Smlouva o dílo v praxi městského a obecního úřadu

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav práva a humanitních věd Smlouva o dílo v praxi městského a obecního úřadu DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: JUDr. Hana Kelblová, Ph.D. Bc. Veronika Šrámková Brno 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Smlouva o dílo v praxi městského a obecního úřadu vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne: 16. 5. 2014 Bc. Veronika Šrámková

Touto cestou bych chtěla poděkovat JUDr. Haně Kelblové, Ph.D za obětavou pomoc, cenné připomínky a odborné vedení. Dále děkuji Heleně Wendlové, zaměstnankyni MÚ Teplice nad Metují, za velice proaktivní a sdílný přístup při poskytování materiálů a informací pro vypracování této diplomové práce.

ABSTRAKT Hlavním cílem této práce je na základě znalostí pravidel uzavíraní smluv o dílo podle platné legislativy navrhnout doporučení pro zefektivnění zkoumaných závazkových vztahů. V rámci analýzy jednotlivých smluv poskytnutých Obecním úřadem v Adršpachu a Městským úřadem v Teplicích nad Metují došlo k identifikaci nedostatků ekonomického a právního charakteru, na něž navazují návrhy opatření eliminujících tyto negativní dopady pro obě strany smluvního vztahu. V práci bylo použito kvalitativní šetření s použitím techniky volného a polostrukturovaného rozhovoru. Klíčová slova: smlouva o dílo, obchodní zákoník, nový občanský zákoník ABSTRACT The main aim of the diploma thesis is, based on knowledge of the legislation regarding a contract for work, to propose recommendations for streamlining examined obligations. Economic and law weaknesses were identified through the analysis of the contracts provided by Municipal office in Adršpach and by Municipal office in Teplice nad Metují. This is followed by proposals to eliminate these negative impacts for both sides of the contractual relationship. Within the work, a qualitative investigation has been done with using techniques of open and half-open interview. Key words: a contract for work, a commercial code, a new civil code

Obsah Obsah 1 Úvod a cíl práce 1 1.1 Úvod... 1 1.2 Cíl práce... 1 2 Metody práce 3 3 Literární přehled 4 3.1 Soukromé právo... 4 3.2 Závazkové právo... 5 3.3 Závazek závazkový právní vztah... 6 3.4 Dosavadní úprava... 14 3.5 Smlouva o dílo... 15 3.6 Vztah smlouvy o dílo k jiným smluvním typům... 23 3.7 Komparace NOZ s původní právní úpravou... 24 3.8 Komparace dosavadní smlouvy o dílo dle ObchZ s úpravou dle NOZ... 28 4 Vlastní práce 30 4.1 Charakteristika OÚ Adršpach a MÚ Teplice nad Metují... 30 4.2 Příloha č. 1 Správce majetku... 31 4.3 Příloha č. 2 Oprava živičných povrchů... 40 4.4 Příloha č. 3 Předmýtní těžba v porostu 4D7... 44 4.5 Příloha č. 4 Kácení stromů, Pavel Cohla... 48 4.6 Zjištěné nedostatky... 52 5 Diskuze 56 6 Závěr 59 7 Zdroje 60 Přílohy 63

Seznam obrázků Seznam obrázků Obr. 1 Schéma k 1 odst. 2 ObchZ (zdroj: http://pravniradce.ihned.cz/c1-24216470-k-obchodnim-zvyklostem-v-systemu-pramenu-a-pravidelobchodniho-prava) 15

Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Zajištění a utvrzení dluhu (zdroj: vlastní práce) 8 Tab. 2 Přehled změn (zdroj: vlastní práce) 27 Tab. 3 Smlouva o dílo vs. pracovní smlouva (zdroj: vlastní práce) 37 Tab. 4 Nedostatky smluv č. 1 a 2 (zdroj: vlastní práce) 52 Tab. 5 Nedostatky smluv č. 3 a 4 (zdroj: vlastní práce) 53

Úvod a cíl práce 1 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Na úvod své práce musím poznamenat, že v době, kdy se tvořil záměr a osnova, nebyla ještě s určitostí jasná účinnost nového občanského zákoníku. Tato rekodifikace občanského zákoníku, účinná k 1. 1. 2014, mimo jiné ke stejnému datu právě obchodní zákoník zrušila. Došlo tak ke sjednocení dosud platného obchodního práva a práva občanského a k odstranění tzv. dvoukolejnosti soukromoprávní úpravy. Vzhledem k těmto okolnostem jsem se musela odchýlit od původního zadání práce. Především se jedná o odklon od výchozího zdroje práce, tedy obchodního zákoníku a nově přesunu k základnímu prameni závazkového práva, kterým je nový občanský zákoník. Jelikož dlouho očekávaná úprava občanského zákoníku představuje zásadní změnu v oblasti soukromého práva, dovolila jsem si mezi literární rešerši zařadit i krátký exkurz do historického vývoje dané legislativy a doplnění o komparaci dosavadní a nové úpravy. Myslím si, že není nutné nijak zvlášť zdůrazňovat význam institutu smlouvy o dílo, která spolu s kupní smlouvou tvoří nejčastěji užívané smluvní typy napříč tržními operacemi. Typická je pro ni relativní smluvní volnost daná legislativní úpravou. Což na jednu stranu pro smluvní partnery znamená značnou výhodu, na druhou však riziko v podobě nekvalitně uzavřené smlouvy se všemi následnými dopady. Zodpovědně a vhodně sepsaná smlouva o dílo by měla počítat s komplikacemi, ke kterým může ve smluvním vztahu dojít, předcházet jim a eliminovat tak jejich negativní ekonomické a právní důsledky. Správně uzavřená smlouva chrání nejen finance a majetek obou stran, ale i jejich dobré jméno. 1.2 Cíl práce Cílem této diplomové práce je na základě znalosti pravidel uzavírání smlouvy o dílo podle obchodního/občanského zákoníku navrhnout doporučení pro reformulaci smluvních ujednání. Samotným doporučením předchází analýzy smluv o dílo v praxi Městského úřadu v Teplicích nad Metují a Obecního úřadu v Adršpachu.

Úvod a cíl práce 2 Dílčím cílem je identifikace případných nedostatků na konkrétních příkladech smluv, odhad ekonomických dopadů nekvalitních smluv na hospodaření městského a obecního úřadu, doplněný o doporučení vedoucí k zamezení negativních ekonomických a právních dopadů na smluvní strany. Dále komparace dosavadní právní úpravy s právní úpravou smlouvy o dílo podle nového občanského zákoníku a případné dopady změn právní úpravy.

