Hotovostní platební styk

Bankovní institut vysoká škola Praha, a. s. Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Hotovostní platební styk Bakalářská práce Autor: Lucie Doleţalová Bankovní management, specializace na komerční bankovnictí Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Kalabis Praha Duben, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a ţe jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze 31. března 2012 Lucie Doležalová

Poděkování Chtěla bych poděkovat panu profesoru Ing. Zbyňku Kalabisovi za jeho rady a pomoc při psaní bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala všem, kteří mne ve studiu podporovali a pomáhali mi.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá hotovostním platebním stykem. Je zpracována na základě studia odborné literatury a důvěryhodných oficiálních internetových zdrojů. Práce popisuje všechny pojmy související s hotovostním platebním stykem. Identifikuje hotovostní peníze a jejich vývoj, centrální banku a legislativu související s daným tématem. Jsou popsány také údaje jako formy platebního styku, účastníci platebního styku, vývoj peněz, funkce centrální banky, atd. Je zde charakterizováno také padělání peněz. Příloha práce obsahuje vzorky platidel a hodnotu peněz v historickém sledu. Práce je uceleným průnikem do problematiky hotovostního platebního styku a peněz. Annotation This thesis deals with cash payments. It is drawn from a study of literature and trusted official Internet resources. The work describes all the concepts relating to cash payments. Identifies the cash money and their development, the central bank and legislation related to your topic. They also described the data as a form of payment, payment system participants, development of money, the central bank, etc. There is also characterized by counterfeiting. Appendix contains samples of work and the cash value of money in historical sequence. The work is comprehensive intrusion into the issue of cash payments and money.

OBSAH ÚVOD... I 1 Základní pojmy hotovostního platebního styku... II 1.1 Definice hotovostního platebního styku... II 1.2 Formy platebního styku... V 1.3 Padělání peněz... VII 1.4 Historie hotovostního platebního styku... IX 1.4.1 Komoditní peníze... XI 1.4.2 Kovové peníze... XI 1.4.3 Papírové peníze... XI 2 Legislativní úprava hotovostního platebního styku... XVI 2.1 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti... XVI 2.2 Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí... XVIII 2.3 Subjekty hotovostního platebního styku... XXII 3 Nakládání s hotovostí v bankách... XXIV 4 Centrální národní banka... XXIX 5 Činnost obchodních bank v hotovostním platebním styku... XXXIII 6 Boj s padělatelstvím peněz... XXXVI 6.1 Policie ČR...XXXVI

6.2 Česká národní banka... XXXVII 6.3 Komerční banky...xxxix ZÁVĚR... XLI SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... XLII

ÚVOD Téma, které jsem si pro svou bakalářskou práci zvolila, je hotovostní platební styk. Toto téma je velmi zajímavé, protoţe pojednává o penězích, které téměř kaţdý člověk pouţívá téměř kaţdý den. Asi jen málokdo si dokáţe představit, ţe bychom se vrátili zpět do doby, kdy byla běţná směna zboţí. Avšak i přesto se hotovostní platební styk vyskytuje stále méně často. Dříve bezhotovostní platební styk v podstatě téměř neexistoval, výplata se dostávala 2x měsíčně v hotovosti na ruku, nájem se platil hotově na poště a v obchodě se také vyskytovala pouze hotovost. Nyní dostáváme výplatu jednou měsíčně na účet, ze kterého nám odchází celá řada plateb (nájem, splátky půjček, úhrada za telefon) a v obchodě můţeme jiţ téměř kdekoliv zaplatit bankovní kartou. I přesto, ţe hotovostní platební styk ztrácí na svém významu, i v dnešní době bychom se bez něj neobešli. Čas jsou prý peníze, ale peníze se nerovnají času. Bez peněz se dá ještě vţdy mnoho udělat, bez času nic (Jan Neruda). S penězi to je zvláštní. Kdyţ uţ jich má člověk dost, tak je nepotřebuje (Charlie Chaplin) Peníze jsou dobrý sluha, ale zlý pán (Francis Bacon). Lidé, kteří lehce vydělávají příliš mnoho peněz, neznají ve skutečnosti ţivot (Josef Čapek). Všechny výše uvedené citáty peníze charakterizují velmi dobře. Já se však nebudu při zpracovávání své práce řídit pouze citáty, ale na základě analýzy odborných zdrojů zpracuji všechny důleţité prvky, které souvisí s hotovostním platebním stykem. Popíši zde peníze a jejich význam pro bankovnictví, to, jak se vytváří a jak vznikají, přičemţ neopomenu ani historii vývoje peněz. Velmi důleţitá je úloha centrální banky při hotovostním platebním styku, protoţe ta reguluje mnoţství peněz v oběhu a to, zda lidé chtějí, či nechtějí mít v drţbě peníze. Samozřejmě zde charakterizuji i mnoho dalších faktorů, jako subjekty platebního styku, formy platebního styku, padělatelství peněz apod. Cílem této práce je podrobně popsat vše, co souvisí s hotovostním platebním stykem a vytvořit tak ucelenou příručku, která bude obsahovat všechny podstatné související informace o tomto tématu. Věřím, ţe se při psaní této práce zdokonalím v umění práce s literaturou a ţe pochopím mnoho nových informací. Věřím, ţe díky zpracovávání této práce získám nové a zajímavé zkušenosti, znalosti a dovednosti. Doufám, ţe ten, kdo si tuto práci přečte, ji nebude povaţovat za ztrátu času, ale za uţitečně a vhodně strávený čas.

