URČENÍ SPLATNOSTI VE SMĚNCE

Masarykova univerzita Právnická fakulta Studijní obor: Právní specializace URČENÍ SPLATNOSTI VE SMĚNCE Due date of Bill Exchange Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph. D. Autor: Pavel KOLODĚJ Brno, 2015

\ri,, \ zt ras ru R\9* MASARYKOVA UNIVERZITA Priivnick6 fakulta ZADANI ENTNLNNSTE PRACE Akademickf rok: 2014/2015 Student: Obor: Bc. Pavel Koloddj, Lteot 76194 Pr6vo a podnik6ni Na ziikladd piisluinfch ustanoveni zdkona C. 111/1998 Sb., o vysoklich Skol6ch a o zmdn6 a dopln6ni dalsich zilkonu (ziikon o vysokfch 5koldch), a Statutu Pr6vnick6 fakulty Masarykovy univerzity Vdm urduji t6ma a z6,sady pro vypracovani bakal6isk6 price v bakal6isk6m studijnim programu: T6ma price: T6ma pr6ce anglicky: Vedouci pr6ce: Pracovi5td vedouciho price: Datum zadiini price: Terminy odevzdilni priice: Tadini: Urdeni splatnosti ve smdnce Due date of Bill Exchange doc. JUDr. Josef Kot6sek, Ph.D. Katedra obchodniho prdva 31. 10.2014. v piipadd piihl6iky ke st6tni zkouice konan6 v jarnfm semestru je nutno odevzdat bakal6iskou pr6ci do 15. dubna 2015. v piipad6 piihldiky ke stiitni zkouice konan6 v prodlouzen6m zkouikov6m obdobi jarniho semestru je nutno bakal6iskou prdci odevzdat do 30. tervna2ol5. v piipadd piihldiky ke st6tni zkouice konan6 ve zkouikov6m obdobi podzimniho semestru je nutno bakal6iskou pr6ci odevzdat do 31.itjna2O15. neodevzd6-li student bakal6iskou prdci ve vise uvedenlich terminech, ztrirci pravo konat viechny souddsti stdtni zkouiky v piisluin6m obdobi Autor nejprve zasadi urdenisplatnosti smdnky do kontextu ostatnich n6lezitosti, vymez( d0vody z6konnfch poiadavk0 na obsah listiny a zminii zisadu non est in cambio, non est in mundo di problematiku koliznich dasovlch 0daj0 a r&znych kalend6i0. Vlastni t6ma bude spodivat v kritick6m rozbor judikatury po roce 1990, kde autor bude analyzoval soudni rozhodnuti (primdrnd deskich a slovenskich soudri, podle moznosti autora tak6 zahraniini ze zemi Zenevsk6ho smdnedn6ho syst6mu). Mj. posoudf, zda se moderni deskii judikara k t6to obsahov6 nillezitosti piikldnik m6nd formalistickfm a "voln6j5im" tendenclm, kter6 sledujeme u ostatnich ndleiitosti, napi. u mista platebnfho. Neopomene piitom judikaturu k dasov;im fdaj0m u domicil6ta.obecnd zn6m6 ot zky a popisn6 pas62e (zejm6na vymezeni zdkladnich pojm0) vdetnd historickfch vhled0 nebudou piedm6tem bakali{isk6 prilce. Vybaveni potiebnlimi prakticklimi informacemi i obstardniliteratury a judikatury jsou soudiisti bakaldisk6ho 0kolu. Z6vdr priilce bude obsahovat skutednd shrnuti veikerfch poznatk0 (dildich zivdr0), k nimz autor ve sv6 bakal6iske pr6ci dospdl (nikoliv pouze formillnf zakondeni pr6ce. Rozsah priice by nem6l piekrodit 35 stran. Slranal z2

Souhlasfm se zad6nim (podpis, datum); doc. JUDr. Josef Kot6sek, vedouci prdce V Brn6 dne: 20. 3.2015. Josef Bejdek, CSc. w. prof. JUDr. NaddZ/a Rozehnalov6, CSc. Strana 2 z 2

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Pavel Koloděj Určení splatnosti ve směnce Due date of Bill Exchange Katedra obchodního práva Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph. D. Rok obhajoby: 2015 Anotace Předmětem bakalářské práce Určení splatnosti ve směnce je určení splatnosti směnky v kontextu jejich ostatních náležitostí, kritickém rozboru judikatury splatnosti směnky se týkající a kritický rozbor těchto judikaturních soudních rozhodnutí. Annotation Subject of the bachelor thesis Due date of Bill Exchange is the due date of a bill of exchange in the context of its other elements, critical analysis of the case law concerning due date of a bill of exchange and critical analysis of such court decisions in the case law. Klíčová slova Směnka, splatnost směnky, směnečná judikatura Keywords Bill of Exchange, Due date of Bill Exchange, Case Law of Bill Exchange

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Určení splatnosti ve směnce vypracoval samostatně pod vedením doc. JUDr. Josef Kotáska, Ph. D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Právnické fakulty MU.. V Brně dne 10. dubna 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce doc. JUDr. Josefovi Kotáskovi, Ph. D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Obsah 1 ÚVOD... 8 2 VÝŇATEK ZE SMĚNEČNÉ TEORIE... 10 2.1 ABSTRAKTNOST SMĚNEČNÉHO ZÁVAZKU... 10 2.2 QUOD NON EST IN CAMBIO, NON EST IN MUNDO... 13 3 SPLATNOST SMĚNKY... 14 3.1 SPLATNOST NA VIDĚNOU... 14 3.2 SPLATNOST NA URČITÝ ČAS PO VIDĚNÉ... 16 3.3 SPLATNOST NA URČITÝ ČAS PO DATU VYSTAVENÍ... 16 3.4 SPLATNOST NA URČITÝ DEN... 17 3.5 ODLIŠNÉ KALENDÁŘE VYSTAVENÍ A SPLATNOSTI SMĚNKY... 19 3.6 PŘEDLOŽENÍ SMĚNKY K PLACENÍ... 20 4 JUDIKATURA... 22 4.1 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI SPLATNOST V POSLEDNÍ DEN LHŮTY... 22 4.2 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI VISTA SMĚNKY, DVOJÍ DOLOŽKA SPLATNOSTI... 23 4.3 ABSENCE PODPISU VÝSTAVCE K DATU SPLATNOSTI... 24 4.4 DATUM SPLATNOSTI A NÁROK NA SMLUVNÍ ÚROK ZE SMĚNEČNÉ SUMY... 25 4.5 DATUM SPLATNOSTI V SOUVISLOSTI SE SPLATNOSTÍ ZAJIŠŤOVANÉ POHLEDÁVKY... 26 4.6 SHODNÝ DEN VYSTAVENÍ A SPLATNOSTI SMĚNKY - 1... 28 4.7 SHODNÝ DEN VYSTAVENÍ A SPLATNOSTI SMĚNKY - 2... 28 4.8 SHODNÝ DEN VYSTAVENÍ A SPLATNOSTI SMĚNKY - 3... 30 4.9 ZMĚNA SPLATNOSTI SMĚNKY... 30 4.10 DOPLNĚNÍ DATA SPLATNOSTI V ROZPORU S VYPLŇOVACÍM PRÁVEM... 32 4.11 PROMLČENÍ SMĚNKOU ZAJIŠŤOVANÉ POHLEDÁVKY... 34 4.12 K URČITOSTI MÍSTA PLACENÍ SMĚNKY - 1... 36 4.13 K URČITOSTI MÍSTA PLACENÍ SMĚNKY - 2... 36 4.14 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI OBECNÉ ZVYKLOSTI PŘI UVÁDĚNÍ DAT - 1... 38 4.15 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI SPLATNOST DO DATA... 39 4.16 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI SPLATNOST OD 9,00 DO 16,00 HOD... 41 4.17 PRÁVO VYMÁHÁNÍ SMĚNEČNÉHO NÁROKU PŘI NEPŘEDLOŽENÍ SMĚNKY... 43

