PREVALENCE TRITRICHOMONAS FOETUS VE VZORCÍCH TRUSU KOÈEK S PRÙJMEM V NÌMECKU PREVALENCE OF TRITRICHOMONAS FOETUS IN SAMPLES OF FECES OF CATS WITH DIARRHEA IN GERMANY BABETTE KLEIN, INES LANGBEIN-DETSCH, ELISABETH MÜLLER, ANTON HEUSINGER SOUHRN V naší laboratoøi bylo vyšetøeno 376 vzorkù trusu koèek (01/2009 až 06/2009) pomocí PCR na Tritrichomas foetus (T.f.). Jednalo se o pøípady zaslané veterinárními lékaøi s podezøením na T.f. Koèky pocházely pøevážnì z Nìmecka, nìkolik vzorkù ze zahranièí. Tøicet šest zvíøat mìlo pozitivní nález na T.f. (9,6 %), u ètyø dalších koèek (1 %) bylo prokázáno Tritrichomonas spp., Pokud to bylo možné, byly shromáždìny podmínky chovu a anamnéza pozitivních zvíøat. Pøevážná èást tìchto zvíøat byla jeden rok stará nebo mladší. Jednalo se témìø výluènì o èistokrevné koèky. Mnoho jich žilo v chovech, v útulcích nebo alespoò v domácnostech s více koèkami, avšak také se vyskytovaly koèky chované samostatnì a evropské krátkosrsté koèky. Dodateènì bylo vyšetøeno dalších 297 vzorkù trusu koèek (12/2008 až 03/2009) pomocí PCR na T.f. Tyto vzorky pocházely ze zásilek k diagnostice prùjmu a byly vybrány jen na základì hlenovì krvavého charakteru trusu. Další data k tìmto koèkám nebyla dostupná. Z tìchto 297 zvíøat reagovalo 6,7 % pozitivnì na trichomonády PCR a polovina tìchto zvíøat v T.f. specifickém PCR. U dvou koèek bylo nejdøíve odhaleno molekulárnì biologicky Pentatrichomonas hominis (P. hominis) bez pøítomnosti T.f. Data ukázala, že T.f. se vyskytuje jako možný pùvodce prùjmu koèek také v Nìmecku a musíme ji zahrnout do diferenciální diagnostiky. Musí být proveden výzkum patogenity P. hominis, stejnì tak i další studie o prevalenci k T.f. a P. hominis. Klíèová slova: tritrichomas foectus, koèka, prùjem SUMMARY There were examined 376 samples of cat feces (from 01/2009 to 06/2009) using the PCR for Tritrichomonas foetus (T.f.) in our laboratory. The veterinarians sent us these samples with a suspicion of T.f. The cats came mostly from Germany, a few came from foreign countries. 36 animals (9.6%) were positive for T.f., in 4 other cats (1%) Trichomonas spp. was proved. In cases where it was possible, the anamnesis and the housing conditions of positive animals were collected. Most of these animals were one year old or younger. Almost all of them were purebred cats. Many cats lived in breeding, in shelters or at least in households with more cats. But there were also separately kept cats and European Shorthairs. Other 297 samples of cat feces were examined additionally (from 12/2008 to 03/2009) using the PCR for T.f. These samples came from shipments sent for the diagnosis of diarrhea and they were selected only on the basis of bloody mucus character of the feces. Other data about these cats were not accessible. 6.7% from these 297 animals responded positively to Trichomonas-PCR and a half of these animals to T.f. specific-pcr. Pentatrichomonas (P.) hominis without a presence of T.f. was detected in 2 cats primarily based on the molecular biology. The data showed that T.f. occurs as a potential etiological agent of diarrhea in cats also in Germany and it is necessary to include it in a differential diagnosis. It is necessary to realize a research on the pathogenicity of P. hominis and other studies on the prevalence of T.f. and P. hominis. Key words: tritrichomas foectus, cat, diarrhoea Úvod Pøed více než deseti lety byly trichomonády poprvé systematicky uvedeny u koèek v souvislosti s prùjmovým onemocnìním (Romantowski, 1996; Gookin et al., 1999). Krátce poté