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami ( 12 odst. 1 písm. h). V 18 určuje vodní zákon, že každý, kdo hodlá umístit, provést změnit nebo odstranit stavbu nebo zařízení a nebo provádět jiné činnosti, pokud takový záměr může ovlivnit mj. jakost povrchových a podzemních vod, má právo obdržet po dostatečném doložení záměru od vodoprávního úřadu obdržet vyjádření, zda je takový záměr z hlediska chráněných zájmů možný, případně za jakých podmínek. Toto vyjádření není vodoprávním povolením nebo souhlasem vodoprávního úřadu vydaným podle tohoto zákona. Programy opatření, zakotvené v 26 vodního zákona, jsou dalším nástrojem snižování emisí. Vycházejí ze schváleného Plánu hlavních povodí České republiky a obsahují časový plán realizace a způsob jejich financování. Podle odst. 3 vodoprávní úřad ukládá správcům povodí, správcům vodních toků, vlastníkům vodních děl nebo jiným osobám povinnost provést opatření, která stanoví ve veřejném zájmu schválené programy opatření podle předchozích odstavců 26. Obdobně jako v případě plánů oblastí povodí, jejich obsah, způsob zpracování, projednání a zveřejnění stanoví ministerstvo vyhláškou č. 140/2003 Sb., o plánování v oblasti vod. Ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod, ukazatele a přípustné hodnoty znečištění odpadních vod, náležitosti a podmínky povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zinku jsou stanoveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Podle 38, odst. 7 vodního zákona však může vodoprávní úřad stanovit přípustné hodnoty ukazatelů znečištění odpadních vod přísnější než hodnoty stanovené tímto nařízením. Problematice závadných látek, k nimž zinek náleží, je věnován 39 vodního zákona. Podle odst. 1 jsou závadnými látkami takové látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V případě, kdy uživatel závadných látek zachází s těmito látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, má podle odst. 2 uživatel závadných látek povinnost: vypracovat plán opatření pro případy havárie (havarijní plán), provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let. V odst. 3 39 vodního zákona a v Příloze č. 1 k vodnímu zákonu je zinek definován jako nebezpečná závadná látka. Ten, kdo s látkami uvedenými v Příloze č. 1 nakládá ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací (které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení). K odpovídajícím opatřením podle odst. 4 a 6 náleží: umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními vodami nebo srážkovými vodami, používat jen takové zařízení nebo způsoby zacházení, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod, sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod; kontrola skladů a skládek musí být prováděna nejméně jednou za 6 měsíců, vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek, 10

u nově budovaných staveb zajistit,aby byly zajištěny proti nežádoucímu úniku těchto látek v případě hašení požáru, vést záznamy o typech závadných látek, o jejich množství, o obsahu jejich účinných složek a o jejich vlastnostech zejména ve vztahu k povrchovým a podzemním vodám. Tato opatření se přiměřeně vztahují i na použité obaly závadných látek. Problematice havárií je ve vodním zákoně věnována pozornost v 40 41. Havárií je podle odst. 1 mimořádně závažné zhoršení nebo mimořádně závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod. Ten, kdo způsobil havárii, je povinen učinit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie. Pokud má původce havárie zpracován havarijní plán, je povinen postupovat v případě havárie podle tohoto plánu. Dále je neprodleně povinen ohlásit havárii Hasičskému záchrannému sboru ČR nebo jednotkám požární ochrany nebo policii České republiky. Ty pak mají povinnost havárii neprodleně oznámit místně příslušnému vodohospodářskému orgánu a České inspekci životního prostředí. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích Kanalizační řád mj. stanovuje nejvyšší přípustné míry znečištění průmyslových odpadních vod vypouštěných do kanalizace pro jednotlivé odběratele, a to v souladu s orientačními koncentračními limity uvedenými v Příloze č. 15 této vyhlášky č. 428/2001 Sb. Koncentrační limit dvouhodinového směsného vzorku je stanoven i pro zinek (viz. kapitola Emisní zhodnocení). Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění vod Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (dále jen nařízení) je nejdůležitějším prováděcím předpisem k vodnímu zákonu týkajícím se vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných a nebezpečných závadných látek. Toto nařízení v souladu s právem Evropských společenství stanoví: ukazatele vyjadřující stav vody ve vodním toku, ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod, ukazatele a hodnoty přípustného znečištění odpadních vod, ukazatele a hodnoty přípustného znečištění pro zdroje povrchových vod, které jsou využívány nebo u kterých se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod, které jsou vhodné pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, náležitosti a podmínky povolení k vypouštění odpadních vod. Nařízení v 3 stanoví náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo do (veřejných) kanalizací. V povolení mají být mj. specifikovány: druh odpadních vod, charakteristika výrobní činnosti, ze které odpadní vody pocházejí (kódem OKEČ) a místo výpusti s názvem vodního toku, číslem hydrologického pořadí a s uvedení kilometráže výpusti (tzv. staničení), popřípadě určení místa výpusti do kanalizace. Podle odstavce 2 3 musí vodoprávní úřad v povolení stanovit vždy: emisní limity, lhůtu k jejich dosažení, 11

monitorovací program (způsob, četnost, typ, místo odběrů, místo měření objemu odpadních vod); je vyjmenována i možnost určit jako místo měření rovněž přítok do čistírny odpadních vod, způsob provádění rozborů odpadních vod, způsob vyhodnocení výsledků rozborů a výsledků měření objemu vypouštěných odpadních vod, způsob, formu, četnost a termín předávání výsledků měření vodoprávnímu úřadu a dalších náležitostí podle Přílohy č. 6 nařízení. V 4 odst. 1 požaduje nařízení, aby vodoprávní úřad při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových přihlížel k dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod. Způsob stanovení emisních limitů určuje 6 nařízení. Podle tohoto paragrafu stanoví vodoprávní úřad emisní limity podle emisních standardů uvedených v Příloze č. 1 k nařízení, podle druhu vypouštěných odpadních vod a podle typu a množství znečištění ve vypouštěných odpadních vodách s přihlédnutím k imisním standardům uvedeným v Příloze č. 3 k nařízení a k cílovému stavu jakosti vody uvedenému v Příloze č. 2 k nařízení. V povolení k vypouštění odpadních vod s nebezpečnými závadnými látkami určí vodoprávní úřad místo pro stanovení emisních limitů podle 6 odst. 1 a 4. Pokud jsou odpadní vody vypouštěny z jednoho zdroje znečištění více výpustmi, stanoví vodoprávní úřad emisní limity pro každou z nich; to se netýká výpustí dešťových oddělovačů. Jsou-li průmyslové odpadní vody čištěny v čistírně odpadních vod určené k jejich zneškodňování, stanoví vodoprávní úřad emisní limity pro místo výpusti z této čistírny odpadních vod do vod povrchových, popřípadě do kanalizace. Emisní limity se nepovažují za dodržené v případě, že jich bylo dosaženo prokázaným zřeďováním odpadních vod ( 7 odst. 9). Podle 6 odst. 11 písm. a) nařízení vlády č. 61/2003 Sb. musí vodoprávní úřad od 1.1.2008 stanovovat emisní limity nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek kombinovaným způsobem s tím, že imisní standardy nebezpečných látek musejí být dosaženy do 31.12.2009. Kombinovaný způsob stanovování emisních limitů popisuje 2 písm. j) jako způsob stanovení emisních limitů založený na požadavku dosažení emisních a imisních standardů a cílového stavu povrchových vod s přihlédnutím k nejlepším dostupným technikám ve výrobě a dostupným technologiím zneškodňování odpadních vod. V případě vypouštění důlních vod do vod povrchových, příp. podzemních, povolení k vypouštění a podmínky tohoto vypouštění stanovuje na základě horního zákona č. 439/1992 Sb. 40 odst. 2, ve znění pozdějších předpisů, místně příslušný vodoprávní úřad. Důlními vodami se přitom rozumí všechny podzemní, povrchové a srážkové vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostor bez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo gravitací. Proces integrované prevence znečišťování podle směrnice ES o IPPC Směrnice Rady 96/61/ES, o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), je provedena zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který svým způsobem zahrnuje rovněž Rozhodnutí Komise 2000/479/ES o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER). Zákon