4.18 DOPLNĚNÍ UPLYNULÉHO DATA SPLATNOSTI... 44 4.19 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI OBECNÉ ZVYKLOSTI PŘI UVÁDĚNÍ DAT - 2... 45 4.20 K URČITOSTI DATA SPLATNOSTI UVEDENÍ MĚSÍCE SPLATNOSTI SLOVEM I ČÍSLEM.. 45 5 ZÁVĚR... 47 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 53

1 ÚVOD Splatnost směnky je upravena v oddílu pátém zákona č. 191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový, v aktuálním znění (dále jen ZSŠ ), tj. v jeho 33-37. Splatnost směnky je určena standardně přímo ve směnečné listině. Pokud splatnost na směnce není výslovně vyznačena, pak je nutno užít 2, odst. 2 ZSŠ u směnky cizí a 76, odst. 2. ZSŠ u směnky vlastní ( O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou. ), tudíž je tato směnka splatná na viděnou. ZSŠ tedy upravuje přípustné druhy splatnosti směnky, když v 33 ZSŠ jsou taxativně vyjmenovány čtyři způsoby, které jsou přípustné pro stanovení splatnosti směnky, tedy: na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení, na určitý den. Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou ze zákona neplatné a to dle 33, odst. 2. ZSŠ. Nutno doplnit, že 33 ZSŠ se vztahuje ke směnce cizí a užije se jej i u směnky vlastní s ohledem na 77 ZSŠ. V práci se budu věnovat ve většině jejího rozsahu pouze směnce vlastní, jelikož směnky vlastní představují většinu směnek, které jsou u nás v oběhu. 1 V práci uvádím několik zajímavých judikátů, které se vztahují ke splatnosti směnek, ke kterým zaujímám své stanovisko a snažím se je doplnit o svůj komentář a poznatky, zejména v kontextu jiných rozhodnutí či směnečné teorie. Jak je patrno právě i z níže analyzované judikatury, tak i většina těchto rozhodnutí se týká směnek vlastních a velmi často směnek zajišťovacích. Soudní řízení, ze kterého vychází právě zmíněná judikatura, je právě místem, kde se nejvíce projevuje námitková obrana dlužníka (žalovaného ze směnky) a její případné nedostatky, které vedly k dlužníkovu neúspěchu ve sporu či naopak, jejíž argumentace byla natolik zásadní, že vedla k dlužníkovu úspěchu ve sporu. Soudní řízení je cesta, kterou se věřitel ze směnky bude ubírat, pokud mu směnka nebude dlužníkem dobrovolně uhrazena, vyjma možnosti využití rozhodčího řízení, které je však podmíněno předchozí dohodou účastníků 1 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. Vyd. 2. Praha: C. H. Beck, 2009, xi, 128 s. Beckova edice právo a hospodářství, s. 1 8

směnečného vztahu, například uzavřením rozhodčí smlouvy. 2 Nutno zmínit, že právě směnečné soudní řízení by mělo být pro věřitele jednodušší a jeho výsledek předvídatelnější právě s ohledem na abstraktnost a nespornost směnečného závazku, oproti vymáhání kauzální pohledávky. Směnku je možno označit také jako upomínací cenný papír, jelikož její zaplacení může být ze strany jejího majitele požadováno až poté, co byla předložena směnečnému dlužníkovi, byť prezentace směnky je již spíše zastaralý formalismus, jelikož většina směnek je předložena fikcí (o tom více zejména v závěru této práce). Směnka vždy obsahuje konkrétní částku, kterou má dlužník ze směnky povinnost uhradit majiteli směnky. Nutno poznamenat, že v současné praxi jsou často využívány tzv. blanko nebo bianco směnky, které neobsahují některý z údajů, nejčastěji právě neobsahují směnečnou sumu a datum splatnosti. Tyto údaje jsou pak do směnečné listiny doplněny později, než je datum vystavení směnky, a to na základě dohody o vyplňovacím právu. Nutno doplnit, že ZSŠ přesně neupravuje formu této dohody o vyplňovacím právu, ta tedy může být uzavřena písemně, ústně, ale i konkludentně. V práci se tedy zaměřuji na určení splatnosti ve směnce. V jednotlivých jejich částech práce zasahuji do většiny oblastí problematiky, která s určením splatnosti souvisí, například tedy nepřesné určení splatnosti jedním ze způsobu uvedených v 33 ZSŠ, nedodržením vyplňovacího práva ve vztahu k doplnění splatnosti, problematiky fyzické prezentace směnky apod. Čtenáři by tato práce měla poskytnout ucelený přehled o možných problémech určení splatnosti ve směnce, alespoň tedy v rámci rozsahu této práce, zejména, aby se vyvaroval problémům při užití směnek, které mohou způsobit jejich neplatnost. Případně, pokud je čtenář směnečným dlužníkem, aby tyto chyby mohl využít v rámci své obrany ve směnečném řízení. 2 Směnečné nároky lze přiznat rozhodčím nálezem [online] poslední aktualizace 11/2011 [cit. 1. 03. 2015] Dostupné z WWW: www.glatzova.com/pdfdownload.php?id=31 9

2 VÝŇATEK ZE SMĚNEČNÉ TEORIE 2.1 Abstraktnost směnečného závazku Směnka, jako taková, může a musí obstát samostatně a její majitel nemusí prokazovat důvody jejího vzniku (směnečnou kauzu) v případném směnečném řízení, jelikož důvodem závazku dlužníka ze směnky je prostá skutečnost existence platné směnky. Naopak v případě směnečného řízení je na směnečném dlužníkovi (v případě směnečného řízení žalovaném ze směnky), nechť důvěryhodně prokáže, proč takovou směnku podepsal (resp. vystavil), jak již judikoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 25. 06. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3417/2007, ze kterého vyplývá: Tvrdí-li dlužník ze směnky, že směnka, kterou podepsal, nemá kauzu, musí věrohodně vysvětlit, proč takovou směnku podepsal. 3 Jak je popsáno výše, tak právě abstraktnost směnky ve vztahu k určitému hospodářskému důvodu jejího vystavení poskytuje silnou pozici směnečného věřitele vůči směnečnému dlužníkovi. Obdobný význam lze najít i v dalších rozhodnutích, například z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 1997, sp. zn. 5 Cmo 11/1996 4, vyplývá následující závěr: Kdo se jako dlužník na směnku podepíše, je směnečně zavázán i tehdy, není-li mezi ním a majitelem směnky žádný jiný závazkový vztah. Nedostatek kauzálního vztahu není důvodem neplatnosti směnečného závazku, ale zakládá jen za podmínek čl. I. 17 zák. č. 191/1950 Sb. námitku, která je jen obranou proti povinnosti platnou směnku zaplatit. 3 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Odo 3417/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2015 [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z WWW: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/a2d6ff5e50ecde4cc1257a4e00670d8d?op endocument&highlight=0, 4 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 89 10

