Ipomoea purpurea povijnice nachová (Pharbitis purpurea) Pochází z tropů Ameriky. Ovíjivá lodyha je až 3 m dlouhá, málo větvená, porostlá srdčitými, listy. Květy jsou nálevkovité, 8 cm velké, bílé, růžové, červené, fialovomodré barvy. Květy se otvírají ráno, dokud není velké teplo. Vyhovuje jí hlinitopísčitá půda a teplá a chráněná poloha. Ipomoea tricolor povijnice trojbarevná Mohutnější povijnice pěstovaná odrůdě s jasně modrými květy. Ipomoea lobata (Mina lobata) Pochází z jižního Mexika. Má ovíjivou lodyhu, 1 3 m dlouhou, s trojlaločnými listy a červenožluté květy. 16
Ipomoea batatas batáty Plazivá lodyha, 1 5 m dlouhá, má listy s výraznou heterofylií, se zelený a antokyanovým zbarvením. Vytváří jedlé hlízy, ale pěstuje se z řízků jako balkonová rostlina. Lathyrus odoratus hrachor vonný Fabaceae vikvovité Pochází z jižní Itálie a Sicílie. Je to popínavá rostlina dosahující výšky 1 2 m. Má křídlatou lodyhu a trojčetné listy zakončené, místo třetího lístku, úponky. Květy jsou sestaveny až v osmičetných hroznech. Barvu mají bílou, růžovou, červenou či fialovou. Pěstované odrůdy se liší počtem květů v květenství, délkou stonků a velikostí květů. Hrachor je náročná rostlina. K růstu potřebuje vertikální oporu. Využívá se k popnutí plotů. Vyžaduje slunné stanoviště a teplé, středně těžké, výživné a vápenité půdy. Žádá vydatnou zálivku ve fázi růstu, ne však zamokření. Dolichos lablab (Lablab purpureus) dlouhatec obecný Fabaceae vikvovité Rostlina dorůstá 3 4 m. Má tmavě fialovou, ovíjivou lodyhu, s tmavými, trojčetnými listy. Výrazně růžovofialové květy jsou v 30 cm dlouhých květenstvích. Lusky jsou široké, červeno fialové, lesklé, 6 8 cm dlouhé. Žádá chráněnou výslunnou polohu a humózní půdu. Zpočátku roste velmi pomalu. Phaseolus coccineus fazol šarlatový Fabaceae vikvovité Pochází z Mexika. Nevětvená, levotočivá, 3 4 m, dlouhá lodyha, bohatě olistěna trojčetnými listy a řídkými hrozny, bílých, červených nebo dvoubarevných květů. Vysévá se na záhon v polovině května. Žádá živné půdy a slunnou polohu. 17
Rhodochiton atrosanguineus rodochiton Scrophulariaceae krtičníkovité Pochází z Mexika. Popínavá lodyha má srdčité listy. Převislé květy v paždí listů s dlouhou stopkou. Koruna je červená, rychle odkvétá. Vytrvává zvonkovitý kalich růžovočervené barvy. Dlouhé předpěstování (13 14 týdnů). Půda má být hlinitá, propustná. Slunná poloha. Thumbergia alata tumbergie křídlatá, smatavka, ( černooká Zuzana ) Acantaceae paznehtíkovité Pochází z tropické Afriky. Ovíjivá lodyha 1,5m dlouhá, listy srdčité s křídlatými řapíky. Květy jsou žluté, v jícnu temně skvrnité, někdy bílé nebo oranžové, bez jícnových skvrn. Žádá živné, hlinité půdy a teplou polohu. Thumbergia gregorii tumbergie Gregorova Acantaceae paznehtíkovité Mohutné rostliny, květy oranžové, bez středové skvrny. 18
Tropaeolum majus lichořeřišnice větší Tropaeolaceae lichořeřišnicovité Pochází z Peru. Má dvě růstové formy. Plazivá forma má lodyhy až 2 m dlouhé. Rostliny jsou 30 40 cm vysoké. Listy štítovité, 7 10 cm kulaté, sytě zelené. Květy jsou souměrné jednoduché až poloplné, pětičetné rozeklané s dlouhou ostruhou. Kulovitá forma má plné květy. Vyžaduje slunné stanoviště a propustnou hlinitopísčitou půdu. Kvete celé léto. Škodí na ni dřepčíci. Pěstování na stanovišti: Na vyhnojené, odplevelené a dokonale zpracované půdy se podle teplotních podmínek provádějí přímé výsevy. Rostliny, které se musí předpěstovat, se vysazují ve dvou termínech. Dobře narostlé, otužené sazenice, které snesou mráz, se mohou vysazovat již od poloviny dubna. Jsou to například: Antirrhinum, Amobium, Dianthus, Matthiola, Limonium, Phlox, Penstemon, Tanacetum, Xeranthemum. Rostliny, které mráz nesnášejí, se vysazují po skončení nebezpečí pozdních mrazů, po 15. květnu. Jsou to nejčastěji pěstované letničky, např. Ageratum, Begonia, Celosia, Helichrysum, Impatiens, Nicotiana, Petunia, Ipomoea, Portulaca, Rudbeckia, Salvia, Tagetes, Verbena, Zinnia. Všechny sazenice se před