Scénář výstavy: A co jsi nosila ty, babi?

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2010/2011 Anna Kračmarová posluchačka 3. ročníku muzeologie Scénář výstavy: A co jsi nosila ty, babi? Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, Ph.D. Brno 2011

Prohlašuji tímto, ţe jsem diplomovou bakalářskou práci na téma Scénář výstavy: A co jsi nosila ty, babi? vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím literatury a pramenů v práci uvedených. V Brně dne 30. dubna 2011

Poděkování: Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové bakalářské práce panu Mgr. Otakaru Kirschovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při tvorbě této práce. Dále děkuji Mgr. Lence Jičínské, Mgr. Petru Jičínskému, pamětnici Věře Novákové, souboru Škrpál, Ing. Jiřímu Prokopovi, Václavu Kračmarovi, DiS, Mgr. Aleně Ţákové, rodině Juránkové a Smetanové, S. Lojdové, V. Kovářovi, etnografkám Silvě Smutné a Mgr. Evě Tomášové.

6 Obsah OBSAH... 6 I. ÚVOD... 6 II. MORAVSKÉ BUDĚJOVICE A PODHORÁCKO... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. III. KROJ V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.1. KROJ POKUS O RÁMCOVÉ VYMEZENÍ POJMU... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.2. POPIS KROJŮ POUŢÍVANÝCH V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH V PRŮBĚHU DEVATENÁCTÉHO A DVACÁTÉHO STOLETÍ... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.2.1. Popis kroje uţívaného do počátku 20. stol. Podhorácký kroj... Chyba! Záložka není definována. 3.2.2. Popis kroje uţívaného během 20. stol. Kyjovský kroj... Chyba! Záložka není definována. 3.3. VÝVOJ KROJE V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.3.1. Stav před rokem 1900... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2. Období let 1900-1949... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Podoba, získávání a uţití kroje... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Slavnosti... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Uţití kroje při divadelních hrách... Chyba! Záložka není definována. 3.3.3. Roky 1949-2000... Chyba! Záložka není definována. 3.3.3.1. Podoba kroje... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4. Období let 2000-2011... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4.1. Soubor Škrpál... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4.2. Půjčovna krojů... Chyba! Záložka není definována. IV. POSLÁNÍ A KONCEPCE VÝSTAVY... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.1. Výstavní prostory... Chyba! Záložka není definována. 4.2. Výtvarné řešení... Chyba! Záložka není definována. 4.3. Propagace....Chyba! Záložka není definována. 4.4. Doprovodné programy... Chyba! Záložka není definována. 4.5. Finanční zajištění... Chyba! Záložka není definována. V. SCÉNÁŘ... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.1. Obsah panelů... Chyba! Záložka není definována. 5.2. Obsah vitrín... Chyba! Záložka není definována. 5.3. Solitérní exponáty... Chyba! Záložka není definována. 5.3.1. Figuríny... Chyba! Záložka není definována. 5.3.2. Trojrozměrné předměty... Chyba! Záložka není definována. VI. ZÁVĚR... 60 RESUMÉ... 62 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY... 63 PŘÍLOHY... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA.

7

8 I. Úvod Cílem mé bakalářské diplomové práce je vytvoření scénáře výstavy A co jsi nosila ty, babi?. Návštěvník se seznámí s podobou a uţíváním krojového oděvu během posledních dvou století v Moravských Budějovicích. Při návštěvě doprovodných programů se setká s ukázkou lidových tanců, hudby a tvorby kroje. Výstava by měla slouţit k tomu, aby ve městě napříště nedocházelo k mylnému uţívání krojů z jiných etnografických oblastí a předešlo se přešlapům při tvorbě a šití kroje, které mohou vznikat při neznalosti krojových prvků. Místním občanům by měla pomoci s větší identifikací s regionem Horácka a Podhorácka, a to prostřednictvím lidové kultury (krojů, zvyků). Námětem při výběru tématu práce mi byla snaha folklorní skupiny Škrpál, jeţ ve městě v poslední době působí, najít historicky doloţený výskyt kroje ve městě, podle kterého lze ušít oděv, pro jejich taneční vystoupení. V počátcích mne často napadala otázka, zda je moţné vypátrat původní moravskobudějovický kroj, popř. jak vypadal? V průběhu první části práce se stručně seznámíme jak s historií samotného města, tak s etnografickou oblastí Horácka (Podhorácka). Druhá kapitola se bude zabývat popisem podoby lidových krojů, které se v Moravských Budějovicích hojně vyskytovaly (kyjovský kroj) popř. měly vyskytovat (podhorácký - horácký kroj). Součást tohoto oddílu tvoří také dílčí analýza vývoje lidového oděvu ve městě. Text je dále členěn na čtyři období (před rokem 1900, léta 1900-1949, 1949-2000 a období let 2000-2011). Toto dělení jsem zvolila na základě odlišného uţívání a podoby kroje v jednotlivých obdobích. Třetí kapitola je věnovaná koncepci a poslání výstavy. Výstava je v poslední části práce blíţe rozpracovaná scénářem. Vzhledem k tomu, ţe se danou problematikou odborná literatura zabývá jen dílčím způsobem (myšleno oblastí Moravskobudějovicka), 1 tvoří součást práce vlastní výzkum zabývající se výskytem lidových krojů v Moravských Budějovicích od počátku 20. stol. 1 Např. SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji. In NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 385 392. 65 sv. ISBN 80-85048-75-2.

9 Jeho cílem byla dokumentace lidového oděvu vyskytujícího se ve městě v průběhu doby aţ po současnost; popř. druh příleţitostí, při kterých byl pouţíván. Při výzkumu jsem vyuţila prameny pobočky Státního okresního archivu Třebíč v Moravských Budějovicích (pamětní knihy města, kroniky škol, fotografie aj.). Dostupnou literaturu (především při hledání informací o okolí), 2 fotografický materiál a vzpomínky pamětníků, ochotných se o ně se mnou podělit. 3 2 Např. MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 3 Např. Pamětnice a perníkářka Věra Nováková.

10 II. Moravské Budějovice a Podhorácko Moravské Budějovice se nachází asi 25 kilometrů jiţně od Třebíče, na bývalé Císařské cestě z Prahy do Vídně a Haberské stezce (spojnice Čech a Moravy). 4 Nadmořská výška města je 465 m n. m. První písemná zmínka o obci se objevila roku 1231. Roku 1307 přichází do Budějovic Lichtenburkové (jeţ v okolí vlastnili hrad Bítov a vystavěli Cornštejn). Během 16. stol. město získávají Valdštejnové. Za jejich panování byla v obci vystavena nová věţ kostela, nový hřbitov, vodovod, vydláţděno náměstí. Posledními majiteli města byli Wallisové (od roku 1736-1848). Zámek byl do roku 1945 ve vlastnictví neteře Josefa Walese - Anny Marie Salmové, provdané Schaffgotschové. 5 Mezi obyvateli Moravských Budějovic bychom našli jak zemědělce, tak řemeslníky. Na trzích, jeţ se zde běţně konaly, se objevovali místní i okolní prodejci. V současnosti se ve městě nachází muzeum řemesel, a to mimo jiné prezentuje pekaře, zámečníky, pilníkáře, perleťáře aj. Chloubou města jsou také opravené Masné krámy, v nichţ se nachází expozice venkovských řemesel (košíkář, kolař, řezník, podkovář aj.). Etnografické hranice město řadí spíše do oblasti Podhorácka. Pomezí moravského Horácka a Podhorácka se určovalo a určuje velmi sloţitě. Karel Josef Jurende stanovil roku 1815 hranici těchto oblastí obcemi Březová, Mohelnice, Štíty, Rudá, Litovel, Plumlov aţ ke Slavkovu, jiţně Ţidlochovicemi, Pohořelicemi, Moravským Krumlovem, Jevišovicemi a Slavonicemi. Jihlavsko, díky jeho německému osídlení vyčlenil zvlášť. 6 Toto členění je zajímavé v porovnání s dnešní etnografickou hranicí (viz obr. č. 1). Na obrázku je patrné, ţe byla do této oblasti K. J. Jurendem zařazena i část dnešního Znojemska. Město podle sborníku Moravskobudějovicko, Jemnicko patřilo do oblasti Horácka, pamětníky zvané Dolsko. 7 4 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Středověké město. In FIŠER, Rudolf, NOVÁČKOVÁ, Eva. Dějiny Moravských Budějovic. 1. vyd. Třebíč : FIBOX s. r. o., 1997, s. 31. 5 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk, NOVÁČKOVÁ, Eva, FIŠER, Rudolf, GREGOR, František. Rozkvět měšťanské společnosti; Od poddanství k občanským svobodám. In FIŠER, Rudolf, NOVÁČKOVÁ, Eva. Dějiny Moravských Budějovic. 1. vyd. Třebíč : FIBOX s. r. o., 1997, s. 41-173. 6 J.*** de [K. J. Jurende] : Grundrisse zur Ethnographie Mährens. Moravia, 1815, s. 81. 7 SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji. In NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 385. 65 sv. ISBN 80-85048- 75-2.