Odůvodnění tohoto rozsudku dále obsahuje: Z hlediska směnečného závazku a jeho platnosti není ani významné, zda mezi směnečným dlužníkem a majitelem směnky je nějaký právní vztah nebo nikoli. Tedy již podpisem směnky stal se odpůrce osobně osobou směnkou zavázanou, je tedy dlužníkem z této směnky a má zásadně povinnost směnku zaplatit Abstraktnost směnečného závazku je zakotvena i v 1791 zákona č. 89/2012 sb. Zákon občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen NOZ ), který stanoví: Jedná-li se o závazek z cenného papíru, věřitel důvod závazku neprokazuje, ledaže to zákon zvlášť stanoví. 5 V dřívější právní úpravě bylo možno obdobné ustanovení nalézt v 495 zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník (dále jen Obč. Zák. ), který stanovil: Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá. 6 Postavení směnečného věřitele vůči směnečnému dlužníkovi je u směnky ještě silnější v případě, že směnka je indosována (rubopisována), tedy převedena tímto způsobem na třetí subjekt. Vůči indosatáři, tedy subjektu, na nějž jsou práva ze směnky indosamentem převedena, nemůže již dlužník uplatňovat tzv. kauzální námitky, tedy námitky založené na vztahu směnečného dlužníka a původního směnečného věřitele. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, uvedl: 5 Zákon č. 89/2012 Sb., 1791, Zákon občanský zákoník, v účinném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 1. 2015]. 6 Zákon č. 40/1964 Sb., 495, Zákon občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 1. 2015]. 11

Nabyvatel směnky má k dispozici směnku jako takovou, při výkladu směnky lze brát v potaz pouze směnečnou listinu a jiné okolnosti jen tehdy, pokud by musely být známy každé třetí osobě. Jak také rovněž uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 9. 1. 2011, sp. zn. 12 Cmo 100/2010: Při výkladu směnečných právních úkonů je třeba přihlížet k povaze směnky jako abstraktního cenného papíru, jehož základní funkcí je neomezitelná převoditelnost. S ohledem na oběžnou funkci nelze na nabyvateli směnky (může jím být i cizí státní příslušník) požadovat, aby si ověřoval okolnosti jejího vystavení a zjišťoval, co je platebním místem. 7 Dále také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 11 Tdo 127/2007 v trestní věci, vyplývá tento závěr: Zatímco obecné zajišťovací závazky jsou akcesorické ve vztahu k zajištěnému závazku, což znamená, že nemohou jako samostatné závazky existovat, ale existují jen s hlavním závazkem a s ním také zanikají, v případě zajištění směnkou je tomu jinak. Směnka, která plní zajišťovací funkci, není k zajištěnému závazku akcesorická a je ve vztahu k němu v postavení zcela samostatného a nezávislého závazku. Pokud jde o vznik směnky jako cenného papíru i závazků vtělených do této listiny, obsah těchto závazků, změny v účastnících směnečně právních vztahů, splatnost směnky a její zánik, uplatní se výlučně předpisy směnečného práva a to bez ohledu na to, co se odehrává v kauzálním závazku zajištěném směnkou. Změnami v kauzálním závazku je směnka dotčena jen tak, jak to stanoví předpisy směnečného práva. To mimo jiné znamená, že pokud s určitou změnou v kauzálním závazku směnečné právo nic se směnkou nespojuje, tato změna se do směnky nijak nepromítne. 8 7 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2011, sp. zn. 12 Cmo 100/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 12. 2014] 8 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 11 Tdo 127/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2014] 12

I když se zadání této práce omezuje pouze na určení splatnosti ve směnce, uvádím výše uvedenou teorii a rozhodnutí z důvodu, že jsou zmiňována v dalších částech této práce a jejich znalost je předpokladem pro plné porozumění textu. 2.2 Quod non est in cambio, non est in mundo Frázi Quod non est in cambio, non est in mundo, která je dlouhodobě používána v souvislosti se směnečným právem, překládáme jako co není ve směnce, není na světě. Tato fráze zdůrazňuje právě vysoký formalismus směnek a textu na nich obsaženém v kontrastu s dalšími skutečnostmi, jako například důvod vzniku směnky a důvody její existence, když tyto další skutečnosti nejsou naopak pro existenci směnky důležité (blíže v předchozí kapitole). Tato materiální přísnost je tedy zásada, že obsah závazku vyplývajícího ze směnky se řídí pouze směnečnou listinou a nelze zkoumat jakékoli okolnosti, které nejsou na listině uvedeny. Bylo by tedy proti zachování oběžné funkce směnky, aby každý její další potenciální majitel musel znát veškeré okolnosti vzniku směnky a kauzy, která s ní souvisí. Naopak pro oběžnou funkci směnek je nutné, aby každý její další potenciální majitel vykládal směnečný úkon shodně a určitě. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že na samotný text směnečné listiny je kladen velký důraz. V dalších částech této práce, zejména v části judikatura lze pozorovat, jak se s nedodržením formální stránky textu či formálních nepřesností v textu směnečné listiny vypořádaly soudy ve svých rozhodnutích. 13

3 SPLATNOST SMĚNKY 33 ZSŠ obsahuje výčet přípustných druhů splatnosti směnky 9 : (1) Směnka může být vystavena: na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení, na určitý den. (2) Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné. 33 ZSŠ tedy vymezuje ty způsoby určení splatnosti směnky, které jsou výslovně povoleny a současně stanoví, že směnky s jinak určenou dobou splatnosti nebo směnky se splatností postupnou jsou neplatné. Jak je z výše uvedeného patrno, tak výstavce směnky má možnost výběru z těchto čtyř druhů určení splatnosti. 3.1 Splatnost na viděnou Směnkou se splatností na viděnou se rozumí taková směnka, která je splatná kdykoli při jejím předložení. Je tedy zcela na majiteli směnky, kdy bude předložena dlužníkovi ze směnky k placení. Její předložení (resp. fikce prezentace směnky viz dále zejména v závěru) je nutno učinit do jednoho roku od data vystavení a to dle 34, odst. 1 ZSŠ, který stanoví: Směnka na viděnou je splatná při předložení. Musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení. Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší. Indosanti mohou lhůtu zkrátit. 9 Zákon č. 191/1950 Sb., 33, Zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 1. 2015]. 14