o integrované prevenci doplňuje 126 vodního zákona o odst. 5, který převádí pravomoc povolovat vypouštění odpadních vod z pravomoci vodoprávního úřadu a přenáší je podle 3 zákona na místně příslušný správní úřad (kraje). Kraj v přenesené působnosti rozhoduje podle 33 písm. a) o žádosti o vydání integrovaného povolení s výjimkou zařízení, jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu. Pokud stávající nebo nové zařízení spadá pod zákon o integrované prevenci, vztahují se na něj požadavky tohoto zákona, tj. musí být pro jeho provoz vydáno integrované povolení (podle 48, odst.5 vodního zákona ve znění zákona č. 76/2002 Sb.), které obsahuje závazné podmínky provozu zařízení (zejména emisní limity), a má určité ohlašovací povinnosti k Integrovanému registru znečišťování, který vede Ministerstvo životního prostředí jako veřejně přístupný informační systém 12

veřejné správy. Z hlediska možného znečišťování životního prostředí zinkem mohou do působnosti zákona č. 76/2002 Sb. náležet spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 50 MW, zařízení na zpracování železných kovů, slévárny železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 tun denně, zařízení na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy, zařízení na povrchovou úpravu kovů s použitím elektrolytických nebo chemických postupů, je-li obsah lázní větší než 30 m 3, zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně, chemická zařízení na výrobu základních organických chemických látek, jako jsou barviva a pigmenty, závody na předúpravu nebo barvení vláken či textilií, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 10 t denně a náležet chemická zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů. Emisní limity podle zákona o integrované prevenci jsou stanoveny pro látky uvedené v Příloze č. 2 k tomuto zákonu, kam náleží skupina Kovy a jejich sloučeniny, kam zinek rovněž náleží. Při stanovování závazných podmínek provozu, zejména emisních limitů, povolující úřad vychází z vyžití nejlepších dostupných technik. Takto stanovené emisní limity nesmějí být mírnější než emisní limity, které by byly stanoveny podle zvláštních předpisů (při vypouštění do vody zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, a nařízení vlády č. 61/2003 Sb.). Zákon o integrované prevenci stanoví pro stávající zařízení uvedené do provozu do 30.10.2000, které budou provozovány i po 30.10.2007, povinnost mít integrované povolení k tomuto datu. K provedení zákona č. 76/2002 Sb. jsou určeny celkem tři prováděcí předpisy. Vyhláška č. 554/2002 Sb. k provedení 4 odst. 3 zákona stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění. Nařízení vlády č. 63/2003 Sb. k provedení 27 odst. 3 zákona stanoví způsob a rozsah zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách. Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. k provedení 24 odst. 2 zákona stanoví způsob vedení integrovaného registru znečišťování (IRZ), ohlašování a evidence údajů pro tento registr. Zinek je předmětem ohlašování do IRZ při překročení stanoveného ohlašovacího prahu pro emise do ovzduší, vody a půdy (položka č. 21).. Ekonomické legislativní nástroje Pokuta za nedovolené vypouštění odpadních vod činí podle 118 vodního zákona 10 000 Kč až 10 000 000 Kč podle míry překročení podmínek povolení k vypouštění těchto vod, k míře ovlivnění jakosti povrchových vod, ke stupni ochrany území (chráněná území) a k příčině nedovoleného vypouštění vod. Pokuta za nedovolené nakládání s nebezpečnými závadnými látkami (zinkem) činí podle 119 vodního zákona 5 000 Kč až 5 000 000 Kč podle okolností, za nichž k nedovolenému nakládání došlo, jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků, množství a charakteru uniklé látky, škodlivých následkům a možností jejich odstranění a podle stupně ochrany území (chráněná území). Ochranná pásma vodních zdrojů Podle 6 odst. 2 vyhlášky č. 137/1999 Sb., kterou se mj. stanoví ochranná pásma vodních zdrojů, vodohospodářský orgán v řízení o stanovení či změně ochranných pásem posoudí činnosti, při kterých dochází k výrobě, skladování či manipulaci s látkami ohrožujícími jakost nebo zdravotní nezávadnost vod a látkami vykazujícími toxické, karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti, mj. s kovy a jejich sloučeninami, k nimž zinek náleží. Nakládání s chemickými látkami Základním právním předpisem je zákon č. 157/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o chemických látkách a chemických přípravcích, včetně navazujících prováděcích vyhlášek. Zákon stanoví podmínky, za kterých může být chemická látka nebo přípravek uvedena na trh, jako je 13

