NÍZKOTEPLOTNÍ PALIVOVÝ ČLÁNEK PRO ULTRALEHKÝ LETOUN

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ENERGETICKÝ ÚSTAV FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING ENERGY INSTITUTE NÍZKOTEPLOTNÍ PALIVOVÝ ČLÁNEK PRO ULTRALEHKÝ LETOUN LOW TEMPERATURE FUEL CELL FOR ULTRA-LIGHT-PLANE DIPLOMOVÁ PRÁCE MASTER'S THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR Bc. LUKÁŠ HLADIŠ doc. Ing. JIŘÍ POSPÍŠIL, Ph.D. BRNO 2013

Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství Energetický ústav Akademický rok: 2012/2013 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE student(ka): Bc. Lukáš Hladiš který/která studuje v magisterském navazujícím studijním programu obor: Energetické inženýrství (2301T035) Ředitel ústavu Vám v souladu se zákonem č.111/1998 o vysokých školách a se Studijním a zkušebním řádem VUT v Brně určuje následující téma diplomové práce: v anglickém jazyce: Nízkoteplotní palivový článek pro ultralehký letoun Low temperature fuel cell for ultra-light-plane Stručná charakteristika problematiky úkolu: Práce se zabývá problematikou nasazení palivových článků v pohonech ultralehkých letounů. Práce bude konkrétně orientována na návrh pohonné jednotky a zajištění dostatečného množství paliva pro letoun Merlin. Pozornost bude věnována technickému řešení pohonné jednotky využívající PČ, konstrukci vlastního palivového článku a potřebným nádržím zajišťujícícm dostatečné množství paliva pro požadovaný provoz letounu. Cíle diplomové práce: 1. Zpracujte přehled palivových článků a používaných paliv. 2. Navrhněte pohonou jednotku s palivovým článkem vhodnou pro letoun Merlin. 3. Zpracujte konstrukční návrh palivového článku zohledňující požadavky letounu, včetně výkresové dokumentace. 4. Navrhněte vhodné palivové nádrže pro letoun Merilin.

Seznam odborné literatury: Kazda Tomáš, Nízkoteplotní vodíkové palivové články, 2009 Kamrla David, Studium vodíkových palivových článků, 2009 Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jiří Pospíšil, Ph.D. Termín odevzdání diplomové práce je stanoven časovým plánem akademického roku 2012/2013. V Brně, dne 20.11.2012 L.S. doc. Ing. Zdeněk Skála, CSc. prof. RNDr. Miroslav Doupovec, CSc., dr. h. c. Ředitel ústavu Děkan fakulty

ABSTRAKT Tato diplomová práce se zabývá, návrhem pohonu ultra-lehkého letounu s využitím technologie palivových článků. Jsou zde popsány jednotlivé druhy palivových článků a možných paliv. Dále je zde uveden výpočet nízkoteplotního palivového článku H2 O2 s polymerní membránou (PEM). Součástí jsou rovněž konstrukční výkresy navrhovaného řešení. KLÍČOVÉ SLOVA Palivový článek, vodík, palivo, elektrolyt, anoda, katoda ABSTRACT This thesis deals with the concept of propulsion for ultralight plane with using fuel cells technology. Here are described the individual kinds of fuel cells and possible fuel. Furthermore it is listed the calculation of low-temperature fuel cell H 2 - O 2 with polymeric membrane (PEM). The thesis includes also a part with the design drawings of the proposed solutions. KEYWORDS Fuel cell, hydrogen, fuel, electrolyte, anode, cathode

BIBLIOGRAFICKÁ CITACE HLADIŠ, L. Nízkoteplotní palivový článek pro ultralehký letoun. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2013. 65 s. Vedoucí diplomové práce doc. Ing. Jiří Pospíšil, Ph.D..

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Tímto prohlašuji, že předkládanou diplomovou práci na téma: Nízkoteplotní palivový článek pro ultralehký letoun jsem vypracoval samostatně, s využitím uvedené literatury a podkladů, na základě konzultací a pod vedením vedoucího diplomové práce doc. Ing. Jiří Pospíšil, Ph.D. V Brně dne 24.5.2013 Podpis

PODĚKOVÁNÍ: Rád bych poděkoval vedoucímu této diplomové práce doc. Ing. Jiří Pospíšil, Ph.D. za cílené vedení v průběhu vypracovávání diplomové práce. Dále děkuji Ing. Martinovi Kotačkovi za námět diplomové práce a rady při konstrukčním řešení problému.

OBSAH 1 ÚVOD... 14 2 PALIVOVÝ ČLÁNEK... 15 2.1 Princip palivového článku... 15 2.2 Výhody palivového článku [4]... 17 2.3 Nevýhody palivového článku [4]... 17 2.4 Elektrody... 18 2.5 Elektrolyt... 18 2.6 Palivo... 19 2.6.1 Výroba vodíku... 20 3 ROZDĚLĚNÍ PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ... 21 3.1 Alkalické palivové články (AFC) [4]... 23 3.2 Membránové články (články s tuhými polymery) (PEMFC) [4]... 25 3.3 Palivové články s kyselinou fosforečnou HPO 3 (PAFC) [4]... 27 3.4 Přímé methanolové články (DMFC) [4]... 28 3.5 Palivový článek s roztavenými uhličitany (MCFC) [4]... 32 3.6 Palivový článek s pevnými oxidy (SOFC) [4]... 34 3.7 Souhrn parametrů palivových článků [4]... 36 4 SPECIFIKACE LETOUNU MERLIN 100 UL... 37 4.1 Popis letounu Merlin 100 UL [12]... 37 4.2 Rozměry letounu Merlin 100 UL [12]... 39 4.3 Požadavky na pohonnou jednotku s palivovým článkem... 40 5 NÁVRH PALIVOVÉHO ČLÁNKU PRO POHON LETOUNU MERLIN 100 UL... 41 5.1 Proč jsem zvolil palivový članek typu PEM:... 41 5.2 Výpočet palivového članku typu PEM H 2 O 2 :... 42 5.2.1 Výpočet napětí palivového článku PEM H 2 O 2... 43

5.2.2 Celkové napětí palivového článku... 48 5.2.3 Výpočet výkonu palivového článku... 48 5.2.4 Výstupní proud ze všech 4 bloků palivových članků... 49 5.2.5 Výstupní napětí ze všech 4 bloků palivových članků... 49 5.2.6 Výpočet spotřeby paliva (H 2 ) při maximálním výkonu článku... 49 6 PŘESTAVBA POHONU LETOUNU MERLIN 100 UL... 51 6.1 Schéma pohonné jednotky letadla... 51 6.2 Přívod paliva z palivového článku... 51 6.3 Palivový článek... 52 6.4 Měnič (DC / DC měnič)... 53 6.5 Motor... 54 7 NÁVRH VHODNÝCH PALIVOVÝCH NÁDRŽÍ PRO LETOUN MERLIN 100 UL... 56 7.1 Skladování vodíku... 56 7.1.1 Skladování vodíku v plynném skupenství... 56 7.1.2 Skladování vodíku v kapalném skupenství... 56 7.1.3 Skladování vodíku v hydridech kovů... 56 7.2 Proč jsem zvolil uskladnění vodíku v metalhydridových zásobnících... 57 8 ZÁVĚR... 58 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 59 10 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZNAČEK... 62 11 SEZNAM PŘÍLOH... 65

