Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Michaela Vodáková. Sirotčí důchod. Bakalářská práce

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Michaela Vodáková Sirotčí důchod Bakalářská práce Olomouc 2014

Poděkování Děkuji Mgr. Petře Melotíkové za její podněty, cenné rady a poskytnuté konzultace, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytla při jejím zpracování.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Sirotčí důchod vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Olomouci dne 30. 6. 2014 Michaela Vodáková

OBSAH ÚVOD... 6 1 VZNIK A VÝVOJ SIROTČÍHO DŮCHODU... 8 1.1 Vývoj do roku 1918... 8 1.2 Období za první republiky do únorového převratu v roce 1948... 9 1.3 Období v letech 1949-1989... 11 1.4 Vývoj po roce 1989 do současnosti... 11 2 SIROTČÍ DŮCHOD... 13 2.1 Význam sirotčího důchodu... 13 2.2 Podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod... 14 2.3 Základní pojmy... 15 2.3.1 Pozůstalostní důchod... 15 2.3.2 Důchodové pojištění... 16 2.3.3 Zkoumání potřebné doby pojištění... 17 2.3.4 Nezaopatřené dítě... 18 2.3.5 Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání... 19 2.3.6 Převzetí do péče nahrazující péči rodičů... 21 2.4 Nárok na výplatu sirotčího důchodu... 24 2.4.1 Vzorové příklady nepřiznání sirotčího důchodu... 25 2.5 Výše sirotčího důchodu... 26 2.6 Zánik nároku na sirotčí důchod... 27 2.7 Valorizace sirotčího důchodu... 28 2.8 Souběh nároků na výplatu sirotčího důchodu a jiného důchodu... 30 3 ORGANIZACE A ŘÍZENÍ V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ... 32 3.1 Orgány na úseku důchodového pojištění... 32 3.2 Povinnosti příjemce sirotčího důchodu v důchodovém pojištění... 34

3.3 Zahájení řízení o přiznání sirotčího důchodu a jeho průběh... 35 3.4 Opravné prostředky... 36 4 PŘÍLOHY... 38 ZÁVĚR... 42 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJŮ... 44

ÚVOD Mezi základní úlohy státu bezesporu patří i sociální ochrana jeho obyvatel. K této ochraně se kromě dalších řadí i sirotčí důchod jakoţto pozůstalostní dávka důchodového zabezpečení určená nezaopatřenému dítěti. Ústřední podmínkou však, jak uţ název vypovídá, je smrt rodiče, osvojitele nebo jiné osoby, která nahradila péči rodičů, a jejíţ smrtí tak dítě ztratilo osobu, která vůči němu měla vyţivovací povinnost. Uţ od pradávna se ochraně osiřelých dětí věnovala zvýšená pozornost a postupem času a vývoji práva se k jejich pomoci kromě nejbliţšího rodinného kruhu připojil i stát. Cílem sirotčího důchodu je tedy snaha zajistit takovému dítěti alespoň minimální míru ţivotního standardu. Svou bakalářskou práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. První kapitolu tvoří historický vývoj sirotčího důchodu aţ do dnešní doby včetně soudobé právní úpravy. Druhá kapitola pojednává o sirotčím důchodu jako takovém a k čemu slouţí. Dále vymezuje klíčové pojmy s ním spojené, podmínky vzniku a zániku nároku na sirotčí důchod a stanovení jeho výše. Zachycuje i problematiku kolize sirotčího důchodu s jinou dávkou důchodového pojištění. Třetí kapitola zahrnuje řízení ve věci sirotčího důchodu a jeho průběh, orgány vystupující v tomto řízení a uvádí i opravné prostředky, přičemţ se soustřeďuje především na stěţejní námitkové řízení. Nastiňuje také nezanedbatelnou úlohu veřejného ochránce práv v této oblasti. Čtvrtá kapitola obsahuje účelné přílohy, které zahrnují dokumenty spjaté s institutem sirotčího důchodu: oznámení o valorizaci sirotčího důchodu a rozhodnutí o jeho přiznání. Vzhledem k tomu, ţe jsem pouţila vlastní dokumenty, znemoţnila jsem u některých osobních údajů jejich čitelnost. Dané téma jsem si zvolila zejména proto, ţe já sama jsem poţivatelkou sirotčího důchodu a touto cestou mám moţnost se o této problematice dozvědět více. Své dosavadní zkušenosti se sirotčím důchodem z pohledu laika si takto rozšířím o detailní informace, které hodlám předat dále ve formě této práce. Při zpracování této bakalářské práce vycházím zejména z knihy Právo sociálního zabezpečení, kterou vypracoval Petr Tröster a jeho kolektiv a dále ze Slovníku sociálního zabezpečení od Anny Arnoldové. Klíčovou literaturu dle mého názoru tvoří i Sborník 6

stanovisek veřejného ochránce práv v oblasti důchodů, který vydala Kancelář veřejného ochránce práv. Veškerá právní úprava, ze které jsem při zpracování této práce čerpala, je platná a účinná ke dni 30. června 2014. 7