Tato situace tedy znamená, že dlužník ze směnky by měl být vždy připraven směnečný závazek splnit a mít tedy připravenou adekvátní hotovost, což by mohlo být problematické zejména u vyšších částek (více v kapitole 3.6 a závěru této práce). Pokud by ve směnce na viděnou byla stanovena splatnost alternativně, např. zaplatím na viděnou nebo 15. 9. 2015, vede to dle Kotáska 10 k neplatnosti směnky. Současně výstavce směnky může tuto lhůtu zkrátit, či určit lhůtu delší a to dle 34, odst. 1. ZSŠ. Další moderační právo ke změně této lhůty mají indosanti, kteří mohou tuto lhůtu ovšem pouze zkrátit a to dle 34, odst. 1. ZSŠ. Výstavce má nakonec právo i určit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placením před určitým dnem a to dle 34, odst. 2. ZSŠ. V tomto případě tedy, dle stejné části ZSŠ, běží lhůta k prezentaci směnky od tohoto dne ( 34, odst. 2. ZSŠ). Směnka splatná na viděnou je splatná při jejím předložení, ovšem musí být předložena do roka od data svého vystavení, přičemž ZSŠ dovoluje výstavci toto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší. Indosantovi ZSŠ umožňuje tuto lhůtu zkrátit. ZSŠ neupravuje výslovně formální stránku věci, tedy neupravuje, jak přesně má být každý z přípustných typů určení splatnosti napsán. Výstavce tedy označí směnky se splatností na viděnou některou z doložek, jako například vistasměnky, kdykoli, na požádání, splatno na viděnou, po viděné apod. Druhou možností je, že datum splatnosti na směnečné listině nebude uveden vůbec a to dle 76, odst. 2. ZSŠ. Pak by se ovšem dlužník ze směnky dostal do situace, kdy by majitel směnky mohl doplnit do směnečné listiny jakýkoli pozdější datum, což by pro dlužníka mohlo znamenat nevýhodou, jelikož by velmi těžko byl schopen unést důkazní břemeno, pokud by se dovolával promlčení směnečného nároku, případně pokud by se dovolával neoprávněného doplnění data splatnosti. Dlužník by si tedy musel v tomto případě počínat obzvláště opatrně a opatřit si například předávací protokol s fotokopií předmětné listiny a trvat na uzavření dohody o vyplňovacím právu 10 KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xv, s. 185 15

v písemné podobě. Zejména tedy, jak jsem již uvedl v jiné části této práce, pokud by se dovolával na neuzavření dohody o vyplňovacím právu, či nerespektování takto uzavřené dohody a to především, pokud by tato dohoda byla uzavřena ústně či konkludentně. 3.2 Splatnost na určitý čas po viděné Směnka se splatností na určitý čas po viděné je taková směnka, kdy dlužník ze směnky sice nemůže ovlivnit, kdy mu bude majitelem směnky tato předložena k placení, ale právě přímo z ujednání této splatnosti vyplývá lhůta mezi datem prezentace směnky a povinností tuto směnku zaplatit. Také se takováto směnka označuje jako časová vistasměnka nebo lhůtní vistasměnka. Splatnost směnky, která byla vystavena na určitý čas po viděné, se řídí datem jejího přijetí popřípadě protestu. Pokud protest podán nebyl, pak platí, že se nedatované přijetí uskutečnilo poslední den lhůty stanovené pro předložení směnky k přijetí dle 35 ZSŠ. Opět ZŠS neupravuje výslovně způsob označení této splatnosti. Výstavce by tedy směnku označil doložkou například za měsíc po viděné. 3.3 Splatnost na určitý čas po datu vystavení U takto určené splatnosti směnky se často užívá také název datosměnka. Splatnost této směnky je tedy po uplynutí určité, předem stanovené lhůty od data jejího vystavení. Dlužník ze směnky tedy z tohoto dovodí přesný datum splatnosti. Tato lhůta může být stanovena různým způsobem, například určitým počtem dnů, měsíců, let nebo například půlměsícem. Konkrétní výklady lhůt jsou upraveny v 36 ZSŠ. Dle Kovaříka 11 má právě ustanovení 36 11 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice 6. přepracované a dop. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 98 16

ZSŠ zamezit chybnému a odlišnému výkladu lhůt v různých zemích, kdy v některých z nich, jako například ve Francii, se pojmem 8dní rozumí lhůta týden, či pojmem 15 dni rozumí lhůta dva týdny. Vzhledem k tomu, že z takto určené splatnosti vyplývají zřejmé možné problémy a rozdílné výklady, je proto nejvíce užíváno směnek splatných na konkrétní den. Směnka vystavená se splatností na určitý čas po vystavení, je splatná v určený den v měsíci, není-li tento den v kalendáři, pak platí, že je směnka splatná poslední den tohoto měsíce dle 36 odst. 1 ZSŠ. Pokud se liší kalendář v místě vystavení a placení, pak se u směnek splatných v určitý den přepočítá datum vystavení a od toho se určí i den splatnosti dle kalendáře v místě placení dle 37 ZSŠ. (více v kapitole 3.5) Tato splatnost se vyznačuje doložkou jako například za 15 dnů po datu vystavení, za 1 rok od data vystavení, apod. 3.4 Splatnost na určitý den Směnky s takto označenou splatností bývají také nazývány fixní směnky, precizní směnky nebo denní směnky. Lze říci, že směnky s takto označenou splatností jsou nejčastěji používané. Splatnost tohoto typu směnky musí být nejdříve v den jejího vystavení nebo v jakýkoli den pozdější. 12 Pokud by splatnost byla určena dnem splatnosti, který nelze splnit, např. 31. února, způsobuje toto chybné určení splatnosti neplatnost směnky. Dle Kotáska 13 je pak neplatnou i taková směnka, která obsahuje neurčitý údaj splatnosti, například do 27. 1. 2014 nebo od 1. srpna do 21. srpna 2014, během března 2014 atd. 12 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6., přepracované a dop. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 95 13 KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer. Česká republika, 2012, xv, s. 185 17