bylo identifikováno Tritrichomonas foetus (T.f.) jako vlastní pùvodce onemocnìní (Levy et al., 2003). Pøesto, stejnì jako pøedtím, není jasné, jak se pùvodce nákazy pøenesl ze skotu na koèky (Gookin et al., 2004). Na základì diagnostiky existují nové dùkazy, že pùvodce onemocnìní koèek není pøesnì geneticky identický s T.f. u skotu (Schrey et al., 2009; vlastní pozorování). Prùjem zpùsobený T.F. je prùjmem pøevážnì tlustého støeva s velmi nepøíjemným zápachem a pastovitou, až èásteènì formovanou konzistencí trusu. Èasto se vyskytuje pøímìs krve a hlenu a rovnìž tenesmus. Eventuálnì se vyskytuje inkontinence trusu. Celkové pøíznaky pokud vylouèíme bolestivou reakci anu se vyskytují vzácnì a ztráta váhy se vyskytuje také vzácnì (Gookin et al., 1999; 2004; shrnutí u Asisi et al., 2008). Nedávno byly ale v Nìmecku popsány tøi pøípady infekce T.f. s prùjmem tenkého 84
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 9 2011 ÈÍSLO 2 Prevalence Tritrichomonas foetus u koèky støeva a ztrátou hmotnosti. V této práci bylo také prokázáno osídlení tenkého støeva trichomonádami (Schrey et al., 2009). Prùjem se mùže vyskytnout fázovitì a vykazuje chronický prùbìh, který mùže trvat až tøi roky. Mnoho koèek po pøekonání infekce se stane asymptomatickými pøenašeèi a dále vyluèují T.f. (Gookin et al., 1999; 2004; Foster et al., 2004). Studie prevalence T.f. u koèek jsou dodnes vzácné a vykazují velmi rozdílné výsledky: T.f. bylo prokázáno v USA na výstavì koèek u 31 % koèek (n = 117) (Gookin et al., 2004). Studie T.f. u koèek s prùjmem pocházejí z Velké Británie (14,4 %, n = 111), Nìmecka a Rakouska (19,4 %, n = 31), Itálie (32 %, n = 74) a Nizozemí (2 %, n = 53) (Gunn-Moore et al., 2007; Steiner et al., 2007; Holliday et al., 2009; Van Doom et al., 2009). Po prvním prùkazu T.f. u koèek v Austrálii (Bissett et al., 2008) však nebylo T.f. v následujících studiích u chovných koèek a v útulcích prokázáno (Bissett et al., 2009). Další prùkazy se podaøily ve Švýcarsku (Frey et al., 2009) a v Kanadì (Pham, 2009). Cílem pøedkládané studie bylo stanovit èetnost infekce T.f. v Nìmecku na velkém poètu zvíøat. Proto byla také zvýšena pozornost praktických veterinárních lékaøù na T.f. jako možnou diferenciální diagnózu prùjmù u koèek. V souèasnosti existují tøi diagnostické metody: pøímý prùkaz v èerstvém nátìru trusu, pomnožení agens v kultivovaném trusu a PCR prùkaz, z nichž PCR se ukazuje jako nejcitlivìjší (Gookin et al., 2004; shrnutí u Asisi et al., 2008). Materiál a metody Soubor pacientù Vyšetøeno bylo 376 vzorkù trusu koèek pomocí PCR na T.f. (dále oznaèované jako rutinní vzorky). Vzorky byly sbírány mezi 1. 1. 2009 a 30. 6. 2009. Byly do té míry pøedselektovány, že vyšetøována byla jen ta èást pacientù, u níž rùzná další vyšetøení na pùvodce prùjmu (napø. Giardia) byla negativní. Když se domácí veterinární lékaøi dotazovali zpìt na takové pacienty, radili jsme jim pøi pøetrvávajícím prùjmu vyšetøit na T.f. Jiná vyšetøení byla pøímá bez domluvy s laboratoøí zaslaná od praktikù na T.f. Koèky pocházely pøevážnì z Nìmecka, 15 vzorkù pocházelo z Rakouska, 17 vzorkù ze Švýcarska a 56 vzorkù z dalších evropských zemí (Velká Británie, Nizozemí, Itálie, Finsko, Švédsko, Norsko). Anamnéza a podmínky chovu pozitivních zvíøat byly zjišśovány, pokud to bylo možné. Dále bylo vyšetøeno 297 vzorkù trusu koèek, které byly zaslány k diagnostice prùjmu do LABOKLINu. Tyto byly vyšetøeny na T.f., bez toho, že toto vyšetøení bylo vyžádáno (dále oznaèované jako vzorky studie). Jediné kritérium pro výbìr tìchto vzorkù byl hlenovì krvavý charakter trusu. Další údaje k tìmto zvíøatùm nebyly shromáždìny. Vzorky studie byly zaslány mezi 16. 