A. PRAMENY...143 B. LITERATURA...144 RESUMÉ...145 PŘÍLOHY...146

OBSAH OBSAH...4 ÚVOD...6 I. HISTORIE MĚSTA HODONÍN...8 II. Z POČÁTKŮ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ...20 III. POČÁTKY ŠKOLSTVÍ NA HODONÍNSKU DO ROKU 1961...22 IV. STAVBA OBECNÉ ŠKOLY A ZAHÁJENÍ VYUČOVÁNÍ V NOVÉ BUDOVĚ...35 V. ŠKOLA V LETECH 1932 1939...44 VI. 5. 1. ZE ŽIVOTA ŽÁKŮ A UČITELŮ...44 5. 2. ŠKOLNÍ AKCE A ÚMRTÍ MASARYKA...47 5. 3. PŘEHLED TŘÍD, TŘÍDNÍCH UČITELŮ A POČTY ŽÁKŮ...51 ŠKOLA V DOBĚ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY...54 6. 1. VLIV PROTEKTORÁTU NA ŽIVOT VE ŠKOLE...54 6. 2. KONEC PROTEKTORÁTU A PRŮBĚH PRVNÍHO ŠKOLNÍHO ROKU PO VÁLCE...62 VII. ŠKOLA V LETECH 1946 1953...66 7. 1. Z UDÁLOSTÍ A AKCÍ ŠKOLY...66 7. 2. ZAJÍMAVOSTI ZE ŠKOLNÍCH LAVIC...69 7. 5. PŘEHLED TŘÍD, TŘÍDNÍCH UČITELŮ A POČTY ŽÁKŮ...73 VIII. ŠKOLA V LETECH 1953 1989...75 IX. 8. 1. ZMĚNY V SOUSTAVĚ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ...75 8. 2. ŠKOLNÍ PRÁCE...76 8. 3. PIONÝRSKÁ ORGANIZACE A AKCE ŠKOLY...81 8. 4. PŘEHLED TŘÍD, TŘÍDNÍCH UČITELŮ A POČTY ŽÁKŮ...87 ŠKOLA OD ROKU 1989 PO SOUČASNOST...113 9. 1. VNITŘNÍ ORGANIZACE A PRÁCE ŠKOLY...113 9. 2. STAV ŠKOLNÍ BUDOVY...117 9. 3. ZAJÍMAVOSTI ZE ŠKOLNÍHO ŽIVOTA...120 9. 4. PRÁCE ŠKOLNÍ DRUŽINY...124 9. 5. PŘEHLED TŘÍD, TŘÍDNÍCH UČITELŮ A POČTY ŽÁKŮ...126 ZÁVĚR...139 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY...143 4

A. PRAMENY...143 B. LITERATURA...144 RESUMÉ...145 PŘÍLOHY...146 5

ÚVOD Město Hodonín má v současné době čtyři základní školy. Jsou jimi: Základní škola Hodonín, Mírové náměstí 19, Základní škola Hodonín, Očovská ulice 1, Základní škola Hodonín, U Červených domků 40, Základní škola Hodonín, Vančurova ulice 2. Svou diplomovou práci jsem se rozhodla věnovat Základní škole Hodonín, Mírové náměstí 19. Prvním důvodem, proč jsem zvolila tuto školu, je fakt, že na této základní škole pracuji. Vyučuji zde anglický jazyk již pět let a vše, co se této školy týká, mě velmi zajímá. Cítím se zde velice dobře, rozumím si se svými kolegy a práce se žáky mě baví. Také jsem si všimla, že žáci toho moc o historii své školy neví. Není totiž žádná publikace, kde by se mohli něco z téhle oblasti dozvědět. Rozhodla jsem se tedy sledovat vývoj školy od jejího vzniku po současnost. Dalším důvodem byl také zájem vedení školy na vytvoření ucelené práce, která by se věnovala právě historii vývoje této školy. Poznatky z této diplomové práce budou použity pro vytvoření budoucí monografie o Základní škole na Mírovém náměstí. Diplomová práce je rozčleněna do devíti kapitol. První kapitolu věnuji základním údajům o městu Hodonín. Při shánění materiálů na tvorbu této kapitoly jsem narazila na problém nedostatku publikací o městě Hodonín. Podařilo se mi sehnat pouze dvě knihy, které se historií Hodonína zabývají. Pár zajímavostí se mi podařilo objevit v pamětních knihách města. Druhá kapitola se zabývá počátky českého školství. Zde byl výběr literatury široký. Nesmím samozřejmě opomenout zachytit důležité a zajímavé informace o školství na Hodonínsku, které obsahuje kapitola třetí. Obsahově podstatná a rozsahově největší část mé diplomové práce, a to dalších pět kapitol, je věnována Základní škole na Mírovém náměstí. Každá kapitola je rozčleněna na podkapitoly, ve kterých jsem se pokusila zmapovat důležité mezníky ve vývoji školy a zmínit zajímavosti ze školního života. Nejprve píši o výstavbě nové školní budovy a průběhu prvního školního roku v této budově. Informace jsem čerpala v hodonínském archivu studiem školních kronik a různých školních dokumentů. Z informací ze školního archivu jsem 6

zjistila, že škola byla velmi poznamenána 2. světovou válkou. Této etapě je věnována kapitola čtvrtá. Nesmím zapomenout na T. G. Masaryka, jehož život je spjat s Hodonínem i s životem ve škole. Dále jsem při výzkumu procházela třídní knihy a sepisovala počty žáků a jména třídních učitelů v jednotlivých ročnících, získané poznatky jsou náplní dalších podkapitol. Diplomová práce je zakončena devátou kapitolou, která připomene události od roku 1989 po letošní školní rok 2007/2008. Z průzkumu dostupných materiálů jsem zjistila, že poslední školní kronika byla napsána a ukončena školním rokem 1989/99. Informace o dalších letech jsou uvedeny pouze ve výročních zprávách školy, které jsem prostudovala. Pro svou práci jsem využila především zápisů ze školních kronik, vedených převážně řediteli školy na Mírovém náměstí. Dále používám údaje z pamětních kronik města Hodonín, které se v menší míře školními událostmi také zabývaly. Dalším zdrojem poznání pro mou diplomovou práci mi bylo vyprávění mých kolegů, kteří na škole působili v minulých letech a poskytli mi doplňující informace či vysvětlení událostí ze života školy. Většinu informací z poslední doby jsem byla, na základě mého působení ve škole, schopna sepsat sama. 7

I. HISTORIE MĚSTA HODONÍN Název Hodonín byl utvořen od osobního jména Hodona, staročesky Godona. Název pochází od slovanského kmene god-doba a znamená to lid Hodonův. 1 Město vznikalo postupně v podhradí nově vybudovaného hradu. Neví se přesně, kdy hodonínský hrad vznikl, ale podle dochovaných pramenů se zdá, že to bylo při připojení Moravy k českému státu v době vlády knížete Břetislava. První písemné zprávy o existenci Hodonína pochází z 12. století. 2 Obr. 1.: Poslední trakt hodonínského hradu, který byl zbouraný v roce 1914 3 V roce 1228 byl Hodonín povýšen na město. Stalo se tak prostřednictvím listiny královny Konstancie, manželky Přemysla Otakara I., které bylo přiděleno držení moravských provincií Břeclavi, Přibyslavic, Kunovic, Hodonína, Bzence a Moravských Budějovic. Listina se nedochovala v originále, jen v různých zápisech, z nichž nejstarší je z 1. května 1350 od moravského markraběte Jana Jindřicha (bratra Karla IV.). 4 1 ČADA, V. a kol.: Hodonín. Brno 1979, s. 19. 2 Tamtéž, s. 19. 3 DOMESOVÁ, Z. a kol.: Hodonín. Břeclav 2002, nestr. 4 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 37. 8

Po smrti královny Konstancie nejsou o majitelích Hodonína žádné zprávy. Předpokládá se, že zůstal zeměpanským majetkem pod správou markraběte Jana Jindřicha, který ve své závěti z roku 1371 odkázal většinu Moravy i s Hodonínem svému prvorozenému synovi Joštovi. 5 Poté byl Hodonín napaden uherským králem Zikmundem. Na počátku 15. století stál v čele správy města purkmistr spolu s konšely a také přísežný rychtář, který měl soudní pravomoc a vykonával vrchnostenské příkazy. V čele městské rady stál primátor, jeho hlavním úkolem bylo pomáhat rychtáři při souzení. Za vlády krále Zikmunda byl lid ve městě rozlišen na měšťany, hospodáře a obyvatele. Za hospodáře byli označováni obchodníci, kteří do městečka přišli a měli zde dům. Využívali stejných práv jako měšťané a obyvatelé. Jedním z hlavních práv (uvedených v listině královny Konstancie) bylo právo pořádat alespoň jednou za rok trh. Konal se vždy na den sv. Vavřince, patrona hodonínského kostela. V 16. století se Hodonín stal poddanským městem. Pro svého zetě Jindřicha z Lipé jej koupil Vilém z Pernštejna, který jej získal od krále Vladislava II. Jagellonského. Pod správou rodu z Lipé Hodonín vyrostl ve skutečné město. Příjmy rostly díky rozvoji obchodu, mýtním poplatkům a z provozu šenků. Velká pozornost se věnovala budování rybníků. Ryby se pak prodávaly nejen v Hodoníně, ale i v okolních poddanských obcích. Také se vyvážely do širokého okolí. Město se rozrůstalo i stavebně, byla postavena spousta domů, později byl i hrad přebudován na renesanční zámek. Hodonín svým počtem obyvatel náležel spíše k městům středním až menším, žilo zde zhruba 1200 1300 osob. Největším městem kolem roku 1600 byla Strážnice, která měla 650 domů, oproti tomu v Hodoníně stálo jen 160 domů. 6 Zvláštní část obyvatel tvořili židé. Jejich počet pomalu vzrůstal. Byli to dobří obchodníci, kteří obchodovali s Uhrami s dobytkem, vlnou a s jiným zbožím. Jelikož odváděli vrchnosti spoustu peněz, měla z nich značný užitek. Hodonínské panství ke konci 16. století obsahovalo i následující vesnice: Lužice, Těšice, Dolní Bojanovice, Rakvice, Zaječí, Šakvice, Pavlovice, Kurdějov, 5 Tamtéž, s. 50. 6 Tamtéž, s. 82. 9