Směnka se splatností uvedenou bez roku splatnosti, tedy např. 2. listopadu" způsobuje dle Kotáska 14 neplatnost směnky. Za opačným názorem, že směnka bez označení roku data splatnosti není neplatná a to v případě, pokud obsahuje rok u data vystavení, zřejmě stojí nekritické a paušální přebírání závěrů z prvorepublikových pramenů. 15 Tento závěr pravděpodobně pramení z historické právní úpravy, tedy ze zákona č. 1/1928. Sb. z. a n., který v 28, odst. 3. výslovně stanovil, že: Chybí-li údaj roku při měsíci a dni, které jsou uvedeny jako čas dospělosti, platí tu rok vystavení směnky; jestliže však udaný den v tomto roce již uplynul, rok nejblíže příští. 16 Výše citovaný Kotásek se s tímto neztotožňuje, jelikož nelze z takto uvedeného data splatnosti vyvozovat, že se jedná o nejbližší možný druhý listopad od data vystavení. Splatnost směnky nelze stanovit na jednotky nižší než 1 den, tedy například na hodinu. Toto sice přímo nevyplývá z 33 ZSŠ, kde by bylo možno vyvodit možné určení splatnosti i například na konkrétní hodinu (např. u splatnosti na určitý čas po viděné nebo na určitý čas po datu vystavení). Takto vyznačená splatnost směnky ale způsobuje neplatnost celé směnky. Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 5 Cmo 13/1997, který obsahuje odůvodnění: Pokud jde o splatnost, stanoví ustanovení 33 odst. 1 ZSŠ čtyři možné způsoby splatnosti směnky s tím, že směnka s jakýmkoli jiným než přípustným způsobem splatnosti je podle druhého odstavce téhož ustanovení neplatná. Uvedené ustanovení připouští směnku splatnou na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po vystavení a na určitý den. Sporná směnka je splatná nejen v určitý den, ale v určitou hodinu a minutu. Potom ovšem nejde o 14 KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer. Česká republika, 2012, xv, s. 185 15 KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xv, s. 186 16 ŠTĚPINA, Jaroslav. Směnka a směnečné řízení podle československého práva. Praha: Josef Svoboda, 1933, s. 74 18

směnku na určitý den, ale o směnku na určitou hodinu. Zatímco v jiných případech dovozuje se neplatnost směnky z kontextu zákona, zde je výslovná úprava 33, odst. 2, která zcela jednoznačně prohlašuje každou směnku s jinak vyznačenou splatností za neplatnou. Tedy není zde na místě uvažovat o tom, zda je údaj splatnosti dostatečně určitý. To nepochybně je. Významné ale je, zda údaj splatnosti, jak je na směnce vyznačen, je přípustný. Podle citovaného ustanovení však přípustný není. Směnka je proto zcela neplatná. 17 Směnka se splatností na určitý den se označuje tak, že je na ní uvedena splatnost konkrétním datem, např. 15. února 2016. Přípustné jsou však i další způsoby určení konkrétního dne splatnosti s podmínkou, že je možno tento den dostatečně určitě identifikovat. Tedy vedle zmíněné možnosti uvedení splatnosti určením konkrétního kalendářního dne, je možno užít také konkrétní jednodenní svátek nebo jiný významný den, o jehož označení není pochyb a je všeobecně znám, dále určením konkrétního dne v týdnu v přesně specifikovaném období nebo s odkazem na počátek, prostředek nebo konec určitého měsíce. 18 3.5 Odlišné kalendáře vystavení a splatnosti směnky Při obchodních transakcích může nastat situace, kdy jsou, v místě vystavení a místě splatnosti směnky, užívány různé kalendáře (typicky užití směnky při mezinárodním obchodu). Na tuto situaci pamatuje i ZSŠ, který dané upravuje v 37. Tento stanoví, že pokud je směnka splatná v určitý den v místě, jehož kalendář je odlišný od kalendáře místa, kde byla směnka vystavena, pak platí, že den splatnosti se určuje dle kalendáře, který se užívá v platebním místu. Současně v odst. 2. 37 ZSŠ je specifikováno, že pokud se kalendáře odlišují (tedy v místu vystavení směnky a v místu platebním), pak se u směnky splatné určitý čas po datu vystavení, přepočítá den vystavení na den, který se shoduje se dnem podle kalendáře místa platebního, a takto se určí den splatnosti. Ustanovení 37, odst. 4 však výslovně uvádí, že výše uvedených pravidel se neužije, pokud z textu na směnce nebo z jiných ujednání vyplývá, 17 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 06. 1998, sp. zn. 5 Cmo 13/1997. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2015] 18 CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 2. Vydání. Praha: Linde, 2006, s. 279. 19

že byl úmysl stran směnečného vztahu věc upravit odchylně. Je tedy vidno, že je dána přednost určité smluvní volnosti pro zajištění potřeb stran směnečného vztahu. 3.6 Předložení směnky k placení ZSŠ a směnečná teorie tedy předpokládají, že směnka bude fyzicky předložena (prezentována) k placení. Tedy, že se majitel směnky a stejně tak směnečný dlužník v den splatnosti dostaví na místo placení. A majitel směnky proti směnce převezme od směnečného dlužníka směnečnou sumu. Tato situace tedy znamená, že dlužník ze směnky, by měl být připraven v den splatnosti na místě placení směnečný závazek splnit a mít tedy připravenou adekvátní hotovost, což by mohlo být problematické zejména u vyšších částek. Nehledě na možné jednání v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb. Zákon o omezení plateb v hotovosti, v účinném znění (dále jen Zákon o omezení plateb v hotovosti ), o čemž se zmiňuji i v závěru této práce, kdy by se tedy dlužník ze směnky, připraven řádně dluh splnit, mohl vystavit sankci za správní delikt. Stejného jednání v rozporu se Zákonem o omezení plateb v hotovosti a z něj vyplývající sankci by byl vystaven i majitel směnky. Zákon o omezení plateb v hotovosti ve svém 4, odst. 1. stanoví: Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 350 000 Kč (dále jen "limit") je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu 2) provedena v hotovosti. Při porušení ustanovení 4, odst. 1 Zákona o omezení plateb v hotovosti, se dopouštějí obě zúčastněné strany přestupku, resp. správního deliktu dle 5, odst. 1. a 2. a 6, odst. 1. a 2. Zákona o omezení plateb v hotovosti, a to v případě překročení limitu 350.000,- Kč. V tomto případě by byli účastníci směnečného vztahu vystaveni sankci až do výše 500.000,- Kč, dle 5, odst. 3. Zákona o omezení plateb v hotovosti, resp. až do výše 5.000.000,- Kč, dle 6, odst. 3 Zákona o omezení plateb v hotovosti. 20

Praxe soudních rozhodnutí s fyzickým předložením směnky dlužníkovi ne vždy počítá, například dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, je doručením směnečné žaloby žalovanému směnečnému dlužníkovi splněna prezentace směnky 19 (blíže v kapitole 4.3). Zajímavostí je, že i pokud by přímý dlužník ze směnky, prokázal, že mu tato nebyla řádně předložena k placení, nevede toto k zániku postihových práv ze směnky. Tato situace by měla vliv pouze na počátek běhu promlčení lhůty, která by tak počínala běžet posledním dnem zákonné lhůty pro předložení směnky výstavci 20 (blíže v kapitole 4.17). 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2012 [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z WWW: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/a2d6ff5e50ecde4cc1257a4e00670d8d?op endocument&highlight=0, 20 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 806/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2012 [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z WWW: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/265345b883b39c1ec1257a4e0066a7d1?open Document&Highlight=0 21