Metody práce 3 2 Metody práce Postup vedoucí ke splnění výše stanovených cílů spočívá v následujících krocích. V prvním bodě se jedná o studium odborné literatury, základním výchozím pramenem je nový občanský zákoník spolu s dosavadním občanským a obchodním zákoníkem, doprovázeno dalšími odbornými publikacemi včetně elektronických zdrojů. Literární rešerše pojednává postupně o: obecné úpravě závazkových vztahů, dosavadní úpravě smlouvy o dílo, smluvních typech v praxi často zaměňovaných se smlouvou o dílo, následuje komparace nové úpravy s původní doplněná pro přehlednost tabulkou, a nakonec komparace nové a dosavadní úpravy smlouvy o dílo. Praktická část práce začíná ekonomicko-právním rozborem smluv o dílo poskytnutých městským a obecním úřadem. Jednotlivé smlouvy jsou nejprve krátce představeny a poté rozděleny dle článků. U každého článku smlouvy jsou identifikovány nedostatky a s nimi spojené ekonomické a právní dopady na smluvní strany, popř. vyzdvihnuty kladné stránky. Na závěr každého rozboru je navrženo doporučení vedoucí k odstranění nalezených nedostatků a ke zkvalitnění smlouvy z hlediska obou zúčastněných stran. Vlastní práci uzavírá shrnutí zjištěných ekonomických a právních nedostatků, opět pro přehlednost uvedených v tabulce. Provedený výzkum lze označit za kvalitativní, s užitím primární a sekundární analýzy dat. Mezi sekundární zdroje dat patří odborné publikace, legislativa a další zdroje uvedené v seznamu literatury této práce. Primární analýze dat podléhají smlouvy o dílo. V neposlední řadě jsem pro sběr dat použila techniku volného a polostrukturovaného rozhovoru se zástupci úřadů.

Literární přehled 4 3 Literární přehled 3.1 Soukromé právo Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) nabyl platnosti 22. 3. 2012 a v účinnost vstoupil 1. 1. 2014. Paralelní existence občanského a obchodního zákoníku od roku 1991 byla způsobena snahou rychle připravit právní prostředí pro vznikající soukromé podnikání. FIALA (2002) dodává, že velká novela občanského práva z roku 1991, účinná k 1. 1. 1992 přinesla podstatné změny jak do vymezení pojmu občanského práva, tak z hlediska postavení občanského práva v systému právního řádu. Byla odstraněna úzká spotřební orientace občanského práva a občanské právo se vrátilo ke svému původnímu pojetí. Přesto jak uvádí ELIÁŠ (2012), již v době svého přijetí byl tento model v evropském kontextu zastaralý. Tato situace často vyvolávala řadu interpretačních komplikací. NOZ v mnohém navazuje na stávající právní úpravu, především tam, kde se vývoj našeho práva značně přiblížil stavu ladícímu s právní kulturou zemí, jejichž vývoj nebyl přerušen érou politického totalitarismu to se týká oblasti rodinného a smluvního práva. Na druhou stranu oblast věcných práv a dědického práva je podle ELIÁŠE (2012) v dosavadním OZ podceněna a jejich stav odpovídá stavu z roku 1950. NOZ sleduje celkový příklon k evropským kontinentálním konvencím. Základním obecným ideovým zdrojem rekodifikace je vládní návrh OZ bývalého Československa z roku 1937, který kvůli událostem po mnichovské dohodě jako zákon nebyl přijat. 3.1.1 Hlavní zásady NOZ MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR (2013) vyzdvihuje ústřední zásadu NOZ, která se promítá v úpravě závazků z právních jednání, a tou je zásada autonomie vůle. Ta se projevuje následujícími způsoby: Ustanovení o smluvním právu jsou zásadně dispozitivní - pokud stranám zákonná úprava nevyhovuje, mohou se rozhodnout pro jim více vyhovující vymezení práv a povinností. Zákonné znění slouží pouze jako inspirační zdroj. Méně přísná pravidla pro vznik, změnu i zánik závazku.

Literární přehled 5 Zásada bezformálnosti 559 NOZ stanoví, že každý má právo si pro právní jednání zvolit libovolnou formu, pokud jej v tomto směru neomezuje zákon nebo ujednání s druhou stranou. NOZ obsahuje mnohem menší počet případů, kdy musí právní jednání splňovat přísné formální požadavky, což platí právě a především pro závazkové právo, kde by měl být poskytnut co nejširší prostor pro uplatnění svobodné vůle stran. Právní jednání je třeba v pochybnostech pokládat spíše za platné než neplatné. Ochrana slabší smluvní strany slabší stranu je nutné vyvodit z okolností každého konkrétního vztahu. FEDORCZYK (2014) ve svém článku vyzdvihuje jako jednu z nejvýznamnějších změn v české judikatuře zavedení zásady " superficies solo cedit " v 506 nového občanského zákoníku, podle které všechny stavby, které se nacházejí na pozemku a jsou pevně spojené se zemí, patří neoddělitelně k tomuto pozemku. 3.2 Závazkové právo Závazkové právo je část občanského, resp. soukromého práva, kterou tvoří soubor právních norem o závazcích - vztazích mezi věřiteli a dlužníky. Ústředním pojmem závazkového práva je závazek. Oficiální web MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČR uvádí, že dosavadní občanský i obchodní zákoník užívali termín závazek jednak pro pojmenování vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale zároveň i pro označení povinnosti dlužníka, tj. dluh. NOZ se snaží o jasné rozlišení. Jako závazek označuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci tohoto vztahu. Věřitel je tím, kdo má právo pohledávku - od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např. něco vykonal. Naopak dlužník je k tomuto povinen pouze vůči věřiteli k němuž jej tíží dluh. Oproti dosavadnímu zákonnému stavu se tedy osnova přidružuje jasného pojmového obsahu slov dlužník, věřitel, právo, povinnost, pohledávka, dluh, závazek, smlouva a nesměšuje je. 1721 NOZ: Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

