SOUVĚTÍ PODŘADNÉ ČESKÝ JAZYK - je to spojení jedné věty hlavní (VH) a jedné nebo více vět vedlejších (VV) v jeden větný celek - VV je větným členem nějaké jiné věty (podle druhů větných členů označujeme i druhy vedlejších vět, např. podmětná, předmětná, přívlastková apod.) - VV je: a) závislá na VH nebo na jiné VV v uvedených příkladech VV, VV 1, VV 2 b) sama řídící větou pro jinou VV v uvedených příkladech VV 1 Př.: VH VV Právě nám sdělil, že s námi bude počítat. (VH = věta řídící, VV = věta závislá na VH) VH VV 1 VV 2 Řekli nám, že to bude právě Honza, který bude naším vedoucím. (VH = věta řídící, VV 1 = věta závislá na VH a zároveň řídící pro VV 2, VV 2 = věta závislá na VV 1) - v podřadném souvětí tedy rozlišujeme věty řídící a věty závislé - větou řídící se můžeme zeptat na větu závislou tj. věta závislá vyjadřuje nějaký větný člen věty řídící - základními spojovacími prostředky jsou spojky podřadicí, vztažná zájmena nebo příslovce - VH jsou od VV vždy odděleny čárkou Druhy vedlejších vět VV podmětná o vyjadřuje podmět věty řídící o závisí na přísudku věty řídící o ptáme se na ni otázkou kdo? co? (tj. otázkou 1. pádu) a slovesem věty řídící o je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci Př.: Velmi ho zajímalo, co bude s jeho psem. - otázka: kdo /co ho zajímalo? - odpověď: co bude s jeho psem Kdo se přihlásil na exkurzi, bude zítra v 8 hodin čekat před školou. Je nutné, aby byli všichni členové přítomni. Překvapilo nás, když odmítli podpořit náš návrh. Co si ti dva řekli, nikdo nevěděl.
VV přísudková VV předmětná VV přívlastková o nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (slovesný přísudek nelze pomocí VV vyjádřit) o spona zůstává v řídící větě, jmenná část přísudku je vyjádřena pomocí VV o ptáme se na ni otázkou jaký je/není podmět? o je připojena spojkami nebo vztažnými zájmeny Př.: Nejsi taková, jak jsem si myslel. - otázka: jaká nejsi? - odpověď: jak jsem si myslel Obloha byla, jako když ji vymete. Dům už je teď zase takový, jak si ho pamatuji z dětství. Chlapec byl, jako by ho něčím omámili. Jana se stala tím, čím byla její sestra. o nahrazuje předmět věty řídící o závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící o ptáme se na ni všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu a větou řídící o je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci Př.: Velmi lituji, že jsem neuposlechl vaší rady. - otázka: koho / čeho lituji? (2.p.) - odpověď: že jsem neuposlechl vaší rady Svěřuj se jen tomu, komu opravdu důvěřuješ. Že půjdu večer do divadla, jsem ráno ještě nevěděla. Nejsem přesvědčen o tom, zda je pro mě ta pravá. Počítej s tím, že to nebude tak jednoduché. o nahrazuje přívlastek věty řídící o závisí na některém podstatném jménu věty řídící o ptáme se na ni otázkami jaký? který? čí? a řídícím podstatným jménem o je připojena vztažnými zájmeny nebo příslovci (tyto VV nahrazují přívlastek shodný) nebo spojkami (tyto VV nahrazují přívlastek neshodný) Př.: Trávím prázdniny u babičky, která bydlí na vesnici. - otázka: u které babičky? - odpověď: která bydlí na vesnici Byl posedlý myšlenkou, že ten závod vyhraje. Obrátil se na mě s prosbou, abych mu šel za svědka na svatbu. Koupil jsem si auto, po jakém jsem vždy toužil. Ta chata je v místech, kde dávají lišky dobrou noc.