1 Základní pojmy hotovostního platebního styku Peníze ovlivňují rozhodování všech subjektů v ekonomice a míra jejich vlivu se liší v tom, jakého typu a na jakém stupni vývoje ekonomika funguje. V poslední době však peníze překonaly hranice jednotlivých ekonomik a jejich význam se postupně globalizuje. Ekonomická teorie vychází při definici peněz nejen z jejich materiální podstaty, ale i z potřeby měření jejich mnoţství. V uvedeném pojetí se proto rozlišuje teoretická a empirická definice peněz. 1.1 Definice hotovostního platebního styku Teoretická definice peněz vymezuje peníze jako aktivum, které funguje jako všeobecný ekvivalent směny, jeţ je přijímáno při placení za zboţí, poskytované sluţby či při úhradě dluhu. Z této definice plynou veškeré funkce, kterých peníze obecně v ekonomice nabývají: peníze slouţí jako prostředek směny (umoţňují placení za zboţí, sluţby, úhradu dluhu), peníze slouţí jako zúčtovací jednotka (vyjadřujeme jimi cenu zboţí, sluţby, dluhu), peníze vystupují rovněţ v roli uchovatele hodnot (úspory, tzv. tezaurace peněz). Empirická definice peněz vychází z přesného vymezení několika důleţitých pojmů, a to zejména z hlediska makroekonomické teorie vlivu peněz na jiné makroekonomické veličiny. Empirická teorie proto hledá odpovědi na otázku, co jsou peníze a co jiţ nejsou peníze, jak změřit mnoţství peněz v oběhu a mimo oběh. 1 1 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno.

Obr. 1. Formy platebního styku 2 Trh se vyznačuje většinou značnou likviditou, je vymezitelný a směňované aktivum je homogenní. Kaţdý z tvůrců trhu má jiné subjektivní vnímání uţitku z drţby peněz a motivů pro jejich drţbu. Platební prostředky potřebuje v určité výši kaţdý, protoţe jsou vynakládány na zajištění současné spotřeby. Ovšem všeobecně lze motivy drţby peněz charakterizovat následovně: transakční motiv ten plyne z časového nesouladu mezi příjmy důchodů a jejich vydáváním. Moţnost nakupovat představuje hlavní motiv, pro který lidé obětují 2 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5.

úroky. Transakční poptávka po penězích je tedy závislá na důchodu kdyţ důchod roste, roste hodnota nakupovaných statků a roste i transakční poptávka po penězích, opatrnostní motiv ten vyjadřuje snahu ekonomického subjektu vyhnout se riziku, zabezpečit se v budoucnu před nejistotou. Projevuje se snahou vytvářet peněţní zásobu umoţňující překonat nečekané negativní vlivy (ztráta zaměstnání, nemoc). K opatrnostnímu motivu patří také drţba peněz motivovaná snahou vyuţít příleţitosti výhodné koupě. To působí i na výše zmíněnou transakční sloţku, spekulační motiv souvisí s funkcí peněz jako uchovatele hodnot. Lidé drţí peníze jako jednu z forem aktiv. Avšak pokud lidé zjistí, ţe rostou výnosy z jiných aktiv ve srovnání s úrokovými sazbami z peněz, lidé omezují drţbu peněz a uchylují se k drţbě jiných aktiv. Uvedený motiv se projevuje i ve snaze získat dodatečný majetek cestou výhodných nákupů a prodejů. Motiv spekulace se prosazuje v transakcích s cennými papíry i majetkovými aktivy. 3 Výhody hotovostních peněz jsou bezesporu neopomenutelné. Likviditou rozumíme snadnost, rychlost a nízké náklady, s nimiţ je moţno převést aktivum z jedné formy do jiné a pak jej pouţít jako platební prostředek. Peníze jsou ze všech aktiv nejlikvidnější, okamţitě mohou být pouţity k platbám. Vytvářením a udrţováním určité rezervy v peněţní podobě si tak ekonomické subjekty zajišťují svou bezprostřední připravenost ke směně či platbě, neboť peníze lze pohotově pouţít k transakčním účelům. Avšak také platí, ţe s rostoucí likviditou aktiva se sniţuje míra jeho výnosu. Drţba méně likvidních aktiv naopak znamená vyšší výnos. Peníze, které jsou ze všech forem aktiv nejlikvidnější, se vyznačují tím, ţe nepřinášejí výnosy nebo úrok. Ušlé výnosy jsou povaţovány za alternativní náklady drţby peněz. 4 3 KRABEC, Tomáš. Oceňování podniku a standardy hodnoty. Praha: Grada Publishing, 2009. 261 s. ISBN 978-247-2865-0. 4 POLOUČEK, Stanislav. Peníze, banky, finanční trhy. Praha: C. H. Beck, 2009. 415 s. ISBN 978-80-7400-152- 9.

1.2 Formy platebního styku Hotovostní platební styk, je styk, kdy si plátce a příjemce předávají hotovost ve formě bankovek a mincí. Řadíme do něj i platby vyuţívající částečně bezhotovostní formu úhrady (vklad hotovosti na účet partnera). Obr. 2. Základní členění jednotlivých forem platebního styku 5 Banky umoţňují klientům realizaci hotovostních plateb následovně: sloţení hotovosti ve prospěch účtu příjemce provádí se nejčastěji prostřednictvím pokladní sloţenky přímo na pokladně banky, která vede daný účet (eventuálně i u poboček jiných bank, pokud je to mezi bankami dohodnuto); vedle pokladní sluţby je moţné se s bankou dohodnout i na jiné formě (noční trezor, uzavřený obal), poukazem peněţních prostředků ze svého účtu k výplatě v hotovosti vyuţívá se tehdy, kdy chce klient poukázat ze svého účtu určitou peněţní částku, kterou bude moci oprávněná osoba čerpat v hotovosti, šekem určen k výplatě hotovosti, výběrem hotovosti prostřednictvím výběrního lístku výběrní lístek musí být opatřen podpisem oprávněné osoby dle podpisového vzoru k účtu; pokud není dohodnuto ve smlouvě o účtu jinak, je klient při vybírání hotovosti povinen prokázat svou totoţnost; je také vţdy povinen potvrdit na výběrním lístku příjem hotovosti svým podpisem, 5 POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.

bankovní platební kartou klient můţe vybírat hotovost na pokladnách poboček bank nebo prostřednictvím bankomatů, placení hotovosti v obchodech, firmách, poštovní poukázky jsou platebním nástrojem České pošty, přičemţ tyto mají dlouholetou tradici a praxi. Existují platební poštovní poukázky A, B, C, D, přičemţ C a D znamenají pouze hotovostní transakci mezi sloţitelem a příjemcem peněţních prostředků, zatímco A a B znamenají jak hotovostní, tak bezhotovostní platební styk. Poštovní poukázky podporují tlak na zvýšení hotovostních operací, které jsou realizovány mimo banky. 6 Obr. 3. Schéma oběhu hotovosti v ČR 7 6 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5. 7 POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.

