Smrt zaměstnance z pohledu zaměstnavatele

řovacím základem takového zaměstnance je vždy dosažený příjem, který tak může být i nižší než 8 500 Kč, bez ohledu na další okolnosti, například dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, období případné nemoci apod. U těchto osob se také neplatí pojistné v případě poskytnutí pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna), a to ani v případě, kdy je zaměstnanec osobou, za kterou platí pojistné stát, pouze po část kalendářního měsíce. Pojistné se však odvádí vždy, je-li takovému zaměstnanci vykázána neomluvená absence. Závěr Kdyby skončil pracovní poměr učitele k datu 30. června a již by nebyl obnoven, musel by zaměstnavatel provést odhlášení zaměstnance k tomuto datu. Od července si pak musí osoba sama řešit ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, přičemž alespoň jeden den v tomto měsíci (a návazně i v měsících následujících) musí být registrována u zdravotní pojišťovny buď jako: zaměstnanec v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, nebo osoba samostatně výdělečně činná, anebo osoba, za kterou platí pojistné stát (například jako uchazeč o zaměstnání). Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc červenec (a případně i na měsíce následující) osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se do této kategorie a platit měsíční pojistné 1 148 Kč. Ing. Antonín Daněk Smrt zaměstnance z pohledu zaměstnavatele Smrt zaměstnance patří mezi nejzávažnější sociální události. Rodina tím přichází o jednoho ze svých členů, zhoršuje se tím pochopitelně i její sociální situace, často v návaznosti na úmrtí dochází ke změnám v životním stylu apod. Kromě rodiny, příbuzných a známých zesnulého však smrt zaměstnance zasahuje i zaměstnavatele, který jednak přichází o člena svého pracovního týmu a jednak mu mohou vzniknout či zaniknout některá práva nebo povinnosti. Na následujících stranách bude proto toto citlivé téma z pohledu zaměstnavatele rozebráno. Pracovněprávní důsledky smrti zaměstnance Dopad úmrtí zaměstnance na pracovní poměr Smrtí zaměstnance především dochází ke skončení pracovního poměru ( 48 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů dále jen zákoník práce nebo ZP). Zaměstnavatel však v tomto případě není povinen vydat potvrzení o zaměstnání ( zápočtový list ) podle 313 ZP, protože zápočtový list se vydává zaměstnanci (který již nežije) a s ohledem na povahu a obsah zápočtového listu nelze dovodit, že by se měl vydávat pozůstalým zaměstnance. Totéž platí pro pracovní posudek podle 314 ZP, o nějž také může žádat pouze zaměstnanec, nikoliv pozůstalí. 1) Obecně lze říci, že nepeněžité 1) Lze též argumentovat, že právo pozůstalých na tyto dokumenty by musel zákon výslovně založit, jako to činí například v 105 odst. 3 ZP, pokud jde o záznam o smrtelném pracovním úrazu. 19

MZDOVÁ ÚČETNÍ 7 8/2014 pohledávky zaměstnance a zaměstnavatele smrtí zaměstnance zanikají. 2) Skončení pracovního poměru v důsledku smrti zaměstnance se nezahrnuje do výpočtů pro účely posouzení, zda u zaměstnavatele probíhá hromadné propouštění podle 62 a násl. ZP. Pokud byla se zaměstnancem sjednána dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování ( dohoda o hmotné odpovědnosti ), zanikne tato dohoda smrtí zaměstnance a zaměstnavatel je povinen provést inventarizaci podle 254 ZP. Neprovedení inventarizace může mít vliv na možnost zaměstnavatele uspokojit své pohledávky na náhradu škody (v případě pracovišť se společnou odpovědností i vůči ostatním zbývajícím zaměstnancům s hmotnou odpovědností). Neprovedení inventarizace by navíc v krajním případě bylo možné považovat i za porušení povinností zaměstnavatele při skončení pracovního poměru, což je přestupek (správní delikt) podle 12 odst. 1 písm. a), resp. 