1 ÚVOD Princip palivového článku byl zjištěn už v roce 1838 švýcarským chemikem Christianem Friedrich Schönbeinem. Na základě jeho studie složil funkční prototyp sir William Growe. Později jej začla používat NASA jako zdroj elektrické energie, tepla a pitné vody pro vesmírné lety programu Apollo. Palivové články představují čistou technologii výroby elektrické energie s vysokou účinností. Jsou alternativou k současným malým a středním zdrojům na fosilní paliva, plynovým motorům, plynovým mikroturbínám, malým kogeneračním jednotkám, počítá se s jejich nasazením v automobilovém průmyslu. V budoucnu by měly nahradit i větší elektrárenské zdroje. Uplatnění naleznou též jako náhrada za baterie a akumulátory. Nevětší naděje se vkládají do nízkoteplotního, kyslíkovodíkového palivového článku s polymerní membránou. Vyšší dostupnosti a určité nadčasovosti palivových článků chci využít i v této práci při tvorbě konceptu návrhu systému s využitím palivových článků, jako napájecí jednotky pro pohon ultra-lehkého letounu. Projekt návrhu pohonu vznikl na popud firmy, jenž se zabývá konstrukcí malých letadel. Cílem mojí práce je sestavit technickou zprávu možného řešení pohonu letounu a výpočet palivového článku. Budu se věnovat použitelným druhům paliv, představím palivový článek a rozeberu jednotlivé typy. Hlavní náplní bude i návrh systému pohonu jako celku. 14

2 PALIVOVÝ ČLÁNEK 2.1 Princip palivového článku Palivový článek je elektrochemické zařízení, které přeměňuje chemickou energii v palivu během oxidačně-redukční reakce přímo v elektrickou energii (obr. 2.1). Skládá se z porézních elektrod (katoda, anoda) oddělených elektrolytem. V oblasti pórů elektrod vzniká třífázové rozhraní elektroda, elektrolyt a reagenty vzniklé oxidací paliva a redukcí okysličovadla. [1] Obr. 2.1 Transformace energie [2] Základní princip transformace energie je pro všechny palivové články stejný, jednotlivé typy se však liší materiálem elektrod, použitým elektrolytem a pracovní teplotou i konkrétními chemickými reakcemi na anodě a katodě. Princip funkce palivového článku, děj v principu inverzní k elektrolýze, jak je patrný z (obr. 2.2), je zde vysvětlen pro vysokoteplotní palivový článek s pevným oxidickým elektrolytem, jako palivo a okysličovadlo uvažujeme čistý vodík a kyslík. [1] Obr. 2.2 Princip činnosti palivového článku [2] 15

Termínem katoda se v elektrotechnice označuje záporná elektroda, ale v chemii se takto označuje elektroda, na níž probíhá redukční reakce slučování prvku s elektrony. Anoda se z elektrického hlediska nazývá kladná elektroda, v chemii je to elektroda na níž probíhá oxidační reakce odtrhávání elektronů prvku. [1] V místě třífázového rozhraní dochází k elektrochemické oxidaci paliva a redukci okysličovadla podle následujících rovnic [1]: Reakce na anodě: (1) Reakce na katodě: (2) Molekulární kyslík je přiváděn na katodu palivového článku, kde se dvěma elektrony redukuje na kyslíkový anion, který je transportován elektrolytem k anodě. Na anodě se přiváděný vodík redukuje kyslíkovým aniontem za vzniku vody, přičemž uvolněné elektrony jsou z anody vedeny na katodu jako využitelný elektrický proud. [1] Reakce v palivovém článku tedy je [1]: (3) Reakce se účastní 2 elektrony. Pro jiné paliva může být počet elektronů odlišný. [3] U nízkoteplotních palivových článků je potřeba k uskutečnění oxidační a redukční reakce katalyzátory, které jsou tvořeny vzácnými kovy (platina, palladium). Katalyzátory nejsou podmínkou některých vysokoteplotních článků, protože energie dodaná množstvím tepla obvykle k uskutečnění příslušné reakce postačuje. [3] Palivem může být látka jak kapalná, tak i plynná. Okysličovadlem je však téměř vždy plyn. Záporná elektroda musí být uzpůsobena skupenství přiváděného paliva. Pokud je palivem plyn, musí na ní být co nejvíce míst, kde se setkává fáze pevná (elektroda s katalyzátorem), kapalná (elektrolyt) a plynná (palivo). [4] 16

2.2 Výhody palivového článku [4] K výhodám palivových článků patří jistě: vysoká životnost (výrobci udávají desetitisíc hodin) nepřítomnost pohyblivých částí, tichý chod schopnost snášet značná přetížení (550 % po několik minut a 800% přetížení po dobu několika sekund), vynikající dynamická odezva lze je využít pro kombinované systémy ohřevu a výroby elektřiny modulární koncepce 2.3 Nevýhody palivového článku [4] Nevýhody palivových článků vycházejí ze skutečnosti, že mohou pracovat v dlouhodobém nepřetržitém provozu. Jde především o: vodík je velmi reaktivní prvek problémy s bezpečností nutnost kontinuálně odstraňovat zplodiny chemických reakcí, jejichž množství závisí na velikosti odebíraného proudu (u článku na bázi H2 O2 jde o odčerpávání vody, u jiných článků jde o jiné produkty oxidace) udržení optimální teploty a tlaku aktivních médií (použití výměníků tepla u článků s elektrolytem s KOH) velké investiční náklady uvedení baterie do provozu trvá několik minut a baterie se během této doby ohřívá, a to přímo dodávaným proudem nebo teplem z vnějšího zdroje 17

2.4 Elektrody Funkcí elektrody je vyvolat reakci mezi reaktanty (palivo a okysličovadlo) a elektrolytem, aniž by se sama účastnila reakce nebo korodovala. Musí být též elektrickým vodičem, a umožnit kontakt tří fází (plynné reaktanty, kapalný elektrolyt a pevná elektroda). [1] Existuje několik metod stabilizace rozhraní kapalina-plyn a všechny jsou založeny na kapilárním efektu. Pórovitá elektroda umožňuje kapalině vzlínat malými póry, zatímco tlak plynu jí nedovoluje vnikat do větších pórů (obr. 2.3). Slučování dvou fází může být dosaženo několika způsoby. Elektrolyt má tendenci vytvořit tenký smáčivý film na vnitřním povrchu elektrody. Reagující plyn, obtížně rozpustný v elektrolytu, může difundovat skrz tento film a dosáhnout povrchu elektrody, kde dochází k reakci kapaliny a plynu. Struktura elektrody musí být vytvořena tak, aby maximalizovala plochu smáčivého filmu. [1] Obr. 2.3 Schematický řez pórovitou elektrodou [1] 2.5 Elektrolyt Palivové články typu PEM používají jako elektrolyt polymerní membránu. Elektrolyt tvoří tenká membrána z plastového filmu, jejíž tloušťka se pohybuje obvykle v rozmezí od 50 do 175 μm. [3] Polymerní membrána je vysoce plněný polymerní kompozit, složený z velmi jemně mletých polymerních částic s iontově-selektivními funkčními skupinami. Polymerní membrány pro správnou činnost vyžadují přítomnost vody, která zajišťuje iontovou vodivost. Vodíkové ionty se pohybují společně s molekulami vody v průběhu výměnné iontové reakce. [3] 18

2.6 Palivo Zatím nejčastěji používaným palivem je čistý vodík, který může v palivovém článku přímo reagovat za vývoje elektrického proudu. Protože vodík není vhodným palivem pro všechny aplikace palivových článků, je věnována velká pozornost i tzv. nepřímým palivům, ze kterých je vodík uvolňován reformovacím procesem. Mezi nejvýznamnější nepřímé zdroje vodíku patří zemní plyn, methan, methanol, ethanol, případně čpavek. Reformováním těchto zdrojů vodní parou nebo tzv. parciální oxidací při vysokých teplotách vzniká vodík s oxidy uhlíku. [5] Protože ve většině palivových článků jsou používány katalyzátory na bázi platiny, je zapotřebí po provedeném reformování odstranit s paliva (vodíku) CO, který způsobuje otravu těchto katalyzátorů. [1] Za potenciální nepřímá paliva do palivových článků jsou považovány i současné kapalné pohonné hmoty do spalovacích motorů automobilů. V poslední době se pro řadu aplikací s využitím palivových článků ukazuje methanol jako velmi perspektivní kapalné přímé palivo. Již v současné době byla vyrobena řada prototypů palivových článků, ve kterých je používán methanol jako přímé palivo bez potřeby reformování. [5] V této práci bude věnována pozornost pouze vodíkovému palivu. 19