11 Obr. č. 1 Mapa Horácka a Podhorácka 8 Obyvatelé Horácka a Podhorácka pařili do chudší oblasti a to především díky nepříznivým klimatickým podmínkám (tuhé a dlouhé zimy, kopcovitá v místech horská oblast atd.). Ţivot člověka byl, jako i v ostatních oblastech českých zemí, úzce spjat jak s přírodou, tak s církví. Dodrţovala se řada zvyků, obyčejů, tanců a lidová slovesnost. Nářečí hanácké sahalo téměř do všech koutů kraje, kromě Jihlavska. Typickým zdrojem obţivy bylo především zemědělství, ale své zastoupení měla i řemeslná výroba. Pěstovaly se brambory, řepa, téměř všechny druhy obilnin, 9 len, jenţ se dále zpracovával na lněné plátno, konopí aj. Choval se dobytek a koně, provozovalo povoznictví aj. 10 8 Folklorní mapa Moravy: folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. Brno: Gnosis, 2002. Výřez z celé mapy. 9 MACKERLE, Jaroslav, TOVÁREK, František., VACOVÁ, Pavla. In Moravskotřebovský okres : vlastivěda Jevíčska, Svitavska a Moravskotřebovska. 1. vyd. Jevíčko : František Kučera, 1946, s. 64. 10 JANČÁŘ, Josef a kol. Vlastivěda moravská: země a lid. Lidová kultura na Moravě. Stráţnice : Ústav lidové kultury; Praha : Muzejní a vlastivědná společnost, (Nová řada; Sv. 10) 2000, s. 13. ISBN 80-86156-31-1 (ÚLK) ISBN 80-7275-005-4 (MVS).

12 III. Kroj v Moravských Budějovicích 3.1. Kroj pokus o rámcové vymezení pojmu K vysvětlení významu slova kroj poslouţí Ottův slovník naučný z roku 1900, jeţ nám lépe přiblíţí dobu, kterou výzkum začíná: Kroj, kostym, značí v uţším smyslu zvláštní, určitým kulturním národům a určité historické době vlastní způsob strojení se, předem šacení. ( ) Dále jest třeba lišiti mezi krojem národním (lidovým) a krojem módním. K. národní je ovšem velmi důleţitým projevem samobytné národní kultury hmotné i umělecké, ale zde pouštím ho ze zřetele, poněvadţ pojednává se o něm u kaţdého jednotlivého národa zvláště. Jen tolik jest zde poznamenati, ţe postupem civilisace za k. národní čím dál tím více nastupuje k. módní (kosmopolitický) jenţ sám na konec stává se střízlivým, bezbarvým a duchaprázdným moderním šatem, jak ho známe z XIX. stol. Civilisace, jak niveluje všecko, ničí i barevný národní k. zatlačujíc ho do krajin stále odlehlejších a vypuzujíc ho na konec i ze samého lidu, v němţ se naposledy udrţoval. ( ) 11 Lidový oděv je nověji charakterizován v Národopisné encyklopedii: Lidový oděv, souborné označení pro oděvní součástky lidové komunity. Vyznačuje se charakteristickými znaky, kterými se liší od historického kostýmu; vzniká a vyvíjí se anonymně, jen zvolna přijímá nové prvky, formuje se na určitém území, v posledních staletích stále jasněji vymezeném. Pojem l. o. se často ztotoţňuje s výrazem kroj. ( ) Je spjat s konkrétním geografickým prostředím, které poskytuje materiál k jeho zhotovení a podmiňuje určitou konstrukci oděvu. S tím někdy souvisí způsob zaměstnání, kterému je oděv uzpůsoben. ( ) 12 Význam slov kroj a lidový oděv se v různých dobách lišil. Kroje byly dříve oděvy nošené jak v běţném ţivotě, tak při výjimečných příleţitostech, postupně byly z měst a obcí vytlačovány a nahrazeny módou, jeţ zcela pohltila trh. Lidový kroj se dnes chápe výhradně jako oděv uţívající se při slavnostech a lidových zvycích (stavění máje, hody, Velikonoce, taneční vystoupení aj.) 11 Ottův Slovník naučný : ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. XV. díl. Praha : J. Otto, 1900, s. 235. 12 BROUČEK, Stanislav, JEŘÁBEK, Richard, TYLLNER, Lubomír, HOLÝ, Dušan a kol. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. sv. Praha : Mladá fronta, 2007, s. 498.

13 3.2. Popis krojů používaných v Moravských Budějovicích v průběhu devatenáctého a dvacátého století Je důleţité si nejprve přiblíţit podobu oděvů, jeţ se ve městě vyskytovaly či vyskytují. 13 V první řadě to byl kroj podhorácký (nebo horácký). Podhorácko, jak sám název přibliţuje pod Horácko, mělo do jisté míry společné prvky s Horáckem (proto se podhoráckému kroji nevěnuje taková pozornost, jako kroji horáckému). Ačkoli o něm zmínky ve městě dochované nemáme, je více, neţ pravděpodobné, ţe se zde (horácký či podhorácký) kroj dříve vyskytoval. Z okolí doklady známe, např. z Telče. 14 Během 20. stol. se ve městě setkáváme s uţitím kyjovského kroje. Proto je zapotřebí popsat oba typy (horácký a kyjovský). Při popisu jednotlivých oděvů uţívám rozdělení na ţenský, dětský a muţský kroj. 3.2.1. Popis kroje užívaného do počátku 20. stol. Podhorácký kroj Horácký kroj se i přes svou odlišnost v jednotlivých částech kraje pozná podle prvků shodných pro většinu oblasti. Původní kroj nebyl ve městě dochován, z toho důvodu postačí poukázání na horácký kroj, i kdyţ jsme v podhorácké oblasti (prvky obou oblastí jsou podobné). Tento kraj nenabízel finanční moţnosti, jako kraje bohatší (Kyjovsko, Horňácko atd.). 15 Kromě primárního rozlišení kroje na ţenský, muţský a dětský se dále dělí na pracovní (všední), sváteční (určený k příleţitostem mše svaté, křtům atd.), zimní a letní. Specifickou podobu mělo ošacení určené ke svatbě. Dívka si ho sama vyšívala dopředu několik let proto, aby se v tento den oblékla do nového (tato zvyklost přetrvala dodnes. Jen málo ţen si obleče ve svatební den oděv uţívaný při více příleţitostech). Oděv pracovní byl praktický, nenáročný na údrţbu a z levnějších materiálů. Při práci 13 Pozn.: Viz podkapitoly 3.2.1. a 3.2.2. 14 MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj, 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 15 Pozn.: Viz obr. příloha č. 1 a 2.