1 VZNIK A VÝVOJ SIROTČÍHO DŮCHODU Není společnosti, ať uţ v současnosti nebo v daleké minulosti, která by se nezabývala problematikou ochrany obyvatelstva, zvláště ochranou dětí, nacházejícího se v tíţivé sociální situaci. Vţdy nějakým způsobem hledala řešení, jak své obyvatele zabezpečit v případě invalidity, stáří nebo smrti jejich rodinného člena. Jiţ v úvodu uvádím, ţe ochrana jednostranně či oboustranně osiřelých dětí byla zajištěna zpočátku ve formě péče nejbliţších členů v rodové společnosti, aţ se postupným vývojem přenesla na církev a dále na šlechtu. Poté se do této péče vloţily obce a stát, které tuto funkci samy přebraly. 1 1.1 Vývoj do roku 1918 V období starověké otrokářské společnosti představoval otrok pro svého pána majetek a záleţelo tedy pouze na jeho libovůli, zda se o něj postará, nebo ho nechá napospas osudu. V této době se jiţ formovalo státní zabezpečení, které však příslušelo pouze pozůstalým manţelkám a dětem vyslouţilých vojáků, avšak ke konci tohoto období začali svobodní občané zakládat sdruţení i na zabezpečení pozůstalých členů z nevojenských rodin, 2 které společnost do této doby vnímala jako přítěţ a podle toho s nimi tak i nakládala. Vraţdy nebo vylučování ze společnosti byly na denním pořádku. 3 Za doby starého Říma, kdy chudnutí obyvatelstva pomalu, ale jistě oslabovalo ekonomickou rovnováhu říše, se organizovaly podpůrné akce s cílem alespoň prozatímně tuto situaci zlepšit, např. ve formě rozdávání chleba chudým. 4 Ve starověkém Řecku však existoval propracovanější systém sociální politiky byly zavedeny reformy, které se snaţily zabránit tzv. dluţnímu otroctví, a pomoc garantovaná státem, pokud k takovým případům skutečně došlo. 5 Větší pokrok nastal ve středověku, ve kterém pozůstalé příslušníky rodiny zabezpečovaly svépomocné podpůrné spolky. Zpočátku takové spolky vznikaly mezi horníky, poté se k nim přidali vlastníci dolů a i někteří řemeslníci. Nedílnou součástí těchto spolků byly i pokladny, kam jeho členové přispívali ze svých mezd pro případ invalidity nebo 1 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. 2 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19. 3 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 5. 4 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19. 5 VACÍK, Antonín a kol. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2002, s. 16. 8

zabezpečení rodiny následkem jejich smrti. 6 Dá se tak říci, ţe šlo o ranou fázi odborových organizací. Postavení církve v oblasti péče o chudé představovalo do 18. století zásadní roli. Poté tato péče přešla na vrchnost, avšak to neznamená, ţe by tímto krokem úloha církve skončila, a dále na obce, které však pečovaly pouze o chudé s domovským právem, tedy občany českých zemí, 7 kdy tato péče obsahovala poskytování přístřeší a stravy, 8 vzácně i oblečení. 9 Reformou státní správy za vlády Marie Terezie došlo i k obsazení vysokých úředních funkcí členy z řad veřejnosti, kdy tyto pozice do této doby náleţely pouze šlechtě. S touto změnou vznikla i otázka následného zabezpečení úředníků, kteří, na rozdíl od šlechty, byli odkázáni pouze na své platy. To vedlo v roce 1771 k vydání pensijního normálu 10 pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří věrně slouţili, který u nás později tvořil základ státního zaopatření pro tyto osoby. V 18. a počátkem 19. století byl sirotčí důchod státem přiznáván na základě výše zmíněného pensijního normálu pouze pozůstalým dětem po vojenských vyslouţilcích a státních zaměstnancích. V Německu koncem 19. století Bismarck 11 zavedl kromě jiného i obligatorní nemocenské a úrazové pojištění, tvořící tzv. Bismarckův model sociálního pojištění, který inspiroval mnohé evropské země včetně Rakouska-Uherska, zahrnující i dnešní území České republiky. 12 1.2 Období za první republiky do únorového převratu v roce 1948 Československo, co se týče sociální politiky, převzalo právní předpisy Rakouska- Uherska, které postupem času novelizovalo. Organizace sociálního pojištění však do této doby nevykazovala jednotnost, proto bylo zapotřebí sjednotit samostatně stojící normy sociálního pojištění a umoţnit nárok na pobírání sociálního pojištění širšímu okruhu obyvatelstva, 13 jelikoţ do této doby stát stále upřednostňoval především státní zaměstnance. Ačkoli péči o chudé i nadále vykonávaly obce, zájem státu v této oblasti značně vzrostl. Dobročinně se zde angaţovaly i četné dobrovolnické organizace a spolky, např. Československý červený kříţ. 6 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. 7 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 19 20. 8 Oboje však v nejnutnějším rámci na pokrytí základních potřeb. 9 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6. 10 Pojem penzijní normál neznamená předpis důchodového pojištění dostupný všem, nýbrţ pouze určitému okruhu osob. Financoval se ze státního rozpočtu. 11 Otto von Bismarck byl významný politik 19. století, známý pod přezdívkou Ţelezný kancléř. 12 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 20 22. 13 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 13. 9