4 JUDIKATURA V této části práce se budu zabývat některými judikáty, související s určením splatnosti směnky, které byly vydány po roce 1990 a na kterých budu analyzovat tato rozhodnutí a zkoumat trend, kterým se budu snažit potvrdit či vyvrátit hypotézu, že se judikatura přiklání k méně formalistickým tendencím či nikoli. Z tohoto důvodu jsou následující subkapitoly seřazeny chronologicky s uvedením věcných hesel do nadpisů subkapitol. 4.1 K určitosti data splatnosti splatnost v poslední den lhůty Z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 80/96, vyplývá následující závěr: Splatnost směnky musí připadnout na jeden určitý den a tedy i z údaje splatnosti směnky, jež má být splatná v určité lhůtě po vystavení, musí vyplývat, že splatnost připadá právě až na poslední den lhůty, jinak je směnka neplatná. Lze-li dovodit z celého kontextu směnečného prohlášení, že placeno má být jen v poslední den stanovené lhůty, jde o platnou směnku. Sporná směnka obsahuje text určení splatnosti zaplatím za tuto směnku 60 dnů od vystavení. Jelikož 33 odst. 1. ZSŠ obsahuje taxativní výčet přípustných splatností směnky a naopak neobsahuje žádnou konkrétní frázi, či text, jak každý z přípustných údajů splatnosti má být ve směnce označen, je nutno posoudit, zda tato směnka obsahuje přesný den splatnosti, jelikož z textu určení splatnosti je vyloučeno, že by se mohlo jednat o směnku na viděnou, na určitý čas po viděné a na určitý den. Dle výše uvedené splatnosti vyhovuje tedy 33 odst. 1. ZSŠ tato splatnost určení splatnosti jako na určitý čas po datu vystavení. Je tedy možné z takto uvedené splatnosti vyvodit přesný datum splatnosti, proto bylo zcela správně rozhodnuto, že se jedná o směnku platnou. V opačném případě, kdyby určení splatnosti nevyhovovalo žádnému z možného určení splatnosti dle 33, odst. 1. ZSŠ by bylo nutno určit, že takto určená splatnost způsobuje zcela jistě neplatnost směnky a to například, pokud by bylo z textu splatnosti zřejmé, že splatnost 22

směnky je ponechána zcela na dlužníkovi ze směnky v době od jejího vystavení až do určité doby. 4.2 K určitosti data splatnosti vista směnky, dvojí doložka splatnosti Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 5 Cmo 584/96 vyplývá následující závěr: Údaj "VISTA směnka" znamená, že je směnka splatná na viděnou. Pokud směnka obsahuje ještě další údaj splatnosti, znamená to, že je co do splatnosti neurčitá a tedy zcela neplatná. V této kauze byla na sporné směnečné listině uvedena doložka VISTA směnka. Vedle toho však na též směnečné listině bylo uvedeno konkrétní datum splatnosti. Vrchní soud v Praze tedy dospěl k závěru, že směnka je neplatná z důvodu, že obsahuje dva rozdílné údaje o splatnosti (tedy na viděnou a pak označení splatnosti 31. května 1995 ), jelikož se jedná o navzájem se vylučující údaje. Z odůvodnění tohoto rozsudku nebylo zřejmé, kdy byla předmětná směnka vystavena, tudíž nemohu posoudit, zda datum splatnosti 31. května 1995 by bylo datem splatnosti v průběhu 1 roku od data vystavení směnky. Z textu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že předmětná směnka byla vystavena na směnečnou sumu bezmála 60 milionů korun českých. Tedy je možné, že pohledávka majitele směnky v této výši byla podložena a zajištěna právě jen a pouze danou směnkou. Otázkou pak je, zda Vrchní soud v Praze nemohl s věcí vypořádat jinak. Dle tohoto rozhodnutí tedy majitel směnky tratil značnou částku, tedy realizoval ztrátu takřka 60 milionů Kč. Při mém kritickém hodnocení tohoto rozhodnutí jsem hledal alespoň částečnou analogii v jiných údajích na směnce a případně souvisejících rozhodnutích. Přímo se tedy nabízí užít analogie u rozporných údajů směnečné sumy za užití 6 ZSŠ, odst. 1. a také odst. 2. V odst. 1. 6 ZSŠ je přímo uvedeno, že pokud je směnečná suma vyjádřena jak slovy, tak čísly a tyto údaje se neshodují, pak platí suma vyjádřena slovy. Tedy ustanovení 6 ZSŠ, odst. 1. nepřipouští ani výklad výhodnější pro jednu ze stran 23

směnečného vztahu, tedy, že by například platilo to vyjádření směnečné sumy, které je nižší (výhodnější by tedy bylo pro dlužníka ze směnky), či naopak, že by platilo to vyjádření směnečné sumy, které je vyšší (výhodnější by tedy bylo naopak pro majitele směnky), až v odst. 2. 6 ZSŠ je uvedeno, že pokud je směnečná suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a tyto se neshodují, pak platí suma nejmenší (tedy výhodnější zásadně pro dlužníka ze směnky). Pokud tedy u nejpodstatnějšího údaje na směnce, což beze sporu je údaj o směnečné sumě, nevadí ZSŠ vyjádření rozdílné a toto samotné nezpůsobuje neplatnost směnky, pak se tedy nabízí, že se mohl Vrchní soud v Praze vypořádat v dané věci s problémem vhodněji pro potřeby obchodních operací a tedy nerozhodnout tak, že daný rozpor u splatnosti způsobuje neplatnost směnky, ale například, že by bylo nutno posoudit údaj splatnosti ten, který je výhodnější pro dlužníka ze směnky, aby tento nebyl sankcionován například směnečným úrokem, případně smluvním úrokem ze směnečné sumy. 4.3 Absence podpisu výstavce k datu splatnosti Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, vyplývá následující závěr: I. Pokud v den splatnosti neobsahuje blankosměnka podpis výstavce, nezpůsobuje tato neúplnost neplatnost směnky, je-li podpis později doplněn. II. Doručením směnečné žaloby žalovanému směnečnému dlužníku nastanou účinky prezentace směnky. Přitom je možné domáhat se práv ze směnky v soudním řízení i tehdy, pokud směnka nebyla přímému dlužníku předložena k placení. 21 V tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je možno spatřit tendence k menšímu formalismu, jelikož dle zásady Quod not est in cambio, non est in mundo, mají být veškeré náležitosti na 21 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnečná judikatura 4., aktualizované a rozšířené vydání Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 46 24