1.3 Padělání peněz Padělané peníze (padělek, falzifikát, falzum) je předmět, který se vydává za jiný, obvykle cennější. Jeho výrobcem je padělatel, neboli falzifikátor (falzátor). Padělky se nevyskytují pouze v oblastech platidel, ale i v mnoha dalších (dokumenty, listiny, umělecké předměty, staroţitnosti, průmyslové zboţí, oblečení). Padělání peněz je nezákonné reprodukování platidel se snahou vydávat tyto falešné peníze za pravé. Jedná se o trestný čin, přičemţ kaţdá země se k trestání staví jinak. V České republice má právo vydávat peníze jen Česká národní banka, která je emitentem bankovek a mincí. Ta také sleduje výskyt padělků. Padělání je ztěţováno ochrannými prvky, které má kaţdá bankovka. Padělky bankovek se hodnotí dle následující stupnice: 5 neumělý padělek (nízká kvalita, lehce rozeznatelný padělek od pravého platidla), 4 méně zdařilý padělek, 3 zdařilý padělek, 2 nebezpečný padělek, 1 velmi nebezpečný padělek (téměř se neliší od originálu). Padělané peníze jakékoli reprodukce (kopie) peněz vyrobené za účelem jejich udání do oběhu namísto pravých peněz. Pozměněné bankovky, které vznikly slepením částí dvou různých bankovek či bankovky necelé. Pozměněné peníze jakkoli upravené peníze za účelem jejich udání do oběhu jako peněz vyšší hodnoty. O padělání peněz hovoří zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který jedná o padělání peněz v paragrafech 233 aţ 238 a zakazuje nejen samo padělání, ale i drţení a pouţívání padělaných peněz, drţení padělatelského náčiní a materiálu, a to nejen vzhledem k české, ale i jakékoli jiné měně, k platebním kartám a šekům

Napodobeniny peněz jakékoli reprodukce (kopie) peněz vyrobené za jiným účelem neţ udání do oběhu namísto pravých peněţ (např. divadelní a filmové rekvizity, reklamní a upomínkové předměty, učební pomůcky apod.). 8 Trestní zákon ve své zvláštní části upravuje trestné činy proti měně, mezi které patří i trestný čin padělání a pozměňování peněz. Tento trestný čin poskytuje ochranu jak penězům tuzemským, tedy platným bankovkám a mincím vydaným Českou národní bankou, tak i penězům cizozemským. Paděláním je nutno rozumět kaţdé neoprávněné vyhotovení napodobeniny zákonných peněz, které za určité situace umoţňuje, aby se taková napodobenina dostala do oběhu. Takovou napodobeninou můţe být nejen vysoce profesionálně zhotovený padělek, ale třeba i černobílá kopie bankovky pořízená na obyčejném kopírovacím stroji nebo i barevnými pastelkami vyvedená napodobenina. Kriminalistická praxe zaznamenala, ţe i takovéto padělky se dostaly do oběhu. Ne kaţdá napodobenina peněz je však povaţována za padělání. Za splnění určitých podmínek lze napodobeniny zákonných peněz pořizovat legálně. Tyto podmínky vymezuje vyhláška České národní banky o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. Podle této vyhlášky lze bankovky a mince reprodukovat pouze se souhlasem České národní banky. Napodobeniny peněz upravuje Vyhláška ČNB č. 274/2011 Sb. Bez souhlasu České národní banky lze reprodukovat bankovky jednak, jde-li o jednostranné černobílé reprodukce, jestliţe jejich délka při zachování poměru stran nepřesahuje polovinu délky reprodukované bankovky nebo je nejméně o polovinu větší neţ délka reprodukované bankovky a dále jednostranné barevné reprodukce, jejichţ délka při zachování poměru stran nepřesahuje třetinu délky reprodukované bankovky nebo je nejméně dvojnásobná neţ délka reprodukované bankovky, nebo jestliţe jsou reprodukovány části bankovek nepřesahující polovinu plochy obrazce reprodukované bankovky tak, aby z jednotlivých částí nebylo moţné 8 MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Základy finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 253 s. ISBN 978-80-210-4514-9.

sloţit bankovku celou, anebo na které delší a kratší strana reprodukované bankovky svírají úhel nejméně o 20 stupňů odlišný od pravého úhlu. Předměty, které napodobují symboly peněţ lze vyrábět bez souhlasu, jsou-li vyráběny z materiálu, který je jiný neţ materiál původní a který je s původním materiálem nezaměnitelný. Pozměňováním peněz se především rozumí taková úprava peněz, která spočívá v úpravě peněz niţší nominální hodnoty tak, aby vypadaly jako peníze vyšší nominální hodnoty. Lidově řečeno jde většinou o přimalování nuly na bankovku. Tato úprava je však moţná u peněz jen některých měn. České peníze při své barevné rozmanitosti a barevnosti v podstatě takovouto úpravu neumoţňují. Za pozměňování se povaţuje i úprava peněz, které byly vzaty z oběhu tak, aby vypadaly jako peníze, které se v oběhu nacházejí. Trestní zákon povaţuje za trestného toho, kdo padělané peníze sobě nebo jinému opatří, a také toho, kdo takovéto peníze přechovává. Trestný čin spáchá i ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Trestní zákon postihuje i toho, kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiţ mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé. I zde je však třeba úmyslu, nedbalost se netrestá. 9 1.4 Historie hotovostního platebního styku Původní formou obchodní směny byla směna naturální, která spočívala v prosté výměně jednoho statku (suroviny, výrobku, sluţby) za druhý. Protoţe nevýhody takovéto směny, jako jsou omezená dostupnost, obtíţe s přepravou, špatná dělitelnost a obtíţné stanovování kvality a poměřitelnosti směňovaných statku, znemoţňovaly společnostem na pokročilejším stupni vývoje další rozvoj obchodních styků, byly zaváděny jednotné, běţně dostupné směnné statky. 10 9 EPrávo [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. Padělání a pozměňování peněz a jejich udávání. Dostupné z WWW: <http://www.epravo.cz/top/clanky/padelani-a-pozmenovani-penez-a-jejich-udavani-15845.html>. 10 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno.