Literární přehled 6 DLUŽNÍK = ten, kdo plní (kdo je dlužen/má dluh), povinný subjekt VĚŘITEL = ten, komu má být plněno (kdo má pohledávku), oprávněný subjekt DLUH = to, co má být plněno (povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem slíbené plnění, tj. něco dát, konat, nekonat v souladu s pohledávkou POHLEDÁVKA = právo věřitele na plnění (subjektivní právo věřitele požadovat od dlužníka určité plnění, tj. požadovat od něho, aby něco dal, konal, nekonal (opomenul, strpěl). Stane-li se pohledávka splatnou, stává se zásadně i nárokem, tzn. lze ji s úspěchem v případě, že nedošlo ze strany dlužníka k dobrovolnému splnění vymáhat soudně neboli ji procesně vynutit. Závazkové právní vztahy jsou upraveny dispozitivně, pro případ, že si strany nezvolí jiné řešení. Stranám závazku je tedy ponechána větší míra volnosti, aby si svá práva a povinnosti vymezily podle svých potřeb, což odráží větší dynamiku těchto vztahů. 3.3 Závazek závazkový právní vztah Závazkový právní vztah (závazek) je vztahem mezi dvěma či více individuálně určenými subjekty, jejichž majetkové zájmy jsou stejné povahy, ale opačné orientace. NOZ zdůrazňuje majetkovou povahu závazku, když v ustanovení 1722 stanoví, že Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.. Relativní povaha závazkového vztahu určuje, že věřitel je z tohoto vztahu oprávněn požadovat příslušné chování vůči dlužníku z tohoto vztahu a nikoli vůči třetím osobám (závazkový vztah je vztahem jen mezi individuálně určenými subjekty). NOZ je oproti předchozí úpravě (proti starému OZ i ObchZ) založen na jasném vymezení pojmu závazek a jeho jednotlivých složek, které důsledně používá ve všech svých ustanoveních viz. definice výše v textu. Pojem závazek označuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci tohoto vztahu. Ze samotného pojmu závazku vyplývá jeho závaznost, tj. jeho strany jsou jím vázány, takže od něj nemohou jednostranně odstoupit, ledaže by jim to zákon výslovně dovoloval anebo si takovou možnost smluvily ve smlouvě, kterou tento závazek založily (založily-li jej smlouvou); závaznost závazku ze smluv (a vzhledem ke znění ustanovení 1723 odst. 2

Literární přehled 7 NOZ, který stanoví, že ustanovení týkající se závazků ze smluv se přiměřeně použijí i na ostatní závazky) vyplývá také ze zásady stanovené v 3 odst. 2 písm. d), která stanoví, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny. Pojem pohledávka znamená subjektivní právo věřitele po dlužníku požadovat určité plnění. Pojem pohledávka se nesmí ztotožňovat s pojmem nárok, který odpovídá oprávnění věřitele dosáhnout realizace svojí pohledávky prostřednictvím státního donucení a ve specifických případech i svépomocí. Pojem dluh odpovídá povinnosti dlužníka věřiteli toto plnění poskytnout (ve staré úpravě byl pro tento pojem používán také pojem závazek) dluh nemůže existovat bez pohledávky a pohledávka nemůže existovat bez dluhu. 3.3.1 Obsah závazků Obsahem závazku je dvojice subjektivních práv a subjektivních povinností. Pohledávka a dluh jsou základním obsahem závazkového právního vztahu. Vedle nich však existuje i další dvojice práv a povinností, tj. právo a povinnost poskytnout druhé straně závazku součinnost k jejímu řádnému plnění. Věřitel je tak nejen oprávněn požadovat od dlužníka svou pohledávku, ale i povinen dlužníkem řádně nabídnuté plnění přijmout. Dlužník nejen, že má povinnost plnit vůči věřiteli svůj dluh, ale i právo od něj požadovat součinnost k převzetí plnění. 3.3.2 Zajištění a utvrzení závazků Ustanovení o zajištění a utvrzení jsou v NOZ obsažena v části čtvrté (relativní majetková práva), hlavě I (všeobecná ustanovení o závazcích), dílu 8 (zajištění a utvrzení dluhů); 2010-2054 NOZ. Prostředek má zajišťovací funkci jen v případě, že je schopen splnění dluhu nahradit, tj. dává jistotu, že věřitel nějaké plnění skutečně obdrží. OZ řadí mezi zajišťovací prostředky i smluvní pokutu a uznání dluhu, přestože ty nemohou věřiteli hospodářsky nahradit splnění dluhu - uznání dluhu pouze staví na jisto, že dluh v době uznání existoval, a prodlužuje lhůtu pro jeho vymáhání. Smluvní pokuta sice pro věřitele znamená další finanční nárok, o který se zvyšuje celková výše pohledávky, ale pokud dlužník nemá dostatek majetku pro splnění dluhu, nezaplatí ani smluvní pokutu.

Literární přehled 8 NOZ proto rozlišuje zajištění od pouhého utvrzení dluhu ( 2010) viz. rozdělení v tabulce 1: Zajištění ( 2018 a násl.) Zástavní právo ( 1309 an.) Zadržovací právo ( 1395 an.) Ručení ( 2018 an.) Utvrzení ( 2048 a násl.) Smluvní pokuta ( 2048 an.) Uznání dluhu ( 2053 an.) Finanční záruka ( 2029 an.) Zajišťovací převod práva ( 2040 an.) Srážky ze mzdy ( 2045 an.) Tab. 1 Zajištění a utvrzení dluhu (zdroj: vlastní práce) Úprava zajištění v NOZ je uvedena obecnými ustanoveními o jistotě, v nichž lze najít normy společné pro všechny zajišťovací instituty. Důvodová zpráva doplňuje, že dát jistotu je možné nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele ( 2010 NOZ). Za dostatečnou jistotu se považuje především zástava (do určité výše hodnoty). Není-li možné takovou jistotu složit, lze uznat za dání dostatečné jistoty obstarání způsobilého ručitele. Následná nedostatečnost jistoty zakládá dlužníkovu povinnost zajištění doplnit pod hrozbou dospělosti nezajištěného dluhu. Právo věřitele žádat od dlužníka doplnění zajištění v případě, kdy poskytnutá jistota ztratila na ceně tak, že jako zajištění již nedostačuje. Nedoplní-li dlužník jistotu, stane se splatnou ta část pohledávky, která není zajištěna ( 2017 NOZ). Zajištění 1. Ručení Úprava je v zásadě přebrána z ObchZ, ale i zde je několik změn. Smluvní způsob vzniku vychází z OZ (prohlášení věřitele o převzetí ručení + přijetí ručení věřitelem). Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat ( 2018 NOZ). Lze poskytnout pro platný dluh, dluhy budoucí i podmíněné, soubor dluhů určitého druhu, soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, pokud dlužník dluh nesplnil, ač jej k tomu věřitel vyzval. Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které měl dlužník. Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje.

Literární přehled 9 2. Finanční záruka Vychází z úpravy bankovní záruky v ObchZ. Věcný obsah se nemění. V tomto případě jde prakticky o ručení, kdy ručitelem v dosavadní úpravě byla banka. Ta se zavazovala uspokojit věřitele, jestliže dlužník nesplní svůj závazek anebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Tímto zajišťovacím nástrojem se zpravidla zajišťuje peněžitá pohledávka. Vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí ustanovením mandátní smlouvy. Pojem finanční záruka byl zakotven kvůli tomu, že výstavcem může být nejen banka. Je-li výstavcem banka, jedná se o bankovní záruku. Je vyžadována písemná forma. 3. Zajišťovací převod práva Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Pokud nebude dohodnuto něco jiného, má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Může být tedy zřejmě sjednán i tzv. fiduciární převod bez rozvazovací podmínky, kdy bude věřitel po splnění dluhu povinen převést právo zpět. Jinak platí, že pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Není-li však zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným. Zákon pro tuto smlouvu nevyžaduje zvláštní formu. Jiná zákonná ustanovení (např. požadavek písemné formy v případě smluv o převodu nemovité věci) tím ovšem dotčena nejsou. Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Zásadní rozdíl mezi zástavním a zajišťovacím právem spočívá v tom, že není-li dluh splněn, zástavní věřitel musí zástavu zpeněžit jako věci cizí, zatímco u zajišťovacího převodu práva je podmínka zmařena a podmíněný převod se mění na převod nepodmíněný (právo připadne věřiteli trvale), je tedy pro věřitele výhodnější než zástavní právo.