2.6.1 Výroba vodíku Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými bakteriemi. Genetické inženýrství usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku. [10] Při průmyslové výrobě vodíku se nejvíce využívá metody zplynování uhlí. Touto metodou se vyrobí 90% produkce vodíku. Za další perspektivní metody se považuje elektrolýza vody, termické štěpení vody a zplyňování biomasy, zvláště biomasy odpadní. [11] Cena vodíku závisí na ceně zemního plynu, ale i na dodané tepelné energii. [11] Obr. 2.4 Schéma odlišných postupů při výrobě vodíku [9] 20

3 ROZDĚLĚNÍ PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ V současné době existuje několik základních typů palivových článků, které se liší především druhem elektrolytu a provozní teplotou. Tím je dáno i odlišné konstrukční provedení, způsob provozu a přípravy paliva. [1] Podle provozní teploty se palivové články dělí na [1]: nízkoteplotní 60 130 C středněteplotní 160 220 C vysokoteplotní 600 1050 C Podle typu elektrolytu se palivové články dělí na články s [4]: alkalickým elektrolytem (AFC Alkaline Fuel Cell) KOH (hydroxid draselný) polymerní elektrolytickou membránou (PEM Polymer Electrolyte Membrane / Proton Exchange Membrane) kyselinou fosforečnou (PAFC Phosphoric Acid Fuel Cell) H 3 PO 4 přímé metanolové DMFC (Direct Methanol Fuel Cells) taveninou alkalických uhličitanů (MCFC Molten Carbonate Fuel Cell) keramika z LiAlO2 nasycená alkalickými uhličitany pevným oxidickým elektrolytem (SOFC Solid Oxide Fuel Cell) obvykle Y 2 O 3 nebo ZrO 2 21

Z toho vyplývají i odlišné elektrochemické reakce v palivových článcích: Reakce na anodě Reakce na katodě AFC 2H 2 + 4(OH) - 4H 2 O + 4e - O 2 + 2H 2 O + 4e - 4(OH) - PEMFC 2H 2 4H + + 4e - O 2 + 4H + + 4e - 2H 2 O PAFC 2H 2 4H + + 4e - O 2 + 4H + + 4e - 2H 2 O DMFC CH 3 OH + H 2 O CO 2 + 6H + + 6e - 1½O 2 + 6H + + 6e - 3 H 2 O MCFC SOFC H 2 + CO 2-3 H 2 O + CO 2 + 2e - ½ O 2 + CO 2 + 2e - 2- CO 3 CO + CO 2-3 2CO 2 + 2e - H 2 + O - 2 H 2 O + 2e - - CO + O - 2 CO 2 + 2e - ½ O 2 + 2e- O 2 CH 4 + 4O - 2 2H 2 O + CO 2 + 8e - Tab. 3.1 Přehled elektrochemických reakcí [1] [4] Rozdělení palivových článků na jednotlivé typy a přehled některých jejich základních odlišností je v následující tabulce: Provozní teplota [ C] Palivo Okysličovadlo AFC 60 100 H 2 O 2 PEMFC 20 80 H 2, methanol O 2 ze vzduchu PAFC 170 250 H 2, zemní plyn O 2 ze vzduchu DMFC 20 130 methanol O 2 ze vzduchu MCFC 600 650 H 2, CO, zemní plyn O 2 ze vzduchu SOFC 600 1050 H 2, CO, zemní plyn O 2 ze vzduchu Tab. 3.2 Charakteristiky jednotlivých typů palivových článků [4] 22

3.1 Alkalické palivové články (AFC) [4] Jedná se o článek nízkoteplotní (obr. 3.1) (rozsah pracovních teplot je 60 100 C), musí být tudíž povrch elektrod pokryt silnou vrstvou platiny sloužící jako katalyzátor. Při styku vodíku s katalyzátorem dojde u povrchu protonové membrány k reakci, při které dochází k rozdělení molekul vodíku na kladné ionty H+ a záporné elektrony e-. Toto je hlavní příčinou vysoké ceny těchto článků. Další nevýhodou je reakce hydroxidu draselného (KOH) přítomného v elektrolytu se vzdušným oxidem uhličitým (CO2), při které vzniká uhličitan draselný (K2CO3). Tento nechtěný produkt postupně degraduje vlastnosti elektrolytu a také zanáší póry elektrod. Proto musí být jako oxidační činidlo přiváděn čistý kyslík. Provoz článku se tím samozřejmě dále prodražuje. Obr. 3.1 Princip alkalickeho palivového článku AFC [6] Při chemických reakcích v alkalickém článku s roztokem KOH jsou nejdůležitější složkou aniony OH -, kterých je v roztoku nadbytek. S těmito anionty reaguje na anodě přiváděný vodík, a to podle rovnice: 2H 2 + 4(OH) - 4H 2 O + 4e - (4) Uvolněné elektrony putují vnějším obvodem ke katodě, zde pak reagují s přiváděným kyslíkem a vodou dle rovnice: O 2 + 2H 2 O + 4e - 4(OH) - (5) 23

Anionty OH- pronikají elektrolytem a pohybují se dále k anodě. Z rovnic lze vysledovat,že voda se na anodě produkuje dvakrát rychleji, než se na katodě spotřebovává. U některých typů článků je tomu naopak. Elektrická účinnost tohoto typu článku je 45 až 60 %. Můžeme zde pracovat s výkony do 20 kw. Jako palivo se používá čistý vodík. Článek je však citlivý na čistotu vodíku i kyslíku. Z tohoto důvodu je jeho použití omezeno na aplikace, ve kterých je k dispozici elektrolyticky získaný vodík a kde nerozhodují náklady na jeho získávání. Konkrétní použití našly především v zařízeních pro kosmický výzkum, dále pak na lodích a v ponorkách. Možnosti jejich využití jsou velmi široké, avšak jejich vysoká cena zužuje rozsah použití na oblasti se zajištěným financováním. 24

3.2 Membránové články (články s tuhými polymery) (PEMFC) [4] Použití článků tohoto typu je univerzální, například jako zdroje energie pro různé typy vozidel. Je to nízkoteplotní článek (obr. 3.2), pracuje při teplotách nižších než článek alkalický (20 80 C). Nutností je zde opět povlak elektrod (platina nebo nikl), který působí jako katalyzátor reakce. V současnosti díky lze využít elektrody jen se slabou vrstvou platiny, což má zásadní vliv na cenu, jenž klesla na přiměřenou úroveň. Obr. 3.2 Princip palivového článku s polymerní membránou elektrodou PEMFC [6] Elektrolyt je polymerní membrána dovolující průchod jen pohyblivým iontům H+. Na anodu je přiváděn plynný vodík podle rovnice: 2H 2 4H + + 4e - (6) Z vodíku, který se dostane na katalyzátorovou vrstvu, se uvolní elektrony. Tyto uvolněné částice projdou vnějším elektrickým obvodem a jsou poté přivedeny na katodu. Kationty H+ rovněž dosáhnou katody, ale pohybem v elektrolytu. Na katodě dochází k reakci elektronů přicházejících z vnějšího obvodu, vodíkových kationů a kyslíku jako oxidačního činidla. Výslednými odpadními produkty jsou voda a teplo. Reakci lze popsat rovnicí: O 2 + 4H + + 4e - 2H 2 O (7) Vodík může být do článku dodáván přímo v čisté podobě nebo jako součást sloučeniny, ze které se získává pomocí chemických katalytických reakcí. Během těchto reakcí dochází k uvolňování vodíku z uhlovodíků (zemní plyn, methan, methanol, ethanol, čpavek). 25