Uţ v období rozkladu prvobytně pospolné společnosti se vyčleňují různá zboţí (sůl, kůţe, později kovy jako ţelezo, měď, stříbro) slouţící ostatnímu zboţí jako ekvivalent jeho hodnoty. Tuto úlohu nakonec přebírá v podmínkách rozvinuté směny zlato. Zlato převzalo později i další funkce a naopak některé jeho funkce později převzaly papírové nebo úvěrové peníze. Rozlišuje se proto kovový a papírový (státovkový, úvěrový) peněţní oběh. 11 Na určitém stupni vývoje lidské společnosti se staly peníze neodmyslitelnou a nutnou součástí společenského a hospodářského ţivota. Peníze vznikly díky snaze o usnadnění naturální směny. Obchod se jejich vznikem rozdělil na 2 samostatné akty prodej a koupi. Vznik peněz patří mezi nejvýznamnější vynálezy historie lidstva. Vlivem peněz začíná být naturální směna vytlačována směnou peněţní. Vznik peněz umoţnil dynamický rozvoj výroby a usnadňuje a zlevňuje směnu statků, výrobků a sluţeb. Vývoj peněz je na určitém stupni vývoje společnosti determinován a rovněţ samy peníze a peněţní směna se stávají předmětem společenského, ekonomického i technologického pokroku: peněţní směna umoţňuje časově oddělené procesy koupě a prodeje zboţí, a tím vede k pohybu peněz, který se stává nezávislým na pohybu zboţí, u části účastníků směny vznikají volné peněţní prostředky (úspory), část účastníků směny volné peněţní prostředky potřebuje, vzniká institut úvěru, s úvěrem se začíná obchodovat, vzniká úrok jako cena volných peněţních zdrojů a rovněţ speciální instituce k obchodu s penězi slouţící banka, bankovní úvěry umoţňují vedle financování aktivit státu rovněţ financování, soukromých investic a výroby, výrazně stimulují jejich úspěšnost, neboť z výnosů těchto investic musí být půjčky vráceny, 11 Peníze [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. O penězích. Dostupné z WWW: <http://penize.org/o-penezich/>.

jako další produkt vedle vkladového a úvěrového institutu vznikají instrumenty platebního styku (směnky, šeky, konta, akreditivy, platební karty apod.). 12 1.4.1 Komoditní peníze Peníze jako prostředek směny se historicky objevily nejdříve ve formě komodit. Tyto komoditní peníze jiţ nabývaly v jednotlivých oblastech starověkého civilizovaného světa nejrůznějších forem a v některých formách se zachovávaly v méně rozvinutých oblastech světa po celou dobu vývoje lidské civilizace aţ do současnosti. Komoditní peníze v dané oblasti jiţ nabývají některých typických vlastností peněz, jako je určitá vzácnost, cennost, snazší stanovitelnost kvality, trvanlivost v čase, moţnost tezaurace a snadnou přepravitelnost (nízké transakční náklady). Takovými komoditními penězi byly v přímořských oblastech např. některé vzácné mušle, u kočovnických národů dobytek, v středomořské oblasti olivový olej, v severských zemích koţešiny ap. Kupříkladu v Čechách se ještě v 10. století dle svědectví arabského kupce Ibráhim ibn Jakúba platilo lněnými šátečky. 13 1.4.2 Kovové peníze Na vyšším stupni vývoje společnosti byly komoditní peníze nahrazovány speciální komoditou, tehdy vzácnými kovy. Kovové peníze zejména pro svou vzácnost a moţnost tezaurace vedle dalších typických vlastností peněz splňovaly lépe poţadavky pro všeobecně přijímaný ekvivalent směny. Navíc tyto peníze nabývaly určitých standardizovaných podob, jako byla raţba mincí. Vedle mědi, ţeleza, cínu, bronzu nabývaly na významu jiţ v 1. tisíciletí před n. l. kovy drahé, jako je stříbro a zejména zlato. Zlato jako peníze se pouţívalo aţ do 70. let 20. století, kdy existovala jeho přímá směnitelnost za dolary. 14 1.4.3 Papírové peníze 12 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno. 13 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno. 14 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno.

Papírové peníze se začaly pouţívat okolo devátého století našeho letopočtu v Číně. Bankovky jsou v současnosti běţně uţívanou listinnou formou peněz. Bankovkami bankovní ústavy od konce 17. století slibovaly, ţe doručiteli úpisu vyplatí určitou sumu mnoţství drahého kovu (zlata, stříbra), ale brzy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. Dnes jsou často pouţívaným platebním prostředkem. Na bankovkách se pouţívá řada technických prvků, které mají zabránit jejich padělání. 15 Papírové peníze měly své historické předchůdce v dluţních úpisech neboli směnkách, které se uţívaly ve středověkém platebním styku. Rovněţ první bankovky vydávané Bank of England po svém vzniku v r. 1694 měly charakter dluţního úpisu. Vydávaly se jako potvrzení o zlatém vkladu prvním vkladatelům banky, v prvé fázi toto potvrzení znělo vţdy na částku rovnající se sumě vkladu v librách, šilincích a pencích, tj. jednotkách obíhajících mincí. Tato potvrzení měla jednotnou formu; později bylo vydáváno místo potvrzení na částku několik potvrzení odděleně v jednotkách liber, šilinků a pencí, čímţ byla zaloţena v podstatě systematizace peněz, tzv. bankovek. Vydávaná potvrzení začala být na základě všeobecné důvěry v Bank of England přijímána jako platidlo a byl zde rovněţ patrný přímý vztah mezi bankovkou a jejím krytím zlatým vkladem. Náhradou jiţ existujících obíhajících zlatých a stříbrných mincí, raţených na základě emisního monopolu panovníka či státu, byly v období rozvíjejícího se kapitalismu panovníkem vydávané papírové peníze, tzv. státovky. Tyto peníze emitoval panovník v důsledku schodku státní pokladny v dobách, kdy nebyl schopen krýt výdaje (zejména na vedení válek či jiné velké investice) z existujících zásob drahých kovů. Permanentní schodek státních financí, krytý stále dalšími emisemi státovek, vedl k jejich znehodnocování, vzrůstu cen, finanční nerovnováze a řadu zemí to přivedlo k tzv. státním bankrotům. To vedlo parlamenty vyspělých zemí k zákazu krytí státního dluhu emisí státovek, coţ směřovalo k tomu, ţe státovky jako peníze v podstatě zanikly. 16 15 KRANISTER, Willibald. The moneymakers international. Michigan: Black Bear Pub, 1989. 326 s. ISBN 978-0951452202. 16 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno.