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o inspekci práce), za nějž zaměstnavateli hrozí pokuta až do výše 300 000 Kč. Peněžité pohledávky zaměstnavatele a zaměstnance Důsledky smrti zaměstnance na vzájemné peněžité pohledávky zaměstnance a zaměstnavatele upravuje 328 ZP. Pokud jde o pohledávky zaměstnance, tomu především nevzniká nárok na zákonné odstupné podle 67 ZP, a to ani pokud zaměstnanec dostal od zaměstnavatele výpověď z důvodů podle 52 písm. a) až d) ZP, ale zemřel před uplynutím výpovědní doby. Právo na odstupné totiž přísluší až při skončení pracovního poměru ze zákonem uvedených důvodů. Existující peněžité pohledávky zaměstnance za zaměstnavatelem smrtí zaměstnance nezanikají a mají dvojí osud: mzdová a platová práva do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance smrtí přechází postupně na manžela, děti a rodiče (nikdy tedy na více z nich poměrně), pokud se zesnulým zaměstnancem žili v době smrti ve společné domácnosti. Toto ustanovení je někdy mylně vykládáno tak, že vypočtení pozůstalí mají nárok na jakési odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zesnulého. Takový výklad je však chybný, jedná se jen o mzdové (platové) nároky, které nebyly ke dni úmrtí uspokojeny (například dosud nevyplacená mzda za měsíc, v němž došlo k úmrtí zaměstnance nebo náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou). Pokud jde o pojem společné domácnosti, ten je vymezen v 347 odst. 5 ZP jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby; ostatní peněžité pohledávky (tedy jiná než mzdová a platová práva, dále mzdová a platová práva převyšující trojnásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, popřípadě veškeré peněžité pohledávky, pokud v době smrti se zaměstnancem ve společné domácnosti nežila žádná z výše vypočtených osob) se stávají předmětem dědického řízení po zaměstnanci. Do první uvedené kategorie řadíme pohledávky na mzdu (plat), včetně rozdílu vyplacené a dosažené mzdy za vyrovnávací období při kontu pracovní doby ( 121 ZP), náhradu mzdy (platu), jako je například náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, a odměnu za pracovní pohotovost. 3) Pokud jde o výplatu těchto pohledávek, zaměstnavatel by je měl příslušnému členu rodiny vyplatit na výzvu bez zbytečného odkladu, přičemž pozůstalý ovšem musí prokázat, že je k přijetí daného plnění oprávněn. Zaměstnavatel by měl mít rozumnou jistotu, že skutečně může příslušnou částku vyplatit. V praxi lze připustit, pokud pozůstalý předloží zaměstnavateli doklad o příbuzenském poměru (oddací list, rodný list) a čestné prohlášení o tom, že se zemřelým žil ve společné domácnosti. Není-li si zaměstnavatel i přesto jist, může dané 2) Viz DRÁPAL, L. in BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1176. 3) Viz DRÁPAL, L. in BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1178. 20

prostředky složit do úschovy příslušnému soudu nebo pověřenému notáři jako soudnímu komisaři projednávajícímu řízení o dědictví po zaměstnanci s tím, že osoba, která se těchto prostředků domáhá, se o jejich vydání musí se zaměstnavatelem soudit a v rámci soudního řízení své oprávnění prokázat. Do druhé uvedené kategorie řadíme jakékoliv jiné peněžité pohledávky, například odměny za životní jubilea, nebo i právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. 4) Stejně tak je třeba sem řadit přeplatek z ročního zúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, protože v tomto případě nejde o mzdové plnění, ale o plnění od státu (vrácení části odvedených záloh na daň z důvodů, které se mzdou nesouvisí), kde zaměstnavatel je pouze výplatním místem. Tato plnění může zaměstnavatel buď složit do úschovy (viz výše) nebo vyčkat skončení dědického řízení a vyplatit je následně tomu, kdo prokáže nabytí dané pohledávky v dědickém řízení. Zákoník práce je o poznání tvrdší, pokud jde o pohledávky zaměstnavatele. Ty totiž smrtí zaměstnance zanikají, nebyly-li za života uznány co do důvodu a výše, přiznány pravomocným rozhodnutím soudu, nebo nejedná-li se o pohledávky na náhradu úmyslně způsobené škody. Zaměstnavatel se