Mezi nejvýznamnější právní předpisy patří zákon č. 199/1919 Sb., o organizaci péče o válečné poškozence, ve kterém se stanovily podmínky nároku na tuto péči, přičemţ za válečného poškozence zákon povaţuje i pozůstalé po zemřelých nebo nezvěstných osobách, 14 na jejichţ výţivu tyto osoby za ţivota byly po zákonu povinny přispívati. Dále zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který se však týkal pouze dělnických profesí. 15 Obsahoval kromě jiného i invalidní a starobní pojištění, která spadaly pod Ústřední sociální pojišťovnu, a k níţ patřil dle 106 i sirotčí důchod a jeho výplata. Výše výplaty sirotčího důchodu se odvíjela podle čtyř kategorií, do kterých byli uţivatelé důchodu zařazováni. 16 Tento zákon nahlíţel na sirotčí důchod odlišněji neţ nynější právní úprava, jelikoţ přiznával nárok na sirotčí důchod dítěti mladšímu 18 let. Dále výslovně stanovil podmínku určení otcovství u mimomanţelských dětí a umoţňoval nárok na sirotčí důchod i po smrti pěstouna. Pokud však sirotek uzavřel sňatek, naplnil tímto podmínku zániku nároku na sirotčí důchod, nehledě na to, zda dovršil 18 let věku či nikoli. Zákon rovněţ obsahoval důchod po nezvěstných, kdy v 122a výslovně uváděl: Je-li pojištěnec nebo důchodce déle jednoho roku nezvěstným, lze přiznati vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným. Poslední demokraticky přijatý zákon v sociální sféře představoval zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který sjednotil sociální pojištění do uceleného právního předpisu, a jehoţ provádění bylo svěřeno Ústřední národní pojišťovně. V souvislosti se sirotčím důchodem upravoval problematiku v případě ztráty ţivitele 17 v důsledku smrti a důchodové pojištění, kdy prodlouţil nárok na sirotčí důchod a stanovil maximální věkovou hranici na 25 let. Jednalo se o velmi progresivní zákon, který posílil právní jistotu obyvatelstva ve státě. 14 Takovými osobami se podle 1 písm. a) tohoto zákona rozumějí invalidé se sníţenou pracovní schopností, nebo této schopnosti trvale pozbyli z důvodu vojenské sluţby, vojenských úkonů, zaměstnání ţelezničního zřízence nebo kteří byli zajati. 15 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 8. 16 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 22 23. 17 Se ztrátou ţivitele je spojena i ztráta pravidelných příjmů pozůstalé rodiny. Tento stav znamená pro takovou rodinu citelné zhoršení ţivotní situace, coţ je předmětem důchodového pojištění, kam spadá i sirotčí důchod a jeho vyplácení, pokud zemřelému vznikl ke dni smrti nárok na starobní nebo invalidní důchod. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 125 126. 10

1.3 Období v letech 1949-1989 Po politickém převratu v únoru roku 1948 došlo k přeměně i v sociální oblasti, kterou silně poznamenal vliv Sovětského svazu, ačkoli se jeho sociální právní úprava vyvinula ve zcela jiných podmínkách neţ československá. 18 Na základě zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění nastalo oddělení důchodového a nemocenského pojištění, které provádělo Revoluční odborové hnutí jakoţto orgán Komunistické strany Československa. Zákon dále pamatoval i na oběti Druhé světové války, kterým v 6 zajistil péči a zabezpečení. Sociální zabezpečení bylo v právní úpravě zakotveno jako zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení a upravovalo jak důchodové zabezpečení, tak i sociální péči o obyvatelstvo, která figurovala jako nástupce chudinské péče, jenţ v té době zabezpečoval stát a jeho orgány. 19 Zákon o sociálním zabezpečení v 4 odst. 1 zaručoval vyplácení sirotčího důchodu pozůstalým po zemřelém ţiviteli, přičemţ stejně jako předchozí právní úpravy umoţňoval nárok na sirotčí důchod po pěstounovi a i nadále stanovil maximální věkovou hranici na 25 let. Další reforma v sociální sféře nastala v roce 1964, kdy byl přijat zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení. 20 Sirotčí důchod upravoval v 33 a 34, přičemţ v 34 odst. 6 bylo moţno výplatu sirotčího důchodu zastavit, pokud sirotek uzavřel sňatek či pokud ţil v domácnosti, jejíţ příjem přesahoval částku 600 Kč na osobu měsíčně. Sirotčí důchod navíc nově náleţel nejdéle do 26 let věku, pokud byly splněny stanovené podmínky, např. soustavná příprava na budoucí povolání. Za zmínku rovněţ stojí i 33 odst. 6: Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 620 Kčs měsíčně. Dále byl přijat i zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení druţstevních rolníků, který vzhledem k nepříliš fungujícímu státnímu hospodářství stávající sociální úroveň státu spíše zhoršil. 1.4 Vývoj po roce 1989 do současnosti Předchozí období se vyznačovalo výrazným poklesem úrovně v sociální oblasti, na který mělo vliv především neefektivní hospodářství a stagnující ekonomika státu. 21 Proto v roce 1990 vznikl Scénář sociální reformy, který měl za úkol změnit tehdejší stav sociální 18 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 24. 19 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 16 18. 20 Tento zákon byl v roce 1975 nahrazen stejnojmenným zákonem. 21 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 24 25. 11