Kobylí, Plumlůvky, Čejč, Hovorany, Brumovice, Krumvíř, Horní Němčičky, Morkůvky, Mutěnice, Dubňany, Jarohněvice a Ratíškovice. 7 Konec 16. a počátek 17. století nebyl pro Hodonín šťastným obdobím. Rod pánů z Lipé již nevyvíjel takovou aktivitu jako na počátku jejich působení. Jan z Lipé pro své narůstající dluhy nebyl schopen udržet hodonínské panství. V květnu 1594 odprodal město za 310 000 zlatých Juliu, hraběti ze Salm-Neugurgu. Ten však dlouho Hodonín nevlastnil, zemřel necelý rok po koupi. Své nabyté panství zanechal synům Vejkartovi a Karlovi, kteří ale hodonské panství vyměnili se Štěpánem Illiésházym z Illiésházy, který vlastnil Kojetín. Štěpán, který zanedlouho zemřel, zanechal panství Hodonín své manželce Kateřině Pálffyové. Ta se však rozhodla své panství prodat. Učinila tak prodejní smlouvou dne 6. srpna 1614. Novým majitelem se stal Zdeněk Žampach z Potenštejna. Zámek Hodonín s městem a vesnicemi hodonínského panství ho vyšli na 350 000 zlatých. 8 V roce 1639 napadla švédská vojska Moravu. Zdeněk Žampach město Hodonín opustil a odjel do Polska, kde v tomtéž roce zemřel. Švédové v Hodoníně vše zničili a vypálili. Poté postihla Hodonín další katastrofa. Ve městě propukla epidemie moru, stalo se tak v roce 1645. 9 Po smrti Žampacha se stal novým držitelem města Bedřich z Oppersdorfu, který se zasloužil o novou výstavbu domů, přikoupil vesnice Kobylí, Čejč, Velké Pavlovice a Rakvice. Koncem 17. století byl obchod ve městě představován převážně židy, kteří si vybudovali ve městě svou vlastní židovskou obec. Měli také svou vlastní samosprávu, v jejímž čele stál rychtář se čtyřmi až pěti konšely. Ve středu židovské obce stála synagoga. Ta musela být v důsledku rozšiřování židovské obce zbourána a následně postavena nová staviteli Šimonem Bachmayerem z Vyškova a Janem Štamberským z Hodonína. Synagoga se zachovala až do druhé světové války, kdy byla stržena. 10 Střed města zdobilo náměstí s radnicí, s kostelem a výstavnými domy, ve kterých bydlelo nejbohatší měšťanstvo. Kostel sv. Vavřince měl jinou podobu, než jak je známý dnes. Byl kolem dokola obklopen městským hřbitovem, kde byli 7 Tamtéž, s. 88. 8 Tamtéž, s. 88 102. 9 Tamtéž, s. 116 117. 10 Tamtéž, s. 126 145. 10

pohřbeni pouze měšťané. Před kostelem stálo sousoší Panny Marie z r. 1716 a naproti farní budova.11 Obr. 2.: Farní kostel z roku 172012 Obr. 3.: Farní kostel sv. Vavřince r. 200213 V 18. století vchod do města chránily čtyři hlavní brány, a to v Anenské ulici, u hlavní křižovatky, v Legionářské ulici a v místě, kde se stýkají Horní a Dolní Valy. Řeka Morava byla hranicí mezi českým a uherským státem. Tato 11 Archiv města Hodonín (dále jen AMHO), Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928, nestr. ČADA, V. a kol.: c. d., nestr. 13 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 12 11

hranice však byla sporná, neboť nebyla úplně přesně vymezena. Navíc hodonínští měšťané využívali pole, sady a lesy za řekou Moravou. Docházelo tudíž k častým sporům s holíčským panstvím. Obr. 4.: Hodonín ve 30. letech 18. století14 Obr. 5.: Hodonín ve 30. letech 18. století15 14 15 ČADA, V. a kol.: c. d. Tamtéž. 12

Dalším držitelem hodonínského panství byl hrabě Josef Czobor, který dal postavit nový most přes řeku Moravu. Cesta se stala pravidelným spojením Hodonína s dnešním Slovenskem. 16 Josef Czobor nebyl Hodonínu dobrým pánem. Proslul svou neschopností a marnotratností a své panství zcela zadlužil. Hodonínské panství bylo vystaveno konkurzu a 25. července 1762 bylo koupeno císařem Františkem Štěpánem Lotrinským, manželem Marie Terezie za 1 005 500 zlatých. Hodonín se tímto prodejem stal soukromým velkostatkem císařské rodiny. Panství bylo v roce 1783 rozšířeno ještě o vesnici Čejkovice. 17 24. září 1802 postihl Hodonín velký požár. Popelem lehlo 130 domů, radnice, škola, pivovar, palírna, panská hospoda a mlýn. 18 Město muselo začít s novou výstavbou. V dalších letech sužovaly město nákazy jako cholera, malárie. Například v roce 1831 zemřelo na choleru 78 osob. 19 Město bylo až do r. 1868 městem rolnickým. Svědčí o tom selské přízemní domy, které stály na náměstí spolu s několika domy poschoďovými. Ještě v 80. létech byly některé domy pokryty slámou. 20 Koncem 19. století je domácí obyvatelstvo zatlačováno obyvatelstvem německým a židovským, které se zmocňuje města a dává mu německý ráz. Město se začíná v té době stavebně rozrůstat a měnit na město průmyslové a obchodní. 16 Tamtéž, s. 148. 17 Tamtéž, s. 167. 18 Tamtéž, s. 180. 19 Tamtéž, s. 183. 20 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 13

Tab. 1.: Přehled stavebních změn 21 Rok Název 1880 postavena německá opatrovna 1881 postaveny kasárny 1883 vybudována jatka 1885 založen Besední dům 1895 zavedena pošta 1897 postavena česká reálka 1898 postavena německá reálka 1902 zbudována nemocnice 1904 postavena nová radnice 1905 vybudovány městské lázně 1910 koupena elektrárna 1911 vydlážděno náměstí Je třeba se zmínit i o rodném domku Tomáše Garrigua Masaryka, který byl ale bohužel v roce 1898 srovnán se zemí. Nezachovala se ani jedna jeho fotografie. Na jeho místě pak stála budova městské dívčí školy. 22 Obr. 6.: Rodný dům Tomáše Garriguea Masaryka 23 21 Tamtéž. 22 Tamtéž. 23 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 14

Obr. 7.: Dříve dívčí internát německé reálky, dnes Střední odborné učiliště potravinářské v Hodoníně, nad jehož vchodem je busta Masaryka 24 Obr. 8.: Busta Masaryka nad vchodem dnešního Středního odborného učiliště potravinářského v Dobrovolského ulici 25 V říjnu 1902 byly započaty stavební práce budovy radnice, která stojí hned za kostelem. Stavba byla projektována architektem Arnoštem Gotthilfem z Vídně. Stavitelem byl Jindřich Röminger, také z Vídně a pracoval pod dohledem 24 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 25 Tamtéž. 15

městského stavitele Františka Lauschka. Celkový náklad činil 260910 korun a 60 haléřů. 26 Radnice je postavena ve stylu německé renesance. Obr. 9.: Znak města z roku 1908 27 Zpráva o vzniku samostatného československého státu dorazila do Hodonína v noci z 28. na 29. října 1918. Celé následující dopoledne se lidé procházeli ulicemi, které byly vyzdobeny prapory, zpívali písně a každou chvíli vystupovali řečníci, aby projevili radost nad nabytou svobodou. 28 Dne 31. října 1918 padlo německé panství nad Hodonínem. 29 Byl zřízen národní výbor, který byl složen z 20 členů československé sociálnědemokratické strany a z 15 členů strany státoprávnědemokratické. Ihned po svém ustanovení vydal následující plakáty: 30 Všemu obyvatelstvu ukládá Národní výbor, aby zachovalo vzorný a ukázněný klid, jak jej zachovávalo po léta nejtěžších zkoušek. Všecko, co v Hodoníně stojí a leží, je nyní v pravomoci českého státu; poškozování veřejného nebo soukromého majetku je poškozováním vlastním. Zachovejte klid a pořádek! Nic veřejného nekonejte o své újmě, nýbrž poraďte se za všech okolností napřed s N. výborem; aby bylo vydatněji postaráno o veřejnou bezpečnost, rozhodl se československý N. výbor, že vedle četnictva a obecní stráže zřídí lidovou stráž. Lidový strážci i četníci opatřeni jsou červenobílými pásky a legitimacemi. N. výbor žádá co nejdůrazněji všecky zdejší obchodníky, překupníky, živnostníky a továrníky, aby zásob svých nezatajovali a nevyváželi mimo město a aby stanovili ceny přiměřené dnešním poměrům. 26 AMHO, Pamětní kniha města Hodonín 1914 1928. 27 ČADA, V. a kol.: c. d. 28 AMHO, Pamětní kniha města Hodonín 1914 1928. 29 Tamtéž. 30 Tamtéž. 16

