Třída: PTÁCI (AVES) Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)
Krátkokřídlí (Gruiformes = Ralliformes) různorodá skupina ptáků díky této různorodosti existuje několik různých klasifikačních systémů příslušníci tohoto řádu zpravidla velmi špatně létají zástupci v ČR: čeleď: jeřábovití Gruidae čeleď: chřástalovití Rallidae čeleď: dropovití Otididae
DROP VELKÝ (Otis tarda) řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) čeleď: DROPOVITÍ (Otidae) kriticky ohrožený druh rozšířen v J a střední Evropě, v S Africe, v Malé Asii a v celé stepní oblasti dřívějšího SSSR obývá rovné, rozsáhlé, daleko přehledné oblasti bez stromové vegetace, a to jak v původní stepní formě, tak ve formě kulturních rovin
DROP VELKÝ (Otis tarda) hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země od roku 1996 byl drop na území Česka ještě několikrát spatřen, pravděpodobně šlo ale o jedince z hnízdišť v severním Rakousku, hnízdění nebylo prokázáno. blízká populace žije na jihozápadě Slovenska v jedné lokalitě na Žitném ostrově ve slovenské státní přírodní rezervaci Zlatná na Ostrove pravidelně hnízdí největší u nás žijící pták (dospělý kohout může vážit 14-16 kg, některý jedinec i více, slepice váží mezi 5-8 kg)
DROP VELKÝ (Otis tarda) dospělý kohout je až 1 m dlouhý, v rozpětí křídel měří 220-230 cm, slepice měří v těle do 90 cm a v rozpětí křídel až 195 cm rozdíl mezi pohlavími také ve zbarvení - kohout na hřbetě okrově žlutý a konce per má černě páskované, hrdlo, břicho, spodní strana křídel a ocasu jsou jasně bílé, hlava šedá na každé straně hlavy u kořene zobáku vyrůstají kohoutovi ke konci zimy tuhá, řídce ostnitá pera, takzvaný dropí vous (lovecká trofej) s přibývajícím věkem se zvětšuje počet per ve vousu, a to až asi do 36, a jejich délka dosahuje až 14 cm znakem kohouta je rovněž krční vak (při toku silně nafukován)
DROP VELKÝ (Otis tarda)
DROP VELKÝ (Otis tarda) slepice je zbarvena spíše popelavě, nemá vous ani vzdušný vak výborný zrak neradi létají, když vzlétnou, je jejich let klidný a pravidelný; dokáží překonat i značné vzdálenosti pohybují se většinou po zemi (silné nohy se 3 prsty) stálí ptáci a pouze za tuhých zim odlétají ve velkých hejnech do příznivějších oblastí, a to obě pohlaví společně tok dropů začíná přibližně v polovině dubna po oplození slepic nejsilnějšími kohouty tok vrcholí a pak opadá, ale kohouti pokračují v toku ještě zpravidla po celý květen, i na začátku června žijí polygamně, nevytvářejí páry
DROP VELKÝ (Otis tarda) slepice snáší na začátku května do mělkého, málo vystlaného důlku zpravidla 1-3 hnědavá skvrnitá vejce po 25-30 dnech se líhnou kuřata, v 6. nebo v 7. týdnu začínají létat matka je vodí až do podzimu mladí dropi se živí zpočátku převážně hmyzem, později rostlinnou potravou, ta zůstává u dospělých ptáků převažující potravou
DROP VELKÝ (Otis tarda)
DROP VELKÝ (Otis tarda)
Jeřáb popelavý (Grus grus) čeleď: JEŘÁBOVITÍ (Gruidae) kriticky ohrožený druh šedavě zbarvený, o něco větší než čáp bílý od brodivých se liší volně visícím peřím na ocase v ČR se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky, Českolipsko) na jižním okraji svého hnízdního areálu v současnosti zde žije odhadem max. 30 párů jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda
Jeřáb popelavý (Grus grus) při toku předvádějí charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky v dubnu-květnu snášejí obvykle 2 vejce, na kterých oba rodiče střídavě sedí asi 1 měsíc mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů, i poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky při tahu se často zdržují na polích tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna
Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště)
Jeřáb popelavý (Grus grus)
Jeřáb popelavý (Grus grus)
Jeřábi létají v klínovitých formacích
Jeřáb Antigonin https://www.youtube.com/watch?v=0eogn lzggzk
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) vyskytuje se v pobřežních houštinách červený zobák zelené nohy velká jako koroptev 310-456 g samec větší než samice