14 se uţívaly také součásti původně sváteční, jeţ se v tomto případě donosily a spotřebovaly. 16 Obr. č. 2 Ukázka horáckého kroje 17 Ţenský oděv Sváteční ţenský oděv obsahoval spodní košilku (spodní prádlo), bílou košili (s nabíranými, bíle bohatě vyšitými rukávy sahající k loktu, staţené tkalounem či pentlí) s krádlíkem 18 (límeček bez řasení s bílou výšivkou, nasazoval se zvlášť především z praktických důvodů), spodní sukně (= spodničky, jejich počet se pohyboval v rozmezí od 3 do 10) 19 a vrchní sukni nejčastěji z hedvábí, batistu, vlněné látky nebo 16 Pozn.: Oděv původně určený ke svátečním příleţitostem časem zestárl či byl obnošený natolik, ţe mohl poslouţit ještě jako pracovní. V tom případě došlo k jeho naprostému opotřebení aţ degradaci. Lidé šetřili a snaţili se neplýtvat penězi. Také se různě upravoval, aby se mohl donosit. Oděv po starším sourozenci se zabral a tak ho mohl nosit i mladší, kterému se časem zabrání povolilo a tak mu slouţil déle. Na chodidlové části punčoch se našívaly další pevnější vrstvy, díky nimţ se zamezilo brzkému opotřebení a tak vydrţely delší čas. Lidé byli šetrní i v manipulaci s drahými látkami. V případě, ţe vrchní sukně byla z drahé látky se mohlo přistoupit k tomu, ţe v její přední oblasti, kde je kryta zástěrou, mohla být nahrazena levnější látkou. Tím pádem jí nebylo potřeba tolik. Spodní hrana sukní se zakončovala kartáčem, či vlnovkami, aby se zamezilo opotřebení látky. Při delších pěších cestách, hlavně do kostela, si dívky sukně přidrţovaly výše ze stejného důvodu aj. 17 Pozn.: Soubor Dţbánek, Martínkov : fotogalerie [online]. Soubor Dţbánek, Martínkov : Hody, 2009. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: < http://dzbanek.wgz.cz/image/14946107>. 18 Pozn.: Krádlík na rozdíl od krejzlíku, který se uplatnil spíše na české straně Horácka, byl bohatě řasený. 19 Pozn.: Nejspodnější byla zároveň nejkratší a nejuţší (neřasená a neškrobená). Kaţdá další sukně byla o něco delší, více řasená a škrobená, aby v konečné podobě vytvořily klasickou krojovou postavu (k uţšímu pasu širší boky). Materiál mohl být kanafas (často prouţkovaný nejprve se nosil jako vrchní sukně pracovního kroje a poté se mohla nosit jako spodnice). Na dolní hraně bývalo většinou bílé vyšívání.

15 modrotisku 20 (výhradně jedna, délkou minimálně do půli lýtek, s bohatým řasením především v oblasti zad, směrem ke klínu se řasení ubíralo), na které si ţena oblékla zástěru. 21 Na košili se hlavně k tanci nosil pevný ţivůtek (= lajblík, sváteční měl spíše černou barvu, ve všední den z levnějšího materiálu, vyztuţoval se kosticemi, zdobil drobnou výšivkou a zavazoval se vepředu tkanicí směrem nahoru) a přes něj šátek 22 (bílé barvy, vyšívaný a z měkkého neškrobeného materiálu, s příchodem pestrých šátků s třásněmi na trh se postupně nahrazovaly půlky právě těmito novými šátky, jeţ byly k dostání na jarmarcích a trzích.). Úpravu hlavy řešily ţeny formou čepců 23 (mohly být i bohatě vypracované), později je nahradily šátky (bylo běţnou praxí, ţe ţeny šátky nosily aţ do své smrti, tedy především k práci, aby se chránily před zimou a donosily je tak) různých barev a materiálů (květované, hedvábné aj.), jeţ byly k dostání na trzích. 24 Na košili se nosil kromě lajblíku kabátek. 25 Postupně byl střih kabátku zjednodušen a dostal název špenzl ten měl menší výstřih. Jiţ nebyl s kosticemi. Také z kabátku vznikla kacabajka, střiţena jednodušším tvarem, vzadu dole měla šůsek. Plína se vázala přes hlavu, hlavně za chladného počasí a byla větší, neţ šátek. Mívala stejnou výšivku jako zástěra. Její cípy se kříţily pod bradou a vzadu se svázaly. Je to obdoba dnešní široké šály, kterou si některé ţeny i dnes v tuhé zimě váţí přes hlavu a okolo krku. Především mladší dívky nosily vlasy sčesané do copánků a do drdolu. Existují prameny popisující právě tyto účesy, které měly více variant. Účes mohl dozdobit věneček (z ţivých či umělých květin), květina či stuha. Celý kroj, hlavně pokud šlo o významnější 20 Pozn.: Barevnost se lišila. Kaţdá ţena měla jiný vkus a vyhovovala jí jiná barva hlavně nechtěla vypadat stejně, jako jiná selka na vsi. Především se jednalo o tlumené odstíny (vdané a starší ţeny nosily spíše tmavší barvy). Ve spodní části sukně se nacházely buď vodorovné pruhy z tmavého sametu (tzv. sametky), nebo krepinky (vlnovka tmavé barvy často černé)či několika centimetrové zaloţení látky. Viz MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 21 Pozn.: Zástěra byla původně stejně dlouhá jako vrchní sukně, později se zkrátila o tři palce. Šířku měla individuální podle postavy své nositelky. Měla ji mít šířkou k bokům, aby z předního pohledu nebyla vidět sukně a z pohledu zadního nebyla vidět zástěra. Lišila se samozřejmě podle toho, na co byla uţívána. Vyšívala se horáckými vzory stejnými, jako na plíně. Barevná škála zástěry byla od bílé, přes modrou, tmavočervenou, zelenou, Vepředu byla mírně nabraná, vzadu se zavazovala a její konce se rozloţily na sukni. Jemnická zástěra bývala vyšita barevně. 22 Pozn.: Trojcípý šátek neboli půlka. Cípy se mu zasouvaly za sukně v pase. 23 Pozn.: Obličej lemoval úzkou černou krajkou. V přední části měl stuhu, také tmavé barvy, která byla protaţena a uvázána vzadu. Přes čepec se ještě mohla vázat bílá půlka, jejíţ cípy spadaly na záda. Také se vyskytovaly honosnější čepce právě pro bohatší nebo pro významnější události. 24 MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 25 Pozn.: Kabátek měl materiál podle toho, k jakému účelu se nosil. Sahal do pasu, zapínal se háčky, byl vypasovaný a vpředu měl límec. Dlouhé rukávy na ramenou nabrané a u zápěstí těsné. Do výstřihu se mohl klást i menší barevný šátek.