Obě elektrody musí splňovat řadu důležitých kritérií: dobrá katalytická aktivita při nízkých teplotách za přítomnosti minima drahých kovů (např. platina) vysoká poréznost, která umožňuje efektivní transport kyslíku ke katodě dobrá iontová vodivost na rozhraní elektroda membrána dobrá hydrofobicita (vlastnost molekul, která se projevuje neochotou interagovat s vodou) v okolí katalyzátoru, která zabraňuje pronikání vody různými nečistotami do pórů I tyto články jsou citlivé na čistotu dodávaného vodíku. Nečistoty v palivu nepříjemně snižují účinnost článku. Konstruují se s výkony do 250 kw, nejčastěji v tzv. sendvičovém provedení. Výhody membránového palivového článku: odolné vůči obsahu CO2 nízká provozní teplota (bezpečnost, krátký rozběh) pevný a nekorozivní elektrolyt vysoké napětí palivového článku, vysoká proudová a výkonová hustota nízký provozní tlak jednoduchá konstrukce Nevýhody membránového palivového článku: citlivost na obsah CO a S drahé platinové katalyzátory drahá a křehká membrána 26

3.3 Palivové články s kyselinou fosforečnou HPO 3 (PAFC) [4] Tyto články (obr. 3.3) jsou označovány jako teplé články. Rozsah jejich pracovních teplot je 170 250 C. Jejich technologie je v současnosti velmi dobře zvládnutá. Elektrolytem je koncentrovaná kyselina fosforečná v pórovité mřížce karbidu křemičitého (iontoměničná membrána). Ve většině článcích je jako palivo na anodovou část článku přiváděn methan (např. pro použití jako lokální zdroje energie pro skupiny domácností výkony až 200 kw) a na katodovou část je přiváděno okysličovadlo. Chemická reakce na anodě je popsána rovnicí: 2H 2 4H + + 4e - (8) Chemická reakce na katodě je popsána rovnicí: O 2 + 4H + + 4e - 2H 2 O (9) Výsledná reakce v článku pak bude mít tvar: 2H 2 + O 2 2H 2 O (10) Obr. 3.3 Princip palivového článku s kyselinou fosforečnou PAFC [6] 27

Methan CH 4 je nutno zpracovat na procesní plyn s cca 80% obsahem vodíku. Energetická účinnost základního článku je poměrně nízká (42 %), lze však zvýšit recyklací odpadové páry jakožto vedlejšího produktu reakce až na 80 %. Tato zařízení jsou vhodná pro budování blokových kogeneračních elektráren, kde se využívá i odpadní provozní teplo. Vyvinuté teplo lze rovněž využít pro ohřev užitkové vody nebo pro vytápění domácností. Cena takto vyrobené energie v kogenerační jednotce je však dosti vysoká. Chemické reakce uvnitř článku jsou prakticky totožné s reakcí uvnitř PEMFC. Při provozu musíme doplňovat elektrolyt, který z mřížky uniká. Při nesprávně zvolené pracovní teplotě dochází k rozkladu elektrolytu nebo k pohlcování vodní páry a tím elektrolyt degraduje. Jednotka je schopna naběhnout do 3 hodin. Tyto články řadíme mezi nejspolehlivější, hlavně, jde-li o zdroje s většími výkony (od 50 kw do 10 MW). 3.4 Přímé methanolové články (DMFC) [4] Jako palivo se zde používá metanol. Princip (obr. 3.4) je dosti podobný principu PEM článků. Na anodu se přivádí vodný roztok methanolu (methnaol + voda). Ionty vodíku vzniklé anodovou oxidací prostupují membránou ke katodě, kde za přísunu oxidačního činidla (kyslík) se redukují na vodu. Obr. 3.4 Princip palivového přímomethanolového článku DMFC [7] 28

Chemická reakce na anodě je popsána rovnicí: CH 3 OH + H 2 O CO 2 + 6H + + 6e - (11) Chemická reakce na katodě je popsána rovnicí: 1½O 2 + 6H + + 6e - 3 H 2 O (12) Výsledná reakce v článku pak bude mít tvar: CH 3 OH + 1½O 2 2H 2 O + CO 2 (13) Na anodě se z molekuly methanolu odtrhávají volné elektrony, které jsou na katodu přiváděny vnějším obvodem. Vznikají tak vodíkové kladné ionty, které ke katodě tečou přes iontoměničnou membránu a uvolňuje se plynný oxid uhličitý CO 2. Ke konečné oxidaci na anodě však nedochází přímo, ale přes několik reakčních mezistupňů. Tyto mezistupně výrazně zpomalují průběh reakce. Oxidace metanolu je oproti oxidaci vodíku pomalejší, a to má za následek nižší svorkové napětí metanolového článku. Reakce na katodě je velmi podobná katodické reakci u článků PEM. Je to článek nízkoteplotní, rozsah pracovních teplot je 20 130 C. Elektrická účinnost se pohybuje okolo 40 %. Články řadíme do nižší výkonové skupiny jejich výkon je do 10 kw. Oxidace metanolu u DMFC je oproti oxidaci vodíku pomalejší. Je to způsobeno tím, že metanol není oxidován přímo, ale přes několik reakčních mezistupňů, z nichž některé limitují celkovou rychlost oxidace. Při jednotlivých mezistupních vznikají skupiny jako COH, COOH, CO, které se adsorbují na katalyzátor (platinová čerň, Pt) snadněji než vodík a blokují tak jeho další adsorbci. Z toho důvodu se přidává do anodové vrstvy kokatalyzátor rutenium (Ru). Ru napomáhá další oxidaci uhlíkatých skupin na CO2, který jako plyn uniká z katalytické vrstvy. Pro DMFC byl stanoven nejvýhodnější atomární poměr obou katalyzátorů Pt/Ru 1:1. Katalytické vrstvy pro anody DMFC se liší tedy od PMFC především tím, že se používá Pt/Ru čerň místo samotné Pt. Tyto články se používají jako přenosné zdroje elektrické energie, a to především pro elektronická zařízení (např. napájení mobilů, mp3 přehrávačů, PDA, notebooků). 29

Zásadní vliv na chování článku mají části tzv. membránové elektrody. Jde o iontoměničnou membránu, katalytickou vrstvu a difúzní vrstvu. Uspořádání vrstev je na obrázku (obr. 3.5). Obr. 3.5 Uspořádání membránových elektrod [4] A elektrody, B difuzní vrstva, C katalytická vrstva, D iontoměničná membrána Iontoměničná membrána plní funkci elektrolytu s kladnou iontovou vodivostí (H+). Je to polymerní membrána s funkčními řetězci kyseliny. Nejrozšířenější jsou membrány s obchodním názvem Nafion. Nedostatkem této membrány je prosakování metanolu od anody ke katodě. Průsak na katodě způsobuje zablokování katalyzátoru. Rozsah průsaku je do jisté míry úměrný velikosti odebíraného proudu. Membrána se nesmí vystavovat teplotám vyšším než 130 C. Toto je také limitní faktor provozu tohohle palivového článku. V katalytické vrstvě probíhá elektrochemická reakce. Je to mikroporézní struktura skládající se z katalyzátoru (Pt + Ru) a elektrolytu. Difuzní vrstva plní hned několik funkcí. Především zajišťuje dopravu paliva a oxidačního činidla ke katalytické vrstvě, odvádí produkty z reakcí na elektrodách, zprostředkovává elektrickou vodivost. Je vyrobena z uhlíkové tkaniny impregnované teflonem. 30