politiky k lepšímu. Dále byla vytvořena i tzv. záchranná sociální síť, která měla usnadnit přechod mezi politickými reţimy a zabránit s tím souvisejícímu náhlému zchudnutí obyvatelstva. V kontextu sirotčího důchodu se jednalo zejména o dvě právní úpravy. První z nich, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se týká státní ochrany rodin s dětmi a dávek jim určeným. Zákon také pracuje s pojmy nezaopatřené dítě a soustavná příprava dítěte na budoucí povolání. 22 Druhý právní předpis, zákon č. 155/1995, o důchodovém pojištění, upravuje jednotlivé druhy důchodů a podmínky vzniku nároku na důchod a jeho výši, stejně jako problematiku souběhu nároků na důchody a jejich výplatu. 23 Zákon o důchodovém pojištění zároveň usnadnil přechod na systém důchodového pojištění od tehdejší úpravy sociálního zabezpečení, která neměla tak dobře propracovaný důchodový systém. 24 22 Těmito pojmy se podrobněji zabývám v druhé kapitole na straně 17 20. 23 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 19 20. 24 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 25. 12

2 SIROTČÍ DŮCHOD Sirotčí důchod jakoţto pozůstalostní důchod náleţí nezaopatřenému dítěti nejdéle do 26 let věku. Sociální událostí je v tomto případě smrt, resp. ztráta ţivitele, ať uţ rodiče dítěte nebo osoby, která funkci rodiče plnila a o dítě se starala, nesmí se však jednat o pěstouna 25 či jeho manţela. Problematiku sirotčího důchodu upravuje široká škála právních předpisů, především zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který stanoví podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod a jeho výši, přičemţ se zabývá i situací, kdy osobě pobírající sirotčí důchod vznikne nárok na vyplácení další důchodové dávky. Dále pak zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který mimo jiné upravuje podávání ţádosti o přiznání sirotčího důchodu a určuje i lhůtu pro jejich výplatu. Za zmínku stojí i zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, kterým se zabezpečuje úhrada státních výdajů na výplatu důchodů včetně sirotčího důchodu. Řízení ve věci sirotčího důchodu upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který řeší otázku místní příslušnosti správního orgánu 26 a zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který se zabývá opravnými prostředky. O sirotčím důchodu se nepřímo zmiňuje i Listina základních práv a svobod, která v 30 odst. 1 a 2 zaručuje právo na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě ţivitele 27 a pomoc od státu pro rodiče, kteří pečují o děti 28. Správním orgánem, který v oblasti sirotčího důchodu vystupuje, je především Česká správa sociálního zabezpečení. 29 2.1 Význam sirotčího důchodu Dávka důchodového pojištění jeho příjemci kompenzuje určitou ţivotní situaci, ve které se tato osoba nachází. V případě sirotčího důchodu se tak pozůstalému nezaopatřenému dítěti poskytuje finanční náhrada za zemřelého člena rodiny. 25 Pěstounská péče vylučuje nárok na pobírání sirotčího důchodu i po smrti pěstouna. 26 Konkrétně v 11 odst. 1 písm. d). 27 Nárok na určitou výši dávky však Listina výslovně neuvádí. Kromě toho je z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 38/95 patrné, ţe nikdo nemá od státu záruku, ţe ačkoli dosáhne určitého věku a dostane se do určité sociální situace, má nárok na určitou výši důchodu nebo další dávku v oblasti důchodů. PŘIB, Jan, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové předpisy s komentářem. 6. vydání. Olomouc: ANAG, 2010, s. 28. 28 Listina se sice výslovně zmiňuje o obou rodičích, na druhou stranu i rodiči, který po smrti manţela nebo manţelky pečuje o jednostranně osiřelé dítě, a který pobírá vdovský nebo vdovecký důchod, jenţ se sirotčím důchodem velmi úzce souvisí, stát finančně pomáhá. 29 PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 28. 13