Literární přehled 10 4. Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů Utvrzení 1. Smluvní pokuta Podstatou institutu smluvní pokuty je sankce pro případ nesplnění závazku ze smlouvy. Subjekt závazkového vztahu, který poruší povinnost zajištěnou smluvní pokutou, je povinen smluvní pokutu zaplatit bez ohledu na to, zda druhé straně vznikla porušením závazku škoda či nikoliv. Náležitostmi smluvní pokuty byla dle ObchZ písemná forma dohody a výše pokuty (popř. způsob určení výše pokuty). CHODĚRA (1997) doplňuje, že nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán splnit svoji povinnosti ze smlouvy i tehdy, kdy smluvní pokutu zaplatí. Smluvní pokuta proto neznamená bez dalšího zánik povinnosti dlužníka. Zvláštní vztah je mezi smluvní pokutou a náhradou škody. Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobenou porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevplývá něco jiného. Ve smlouvě by proto muselo být uvedeno, že ten, kdo porušil svoji smluvní povinnost, se zavazuje zaplatit náhradu škody i v případě, že bude zaplacena smluvní pokuta, popř. když škoda přesáhne smluvní pokutu, zaplatí se dotyčný rozdíl. TINTĚRA (2012) upozorňuje na nové zařazení smluvní pokuty v NOZ, kdy ji můžeme najít v oddílu nazvaném utvrzení dluhu společně s úpravou uznání dluhu viz. tabulka 1. Rozlišování zajištění závazku a utvrzení dluhu v NOZ je odůvodněno tak, že ujednání smluvní pokuty závazek ve skutečnosti nezajišťuje, ale jen prohlubuje tím, že rozmnožuje povinnost zavázané strany o další povinnost k plnění. Nově není nutná písemná forma. 2. Uznání dluhu Vychází z ObchZ, OZ, ZP. Uzná-li dlužník dluh co do důvodu i výše písemným prohlášením, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Tento utvrzovací institut je tedy jednostranným písemným jednáním dlužníka. Svým doznáním zakládá nevyvratitelnou domněnku, že v uznaném rozsahu tento závazek existoval a dále způsobuje přetržení promlčecí doby. Tento instrument zlepšuje věřitelovo postavení při vymáhání pohledávky.

Literární přehled 11 3.3.3 Zánik závazků Zánik závazků nastává, přistoupí-li k původní právní skutečnosti, která závazek založila, skutečnost nová, která jej zcela nebo zčásti zbavuje právních účinků. Rozlišujeme zánik s uspokojením věřitele a bez uspokojení věřitele. Rozlišení způsobů zániku závazku podle skutečností: zánik závazku na základě právního jednání: jednostranné (splnění, uložení do úřední úschovy, odstoupení, jednostranné započtení, výpověď) a dvoustranné (novace, vzdání se práva, prominutí dluhu, narovnání, dohoda o započtení), zánik závazku na základě události: nemožnost plnění, uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele, splynutí, zánik závazku na základě právního jednání a události: prekluze, zánik závazku na základě rozhodnutí státního orgánu. 1. Splnění Závazek musí být splněn řádně (jinak vzniká odpovědnost za vady) a včas (jinak vzniká odpovědnost za prodlení). 1921 NOZ věřitel má právo do 6 měsíců vytknout vadu a uplatnit právo z vadného plnění, dlužník se může bránit uplatněním námitky prodlení. Je třeba dvou jednostranných právních jednání: plnění dlužníka a přijetí plnění věřitele. Kromě dlužníka může plnit ručitel, plátce mzdy, pojišťovna, každý, kdo plní v dohodě s dlužníkem, platné je i plnění nesvéprávného dlužníka. Kromě věřitele může přijmout i ten, kdo předloží věřitelovo potvrzení o právu přijmout od dlužníka plnění (účinky nenastanou, ví-li dlužník, že je falešné), také zástupci věřitele, je-li k tomu zmocněn, zástavnímu věřiteli, poukazníkovi, třetí osobě, v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena. Dlužník může splnit za podmínek 568 NOZ splnit do úřední úschovy, pokud to povaha závazku připouští a pokud pro to existuje právní důvod: věřitel není přítomen, věřitel je v prodlení, dlužník má pochybnost o tom, kdo je věřitel, dlužník věřitele nezná při úmrtí věřitele. Věřitel je povinen vydat dlužníkovi písemné potvrzení o splnění celého nebo části dluhu, jinak může dlužník plnění odepřít = kvintace 1949 NOZ v případě vydání na jistinu má se za to, že bylo hrazeno celé v případě, že nedošlo k plnění, jedná se o formu prominutí dluhu.

Literární přehled 12 2. Odstoupení od smlouvy Jedná se o jednostranné právní jednání adresované druhé straně, které ruší smluvní závazkový vztah v okamžiku, kdy dojde druhé straně. Jestliže tak stanoví smlouva - smluvní ujednání není omezeno, jednostranné i oboustranné, nebo jestliže tak stanoví zákon (NOZ): jde o případ prodlení dlužníka, pokud je dlužník v prodlení a ani v dodatečně přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté nesplní, má věřitel právo odstoupit od smlouvy. Po odstoupení se závazkový právní vztah ruší, nestanoví-li dohoda nebo zákon jinak, a strany si navzájem vrátí to, co již bylo splněno ( 2995 NOZ). 3. Započtení pohledávek Neboli odečtením vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka. Zákon upravuje jednostranné započtení ( 1982 NOZ) a započtení dohodou ( 1988 NOZ). 4. Výpověď Zánik nastává jednostranným projevem vůle smluvní strany a uplynutím výpovědní lhůty (obecná výpovědní lhůta v NOZ činí 3 měsíce). 5. Dohodou Dohoda o zřízení nového závazku (novace). Dohodou mezi věřitelem a dlužníkem se ruší původní závazek a je nahrazen novým (privativní novace) nebo na základě dohody původní závazek trvá a přistupuje nový (kumulativní novace). Písemná forma je nutná, jen byla-li původně také písemná. Dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu 1995 NOZ: Dvoustranné právní jednání, kterým se věřitel se souhlasem dlužníka vzdává svého práva. Lze se vzdát i naturální obligace. Lze prominout i jen část dluhu. Vzdát se lze jen práv, která platně existují, a lze s nimi disponovat. Nelze se vzdát práv, která teprve v budoucnu vzniknou, a osobnostních práv. Prominutí spoludlužníku je platné i vůči ostatním dlužníkům ve výši jejich podílu obdobně u věřitele. Souhlas s prominutím dluhu se presumuje. Dohoda o zrušení závazku 1981 NOZ: Dohoda stran o zrušení závazku, aniž by vznikl nový. Zánik nastává okamžikem přijetí druhou stranou. Písemná forma, pokud se zrušuje závazek zřízený písemnou formou. Po zrušení má druhá strana nárok na vrácení plnění, u závazku peněžitého i s úroky.