Výhody palivového přímomethanolového článku: nepracuje se zde s velkými tlaky (jako u článků s plynným palivem) je zde vyloučen únik plynného paliva pracuje i při pokojových teplotách Nevýhody palivového přímomethanolového článku: methanol je jedovatý vlivem zpomalení oxidační reakce má oproti PEMFC nižší svorkové napětí platinový katalyzátor vysoká cena Problémem při realizaci tohoto palivového článku je použití katalyzátoru, který je ovšem nutností. Nejlepším katalyzátorem je tzv. platinová čerň, což jsou drobné platinové částečky s velkým aktivním povrchem a porozitou, čehož je dosaženo speciálním zpracováním. Tento materiál je v součastnosti velmi drahý, čímž razantně narůstá cena DM palivového článku a tudíž je i cena za jednotku energie u tohoto článku o dost vyšší než u PEM článků. 31

3.5 Palivový článek s roztavenými uhličitany (MCFC) [4] Tento vysokoteplotní článek (obr. 3.6) pracuje při teplotách 600 650 C. Tato relativně vysoká teplota je potřeba k tomu, aby se dosáhlo potřebné vodivosti elektrolytu sestávajícího z roztavených uhličitanů draslíku a lithia v matrici z tuhé směsi oxidů lithia a hliníku. Díky takto vysoké teplotě zde není zapotřebí katalyzátor na elektrodách, který zajišťuje průběh reakcí u nízkoteplotních a teplých článků tím, že upraví přiváděné palivo na palivo s vysokým obsahem vodíku. U MCFC je tato přeměna provedena uvnitř zásobníku článku. Obr. 3.6 Princip palivového článku s roztavenými uhličitany MCFC [6] Na čistotu paliva zde neplatí tak přísné podmínky jako u článků nízkoteplotních, odpadá tedy předúprava paliva. Lze tak použít i méně čisté plyny jako bioplyn, uhelný plyn, zemní plyn či skládkový plyn. Plyn přivedeme na anodu, kde vodík, který se při vysoké teplotě uvolnil z paliva i bez pomoci katalyzátoru reaguje s uhličitanovými ionty CO 3 2- z elektrolytu za vzniku vodní páry, CO2 a elektronů. Chemická reakce na anodě je popsána rovnicí: H 2 + CO 3 2- H 2 O + CO 2 + 2e - (14) Chemická reakce na katodě je popsána rovnicí: ½ O 2 + CO 2 + 2e - CO 3 2- (15) 32

Výsledná reakce v článku pak bude mít tvar: H 2 + ½O 2 + CO 2 (katoda) H 2 O + CO 2 (anoda) (16) - anionty CO 3 2- přitom pronikají elektrolytem k anodě V rovnovážném stavu je napětí článku závislé jen na parciálních tlacích H2, O2 a H2O. Většinou CO2 generovaný na anodě přivádíme zpět na katodu, kde je znovu spotřebováván, je však také třeba dále zajistit i nezávislý zdroj tohoto plynu. Technologicky největší problém je návrh elektrod, které musí odolávat velmi agresivnímu prostředí a vysokým teplotám, pře kterých článek pracuje. Takovéto prostředí vyvolává korozi s podstatně snižuje životnost článku. Elektrody musí v tomto prostředí pracovat spolehlivě po dlouhou dobu. Anoda bývá obvykle vyrobena z porézního niklu s přísadou chromu, katoda pak z porézního oxidu nikelnatého s příměsí lithia. Roztavený elektrolyt se nachází v matrici ze směsi oxidů hliníku a lithia (např. LiAlO2). Články tohoto typu dosahují účinností 45 60 %, při využití odpadního tepla lze dosáhnout účinnosti až 85%. Nejčastěji se využívají jako kogenerační jednotky o výkonu od stovek kw do jednotek MW. Výhody palivového článku s roztavenými uhličitany: jsou odolné proti nečistotám v palivu, jako palivo lze použít zemní plyn není zapotřebí drahý katalyzátor při využití odpadního tepla lze dosáhnout účinnosti skoro 85 % Nevýhody palivového článku s roztavenými uhličitany: krátká životnost vlivem agresivního korozního prostředí a vysoké teploty dlouhá doba náběhu až 24 hodin V dnešní době je ve světě aktivních více než 100 souborů s články s výkony většími než 250 kw. K větším projektům patří experimentální elektrárna v Santa Clara postavená v roce 1996 o celkovém výkonu 2 MW, jejíž elektrická účinnost se blíží 60 %, dále pak projekt Kirin Brewery plant v Japonsku, 1 MW elektrárna ve městě Renton ve státě Washington a další. 33

3.6 Palivový článek s pevnými oxidy (SOFC) [4] Články SOFC (obr. 3.7) se v mnoha ohledech od ostatních článků liší. Především tím, že anoda, katoda i elektrolyt jsou vyrobeny výhradně z pevných materiálů keramické povahy. Díky těmto materiálům můžeme článek provozovat při teplotách až 1050 C, což je významně více, než u všech ostatních typů článků. Odpadní teplo vznikající při chodu SOFC je ideální k dalšímu využití - kogeneraci. Drtivá většina aplikací s SOFC je zároveň producentem tepelné energie. Kogenerací zvyšujeme celkovou energetickou účinnost článku až k hodnotám převyšujícím 65 %. Mohou být uspořádány válcově nebo planárně pomocí plochých desek. Ze všech vyzkoušených oxidových materiálů se pro elektrolyt nejvíce osvědčil (a je také nejvíce používán) zirkon dotovaný yttriem. Tento oxid usnadňuje transport iontů kyslíku elektrolytem. Jako materiál elektrod se v současnosti používá speciálně upravených slitin některých kovů a jejich oxidů (Ni, Cr apod.), je však ještě stále zdokonalován problém související s jejich porézností a iontovou vodivostí na rozhraní elektroda-tuhý elektrolyt. Pracovní teplota článku je 600 až 1050 C. Skládá se z palivové a vzduchové elektrody a separátoru. Častější je válcové uspořádání článku, kdy je středem válce přiváděn vzduch a palivová elektroda je při povrchu válce. U tohoto vysokoteplotního článku dochází k rozkladu (reformě) CH 4 (methan) uvnitř článku, není tedy třeba samostatné jednotky pro separaci vodíku. Investiční náklady snižuje i fakt, že vysoké teploty podporují kinetiku probíhajících reakcí, na elektrodách pak není třeba platinové katalytické vrstvy. Na druhou stranu s sebou vysoké teploty přinášejí omezení s ohledem na výběr vhodných materiálů. Obr. 3.7 Princip palivového článku s pevnými oxidy MCFC [6] 34

Princip činnosti SOFC: Na zápornou elektrodu přivádíme palivo (vodík nebo oxid uhelnatý) a na zápornou elektrodu okysličovadlo (vzduch nebo čistý kyslík). Molekula kyslíku na kladné elektrodě pojme elektrony přicházející z vnějšího elektrického obvodu, vznikají tak záporné ionty kyslíku. Ty putují krystalickou mřížkou elektrolytu k záporné elektrodě, kde dochází k oxidaci paliva a uvolnění dalších volných elektronů putujících vnějším obvodem ke katodě. Používáme-li jako palivo vodík, hlavní rovnice článku je: 2H 2 + O 2 2H 2 O (17) Je-li palivem oxid uhličitý CO, rovnice je ve tvaru: CO + H 2 O H 2 + CO 2 (18) Zvolíme-li jako palivo methan CH4, rovnice se změní na CH 4 + H 2 O 3H 2 + CO (19) 35