12. 2008 a 16. 3. 2009. Metody Vzorky byly analyzovány pomocí PCR dle metody Felleisen et al. (1998), pøièemž byly vyšetøeny jak na Trichomonas spp. (Primer TRF1/2), tak také speciálnì na T.f. (Primer TRF3/4). Ojedinìle byly výsledky PCR pomocí sekvenování verifikovány (Kettenbruch po Sanger et al., 1977). Obr. 1: Prevalence T.f. u koèek s prùjmem a T.f. (n = 376, rutinní) v % Výsledky Ètyøicet z 376 zvíøat k vyšetøení na T.f. (rutinní vzorky) reagovalo pøevážnì na Trichomonaden-PCR pozitivnì (10,6 %). Tøicet šest tìchto zvíøat (9,6 %) reagovalo dodateènì na T.f. PCR pozitivnì (obr. 1). Pozitivní zvíøata pocházela kromì Nìmecka z Rakouska, Švýcarska, Velké Británie, Nizozemí, Norska a Finska. Šest pozitivních vzorkù bylo sekvenováno, z èehož dva vzorky byly negativní v PCR a prokázaly T.f. (TRF3/4). Všechny sekvence ukázaly pøítomnost T.f. ve vzorku. U 35 pozitivních koèek byly dostupné údaje o stáøí, které se pohybovalo mezi ètyømi mìsíci a šesti roky (medián: 1 rok, prùmìr 16,7 mìsíce). Dvacet pìt zvíøat mìlo jeden rok nebo bylo mladších, deset zvíøat bylo starých 1,5 roku až 6 let. Údaje o plemeni byly známé u 39 pozitivních koèek, pøièemž jen dvì byly evropské krátkosrsté koèky, ostatní byly èistokrevné. Pozitivnì testovaná zvíøata patøila k následujícím plemenùm: habešské, bengálské, britské krátkosrsté, barma, mainské mývalí, norské lesní, siamské, somálské a sfynx. Vzorky od mainských mývalích koèek byly zaslány zvláštì èasto (13,5 % z celkového poètu zaslaných, 26 % zaslaných od èistokrevných koèek). U 29 % majských mývalích koèek bylo prokázáno T.f. U 27 zaslaných vzorkù byla uvedena forma chovu, jen dvì mladá zvíøata žila jako jediné koèky v domácnosti. Deset zvíøat žilo v chovatelských domácnostech, pøièemž èasto byla postižena matka a kośata a také starší zvíøata žijící s nimi. Ètyøi mladá zvíøata byla èerstvì pøedána od chovatele novým majitelùm, v jednom pøípadì mìla následnì potom prùjem i zde žijící evropská krátkosrstá koèka, která byla dosud zdravá. Vyšetøení na T.f. však nebylo provedeno. Jedna mladá koèka od chovatele mìla symptomy teprve v novém prostøedí, v postiženém chovu se problémy s prùjmem ještì nikdy nevyskytly. Ètyøi koèky pocházely z útulku, zde se také nacházely mezi nemocnými zvíøaty jen dospìlé koèky. Jedna tøíletá nemocná a pozitivnì testovaná èistokrevná koèka žila v domácnosti s jinou koèkou a tato druhá koèka zùstala pøi vyšetøení negativní. Zbývající popsaná koèka pocházela z domácnosti s mnoha koèkami. 85
Dvacet z 297 vzorkù zaslaných k diagnostice prùjmu (vzorky studie) vykazovalo pøítomnost trichomonád (6,7 %). U deseti vzorkù se podaøil jen obecný prùkaz trichomonád (TRF1/2). Dva tyto vzorky byly sekvenovány a trichomonády byly identifikovány jako Pentatrichomonas hominis (P. hominis). U dalších deseti vzorkù bylo prokázáno pomocí PCR T.f. (obr. 2). Z tìchto vzorkù byly tøi sekvenovány a potvrzeny jako T.f. Pouze 0,85 Čistokrevné kočky Evropská krátkosrstá kočka Obr. 3: Prùkaz T.f. u èistokrevných koèek (n = 196) v % Obr. 2: Prevalence T.f. u koèek s hlenovì-krvavým prùjmem (n = 297, studie) v % Diskuse Výsledky pøedložené studie ukázaly, že T.f. je dùležitou diferenciální diagnózou u koèek s prùjmem v Nìmecku a okolních zemích. Ze vzorkù, které byly zaslány veterinárními lékaøi do laboratoøe LABOKLIN jako podezøelé, bylo 9,6 % pozitivních na T.f. U dalšího 1 % vzorkù bylo prokázáno Trichomonas spp. (obr.1), jehož podíl na