16 událost, byl barevně sladěný (v případě, ţe se ţena chtěla líbit a dbala na to). Ţeny se často zdobily skleněnými korálky. Nosily je těsně u krku v barvě nejčastěji červené nebo černé. Pokud byly z movitější rodiny, mohly si dovolit nosit granáty. K horáckému kroji se nosily bílé bavlněné punčochy (kromě jihlavského kroje). Sváteční obuví byly nízké černé střevíce, těch byl většinou v rodině nedostatek a tak pokud to šlo, tak si je mezi sebou půjčovaly. Ve všední dny se nosilo jednoduché oblečení. Košile byla hrubší (neţehlila se a neškrobila), sukně většinou kanafasová. Přes košili oblékaly ţeny domácí lajblík vyztuţený kosticemi či štípaným rákosem. Bez lajblíku chodily spíše doma, ven si ho oblékaly. Pod kanafasku se často zavázala i obnošená původně vrchní sukně, aby se donosila. Chudší obyvatelé se odívali do nebarvených šatů. Dřeváky slouţily jako obuv na běţný den a práci (v závislosti na počasí). Dětský oděv Dětské oblečení (kromě batolat) bylo zmenšeninou kroje dospělých. Muţský oděv Pokud popis zjednodušíme, tak muţi nosili bílou košili z jemného plátna s nízkým límečkem. Rukávy byly široké, u zápěstí staţené, případně lepší košile mohla mít na zápěstí i krajku a mohla být vyšívaná na prsou. Sváteční vesty (tmavé barvy), jeţ se oblékaly na košile a měly stojáček. Dále nosili krátké či dlouhé kabáty, nejčastěji tmavých barev. Bílé nebo modré punčochy, svátečně střevíce s přezkou či vysoké boty (holínky). Ţluté nebo černé krátké koţenky. Na klopci byly vyšité nebarevnou výšivkou (stejné barvy jako kalhoty). Domácí kalhoty se šily z polovlněných látek. Poměšťování mohlo přinést délku kalhot ke kotníkům. Někde si muţi vázali u krku šátek. Nosili široké koţené opasky. Na hlavu nasazovali široké černé klobouky. Při různých příleţitostech mohli mít přišpendleny na vestě či kabátu rozmarýn či kytičku.

17 Obr. č. 3 Ukázka kyjovského kroje 26 3.2.2. Popis kroje užívaného během 20. stol. Kyjovský kroj Kromě horáckého kroje je nezbytné zmínit kroj kyjovský. I přes to, ţe jeho původ patří do etnografické oblasti Slovácka, byl zde století (dvacáté a z části jednadvacáté) uţíván. Slovácký kroj je stále ţivý, dalo by se říci, nejvíce z celé země. Střih spojuje celou oblast stejně tak, jako je to u Horácka. V jednotlivých regionech se samozřejmě kroj liší. Pro potřebu této práce zmiňuji jen kyjovský kroj, který je oproti výše zmíněnému horáckému pestřejší a bohatší. 27 Slovácké kroje vstoupily do většího povědomí lidu v republice po Národopisné výstavě v Praze (1895), na níţ byly prezentovány kroje ze všech koutů země. Jelikoţ je to oděv honosný a líbivý, tak docházelo k tomu, ţe si jej lidé pořizovali i z jiných etnografických oblastí, neţ byla jeho mateřská. Od času výstavy byl dlouhou dobu chápán jako kroj národní. O tom, ţe se začal vyuţívat jinde, neţ na Slovácku (a také ţe docházelo k jeho různým úpravám podle vkusu majitele), svědčí publikace popisující, jak přesně 26 Pozn.: Kyjovské kroje: fotogalerie [online]. Ukázka kyjovského kroje. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: < http://www.kyjovskekroje.cz/pujcovna/ukazky.html>. 27 Pozn.: Viz obr. příloha č. 3.

18 má vypadat. Byly určeny těm, kdo si jej chtějí pořídit (takto se dostal i do Moravských Budějovic). V příručce kyjovský kroj hned v úvodu najdeme: Tento krátký návod na zhotovení kroje jest dobře míněn zvláště pro městské milovníky krojů, aby si mohli kroje pořizovati podle svých moţností. Jest si jen přáti, aby, chtějí-li a pořizují-li si kroje, dbali všech pokynů. 28 Slovácko je etnografickou oblastí sousedící s Valašskem, Hanou, Brněnskem, Znojemskem a patří do ní: Obr. č. 4 Výřez mapy Slovácka 29 Hanácké Slovácko Kyjovsko Podluţí Stráţnicko Luhačovické Zálesí Uherskohradišťsko Uherskobrodsko Horňácko Kopanice (Moravské) 28 PODLIPSKÝ, Čeněk. Kyjovský kroj slovem i obrazem : K tomu popis [od A. Hudcovké] a střih ke zhotovení. Národohospodářská propagace Československa. Brno, 1945, s. 1-2. 29 Folklorní mapa Moravy : folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. Brno: Gnosis, 2002. Výřez z celé mapy.

19 Ţenský sváteční oděv Ţena obléká několik škrobených spodnic zakončených krajkou na spodní košilku. Opět je nejspodnější sukně neškrobená, nejkratší a nejuţší. Následující sukně jsou více řasené, vţdy o kousek delší a škrobené. Na spodnice se obléká červená sukně s vyšitými nebo vetkanými květy (sukně má šíři okolo 5 metrů) a její horní okraj tvoří vyšívaná pentle. Sukně se zavazují na tkanice. Na vrchní sukni přijde zástěra. Ta je buď černá, nebo bílá. Dříve se barvila doma. Černá zástěra má vyšívání červené, bílé, zelené a ţluté. V dolní části zástěry se nachází krajka. Délka zástěry (včetně krajky) je stejná jako sukně. V pase se zavazuje, dvakrát okolo pasu obtočená, pentle se zavázáním vepředu nebo se konce přichytí na bocích. Na nohy se oblékají černé punčochy a nazouvají střevíce či holínky. Košile je na rukávcích bohatě černo-bíle vyšívaná. Rukávce (uvazovány tkanicí) mají materiál z jemnějšího plátna (šifon, batist, mušelín) široké a škrobené. Na košili se špendlí obdélníkový límec s vyšíváním, jako je na rukávcích (bílo-černé). Je nutné jej přišpendlit, aby nedocházelo k jeho sesouvání k jedné či druhé straně. Na košili se obléká vesta (= kordulka) s jednoduchým střihem. Na zádech má tři vyšívaná charakteristická kolečka. Ţeny vdané vlastní bohatší kroj více vyšívaný (spíše černě na rukávcích a límci), s černou kordulkou. Svobodné dívky nosí spíše bílé výšivky (na límci a na košili), kordulka je převáţně červená. Hlavu nejčastěji zdobí věnečky se stuhami, čepec nebo šátek (červený, černý). Čepec je zdoben jemnou paličkovanou krajkou. Ta se podkládá bleděmodrou či růţovou pentlí. Především čepce vdaných ţen jsou velmi barevné. Stejně jako v jiných oblastech se kroj na různé příleţitosti liší (svatba, křest atd.). 30 Dětský oděv je stejně jako na Horácku a v jiných oblastech zmenšeným oděvem dospělých. (Kromě batolecích let). Muţský sváteční oděv V severní oblasti Kyjovska muţi nosí jelenicové ţluté kalhoty, délkou pod kolena. Místo opasku mají stočený šátek. Košile má široké vyšívané rukávy, jeţ jsou staţeny 30 PODLIPSKÝ, Čeněk. Kyjovský kroj slovem i obrazem : K tomu popis [od A. Hudcovké] a střih ke zhotovení. Národohospodářská propagace Československa. Brno, 1945, s. 2-3.