!!! VV přívlastkové bývají často vloženy do věty řídící, proto je oddělujeme z obou stran čárkami: Ta mladá rodina, která se právě nastěhovala, bydlí v patře nad námi. VV příslovečné o nahrazuje příslovečné určení věty řídící o závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící o ptáme se na ni stejnými otázkami jako na příslovečné určení a větou řídící o rozlišujeme několik druhů VV příslovečných: VV příslovečná místní - bývá připojena pouze vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy - ve větě řídící odkazují na VV příslovce tam, odtud, tudy, tu, všude, někde - ptáme se na ni otázkami kde? kam? odkud? kudy? a větou řídící Př.: Osady bývaly většinou tam, kde se stékaly větší vodní toky. - otázka: kde bývaly většinou osady? - odpověď: tam, kde se stékaly větší vodní toky Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Cesta vedla místem, kudy jsem ještě nikdy nešel. VV příslovečná časová - bývá připojena časovými spojkami když, až, jakmile, zatímco, kdykoli, než, dokud, jen, sotva - ptáme se na ni otázkami kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často? na jakou dobu? po jakou dobu? za jakou dobu? a větou řídící Př.: Mluvili jsme o tom doma, když jsme se vrátili. - otázka: kdy jsme o tom doma mluvili? - odpověď: když jsme se vrátili Zatímco jsme byli venku, maminka nám uvařila oběd. Zůstanu u tebe, dokud ti nebude lépe. VV příslovečná způsobová - bývá připojena nejčastěji příslovcem jak, spojkou že, aby, věty vyjadřující srovnání jsou uvozeny spojkami než, jako - ptáme se na ni otázkami jak? jakým způsobem? a větou řídící Př.: Vysvětlil jsem mu to, jak nejlépe jsem uměl. - otázka: jak jsem mu to vysvětlil? - odpověď: jak nejlépe jsem uměl Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Pochopila to jinak, než jsem chtěl. VV příslovečná měrová - bývá připojena nesklonným co/seč, věty vyjadřující srovnání jsou uvozeny výrazem jako (a slovesem v podmiň.zp.), jako když, jako kdyby, jak, kolik, kolikrát, čím
- ve větě řídící odkazují na VV měrovou i výrazy tak, tolik, tolikrát, tím - ptáme se na ni otázkami jak moc? do jaké míry? kolik? o kolik? jak mnoho? a větou řídící Př.: Utíkal, co/seč mu síly stačily. - otázka: jak moc utíkal? - odpověď: co/seč mu síly stačily Byl jsem tak unavený, jako bych nakládal vagóny s uhlím. Řval, jako by ho na nože brali. VV příslovečná příčinná/důvodová - existuje drobný rozdíl mezi VV příčinnou a VV důvodovou, ale dají se považovat i za jeden typ - bývá připojena spojkami protože, poněvadž, jelikož, že - ve větě řídící odkazují na VV příčinnou/důvodovou výrazy za to, z toho, kvůli tomu, proto - ptáme se na ni otázkami proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu? Př.: Nebyl jsem včera ve škole, protože mi nebylo dobře. - otázka: proč jsem nebyl včera ve škole? - odpověď: protože mi nebylo dobře Protože bylo pondělí, bylo na zámku zavřeno. Nedoběhl do cíle, jelikož mu už nezbývaly síly. VV příslovečná účelová - bývá připojena spojkou aby, po řídící větě uvozovací může být uvozena spojkou ať - ve větě řídící odkazují na VV účelovou výrazy k tomu, na to, kvůli tomu, v zájmu toho, s cílem - ptáme se na ni otázkami za jakým účelem? proč? nač? a větou řídící Př.: Maminka šla do města, aby nakoupila. - otázka: za jakým účelem šla maminka do města? - odpověď: aby nakoupila Trénujeme třikrát týdně, abychom dosáhli lepších výsledků. Hlídej toho psa pořádně, ať ti neuteče. VV příslovečná podmínková - bývá připojena spojkou jestliže, -li, kdyby, pokud, když, hovorově jestli, ale mohou ji uvozovat také složené spojovací výrazy jako např. v případě, že (kdyby), za podmínky, že (kdyby) atd. - ptáme se na ni otázkamami za jaké podmínky? a větou řídící Př.: Jestliže bude hezky, pojedeme v neděli na výlet. - otázka: pod jakou podmínkou pojedeme v neděli na výlet - odpověď: jestliže bude hezky Určitě to pro vás uděláme, bude-li to jen trochu možné. Když teď padne šestka, vyhrál jsi.
!!! Spojka když může VV příslovečnou podmínkou i VV příslovečnou časovou: VV přísl. podmín. VV přísl. čas. Když přijdeš domů pozdě, X Když přijdeš domů, budou se rodiče zlobit. zavolej mu. VV příslovečná přípustková - bývá připojena spojkou ač, ačkoli(v), přestože, třebaže, i když, i kdyby, hovorově třebas, zastarale byť, ale také spojovacími výrazy přesto, že..., navzdory tomu, že..., v rozporu s tím, že..., bez ohledu na to, že... - ptáme se na ni otázkami i přes co? navzdory čemu? i v jakém případě? a větou řídící Př.: Ačkoli nebyl už nejmladší, těšil se dobrému zdraví. - otázka: i přes co se těšil dobrému zdraví - odpověď: ačkoli nebyl už nejmladší Cyklistický výlet se vydařil, přestože počasí nebylo ideální. I když jsem jí to chtěl vysvětlit, neposlouchala mě. VV doplňková o nahrazuje doplněk věty řídící o závisí zároveň na podstatném jménu (zájmenu) a na slovese věty řídící o bývá připojena spojkami jak, někdy i spojkou že nebo knižním kterak o ve VH bývá velmi často sloveso smyslového vnímání (např. vidět, slyšet, pozorovat atd.) o ptáme se na ni zároveň dvěma otázkami jak? + jaký? a větou řídící Př.: Z okna sledoval souseda, jak spravuje auto. - otázka: jak sledoval souseda? jakého souseda sledoval? - odpověď: jak spravuje díru v plotě / spravujícího auto V noci slyšel křečka, jak šramotí v kleci. Pozoroval supy, jak kroužili nad mrtvým bizonem. Zaslechl sestru, jak v noci odemykala dveře. Spatřila ho, kterak se objímal s jinou ženou.