etiologii prùjmu zùstává nejasný, protože také existují apatogenní druhy trichomonád (Gookin et al., 2007). Podezøelá zvíøata vykazovala støídavé chronické prùjmy. Èasto byla tato zvíøata již rùznì ošetøena krátce po odstavu, ale prùjem se vyskytl opìt. V Evropì byla dosud prokázána 2 32% prevalence (Gunn-Moore et al., 2007; Steiner et al., 2007; Holliday et al., 2009; Van Doorn et al., 2009). Pøitom byl vyšetøen vždy menší poèet zvíøat než v naší studii a metodika byla také rozdílná. Proto jsou poèty v jednotlivých studií jen obtížnì srovnatelné. Také nesmí být opomíjen vliv složení populace na výsledky. V USA byla zjištìna podstatnì vyšší prevalence (31%) u èistokrevných koèek v rámci výstavy koèek (Gookin et al., 2004). Pøepoèítáme-li výsledky na èistokrevné a krátkosrsté evropské koèky v naší studii, vzroste èastost prùkazu T.f. na 17,8 % (1,5 % Trichomonas spp.). Tím je mnohem vyšší než u evropských krátkosrstých koèek (obr. 3). Tento vliv ukázal již Gunn-Moore et al. (2007). Ve studii Holliday et al. (2009) došel avšak k opaèným výsledkùm, neboś autoøi našli pøi použití kultivaèní metodiky T.f. u 32 % evropských krátkosrstých koèek z útulku. Námi zjištìné èetnosti výskytu T.f. u èistokrevných koèek jsou shodné se studiemi Kühner et al. (2010). Autoøi zjistili u èistokrevných koèek z Nìmecka v rámci výstav 15,3% prevalenci. V naší studii bylo zasláno k vyšetøení znaènì více vzorkù (konkrétnì 63 %) od èistokrevných koèek. Èistokrevné koèky zaujímají v normální populaci 14% podíl (Kraft a Danckert, 1999). Také vìkové rozdìlení koèek k vyšetøení na T.f. v naší studii neodpovídá normální populaci, nadmìrné množství vzorkù na vyšetøení pocházelo od mladých zvíøat (viz obr. 4) (normální populace u Kraft a Danckert, 1999). Èastìjší zasílání vzorkù od mladších èistokrevných koèek je podmínìno informacemi, které jsou z USA pøenášeny do Evropy a kolují mezi jejich majiteli (Gunn-Moore et al., 2007). V naší studii se napøíklad mainská mývalí koèka vyskytovala znaènì èastìji, než odpovídá velikosti jejich populace. Tím vzniká nebezpeèí, že pøímá prevalence dosud nebyla zjišśována, protože se nejedná o normální rozdìlení populace, která je vyšetøována. Nové popisy pøípadù ukazují, že také starší zvíøata (15 let) a evropské krátkosrsté koèky jsou postižené (Schrey et al., 2009). Také v našem souboru pacientù byly postiženy dvì evropské krátkosrsté koèky. Gookin et al. již v roce 2004 konstatovali, že výskyt T.f. v jejich studii chovných koèek je nezávislé na stáøí, pohlaví a plemeni. Uvádìli jako dùležitý rizikový faktor pro infekci T.f. hustotu populace v chovu, tzn. koèky byly nemocné tím èastìji, èím ménì m 2 mìly k dispozici. Také v naší studii byly nakažené pøevážnì chovné koèky a koèky z útulkù, avšak pocházelo-li nemocné zvíøe z domácnosti, kde žily dvì koèky, bylo zde jen jedno zvíøe infikováno. Dvì mladá zvíøata žila jako samostatná zvíøata v domácnosti. Nesmíme ukvapenì vylouèit infekci T.f. jen na základì vìku, individuálního držení nebo plemenné pøíslušnosti k evropským krátkosrstým koèkám. Zvláštì u prvního výskytu v chovu mohou být na základì oslabené imunity postižena i stará zvíøata (Holliday et al., 2009). Pøes tyto úvahy zùstává pozoruhodné, že v našem výzkumu nápadnì mnoho (29 %) mainských mývalích koèek mìlo pozitivní nález T.f. To je nutno dále prostudovat, protože pøedložený poèet pøípadù (n = 51) je ještì malý na to, abychom mohli konstatovat plemennou predispozici. Také je nutno zvýšit pozornost na podmínky chovu. 86