Do funkce vládního komisaře města Hodonína byl Národním výborem jednohlasně zvolen Eduard Krajíček, který se zároveň postaral o zavedení češtiny jako úředního jazyka. 31 V roce 1921 bylo v Hodoníně provedeno sčítání lidu. Zjistily se následující informace: 32 Plocha v ha 6 713 Počet domů 1 610 Počet mužů 6 489 Počet žen 6 711 Národnost československá 11 247 německá 960 židovská 534 jiná 32. Náboženství řimsko-katolické 10 859 evangelické 440 československé 152 izraelské 797 jiné 25 bez vyznání 927. V této době se Hodonín potýkal s nezaměstnaností občanů. V roce 1923 dosáhl počet nezaměstnaných až na 3000. Byla uspořádána sbírka, z které bylo poděleno 143 nezaměstnaných částkou 40 50 Kč. 33 V roce 1926 se uskutečnily volby do městské rady. Starostou se stal Karel Berka, prvním náměstkem byl zvolen Josef Kočiš a druhým Štěpán Bačík. Nově zvolené městské zastupitelstvo řešilo celou řadu problémů, například nedostatek bytů, nebo jednalo o odstranění žebrání po městě. 34 V září 1938 byla ve městě ustanovena vojenská hlídka, která se starala o bezpečnost úředních budov a radnice. Taktéž bylo provedeno cvičení s použitím 31 Tamtéž. 32 Tamtéž. 33 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 284. 34 Tamtéž, s. 289. 17

slzného plynu. Firmě Fatra bylo povoleno zbudování plynové komory, kde žáci po celý měsíc duben roku 1937 chodili na exkurze. 35 15. března 1939 vstoupila do Hodonína nacistická armáda. Po městě byly vyvěšeny německé vlajky a gestapo provádělo pravidelné prohlídky bytů, kde si všímalo většinou knih. Své zaměstnání nemohli vykonávat všichni židovští lékaři a advokáti. Ti byli 23. ledna 1943 odvezeni do Uherského Hradiště, odtud do Terezína a Osvětimi, odkud se již nevrátili. 36 Při bombardování Hodonína 20. listopadu 1944 zemřelo 179 občanů a město bylo velmi poškozeno. Požár v následujícím roce zničil celou budovu české reálky. Dne 12. dubna 1945 byl Hodonín osvobozen sovětskou armádou. 37 Rok 1948 poznamenal v Hodoníně drobné řemeslnické a živnostenské firmy, které byly postupně likvidovány. Došlo ke znárodnění podniků, které měly nad 50 zaměstnanců. 38 Vznikala Jednotná zemědělská družstva. V hodonínském okrese byly v roce 1949 dva státní statky, které byly později sloučeny v jeden zemědělský podnik se sídlem v Hodoníně. V říjnu 1950 bylo v družstvu 136 členů, v čele stál Jaroslav Jančařík. 39 Období komunismu výrazně ovlivnilo podobu města. V okrajových částech byla vystavěna nová sídliště, zřízeny lázně, postaven byl zimní stadión, krytý bazén, tepelná elektrárna a cukrovar. 40 Po roce 1989 dochází v Hodoníně ke znovuoživení podnikatelských aktivit. Byla zbudována spousta nových obchodů. Hodonínský cukrovar zanikl a na jeho místě postupně vznikala nákupní střediska. Od roku 1993 je Hodonín, po vzniku samostatných států České republiky a Slovenka, hraničním městem. Hodonínský zimní stadión byl na nějakou dobu uzavřen, po tuto dobu zde fungovalo oděvní tržiště. V roce 2001 byla započata jeho rekonstrukce a následně byl předán do užívání hokejovému klubu. 35 Tamtéž, s. 313. 36 Tamtéž, s. 319. 37 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 38 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 338. 39 Tamtéž, s. 348. 40 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 18

V dalších letech došlo k několika významným stavebním změnám. Například přestavba hodonínského železničního nádraží, zřízení pěší zóny nebo vybudování dopravního obchvatu z důvodu odklonění nákladní dopravy směřující na Slovensko. 41 41 Tamtéž. 19

II. Z POČÁTKŮ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ Na Moravě i v Čechách jsou v 16. století zakládány bratrské školy, kde se vyučuje sedmero svobodných umění a jazyky. Velkou zásluhu na jejich otevírání měl Jan Blahoslav, který zdůrazňoval výuku mateřského jazyka, ale také učení se jazykům cizím. Bohužel doba pobělohorská znamenala jak zrušení škol bratrských, tak i škol venkovských. Byla také zničena spousta českých knih. Školství bylo v té době ovládáno řádem jezuitským, který byl založen roku 1540 Ignácem z Loyoly. 42 Jezuité se věnovali jen školám středním a vysokým. Zakládali gymnázia, kde vyučovali převážně žáky talentované. Výuka probíhala v latinském jazyce a měla spoustu náboženských prvků. Ve stejném duchu pracovali i piaristé, ale svou pozornost obraceli i na nižší školy a snažili se o používání českého jazyka. Velký mezník v českém školství představuje Jan Amos Komenský, který byl představitelem nového pojetí vzdělávání pedagogického realismu. Byl jedním z prvních, kdo si přál vzdělání pro všechny. Předložil návrh na vytvoření nového výchovně vzdělávacího systému od předškolní výchovy po vysokou školu. Jako završení celého studia navrhoval poznávání cizích zemí. Ve výuce měly být zahrnuty veškeré oblasti lidského života příroda, historie, fyzika, geografie, mateřský i cizí jazyk, mravní výchova. Požadoval i změnu vyučovacích metod. Metodu pouhého mentorování a učení se zpaměti nahradily metody názorné a praktické, které jsou založeny na smyslovém vnímání. Komenský byl v době 17. století považován za nejlepšího průkopníka v dějinách školské výchovy. Zato ve století 17. a 18. byla jeho památka všemožně umlčována a jeho odkazy znevažovány. Po celé 18. století byl Komenský úplně zapomenut. 43 Počet škol se postupně zmenšoval a vyučování ve zbylých školách bylo na nízké úrovni. Výuku zastávali lidé nekvalifikovaní, kostelníci, různí řemeslníci nebo vysloužilí vojáci. 44 Velký pokrok přineslo zavedení povinné školní docházky císařovnou Marií Terezií v roce 1774. Byl vypracován nový školní řád Janem Ignácem Felbigerem, 42 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: Nástin vývoje všeobecného vzdělávání v českých zemích. Praha 1977, s. 19. 43 ŠTVERÁK, V.: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983, s. 126. 44 Tamtéž, s. 183. 20

opatem a autorem pedagogických spisů. Podle nového školního řádu vznikly elementární školy trojího druhu: triviální, hlavní a normální. Na vesnicích byly otevírány převážně školy triviální, kde se učilo náboženství, čtení, psaní a počítání. V krajských městech děti navštěvovaly školy hlavní, kde se navíc vyučovalo základům latiny, dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, kreslení, základům hospodářství, průmyslu a geometrii. V hlavním městě to byly školy normální, které připravovaly žáky pro studium gymnázií, učitelství a dalšího povolání. Povinná docházka byla pro děti od 6 do 12 let, kdy v letním období se dětem od 9 do 12 let poskytovaly úlevy. 45 Jinak se nedbalá docházka měla trestat. Žáci byli taktéž povinni chodit denně do kostela. Dohled nad triviální školou vykonával místní farář, ale rozhodující slovo měla církev, která se o školství, spolu se státními úřady, starala. V čele školy stál ředitel, katecheta a tři až čtyři učitelé. Za vlády Josefa II. byla povinnost školní docházky neustále vyzvedávána a zdůrazňována. Školou povinných žáků bylo v té době zhruba 300 000, k dispozici měli 32 škol hlavních, 50 městských a 2461 venkovských. Pro zkvalitnění výuky se snižoval počet žáků v jedné třídě, což pravděpodobně učitelé přivítali. Učivo bylo přesně naplánováno a rozděleno podle jednotlivých tříd a ročníků. Také byla stanovena doba hlavních prázdnin a zakázány tělesné tresty. 46 45 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: c. d., s. 27. 46 Tamtéž, s. 28. 21

rodiče. 48 Po třicetileté válce školní výchova na Hodonínsku nedosahovala velké III. POČÁTKY ŠKOLSTVÍ NA HODONÍNSKU DO ROKU 1961 V době předhusitské byly školy součástí farních organizacích. Děti se zde učily základním znalostem čtení, psaní a početnictví, popřípadě latině. Na vyšší úrovni byly školy klášterní v Uherském Brodě, Uherském Hradišti, Hodoníně a Strážnici. Učitelé dostávali velmi nízké platy, proto si přivydělávali službou v kostele (vedením účtů) a psaním matrik. Na vesnicích byli označováni jako písaři, teprve ke konci 17. století se jim začalo říkat rektoři. 47 Smutné na této době bylo, že představení obce platili lépe pastýře než učitele. Nedobře se k učitelům chovali i úrovně. Byly jen školy farní, kde učili učitelé s malými platy. Navíc byli i kostelními sluhy, varhaníky a kantory. Dalo by se s nadsázkou říct, že se o vzdělání lidstva téměř nikdo nestaral. Nasvědčuje tomu také skutečnost, že například v městě Strážnici se v r. 1747 na obecní listině neumělo podepsat 218 občanů (z počtu 328). Nebo také v městě Bzenci r. 1749 ze 130 občanů místo podpisu načrtlo tři křížky 70 občanů. 49 Po školské reformě Marie Terezie (r. 1774) došlo ke zvýšení úrovně školního vzdělávání také na Hodonínsku. Byly zřizovány triviální a městské školy, které byly zpočátku určeny jen pro děti bohatších rodičů. Také děti šlechtické, úřednické a měšťanské měly příležitost ke studiu. Chlapci poddaných mohly studovat jen v případě, že jim studium povolila vrchnost. Reformy Marie Terezie usilovaly o zlepšení vzdělání širokých lidových vrstev. Byla nařízena všeobecná, povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Ale i tak byla docházka velmi špatná, například ve Strážnici chodilo do triviální školy v r. 1777 z celkového počtu dětí 350 v zimě jen 30 a v létě asi jen 20 dětí. 50 Nejstarší zpráva o fungování školní budovy v Hodoníně pochází z konce 18. století. Tato zpráva říká, že vrchnost v Hodoníně má dva panské domy. Jeden z nich 47 FROLEC, V. a kol.: Slovácko. Praha 1978, s. 162. 48 Tamtéž, s. 162. 49 SKÁCEL, J.: Z dějin Slovácka. Brno 1958, s. 95. 50 Tamtéž, s. 101. 22