směnce uvedeny a to zejména v den její dospělosti. Bylo tedy odpovězeno na otázku, zda směnka bez podpisu výstavce, jakožto, vedle směnečné sumy asi nejdůležitější náležitosti, byla tedy platnou směnkou, když v den její splatnosti nebyla podpisem výstavce opatřena. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že blankosměnka se stává směnkou až poté, co jsou doplněny chybějící náležitosti. Účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou tedy nastávají ex tunc, také závazek rukojmích, kteří blankosměnku podepsali, vznikne také ex tunc. V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že i za tohoto předpokladu, kdy podpis výstavce byl doplněn později, není nutno směnku prezentovat k placení směnečníkovi a jeho rukojmím znovu po doplnění chybějícího podpisu. Tedy i pozdější doplnění podpisu výstavce nikterak neposouvá splatnost směnky a to i tehdy, pokud byl tento doplněn po splatnosti směnky. Zajímavostí je tedy, že prezentace směnky v den její splatnosti nebyla v této věci nutná, byť teorie i některé odůvodnění jiných rozhodnutí s prezentací výslovně počítají. 4.4 Datum splatnosti a nárok na smluvní úrok ze směnečné sumy Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 4 Cmo 214/2002, vyplývá následující závěr: Výkladem ustanovení čl. I., 48 zákona směnečného a šekového lze dospět k závěru, že úroky uvedené na směnce splatné na viděnou a na určitý čas po viděné lze požadovat pouze do splatnosti směnky (ust. 48 odst. 1, bod 1 ZSŠ) a od splatnosti při nezaplacení směnky lze požadovat směnečné úroky v zákonné výši ( 48 odst. 1, bod 2 ZSŠ). Toto rozhodnutí je zajímavé tím, že řeší nárok smluvních úroků ze směnečné sumy v souvislosti se splatností směnky. Dle 48, odst. 1. ZSŠ může majitel směnky splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné postihem požadovat, mimo jiné, úrok, byl-li tento ujednán. ZSŠ neupravuje v žádném svém dalším ustanovení dobu, po kterou by bylo možné maximálně požadovat tento úrok. Pouze 5, odst. 3. ZSŠ upravuje počátek lhůty, od kdy běží tento úrok, a to od data vystavení směnky, případně od jiného data, pokud je toto určeno. Logicky se tedy nabízí, že od data pozdějšího než je vystavení směnky. Jelikož pokud by 25

směnkou byla zajištěna nějak úročená pohledávka a směnka by byla vystavena až později po splatnosti zajištěné pohledávky, pak je spíše vhodné dlužnou částku včetně úroku uvést jako směnečnou sumu. Tento závěr sice z 5, odst. 3. ZSŠ přímo nevyplývá, ale je také ve výše uvedeném rozhodnutí použit přímo Vrchním soudem v Olomouci. Vrchní soud tedy odůvodnil své rozhodnutí také tím, že je pravdou, že v ZSŠ není výslovně uvedeno, do kdy lze požadovat úroky ze směnky vyplývající, ale zastává názor, že je tyto možno požadovat jen do splatnosti směnky. Po splatnosti je tento původní směnečný závazek nahrazen závazkem postižním, pak lze požadovat směnečné úroky v zákonné výši dle 48, odst. 1. bod 2 ZSŠ. Dle Vrchního soudu v Olomouci pak by opačný výklad znamenal bezdůvodné zvýhodňování úročených směnek oproti ostatním směnkám. S tímto rozhodnutím se ztotožňuji, v opačném případě by se stalo zajisté běžnou praxí, že by tento typ směnek byl opatřován doložkou o sjednání úroku například s velmi vysokou úrokovou mírou a bylo by pak nutno v dalších řízeních rozhodovat o přiměřenosti úroků a to, zda jejich sjednání není například v rozporu s dobrými mravy s ohledem na okolnosti vystavení směnky (směnečnou kauzou). Toto by bylo zajisté velmi složité, jelikož směnečnou kauzu nemusí majitel směnky prokazovat a tato nakonec nemusí ani existovat (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 1997, sp. zn. 5 Cmo 11/1996) 22. Bylo by proto prakticky nemožné pak sjednanou výši úroku posuzovat v konkrétním případě. 4.5 Datum splatnosti v souvislosti se splatností zajišťované pohledávky Z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, vyplývá následující závěr: 22 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 1997, sp. zn. 5 Cmo 11/1996. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 1. 2015] obsahuje právní větu: Kdo se jako dlužník na směnku podepíše, je směnečně zavázán i tehdy, není-li mezi ním a majitelem směnky žádný jiný závazkový vztah. Nedostatek kauzálního vztahu není důvodem neplatnosti směnečného závazku, ale zakládá jen za podmínek čl. I. 17 zák. č. 191/1950 Sb. námitku, která je jen obranou proti povinnosti platnou směnku zaplatit. 26

Je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoliv datum splatnosti. Jedná-li se o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu. V této věci byl posuzován případ, kdy mezi věřitelem a dlužníkem byla pohledávka z titulu úvěru zajištěna blankosměnkou. Současně k vystavení této blankosměnky byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena písemná dohoda o vyplňovacím právu k této směnce, byť tato dohoda byla obsažena ve Smlouvě o zajištění závazku klienta. Žalovaný ze směnky (dlužník) namítal v tomto řízení, že do směnky byl doplněn, jakožto údaj splatnosti, datum, které bylo datem pozdějším než je 3 roky od splatnosti původního závazku, který byl právě blankosměnkou zajištěn. Do sporné směnky byl žalobcem (majitelem směnky) skutečně doplněn termín splatnosti pozdější než je termín ve lhůtě 3 let od data splatnosti zajišťovaného závazku (doplněné datum splatnosti bylo ve skutečnosti cca 6 let od data splatnosti zajišťovaného závazku). Žalovaný ze směnky tedy namítal, že se jedná o obcházení zákona a tudíž se jedná o neplatný právní úkon a to z důvodu, že předmětná směnka byla vistasměnkou a je tedy již promlčena a současně je i zajišťovaná pohledávka promlčena. Soud ovšem námitkám žalovaného ze směnky nepřisvědčil, když odůvodnil své rozhodnutí tím, že pokud v dohodě o vyplnění blankosměnky nejsou žádné podmínky pro stanovení údaje její splatnosti a je současně dostatečným způsobem stanoveno, jaká výše směnečné sumy má být do této směnky vyplněna, tak je zřejmé, že doplněná doba splatnosti směnky nesmí předcházet době splatnosti zajišťovaného závazku. Pokud tedy je tato podmínka splněna, pak věřitel může do směnky vyplnit jakékoli datum splatnosti, tedy jakékoli pozdější datum splatnosti, než je datum splatnosti zajišťovaného závazku. V odůvodnění je dále soudem zdůrazněno, že takovéto ujednání o vyplňovacím právu blankosměnky je zcela obvyklé a není důvodu, aby tato praxe, kterou je sledováno lepší zajištění věřitelovy pohledávky, měla být v rozporu s dobrými mravy. Jak je vidět na tomto rozhodnutí, tak Vrchní soud v Praze přistupoval k danému případu poměrně méně formalistickou formou. Dluh byl splatný již v roce 1997 a zajišťovací směnka byla vyplněna se splatností až v roce 2003, zde jen můžeme narazit na problém, zda bylo možno uplatnit zajišťovací směnku po 6ti letech od splatnosti primárního závazku, který byl 27

zajišťovací směnkou zajištěn, a to s ohledem, že ve všeobecné rovině (bez analýzy dalších podrobností v tomto konkrétním případu) mohla být již primární pohledávka věřitele promlčena v souladu s tehdejší právní úpravou, tedy promlčení dobou 3 roky (dle 101 zákona č. 40/1964 Sb. Zákon občanský zákoník), resp. 4 roky (dle 397 zákona č. 513/1991 Sb. Zákon obchodní zákoník). Tímto rozhodnutím byla tedy směnečnému věřiteli poskytnuta velmi komfortní situace, kdy si prakticky takřka dvounásobně prodloužil promlčecí lhůtu a to právě díky využití zajišťovací směnky. 4.6 Shodný den vystavení a splatnosti směnky - 1 Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 54/2003, vyplývá následující závěr: Zaplacení směnky před splatností je zásadně přípustné, avšak musí se dít na základě dohody, která může být ze strany majitele směnky i konkludentní. Toto rozhodnutí řešilo otázku, zda je možné směnku uhradit dříve, než je její splatnost a to právě s ohledem na vysoký stupeň formalismu u směnky. Rozhodnutí se tedy opíralo o právní názor, že k úhradě směnečného dluhu nemusí nutně dojít až po kvalifikovaném výkonu směnečného práva směnečným věřitelem. Rozhodnutí zdůraznilo, jak je ostatně patrno i z právní věty, že k některým úkonům ve směnečných vztazích plně postačuje i to nejméně formální jednání, což bezesporu konkludentní forma je. 4.7 Shodný den vystavení a splatnosti směnky - 2 Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 7 Cmo 174/2004vyplývá následující závěr: 28