Literární přehled 13 Dohoda o narovnání (smír): Účastníci mezi sebou nově upravují sporná práva a povinnosti a nahrazují je novými. Účelem je odstranit skutkovou nebo právní spornost a předejít tak soudnímu sporu. Předmětem mohou být i práva promlčená. Narovnání lze uzavřít i před soudem formou soudního smíru. Pokud by došlo k omylu v tom, co je sporné, nepůsobí omyl neplatnost dohody o narovnání, avšak byl-li omyl vyvolán lstí, může se druhá strana neplatnosti dovolat. Dohoda o započtení: Započítat dohodou lze jakékoli pohledávky. Nelze však započítat pohledávky na výživné pro nezletilé děti. 6. Smrt dlužníka či věřitele Smrtí dlužníka zaniká povinnost, jejímž obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno dlužníkem osobně, jinak povinnost nezaniká. Smrtí věřitele právo zaniká jen v případě, že plnění je dle své povahy omezeno na jeho osobu. 7. Uplynutím doby a prekluze Uplynutí doby působí zánik závazku: uplynutím doby, na kterou byl závazek sjednán, nesplněním u fixních smluv, neuplatněním práva v prekluzivní lhůtě, na kterou byl závazek sjednán Strany si mohou lhůtu obnovit nebo prodloužit. 8. Nemožnost plnění Jde o následnou nemožnost plnění, která nastala až po vzniku závazkového právního vztahu. Plnění není nemožné, lze-li plnit za ztížených podmínek nebo s většími náklady nebo až po sjednaném čase. Plnění je nemožné pokud není objektivně možné plnit, k subjektivním příčinám se nepřihlíží, ledaže by šlo o plnění osobní povahy (např. instalatér je nemocný). Nemožnost plnění může být úplná (celé plnění je nemožné) nebo částečná. Nemožnost plnění může být zaviněná věřitel může žádat vydání bezdůvodného obohacení i náhradu škody nebo nezaviněná věřitel má právo na vydání bezdůvodného obohacení, pokud k němu došlo.

Literární přehled 14 9. Splynutí Splynutí věřitele a dlužníka v jedné osobě (postoupení pohledávek, dědická posloupnost). 10. Poukázka NOZ ji přeřazuje ze změn závazků do splnění závazku. V podstatě jde o plnění prostřednictvím třetí osoby. 3.4 Dosavadní úprava Jelikož přechodná ustanovení umožňují závazkovým právním vztahům vzniklým před nabytí účinnosti NOZ řídit se dosavadní právní úpravou až do svého zániku, nabízí se v této části literární rešerše zmínit původní fungování paralelní existence občanského a obchodního zákoníku. Obchodní právo představovalo lex specialis k právu občanskému. Jinými slovy občanské právo tvořilo obecný základ lex generalis, na kterém obchodní právo stálo jako soubor speciálních norem. Obchodním právem se rozuměly normy soukromého práva, které upravovaly právní postavení podnikatelů a odchylky v režimu jejich právních vztahů od obecných předpisů občanského práva. Zásadní změny zaznamenala právní úprava podnikání České republiky (tehdy ještě Československu) po roce 1989. Právní úprava vycházela jednak z dřívějších předpisů zcela odlišného politického myšlení (socialismu), tak zároveň i z vyspělejší především západní legislativy. Nelze opomenout i vliv norem evropského obchodního práva. Následující léta byla ve znamení restitučních a privatizačních zákonů, ve snaze napravit deformace minulého období a umožnit tak fungování tržní ekonomiky. Základním pramenem obchodního práva byl obchodní zákoník (dále jen ObchZ). Pokud obchodní zákoník některou otázku týkající se majetkových vztahů podnikatelů neupravoval, vycházelo se z ustanovení občanského práva, především podle občanského zákoníku (dále jen OZ). Zatímco ObchZ upravoval jen dílčí otázky, jiné vztahy byly upravené v OZ. Mezi užitím ObchZ a OZ mohlo docházet k situaci vzájemné nezávislosti z důvodu, že buď daná problematika nebyla obsažena v ObchZ vůbec, a proto se použila úprava OZ, nebo naopak úprava v ObchZ byla komplexní a podpory OZ nebylo po-

Literární přehled 15 třeba. Vztah speciality ObchZ vůči OZ byl uveden výše. Poslední možností byl fakt, kdy dostatečné řešení nenabízel ani jeden ze jmenovaných zákoníků a postupovalo se podle jiných pramenů. Kromě uvedených základních pramenů bylo možné použít jako doplňkový zdroj obchodní zvyklosti. To jsou určitá pravidla, která vznikla postupně tradicí v obchodním styku. Bylo možné je použít až za smlouvou a dispozitivními ustanoveními ObchZ. Po obchodních zvyklostech odkazoval dále ObchZ na zásady poctivého obchodního styku. Posloupnost užití jednotlivých zdrojů znázorňuje obrázek č. 1. Obr. 1 Schéma k 1 odst. 2 ObchZ (zdroj: http://pravniradce.ihned.cz/c1-24216470-k-obchodnimzvyklostem-v-systemu-pramenu-a-pravidel-obchodniho-prava) Jak již bylo zmíněno výše v souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014, byl obchodní zákoník zrušen. Právní úprava závazkových vztahů se nyní nachází v novém občanském zákoníku (dále jen NOZ), zatímco úpravě obchodních společností a družstva se věnuje nově vzniklý zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. 3.5 Smlouva o dílo Tato kapitola je zpracována vzhledem k platné právní úpravě v roce 2013. Do 31. 12. 2013 jsme zdroj informací mohli najít jak v OZ, tak v ObchZ. Samotný institut smlouvy o dílo byl upraven v 536 až 565 ObchZ. PRAŽÁK (2010) uvádí, že OZ obsahuje základní úpravu vztahů mezi subjekty na základě právní povinnosti. Obsahuje obecnou úpravu vztahů mezi občany navzájem, ale i mezi podnikatelskými subjekty,