Úloha sirotčího důchodu spočívá v tom, ţe se snaţí pozůstalým členům rodiny usnadnit náhle vzniklou a nelehkou ţivotní situaci a především pozůstalému dítěti nahradit část příjmu zesnulého, na kterém závisela výţiva tohoto dítěte. Lze tedy říci, ţe plní ekonomickou funkci, kdy zasíláním pravidelných peněţních dávek jeho příjemci zajišťuje takové osobě důstojný ţivot ve společnosti a vyrovnává ekonomický pokles ţivotní úrovně, který by dítěti nastal v důsledku úmrtí člena rodiny, to znamená, ţe ačkoli se jedná o finanční částku, neslouţí k vylepšení ţivotní situace jejího příjemce před smrtí jeho ţivitele. V případě oboustranně osiřelého dítěte se takovému dítěti přiznává pobírání dvou sirotčích důchodů, které se mu samostatně vyplácejí. 2.2 Podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod Aby byl dítěti přiznán nárok na sirotčí důchod, musejí být splněny zákonné podmínky, které taxativně vymezuje zákon o důchodovém pojištění v 52. To znamená, ţe se musí jednat o nezaopatřené dítě, které následkem smrti přišlo o jednoho nebo oba rodiče, 30 osvojitele, nebo osoby, která rozhodnutím soudu o svěření dítěte do výchovy nebo do společné výchovy manţelů nahrazovala roli rodičů v péči o dítě. 31 Zemřelý musel být buď starobní, nebo invalidní důchodce, nebo musel splňovat potřebnou dobu pojištění, aby mu vznikl nárok na jeden z těchto důchodů, nebo zemřel na následky pracovního úrazu. 32 Minimální doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se u osoby odvíjí podle jeho věku a činí alespoň polovinu potřebné doby pojištění. 33 Nárok na sirotčí důchod nevzniká v případě, kdy dítě vyrůstá v péči pěstouna, i kdyby zemřel, včetně jeho manţela, jelikoţ vyţivovací povinnost vlastních rodičů dítěte tímto není narušena a navíc je pěstounská péče kompenzována finančním příspěvkem od státu. Dále i po osobě pečující o dítě. 34 V případě osvojení nárok na sirotčí důchod vzniká po smrti osvojitele, nevyplácí se však dítěti, které osvojitel vychovává. 35 Sirotčí důchod je od roku 2012 přiznáván i nezaopatřenému dítěti, které soud svěřil na základě náhradní rodinné péče do společné výchovy manţelů, to znamená, ţe takové dítě má 30 Smrt jednoho nebo dvou rodičů dítěte se zohledňuje při pobírání jednoho nebo dvou sirotčích důchodů. 31 Z tohoto hlediska se můţe jednat například o vnouče či dítě v náhradní rodinné péči. HERMAN, Jaroslav, JANOUŠKOVÁ, Marcela. Vdovský a sirotčí důchod: podmínky vzniku nároku a poskytování dávek, jak a kde uplatnit nárok, výše dávek a zvyšování důchodu. 1. vydání. Praha: 77. ZO ČSOP, 1991, s. 11. 32 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 33 40 zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 34 5 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 35 PŘIB, Jan. Důchodové pojištění a související problematika. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing s. r. o., 2004, s. 61. 14

nárok na sirotčí důchod i po osobě, která nebyla rodičem dítěte, ani toto dítě neadoptovala. 36 Výjimku ovšem ze zákona o důchodovém pojištění tvoří pěstoun a jeho manţel, jak jiţ bylo uvedeno výše. Pokud nastane situace, ţe nezaopatřené dítě oboustranně osiří, vzniká dle 52 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění po splnění zákonných podmínek takovému dítěti nárok na pobírání dvou sirotčích důchodů po kaţdém z obou rodičů, osvojitelů nebo osob, které rodiče nahradily, 37 přičemţ se zjišťují podmínky splnění, tj. potřebná doba pojištění na nárok na starobní nebo invalidní důchod, po kaţdém z nich. Zákon o důchodovém pojištění odkazuje i na 50, který při vzniku nároku na sirotčí důchod hraje rovněţ podstatnou roli, jelikoţ v odst. 6 výslovně zmiňuje, ţe nárok na vdovský důchod zaniká dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom, ţe vdova úmyslně způsobila smrt manţela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu, které přiměřeně platí i pro osiřelé dítě. 2.3 Základní pojmy Pro důkladné pochopení problematiky sirotčího důchodu a jeho souvislostí je potřeba vymezit několik pojmů, které tvoří základ této bakalářské práce, a kterým se věnuji v jednotlivých podkapitolách. 2.3.1 Pozůstalostní důchod Pozůstalostním důchodem se rozumí dávka z důchodového pojištění pro pozůstalé členy rodiny, tj. vdovy, vdovce a sirotky, 38 po úmrtí manţela, manţelky, rodiče, osvojitele nebo osoby, která se o dítě starala, a na které dítě z hlediska výţivy existenčně záviselo. Pozůstalostní důchod patří důchodům nepřímým neboli odvozeným, 39 to znamená, ţe aby osobě vznikl nárok na přiznání důchodu, ať uţ vdovského, vdoveckého nebo sirotčího, musel být zemřelý buď invalidní, nebo starobní důchodce, nebo musel splňovat ke dni úmrtí stanovenou dobu pojištění, aby mu vznikl nárok na invalidní nebo starobní důchod. 40 36 Nové podmínky nároku na pozůstalostní důchody. Práce & sociální politika, 2012, ročník 9, č. 1, s. 3. 37 PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 38. 38 ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Galén, 2002, s. 270. 39 BISKUP, Jiří, VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové pojištění. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 156 157. 40 49 a 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 15