byl darován škole. 51 Později byla postavena škola na rohu náměstí, v roce 1802 bohužel vyhořela. Byla pak znovu postavena a sloužila žákům až do roku 1863, kdy byla zřízena hlavní farní škola na rohu náměstí a Školní ulice. Za nějakou dobu bylo přistavěno druhé poschodí a škola byla přeměněna ze školy dvoutřídní, triviální na školu obecnou pětitřídní s německou měšťankou. Tato škola byla v roce 1884 zrušena a zřízena čtyřtřídní škola česká a čtyřtřídní škola německá. 52 Navzdory školské reformě Marie Terezie bylo v 1. polovině 19. století školství velice zanedbané. Školy poskytovaly jen běžnou znalost čtení, psaní a počítání. Nevyučovaly se přírodní vědy ani český jazyk. Taktéž se nikdo nestaral o plat školních profesorů, dlouhá léta to měli na starosti kněží, kterým byl přidělen dozor nad nižšími školami. Od r. 1814 se od žáků vybíraly peníze na školní plat, nemajetní žáci byli osvobozeni. 53 Učitelem se v podstatě mohl stát každý, kdo absolvoval tříměsíční kurs (od r. 1832 šestiměsíční) a složil závěrečnou zkoušku. Získal tak označení učitelský pomocník. Po jednoleté praxi a po dosažení věku 20 let se mohl ucházet o místo učitele. 54 Plat učitele dosahoval asi 130 zlatých a pomocník dostával 70 zlatých, což v žádném případě nestačilo pokrýt nejnutnější potřeby rodiny. Navíc byl učitel povinen starat se o školní budovu. 55 Časový úsek od konce 18. století do poloviny 19. století je pro české školství znám jako doba národního obrození. Učitelé se snažili o osvobození lidu ze závislosti na církvi, obci i vrchnosti a zároveň se snažili o rozvíjení národního jazyka. Uplatňovali český jazyk jako jazyk vyučovací. Další změny ve výchově přinesl nový školský zákon z r. 1869, kdy stát převzal dozor nad školstvím. Místo dosavadní šestileté povinné školní docházky byla zavedena osmiletá docházka, a to od šesti do čtrnácti let. Učební osnova byla rozšířena o zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, kreslení a tělocvik. Děvčata se mohla věnovat ručním pracím. Vznikl nový typ škol školy měšťanské, které poskytovaly vyšší vzdělání než národní škola a připravovaly žáky pro praktická povolání. Škola v Hodoníně měla r. 1863 čtyři třídy. V r. 1884 byla rozdělena na českou a německou, česká škola pak byla rozdělena na chlapeckou a dívčí. Žáci 51 AMHO, Pamětní kniha města Hodonín 1914 1928. 52 Tamtéž. 53 SKÁCEL, J.: c. d., s. 111. 54 FROLEC, V. a kol.: c. d., s. 164. 55 Tamtéž, s. 165. 23

chodili do škol nepravidelně, rodiče je drželi doma, aby pomáhali s polními pracemi. 56 V roce 1897 byla postavena česká reálka, o rok později pak reálka německá. O založení české školy nejprve pečoval soukromý reálkový výbor, který následně zřídil Matici hodonskou. Byla schválena 3. dubna 1894. První třída Matiční české reálky byla otevřena 15. září téhož roku. 57 O jmenování učitelů se starala Ústřední Matice školská (založena roku 1831 jako společnost pro uplatnění práv českého jazyka na školách 58 ). Jejich výběr musel být ještě schválen od zemské školní rady. Chod školy pak měla na starosti Matice hodonská. Prvním ředitelem české reálky byl František Slavík, profesor České vyšší reálky v Brně. Mezi členy profesorského sboru patřili: Paleček, Jordánek, Navrátil a Pirchan. První školní rok se vyučovalo v přízemí domu č. 6 ve Školní ulici. Další rok byl pro druhou třídu pronajat a upraven dům č. 13 ve Štefánikově ulici (pozdější Katolický dům). Teprve v roce 1896 se škola mohla přestěhoval do vlastní budovy, která byla Maticí hodonskou postavena na rohu Měšťanské ulice a Horních valů. Náklad na její postavení činil 134 000 korun. 59 Obr. 10.: František Augustin Slavík, první ředitel české reálky 60 56 SKÁCEL, J.: c. d., s. 127. 57 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 58 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: c. d., s. 29. 59 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 60 ČADA, V. a kol.: c. d. 24

Česká reálka byla v roce 1898 přijata do zemské správy. Do této doby platila služné učitelů a obstarávala všechny potřeby školy Matice hodonská za pomoci Ústřední Matice školské (za 4 školní roky bylo zaplaceno 123 186 korun). 61 Zemský fond na sebe přijal veškeré platy učitelů i ředitele, také se postaral o jejich výslužné a zaopatřil jejich příbuzné. Matice hodonská byla nadále povinna platit veškeré potřeby školy, zajistit potřebné místnosti, jejich nábytek, osvětlení. Starala se o vytápění tříd, nakupovala školské a kancelářské potřeby, musela zajistit byt pro ředitele a pro školníka. Odměnou jí bylo, že budova, nábytek a učební sbírky zůstaly v jejím vlastnictví. Měla také právo vybírat školné a jiné poplatky a mohla spolurozhodovat při obsazování učitelských míst. Je jisté, že i tak to Matici hodonskou dost finančně zatížilo. Těchto značných finančních závazků byla zproštěna po zestátnění reálky, ke kterému došlo na základě smlouvy ze dne 12. prosince 1923. Smlouva byla podepsána ministrem školství Gustavem Habrmanem 3. ledna 1924. 62 Obr. 11.: Česká reálka z roku 1891, která stála na rohu ulice Měšťanské a Horní Valy 63 61 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 62 Tamtéž. 63 DOMESOVÁ, Z. a kol.: c. d. 25

Po roce 1918, kdy padla německá nadvláda, se české školství v Hodoníně začalo úspěšně rozvíjet. Ze zrušených německých škol přestoupilo přes 600 dětí do českých škol. Do první třídy se přihlásilo 92 žáků, do druhé 53. 64 Řešil se nedostatek školních místností, jelikož počet žáků se téměř zdvojnásobil. Bylo požádáno o zřízení české měšťanské školy chlapecké i dívčí. Dívčí byla ihned schválena moravským zemským výborem a otevřena v listopadu roku 1918, chlapecká mohla být otevřena až v následujícím roce. Vyučovalo se v 11 třídách obecné školy chlapecké a 10 třídách školy dívčí, k dispozici bylo 27 tříd. Měšťanské školy měly po třech třídách. 65 První týdny vyučování byly vskutku krušné. Nejdřív bylo nedostatek místností, pak se zase nedostávalo učitelů. Většina tříd neměla potřebný nábytek, ani vyučovací pomůcky. Tab. 2.: Přehled o povolených třídách, učitelích a žácích 66 Poč. šk. 7. 11. 31. 12. 8. 1. 20. 1. roku 1918 1918 1918 1918 1918 Povolených tříd a poboček 13 13 26 28 28 Vhodných učeben 5 11 26 28 28 Ředitelů (správců škol) - - - 1 1 Třídních učitelů 11 9 26 27 27 Učitelů náboženství 2 2 5 5 5 Všech učitelských sil 14 12 34 36 36 Chlapců 369 702 726 750 751 Dívek 415 765 783 816 822 Všech žáků 784 1467 1509 1566 1573 Přestoupilo z něm. škol 11 694 714 767 773 64 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 65 Tamtéž. 66 Tamtéž. 26