3.7 Souhrn parametrů palivových článků [4] V následující tabulce (tab. 3) shrnuji nejzákladnější parametry výše uvedených palivových článků (teplota ve C, pohyblivý iont, typ elektrolytu, horní hranici používaných výkonů, elektrickou účinnost, typ používaného paliva, nejčastější aplikace). Druh Nízkoteplotní Středněteplotní Vysokoteplotní Název AFC PEMFC DMFC PAFC MCFC SOFC Teplota [ C] Elektrolyt Pohyblivý iont Elektrická účinnost [%] Výkon [kw] 60 100 20 80 60 130 170 250 600 650 600 1050 KOH Iontoměničná Iontoměničná Tavené karbonáty ZiO2 s dávkou HPO 3 membrána membrána Li, H, K Yttria OH - H + H + H + CO 3 2-45 60 40 60 40 38 45 45 60 50 65 Do 20 Do 250 Do 10 50 stovky kw Jednotky MW Jednotky MW O 2 - Palivo Aplikace H, reformovaná Methanol, H, reformovaná Vodík, nepřímá Všechny druhy, H paliva ethanol paliva paliva bez reformování Kosmické lodě, Přenosné Univerzální Výroba energie Výroba energie Výroba energie lodě, ponorky články Tab. 3.3 Souhrn parametru palivových článků [4] 36

4 SPECIFIKACE LETOUNU MERLIN 100 UL Tato přestavba pohonu letadla je na žádost firmy TechProAviation s.r.o., která se zabývá konstrukcí a výrobou ultra lehkých letadel. 4.1 Popis letounu Merlin 100 UL [12] Letoun (obr. 4.1) je jednomístný, jednomotorový hornoplošník s klasickým uspořádáním ocasních ploch a podvozkem příďového typu. Použitý materiál na drak je slitina hliníku. Kompozitní materiály jsou použity v malé míře na nenosné prvky. Obr.4.1 Vzhled letounu Merlin 100 UL Křídlo je lichoběžníkového tvaru aerodynamicky a geometricky krouceno. Konstrukce je nosníková (hlavní a zadní) se dvěma podélnými výztuhami. Příčnou kostru křídla tvoří žebra. Křídlo je vybaveno štěrbinovou klapkou a křidélkem na odtokové hraně a integrální palivovou nádrží v části náběžné hrany. Uchycení křídla do trupu je realizováno centroplánem (pevně vestavěný do trupu) a závěsy nosníků. Trup má v přední části obdélníkový řez, v ocasní části je řez kruhový. Konstrukce je poloskořepinová tvořená podélnými stringery a příčnými přepážkami. Ocas je standardní konfigurace. Vodorovná plocha má rovnou odtokovou hranu, svislá plocha je šípová. 37

Řízení letounu je realizováno mechanickou cestou. Příčné a podélné řízení je ovládáno táhly, směrové kormidlo je ovládáno lanem. Nožní řízení je napojeno na řiditelnou přední podvozkovou nohu. Klapky jsou ovládány manuálně pákou. Trimovací plocha je ovládána elektrickým servopohonem. Hydraulické brzdy hlavního podvozku fungují nezávisle, aktivují se nožním řízením. Podvozek je tříkolový příďového typu. Hlavní podvozková noha je průběžné kompozitové konstrukce. Bržděná jsou pouze kola hlavního podvozku. Přední kolo je řiditelné. Pohonná jednotka od firmy Verner nese označení JCV 360. Jedná se o benzinový, vodou chlazený čtyřtaktní dvouválec o výkonu 35 koní. Vrtule je dvoulistá s průměrem 1600 mm. Motor pro Merlin 100 UL je čtyřtaktní dvouválec od firmy Verner. S tímto motorem o výkonu 26kW dosahuje letoun Merlin 100 UL maximální horizontální rychlosti 190km/h a cestovní rychlosti na 75% plyn okolo 170km/h. Nejlepší stoupavost je 4,5m/s. Motor má spotřebu 5-6 litrů benzinu natural 95 na hodinu letu při 75% plynu. Se dvěma nádržemi o objemu 2x25 litrů je vytrvalost 5 hodin a dolet 650km. Tento pohon budeme ekvivalentně upravovat na pohon palivovými články. Cena letounu Merlin 100 UL (verze ready to fly) se pohybuje kolem 395 000 kč. 38

4.2 Rozměry letounu Merlin 100 UL [12] Rozměr m Hmotnost kg Rozpětí křídel 7,8 Max. vzletová hmotnost 300 Výška 2,12 Prázdná hmotnost 150 Délka 5,3 Šířka kokpitu 0,7 Tab. 4.1 Rozměry a hmotnost letounu Merlin 100 UL Obr.4.2 Nákresy letounu Merlin 100 UL 39

4.3 Požadavky na pohonnou jednotku s palivovým článkem Palivový článek musí pracovat s nízkými teplotami. Při jeho používání nesmí vznikat žádné produkty zatěžující životní prostředí. Jeho rozměr by měl být co nejvíce kompaktní tak aby se vešel do křídla a také by měl mít nízkou hmotnost. Zadané požadavky: maximální výkon (startovaci): P max = 25 kw výkon trvalý (nominální): P nom = 20 kw vytrvalost na trvalém výkonu: t letu = 55 minut hmotnost letadla: m = 300 kg max. stoupání letadla: v st = 3 m/s cestovni rychlost v = 150 km/hod uvažovaná výška letu bude 800 m Pro výpočet výkonu a spotřeby vodíku palivového článku nás budou zajímat pouze tři hodnoty, což jsou maximalní výkon, výkon trvalý a vytrvalost na trvalém výkonu (P max, P nom, t letu ). Obr. 5.1 Uvažovaný profil letu Tento graf (obr. 5.1) odpovidá zadaným požadavkům letadla s pohonnou jendotkou na palivový článek. 40

5 NÁVRH PALIVOVÉHO ČLÁNKU PRO POHON LETOUNU MERLIN 100 UL 5.1 Proč jsem zvolil palivový članek typu PEM: Je to nízkoteplotních PČ s polymerní elektrolytovou membránou (PEM) využívající jako palivo vodík (H2) a jako oxidovadlo kyslík (O2) má oproti jiným druhům PČ tu výhodu, že reakčním produktem je pouze voda a nevznikají žádné ekologicky nežádoucí skleníkové nebo toxické plyny. Také pracuje za nízkých teplot. A má dobrý poměr mezi elektrickým výkonem a hmotností palivového článku. Dále použité palivo, vodík má vysokou hodnotu spalného tepla oproti jiným palivům (viz. tab. 5.1). Palivo (plynné) Spalné teplo [MJ/kg] (20 C,1atm) Vodík 142 Metan 56 Etan 52 Propan 50 Butan 50 Palivo (kapalné) Spalné teplo [MJ/kg] (20 C,1atm) Benzín 47 Motorová nafta 45 Metanol 23 Etanol 30 Tab. 5.1 Spalná tepla různých paliv [13] 41