20 manţetami. Na ni se obléká černá vesta s výšivkou na zádech. V jiţní oblasti Kyjovska oblékají tmavomodré soukenné kalhoty, košili s volnými rukávy a typickou krátkou vestu. Na hlavě nosí malý klobouček, popř. v zimě beranici. Svobodní mládenci na nich nosí bílé spíše kratší péro. Obouvají vysoké holínky. 31 3.3. Vývoj kroje v Moravských Budějovicích V Moravských Budějovicích se původní kroj (horácký či podhorácký) nedochoval. To neznamená, ţe by zde krojovaní chyběli. Naopak, hned na počátku století se ve městě objevovala snaha ukázat se v kroji honosném (tehdy národně chápaným kyjovským či jiným druhem slováckého kroje). V tehdejším pojetí znamenal bohatší kroj větší krásu, prestiţ a hodnotu, nehledě na to, z jaké etnografické oblasti pocházel (toto pojetí se od dnešní doby liší. Dnes je snaha uţívat lidové oděvy typické pro danou oblast). V této kapitole si rozdělíme vývoj krojů ve městě do čtyř částí. V první (období do roku 1900) si přiblíţíme události, jeţ přispěly k následnému vývoji krojového oděvu, a to především Národopisnou výstavu v Praze. Další, do roku 1949, je typická uţíváním kyjovských krojů v jejich originální podobě. První polovinu 20. století jsem zaznamenala především díky pamětníkům a archivním pramenům. Třetí období zahrnuje 50. léta 20. stol aţ počátek 21. století, v němţ na podobu a dodrţování originality kroje nejsou činěny takové nároky jako v předchozím a následujícím období. V závěrečné kapitole sahající do současnosti se obnovuje snaha o uchování folklóru, barevnosti lidového tance a tradic. 3.3.1. Stav před rokem 1900 Najít původní podobu moravskobudějovického kroje je dnes téměř nemoţné. Zájem o něj a lidové prvky sledujeme, díky dostupným pramenům, z období Národopisné výstavy. Ta měla (velký) vliv na celonárodní chápání folklóru a lidové tematiky. Znamenala jakýsi pomyslný přelom v této oblasti. Její otevření proběhlo v Praze 31 SLINTÁK, Petr. Dějiny kyjovského kroje. In Kyjovské kroje [online]. [B. m.] : [B. n.], [20??]. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.kyjovskekroje.cz/pujcovna/dejiny.html>.

21 15. května 1895. Význam této akce spočíval v tom, ţe díky nahromadění lidového materiálu a potřebě uchovat ho, byla zakládána specializovaná oddělení v řadě tehdejších muzeí (např. Františkovo muzeum v Brně zaloţilo lidovědné oddělení roku 1896). 32 Předměty z výstavy slouţily muzeím jako nový (či prvotní) sbírkový materiál, stejně jako tomu bylo v Moravských Budějovicích. Výstavy ukazovaly ţivot českého lidu. Na její realizaci se podílel všechen lid, ostatně jak potvrzuje ukázka z publikace Národopisné výstavy českoslovanské v Praze : S láskou a hrdostí pohlíţí celý český národ na Národopisnou výstavu českoslovanskou. Provedení její svědčí překrásně, ţe národ český i ve svých širokých vrstvách pochopuje význam našich zápasů národních a velký odkaz Palackého. Ne s mečem v ruce, ale kulturní silou zvítězíme! Toť heslo pro náš boj, a v boji tom znamená Národopisná výstava českoslovanská velké vítězství vítězství, které vyvolává obdiv ciziny přes to, ţe jsme je dosáhli v době politického sevření, svýma rukama, svým přičiněním, bez jakékoliv pomoci cizí. Odtud prýští ta hrdost i ta láska, s kterou český lid pohlíţí na novou svoji výstavu. 33 V některých oblastech byl kroj stále ţivý, avšak v některých uţ upadal (pokud v horším případě nezanikl) a hrozilo jeho zapomenutí. Bylo důleţité přesvědčit lid o významnosti zachování lidového oděvu pro budoucí generace. Jiţ před Národopisnou výstavou probíhaly záchranné akce místního etnografického materiálu i na Horácku a Podhorácku, např. v Telči. 34 Výstavě z roku 1895 předcházely menší krajské. Z těch byl potom vybrán materiál pro výstavu velkolepou a celistvou. V knize Národopisná výstava v Praze se dočteme i o průběhu právě menších výstav: Co se v Čechách theoreticky hlásalo a probíralo, jaký má býti obsah Národopisné výstavy českoslovanské, Morava ujala se věci prakticky. Majíc své zkušenosti z několika místních výstavek národního vyšívání z let sedmdesátých a osmdesátých, přikročila v letě r. 1892 přímo k uspořádání okresních a místních výstavek národopisných. Kdeţto v Čechách byly stálé dotazy, výklady a dorozumívání, co všechno v Národopisné výstavě českoslovanské vystavovati se má či nemá, řekla Morava hned s počátku zcela určitě:»to mám, to dám«a ukázala hned 32 BRODESSER, Slavomír, BŘEČKA, Jan, MIKULKA, Jiří. Moravské zemské muzeum v Brně. K poznání a slávě země : dějiny Moravského zemského muzea. 1. vyd. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002, s. 19. 33 KLUSÁČEK a kol. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha : J. Otto, 1895, s. 9. 34 MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj, 1. vyd. Jihlava: Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983.

22 svými výstavkami, co má a co chce dáti. První výstavka na Moravě byla uspořádána v Kojetíně od 3. do 5. července 1892. A co bylo do ní sneseno a vystaveno? Výšivky, prádlo, koutnice, části krojů, celé kroje, malovaný nábytek, hliněné a skelné nádobí, kolovraty a jiné potřeby a nástroje domácnosti, celá hanácká světnice, knihy, psané ozdobně písaři ze samého lidu, staré listiny s umělými okrasami, staré knihy a nějaká ta mapa a diagram o poměrech obyvatelstva. 35 V M. Budějovicích se krajská výstava konala roku 1893 ve dnech 7. 14. září 36 v tělocvičně školy. 37 V pamětní knize Moravských Budějovic je poznamenáno, ţe dopis s poděkováním za účast města při Národopisné výstavě byl podepsán vlastnoručně Dr. L. Niederlem. Za účast dostalo město také diplom s pamětní mincí (bronzovou medailí). 38 Z výstavky krajské se nám dochovala část karet s popisem exponátů. 39 Mezi nimi se objevují krojové součástky (límec, kabátek, čepec aj.). Avšak jakým krojům součástky náleţely, nevíme. Některé předměty z výstavy byly zaslány na praţskou výše zmíněnou výstavu. Nepředpokládá se, ţe mezi nimi byly celé kroje. Zajímavostí je, ţe roku 1946 byly z praţského muzea získány vzory výšivek z Blatnice u Moravských Budějovic, Ţeletavy, Staré Říše atd. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe to byly tytéţ vzory, jeţ se do muzea roku 1893 zaslaly. V podobě oděvu nošeným stařenkami do své smrti (i v 50. letech 20. století), můţeme shlédnout prvky horácké a podhorácké. Oděv stařenek obsahoval kabátek a dlouhou sukni. Často si ještě přes ni vázali, hlavně při práci, zástěru, aby si sukni neumazaly. Šátky vázané na hlavě (jeţ můţeme vidět i dnes na hlavách stařenek), dokládají dřívější krojovou součástku šátek vázaný na hlavě, jeţ nahradil čepce. 40 Základním střihem se oděv neliší od horáckého, coţ podle mého názoru dokládá výskyt původního kroje ve městě, a to horáckého (podhoráckého). Postupně docházelo k prolínání (aţ nahrazení) módy do krojového oděvu, a to především u mladšího 35 KLUSÁČEK a kol. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha : J. Otto, 1895, s. 31. 36 Pozn.: Podle Pamětní knihy Moravských Budějovic I. do roku 1920 od Františka Jecha, ale v knize Národopisná výstava v Praze z roku 1895, na str. 31 najdeme datum 1. 10. září. Důvěryhodnějším zdrojem v tomto případě je pamětní kniha města, protoţe tato výstava ovlivnila chod města nejen několik týdnů před, ale i několik týdnů po konání výstavy a byla to opravdu událost. Exponáty nosili sami lidé ze svých domovů či z vlastní výroby. V měsíci září byl ve městě otevřen i Národní dům, coţ byla druhá velká akce, na které se podíleli občané. Proto je kronikářovo datum povaţováno v tomto případě za přesnější. 37 Pozn.: Některé popisky z výstavy se dochovaly a dokládají, ţe exempláře nepocházely jen z řad místních, ale i okolí (Martínkov, Blatnice aj.). 38 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic I. do roku 1920, František Jech, (fotokopie), s. 59. 39 Pozn.: Viz obr. příloha č. 4 a 5. 40 Pozn.: Viz kapitola 3.2.1.