"Směnka není neplatná jen z toho důvodu, že datum její splatnosti je totožné s datem jejího vystavení". V předmětném sporu se jednalo o stanovení splatnosti směnky, když den splatnosti byl shodný se dnem jejího vystavení. Soud prvního stupně žalobu (návrh na vydání směnečného platebního rozkazu) zamítl. Odvolací soud tento rozsudek zrušil a rozhodl tak, že žalovaný ze směnky je povinen uhradit žalobci směnečný peníz s postihovými právy a náklady řízení. Není sporu o tom, že směnka předložená žalobcem obsahuje všechny obligatorní doložky směnky vlastní. Spornou otázkou v projednávané věci zůstává doložka splatnosti, která je na směnce stanovena určitým dnem, shodujícím se se dnem jejího vystavení. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že i u směnky na viděnou, která se stává splatnou předložením, je možné tuto tedy předložit k placení nejen ve stejný den, jako byla vystavena, ale vlastně v podstatě ihned po té, co byla vystavena a že z hlediska časové posloupnosti není vyloučen ani úmysl účastníků směnečného vztahu, že by například směnka vystavená ráno byla splatná ještě téhož dne odpoledne. Dále bylo v odůvodnění uvedeno, že v 33 ZSŠ je taxativní výčet přípustných určení splatnosti. Tedy v tomto případě byla směnka vystavena na určitý den splatnosti a není tedy odporující ZSŠ její splatnost v den jejího vystavení. Jak je z odůvodnění tohoto rozhodnutí patrno, pak Vrchnímu soudu v Olomouci nikterak nevadilo, že by dlužník nemohl splnit svůj dluh v průběhu celého dne, jelikož směnka byla téhož dne vystavena a dlužník tedy měl již na její úhradu jen poměrnou část dne (takto ostatně vedl právě žalovaný svoji argumentaci). Jak lze ale vypozorovat v jiných rozhodnutích, tak při posuzování jiné kauzy nemožnost splnit dluh dlužníkem ze směnky, v průběhu celého dne, způsobovala neplatnost celé směnky a to v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2162/2010 (blíže se tímto zabývám v jiné části této práce). 29

4.8 Shodný den vystavení a splatnosti směnky - 3 Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1047/2005, vyplývá následující závěr: Ustanovení 33 směnečného zákona nevylučuje, aby byl dnem splatnosti směnky den, kdy byla směnka vystavena, resp. nestanoví, že by taková směnka (na rozdíl od směnky, která by byla splatná dříve, než v den vystavení) byla neplatná. V předmětné věci byla jedna z námitek žalovaného ze směnky argumentace o neplatnosti směnky, která je splatná stejného dne, jako byla vystavena. Obdobnou kauzu jsem již uvedl v předcházející části mé práce, když se jednalo o rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 7 Cmo 174/2004. Nejvyšší soud ČR se tedy neztotožnil s námitkami žalovaného a stejně jako v obdobné věci Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že splatnost směnky ve stejný den, jako je den jejího vystavení, nezpůsobuje její neplatnost. S argumentací k tomuto rozhodnutí odkazuji tedy čtenáře na příslušnou kapitolu mé práce (kapitola 4.7). 4.9 Změna splatnosti směnky Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, vyplývá následující závěr: Byla-li směnka původně vystavena jako neúplná se záměrně nevyplněným údajem směnečné sumy a bylo-li v ní vyznačeno, že je splatná na viděnou, avšak v dohodě o vyplnění směnky bylo mimo podmínek pro doplnění směnečné sumy ujednáno, že jako datum splatnosti bude doplněno "5 dní po viděné", je dohoda o vyplnění směnky v části týkající se údaje splatnosti směnky neplatná pro nemožnost plnění ( 37 odst. 2 Obč. Zák.). V této právní věci posuzoval Nejvyšší soud ČR kauzu, kdy soudy nižších instancí byl vydán, resp. potvrzen směnečný platební rozkaz, když podkladem pro vydání tohoto směnečného 30

platebního rozkazu byla směnka, která byla vystavena jako zajišťovací se splatností na viděnou. K této blankosměnce byla písemně uzavřena dohoda o vyplňovacím právu, avšak samotná směnka obsahovala již předtištěný údaj o splatnosti a to na viděnou. V samotné dohodě o vyplňovacím právu pak bylo ujednání, že pokud bude využita zajišťovací směnka, pak do ní bude majitelem směnky doplněn údaj splatnosti pět dní po viděné. Žalovaný (jeden z celkově třech žalovaných) pak tedy v tomto řízení namítal, že pokud byla směnka vyplněna majitelem o směnečnou sumu a byl na ní ponechán předtištěný údaj splatnosti na viděnou, jedná se pak ze strany žalobce o nedodržení dohody o vyplňovacím právu, které by mělo způsobit neplatnost celé směnky. Soud prvního stupně, odvolací soud a nakonec i Nejvyšší soud ČR se s tímto názorem žalovaného neztotožnil a původní směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti. Nejvyšší soud ČR tedy dovolání zamítl, když poukázal na to, že případné nesprávné vyplnění blankosměnky, tedy její vyplnění v rozporu s vyplňovacím právem, nemá za následek její neplanost, ale zakládá možnost námitek proti majiteli směnky (dle 10 ZSŠ 23 ). Vzhledem k tomu, že předmětná blankosměnka obsahovala již předtištěný údaj o splatnosti na viděnou, nemohl tedy její majitel plně respektovat dohodu o vyplňovacím právu, kterým bylo dohodnuto vyplnění splatnosti na pět dní po viděné. V obdobné věci existuje i starší rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 437/1997, ze kterého vyplývá, že jakákoli mimosměnečná dohoda o pozdější splatnosti směnky nemění splatnost určenou ve směnečné listině, zakládá však relativní námitku předčasného uplatnění práva. I tato námitka však ztrácí důvodnost, není-li směnečný dluh ani k pozdějšímu dohodnutému datu splatnosti uhrazen. 24 23 Zákon č. 191/1950 Sb., 10, Zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 1. 2015]. Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. 24 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnečná judikatura 4., aktualizované a rozšířené vydání Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 73 31