5.2 Výpočet palivového članku typu PEM H 2 O 2 : Základní reakční rovnice může být napsána v následujícím tvaru: Energetické poměry výše uvedené reakce jsou následující [14]: ΔG = -237,3 kj/mol při 25 C ΔH = -285,8 kj/mol při 25 C Kde ΔG představuje změnu volné Gibbsovy energie a ΔH změnu entalpie při uvedené teplotě. Oproti většině běžných spalovacích reakcí je tedy reakční produkt, voda, v kapalném skupenství, zatím co reaktanty jsou ve skupenství plynném, přičemž u většiny spalovacích reakcí tomu bývá přesně naopak. S tímto jevem souvisí i fakt, že v této reakci je změna entropie (TΔS) oproti teoretickým poučkám záporná a její změna tedy přispívá k celkovému zvýšení Gibbsovy volné energie, která se počítá podle vztahu [14]: ΔG = ΔH-T ΔS [kj/mol] (21) Kde ΔG představuje změnu volné Gibbsovy energie, ΔH změnu entalpie a TΔS změnu entropie při dané teplotě. Základním účelem PČ je samozřejmě přeměna chemické energie uložené v palivu na energii elektrickou a to v ideálním případě jak bez ohmických tepelných ztrát, tak bez jiných ztrát, u této technologie nejčastěji způsobených nevratnými změnami na elektrodách. Pokud budeme uvažovat takovýto ideální PČ, můžeme spočítat jeho maximální teoretickou účinnost za předpokladu, že veškerá volná Gibbsova energie se přeměňuje na žádoucí formu energie (u popisovaného PČ na energii elektrickou) na základě hodnot reakčních energií uvedených výše v této kapitole podle následujícího vztahu [14]: (20) ( ) (22) Takto vysoká hodnota teoretické účinnosti přeměny energie je ve srovnání se spalovacími motory možná díky skutečnosti, že přeměna energie v PČ není na rozdíl od spalovacích motorů limitována Carnotovým cyklem. Při praktickém provozu PČ PEM probíhá konverze chemické energie vodíku na energii elektrickou obvykle s účinností kolem 59 %. [13] 42

5.2.1 Výpočet napětí palivového článku PEM H 2 O 2 Po palivovém článku požadujeme, aby při provozu nepřetržitě dodával do pohonne jednotky potřebný elektrický výkon. Žádoucí je zkonstruovat PČ tak, aby bylo jeho svorkové napětí co nejvyšší a co nejméně závislé na výkonovém zatížení (ideální zdroj napětí). Uvnitř článku by proto nemělo docházet ke zpomalování reakčních mechanismů ani k nežádoucím nevratným dějům. [13] Napětí ideálního PČ, ve kterém se veškerá energie paliva přeměňuje na energii elektrickou a uvnitř kterého nedochází k nevratným reakčním a polarizačním pochodům. Potom napětí článku za standardních podmínek (p = 101,3kPa, T = 25 C, koncentrace reaktantů i produktů c = 1mol/l) můžeme spočítat [13]: (23) kde: E0 [V] standardní elektrodový potenciál ΔG [kj/mol] změna volné Gibbsovy energie ΔH [kj/mol] změna entalpie T ΔS [kj/mol] změna entropie při dané teplotě n [-] počet elementárních elektrických nábojů (elektronů) vyměněných mezi reaktanty a produkty při oxidoredukční reakci podle chemické rovnice reakce, n = 2 2 elektrony vodíku H 2 F [C/mol] Faradayova konstanta: F = 96 485,339 C/mol 43

Pro obecnou hodnotu napětí článku při nestandardních podmínkách pak platí Nernstova rovnice [14]: [ ] [ ] kde: - tlak vodiku v palivovém článku bude: 101325 Pa - tlak výstupní vody: = 38900 Pa - vzduchu bude atmosférický: = 101325 Pa - pracovní teplota článku bude: T = 70 C + 273,15 = 343,15 K E [V] obecné napětí článku při nestandardních podmínkách E0 [V] vratné napětí článku za standardních podmínek R [J K-1 mol-1] univerzální plynová konstanta R = 8,314 462 J K-1 mol-1 T [K] absolutní teplota p [Pa] parciální tlak reakčních plynů (24) Pro další výpočet si musíme zvolit rozměr článku, ve které probíha chemická reakce. Tu volím na základě místa v dutině křídla. Rozměr článku bude 10 cm x 10 cm, z čehož vyplívá že velikost plochy článku je: S = 10 10 = 100 cm 2 Dále musíme zvolit proud v palivovém článku, jenž nám ovlivňuje výkon palivového článku. Opakovanými výpočty (iterační metodou) jsem zjistil, že proud bude mít tuhle hodnotu: I = 95 A Výpočet proudové hustoty palivového článku: (25) 44

Palivový článek, podobně jako ostatní chemické zdroje elektrické energie vykazuje pokles svorkového napětí při zatěžování. Tento pokles napětí je způsoben obecně nevratnými ději probíhajícími v reálném palivovém článku (také se mluví o polarizačních nebo přepěťových dějích). Celkový úbytek napětí je tvořen zejména třemi dílčími úbytky zapříčiněnými chemickými, fyzikálními a technologickými jevy. Jedná se o následující jevy spojené s úbytkem elektrodového napětí (viz. obr. 5.2) [13]: 1. Aktivační polarizace (Uakt. [V]) 2. Ohmické ztráty (Uohm. [V]) 3. Koncentrační ztráty (Ukonc. [V]) Obr. 5.2 Úbytek napětí palivového článku při zatížení [14] Ad 1.: Aktivační polarizace: Tento jev je způsoben chemicko fyzikálními poměry v okolí elektrod, především pomalou kinetikou elektrochemických reakcí probíhajících na jejich povrchu. Podobně jako u jiných chemických reakcí, u elektrochemických reakcí je potřeba pro jejich započetí překonat aktivační bariéru, která se projevuje jako aktivační polarizace. Její velikost se odvíjí od materiálových vlastností povrchu elektrod (fyzikální a chemické vlastnosti materiálu současně s výrobním provedením např. drsný hladký povrch), přítomnosti (či nepřítomnosti), typu a koncentrace katalyzátorů, absorpce či desorpce reaktantů a produktů na povrchu elektrod a přechodem elektronů přes elektrickou dvojvrstvu vzniklou u povrchu elektrod. [13] 45

V literatuře [14] se pro výpočet aktivační polarizace uvádí tzv. Tafelova rovnice [14]: ( ) [ ] (26) ( ) ( ) Kde: c [-] je koeficient přenosu elektronů, může nabývat těchhle hodnot c = 0 1, pro symetrický přenos elektronů se volí: c = 0,5, pro většinu elektrochemických reakcí se volí c v tomto rozmezí od 0,2 do 0,5. Volím c = 0,42. i 0 [A cm-2] výměnná proudová hustota, volí se v závisloti na použitém materiálu u katalizátoru. Budeme používat platinový katalyzátor z tab. 5.2 vyplývá že i 0 = 5 x 10-4 Materiál katalyzátoru i 0 [A/cm 2 ] Pb (olovo) 2,5 x 10-13 Zn (zinek) 3 x 10-11 Ag (stříbro) 4 x 10-7 Ni (nikl) 6 x 10-6 Pt (platina) 5 x 10-4 Pd (palladium) 4 x 10-3 Tab. 5.2 Výměnná proudová hustota pro různé druhy katalyzátorů 46

Ad 2.: Ohmické ztráty (polarizace): Tyto ztráty jsou způsobeny odporem, který klade elektrolyt v článku, materiál elektrod a kontaktním odporem na styku elektrolytu s elektrodami. Tyto ztráty popisuje Ohmův zákon [13]: [ ] (27) Kde: U ohm [V] je úbytek napětí v důsledku ohmických ztrát, R ohm [ cm 2 ] je celkový odpor článku (zahrnující elektrický, iontový a kontaktní odpor). Pro náš článek je odpor roven: R ohm = 0,226 cm 2 Ad 3.: Koncentrační polarizace: Koncentrační polarizace se většinou objevuje až při velkém zatížení článku, kdy jsou reaktanty rychle spotřebovávány a dojde k vytvoření koncentračního gradientu mezi částí elektrolytu v oblasti u povrchu elektrod a ostatní částí elektrolytu. Pomalá difuze reakčních plynů na elektrodách je hlavní příčinou koncentračních ztrát, i když pomalý pohyb částic směřujících ať už z elektrolytu k elektrodě nebo naopak hraje také určitou roli. [13] Výpočet koncentrační ztráty [14]: ( ) [ ] (28) ( ) ( ) Kde: i max [A/cm 2 ] je maximální proudová hustota palivového článku. U PEM článků je maximální proudová hustota rovna: i max = 0,98 A/cm 2 Vypočtená hodnota U konc má tak nízkou hodnotu, že ji můžeme zanedbat. 47