23 obyvatelstva (stejně, jako je tomu i dnes). Oproti mladým jsou stařenky méně náchylné k neustálým proměnám módy a nosí většinou aţ do své smrti oděv, na který jsou léta zvyklé. Výskyt kyjovského kroje ve městě (od 1. pol. 20 stol.) 41 si vysvětluji touhou obyvatel ukázat se v bohatém a honosném oděvu. 42 Aby ukázali, ţe i oni cítí potřebu být spojení s národem. Kroj horácký nebyl tak okázalý jako kyjovský. Kyjovský kroj byl navíc po Národopisné výstavě chápán jako národní ba téměř symbolický pro vznikající stát. Od 2. pol. 19. stol. kroj volně přecházel z kategorie běţného uţívání do sváteční (obřadní) a existoval tak současně vedle módních oděvů. V tom nastal převrat přeměny kroje jako běţného oděvu na symbol. Jeţ nás spojuje do příslušné oblasti, do příslušného národa. 3.3.2. Období let 1900 1949 O tom, kdy přesně ve městě došlo k uţívání krojů slováckých místo horáckých (podhoráckých), nevíme. Písemné zmínky ani fotografické památky, pomáhající objasnit tuto situaci, nám dosud nejsou známy. Můţeme vycházet z toho, ţe po Národopisné výstavě, kdy byli lidé plni euforie, dojmů a národní hrdosti, se běţně stával kyjovský kroj součástí městských slavností nejen na Kyjovsku. K zániku původního kroje (k němuţ došlo dříve, neţ roku 1900) jistě přispělo i to, ţe lidové kroje (především ve městech) časem podléhaly městské módě. Jediný a nejstarší doklad, kde najdeme společně kroj horácký s kyjovským v Moravských Budějovicích, je fotografie Národní slavnosti z roku 1913. 43 Na zvětšeném detailu si povšimněme vlevo skupinky dívek pravděpodobně v horáckém kroji a vpravo dívky ve slováckém kroji. Je otázkou, zda dívky byly ve městě jen na návštěvě, nebo byly místní, a fotografie je tedy dokladem o výskytu slováckého kroje ve městě společně s horáckým. Jisté je, ţe je to prozatím nejstarší doklad o lidovém kroji v Moravských Budějovicích. Pokud přistoupíme na teorii, ţe dívky vlevo byly místní, pak se nabízí otázka, co se stalo, ţe se kroj najednou přestal uţívat. Proč by se po Národopisné výstavě uţíval kroj chápaný jako důleţitější - národní (kyjovský) společně s horáckým. Další otázkou je, proč by (pokud by kroj horácký byl skutečně místní) oděv nosily jen dívky a v malém počtu. 41 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic II, František Jech, (fotokopie). 42 Pozn.: Ukázka viz obr. příloha č. 6-15. 43 Pozn.: Viz obr. příloha č. 6.

24 Myslím si, ţe tato fotografie není dokladem původního městského kroje. Kdyby se ve městě opravdu dochoval, pak by ho jistě nosila větší část obyvatel (především ta nejstarší) a nejen některé mladé dívky. Mimo to, by se oděv jistě dochoval minimálně do první poloviny 20. stol, kdy by ho záchranné akce místních obyvatel (k nimţ došlo roku 1946) zdokumentovaly. V dalších letech se krojovaní účastní řady kulturních událostí. Postupně se četnost akcí stupňuje. Po 1. sv. válce aţ do 2. světové války zaznamenáváme velký počet krojovaných i akcí, kterých se zúčastnili. Ke vzniku republiky se sešel průvod, v němţ se podle pamětní knihy kronikáře F. Jecha objevil jak kyjovský kroj, tak unikátně chodský. 44 Roky meziválečné byly ve znamení radosti, vlastenectví, velkoleposti a pospolitosti. Obr. č. 5 Detail Národní slavnosti 45 Pamětníci se shodují, ţe krojovaní a jejich příleţitostné tancování byla záleţitost spontánní. Scházeli se např. v neděli po obědě v sokolovně, kde tancovali Moravskou besedu. 46 Dnes chápeme lidové oděvy a činnost okolo nich odlišně (konkrétně v Moravských Budějovicích jako činnost patřící zájmovému krouţku). Dříve to byl projev národní hrdosti, pospolitosti a veselí. Je zajímavé sledovat tuto proměnu v čase. Období prvorepublikové bych nazvala jako nezištné a obdivuhodné, z toho důvodu, ţe se prvotně jednalo o druh společné zábavy. Krojovaní nebyli sdruţeni do souboru, jenţ by svou činnost organizovaně řídil (vybíral kroje, určoval kde, kdy a za jakých podmínek bude 44 Pozn.: Zmínku o chodském kroji ve městě lze najít pouze jednu, z toho důvodu si myslím, ţe tento kroj měla na sobě dívka, jeţ byla ve městě na návštěvě nebo ho měla vypůjčený od svých příbuzných či známých. 45 Vlastivěda moravská: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 65. sv., s. 506. ISBN 80-85048-75-2. 46 Pozn.: Ze vzpomínek p. V. Novákové. (Mohlo to být i 1x za čtrnáct dní).