Vedle pozůstalostního důchodu existuje důchod přímý, kam se řadí právě důchod invalidní nebo starobní. Přímé a nepřímé důchody se liší v tom, ţe přímý důchod se odvíjí podle doby pojištění dané osoby a jeho výdělku, zatímco nepřímý důchod se vyměřuje z procentní výměry přímého důchodu zemřelého manţela nebo rodiče. 41 2.3.2 Důchodové pojištění Český důchodový systém tvoří tři sloţky: důchodové pojištění, důchodové spoření a doplňkové penzijní spoření. 42 Penzijní spoření je dobrovolné a slouţí pro pozdější osobní vyuţití, 43 to znamená, ţe se na něm občan můţe, ale i nemusí podílet, ale jeho výhoda spočívá v tom, ţe pokud se občan na penzijním připojištění účastní, získává příspěvek ze strany státu. Klíčovou část tohoto systému však tvoří důchodové pojištění. 44 Důchodové pojištění plní hned několik funkcí. Jednak pojistnou, jelikoţ jej zajišťuje stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení a jejích okresních poboček, tak i příspěvkovou, která se týká okruhu osob, které se na důchodovém pojištění podílejí. 45 Důchodové pojištění se týká všech ekonomicky aktivních občanů, kteří ze svého platu nebo mzdy odvádějí pojistné na toto pojištění. Účastní se ho i ty osoby, které se nacházejí ve věku ekonomické aktivity, ačkoli nejsou ekonomicky aktivní. Účast na důchodovém pojištění je po splnění zákonných podmínek povinná, 46 to znamená, ţe pojištěnec odvádí pojistné nezávisle na své vůli, tudíţ se nemůţe tohoto úkonu zprostit 47, a to i přesto, ţe on sám si dokáţe ze svých prostředků zajistit důstojné podmínky pro své stáří. 48 To souvisí s tzv. obligatorností dávek z důchodového pojištění, neboť pokud pojištěnec splní stanovené podmínky dané zákonem, vzniká mu automaticky nárok na důchod 41 Můţe se jednat i o osvojitele nebo osobu, která nahradila funkci rodiče, s výjimkou pěstouna. 42 RYTÍŘOVÁ, Lucie. Důchodový systém v České republice. 1. vydání. Olomouc: Nakladatelství Anag, 2013, s. 6. 43 ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Galén, 2002, s. 87. 44 ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení 1. část. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 175. 45 Tzv. princip solidarity znamená, ţe osoba s vyššími příjmy zabezpečuje odváděním finančních příspěvků osoby s niţšími příjmy a ţe výdělečně činné osoby zabezpečují osoby, které se nacházejí v situaci, kdy mají nárok na pobírání podpory či důchodu. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 189. 46 V tomto ohledu se počítá se zásadou solidarity osob výdělečně činných s osobami v důchodovém věku. TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 144. 47 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 65 66. 48 To však takové osobě nebrání na fakultativní účasti na penzijním připojištění, kdy zároveň pobírá i státní příspěvek na toto připojištění. 16