Literární přehled 16 pokud ObchZ nemá úpravu zvláštní. Pro účely obchodněprávních vztahů vznikajících při uzavírání smlouvy o dílo si z OZ převezmeme jeho obecná ustanovení, ustanovení o věcných právech a další ustanovení řešící obecné situace, na které ObchZ nepamatuje. Lze říci, že ObchZ nelze použít na všechny případy, které přináší praxe, bez doplnění některými ustanovením OZ. ObchZ obsahuje mimo jiné úpravu obchodních závazkových vztahů, tedy závazkových vztahů mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Smlouva o dílo se řídí ObchZ, pakliže se mezi subjekty jedná o vztah obchodní vztah mezi podnikateli. PRAŽÁK (2010) píše, že o obchodní vztah se jedná tehdy, jestliže je při jeho vzniku zřejmé, že se u každé ze stran tohoto vztahu týká jejich podnikatelské činnosti. Což se v praxi projeví odkazem na ustanovení ObchZ přímo ve smlouvě, popřípadě to vyplyne z obsahu smlouvy jako takového. Druhou možností je situace, kdy se smluvní strany výslovně a písemně dohodnou, že jejich vztah založený smlouvou o dílo se bude řídit OBCHZ (viz. 262 odst.1), přičemž musí být splněno, že nedojde ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. Jinak je smlouva neplatná. Smlouva o dílo uzavřená dle ustanovení paragrafů 536 až 565 OBCHZ neuvádí povinnost písemné formy smlouvy, což platí i nadále v NOZ. Z toho vyplývá, že smlouvu lze uzavřít i ústně. Samozřejmě s rizikem dokazování toho, co bylo domluveno, v případě sporu. K platnému uzavření smlouvy dojde bezvýhradným přijetím návrhu smlouvy. Přijetí návrhu smlouvy nemusí být písemné. Přijetí lze učinit i faktickým započetím plnění smlouvy. Dle PRAŽÁKA (2010) to takto běžně funguje u díla malého rozsahu. I když smlouva není v písemné podobě, je řádně a platně uzavřena. K samotnému vzniku smlouvy o dílo stačí, aby se strany dohodly na specifikaci díla a na ceně za zhotovení díla (více podkapitola Cena díla). 3.5.1 Subjekty smlouvy o dílo Subjekty vztahu, založeném smlouvou o dílo, jsou zhotovitel a objednatel. PRAŽÁK (2010) je charakterizuje následovně. Objednatel je osoba, která objednává provedení díla. Neorientuje se v problematice zhotovení díla, proto si jeho zhotovení objednává u zhotovitele.

Literární přehled 17 Zhotovitel je tedy osoba, která bude dílo provádět. Měla by to být osoba znalá. Profesionál, který ke zhotovení díla zná i související předpisy. Zhotovitel je zpravidla podnikatel. Pro posouzení, zda se smluvní vztah bude řídit ObchZ, je tedy zásadní, co bylo ohledně objednatele při uzavírání zřejmé, zjistitelné. Aby se předešlo případným sporům, je třeba věcného důkazu o tom, že při uzavírání smlouvy bylo stranám zřejmé, že dílo se bude týkat podnikatelské činnosti objednatele a zhotoví jej zhotovitel podnikatel. CHODĚRA (1997) k definici osoby zhotovitele dodává, že zhotovitel je povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě. Na obsahu a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést dílo osobně. Označení smluvních stran Jedná-li se o fyzickou osobu podnikatele, ta činí právní úkony (nově jednání) pod svým jménem a příjmením. Jedná-li se o právnickou osobu zapsanou do obchodního rejstříku, ta činí právní jednání pod svou firmou = názvem, pod kterým je zapsaná v obchodním (nově veřejném) rejstříku. Jedná-li se o jinou právnickou osobu, ta činí právní jednání pod svým názvem nebo označením. Za právnickou osobu jedná její statutární orgán. Každý podnikatel je povinen dle 13a ObchZ na obchodních listinách (týká se i smluv) uvádět údaj: o své firmě, jménu nebo názvu, o sídle nebo místě podnikání, o identifikačním čísle (dále jen IČO), podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede i u kterého obchodního rejstříku je zapsán, včetně čísla spisové značky. PRAŽÁK (2010) říká, že i díky této zákonné povinnosti lze zjistit, zda konkrétní osoba vůbec má oprávnění k činnosti, kterou se zavazuje ve smlouvě o dílo provádět, zda jí nechybí živnostenský list a tak dále. Pokud uzavře objednatel smlouvu se zhotovitelem, který nemá živnostenský list ani jiné oprávnění, hrozí, že dílo nebude provedeno odborně a vznikne tak újma. Jelikož zhotovitel nemá příslušné oprávnění, ponese následky objednatel. Právní odpovědnost leží na bedrech objednatele.

Literární přehled 18 3.5.2 Předmět smlouvy o dílo Dle VRABCE A PLECITÉHO (1996) je smlouva o dílo vzájemný závazkový vztah, jehož předmětem je poskytnout objednateli podle stanoveného zadání dílo za úplatu. Zhotovitel se zavazuje provést pro objednatele dílo na své nebezpečí, objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, dále montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (PAR 536 ODST. 2 OBCHZ). Pro dílo je charakteristické, že v době uzavření smlouvy ještě neexistuje a že má vzniknout v budoucnu. Podstatou závazků vzniklých ze smlouvy o dílo je podle PRAŽÁKA (2010) konání, činnost směřující k určitému výsledku, a to formou: zhotovení nové věci, úpravou určité věci nebo provedením nějaké činnosti, která povede k dohodnutému výsledku a která bude mít nějaký hmotný výstup. Princip díla spočívá právě v tom, že je vykonávána nějaká činnost vedoucí k hmotnému výsledku. PRAŽÁK (2010) také připomíná, jak důležité je při uzavírání smlouvy myslet na přesnou specifikaci díla, a to ve dvou rovinách: co má být výsledkem zhotovitele a a jak má být hmotně zachycen. Výsledek je potřeba určit tak, aby nebyl zaměnitelný, byl určitý a srozumitelný, aby se později nemohl stát sporným. Co se týče druhého bodu, je zřejmé, že pokud bude předmětem smlouvy zhotovení věci, výsledkem je sama věc. Pokud je ale předmětem smlouvy o dílo nějaká činnost, je nutné dohodnout si ve smlouvě, jak bude výsledek hmotně zachycen, tedy jak zhotovitel doloží, že dílo provedl. Detaily, které nejsou zachycené ve smlouvě, určuje zhotovitel sám:

Literární přehled 19 zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně a není vázán pokyny objednatele, pokud se k jejich plnění výslovně nezavázal. 1 Stavba jako předmět díla Upravuje některá specifika děl prováděných jako stavební práce. Typické případy jsou zhotovení stavby, její oprava nebo úprava, mohou však přicházet v úvahu i jiné úpravy nemovité věci. Zhotovitel má nést nebezpečí škody na stavbě až do jejího předání (ledaže by ke škodě došlo i jinak) i při stavebních pracích má objednatel právo kontrolovat její provádění již podle obecné úpravy. Nově se však navrhuje, aby objednateli bylo přiznáno také právo požadovat předložení průběžného vyúčtování provedených prací a vynaložených nákladů v těch případech, kdy je cena ujednána podle jejich skutečného rozsahu. 3.5.3 Cena díla Smlouva o dílo nemůže být sjednána bezúplatně, v takovém případě by se jednalo o jiný smluvní typ (např. darovací smlouva). Cena se stanovuje především na základě dohody účastníků smluvního vztahu. Podstatnou náležitostí smlouvy je ujednání o úplatě za provedené dílo, nikoliv výše ceny. Aby byla smlouva platně uzavřena, je cena buď výslovně dohodnuta, nebo bude ve smlouvě dohodnut způsob jejího určení, nebo se strany dohodnou, že chtějí smlouvu uzavřít i bez určení ceny. ŠTENGLOVÁ (2000) uvádí, že zmíněnou třetí variantu přinesla až novela ObchZ z roku 2000 - uzavření smlouvy o dílo i bez dohody o ceně nebo způsobu jejího určení, jestliže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu bez této dohody. V rámci smlouvy o dílo lze rozlišit tyto způsoby určení ceny díla: 1. Pevnou částkou celková cena nebo cena za měrnou jednotku, 2. Přiměřenou cenou využije se ve chvíli, kdy cena není sjednaná smlouvou ani dána příslušnými předpisy. Za přiměřenou cenu lze považovat cenu srovnatelného díla, která odpovídá vynaloženým nákladům a přiměřenému zisku. 1 537 odst. 3 OBCHZ

Literární přehled 20 3. Odhadem aplikuje se v situacích, kdy objednatel trvá na určení pevnou částkou, ale ta nemůže být z objektivních důvodů stanovena, přistoupí se tedy k odhadu. V případě, že se strany rozhodnou, že cena za dílo bude odpovídat ceně rozpočtové, není ve smlouvě uvedena částka, ale je v ní určen způsob stanovení ceny. PRAŽÁK (2010) upozorňuje, že pro takový případ je třeba se současně domluvit na tom, kdo, kdy a jak je oprávněn rozpočet měnit. Byl-li rozpočet jen pomůckou pro ujednání ceny ve smlouvě pevnou částkou, platí mezi stranami takto ujednaná cena díla a případné změny rozpočtu změnu pevně dohodnuté ceny neovlivní. Bylo-li však dílo zadáno podle rozpočtu, přejímá se standardní úprava rozlišení rozpočtu na zaručený a nezaručený. Při zaručeném rozpočtu co do závaznosti a úplnosti nelze cenu zvýšit jinak než dohodou stran. Nezaručený rozpočet umožňuje zhotoviteli jednostranně zvýšit cenu, objeví-li se nutnost vyšších nákladů nebo dalších prací, musí však takovou nutnost bezodkladně oznámit objednateli, jinak právo na zvýšení ceny ztrácí (má-li se však cena zvýšit o více než 10%, přiznává se objednateli právo odstoupit od smlouvy). 3.5.4 Odpovědnost Odpovědnost za porušení povinnosti ze smlouvy o dílo nastupuje podle obecných ustanovení OZ. Odpovědnost za škodu vzniká na základě porušení závazků smluvních i mimosmluvních. Odpovědnost za vady vzniká pouze tehdy, jestliže byla ve smlouvě o dílo zakotvena. Zhotovitel odpovídá za vady, které má dílo při převzetí anebo které se vyskytnou během záruční doby. Objednatel má právo na odstranění vady a zhotovitel je povinen vadu odstranit bez zbytečného odkladu. Toto časové určení je potřeba chápat v kontextu konkrétní situace (povaha díla, náročnost odstranění vady). Dalším právem objednatele je právo na zrušení smlouvy. To se aplikuje pouze v případě, kdy objednatele pro opakované výskyty vady či většímu počtu vad nemůže dílo řádně užívat. Zrušení smlouvy je jednostranné právní jednání a nevyžaduje tedy souhlas zhotovitele.

Literární přehled 21 3.5.5 Zánik závazků ze smlouvy o dílo Nejčastějším způsobem zániku závazků ze smlouvy je podle VRABCE A PLECITÉHO (1996) splnění závazku. Dílo je podle PRAŽÁKA (2010) provedeno, bylo-li objektivně ukončeno a byl-li předmět díla předán objednateli. Není-li způsob předání díla ve smlouvě dohodnut jinak, je dílo předáno ve chvíli, kdy zhotovitel umožní objednateli s předmětem dokončeného díla v místě předání nakládat. Jestliže smlouva nestanoví místo předání a ani povinnost zhotovitel odeslat předmět díla, uskutečňuje se předání v místě, kde se podle smlouvy mělo dílo provádět. Pokud toto místo ve smlouvě není uvedeno, uskutečňuje se předání v místě, o kterém objednatel věděl, že zde bude zhotovitel dílo provádět ( 554, ODST. 2 OBCHZ). V ostatních případech se uskutečňuje předání díla v místě, kde má zhotovitel sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště oznámí-li toto místo včas objednateli ( 554, ODST. 4 OBCHZ). Odstoupit od smlouvy může zhotovitel, když je ke zhotovení díla nutná součinnost objednatele a ten na výzvu zhotovitele nereaguje. Objednatel má právo odstoupit od smlouvy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté lhůtě. Právní událost, kterou je smrt, působí následovně: Smrt objednatele smluvní vztah neruší, práva a povinnosti totiž přecházejí na dědice. Výjimkou je obsah smlouvy nebo povaha díla, která plnění omezuje přímo na osobu objednatele. Smrt zhotovitele vede k zániku právního vztahu, pokud plnění vyžaduje specifické schopnosti osoby zhotovitele. V ostatních případech práva a povinnosti přecházejí na oprávněné osoby. 3.5.6 Vady díla Právě v této kapitole, mimo jiné, bude patrné, jak důležité je ve smlouvě řádně nadefinovat výsledek díla. OBCHZ V 560 ODST. 1 říká, že dílo má vady, pokud jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Pro zkoumání vad díla je tedy nutné zjistit, jak je výsledek díla dohodnut ve smlouvě a porovnat ho skutečným výsledkem. Toto ustanovení ObchZ lze pro konkrétní smlouvu o dílo výslovně vyloučit, je však nutné jej nahradit jinými ustanoveními, které upraví, za jakých podmínek má dílo vady.