25 vystupovat). Po 2. sv. válce zaznamenáváme první proměnu. Jít v kroji na slavnost znamenalo spíše manifestaci za Masarykův stát. Druhy tanců zaznamenaných z tohoto období kromě Moravské a České besedy, jsou tance se stuhami, královničky (druh tance) nebo stavění máje. 3.3.2.1. Podoba, získávání a uţití kroje Někteří občané města vlastnili celistvý kroj (krojové součástky patřící k sobě) a někteří ţádný, ale i přesto měli chuť se v tomto oděvu ukázat. V tom případě se snaţili půjčit od známých jakékoli krojové součástky, jeţ si následně na slavnost oblékli. Z toho důvodu docházelo k míchání krojových součástek. Uţ to nebyl např. kyjovský kroj, ale kyjovsko-hanácký, kyjovsko-ostroţský aj. Kroje místní obyvatelé získávali koupí, půjčováním či vlastní výrobou. Dívky se ve škole učily vyšívat a tak pro ně nebyl velký problém si kroj zhotovit. Těm, které to samy nezvládly, pomohly jiné ţeny (z města, okolí nebo příbuzenstva), jeţ měly více zkušeností. Mohlo se stát, ţe se na kroj vyšil ornament, jenţ se konkrétní dívce líbil, nehledě na to, zda byl shodný s výšivkou patřící k danému kroji. Od pamětníků známe případy ţen, které kroj uchovávaly tak, jak ho zakoupily (neškrobily ho). Samozřejmě, ţe se našly i takové, jeţ si jej samy naškrobily (tato činnost je náročná, vyţaduje určitou zručnost, především při škrobení rukávů, jeţ se dodnes provádí za pomocí balónů). 47 Počátkem května roku 1946 se setkaly místní ţeny (industriální učitelka Neubaurová, Trajlerová, Mašková a ţena správce muzea Jechová) za účelem prohlédnutí součástek, podle nichţ měl být vytvořen moravskobudějovický kroj. O tom, ţe moravskobudějovický kroj ve stejném roce vznikl, není pochyb. Potvrzuje to poznámka F. Jecha ve II. pamětní knize města, jeţ datuje účast dívek (J. Kubová, A. Podhrázská, V. Kučerová) v moravskobudějovickém kroji na slavnosti 9. května. 48 To, jakou měl oděv podobu, dnes přesně nevíme. Mohl být vytvořen na základě jiţ znovuobnovených (např. telčský) nebo dochovaných horáckých či podhoráckých prvků. V místní pobočce třebíčského státního archivu najdeme nákresy (zřejmě jen některé) horáckých výšivek od E. Neubauerové s poznámkami, např.: vzor podobný 47 Pozn.: Ukázky jednotlivých krojů viz obr. příloha č. 17 21. 48 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic III. 1939-1955 (září), František Jech (fotokopie).

26 na naší zástěře 49 (je otázkou, zda poznámka znamená význam vzor na naší nově vzniklé zástěře či zástěře dochované, tj. původní moravskobudějovické) či datace květen 1946. 50 Na nákresu 51 je patrná kresba ve spěchu (škrtání počtu kol, kruhů, vzoru, nepřesné tahy aj.). Myslím si, ţe právě tyto vzory byly uţity při výrobě součástek k moravskobudějovickému kroji a na schůzce výše zmíněných ţen prohlédnuty jiţ aplikované na zástěře. Další vzory (blatnický, staroříšský či ţeletavský) z fondu E. Neubauerové byly získány z muzea praţského. Je velkou pravděpodobností, ţe právě tyto vzory byly do Prahy zaslány po krajské výstavce roku 1893 a r. 1946 na vyţádání se předlohy zaslaly zpět. Další zajímavostí je výšivka zřejmě na límci ze soukromé sbírky rodiny Břinkové. 52 Stylem je podobná výšivce 53 ze vzorků E. Neubauerové. Na fotografii č. 6 si můţeme povšimnout třech dívek vlevo, majících stejný horácký kroj. I přes to, ţe dataci, druh slavnosti a především originál fotografie (abychom ji mohli zkusit díky technice zvětšit) nemáme, můţeme ji zařadit do 40. či 50. let 20. stol. To by znamenalo, ţe tři dívky v popředí jsou výše zmíněné v místním kroji. Místní kronikář F. Jech zapisoval větší počet krojovaných (převáţně i s druhy krojů) do pamětní knihy a v ní se vícekrát horácký kroj (či moravskobudějovický) a kyjovský společně nevyskytuje, neţ právě v květnu 1946. Z toho pramení má domněnka o zařazení fotografie do roku 1946 a kroje třech dívek jako moravskobudějovický. Domnívám se, ţe přesnější informace o podobě moravskobudějovického kroje, budou ještě objeveny. Nemluvě o jejich klíčovosti při pátrání po místním kroji. K ukázce krojovaných slouţí fotografie ze Šibřinek (rok 1946). V nejniţší řadě vidíme ţenu v černém, ta organizovala akci. Ţena s červeným kříţkem byla vedoucí tance. Vlevo nahoře vidíme čtyři muţe vedle sebe v řadě.první dva zleva, podle slov pamětnice V. Novákové, zajišťovali elektřinu, třetí hudbu a čtvrtý kulisy na plese. Na fotografii vidíme tři ostroţské kroje. Pro srovnání se můţeme podívat, jak tento kroj vypadá na barevné fotografii dnes (obr. č. 8 a 9). Zbytek dívek má kroj kyjovský. Jména účastníků jsou díky pamětnici V. Novákové a Brychové zapsány a uloţeny v místní pobočce třebíčského státního archivu. 49 SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek. 50 Tamtéţ. 51 Pozn.: Viz obr. příloha č. 47. 52 Pozn.: Viz obr. příloha č. 42. 53 Pozn.: Viz obr. příloha č. 45.

27 Obr. č. 6 Neznámá slavnost 54 Obr. č. 7 Šibřinky, (1946) 55 54 Pozn.: [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: <http://leos2.rajce.idnes.cz/moravske_budejovice_fotky_od_roku_1870%2c_300ks/#bartusek_016.jpg>. 55 Státní okresní archiv Třebíč (dále jen SOkA), pobočka Moravské Budějovice. Fond Sokol Tělocvičná jednota MB, inventární číslo (i. č.) 71, Šibřinky, 1946.

28 Obr. č. 8 a 9 ostroţský kroj 56 3.3.2.2. Slavnosti Kroje se vyuţívaly především při průvodech a slavnostech. Dále při hraní divadla, vystoupení školní mládeţe aj. Ve většině případů (především v divadle) to uţ nebyl kroj, ale kostým (krojové součástky byly velmi pozměněny nebo smíchány dohromady). Průvody v tomto období byly velkolepé (kromě válečných let nebo v době hospodářské krize). Jezdilo se s alegorickými vozy, selskou jízdou (ta byla ve městě oficiálně zaloţena roku 1925), byly zde zástupy kapely, Sokolů, lidu, radních, hostů, legionářů, a různých městských spolků. Později se přidávali i Orlové (podle druhu slavnosti). Průvody se většinou chodily od litohořského ţelezničního mostu, buď k Sokolovně, nebo na náměstí, kde se zůstalo na tribuně, ty se stavěly především při významných událostech. Záznamy krojovaných na tribuně se dochovaly. 57 Nejčastěji průvody končily na trţišti (v místě dnešního supermarketu Billa). 58 56 Pozn.: Obr. č. 8. Ostroţský kroj : postup při oblékání kroje [online]. Ostroţský kroj. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.sdilna.wz.cz/o6.jpg>. Pozn.: Obr. č. 9. Ostroţský kroj : postup při oblékání kroje [online]. Ostroţský kroj. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.sdilna.wz.cz/o7.jpg>. 57 Pozn.: Viz obr. příloha č. 9. 58 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic I. II., kronikář František Jech, (fotokopie).