registrace, hodnocení rizika, balení a označování, vlastní uvádění na trh, evidence). Pro vybrané chemické látky a přípravky jsou prováděcími právními předpisy stanoveny další specifické podmínky. Podle vyhlášky č. 10/2002 Sb. k provedení 9 odst. 1 zákona č. 157/1998 Sb. náleží chlorid zinečnatý a síran zinečnatý k nebezpečným chemickým látkám, které mohou představovat závažné riziko pro zdraví člověka a životní prostředí. Zákon č. 157/1998 Sb., je plně nahrazen zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů s platností od 1. května 2004 včetně prováděcích předpisů. Stanovení požadavků na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší Prováděcí vyhláška 357/2002 Sb. k zákonu 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. Tato vyhláška v souladu se Směrnicí Rady 1999/32/ES stanoví požadavky na jednotlivé druhy paliv a na ověřování jejich kvality. Tato vyhláška se nevztahuje na kvalitu pohonných hmot motorových vozidel, kterou upravuje vyhláška 227/2001 Sb., a na spoluspalování odpadu s palivem, které upravuje nařízení vlády 354/2002 Sb. Podle 4, který specifikuje požadavky na kvalitu paliv, smějí být dřevěné brikety vyrobeny pouze z dřevní hmoty, která nebyla před briketováním chemicky ošetřena a splňuje maximální přípustnou hodnot pro zinek 100 mg.kg -1. Podle 7 musí výrobce, dovozce a prodávající při nabídce paliva předložit osvědčení o kvalitě paliva. Stanovení seznamu znečišťujících látek, obecných emisních limitů a dalších náležitostí u zdrojů znečišťování ovzduší Prováděcí vyhláška 356/2002 Sb. k zákonu 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek a dalších náležitostí zdrojů znečišťování ovzduší. Seznam znečišťujících látek a obecné emisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky. Látky jsou seřazeny do skupin podle své chemické příbuznosti. Obecné emisní limity jsou stanoveny ve většině případů pro skupinu látek, nikoliv pro jednotlivé látky. Zinek náleží do skupiny kovů zahrnující dále chrom jiný než šestimocný, cín, mangan, měď, olovo a vadan. Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 50 g.h -1 nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 5 mg.m -3 těchto znečišťujících látek v odpadním plynu. U všech výše vyjmenovaných zdrojů se emise zjistí jednorázovým měřením při obvyklém provozním výkonu při prvním uvedení zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky. Pokud dojde ke změně suroviny, paliva nebo k významnému a trvalému zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, je nutno měření realizovat do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. Měření emisí za účelem zjištění plnění obecných emisních limitů je jmenovitě stanoveno pro zdroje specifikované v 17 vyhlášky. Podle 33 vyhlášky první jednorázové autorizované měření emisí provedou provozovatelé v závislosti na velikosti zdroje v období let 2003 2004. Stanovení emisních limitů a dalších podmínek pro spalování odpadů Nařízení vlády 354/2002 Sb. k zákonu 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanoví v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice Rady 89/369/EHS, Směrnice Rady 94/67/ES a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES) emisní limity a další podmínky pro spalování odpadů. Nařízení vymezuje především zvláště velké a velké zdroje znečišťování ovzduší ve vztahu ke spalovacím a spoluspalovacím zařízením, podmínky pro předávání a přebírání odpadů, provozní podmínky spaloven a zařízení na čištění odpadních plynů, emisní limity a požadavky na měření emisí. Emisní limity pro znečišťování ovzduší nejsou pro zinek stanoveny. Jsou však stanoveny pro odpadní vody ze zařízení na čištění odpadních plynů. Povolení k provozu spalovny nebo spoluspalovacích zařízení se dle 7 udělí totiž za předpokladu, že jsou plněny požadavky na kvalitu 14