Literární přehled 22 PRAŽÁK (2010) uvádí, že vadou je též provedení díla v jiném rozsahu, než vyplývá ze smlouvy. To jsou především nedodělky a provedení jiných prací na díle, než které byly předmětem smlouvy. Dále je nesporně vadou i nesplnění termínu zhotovení díla, na základě čehož může objednatel od smlouvy odstoupit. V neposlední řadě do výčtu vad patří i právní vady. Pokud dílo neodpovídá výsledku uvedenému ve smlouvě a má tedy vady, znamená to, že zhotovitel nesplnil svoji povinnost: řádně/bezvadně ukončit dílo. To platí nezávisle na tom, zda objednatel dílo převzal či nikoliv. Jelikož dílo není provedeno řádně, objednateli nevzniká povinnost dílo převzít a zhotovitel ho k tomu nemůže právně donutit. I když objednatel dílo převezme a je spokojen s jeho provedením (přestože neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě), zhotovitel nesplnil svou povinnost, a proto mu nevzniká nárok na jeho plnou úhradu. Dle 564 OBCHZ má objednatel právo, má-li provedené dílo (jehož předmět nelze vhledem k jeho povaze vrátit zhotoviteli) vady, jimiž je smlouva o dílo porušena podstatným způsobem, právo požadovat podle okolností nedodělků, odstranění právních vad, odstranění vad opravou, přiměřenou slevu z ceny díla nebo právo odstoupit od smlouvy. V případě nepodstatného způsobu má objednatel stejná práva s výjimkou práva na odstoupení od smlouvy. Podstatné a nepodstatné porušení smlouvy si mohou strany definovat ve smlouvě samy. Pokud tak neučiní, využije se ustanovení 345 odst. 2 ObchZ. PRAŽÁK (2010) jej parafrázuje následovně: Podstatnou vadou je taková vada, že strana vadou postižená by do takového obchodu nešla, kdyby věděla, že taková vada vznikne, za podmínky, že ta strana, která vadu způsobila, o tom (že druhá strana by do takového obchodu nešla) věděla či to mohla předpokládat. 2. ObchZ neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla. Objednatel může zasáhnout, jestliže je zřejmé, že zhotovitel již nemá oprávnění dílo dokončit. Jedná se o případy, kdy objednatel: uplatnil právo na slevu z ceny díla, 2 Pražák (2010), str. 159

Literární přehled 23 odstoupil od smlouvy objednatel může odstoupit od smlouvy v důsledku vad, jedná-li se o podstatné porušení smlouvy ze strany zhotovitele nebo vada nebyla odstraněna v přiměřené lhůtě a zhotovitel byl upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy. Objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo jeho prohlídku zařídit podle možností co nejdříve po předání předmětu díla. Soud nepřizná objednateli právo z vad díla, pokud je objednatel neoznámí bez zbytečného odkladu poté, co je zjistí, nejpozději však do 2 let a u staveb do 5 let od předání předmětu díla. U vad, na které se vztahuje záruka, platí místo uvedených lhůt záruční doba. Po oznámení existenci vad reklamaci musí objednatel oznámit svou volbu ohledně svých nároků vyplývajících z vadného díla. Provedenou volbu již objednatel nemůže jednostranně měnit, pokud to není dohodnuto ve smlouvě nebo mu to zákonná úprava nepovoluje. 3.6 Vztah smlouvy o dílo k jiným smluvním typům Před uzavřením smlouvy o dílo je vhodné zvážit, jaký druh smlouvy obecně je pro daný případ nejvhodnější. Proto bych ráda v této kapitole představila další typy smluv podle ObchZ a OZ/NOZ, u nichž je sice požadováno provedení nějaké činnosti, ale smlouva o dílo to přesto není, a na závěr zmiňuji i pracovní smlouvu upravenou zákoníkem práce. 3.6.1 Kupní smlouva 409 a násl. OBCHZ, 2079 a násl. NOZ Kupní smlouva je dle ŠŤOVÍČKA A VRABCE (2000) jedním z nejstarších institutů soukromého práva. První propracovanou úpravu obsahovalo již klasické římské právo. Rozdíl mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo spočívá podle PRAŽÁKA (2010) především v tom, že předmětem kupní smlouvy je dodávka věci a převod vlastnického práva k ní, zatímco předmětem smlouvy o dílo je provedení díla, tedy činnost. Tam, kde převažuje hodnota práce vykonané při zhotovení věci nad hodnotou dodaného materiálu, lze se přiklonit ke smlouvě o dílo. Další pomůckou může být fakt, že předmět kupní smlouvy si může koupit široké blíž neurčené spektrum osob, ale u smlouvy o dílo se jedná o individuální objednávku individuálního zájemce na zhotovení konkrétního předmětu smlouvy o dílo. O kupní smlouvu se nejedná nikdy, pokud závazek dodávajícího zahrnuje montáž, jako je tomu u stavebních prací.

Literární přehled 24 3.6.2 Smlouva mandátní 566 a násl. OBCHZ Na rozdíl od smlouvy o dílo u mandátního vztahu nejde o zhotovení věci, ale pouze o činnost. Mandatář zde jedná jménem mandantovým nikoliv svým jako zhotovitel. Dle důvodové zprávy osnova NOZ odstraňuje duplicitu občanskoprávní příkazní smlouvy a obchodní smlouvy mandátní a zavádí jediný smluvní typ odpovídající standardnímu pojetí příkazní smlouvy. 2430 NOZ říká, že příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 3.6.3 Smlouva komisionářská 577 násl. OBCHZ, 2455 a násl. NOZ V tomto vztahu se komisionář zavazuje, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet za úplatu určitou obchodní záležitost. Rozdíl od mandátní smlouvy spočívá v tom, že mandatář jedná jménem mandanta, komisionář jménem svým. 3.6.4 Pracovní smlouva a problematika švarc systému PRAŽÁK (2010) popisuje švarc systém jako typický příklad zastřeného právního jednání. Zaměstnanci nejsou totiž formálně zaměstnaní v pracovním poměru, ale právě v režimu smlouvy o dílo dle ObchZ. Přitom obsah této smlouvy kopíruje pracovní smlouvu a splňuje základní znaky pracovněprávního vztahu: nesamostatnost při výkonu práce, řízení výkonu práce objednatelem (zastřeně zaměstnavatelem), určení doby výkonu práce, opakující se odměna atd. 3.7 Komparace NOZ s původní právní úpravou Změny, které mimo jiné prostupují i předchozím textem, jsou pro lepší orientaci znázorněny v tabulce 2. Největší změnou, která se dotýká závazkového práva, je jednoznačně zrušení obchodního zákoníku a sloučení úpravy v jednom prameni, proto si zaslouží umístění v čele tabulky 2. Další pořadí nemá speciální význam, změny jsou uváděny postupně, jak jsem se s nimi setkávala při studiu literatury. Body č. 4, 5 a 6 tabulky níže se věnují institutu smlouvy. Dosavadní OZ pojem smlouvy nedefinuje, upravuje pouze její vznik (dle teorie je smlouva dvoustranné, resp. vícestranné, právní jednání, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle dvou, resp.