výsadbou otužují. Větším větráním se připravují na nižší teplotu, větší osvětlení a proudění vzduchu. Rostliny nedostatečně otužené se venku chrání několik dní přikrytím netkanou textilií. Vzdálenost rostlin při výsadbě se odvozuje podle charakteru růstu a cíle pěstování. Rostliny by si neměly v dospělosti příliš konkurovat, přesto by měly plně pokrýt pěstební plochu. Letničky s krátkým obdobím květu se vysazují nebo vysévají s ohledem na dobu jejich kvetení. Důležitá je dobrá zálivka do doby, než rostliny zakoření a dostatečně narostou. Přihnojení se spojuje s první okopávkou, která zároveň likviduje půdní škraloup a udržuje porost v bezplevelném stavu. Do dvouděložných rostlin je možné použít herbicidy proti travám. Kvetení mnoha druhů se může podstatně prodloužit, když budeme odkvetlé květy a květenství průběžně odstraňovat. Ochrana rostlin proti 19
chorobám a škůdcům nebývá nutná. Základem je výběr vhodného stanoviště. U letniček, které trpí houbovými nebo bakteriálními chorobami (Callistephus, Matthiola), se doporučuje nepěstovat je po sobě dříve než za 5 let. Viola wittrockiana maceška zahradní (Violaceae violkovité) Zahradní maceška je složitý mezidruhový kříženec. Bylinná lodyha je vystoupavá, větvená, vysoká 25 cm. Listy jsou okrouhlé až vejčité, vroubkované s peřenodílnými palisty. Květy v průměru 4 8 cm, sametově lesklé. Kvete mnoha barvami, často s velkou tmavou skvrnou kolem středu květu přesahující 3 až všech 5 lístků (odrůdy s okem). Maceška je náročná na kvalitní, výživnou, dobře zpracovanou půdu. Begonia tuberhybrida Grp. begonie hlíznatá (Begoniaceae kysalovité) Dnes pěstované hlíznaté begonie vznikly křížením původních botanických druhů, pocházejících z vlhkých a stinných tropických pralesů Jižní Ameriky. Křížení je zaměřeno na získání kompaktních, odolných rostlin, které bohatě a dlouho kvetou. 20
Rostliny dorůstají 30 40 cm. Vytvářejí miskovité bazální hlízy. Listy jsou různě velké, nesymetricky srdčité, celokrajné nebo zubaté až dlanitě dělené. Hlíznaté begonie mají květy různopohlavné a jednodomé. Zcela plnokvěté květy jsou sterilní. Kvetou bíle, žlutě, růžově, oranžově, červeně. Moderní kříženci jsou i dvoubarevné s růžovým nebo červeným lemem. Odrůdy se dělí do čtyř skupin: 1. Velkokvěté, plnokvěté (gigantea fl. pl.) odrůdy s průměrem květů 10 16 cm. Podskupina Fimbriata má okraje květů třepenité. Jsou vhodné pro pěstování v nádobách. 2. Mnohokvěté, vzpřímené (multiflora erecta fl. pl.) begonie se středně velkým květem o průměru 8 10 cm. Květy jsou plné s jasnými zářivými barvami. 3. Mnohokvěté, převislé (multiflora pendula fl. pl.) a odrůdy skupiny Kaskády, tvoří převislé stonky a květy. Jsou vhodné zejména do závěsných nádob a okenních truhlíků. 4. Nonstop odrůdy s menšími květy a výšky jen do 20 cm. Kvetou celoročně. Begónie potřebují přistíněná stanoviště s bohatou, humózní půdou s mírně kyselou reakcí. K předpěstování se používá rašelinový substrát. Zálivka má být častá měkkou vodou. Na výživu jsou poměrně náročné, přesto nesnášejí vysoký obsah živin v substrátu. Pěstují se ze semen nebo hlíz. Výsev se provádí v zimě (prosinec, leden). Klíčí 10 14 dní při teplotě 20 22 C. Po vzejití se do konce března prodlužuje den na 14 hodin světlem nízké intenzity. Dlouhý den podporuje růst a kvetení. Pro další pěstování stačí teplota 18 C a před výsadbou 15 C. Pěstební postup je obdobný jako u B. semperflorens. Rostliny se prodávají nakvetlé v květináčích velikosti 10 12 cm. Begonie jsou citlivé na mráz, a proto se mohou na venkovní záhony vysazovat až po nebezpečí pozdních jarních mrazů. Na venkovních stanovištích zůstávají co nejdéle, až ke konci října, protože krátký den podporuje narůstání hlíz. Ve skleníku je možné podpořit narůstání hlíz zatemňováním. Hlízy se sklízí snadno, ale opatrně. Nadzemní části se odlamují 2 cm nad hlízou. Po oschnutí se čistí a přes zimu udržují při 6 C v suché rašelině. Před výsadbou na konci ledna se hlízy máčí 30 minut ve vlažné vodě. Sází se 21