vyplácený z důchodového pojištění. 49 Důvod, proč je účast na důchodovém pojištění povinná, plyne z toho, ţe z něj stát poskytuje pět zákonem taxativně vymezených důchodů, a to starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. 50 Co se týče zákonné úpravy důchodového pojištění, vymezuje ji zákon o důchodovém pojištění, přičemţ procesní část upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 51 2.3.3 Zkoumání potřebné doby pojištění V řízení o přiznání sirotčího důchodu se můţe stát, ţe ne vţdy se ţadateli důchodová dávka přizná. Důvodem je skutečnost, ţe zemřelá osoba, od které se přiznání sirotčího důchodu odvíjí, nesplnila zákonnou podmínku minimální doby pojištění, ať uţ proto, ţe nebyla ekonomicky aktivní, nebo byla osobou samostatně výdělečně činnou, která se nepodílela na systému důchodového pojištění odváděním určité finanční částky ze svého platu. Doba pojištění zemřelého se zjistí součinností ţadatele o přiznání sirotčího důchodu a šetřením České správy sociálního zabezpečení, dále jen ČSSZ, která ţádost často zamítne z toho důvodu, ţe zkoumáním nezjistí potřebnou dobu pojištění na přiznání sirotčího důchodu. Je logické, ţe se ţadatel o důchod brání podáním příslušného opravného prostředku, v tomto případě námitkou proti rozhodnutí. 52 Není výjimkou, ţe se případem nepřiznání sirotčího důchodu zabývá i veřejný ochránce práv, který následně zjistí, ţe zemřelá osoba byla osobou samostatně výdělečně činnou, která se však nepřihlásila k účasti na důchodovém pojištění, proto ČSSZ potřebnou dobu k pojištění nezjistila, a tak sirotčí důchod ţadateli nepřiznala. Názor veřejného ochránce práv na tuto situaci je takový, ţe účast na důchodovém pojištění vzniká na základě podnikání jako takového, tudíţ není potřeba podávat jako osoba samostatně výdělečně činná přihlášku k tomuto pojištění, stejně jako se z něho odhlašovat. Od roku 2004 platí zásada, ţe osoba samostatně výdělečně činná se důchodového pojištění dle 5 zákona o důchodovém pojištění účastní povinně v případě, ţe podniká na hlavní činnost, coţ ČSSZ bez potíţí dohledá například na ţivnostenském nebo finančním úřadě. Pokud tedy byla zemřelá osoba podnikatelem, ale nepodala za příslušný kalendářní rok 49 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 143 144. 50 PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského, 2007, s. 27 28. 51 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009, s. 66. 52 Blíţe v podkapitole 3.4 Opravné prostředky. 17

přehled o svých příjmech a výdajích, můţe toto ČSSZ vyţadovat po ţadateli o sirotčí důchod, stejně jako můţe poţadovat doplacení pojistného, který měl zemřelý odvést. Teprve pak dojde ke splnění zákonné podmínky potřebné doby pojištění, od které se odvíjí i přiznání sirotčího důchodu, neboť se toto připočte zemřelému k době jeho pojištění. 53 2.3.4 Nezaopatřené dítě Dítětem se rozumí období od jeho narození do nabytí zletilosti. V tomto období je takové osobě poskytována zvýšená ochrana státu s ohledem na mezinárodní smlouvy o právech dětí, neznamená to však, ţe můţe libovolně zasahovat do práv a povinností rodičů dítěte. V oblasti důchodového pojištění se rozlišuje mezi dítětem vlastním, osvojeném nebo převzatém do péče nahrazující péči rodičů, avšak všechny tři formy dítěti připisují právní subjektivitu, například nárok na pobírání sirotčího důchodu. 54 V rámci pozůstalostních důchodů se za dítě povaţuje takové, kterému náleţí sirotčí důchod, jelikoţ ho zemřelý vychoval, a tudíţ si k sobě vypěstovali nějaký vztah, náklonnost. Zákon o důchodovém pojištění dle 20 odst. 3 a 6 za nezaopatřené dítě povaţuje dítě, do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliţe: a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůţe soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost. Nezaopatřenost dítěte nastává i v případě, ţe je takové dítě po ukončení povinné školní docházky aţ do dovršení 18 let vedeno v evidenci na úřadě práce, aniţ by mu bylo přiznáno hmotné zabezpečení nezaměstnaných. To však neplatí v zákonem stanovených případech, např. pokud bez váţného zdůvodnění odmítne zprostředkované zaměstnání. Zákon o státní sociální podpoře nezaopatřené dítě v 11 definuje shodně jako zákon o důchodovém pojištění a dále za takové dítě povaţuje i dítě, které navštěvuje základní školu a po jejím absolvování se soustavně připravuje na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole 55 nebo se ze zdravotních důvodů nemůţe připravovat na budoucí povolání či být 53 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Důchody. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2009, str. 58 59. 54 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 145. 55 Pro studium na střední nebo vysoké škole nehraje roli, zda dítě studuje na české nebo zahraniční škole. U zahraniční školy je však podmíněné, aby se svou úrovní rovnala úrovni na českých školách. 18