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) končetiny opatřeny dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku nejrozšířenějším zástupcem celé čeledi a náleží k nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu dobře se přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost zde ztrácí
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) zdržuje se jednotlivě požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci v porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a vytrvalé letce při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin pár během jednoho hnízdního období staví několik hnízd a pouze jedno využívá k hnízdění další slouží jako nocoviště hnízdo bývá na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) mladý jedinec
Slípka zelenonohá s mláďaty
Hnízdo slípky zelenonohé
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod barva jejího peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina mladí ptáci jsou světlejší dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg plovoucí lyska je jen málo ponořená a stále pokyvuje hlavou létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině a pomáhá si při tom křídly
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) široké plovací blány, ale potápí se jenom mělce živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví je považována za ptáka nesnášenlivého, kde se vyskytuje ve větším množství, odrazuje divoké kachny od hnízdění hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin v dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami inkubace 21-24 dnů mláďata se pouštějí hned na vodu a živí se sama jsou vzletná po cca 2 měsících jarní přílet lysek do našich krajů spadá zhruba do března, podzimní odlet do října až listopadu, před odletem se lysky shlukují do velkých hejn
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes)
Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy a osidlují rozmanitá prostředí některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a několik druhů obývá husté lesy většina dlouhokřídlých žije blízko vody a živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní po pěvcích jsou nejrozmanitějším řádem ptáků řád čítá na 350 druhů po celém světě
Racek chechtavý (Larus ridibundus) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) výskyt: Evropa, Asie jediný vnitrozemský druh racků, který k nám přilétá na jaře z přímořských oblastí, kde přezimoval samci se od samic navenek ničím neliší zimní a letní zbarvení racků (v únoru mají dosud zimní šat hlava bílá s černou skvrnou) v březnu, než se rozletí na hnízdiště, se přebarví celá jejich hlava až po hrdlo do tmavě hnědé
Racek chechtavý (Larus ridibundus) zobák a nohy červené hnízdí ve velkých koloniích na rybnících snůška: 3 modrozelená až hnědá vejce, inkubace 4 týdny mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka
Racek chechtavý ve svatebním šatu
Racek chechtavý ve svatebním šatu
Racek chechtavý ve svatebním šatu)
Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu
Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu
Mladý jedinec
Rybák obecný (Sterna hirundo) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) silně ohrožený druh menší než racek chechtavý štíhlý, úzká křídla, hluboce vidličnatý ocas, obratně létá ve svatebním šatě má černou skvrnu na hlavě zasahující až na temeno a červený zobák s černou špičkou v prostém šatě má bílé čelo, záda a křídla jsou šedá, zobák je hnědý až černý samec a samice se navzájem neliší, mladí jedinci záda a temeno hlavy hnědé největší výskyt: SV Evropa - hnízdí početně nejen při mořském pobřeží, ale i ve vnitrozemí, Nizozemí a Velká Británie, hnízdí i v Rumunsku a Španělsku
Rybák obecný (Sterna hirundo) u nás se vyskytuje v rybničnatých pánvích v J Čechách, na J Moravě (Nové Mlýny) a na vodních nádržích na Ostravsku hnízdí v květnu až červenci jednou ročně samice snáší 2-3 světle zelená až olivově hnědá, hustě tmavě skvrnitá vejce, na kterých sedí oba rodiče asi 20-22 dní a mláďata poté krmí oba rodiče asi 4 týdny potrava: hmyz, rybí potěr a drobné rybky tažný pták, na hnízdiště se vrací v květnu a odlétá v září