V červenci roku 1919 byla poslána žádost, aby obec mohla zrušit německou reálku, protože se musí vybudovat české školství a navíc bylo do první třídy německé reálky zapsáno jen 25 žáků, z toho 17 děvčat. 67 Podnikly se proto mnohé kroky, ale reálka zrušena nebyla. Až v září téhož roku se zemský výbor usnesl ji zrušit (pro malý počet žáků). Městská rada Hodonína to poté oznámila ředitelství německé reálky a požádala je o odevzdání inventáře všech sbírek a pomůcek. 68 V roce 1921 byl ministrem školství a národní osvěty jmenován okresní inspektor pro hodonský školní okres. Stal se jím Rudolf Šoupal, odborný učitel měšťanské školy ve Zlíně. V témže roce bylo také usneseno, aby pro nedostatek místa nebyly do hodonínských škol přijímány děti z okolních obcí. Na školách měšťanských činilo školné pro zámožné děti 40 korun ročně. 69 V následujícím roce proběhla schůze místní školní rady, na které její předseda sdělil ostatním, že zemská školní rada povolila zřízení soukromé německé měšťanské školy. Všichni byli touto informací zaskočeni a překvapeni, neboť německá škola byla pro nedostatek dětí německé národnosti zrušena a najednou se zřídila škola soukromá. Mezi lidmi poté vyvstala otázka, jestli je takové školy vůbec potřeba. V Hodoníně bylo v té době napočítáno 1176 Němců. Z českých do německých škol přešlo asi 30 dětí. Byly to děti českých rodičů, kterým bylo jedno, že jejich děti chodí do německé školy. 70 V Hodoníně na reálce bylo koncem školního roku 1922/23 447 žáků, z toho 133 děvčat. 71 Při chlapecké škole měšťanské byla povolena čtvrtá třída měšťanské školy, která si kladla za cíl doplnit a prohloubit praktické učivo měšťanské školy a zároveň být vhodnou přípravou pro další studie na školách obchodních, průmyslových, hospodářských a učitelských. Školní rok 1924 byl třicetiletým výročím pro hodonskou reálku. Byla založena r. 1894, jejím prvním ředitelem byl do roku 1903 František Augustin Slavík, druhým do r. 1924 Antonín Paleček. Za celou dobu svého trvání přijala škola 2195 žáků. 72 67 Tamtéž. 68 Tamtéž. 69 Tamtéž. 70 Tamtéž. 71 Tamtéž. 72 Tamtéž. 27

Tab. 3.: Přehled o počtech žáků na české škole obecné a měšťanské 73 Rok Obecná chlapecká Měšťanská chlapecká Obecná dívčí Měšťanská dívčí 1918 369 127 338 77 1919 734 209 705 251 1920 709 267 711 283 1921 683 296 631 335 1922 615 348 582 341 1923 560 420 544 339 1924 472 417 466 332 1925 476 397 462 303 1926 513 387 506 296 1927 548 370 547 270 1928 599 323 619 223 1929 700 276 664 189 1930 733 322 696 212 1931 686 417 707 285 Přehled dalších škol v Hodoníně v roce 1924: 74 Městská veřejná škola obchodní byla založena v roce 1918, měla 2 ročníky a byla k ní připojena i kupecká pokračovací škola. Ředitelem byl Jindřich Schejbal. Dívčí odborná škola rodinná a živnostenská založena v roce 1907 jako soukromá průmyslová škola. Jednalo se o tříletou školu rodinnou se živnostenskou pracovnou, probíhaly zde pětiměsíční hospodyňské kurzy a také kratší odpolední a večerní kurzy šití a vaření. Ředitelkou byla Vlčková- Hladká. Všeobecná živnostenská škola pokračovací založena 1894. Správcem školy byl Ladislav Mlčoch. Odborná škola pro kovoprůmyslníky založena r. 1923. 73 Tamtéž. 74 Tamtéž. 28

Odborná škola pro obuvníky založena r. 1923 Odborná škola pro krejčí (r. 1923) Odborná dílna pro holiče (r. 1923) Zdravotní stav žáků byl čím dál horší. Zprávu o tom podal v roce 1926 školní lékař MUDr. Josef Hrubý. 75 Zároveň učinil městské radě nabídku, že bude funkci školního lékaře zastávat bezplatně, což pochopitelně bylo přijato. Po lékařské prohlídce žactva bylo zjištěno, že normálně vyvinutých a úplně zdravých dětí je na obecných školách jenom zhruba 14 %! Z chorob se nejčastěji vyskytovaly tuberkulóza, katary hltanu a nosu, kožní vyrážky, katary spojivek, nedoslýchavost, krátkozrakost, zákaly rohovky, záněty středního ucha, srdeční vady, kýla. 76 Bylo zjištěno, že tyto choroby pocházely z nedostatečné výživy a špatné bytové hygieny. Ve snaze alespoň trochu zlepšit zdravotní stav dětí se podnikla mléčná akce. Dětem ve škole bylo podáváno mléko jako doplněk stravy. Akce trvala jen 37 dní, ale i tak se setkala s úplným zdarem. Za tuto krátkou dobu přibraly některé děti 1 a půl kilo. Mléko bylo poskytováno dvakrát denně, a to 420 dětem, z toho 170 dětí si mléko zaplatilo a zbytek dětí je dostal zdarma. Nejchudobnějším dětem se k mléku přidával i chléb. Šlo především o děti nezaměstnaných rodičů. Celá tato akce stála 9000 korun. 77 Podávání mléka se pak konalo na školách téměř každoročně. V dnešní době na některých školách probíhá podobná mléčná akce, kterou zčásti dotuje stát. Také nabídka mléčných výrobků je širší. Děti si mohou vybrat ochucené mléko jahodové, vanilkové, čokoládové nebo mléko neochucené. Nárok na odběr těchto mléčných výrobků mají všichni školou povinní žáci. Objednat si je mohou u třídních učitelů s tím, že zaplatí 50 Kč a mají nárok na 10 mlék, jednoho Lipánka (tvarohovo-smetanový krém) a na jeden jogurt. Vyzvedávají si je zpravidla dvakrát týdně. 25. leden 1932 je významným pro hodonínské školství. Výnosem zemské školní rady v Brně byly zřízeny dva školní obvody. Doposud byly dvě obecné školy podřízené správě ředitelů škol měšťanských. Po reorganizaci se dvě školy rozdělily na čtyři pětitřídní obecné školy. První obvod - jižní - byl určen pro školu obecnou chlapeckou a dívčí umístěnou ve školní budově na Masarykově náměstí. Druhý - 75 Tamtéž. 76 Tamtéž. 77 Tamtéž. 29

ulicí. 78 V březnu 1932 zahájila svou činnost poradna pro volbu povolání. Úřední severní - obvod náležel druhé obecné škole dívčí a chlapecké umístěné na Mírovém náměstí v nové školní budově. Hranicí obvodů byla cesta, která vedla od Červených domků, ulicí Sadovou, Schillerovou, Štefánikovou, částí Polní ulice a Kollárovou dny byly v sobotu odpoledne, kdy po dvojím vyšetření duševních vlastností a po lékařském zjištění tělesných schopností udíleli zaměstnanci poradny své doporučení zdarma. Snažili se dětem, kteří dokončovaly návštěvu školy, dát tu nejlepší radu k volbě vhodného povolání. Do prázdnin se sem přihlásilo a bylo vyšetřeno 87 uchazečů. V následujícím roce se počet uchazečů značně zvýšil. Z hodonínského okresu bylo vyšetřeno 259 uchazečů a z okresu strážnického 45. 79 Počet přihlášek o radu vzrostl tak, že ke spolupráci byl přibrán jako poradce odborný učitel Zdeněk Štefan, který musel absolvovat kurz pro poradce, pořádaný zemskou péčí o mládež v Brně. V roce 1934 bylo vyšetřeno jen 134 uchazečů z celkového počtu nahlášených 304, protože měl být zaveden poplatek od pěti do deseti korun. Nakonec se od jeho vybírání upustilo, ale i tak mnohé od návštěvy poradny odradil. V dalším roce vedení poradny převzal sám odborný učitel Zdeněk Štefan ve spolupráci s učitelem Janem Vránou. 80 V květnu 1934 proběhly oslavy čtyřicetiletého trvání české reálky v Hodoníně. Začalo se v sobotu valnou hromadou Matice hodonské, poté odjela tříčlenná skupinka na hřbitov, kde položila věnce na hroby zakladatelů, profesorů a žáků. Večer se v sokolovně konala slavnostní akademie žáků reálky. Spolu s profesory Barešem a Sklenářem si děti připravily program se zpěvem a tělocvičnými prvky. 81 Akademie se účastnili také abiturienti reálky, kteří se sjížděli do Hodonína po celý den. Každý ročník (bylo jich 33) pak seděl u svého stolu a s radostí vzpomínal na svá studentská léta. V neděli dopoledne vyšel od budovy české reálky průvod žáků, hostů, profesorů a abiturientů. V čele průvodu byl nesen prapor ústavu, za ním kráčeli žáci a žákyně ve slovanských krojích. Procházelo se Školní ulicí, náměstím a hlavní třídou k pomníku prezidenta republiky T. G. Masaryka, kde byl přednesen oslavný projev. 82 Česká reálka byla od 1. 9. 1934 78 Tamtéž. 79 Tamtéž. 80 Tamtéž. 81 Tamtéž. 82 Tamtéž. 30