ekonomicky aktivní, jinými slovy si nemůţe vlastními silami zajistit obţivu, kterou by si dokázalo zajistit prací. 56 Zákon tento pojem vymezuje i negativně, kdy nezaopatřeným dítětem od 1. 1. 2010 není dítě, které pobírá důchod pro invaliditu třetího stupně. 57 Vyvstává otázka, proč pojem nezaopatřeného dítěte upravují dva právní předpisy, tedy zákon o důchodovém pojištění a zákon o státní sociální podpoře. Důvodem je skutečnost, ţe zákon o důchodovém pojištění upravuje dávky důchodového pojištění, tedy starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod, zatímco zákon o státní sociální podpoře se zabývá, jak uţ název vypovídá, státní sociální podporou, která zahrnuje přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné, přičemţ u těchto dávek rozhoduje výše příjmu, a dále rodičovský příspěvek a pohřebné. Rozdíl mezi důchodovými dávkami a dávkami státní sociální podpory panuje jak v jejich výši, tak i v zákonných podmínkách. Zabezpečení dětí a mládeţe zaručuje i Listina základních práv a svobod, která v čl. 32 garantuje zajištění zvláštní ochrany dětí a mladistvých. 58 2.3.5 Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání Nezaopatřenost dítěte vychází dle 21 odst. 1 i z přípravy tohoto dítěte na budoucí povolání tím, ţe po skončení povinné školní docházky studuje na střední a vysoké škole s úmyslem prohloubit své dosavadní znalosti, a získat tak lepší kvalifikační ohodnocení v budoucím zaměstnání, coţ vyţaduje zvýšené náklady na toto dítě. 59 Nezáleţí přitom na skutečnosti, zda dítě studuje na české nebo zahraniční škole, u zahraničních středních a vysokých škol však platí poţadavek, ţe jejich vzdělávací úroveň se musí shodovat s úrovní českých středních a vysokých škol. Soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání se dle 21 zákona o důchodovém pojištění ovšem nerozumí jen studium na střední a vysoké škole, nýbrţ i příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany, kteří mají změněnou pracovní schopnost, to znamená pro občany se zdravotním postiţením. 60 Zákon o důchodovém pojištění pojem přípravy na budoucí povolání vymezuje i negativně, a to konkrétně v 21 odst. 1 písm. a), kdy za takovou přípravu nelze povaţovat dálkové, večerní, distanční a kombinované studium na českých středních a vysokých školách, 56 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 60. 57 Dítě, které pobírá plný invalidní důchod, nemá jiţ nárok na pobírání sirotčího důchodu. 58 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 77. 59 TRÖSTER, Petr a kol.právo sociálního zabezpečení. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 60. 60 ARNOLDOVÁ, Anna. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Galén, 2002, s. 176 177. 19

a vykonává-li zároveň výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá povinnou účast na důchodovém pojištění, 61 nebo pokud v době takového studia získává podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci. Dále dítě nesmí během studia vykonávat vojenskou nebo civilní sluţbu nebo být ve sluţebním poměru v ozbrojených silách. Zákon o důchodovém pojištění v 21 odst. 2 a odst. 3 dále hovoří i o druzích středních a vysokých škol, na kterých dítě můţe studovat, aby bylo z důvodu přípravy na budoucí povolání povaţováno za nezaopatřené. Pokud se středních škol týče, má zákon na mysli konkrétně střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy, které jsou evidovány v rejstříku škol a školských zařízení, s výjimkou škol, které zřizují ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti, které zákon do středních škol počítá i v období, ve kterém ještě v tomto rejstříku zapsány nejsou. 62 Dále pod studium na středních školách spadá i příprava k přijetí do církevní nebo náboţenské společnosti v rozsahu jednoho aţ dvou let, vzdělávání v diagnostických ústavech a zahraniční středoškolské studium poskytované českými vzdělávacími institucemi. Pro účely zákona o důchodovém pojištění, tedy vzniku a trvání nároku na sirotčí důchod, se soustavnou přípravou na budoucí povolání rozumí i studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou, které zaštiťují právnické a fyzické osoby uvedené v seznamu vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou vedeném Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, 63 přičemţ zde platí podmínka úspěšného vykonání první maturitní zkoušky či absolutoria v kalendářním roce, ve kterém student zahajuje studium tohoto jazykového kurzu. 64 O soustavnou přípravu na budoucí povolání studiem na vysoké škole jde v případě, ţe nezaopatřené dítě studuje bakalářské, magisterské, navazující magisterské a doktorské studium v akreditovaném studijním programu v České republice, nikoli však v případě celoţivotního vzdělávání, neboť se nejedná o přípravu na budoucí povolání. Kromě toho se při této formě studia nezískává status studenta. 65 61 Nezaopatřenost dítěte se v případě jiného studia neţ prezenčního zakládá na tom, zda je dítě výdělečně činné v míře, která zakládá povinnost se účastnit na důchodovém pojištění, či nikoli. To znamená, ţe i dítě, které studuje formou dálkového, distančního nebo kombinovaného studia, lze povaţovat za nezaopatřené, pokud se nemusí podílet na důchodovém pojištění. V ostatních případech studia na střední nebo vysoké škole nezáleţí na tom, zda je dítě výdělečně činné, stále je podle zákona nezaopatřené. 62 VOŘÍŠEK, Vladimír. Komentář k zákonu o důchodovém pojištění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 101 103. 63 Zákon č. 267/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 64 ANDERLE, Martin. Studium v jednoletých kursech cizích jazyků [online]. cssz.cz. [cit. 17. června 2014]. Dostupné na <http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/martin-anderlestudium-v-jednoletych-kursech-cizich-jazyku.htm>. 65 Dle 60 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. 20