29 Byla to aktivita celého města, nejen určité skupiny. Program většinou začínal ráno budíčkem kapely. Na náměstí se konaly proslovy aj. aktivity. Odpoledne se konal průvod, zakončený většinou na Sokolském cvičišti. Na slavnost navazovalo ještě několik aktivit předešlých či následujících (přednáškové, taneční večery, schůze na radnici, mše svatá aj.). To záleţeno na konkrétní oslavě. Dataci a určení fotografie 59 (z první návštěvy E. Beneše, roku 1936) pouze předpokládám, protoţe chlapec dole uprostřed drţí vlaječku, na které je fotografie s prezidentovou podobiznou. Moravské Budějovice navštívil dvakrát, roku 1936 a 1947. Následující fotografie 60 jsou jiţ datovány (rok 1947). Můţeme srovnat odlišnost kvality fotografie a povšimnout si různorodosti krojových součástek u dětí. 3.3.2.3. Uţití kroje při divadelních hrách Lidový oděv se neobjevoval jen při uţití na slavnostech, ale i v divadle, kdy pomáhá dotvářet danou scénu. Většinou nezáleţí na tom, jaký je to druh kroje (pokud si to přímo konkrétní hra nevyţaduje svou oblastí, určením či přáním dramatika), ale na herci a jeho výstupu. Proto si v této oblasti kostymérky či výtvarníci mohli více dovolit míchat druhy krojových součástek k sobě, nebo je poupravovat podle své fantazie. Kroje slouţily spíše na dotváření scény. Tito lidé mimo jiné věděli, jak bude daná scéna vypadat a co by bylo jistě vhodnější k uţití do dané situace. Neopomeňme i fakt, ţe mohlo dojít k ušpinění či roztrhnutí drahého oděvu během vystoupení, takţe se i z tohoto důvodu mohlo přistoupit na variantu náhrady kroje za kostým (kroje ušitého podle předlohy, ale za uţití levnějších materiálů, bez tak dokonalé výšivky, půjčením některé součástky z pravého kroje aj.). 61 3.3.3. Roky 1949-2000 Kroj se v době komunistického reţimu uţíval především na oslavách 1. máje. 62 Dále se objevoval na vystoupeních škol či plese československé strany lidové. Roku 1976 byl zaloţen při Městské osvětové besedě soubor Podhoráček, jenţ vystupoval 59 Pozn.: Viz obr. příloha č. 7. 60 Pozn.: Viz obr. příloha č. 10. 61 Pozn.: Viz obr. příloha č. 23 25. 62 Pozn.: Viz obr. příloha č. 26, 27 a 32.

30 mimo jiné na oslavách 1. máje a účastnil se soutěţe DFS (Dětské folklorní soutěţe), kde se umístil na druhém místě ze šesti. Zmínky o jeho působení končí rokem 1980. 63 Výskyt souboru nám dokazuje, ţe v této době jiţ nebyly lidové tance běţné natolik, jako v první polovině 20. stol. Mládeţi byla poskytnuta řada zájmových činností (hudební, výtvarné, pionýr aj.), kde mohla uplatnit svůj potenciál (dříve aplikovaný v lidovém tanci). Během 2. pol. 20. století začala fungovat městská půjčovna krojů (udrţuje svou činnost doposud). Je moţné, ţe do jejích sbírek přišly i některé kroje pouţívané v 1. pol. 20. stol. Při oslavách v Moravských Budějovicích se objevovaly kromě lidových i tance ruské, exotické 64 aj. Je nutné zmínit události v sousedních Jaroměřicích nad Rokytnou. Roku 1954 se zde konal 1. ročník festivalu Horácko zpívá a tančí. Události se účastnily soubory Kamenice nad Lipou, Černovice u Tábora, dudácká kapela z Telče, Vratěnín aj., festival se zde konal ještě několik následujících let. V období koncem 20. století nelze opomenout dechový orchestr Budějovanka. Jeţ při svých vystoupeních uţíval horácké kroje. 65 Svým působením dodnes (od roku 1991) reprezentuje město v podobě kaţdoročního Festivalu Miroslava Kratochvíla, na kterém vystupují soubory nejen z České republiky, ale i Slovenska, Rakouska, Švýcarska a Itálie. Od roku 1997 je pořádán ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Beseda. Postupně se stal jedním z největších v republice. Dětský orchestr byl zaloţen roku 1984 Miroslavem Kratochvílem. Název Budějovanka pouţívá od roku 1990. Orchestr se účastnil evropského festivalu dětských mládeţnických orchestrů v Dačicích, 27. ročníku Kmochova Kolína. Vystupoval ve Ţďáru nad Sázavou, Kralicích nad Oslavou, Ratíškovicích, Hulíně, Dušanech, rakouském Retzu aj. Vedení bylo po tragické smrti zakladatele postupně převedeno na jeho syna, Miroslava Kratochvíla ml. (od roku 2001). Uměleckým vedoucím se stal Ivo Horký. 66 Orchestr tvoří 15 členů. Roku 2003 natočili svůj první hudební nosič: Nejhezčí lásky. 63 Městský úřad Moravské Budějovice: Kroniky města Moravské Budějovice z let 1975-1980, Josef Novák. 64 Pozn.: Ukázka zřejmě afrického oděvu viz obr. příloha č. 11. Datace a druh slavnosti nejsou známy. 65 Pozn.: Viz obr. příloha č. 52. 66 Pozn.: V roce 1996 se stal uměleckým vedoucím Milan Petříček, kapelníkem Buhuslav Čtveráček mladší. Poté se vedení ujal Jan Valík a kapelníkem byl Vladimír Čtveráček.

31 3.3.3.1. Podoba kroje Sukně se začaly zkracovat, a to radikálně na délku minisukní. 67 Mimo jiné se stále nosily kroje zděděné po rodičích a prarodičích (tzn. z 1. pol. 20. stol.). 68 U chlapců uţití kroje nebylo časté. Byl nahrazován černými svátečními kalhotami a bílou košilí, případně měli pod krkem uvázanou stuhu (vyšívanou či jednobarevnou). Při vystoupení ve školce se uţívaly různorodé oděvy. Buď takové, kdy dívky měly jen krátké sukýnky a bílou košili a chlapci světlé kalhoty s košilí, mašlí a vyšívanou stuhou v pase. 69 Nebo mohly mít dívky kroj velmi podobný kyjovskému a chlapci měli výše zmíněné černé kalhoty a bílou košili (s uvázanou mašlí okolo krku). 70 Anebo měli chlapci stejný oděv jako v minulém příkladu 71 a dívky měly sukýnky upravené na způsob horáckých vzorů a bílou košili. 72 Na dětských vystoupeních (především v mateřských školách) není pro rodiče prioritní kroj, ale děti samotné. 3.3.4. Období let 2000-2011 Snahy o udrţení tradic a folklóru se objevovaly v kaţdém období. Zároveň se v kaţdém období projevovaly rozdílně. Na počátku 21. století to byly aktivity zájmových skupin (Muzea řemesel, Městského kulturního střediska Beseda, souboru Škrpál aj.). Lidové tance a folklór byly ve městě zastoupeny na počátku 21. stol. minimálně. Zájem obyvatel směřoval spíše k činnostem sportovním, uměleckým, skautu, hasičům, vodákům aj. Děti mají nepřeberné mnoţství moţností. Mohou si volit mezi velkým mnoţstvím krouţků. Na oblast tradic, krojů a lidových tanců se tedy trochu pozapomnělo. Obrat nastal během několika posledních let, kdy se zde skupina Škrpál věnuje lidovým tancům. 73 Kromě ní tyto snahy mělo i Městské kulturní středisko (dále jen Beseda), které na několik měsíců vyučovalo děti lidovým tancům. Na akcích jako jsou Letnice, Den matek aj., (pořádaných Besedou) vystupují krojované soubory nejen místní ale i z okolí. Pobočka Muzea Vysočiny Třebíč Muzeum řemesel 67 Pozn.: Viz obr. příloha č. 28. 68 Pozn.: Viz obr. příloha č. 28, v pozadí dívka ve slováckém kroji. 69 Pozn.: Viz obr. příloha č. 31. 70 Pozn.: Viz obr. příloha č. 30. 71 Tamtéţ. 72 Pozn.: Viz obr. příloha č. 29. 73 Pozn.: Viz kapitola 3.3.4.1. Soubor Škrpál.