odpadních vod ze zařízení na čištění odpadních plynů. Vodoprávní úřad vydá povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových, stanoví emisní limity pro znečišťující látky, podmínky pro vypouštění vod a náležitosti monitorovacího programu. Limitní hodnoty koncentrací znečišťujících látek pro vody vypouštěné ze zařízení na čištění odpadních plynů jsou uvedené v příloze č. 4 nařízení. Podle 13 odst. 1) by měly tyto limity platit pro nová zařízení ode dne vyhlášení nařízení 3.7.2002, pro stávající zařízení od 29.12.2005. Limit pro zinek činí 1,5 mg.l -1. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. k zákonu č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, stanoví v souladu s právem ES (Směrnice Rady 84/360/EHS, Směrnice Rady 87/217/EHS, Směrnice Rady 92/112/EHS a Směrnice Rady 96/61/ES) emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. V případě žárového pokovování zinkem je pro znečišťování ovzduší stanoven specifický emisní limit 10 mg.m -3. Požadavky na hnojiva Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb. stanoví podmínky pro uvádění do oběhu a pro používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů, pro agrochemické zkoušení zemědělských půd, jakož i působnost orgánů odborného dozoru nad tímto zákonem. Vyhláška č. 474/2000 Sb. stanoví podle 3 a 16 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění zákona č. 308/2000 Sb., požadavky na hnojiva. Paragraf 5 odst. 1) vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, upravuje používání hnojiv, pomocných půdních látek, substrátů a statkových hnojiv na zemědělskou půdu mj. takto: Při používání hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů nesmí dojít k přímému vniknutí či ke splachu hnojiva, pomocné půdní látky, pomocného rostlinného přípravku nebo substrátu do povrchových vod a na sousední pozemky. Limitní hodnoty rizikových prvků v hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech jsou stanoveny v Příloze č. 1 vyhlášky takto: Limitní hodnoty rizikových prvků v hnojivech, pomocných půdních látkách a přípravcích a substrátech Typ hnojiva/rizikový prvek mg.kg -1 hnojiva Cd Pb Hg As Cr Cu Mo Ni Zn minerální s fosforečnou vložkou nad 5 hm. % 50 15 1 10 150 - - - - minerální s fosforečnou vložkou pod 5 hm. % 1 10 1 10 50 - - - - minerální vápenatá a hořečnato - vápenatá 1,5 30 0,5 10 50 - - - - organická, statková a substráty 2* 100 1 10 100 100 5 50 300 * pro substráty určené pro pěstování zeleniny a ovoce platí limit 5 mg.kg -1 hnojiva Limitní obsahy kovů pro průmyslové komposty jsou shodné s limitními hodnotami stanovenými pro organická hnojiva, statková hnojiva a substráty. Vyšší obsahy kovů v kompostu jsou přípustné do výše limitních hodnot třídy II ČSN 46 57 35. V těchto případech jsou tyto komposty použitelné v zemědělství, pokud jsou aplikovatelné ve tříletém období (ne častěji) a v množství max. 30 t sušiny na hektar. 15

Podle 2 odst. 4 vyhlášky č. 275/1998 Sb., agrochemické zkoušení zemědělských půd a sledování rizikových prvků a rizikových látek zahrnuje rovněž zjišťování aktuálního stavu kontaminace zemědělských půd touto látkou, včetně vedení seznamu kontaminovaných pozemků. V ekologickém zemědělství je zakázáno používat čistírenské a průmyslové kaly. Nakládání s odpady všeobecné povinnosti Ke všeobecným povinnostem podle Části 3. Hlavy I 10 až 12 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., náleží povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí. Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost v mezích daných tímto zákonem zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů. Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena. Ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady je zakázáno. Pokud již došlo ke smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, musí být provedeno jejich roztřídění, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a je-li to nezbytné pro zajištění ochrany životního prostředí a zdraví lidu. Podle 17 odst. 3 zákona o odpadech jsou obce povinny zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu, např. zbytky nátěrových hmot a spotřební chemie, rozpouštědla, zářivky, apod. Obec má ze zákona povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu (tzv. sběrné dvory) a odvozu takového odpadu oprávněnou osobou. Původci odpadu jsou povinni mj. zabezpečit odpady před únikem, vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí. S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu místně příslušného správního úřadu. Provozovatel zařízení k odstraňování odpadů je mj. povinen odstranit odpady v mimořádných případech na základě rozhodnutí místně příslušného správního úřadu, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí, a oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému úřadu nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty. Každé zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů musí být vybaveno mj. monitorovacím systémem předpokládaných dopadů provozu zařízení na jednotlivé složky životního prostředí včetně pracovního prostředí odpovídajícím typu zařízení a druhům odpadů, se kterými je v něm nakládáno. Sklady svým provedením a organizací provozu musí zabezpečit, že nedojde k ohrožení zdraví člověka a poškození žádné ze složek životního prostředí podle zvláštních právních předpisů. Evidence a ohlašování odpadů a zařízení je upraveno v 39 až 40 zákona. Původci a oprávněné osoby v případě, že produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 50 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, jsou povinni zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů místně příslušnému správnímu úřadu příslušnému podle sídla provozovny. 16

Podmínky vývozu, dovozu a tranzitu odpadů jsou podrobně stanoveny v Části 9. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, 53 až 65. Vývoz odpadů za účelem jejich odstranění je zakázán, s výjimkou vývozu do států Evropské unie a do států, které jsou členy Evropského sdružení volného obchodu a které jsou současně smluvními stranami Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (Sdělení MZV č. 100/1994 Sb.). Basilejská úmluva Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování vstoupila na základě svého čl. 25 odst. 1 v platnost 5. května 1992 a tímto vstoupila v platnost pro tehdejší Českou a Slovenskou Federativní republiku. Podle odstavce čl. 4 mají smluvní strany zajistit, aby produkce nebezpečných odpadů byla snížena na minimum při zvážení sociálních, technologických a ekonomických hledisek. Dodatek I Úmluvy stanovuje kategorie odpadů, které mají být kontrolovány. Jejich seznam je uveden rovněž v příloze E10 Programů opatření. Sloučeniny zinku jsou uvedeny pod položkou Y23. Nakládání s odpady podmínky skládkování Na skládky odpadů se odpady ukládají tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek nebo k narušení těsnosti, stability a konstrukce skládky. Odpady kategorie nebezpečný odpad je možné přijímat pouze na skládky skupiny S - nebezpečný odpad, s výjimkami uvedenými v odstavci 11. 11 vyhlášky č. 383/2001 Sb.: nebezpečné odpady jsou upravené stabilizací a zároveň jejich vodný výluh nepřekročí limitní hodnoty výluhové třídy III, nebo nebezpečné odpady jsou umístěné v uzavřených kontejnerech nebo nádobách, jejichž technické provedení musí doplňovat inženýrské bariéry skládky na úroveň požadavků skládky skupiny S - nebezpečný odpad. Provozovatel skládky je podle 21 zákona č. 185/2001 Sb. povinen zabezpečit po ukončení provozu skládky její asanaci, rekultivaci a následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí; tyto činnosti zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků finanční rezervy po dobu nejméně 30 let. Umístění a technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu životního prostředí po celou dobu provozu skládky i po jeho ukončení a podmínky pro rekultivaci skládky a následné využití skládkového prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Souhlas s provozováním skládky se uděluje na dobu maximálně čtyř let. Na skládky nesmí být ukládány nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, schopnost při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, žíravost, infekčnost. Technické požadavky na nakládání s čistírenskými kaly Právnická osoba a fyzická osoba, která užívá půdu, je povinna podle 33 zákona 185/2001 Sb. používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin a za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 382/2001 Sb.) tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Použití kalů je mj. zakázáno: na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a krajiny, na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností, v pásmu ochrany vodních zdrojů, 17