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 9 2011 ÈÍSLO 2 Prevalence Tritrichomonas foetus u koèky Výsledky 297 vzorkù z diagnostiky prùjmu (vzorky studie), které byly zaslány bez podezøení na T.f., pokládáme za velmi dùležité. Zde bylo ve 3,35 % vzorkù diagnostikováno T.f. Jako jediné kritérium výbìru pro vyšetøení na T.f. zde byl hlenovito-krvavý charakter trusu. Toto ukazuje, že praktikující veterinární lékaøi musí T.f. èastìji zahrnout do diferenciální diagnostiky prùjmu koèek než dosud. U tìchto zvíøat nacházíme stejnì èasto také Trichomonas spp., které bylo èásteènì identifikováno jako P. hominis. Patogenita P. hominis není jasná, pùvodce je považován za apatogenní druh trichomonád. Doposud identifikován u koèek s prùjmem molekulárnì biologicky jen spoleènì s T.f. (Gookin et al., 2007). V této studii byl prokázán P. hominis poprvé u dvou koèek s prùjmem bez pøítomnosti T.f. Zda se P. hominis podílel u tìchto zvíøat na prùjmu, nebylo prokázáno, protože žádné další údaje o tìchto koèkách nejsou známé. Dosud šlo pøi výskytu P. hominis o koinfekci nebo o oportunní pøerùstání. Stanovení patogenity tohoto pùvodce vyžaduje další zkoumání (Gookin et al., 2005; 2007). V nìkterých vzorcích reagoval jen primer TRF 1 a 2, který je prùkazem Trichomonas spp. ve vzorku. Sekvenování tìchto PCR produktù zjistilo u dvou pøípadù P. hominis a u dvou pøípadù T.f. Také Schrey at al., 2009 ukázal, že u vzorkù, které reagovaly s primerem TRF3 a 4 negativnì, bylo v následujícím sekvenování prokázáno T.f. Autoøi se domnívají, že primer rozezná sekvence, které jsou charakteristické pro izoláty ze skotu. Také z našich pozorování lze usuzovat, že izoláty koèek a skotu nejsou zcela identické. Totéž ukazují infekèní pokusy u koèek a skotu (Stockdate et al., 2007 a 2008). T.f. nemocní Normální populace Obr. 4: Rozdìlení vìkových skupin se zaslanými na T.f. ve srovnání s normální populací v % (n = 283) Již pøed vyšetøeními k této studii jsme v naší laboratoøi srovnávali rùzné možnosti diagnostiky T.f. Pøitom se ukázalo, že pro úspìšnou kultivaci v médiu (Trichomonaden Medium, Heipha) je nezbytné inokulování èerstvého vzorku trusu. Zajisté proto se kultivace nezdaøila u všech PCR pozitivnì testovaných zvíøat. Z toho dùvodu jsme ze vzorkù (n = 135) doruèených do naší laboratoøe v žádném pøípadì nevykultivovali trichomonády. U zasílaných vzorkù proto doporuèujeme jako metodu prùkazu PCR. Pøeklad originálního pøíspìvku z èasopisu Kleintiermedizin let Literatura Asisi, N., Steiner, J. M., Pfister, K. und Kohn, B., (2008): Tritrichomonas foetus ein Durchfallerreger bei Katzen, Kleintierpraxis 53 (11): 688 693 Bisset, S. A., Gowan, R. A., O Brien, C. R., Stone, M. R. und Googin, J. L., (2008): Feline diarrhoea associated with Tritrichomonas cf. Foetus and Giardia co-infection in an Australian cattery. Australina Veterinray Jorunal 86 (11), 440 443 Bissett, S. A., Stone, M. L., Malik, R., Norris, J. M., O Brien, C., Mansfield, C. S., Nicholls, J. M., Griffin, A. und Gookin, J. L., (2009): Observed occurrence of Tritrichomonas foetus and other enteric parasites in Australina cattery and shelter cast. Journal Feline Medicine Surgery 11: 803 7 Foster, D. M., Gookin, J. L., Poore, M. F., Stebbins, M. E. und Levy, M. G. (2004): Outcome of cats with diarrhea and Tritrichomonas foetus infection. J Am Vet Med Assoc 225 (6): 888 892 Frey, C. F., Schild, M., Hemphill, A., Stünzi, P., Müller, N., Gottstein, B. und Burgener, I. A., (2009): Intestinal Tritrichomonas foetus infection in cats in Switzerland detected by in vitro cultivation and PCR. Parasitol Res 104, 783 