Obr. 4. Bankovky 17 Mince jsou peníze vyrobené z kovu. Velmi výjimečně se však lze setkat s porcelánovými nebo plastovými mincemi. Mince bývají na rozdíl od medailí vyráběné na státní zakázku. Mají přesně stanovené sloţení, hmotnost, tvar, velikost, nápis a obraz. Přední strana mince se nazývá líc avers. Na lícové straně mince je obvykle vyraţena nominální hodnota mince. Obecně se tato strana někdy nazývá panna nebo hlava. Panna podle toho, ţe československá korunová mince měla na líci vyobrazenou klečící ţenu sázející lipovou ratolest. Hlava podle toho, ţe za Rakousko-Uherska tam byla hlava císaře. Zadní strana mince se nazývá rub nebo také revers. Na rubové straně bývá zobrazeno, kdo minci vydal a ručí za její hodnotu. Toto je realizováno znakem panovníka nebo státu. U českých mincí je to ta strana, kde je zobrazen státní znak český lev. Často se tato strana v Česku nazývá orel, coţ je památka na zobrazení habsburské orlice na Rakousko-Uherských mincích. 17 Wikipedie [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. Koruna česká. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/koruna_česká>.

V dnešní době jsou mince většinou raţené. Z minulosti se vyráběly i mince lité. Drobnými mincemi se nazývají ty, které vyjadřují zpravidla zlomky neb menší násobky peněţní jednotky. Mincemi se zabývá historická věda zvaná numismatika. Druhy pouţívaných mincí jsou stanoveny právními předpisy, jejich porušování je trestáno. 18 Obr. 5. Mince 19 Hotovostní platební styk mezi sebou provádějí přímo podniky a fyzické osoby bez zprostředkování finanční institucí. Hotovostní platební styk je preferován při úhradách menších peněţních částek, dále pak v případě nedůvěry v platební schopnosti partnerského subjektu nebo při pochybnostech o jeho serióznosti. 20 18 Peníze [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. O penězích. Dostupné z WWW: <http://penize.org/o-penezich/>. 19 Wikipedie [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. Koruna česká. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/koruna_česká>. 20 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5.

Oběţivo tedy můţeme definovat, jak jiţ víme, jako hotovost v drţbě podnikové sféry a obyvatelstva. Zájem o oběţivo v České republice neustále roste a tedy se i zvyšuje objem oběţiva. Při zahájení činnosti samostatné České národní banky po vzniku České republiky bylo delimitováno z federální Státní banky československé přes 20 mld. Kč. Po přijetí české koruny jako oficiální peněţní jednotky po provedení měnové odluky došlo k prudkému nárůstu objemu oběţiva, jeţ byl ovlivněn vysokou mírou inflace. Ale ani země s nízkou mírou inflace se ovšem nevyhnou nárůstu objemu oběţiva. Příčin můţe být více, avšak v ČR jde pravděpodobně o kombinaci různých vlivů: nedůvěra v bankovní sektor, neochota uchovávat peníze na bankovních účtech, dřívější krachy malých bank. 21 Obr. 6. Vývoj výše oběţiva v ČR 22 21 POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7. 22 Česká národní banka [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. O ČNB. Dostupné z WWW: <http://www.cnb.cz/cs/platidla/obeh/obeh.html>.

2 Legislativní úprava hotovostního platebního styku V této podkapitole charakterizuji důleţité zákony, které upravují hotovostní platební styk a jeho průběh. Důleţitým zákonem je zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, dále zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí. Dalším zákonem, kterým se řídí hotovostní platební styk, je zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon; dále zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (praní špinavých peněz); zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 2.1 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti Hotovostní platební styk se v České republice řídí zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, který stanovuje, ţe veškeré platby (kromě výjimek), jejichţ výše překračuje částku 15 000 eur, musí být provedeny bezhotovostní platbou. Výjimky, které mohou být provedeny hotově i přes 15 000 eur, jsou: platba daní a poplatků, mzdy, důchody z důchodového pojištění, úschovy u notáře, výplaty pojistného plnění ze soukromého pojištění. Bezhotovostní platbou se rozumí platba provedená bezhotovostním převodem peněţních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo i cizí měně a bezhotovostním převodem peněţních prostředků prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně z území ČR na území jiného státu. 23 Zákon č. 254/2004 Sb., zákon o omezení plateb v hotovosti, 2 hovoří následovně: 23 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5.

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí: bezhotovostní platbou platba provedená bezhotovostním převodem peněţních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněţních prostředků prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu, poskytovatelem platby je ten, kdo platbou uhrazuje závazek. (2) Za platbu se pro účely tohoto zákona nepovaţuje vklad peněţních prostředků v hotovosti na vlastní účet nebo na cizí účet u peněţního ústavu nebo jejich výběr. (3) Za platbu v hotovosti se povaţuje i platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou například drahé kovy nebo drahé kameny. Zákon č. 254/2004 Sb., zákon o omezení plateb v hotovosti, 4 hovoří následovně: (1) Poskytovatel platby, jejíţ výše překračuje částku 15 000 EUR (dále jen limit ) je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti. (2) Platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na měnu EURO směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby. (3) Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmţ poskytovatelem platby témuţ příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne. (4) Překračuje-li platba limit, je příjemce platby povinen na výzvu poskytovatele platby sdělit bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněţního ústavu, na který má být platba poukázána. 24 24 Česká Republika. Zákon o omezení plateb v hotovosti. In: Zákon č. 254/2004 Sb. Praha: Parlament České republiky, 2004. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1033.html.