na zamokřených a zaplavovaných půdách a jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených v prováděcím právním předpisu. Upravené kaly lze na zemědělské půdě používat za splnění těchto podmínek (výběr): nejpozději do 48 hodin od umístění kalů na zemědělskou půdu musí být kaly zapraveny do půdy, nesmí se použít více než 5 tun sušiny kalů na jeden hektar v průběhu 3 po sobě následujících let. Toto množství může být zvýšeno až na 10 tun sušiny kalů v průběhu 5 po sobě následujících let, pokud použité kaly obsahují méně než polovinu limitního množství každé ze sledovaných rizikových látek a prvků, dávka kalu je na pozemek aplikována v jedné agrotechnické operaci a v jednom souvislém časovém období za příznivých fyzikálních a vlhkostních podmínek. V půdě, na které mohou být použity kaly, nesmějí být překročeny mezní hodnoty koncentrace vybraných rizikových látek, jak jsou uvedeny v Příloze č. 2 vyhlášky: Mezní hodnoty koncentrací prvků v půdě pro aplikaci čistírenských kalů Mezní hodnoty koncentrací prvků v extraktu lučavkou královskou v mg.kg -1 sušiny v půdě As Cd Cr Cu Hg Ni Pb Zn Běžné půdy 20 0,5 90 60 0,3 50 60 120 Písky, hlinité písky, štěrkopísky 15 0,4 55 45 0,3 45 55 105 Na zemědělskou půdu mohou být použity pouze kaly, které vyhovují mezním hodnotám koncentrací vybraných rizikových látek, jak jsou uvedeny v Příloze č. 3 vyhlášky: Mezní hodnoty koncentrací rizikových látek v kalech pro jejich aplikaci do půdy Mezní hodnoty koncentrací v kalech Riziková látka v mg.kg -1 sušiny Zn zinek 2500 Vývoz a dovoz Nařízení vlády č. 185/2000 Sb. nařizuje podle 76 zákona č. 62/2000 Sb. některá opatření při vývozu a dovozu výrobků. Seznam výrobků, které je možno vyvážet nebo dovážet pouze na základě licence, obsahuje v části VII seznam vysoce toxických, toxických a pomocných chemických látek a prekursorů, z nichž řada náleží k prioritním nebezpečným látkám podle Směrnice Rady 2000/60/ES a dalším nebezpečným látkám uvedených v seznamech Směrnice Rady 76/464/EHS. Seznam výrobků, které mohou být dováženy na základě automatické licence uvádí Přílohy č. 1 nařízení, na základě neautomatické licence uvádí Příloha č. 3, a seznam výrobků, které mohou být vyváženy na základě automatické licence uvádí Příloha č. 2 a na základě neautomatické licence Příloha č. 4, a které mohu být dováženy nebo vyváženy na základě bezpečnostní licence uvádí Příloha č. 5 nařízení. Nařízení vlády č. 495/2000 Sb. doplňuje nařízení vlády č. 185/2000 Sb., kterým se stanoví výrobky, jež mohou být dováženy do ČR nebo z ČR vyváženy jen na základě licence. Patří mezi ně také vysoce toxické látky, toxické látky, pomocné chemické látky a prekursory, vybrané kovy a druhotné suroviny obsahující kovy, apod. 18

Doprava Úplné znění zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, včetně novelizovaných zákonných předpisu je uvedeno ve Sbírce zákonů jako č. 1/2001 Sb. Část III zákona upravuje přepravu nebezpečných věcí v silniční dopravě. Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv (vyhláška č. 64/1987 Sb. tzv. "Dohoda ADR"), a to za podmínek v ní uvedených. Dohoda ADR o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí vstoupila v platnost pro Českou republiku včetně změn a doplňků (Přílohy A a B) dnem 1.1.1999 (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 54/1999 Sb.). Přeprava nebezpečného zboží po železnici je upravena mezinárodní Dohodou RID. Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží byl ve sbírce zákonů zveřejněn jako Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 60/1999 Sb. Změny a doplňky Přílohy I Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (dohody RID) vstoupily v platnost dnem 1. ledna 1999 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku. Stavebnictví Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. podle 22 zákona č. 22/1997 Sb. stanovuje technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Základní požadavky na výrobky vhodné pro stavby jsou specifikovány v příloze č. 1 nařízení. Bod č. 3 stanoví, že stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu nebo zdraví jejich uživatelů mj. v důsledku znečištění nebo zamoření vody nebo půdy. Úplné znění zákona č. 231/1999 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v 8, odst. 1 písm. e) ukládá při stavební, těžební a průmyslové činnosti učinit taková opatření, aby bylo zabráněno úniku pevných, kapalných a plynných látek, poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt. Zákon č. 100/2001 Sb., ve znění zákona č. 93/2004 Sb., upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných celků (obcí a krajů) při tomto posuzování. Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají v tomto zákoně vymezené záměry, specifikované v příloze č. 1 zákona, a koncepce, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví na území České republiky a dotčených států. Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů. Tento podklad je jedním z podkladů v řízeních podle zvláštních právních předpisů. Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Hygiena pracovního prostředí Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. k provedení 134 zákona č. 65/1965 Sb. (zákoník práce) ve znění pozdějších předpisů stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Z chemických látek a přípravků je zvláštní pozornost věnována látkám karcinogenním, mutagenním a olovu, kdy je zaměstnavatel povinen pro snížení expozice zaměstnanců těmito látkami v pracovním prostředí, pokud je to možné, realizovat rovněž změny technologických postupů a nakládání s těmito látkami. Pokud je v pracovním ovzduší překračována hodnota přípustného expozičního limitu olova, musí být podle 16 odst. 1 zjištěn důvod tohoto překročení a přijata příslušná opatření k nápravě. Podle 19 nařízení musí zaměstnavatel omezit, pokud je to technicky možné, používání karcinogenů a mutagenů na pracovištích zejména použitím látek, přípravků nebo postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví. Jestliže z výsledků hodnocení expozice 19

karcinogenům a mutagenům vyplyne, že je riziko pro zdraví zaměstnanců významné, a nelze-li realizovat opatření uvedená v předchozí větě, musí zaměstnavatel zajistit, aby výroba nebo používání těchto látek byly prováděny, pokud je to technicky uskutečnitelné, v uzavřeném systému. Seznam karcinogenů a mutagenů je uveden v Příloze č. 9 nařízení. Z nebezpečných látek relevantních pro hydrosféru ČR je v seznamu karcinogenů uveden chroman zinečnatý. Ochrana přírody a krajiny Základní obecné zásady ochrany životního prostředí, vycházející z principu trvale udržitelného rozvoje, jsou stanoveny zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Podle 17 odst. 1) zákona je každý povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení ( 11). Zákon č. 408/2002 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě stanoví podmínky provádění hornické činnosti a další náležitosti. Z hlediska ochrany životního prostředí podle 10 odst. 2) součástí plánu otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska. Současně musí být předložen návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a návrh na časový průběh jejich vytvoření. Podzákonné předpisy a dobrovolné dohody Významným dokumentem k ochraně životního prostředí patří Státní politika životního prostředí, která byla ve své aktualizovaném znění schválena vládou České republiky 10. ledna 2001 (Usnesení č. 38). Je základním, strategickým a průřezovým dokumentem pro vypracování podrobných programů v jednotlivých složkách životního prostředí a pro řešení dílčích environmentálních problémů. V dokumentu jsou formulovány zásady týkající se životního prostředí i prostředky a cíle implementace environmentálních aspektů do regionálních a sektorových politik, jako je politika energetická, surovinová, dopravní, zemědělská, apod. Mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vod MKOL Na 4. zasedání Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) v prosinci 1991 byl v Magdeburku schválen Naléhavý program ke snížení odtoku škodlivých látek s účinností do roku 1995, který byl zaměřen: na výběr prioritních látek bylo vybráno 15 prioritních látek, jejichž vypouštění je nutno přednostně snížit, na snížení emisí z nejdůležitějších průmyslových zdrojů znečištění z chemického a farmaceutického průmyslu, průmyslu papíru a celulózy a kovozpracujícího průmyslu. Na výše uvedený program navázal dlouhodobý Akční program Labe pro období 1996 2010 (schválen na úrovni ministrů 12. prosince 1995 v Drážďanech). Akční program Labe ustanovuje hlavní cíle v souladu s cíli Úmluvy o MKOL. Je třeba mj. dosáhnout: snížení znečištění ze zdrojů komunálních a průmyslových odpadních vod, snížení plošného znečištění ze zemědělství (nutrienty, přípravky na ochranu rostlin), snížení znečištění ze skládek, lokalit se starou zátěží a znečištění ze srážek, opatření na ochranu před havarijním znečištěním vod. 20