tak například nemůže domáhat náhrady za nedodržení závazku z kvalifikační dohody podle 234 ZP. Srážky ze mzdy a započtení pohledávek Právní předpisy bohužel nijak neřeší důsledky smrti zaměstnance na srážky ze mzdy a možnost započtení pohledávek. Pokud jde o srážky ze mzdy, zaměstnavatel by měl z poslední dosažené mzdy všechny srážky ze mzdy (zákonné, exekuční, sjednané) ještě provést a pozůstalým vyplatit až čistý výdělek po provedení srážek, protože zaměstnanec mzdy dosáhl ještě před smrtí, a tak by se s touto mzdou nemělo zacházet jinak, než kdyby byl zaměstnanec naživu. Skutečnost, že na pozůstalé přechází mzdová a platová práva do určité výše, znamená jen tolik, že pozůstalí mají mzdu zesnulého dostat v té výši, v jaké by ji dostal zaměstnanec sám, kdyby žil. Je následně věcí soudního exekutora, aby v rámci exekučního řízení provedl příslušné úkony směřující k promítnutí toho, že povinný již nežije, a s přijatým plněním správně naložil. Naopak po smrti zaměstnance již nelze připustit, aby zaměstnavatel své pohledávky, které i po smrti trvají, započetl proti pohledávkám zaměstnance. Důvodem je, že započtení je jednostranným adresným právním jednáním, které je třeba adresovat konkrétní osobě. Po smrti zaměstnance však již zaměstnavatel nemůže vůči zaměstnanci takové jednání učinit. Zaměstnavatel by tedy měl své pohledávky, které smrtí zaměstnance nezanikly, uplatnit podle výsledku dědického řízení. Lze doporučit, aby je zaměstnavatel do dědického řízení i přihlásil, čímž se pohledávky budou projednávat jako součást pasiv dědictví. Smrt zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání Zvláštní povinnosti vznikají zaměstnavateli, pokud k úmrtí zaměstnance dojde v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Jedná se o povinnosti administrativní povahy z hlediska evidence a hlášení pracovního úrazu a dále o zvláštní nároky pozůstalých z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. 4) K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010, v němž Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo po 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla. 21

MZDOVÁ ÚČETNÍ 7 8/2014 Povinnosti administrativní povahy při smrtelném pracovním úrazu Z administrativního hlediska je zaměstnavatel povinen ohlásit smrtelný pracovní úraz v souladu s nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení), bezodkladně: útvaru Policie České republiky, odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, oblastnímu inspektorátu práce (resp. příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru tohoto úřadu), zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal nebo dočasně přidělil (pokud se jednalo o vyslaného nebo přiděleného zaměstnance), a zdravotní pojišťovně, u které byl smrtelným pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn. Zaměstnavatel je dále podle 105 odst. 3 písm. b) ZP povinen vyhotovit o smrtelném pracovním úrazu do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, záznam podle vzoru stanoveného nařízením, a vést o pracovním úrazu dokumentaci. Jedno vyhotovení záznamu o pracovním úrazu předává zaměstnavatel bezodkladně rodinným příslušníkům. Zákoník práce bohužel není přesnější, pokud jde o okruh rodinných příslušníků, a tak lze doporučit (pokud to nepředstavuje zvláštní administrativní zátěž) vydat vyhotovení záznamu každému z rodinných příslušníků, který o to požádá, zvlášť. Záznam o úrazu musí zaměstnavatel do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, dále zaslat: útvaru Policie České republiky, oblastnímu inspektorátu práce (resp. obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru tohoto úřadu), zdravotní pojišťovně, u které byl smrtelným pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn, a organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Porušení těchto administrativních povinností lze považovat za přestupek (správní delikt) podle 17 odst. 1 písm. k), l) nebo