postupně přeměněna na státní československé reálné gymnázium. Ve školním roce 1934/35 tato změna platila pro tři nejnižší třídy, v dalších letech postupně zasahovala vždy jednu další třídu. Tato změna byla na přání rodičů schválena ministerstvem školství a národní osvěty. 83 Koncem září 1935 byla na obecných a měšťanských školách v Hodoníně zavedena zjednodušená školní docházka, kdy se vyučovalo jen dopoledne. 84 Učitelé se svými žáky podnikali různé exkurze a výlety. Například v roce 1937 to byla exkurze do plynové komory firmy Fatra, kde se žáci učili za dozoru třídních učitelů zacházet s protiplynovými maskami. V rámci branné výchovy navštívil učitelský sbor měšťanské školy chlapecké se svými žáky kasárny, kde se jim dostalo poučení o životě našich vojáků. Všechny výklady a cvičení vojáků byly sledováno s velkým zájmem. Žáci byli na závěr mile překvapeni. Vojáci je podělili uzenkami s hořčicí, rohlíkem a šálkem kávy. 85 České školství se úspěšně vyvíjelo až do roku 1939, kdy začala okupace, která podstatně narušila český výchovně vzdělávací systém. Okupanti se všemi prostředky a drastickými opatřeními snažili omezit vzdělávání českého národa. Školní práce tak trpěla velkým neklidem. Na středních a měšťanských školách byl velmi omezen počet přijímaných žáků. Vzrostl počet těch, kteří museli své povinné vzdělávání ukončit. 86 V důsledku pražských nepokojů byly uzavřeny všechny české vysoké školy; stalo se tak 17. listopadu 1939. Tento stav trval po tři roky. Vysokoškoláci si po uzavření škol hledali rychle jakékoliv zaměstnání, aby nebyli posláni do pracovních táborů. 87 Učitelé všech škol byli pronásledováni, mnozí z nich se octli v nacistických vězeních, nebo byli ze své funkce propuštěni. Například v okrese Hodonín bylo propuštěno 52 učitelů! 88 I přes jejich nedostatek nesměla být za ně sjednána náhrada. Školní inspektoři byli školeni ve zvláštních kurzech k tomu, aby šířili říšskoněmecké myšlenky. Na obecných školách bylo nařízeno povinné vyučování němčině už od 1. ročníku, český jazyk byl ze škol vytlačován. Němčina zaplavila celý národ, byla všude. Školy byly více německé než české. Taktéž bylo omezeno, nebo úplně zastaveno vyučování dějepisu a zeměpisu. V podstatě bylo zakázáno vyučování všeho, co by jakkoliv připomínalo 83 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1929 1935, nestr. 84 Tamtéž. 85 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1936 1944, nestr. 86 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: c. d., s. 67. 87 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1936 1944. 88 Tamtéž. 31

české dějiny. Malí žáčci nevěděli z dějin nic, dokonce ani nevěděli, kde teče řeka Vltava a Labe, znali jenom názvy německé - Moldau a Elbe. 89 Protože i tak vzdělání českého lidu představovalo pro nacisty velkou překážku, docházelo k dalším omezujícím opatřením. Povinně se vyřazovaly knihy, které byly jakkoliv závadné, ničily se obrazy, vyřazovaly se školní pomůcky. Rapidně bylo omezeno přijímání žáků na střední školy, zejména gymnázia. Mohlo se přijmout pouze 40 žáků. Ti byli vybíráni na tzv. výběrových táborech, kde se zjišťovaly jejich schopnosti, znalosti faktů a duchapřítomnost. Byl zde přítomen samozřejmě i německý pozorovatel a lékař, který definitivně určil vhodnost uchazeče ke studiu. Následně byla zpřísněna i klasifikace, kdy i žák s průměrným prospěchem byl nucen školu opustit. 90 Počet žáků se tudíž velmi snižoval. Tab. 4.: Počty žáků na gymnáziích 91 Město Počet žáků v r. 1939 Počet žáků v r. 1944 Hodonín 857 268 Kyjov 794 271 Strážnice 500 259 České školy byly v neustálém ohrožení. Například gymnázium v Uherském Hradišti bylo zavřeno poté, co se před budovou místního gestapa našla bomba s lístkem, na kterém stálo, že ji tam položili studenti. Profesoři byli samozřejmě zatčeni. Podobný osud hrozil také gymnáziu v Hodoníně, na které přišlo udání, že žáci zpívali při pochodovém cvičení vlastenecké písně a v jedné třídě byli dokonce žáci profesorem vyzváni ke dvěma minutám ticha na oslavu 28. října. Nastalo rozsáhlé vyšetřování a následní zatčení několika členů profesorského sboru. 92 Vyučování bylo rušeno nejen nacistickými útoky, ale i zabíráním škol pro vojenské účely. Obecná škola na Mírovém náměstí v Hodoníně musela svou budovu vyklidit pro německou měšťanku již v roce 1940. Když pak německá měšťanka pro nedostatek žáků zanikla, byly prostory určeny nejprve pro ubytování německých vojáků, později pro lazaret. Budova musela být pro lazaret speciálně upravena, byly vytrhány všechny dveře, nahrazeny širšími, ve vestibulu byl zřízen 89 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: c. d., s. 67. 90 FROLEC, V. a kol.: c. d., s. 266. 91 Tamtéž, s. 266. 92 Tamtéž, s. 266. 32

škol. 93 Po osvobození v roce 1945 se v Hodoníně setkáváme s různými druhy škol, operační sál. Zabrána vojenskými oddíly byla také budova reálného gymnázia a budova obchodní akademie. V Kyjově bylo podobným způsobem postiženo několik jsou to školy mateřské, národní, chlapecké a dívčí měšťanské, několik odborných škol. V těžkých bojích byly tyto školy vážně poškozeny. Do oprav se zapojili učitelé i žáci, aby se co nejdříve mohlo začít zase vyučovat. 94 V říjnu roku 1946 byla na budově chlapecké měšťanské školy v ulici Legionářů (dnešní budova gymnázia) odhalena pamětní deska 10 učitelům z Hodonína, kteří obětovali své životy za svobodu vlasti: Dobrovolský, Dudová, Hebron, Hubačka, Přivřel, Šťastný, Válek, Vatková, Vašek a Žáček. 95 Po slavnostním odhalení byla tato budova otevřena. Škola, při průchodu fronty těžce poškozena, byla nejen obnovena, ale i zvýšena o druhé patro a stala se jednou z nejmoderněji zařízených škol v Hodoníně. 96 V roce 1948 došlo na hodonínských školách k přeměně dosavadních měšťanských škol na školy střední a zavedly se zde závěrečné písemné a ústní zkoušky. 97 Velký význam mělo zřízení dvou družin mládeže. Byly určeny hlavně pro mládež a děti, jejichž rodiče byli po celý den v zaměstnání a nemohli se o ně starat. Zde byly děti pod dohledem zkušených učitelů a měly k dispozici knihy, časopisy a hračky. V červenci roku 1951 byl zahájen provoz v novém rekreačním středisku v Hodoníně. Byl zřízen pro děti zaměstnaných rodičů v zalesněném prostředí u Červených domků. Přijímaly se sem děti ve věku od 6 do 15 let. Po celý den jim byla věnována všestranná péče. Jednou týdně se s dětmi podnikal výlet autobusem do okolí. 98 Dochází k zřizování a rozvoji mateřských škol. V roce 1951 jich bylo v Hodoníně 11. 99 Přibývá také patronů, kteří se o děti ve školkách starají. Například nad mateřskou školkou v Komenského ulici převzala patronát ústřední dílna naftových závodů v Hodoníně. Zaměstnanci dílny zvali děti k různým besedám, na 93 FROLEC, V. a kol.: c. d., s. 267. 94 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 360. 95 AMHO, Pamětní kronika města Hodonína 1945 1950, nestr. 96 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 360. 97 Tamtéž, s. 361. 98 AMHO, Pamětní kronika města Hodonína 1951 1958, nestr. 99 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 363. 33

nichž pro ně chystali pohoštění a spoustu hraček. O Mateřskou školku ve Smetanově ulici se starali vojáci. Uspořádali pro děti i dětský ples, ve školce vybudovali hřiště, vysázeli dětem jahodový záhon, na němž se děti učily zahradničit. Ke svátku matek darovali školce 6000 korun. 100 Ve školním roce 1960/61 Hodonín zápasil s nemalými problémy. Družiny mládeže nestačily svou kapacitou pro všechny děti, ty pak zůstávaly ve svém volném čase bez dozoru. V mateřských školách byla situace podobná. Taktéž počet tříd a učeben na základních školách byl nedostačující. Tab. 5.: Počet učeben a tříd na školách 101 ŠKOLA POČET UČEBEN POČET TŘÍD I. ZDŠ Gottwaldovo náměstí 25 32 II. ZDŠ Stalinovo náměstí 18 24 (Mírové náměstí) III. ZDŠ Bažantnice 26 31 SVVŠ ulice Legionářů 10 10 100 AMHO, Pamětní kronika města Hodonína 1945 1950. 101 ČADA, V. a kol.: c. d., s. 367. 34

IV. STAVBA OBECNÉ ŠKOLY A ZAHÁJENÍ VYUČOVÁNÍ V NOVÉ BUDOVĚ O postavení nové školní budovy se dlouho jednalo, což vyplývá ze zápisů v Pamětní knize Hodonína. Místní školní rada v čele s předsedou Ing. Sukem vycházeli z toho, že stávající škola na náměstí naprosto nevyhovuje a bude nutné postavit školu novou. Daly se vyhotovit plány na stavbu. Ale jak se ukázalo, nebylo možno uhradit tak velký náklad z prostředků města. 102 Místní školní rada se tedy rozhodla, že celou věc bude řešit postupně. Na schůzi, která se konala 16. března 1927, bylo dohodnuto, že se postaví zatím jen jedna budova pro obecné školy dívčí i chlapecké, která bude mít 16 učeben. 103 Do plánu se už ale nevešel byt pro správce školy. Druhá budova se prý postaví v západní části města, až budou příznivější finanční podmínky. Dne 18. března 1927 byla provedena prohlídka stavebního místa, které se zúčastnili zástupci školní rady s řediteli škol Havelkou a Švábenským. 104 Místo bylo označeno jako velmi vhodné a mohly se začít zařizovat věci potřebné ke stavbě. Pak starosta Berka přišel na nápad, že by se mohla škola postavit u nádraží. Tento nápad zastupitelstvo obce schválilo a poté byl předložen školní radě, která zasedala dne 16. září 1927. 105 Jindřich Reiter (profesor státní reálky) prohlásil, že toto řešení neschvaluje, a to hned z několika důvodů. Nejedná se o klidné místo pro školu, všechny děti by musely přecházet nejvíce frekventovanou ulici, nehledě na hluk vlaků. Dále uváděl, že v ulici Na dílech je pro školu k dispozici 10 000 m² a u nádraží jen 1 200 m², takže by tam nebyl dvůr ani zahrada. Starosta se nechal slyšet, že v Brně jsou také školy na živých ulicích a blízko továren a navíc by škola byla v blízkosti pomníku prezidenta. Zahradu i dvůr prý nahradí blízkost lesa. Inspektor Emil Havelka se k tomuto problému vyjádřil s tím, že Na dílech je lepší místo pro školní práci, ale okolí působí dost uboze. 106 102 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1914 1928. 103 Tamtéž. 104 Tamtéž. 105 Tamtéž. 106 Tamtéž. 35