2.2 Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí Zákon č. 136 z roku 2011 hovoří o oběhu bankovek a mincí. Od 1. července 2011 je účinný zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, kterým se nahrazují některá ustanovení zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance a jeho bývalých prováděcích vyhlášek. Cílem zákona je především stanovení práv a povinností subjektů, které působí v peněţním oběhu, zlepšení kvality oběţiva a stanovení postupů při zadrţování bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování. Zákon o oběhu bankovek a mincí nově upravuje postupy při výměně tuzemských bankovek a mincí. V souvislosti s ním vstoupila v platnost i nová pravidla pro výměnu běţně a nestandardně poškozených bankovek. Banky provádějící pokladní operace a ČNB zdarma vyměňují tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem či běţně poškozené, a to v případě, ţe: jsou celé (nechybí ţádná část bankovky, popř. chybí pouze část nebo části jejího okraje nebo obvodu), jsou celistvé (bankovka, která tvoří souvislý celek), skládají se nejvýše ze 2 částí, které nepochybně patří k sobě a jejich celková plocha je větší neţ 50 %. Nestandardně poškozené tuzemské bankovky a mince zadrţují banky provádějící pokladní operace a ČNB bez náhrady. Instituce, která takovou bankovku či minci zadrţuje, vyplní potvrzení o zadrţení bankovek a mincí (vzor potvrzení je k dispozici ke staţení na internetových stránkách ČNB). Co je nestandardně poškozená bankovka: bankovka, jejíţ obrazec je nečitelný, deformovaný nebo proděravělý, bankovka ohořelá nebo zetlelá,

bankovka popsaná, pomalovaná, přetištěná, potištěná, obarvená, odbarvená, poškozená biologickým nebo jiným materiálem, nejde-li o nepatrná poškození, která nebrání dalšímu oběhu, bankovka poškozená nástraţným zařízením na ochranu proti krádeţi, bankovka skládající se z více neţ 2 částí. Co je nestandardně poškozená mince: mince, jejíţ obrazec nebo reliéf je nečitelný, její tvar je deformovaný, mince nastřiţená nebo proděravělá, mince vyrobená z více částí, jejíţ jednotlivé části jsou odděleny, mince, která je podélně rozštěpená v hraně na část s lícní a část s rubovou stranou, mince poškozená nástraţným zařízením na ochranu proti krádeţi. Ve výjimečných a odůvodněných případech (např. ţivelní pohroma nebo poškození nešťastnou náhodou) můţe ČNB rozhodnout o poskytnutí náhrady za nestandardně poškozené bankovky a mince. Případy, kdy lze náhradu za takto poškozené bankovky a mince poskytnout, uvádí Úřední sdělení České národní banky ze dne 23. června 2011 k některým ustanovením zákona o oběhu bankovek a mincí. Ţádost o poskytnutí náhrady musí být podána do 60 dnů od zadrţení nestandardně poškozených bankovek a mincí. Vzor ţádosti je k dispozici ke staţení na webu ČNB a v pobočkách ČNB. ČNB nepřijímá a nevyřizuje ţádosti o výměnu poškozených cizozemských bankovek a mincí. 25 Zákon č. 136/2011 Sb. o oběhu bankovek a mincí (dále jen Zákon č. 136/2011 Sb.), 5 hovoří o příjmu tuzemských bankovek a mincí. Tento paragraf hovoří o tom, ţe kaţdý je 25 BusinessInfo [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. Nová úprava zákona o oběhu bankovek a mincí v oblasti výměny poškozených. Dostupné z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/bankovnictvi-investovani/cnbnova-uprava-vymena-poskozenych-penez/1000464/61584/>.

povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, odmítnout jejich příjem můţe jen v následujících případech: bankovky nebo mince jsou Českou národní bankou prohlášeny za neplatné, jsou vydány nové, existence daných byla zrušena, jedná-li se o pamětní mince nebo o tuzemské bankovky, které Česká národní banka prohlásila za neplatné (výjimku tvoří Česká národní banka a úvěrové instituce provádějící pokladní operace), jedná-li se o více neţ 50 tuzemských mincí v jedné platbě. Přijímá-li tuzemské bankovky nebo mince Česká národní banka nebo úvěrová instituce provádějící pokladní operace, můţe tato poţadovat, aby přijímaná hotovost byla roztříděna dle nominálních hodnot. V případě, ţe tomu tak není, mohou tyto instituce poţadovat poplatek. V případě, ţe se plátce a příjemce nedohodnou jinak, je příjemce odpovědný za správný počet a pravost přijatých bankovek a mincí. Neměl-li ale moţnost si tyto zkontrolovat, pak jeho odpovědnost neplatí. 6 tohoto zákona hovoří o výměně tuzemských bankovek a mincí, platí, ţe ČNB a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, vyměňují hotovost: tuzemské bankovky a mince za tuzemské bankovky a mince jiných nominálních hodnot, tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a tuzemské bankovky a mince běţně poškozené za tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh, tuzemské bankovky a mince prohlášené Českou národní bankou za neplatné za platné tuzemské bankovky a mince po dobu stanovenou na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní banky, pamětní mince za tuzemské bankovky nebo tuzemské mince, které nejsou pamětními mincemi.

Dané instituce jsou povinny provést výměnu aţ do 100 kusů jedné nominální hodnoty bezplatně. Tyto vyměňované bankovky ale musí být roztříděny dle nominálních hodnot. 7 Společná ustanovení pro příjem, výdej, vracení a výměnu tuzemských bankovek a mincí (1) Česká národní banka zpracovává tuzemské bankovky a mince přijaté z oběhu v souladu se stanovenými postupy třídění tuzemských bankovek a mincí a rozlišování bankovek a mincí znějících na koruny české neplatných, nepravých nebo tuzemských bankovek a mincí nevhodných pro další oběh (dále jen standardy zpracování ) před jejich vydáním do oběhu ze svých zásob. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vydat. (2) Úvěrová instituce provádějící pokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí zpracovávají tuzemské bankovky a mince přijaté z oběhu v souladu se standardy zpracování před jejich vrácením do oběhu. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vrátit. (3) Jiné právnické osoby neţ uvedené v odstavci 1 nebo 2, provozovatelé kasin a směnárníci kontrolují pravost a platnost tuzemských bankovek a mincí vracených do oběhu. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vrátit. (4) Zpracování tuzemských bankovek a mincí je činnost spočívající v jejich roztřídění podle nominálních hodnot, v kontrole jejich počtu, v kontrole jejich platnosti a pravosti a v jejich roztřídění na tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh a tuzemské bankovky a mince pro další oběh nevhodné. (5) Vrácením do oběhu se pro účely tohoto zákona rozumí jakákoliv výdajová operace, s výjimkou a) výdajových operací České národní banky, b) vkladu tuzemských bankovek nebo mincí na účet vedený Českou národní bankou nebo úvěrovou institucí provádějící pokladní operace,