n), resp. 30 odst. 1 písm. k), l) nebo n) zákona o inspekci práce, za nějž zaměstnavateli hrozí pokuta až do výše 400 000 Kč (za nepředání záznamu o pracovním úrazu rodinným příslušníkům nebo neohlášení úrazu příslušným osobám), resp. 1 000 000 Kč (za nevyhotovení záznamu o pracovním úrazu). Nároky z odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání Pokud zaměstnanec zemře v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, vznikají pozůstalým následující odpovědnostní nároky vůči zaměstnavateli podle 375 ZP: právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením zesnulého zaměstnance. Tato náhrada přísluší tomu, kdo náklady vynaložil; právo na náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem po odečtení pohřebného. Sem spadají výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým. I tato náhrada přísluší tomu, kdo náklady vynaložil; právo na náhradu nákladů na výživu. Tato náhrada přísluší pozůstalým, kterým zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by 22

tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Pravidla pro výši této náhrady stanoví 377 ZP; právo na jednorázové odškodnění, které přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti a dále rodičům zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti. Výše odškodnění činí nejméně 240 000 Kč pro manžela, každé nezaopatřené dítě a souhrnně pro oba rodiče; právo na náhradu věcné škody, která přísluší dědicům. Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že tyto nároky mohou v souhrnu činit velmi vysokou částku, a proto je každý zaměstnavatel ze zákona pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání pojištěn. Na základě tohoto zákonného pojištění má zaměstnavatel právo, aby vzniklou škodu nahradila pojišťovna v celém zákonném rozsahu. Mgr. Michal Vrajík Úmrtí zaměstnance a sociální pojištění Při úmrtí zaměstnance musí zaměstnavatel splnit povinnosti, které pro něho vyplývají z předpisů o sociálním pojištění. Pozůstalí po zaměstnanci mohou uplatnit nárok na dávky nemocenského pojištění, pokud jim z pojištění zaměstnance vznikl. Povinnosti zaměstnavatele U zaměstnance, který byl účasten nemocenského pojištění, musel zaměstnavatel oznámit příslušné správě sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) jeho nástup do zaměstnání. Po úmrtí tohoto zaměstnance je zaměstnavatel povinen oznámit skončení zaměstnání ( 94 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů dále jen ZNP). Při úmrtí zaměstnance zaměstnavatel předkládá OSSZ evidenční list důchodového pojištění podle 39 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, buď na její vyžádání, a to ve lhůtě, kterou stanovila, anebo pokud si OSSZ nevyžádala jeho předložení, tak do 3 měsíců od úmrtí. OSSZ bude žádat zaměstnavatele o předložení evidenčního listu důchodového pojištění, jestliže bude z jeho důchodového pojištění uplatněn nárok na vdovský (vdovecký) nebo sirotčí důchod. Zaměstnavatel musí podle 109 odst. 2 písm. e) ZNP přijmout žádost o dávku nemocenského pojištění od osoby, která uplatňuje nárok na tuto dávku z nemocenského pojištění zemřelého zaměstnance. Zaměstnavatel nakládá s takovou žádostí stejně, jako by ji podal zaměstnanec, to znamená, že vyhotoví přílohu k žádosti o dávku a spolu se žádostí ji předá OSSZ. Z příjmů, které souvisejí se zaměstnáním zemřelého zaměstnance a jsou započitatelné do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, musí být odvedeno pojistné, i když budou zúčtovány až po úmrtí zaměstnance. Příklad Zaměstnanec zemřel 28. června 2014. Do července 2014 byla zúčtována pololetní prémie ve výši 20 000 Kč, na kterou měl podle kolektivní smlouvy nárok. Zaměstnavatel z této částky srazí pojistné na sociální pojištění ve výši 1 300 Kč (6,5 % z 20 000 Kč) a částku 20 000 Kč zahrne do svého vyměřovacího základu (do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců). Pojistné z této částky odvede do 20. srpna 2014. 23