Po následujícím hlasování bylo zřejmé, že všichni členové školní rady se vyslovili pro stavbu školy u nádraží. Přesto se panu Reiterovi zdálo, že pravdu má on a prohlásil, že si přeje, aby bylo výslovně v protokolu uvedeno, že s tímto řešením nesouhlasí. 107 O výběru místa se dále hodně mluvilo a členové v politických organizacích žádali, aby se usnesení změnilo. Na následující schůzi, dne 14. října 1927, místopředseda Kočiš prohlašuje, že na městkou radu bylo působeno z různých stran obyvatelstva, aby se škola stavěla u nádraží. 108 Městská rada tedy změnila své stanovisko a bylo definitivně rozhodnuto pro ulici Na dílech. Stavební plány, vyhotovené architektem Antonínem Blažkem, byly schváleny na schůzi 7. prosince 1927. 109 Zároveň bylo rozhodnuto, kdo bude nad stavbou vykonávat dozor. Jelikož školní rada nemůže, město poskytne své odborné úředníky. Na společné schůzi městské a školní rady, která se konala 30. prosince 1927, se projednávaly došlé nabídky stavebních prací. 110 Tab. 6.: Stavební firmy s předběžným rozpočtem 111 Firma Druh práce Kč Hollan a Kučera zednické práce 891 770,70 Hollan a Kučera betonářské práce 443 157,30 Hollan a Kučera tesařské práce 78 967,30 Matěj Zámečník pokryvačské práce 50 212,50 Fr. Špranecký klempířské práce 36 223, -- Základy se začaly kopat 25. října 1928. 112 Celá stavba měla být podle plánu dokončena do konce roku 1929. Jenže se vyskytly různé problémy, které způsobily zpoždění stavebních prací. Svědčí o tom například dopis od pana starosty Berky firmě Ing. Hollan a Kučera z prosince roku 1930, kde se píše, že za zpoždění může 107 Tamtéž. 108 Tamtéž. 109 Tamtéž. 110 Tamtéž. 111 Tamtéž. 112 Tamtéž. 36

právě firma Hollan a Kučera. 113 Měli také zajistit hlídače, který bude hlídat stavbu ve dne i v noci. Město jim vyšlo vstříc a poskytlo jim jednoho denního hlídače. Firma se však proti dopisu ohradila a s obviněním nesouhlasila. Tvrdili, že se na pracích hrubé stavby pracovalo co nejrychlejším tempem, a to pravidelně od 6:00 do 20 až 21:00 hodin se 70 až 80 lidmi. A v nutných případech zůstávali na stavbě do 22 24 hodiny a mnohdy až do třetí hodiny ranní. Dále je zbrzdil šéf stavebního úřadu, když museli čekat na schválení želez do železobetonových stropů a překladů asi tři dny. 114 Taktéž dodávky prací stolařských a zámečnických nebyly hotové v termínu. Zpozdila se též dodávka oken, komínových dvířek atd. I s úpravou schodišť se muselo čekat, až pan architekt Blažek zašle vypracovaný detailní plán. V neposlední řadě se objevil problém se sochami, které mají stát po stranách školy: Skupina soch určená pro křídlo chlapecké školy s heslem Vědám a umění byla dílem Juliuse Pelikána, akademického sochaře v Olomouci Skupina soch určená pro pravé křídlo budovy dívčí školy s heslem Pilností k blahobytu, již vytvořil František Kovařík, akademický sochař ve Svitávce. 115 Závady na sochách byly zjištěny v ateliérech sochařů dne 22. 6. 1930 při prohlídce konané starostou Berkou, náměstkem starosty Kočišem a projektovým architektem Blažkem. Na skupině soch pro chlapeckou školu, které znázorňují filozofy v postavách středověkých bakalářů, byla levá ruka pravé figury, položená na vousy, poněkud krátká a v zápěstí trochu velká. Také rukávy obou učenců byly abnormálně dlouhé. Druhá skupina soch, určená pro dívčí školu byla v celkovém provedení v pořádku, ale nezapadá do rámce školní budovy a jejího poslání. Jde o postavy žen, jedna s klasem v ruce, druhá s úlem na dlani. Podle posuzovací komise znázorňují spíše spořitelnictví než školu. Sochaři je doporučeno vybrat jiný symbol, kterým by se školství dalo lépe vyjádřit. 116 Jak je vidět na následujících fotografiích, sochař úplně změnil své dřívější pojetí a sochy upravil. 113 AMHO, Jednací protokoly 1932 1950. 114 Tamtéž. 115 Tamtéž. 116 Tamtéž. 37

Obr. 12. + 13.: Sochy na pravé straně budovy, vyfotografované autorkou v roce 2008 Obr. 14.: Sochy na levé straně budovy, vyfotografované autorkou v roce 2008 I přes různé obtíže se podařilo stavbu školy dokončit. Kolaudační prohlídka novostavby byla vykonána v sobotu 29. srpna 1931 v 8 hodin. 117 Byly přítomni: vládní komisař z Hodonína, místní školní rada a technické oddělení okresního úřadu v Uherském Hradišti. Komise budovu schválila: objekt nemá stavebních 117 Tamtéž. 38

nedostatků, zdivo jest vyschlé, úprava podlah vnitřních stěn, oken, dveří, instalací vodních, elektrických, ústředního topení atd. plně vyhovuje, takže není námitek proti povolení školní budovy k používání. 118 Budova byla následně předána ke správě a užívání zástupci místní školní rady Karlu Berkovi. Obr. 15.: Škola z roku 1931 119 Celkový náklad na novostavbu obecné školy dívčí a chlapecké činil 4 200 000 korun, což byla částka podstatně vyšší oproti plánovanému rozpočtu. 120 Stavba školy byla financována zčásti městem a zčásti hypotékou u banky Československých legií, která měla svou filiálku v Brně. Jelikož stavební náklad město velmi zatížil, podávala se od roku 1930 pravidelně žádost o subvenci na Ministerstvo školství a národní osvěty. 121 Ministerstvo školství na první žádost odpovědělo, že žádosti na státní příspěvek nelze vyhovět, jelikož státní rozpočet na tento rok je zcela vyčerpán. Dále bylo v odpovědi uvedeno, že obec měla o subvenci požádat ještě před započetím stavby. Měla přiložit plány a rozpočty, aby k tomu mohlo ministerstvo vyjádřit své připomínky. Obec ale začala stavět bez předchozího vyjednávání dotace od 118 Tamtéž. 119 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1929 1935. 120 AMHO, Jednací protokoly 1932 1950. 121 Tamtéž. 39

ministerstva, tudíž pozbyli nároku na udělení státní podpory. Dále se ministerstvo vyjádřilo, že je ještě malá naděje na udělení subvence z milosti, ale vše je řízeno tím, jaký obnos bude mít ministerstvo k dispozici. Město tedy posílalo své žádosti střídavě do Brna a do Prahy. 122 16. srpna 1933 město Hodonín podalo žádost znovu s tím, že se nachází opravdu ve svízelné finanční situaci, jelikož na výstavbu budovy věnovalo náklad asi 4 000 000 korun a doufá, že ministerstvo z letošního rozpočtu přizná městu pokud možno conejvětší dotaci. Odpověď přišla 29. ledna 1934 s tím, že ministerstvo upozorňuje, že ve státním rozpočtu nejsou žádné částky na zřízení, budování a zařízení škol. Takže žádné žádosti nemohou mít kladný výsledek a je zbytečné je dál posílat. 123 Obr. 16.: Dopis z Ministerstva školství ve věci žádosti o státní příspěvek na stavbu školy na Mírovém náměstí 124 122 Tamtéž. 123 Tamtéž. 124 Tamtéž. 40