788 Gookin, J. L., Bretschwerdt, E. B., Levy, M. G., Gager, R. B. und Benrud, J. G., (1999): Diarrhoea associated with trichomonosis in cats. J Am Vet Med Assco 215, 10: 1450 1454 Gookin, J. L., Birkenheuer, A. J., St. John, V., Spector, M. und LEvy, M. G., (2005): Molecular characterization of Trichomonads from feces of dost with diarrhea. J Parasitol 91 (4): 939v943 Felleisen, R. S., J., Lambelet, N., Bachmann, P., Nicolet, J., Müller, N. und Gottstein, B., (1998): Detection of Tritrichomonas foetus by PCR and DNA enzyme immunoassay based on rrns gene unit sequences. J Clin Microbiol 36, 513 519 Gookin, J. L., Stauffer, S. H. und Levy, M. G., (2007): Identification of Pentatrichomonas homonis in feline fecal samples by l polymerase chain reaction assay. Veterinary Parasitology 145: 11 15 87
Gunn-Moore, D. A., McCann, T. M. und Simpson, K. E., (2007): Prevelance of Tritrichomonas foetus infection in cats with diarrhoea in the UK. J Feline Medicine Surgery, 9: 214 218 Sanger, F., Nicklen, S. und Coulson, A. R., (1997): DNA sequencing with chain-terminating inhibitors. Proc Natl Acad Sci USA 74: 5463 67 Holliday, M., Deni, D. und Gunn-Moore, D. A., (2009): Tritrichomonas foetus infection in cats with diarrhoea in a rosceu colony and Italy. J Feline Medicine Surgery, 11: 131 134 Schrey, C. Mundhenk, L., Gruber, A., Henning, K. und Frey, C., (2009): Tritrichomonas foetus als Durchfallerreger bei drei Katzen. Kleintierpraxis 54 (2): 93 96 Kraft, W. und Dankert., (1999): Entwicklung einer Katzen population. Teil 1: Anteil der Katze in der tierärztlichen Praxis, Geschlechts-, Rassen- und Alters-entwicklung ein Tierärzliche Praxis 27 (K): 194 197 Steiner, J. M., Xenoulis, P. G., Read, S. A., Suchodolski, J. S., Globokar, M., Huisinga, E. und Thuere, S., (2007): Identification of Tritrichomonas foetus DNA in feces from cats with diarrhea from Germany und Austria. J Vet Intern Med 21: 649 (Abstract) Kühner, K. A., S. L. Marks, P. H. Kass, C. Sauter-Louis, R. A. Grahn, D. Barutzki und K. Hartmann (2010): Tritrichomonas foetus bei Rassekatzen in Deutschland: Prävalenz, Klinik und Risikofaktoren. Abstract A26, 18. Jahrestagung der FG Innere Medizin und klinische Labordiagnostik der DVG (InnLab), 6./7. Februar in Hannover, Tierärtzliche Praxis Kleintiere 1/2010, Schattauer Levy M. G., Gookin, J. L., Poore, M. F., Birkenheuer, A. J., Dykstra, M. J. und Litaker, R. W., (2003): Tritrichomonas foetus and not Pentratrichomonas hominis is the etiologic agent of feline trichomonal diarrhea. J Parasitol 89: 99 104 Stockdale, H., Rodning, S., Givens, M., Carpenter, D., Lent, S., Spencer, J., Dykstra, C., Lindsay, D. und Blagburn, B., (2007): Experimental infection of cattle with a feline isolate of Tritrichomonas foetus. J Parasitol. 93(6): 1429 1434 Stockdale, H. D., Dillon, A. R., Newton, J. C., Bird, R. C., Bondurant, R. H., Deinnocentes, P., Barney, S., Bulter, J., Land, T., Spencer, J. A. Lindsay, D. S. und Blagburn, B. L., (2008): Experimental infection of cats (Felis catus) with Tritrichomonas foetus isolated from cattle.vet. Parasitol., 154 (1 2): 156 161 Pham. D., (2009). Chronic intermittent diarrhea in a 14-month-old Abyssinian cat. Can Vet J, 50: 85 87 Romantowski, J., /1996): An uncommon protozoan parasite (Pentatrichomonas hominis) associated with colitis in three cats. Feline Pract. 24: 10 14 Van Doorn, D. C., De Bruin, M. J., Jorritsma, R. A., Ploeger H. W. und Schoormans, A. (2009): Prevalence of Tritrichomonas foetus among Dutch cats. (Abstract) Tijdschr Diergeneeskd 134 (17): 698 700 88