c) odvodu tuzemských bankovek nebo mincí České národní bance, úvěrové instituci provádějící pokladní operace nebo zpracovateli tuzemských bankovek a mincí ke zpracování. (6) Úvěrová instituce přijímá a vyměňuje tuzemské bankovky a mince ve všech svých provozovnách, ve kterých provádí pokladní operace. Z důvodů bezpečnosti můţe úvěrová instituce omezit mnoţství tuzemských bankovek a mincí, které v určitých provozovnách v jednotlivých případech přijímá nebo vyměňuje. Úvěrová instituce je povinna o tomto omezení v dotčených provozovnách písemně informovat. (7) Prováděcí předpis stanoví standardy zpracování podle odstavců 1 a 4, počty tuzemských bankovek a mincí v souvislosti s poţadavkem na jejich balení a způsob jejich balení podle 5 odst. 3. 8 Nakládání s tuzemskými bankovkami a mincemi nevhodnými pro další oběh (1) Právnická osoba a směnárník nevrací zpět do oběhu tuzemské bankovky a mince nevhodné pro další oběh a předává je České národní bance. (2) Fyzická osoba s výjimkou směnárníka vrací tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a běţně poškozené zpět do oběhu. (3) Prováděcí právní předpis stanoví popis míry opotřebení a poškození tuzemských bankovek a mincí podle odstavců 1 a 2 a způsob předávání tuzemských bankovek a mincí nevhodných pro další oběh České národní bance podle odstavce 1. 26 2.3 Subjekty hotovostního platebního styku Hotovostní platební styk mezi sebou provádějí přímo podniky a fyzické osoby bez zprostředkování nějakou finanční institucí. Hotovostní platební styk je preferován při 26 Česká republika. Zákon o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. In: Zákon č. 136/2011 Sb. Praha: Parlament České republiky, 2011. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-136.

úhradách menších peněţních částek, dále pak v případě nedůvěry v platební schopnosti partnerského subjektu nebo při pochybnostech o jeho serióznosti. Účastníky procesu oběhu hotových peněz jsou: zákazníci, obchodníci, komerční banky, centrální banka. 27 Obr. 7. Postavení jednotlivých účastníků procesu oběhu hotových peněz 28 27 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5. 28 MÁČE, Miroslav. Platební styk. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5.

3 Nakládání s hotovostí v bankách To, jak nakládají s hotovostí banky, je upravováno zákony a především tím, jak se chová centrální banka. Ta za pomocí svých funkcí a nástrojů můţe velmi silně ovlivňovat mnoţství hotovostních peněz v oběhu. Obchodní banky provádějí (ovšem ne na kaţdém obchodním místě) také směnárenskou činnost, tj. vyměňují jednu měnu za druhou. Ve většině případů se jedná o hotovostní platební styk, tedy o obchod s valutami. Zejména na menších pobočkách jsou k dispozici pouze často pouţívané měny (např. české koruny, eura nebo americké dolary), aby ostatní měny, které jsou na dané pobočce málo vyuţívány, nezabíraly místo a volné zdroje. Pokud ale klient potřebuje nějakou méně častou měnu, můţe si ji objednat dopředu. Vede-li klientovi daná pobočka účet v nějaké z těchto méně častých měn a klient si potřebuje z tohoto účtu okamţitě vybrat hotovost, je mu banka oprávněna vydat poţadovanou hodnotu v protihodnotě v jiné volně směnitelné měně. Pokud klient vloţí na nějaký účet hotovost v méně časté měně nebo provede-li na směnárně směnu méně časté měny na koruny, pobočka tuto hotovost odvede do větší pobočky nebo do centrálního trezoru dané banky. Pokud se týká směnných kurzů, lze je rozdělit na nákupní a prodejní rozdíl mezi nimi tvoří (vedle poplatků za provedení směny) zisk banky ze směnárenské činnosti. Nákupní kurz (z hlediska obchodní banky tedy kdy banka nakupuje) je niţší neţ prodejní kurz. Obchodní banky nerady vykupují mince, protoţe mají s jejich zpracováním ještě více práce neţ s bankovkami. A pokud je uţ vykupují, tak za kurz pro klienta nevýhodnější. Ve směnárnách si ale klient můţe také realizovat cestovní šeky. Cestovní šeky se neřídí zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým, ale zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a zákonem č. 591/1992 sb., o cenných papírech. Cestovní šeky jsou vydávány pro potřeby cestovního ruchu velkými bankami nebo specializovanými společnostmi.

Cestovní šek je v podstatě příslib výstavce cestovního šeku, ţe podle podmínek šeku zaplatí určitou částku. Při prodeji cestovního šeku jej klient na určitém místě podepíše před úředníkem prodávající banky nebo jiné společnosti a při výplatě šeku připojí na jiném určeném místě svůj druhý podpis. Na základě shody obou podpisů proplácející úředník cestovní šek proplatí. Tímto způsobem se sniţuje riziko zneuţití při ztrátě nebo odcizení cestovního šeku (na rozdíl od peněţní hotovosti). 29 Dokladů, které se pouţívají při hotovostním platebním styku, je celá řada. Nejznámější a nejpouţívanější jsou příjmové a výdajové pokladní doklady. Tyto doklady musí mít určité náleţitosti: označení dokladu, popis obsahu případu, peněţní částka mnoţství i cena za jednotky (číslicemi i slovy), datum uskutečnění účetního případu, datum vyhotovení dokladu, podpis osoby odpovědné za účetní případ, podpis osoby odpovědné za zaúčtování. 29 KALABIS, Zbyněk. Základy bankovnictví. 1. vyd. Brno: Bizbooks, 2012. s. 49, 50. ISBN 978-80-265-0001-8.

Obr. 8. Výdajový pokladní doklad 30 Obr. 9. Příjmový pokladní doklad 31 30 Vlastní zdroj. 31 Vlastní zdroj.