13. listopadu 1934 a 28. května 1935 to město se svou žádostí zkusilo znovu. Apelovalo na svou finanční tíseň, na nedostatek finančních prostředků na placení zápůjček opatřených na stavbu školy. Odpověď přišla 11. února 1936 s tím, že žádosti nelze vyhovět pro nedostatek finančních prostředků zemského fondu. 125 Město Hodonín tudíž žádnou dotaci na stavbu školy nedostalo a o splacení veškerých nákladů se muselo postarat samo. Stavbou nové školní budovy na Mírovém náměstí došlo k rozdělení žáků do dvou školních obvodů: jižního (I.) a severního (II.). Usneslo se na tom městské zastupitelstvo na schůzi konané 20. prosince 1929. 126 Toto rozdělení se vztahovalo pouze na školy obecné, ne na měšťanské. Škola na Mírovém náměstí spadala do II. obvodu a její řízení měl na starosti Karel Berka. 127 Ve škole se začalo vyučovat ve středu 2. září 1931 v šesti třídách obecné školy chlapecké a v šesti třídách obecné školy dívčí. V dívčí škole byl ředitelem Josef Švábenský a v chlapecké Emil Havelka, který zároveň vedl obecnou školu smíšenou na Masarykově náměstí a měšťanskou školu chlapeckou v Legionářské ulici. I Švábenský vedl navíc měšťanskou školu dívčí ve Školní ulici. Proto se jednalo o tom, aby v nové škole byl stanoven jeden řídící učitel pro chlapeckou školu a druhý řídící učitel pro školu dívčí. Nakonec vše dopadlo tak, že řízením školy chlapecké i dívčí byl pověřen Karel Berka. 128 Budova byla vybavena novým nábytkem, který si vybrala a sepsala školní rada. Jednalo se o následující: tři stojany na obrazy a pět zasklených skříní s oddíly do kabinetů, dva psací stoly s vhodnými židlemi do dvou kanceláří se dvěma věšáky, čtyři skříně na knihy a tiskopisy, do dvou sboroven dvě široké skříně, dva velké stoly s osmi zásuvkami a k tomu potřebné židle. Do žákovské knihovny si objednali dvě skříně. Do tříd přišlo 420 lavic a k nim odpovídající počet židlí. 129 Dne 19. září 1931 zde byla otevřena nová mateřská školka. Děti sem byly přiděleny ze zrušené mateřské školky v barácích. 130 V prvním školním roce probíhala výuka v šesti třídách školy chlapecké a v šesti třídách školy dívčí. 125 Tamtéž. 126 AMHO, Pamětní kniha města Hodonína 1929 1935. 127 Tamtéž. 128 Tamtéž. 129 Tamtéž. 130 Tamtéž. 41

Tab. 7.: Učitelé v Obecné škole chlapecké s ředitelem Emilem Havelkou 131 Třída Učitel 1. B B. Friedrich 2. C K. Berka 3. B S. Göková 3. C O. Veselská 4. C B. Maděra 5. C L. Nováková Tab. 8.: Učitelé v Obecné škole dívčí s ředitelem Josefem Švábenským 132 Třída Učitel 1. C J. Vrána 2. C A. Mašíková 3. B B. Řípová 4. C J. Janota 5. B E. Černý Obr. 17.: Ředitel Obecné školy dívčí Josef Švábenský 133 Na škole byli žáci s různým náboženským vyznáním. Vyučovalo se ale jen náboženství římsko-katolické. O děti se staral Meiscner, Běloh a Marie Masopustová. 134 131 AMHO, Školní kronika 1931 1953. 132 Tamtéž. 133 Tamtéž. 134 Tamtéž. 42

Dne 28. září 1931 byl slavnostně odhalen pomník prezidenta T. G. Masaryka. Vládu zde zastupoval ministr školství a národní osvěty Dr. Ivan Dérer. Pomník byl dílem akademického sochaře Bučánka a architekta Viléma Kvasničky. 135 Učitelský sbor a žáci se slavnosti samozřejmě účastnili. Průvod žáků s učiteli šel od české reálky podél měšťanské školy dívčí. Bylo také přítomno mnoho dětí v krojích. 28. října byl oslaven v tělocvičně školy Svátek svobody. Po proslovu učitele Berky se zpívala píseň Republiko milená. Slavnost byla ukončena hymnou. 136 Pořádaly se různé sbírky, například učitelé ze svých příjmů podporovali nezaměstnané občany. Dávali jim v průběhu 4 zimních měsíců 1 % ze svých výplat. Děti byly obdarované k Vánocům. Dostaly obuv, prádlo a šaty. Na nákup těchto dárků přispělo město, dobročinný spolek žen a místní spolek Červeného kříže. 137 Ve škole proběhla dvakrát inspekce, kdy pan školní inspektor R. Šoupal navštívil 17. března školu chlapeckou a 1. dubna školu dívčí. Třetí čtvrtletí bylo uzavřeno v pátek 15. dubna, klasifikační porada probíhala pro školu dívčí i chlapeckou společně. Školní zprávy byly rozdány v sobotu poslední vyučovací hodinu. 138 Několikrát se konaly besídky. Třídní učitelé pátých tříd dívčí školy v sobotu odpoledne uspořádali v tělocvičně besídku, na které děti předvedly různé dramatizace, zazpívaly písně. Na závěr promluvil učitel Černý o tom, co s dívkami po prázdninách. Zúčastnilo se asi 60 osob. 139 Svátek matek byl oslaven dramatizací básně Osiřelo dítě. Byl slaven i dětský den, kde děti předvedly ukázky, jak je nutno být opatrný po cestách při tehdejší automobilové dopravě. Byla zde přítomna i liga československých motoristů a Svaz řidičů. Děti byly vozidly odvezeny k Červeným domkům, kde jim bylo přichystáno pohoštění. Každé dítě navíc dostalo legitimaci s připojeným desaterem povinností na silnici. 140 135 Tamtéž. 136 Tamtéž. 137 Tamtéž. 138 Tamtéž. 139 Tamtéž. 140 Tamtéž. 43

V. ŠKOLA V LETECH 1932 1939 5. 1. ZE ŽIVOTA ŽÁKŮ A UČITELŮ Začátkem školního roku 1932 se ve škole objevil nedostatek pitné vody v pozdějších dopoledních hodinách. Odpoledne pak nebývala voda vůbec, ani k nejnutnějšímu mytí, ani ke splachování záchodů. Na nedostatek vody upozornil vládního komisaře města i školní lékař Hrubý, který navíc oznámil onemocnění desetiletého žáka Karla Hlaváčka břišním tyfem. 141 Původ nemoci zatím nebyl zjištěn, ale doktor se obával, že příčinou byl nedostatek vody. Přeje si, aby bylo nějakým způsobem o dostatek vody postaráno, aby nenastala nějaká komplikace, která by ohrozila zdraví dětí. 142 V květnu téhož roku byla podána opětovná stížnost na kvalitu vody. Voda, kterou děti pijí, není čirá, obsahuje hlenová vlákna a jinou nečistotu. 143 Následovalo odborné vyšetření vody i studny. Zjistilo se, že studna na dvoře je zakryta betonovým poklopem ve stejné výši jako je půda dvoru. Také je opatřena menším poklopem, který ke studni úplně nepřiléhá, takže povrchová voda ze dvoru zcela určitě protéká do studny. Z odpovědi vládního komisaře, která přišla 19. května, vyplývá nařízení, aby děti vodu nepily. 144 Školní lékař prováděl pravidelné prohlídky dětí, očkoval je proti záškrtu, pořádal přednášky o nemocech a očkování. Ale i přesto došlo k několika úmrtím mezi žáky. V únoru roku 1932 zemřel žák Plášek na záškrt. Podle lékařského úsudku bylo léčení opomenuto matkou. V tomtéž roce zemřel další žák Karel Šutera na zánět mozkových blan. 145 Ředitel Josef Švábenský byl 31. března 1932 dekretem přeložen na trvalý odpočinek. Učitelské sbory se s ním rozloučily v dívčí měšťanské škole za spoluúčasti inspektora Šoupala a zástupci místní školní rady. Do jeho funkce byla zvolena učitelka Cecilie Hartmanová. 146 141 AMHO, Jednací protokoly 1932 1950. 142 Tamtéž. 143 Tamtéž. 144 Tamtéž. 145 Tamtéž. 146 AMHO, Školní kronika 1931 1953. 44

Obr. 18.: Cecilie Hartmanová 147 Josef Úlehla, ředitel měšťanských škol, jeden z nejvýznamnějších českých pedagogických myslitelů zemřel v pátek 22. prosince 1933. Byl pohřben v Lipově za velké účasti učitelů a občanů. Nad hrobem promluvil i Emil Havelka. 148 Ve škole probíhaly téměř každoročně inspekce, které prováděl školní inspektor Šoupal. V roce 1933 zjistil nedostatky při vyučování v jednotlivých třídách. Svolal proto poradu, kde se sešli členové sboru všech obecných škol v Hodoníně. Inspektor poučil učitele, jak pracovat, aby výsledky jejich práce byly co nejlepší. 149 V následujícím školním roce navštívil obecnou školu chlapeckou. Vyjádřil své uspokojení nad prací, ale zároveň podotkl, že je třeba spoustu věcí ještě napravit a zdokonalit. Nabádal též učitele i k práci mimo školu, kdy je třeba se zapojit do různých korporací, které pracují ve prospěch našeho národa. 150 Gustav Habrmann, první ministr školství a národní osvěty v Československé republice, zemřel 22. března 1932. Novým ministrem se stal dne 14. února 1934 Jan Krčmář. 151 Dne 15. ledna 1934 ukončila období svého čtyřletého úřadování místní školní rada, hned na to proběhly volby pěti nových zástupců z řad učitelstva. Za měšťanskou školu chlapeckou byl zvolen odborný učitel Vašek, za dívčí to byla Vrzalová. Za obecnou školu chlapeckou učitelka Höfrová. Karel Berka byl zvolen za všechny školy, zároveň se stal předsedou školní rady. Místopředsedou byl zvolen železniční zřízenec Sukup Jakub. 152 V Praze, ve Vladislavském sále na Hradě, se uskutečnila volba prezidenta republiky. Proběhla 24. května roku 1934 a již počtvrté byl zvolen prezident T. G. Masaryk. Žáci obou škol, chlapecké i dívčí, se shromáždili v tělocvičně, kde průběh 147 AMHO, Jednací protokoly 1932 1950. 148 AMHO, Školní kronika 1931 1953. 149 Tamtéž. 150 Tamtéž. 151 Tamtéž. 152 Tamtéž. 45