5.2.2 Celkové napětí palivového článku Výpočet celkového napětí v palivovém článku: U PČ = E U akt U ohm = 1,045 0,2658 0,2148 = 0,5644 V (29) 5.2.3 Výpočet výkonu palivového článku Výkon 1 cm 2 palivového článku spočítame z: P (1cm 2) = U PČ. i PČ = 0,5644 0,95 = 0,5362 W/cm 2 (30) Výkon palivového článku o naší zvolené ploše S = 100 cm 2 bude: P( 100cm 2) = P (1cm 2) S = 0,5362 100 = 53,62 W (31) Abychom dosáhli požadovaného výkonu P max = 25 kw, poskládáme jednotlivé články za sebe do série. Po 140 kusech ve 4 blocích obr. 5.3. 140 článků 140 článků 140 článků 140 článků Obr. 5.3 Schéma čtyř bloků po 140 článcích = 560 článků Potom celkový výkon jednoho bloku: P PČ = P( 100cm 2) 140 = 53,62 140 = 7506,8 W (32) Celkový výkon všech čtyř bloků: P celk = P PČ 4 = 7506,8 4 = 30027,2 W = 30,0272 kw (33) Celkový výkon P celk = 30,0272 kw nám splňuje zadané požadavky jenž byli P max = 25 kw. 48

5.2.4 Výstupní proud ze všech 4 bloků palivových članků Jelikož budou všechny palivové články zapojeny v sérii bude proud stejny jako v prvním palivovém článku. I out = I = 95 A 5.2.5 Výstupní napětí ze všech 4 bloků palivových članků Všechny palivové články jsou zapojeny v sérii tudíž napětí se sčítá (vynasobíme napětí jednoho článku celkovým počtem všech článků, což je: 140 4 = 560): U out = U PČ 560 = 0,5644 560 = 316,064 V = 316,1 V 5.2.6 Výpočet spotřeby paliva (H 2 ) při maximálním výkonu článku Pro výpočet objemového množství spotřebovaného vodíku vyjdeme částečně z Faradayových zákonů a definic elektrického proudu a molárního množství: Kde: Q [C] je elektrický náboj prošlý obvodem zapojeným k palivovému článku I [A] elektrický proud t [s] čas (34) Pro maximální hodnotu výkonu (30,0272 kw) je proud článkem: I = 95 A = 95 C s -1 Počet elektronů Ne prošlých obvodem při této hodnotě proudu za 1 s: (35) Kde e [C] je náboj elektronu (elementární náboj). e = 1,602 10-19 C Na anodě probíhá oxidace podle rovnice: H 2 2H + + 2e - (36) A na katodě naopak redukce podle rovnice: (37) 49

Z rovnice (36) je patrné, že jedna molekula vodíku H2 odevzdá při reakci v PČ na anodě dva elektrony. Jestliže potom podělíme počet elektronů prošlých obvodem za 1s (Ne), Avogadrovou konstantou NA, dostaneme jejich množství za 1s vyjádřené v molech. Z rovnice (36) dále plyne, že počet molekul vodíku je oproti počtu elektronů poloviční, vypočtené množství elektronů tedy ještě podělíme dvěma a dostaneme množství molekul vodíku zreagovaných za 1s (mol H2 s -1 ). Nakonec vynásobíme celou rovnici molárni hmotností vodíku (M = 2 [g/mol] ) čimž dostaneme hmotnost. Popisovaný postup můžeme zapsat následovně a rovnou dosadit: Spotřeba jednoho článku: (38) Spotřeba všech 4 bloků palivových článků (560 článků): S celk = S p1 560 = (9,8474 10-4 ) 560 = 0,55145 (39) Spotřeba vodíku na 40 minut (2400 s) letu: S letu = S celk 2400 = 0,55145 2400 = 1323,49 g H 2 => m = 1,32 kg (40) Přepočet na litry při vstupním tlaku vodíku p(h 2 ) = 101325 Pa (atmosférický tlak) (41) 50

6 PŘESTAVBA POHONU LETOUNU MERLIN 100 UL 6.1 Schéma pohonné jednotky letadla Vzduch H 2 Palivový článek č Voda DC/DC měnič č Motor č V r t u l e Obr. 6.1. Schéma pohonné jednotky letadla 6.2 Přívod paliva z palivového článku Vodík bude uskladněn v nádrži pod tlakem 4,5 MPa a bude mít teplotu 25 C. Přes redukční ventil bude přiváděn potrubím do palivového článku. Redukční ventil sníží tlak vodíku na vstupu do palivového článku na tlak atmosférický. Nádrže viz. kapitola 7. Vzduch bude nasaván přímo z ovzduší (bude mít atmosférický tlak a teplotu okolí cca 25 C) a bude přiváděn do palivového článku. 51

6.3 Palivový článek Článek se vyrábí ve tvaru mnohavrstvého sendviče složeného z dílčích článků. Každý dílčí článek se skládá se dvou elektrod oddělených membránou z pevného polymeru. Schéma zapojení palivových článků v letounu: Vnější rozměry jednoho bloku palivového článku: 150 x 150 720 mm. Hmotnost 1 bloku palivových článků je 17 kg. V letadle jsou 4 bloky palivových článků po dvou v jednom křídle. Nádrže na vodík jsou dvě každá v jednom křídle. 52

6.4 Měnič (DC / DC měnič) Jedná se součástku mezi palivovým článkem a motorem. Je takřka nemožné zkombinovat palivový článek a elektromotor přímo bez použití usměrňovače či měniče. Zjednodušená definice říká: Měnič v elektrotechnice je zařízení sloužící ke změně parametrů elektrické energie. Základními parametry elektrické energie jsou velikost elektrického napětí, proudu, u střídavých napájecích systémů také frekvence. Z fyzikální podstaty vyplývá, že účinnost přeměny energie je vždy menší než 100%, každý měnič má tedy ztráty. Měniče elektrické energie většinou pracují s velmi dobrou účinností, ztráty v okolí pracovního bodu jsou kolem 5%, pokud je však zařízení nezatížené relativní ztráty bývají vyšší. [15] V mém případě se jedná o DC/DC měnič protože palivový článek vytvoří stejnosměrné napětí, přičemž zvolený motor pro rozběh také potřebuje stejnosměrné napětí ale o jiných hodnotách. Pojmem DC/DC-měnič nebo také stejnosměrný měnič se obvykle označuje elektronický měnič napětí určený pro změnu velikosti stejnosměrného napětí nebo proudu, obecně pro převod mezi různými stejnosměrnými napájecími soustavami. [15] Motor i palivový článek produkují dosti vysoké hodnoty napětí a proudu s velkým celkovým výkonem. Proto bylo opět nutné hledat nestandardní měniče, ale hlavně hledat ve výkonové oblasti průmyslové techniky. Potřebujeme měnič co nám upraví napětí U out = 316 V a proud I = 95 A z palivového článku, na vstupní parametry motoru jež jsou I motor = 400 A, U motor = V Jako nejvíce vyhovující byl vybrán výrobek Mentor MP firmy EMERSON Industrial Automation divize Control Techniques. Konkrétně model MP420A4(R). Mentor MP je stejnosměrný měnič 5. generace společnosti Control Techniques, který adoptoval řídicí část z univerzálního střídavého měniče Unidrive SP. Díky tomu se Mentor MP řadí k nejvyspělejším stejnosměrným měničům na trhu. Poskytuje optimální výkon a flexibilní systémové rozhraní. Výkon na výstupu z měniče bude nižší o jeho ztráty: P 2 = 30,03 kw 0,95 = 28,53 kw výkon na výstupu z měniče 53