V hotovostním styku s bankou se jedná o šek, který slouţí pro výběr hotovosti z účtu. Jeho náleţitosti jsou: označení, ţe jde o šek, příkaz zaplatit určitou sumu peněz, jméno toho, kdo má platit, údaj místa, kde má být placeno, datum a místo vystavení šeku, podpis výstavce šeku, konstantní a variabilní symbol. Obr. 10. Šek 32 Pokladní sloţenka slouţí k potvrzení o výběru hotovostních peněz z účtu. 32 Vlastní zdroj.

33 Vlastní zdroj. Obr. 11. Pokladní sloţenka 33

4 Centrální národní banka Hlavním cílem centrální banky v rovině makroekonomické je udrţování stabilního měnového vývoje, v rovině mikroekonomické pak efektivnost, důvěryhodnost a stabilita bankovního systému v zemi. ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiţ členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři členové bankovní rady. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté období. Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosaţení a udrţení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udrţitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB rovněţ podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní sluţby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, kterými jsou: finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy, účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Sídlo ústředí ČNB je v Praze. Sedm regionálních poboček se

nachází v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě. 34 Funkcí centrální banky je celá řada, přičemţ všechny spočívají v operacích s penězi: emisní funkce, funkce řízení měnové politiky, funkce banky bank, funkce bankovní regulace a dohledu, funkce banky státu, funkce správce devizových rezerv, funkce reprezentanta měnové politiky státu. 35 ČNB se nevěnuje jen měnové politice, ale vykonává i další důleţité úkoly (zasedání Bankovní rady) Další úkoly ČNB vyplývající ze zákona 6/1993 Sb. o ČNB: vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji, vykonává dohled nad osobami působícími na finančním trhu, provádí analýzy vývoje finančního systému, pečuje o bezpečné fungování a rozvoj finančního trhu v České 34 Česká národní banka [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. O ČNB. Dostupné z WWW: <http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/>. 35 KLÍMA Jiří. Bankovnictví. Skriptum. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2007. 97 s. ISBN neuvedeno.

republice a přispívá ke stabilitě jejího finančního systému jako celku (dříve pouze bankovní dohled), ochrana měny kontinuální vývoj a implementace ochranných prvků. Emise peněz v ČR je úlohou ČNB, přičemţ fyzicky jsou bankovky a mince produkovány státní tiskárnou cenin. Ta na základě pokynů od ČNB vyrábí mince a bankovky v poţadovaném mnoţství a kvalitě (ochranné prvky). Výroba bankovek je však velmi sloţitý proces, protoţe se ČNB i tiskaři snaţí zajistit, aby padělání bylo co nejtěţší a ochranné prvky bankovek co nejkvalitnější. Z těchto důvodů jsou podrobné výrobní postupy přísně tajné. Všeobecně se však ví, ţe výroba zahrnuje návrh bankovky, výrobu papíru, proces míchání barev (pouţívá se celkem 22 barev, které jsou míchány tak, aby vznikla správná kombinace), samotný tisk. Při tisku, jehoţ součástí je i zakomponování ochranných prvků pro kaţdou bankovku, se pouţívají technologie jako ofsetový tisk, hlubotisk, knihtisk. Je nutné dbát na to, aby bankovky byly pevné, proto se tisknou na zvláštní papír z bavlněných vláken, který je opatřen vodotiskem a bezpečnostním vláknem (dříve kovové, dnes jiţ z plastické hmoty) proti padělání. Výrobní program podniku je zaměřen do čtyř hlavních skupin výrobně obchodních aktivit: výroba bankovek; výroba státně důleţitých dokumentů (občanské průkazy, cestovní a diplomatické pasy, řidičské průkazy, víza a jiné průkazy, legitimace, dokumenty a osvědčení); výroba cenin (akcie a dluhopisy, dálniční a tabákové nálepky, známky, stravenky, poštovní poukázky, jízdenky a dopravní kupony, šeky, směnky a jiné ceniny); ostatní polygrafická výroba (pásky na bankovky a různé neceninové tiskopisy). Velkou část výrobní náplně STC tvoří výroba bankovek. Jejich realizace se provádí v STC podle návrhů, které většinou vyplynou z uměleckých soutěţí. Po celou dobu přípravy a realizace spolupracuje výtvarník vybraných návrhů s útvary technického designu tiskárny.

Při výrobě bankovek je kladen velký důraz na ochranné prvky, aby bylo moţné docílit co nejvyšší ochrany bankovek proti padělání. 36 36 Státní tiskárna cenin [online]. 2012 [cit. 2012-01-14]. Dostupné z WWW: <http://www.stc.cz/>.

5 Činnost obchodních bank v hotovostním platebním styku Jak jiţ bylo v této práci zmíněno, hotovostní platební styk je druh platebního styku, který je zabezpečován hotovostními formami peněz, tudíţ převod hotovostních peněz můţe probíhat přímo, bez nutnosti zprostředkování finančními institucemi. Hotovostní platby mají dvě formy: oboustranné na obou stranách transakce si peníze zachovávají hotovostní formu platby mezi fyzickými osobami, mezi fyzickými osobami a firmami, částečně hotovostní styk v tomto případě dochází k přeměně formy peněz z hotovostních na bezhotovostní a naopak. Pak je zapotřebí pomoci pošty nebo banky. Banky obvykle nabízejí klientům následující sluţby v oblasti hotovostního platebního styku: sloţení hotovosti ve prospěch účtu příjemce pokladní sloţenka nebo vloţení peněz na účet přímo na pokladně pobočky banky, která vede daný účet, výplata hotovosti z vlastního účtu klient čerpá určitou částku přímo v hotovosti ze svého vlastního účtu, šek výplata hotovosti, výběrní lístek výběr hotovosti, bankovní platební karta výběr hotovosti prostřednictvím bankomatů. Pro banky je platební styk zdrojem výnosů a příjmů. Konkurenceschopnost kaţdé banky (stejně jako identifikace efektivity fungování trţní ekonomiky) charakterizuje rychlost a přesnost provádění platebního styku. Banky hrají v platebním systému nezastupitelnou roli a jsou dominantní v oblasti platebního styku. Obchodní banky samy udrţují stav peněz v hotovostní (a to jak korun, tak také cizích měn) na pokladnách svých poboček pouze v rozsahu očekávaných krátkodobých potřeb, aby úrokové ztráty z drţení pokladní hotovosti byly co nejniţší.