Rybák obecný (Sterna hirundo)
Rybák obecný (Sterna hirundo)
Rybák obecný (Sterna hirundo)
Rybák obecný (Sterna hirundo)
R
ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: KULÍKOVITÍ (Charadriidae) černobílé zbarvení, podobné u obou pohlaví (samice má na hrudi bílou pásku) nápadná týlní chocholka 130-330 g typickým prostředím jsou mokřadní louky a pole, preferuje otevřená prostranství a nepříliš hustou vegetaci
ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus)
ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus)
Sluka lesní (Scolopax rusticola) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae) ohrožený druh u nás nejhojněji žijící sluka výskyt v celé Euroasii
Sluka lesní (Scolopax rusticola) většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří (sluky táhnou v noci) sluka lesní je veliká asi jako koroptev (váha 210-380 g, slepičky jsou větší a těžší než kohoutci) rezavohnědé zbarvení zobák 65-85mm, tmavohnědý
Sluka lesní (Scolopax rusticola) hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti podzimní tah sluk probíhá bez hlasových projevů, kdežto jarní na hnízdiště je ve znamení toku hlavní denní dobou toku sluky lesní je večer krátce před setměním a ranní čas před rozedněním v našich podmínkách dochází k jarnímu tahu sluk, spojenému s tokem, zpravidla v druhé polovině března a jen někdy až na začátku dubna
Sluka lesní (Scolopax rusticola) při večerním toku se kohoutci ozývají ostrým krátkým pískáním a hlubším hrčivým kvorkáním v místech stálých hnízdišť oblétává kohoutek v době 10-20minutového trvání večerního toku kruhovitě uzavřenou dráhu, v době toku jsou slepičky na zemi a ozývají se tichým vábením kohoutek obchází drobnými krůčky slepičku, má při tom vějířovitě roztažený tatrček, spuštěná křídla a sklopený zobák
Sluka lesní (Scolopax rusticola) po páření kohoutek opouští slepičku a pokračuje v toku o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 22-24 dní) skrytý způsob života nejasný je způsob přenášení mladých slučat (v zobáku nebo mezi stojáčky)
Sluka lesní (Scolopax rusticola) potrava: kroužkovci, larvy hmyzu (červíkování) preferuje listnaté a smíšené lesy s kyprou a vlhčí půdou
Sluka lesní (Scolopax rusticola)
http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zpra va/15725
Bekasina otavní (Gallinago gallinago) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ čeleď: SLUKOVITÍ velikosti kosa rašeliniště, slatiniště, vlhké louky živí se červy, hmyzem,měkkýši, korýši, pavouky, semeny po potravě pátrá v mělké vodě i bahně je schopna malou kořist chytit a polknout bez toho, aniž by zobák vytáhla ze země
Bekasina otavní (Gallinago gallinago)
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) čeleď: DYTÍKOVITÍ (Burhinidae) kriticky ohrožený druh velký asi jako holub hřivnáč s krátkým silným zobákem a silnýma žlutýma nohama má velkou hlavu a nápadně velké žluté oči světle hnědý s tmavými podélnými skvrnami za letu jsou patrné dvě bílé křídelní pásky samec a samice se navzájem neliší, mladí jedinci jsou světlejší a méně skvrnití žije skrytě a létá za soumraku
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) rozšířen v západní Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie, ve východní Euroasii včetně Japonska a severní Číny), etiopské oblasti (Afrika od Sahary k jihu) a v orientální oblasti (J Asie) řídce hnízdí v pustých, málo zarostlých krajinách a stepích v České republice existují jen ojedinělá pozorování, přesto není občasné zahnízdění zcela vyloučeno hnízdí v dubnu až červenci jednou až dvakrát ročně hnízdo je vystlaný důlek v zemi samice snáší 2 světlešedá skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče asi 25-27 dnů a mláďata poté doprovázejí asi 1 měsíc potrava: hmyz, plži a malí obratlovci
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus)
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus)