Právní úprava počítačových programů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Právní úprava počítačových programů Bakalářská práce Autor: Dominika Šormová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr., Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 30. 4. 2014 Dominika Šormová

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce JUDr. Aleši Rozehnalovi Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi pomohly při zpracování mé práce.

Anotace Ve své bakalářské práci se zaměřuji na počítačové programy a zejména na jejich současnou právní úpravu, včetně krátkého exkurzu do historie. Uvádím několik příkladů z praxe a nalezené judikatury. Stručně seznamuji čtenáře se základní terminologií technických pojmů. Dále jej obeznamuji se stávajícími zákony a mezinárodními smlouvami. Dávám čtenáři moţnost posoudit, zda je současná právní úprava v České republice dostatečná. Úvod do problematiky softwarového práva, definice základních pojmů a jejich znaky, právní úprava softwaru a její omezení, způsob ochrany zejména v ČR, distribuce, trestněprávní odpovědnost Annotation In my bachelor work I focus on computer programmes and especially on current legislation including a brief digression to history. I describe a few examples I have dealt with in practice and found within the practice of the courts. I briefly introduce the basic technical terminology. Further I target on the current laws and international agreements. I give the reader a chance to consider whether the current legislation in the Czech Republic is sufficient. Introduction into the software law, definition of basic terms and their characteristics, legislation on software and its constrains, ways of protection especially in the Czech Republic, distribution, criminal liability

Obsah 1. Úvod... 1 2. Definice základních pojmů... 3 2.1 Technické pojmy... 3 2.1.1 Hardware... 3 2.1.2 Počítačový program, Software... 3 2.1.3 Strojový a zdrojový kód... 4 2.1.4 Databáze... 4 2.2 Právo duševního vlastnictví... 5 2.2.1 Software a duševní vlastnictví... 6 2.3 Autorské právo (Copyright)... 6 2.3.1 Historie autorského práva v českých zemích... 8 2.3.2 Autor... 10 2.3.3 Autorské dílo... 10 2.3.4 Typy pojetí autorských práv... 10 2.4. Práva k počítačovým programům... 10 2.4.1 Práva osobnostní... 10 2.4.2Majetková práva... 11 2.5Právní úprava počítačových programů v EU... 11 2.6 Právní úprava počítačových programů v Americe... 12 2.6.1 Patentová ochrana v USA... 12 2.6.2 Rozsudky ohledně patentového zákona... 13 2.7 Patentování softwaru... 14

2.8 Právo průmyslového vlastnictví... 15 2.9 Autorské právo vs. Patenty... 15 3. Mezinárodní smlouvy... 18 3.1 Paříţská úmluva... 18 3.2 Bernská úmluva... 18 3.3 Úmluva TRIPS... 19 3.4 Smlouva WIPO... 19 3.5 Směrnice 2009/24/ES... 19 4. Licence k software... 21 4.1 Historický vývoj licencování počítačových programů... 21 4.2 Druhy licencí a jejich získání... 22 4.2.1 Licence výhradní, nevýhradní a podlicence... 22 4.3 Druhy programů podle licence... 23 4.4 Svobodný software... 23 4.4.1 Public domain... 25 4.4.2 Creative commons... 25 4.4.3 Open source software... 27 4.5 Nesvobodný software... 27 4.5.1 Proprietární software... 28 4.5.2 Shareware... 28 4.5.3 Freeware... 29 4.5.4 Donationware... 29 4.5.5 Abandonware... 29

4.5.6 Software o OEM licencí... 29 4.5.7 End-user license agreement... 30 4.6 Rozhodnutí spolkového soudního dvora... 30 4.7 Vyčerpání práva na rozšiřování... 30 4.8 Základní náleţitosti licenční smlouvy... 31 4.9 Zánik licence a licenční smlouvy... 32 4.10 Distribuce počítačového programu... 33 4.11 Software na objednávku... 35 4.12 Prodej pouţitého softwaru... 36 4.13 Rizika smlouvy... 38 4.13.1 Smluvní typ... 39 4.13.2 Předmět smlouvy... 39 4.13.3 Změnový management... 39 4.13.4 Zákaz konkurence... 39 4.13.5 Licence... 39 4.13.6 Odpovědnost za vady... 40 4.13.7 Odpovědnost za škodu... 40 4.13.8 Povinnost mlčenlivosti... 40 4.13.9 Správa a údrţba softwaru... 40 4.13.10 Zrušení smlouvy... 41 4.13.11 Záruční doba... 41 4.14 Software a stát... 41 5. Softwarové pirátství... 43

5.1 Historie počítačové kriminality... 44 5.2 Hacker, Cracker... 44 5.3 Počítačová kriminalita... 44 5.3.1 Pirátství koncových uţivatelů... 47 5.3.2 Domácí pirátství... 47 5.3.3 Pirátství prodejců... 47 5.3.4 Podnikové pirátství... 47 5.3.5 Průmyslové pirátství... 47 5.4 Nejčastější způsoby uţití nelegálního softwaru... 48 5.4.1Nelegální stahování... 48 5.5 Ochrana práv k počítačovému programu... 49 5.5.1 Odpovědnost za porušení autorského práva... 50 5.5.2 Obecná odpovědnost... 52 5.6 Důkazní nouze... 52 5.7 Studie BSA... 52 5.8 Vlivy zapříčiňující softwarové pirátství... 53 5.9 Prevence počítačového pirátství... 54 5.10 Současné ochranné metody... 54 5.10.1 Registrační číslo... 54 5.10.2 Funkční omezení... 55 5.10.3 Časové omezení... 55 5.10.4 Klíčový soubor... 55 5.10.5 Hardwarový klíč... 56

5.10.6 Kontrola originálního CD... 56 5.10.7 Komprese a šifrování programů... 56 5.11 Rizika spojená s pouţíváním nelegálního software... 56 5.12 Výhody legálního software... 57 5.13 Warez... 58 5.14 P2P programy... 59 5.15 Torrenty... 59 5.16 The pirate bay... 60 5.17 WIPO... 60 5.18 BSA... 60 5.19 SIIA... 61 5.20 NCFTA... 61 5.21 CCIPS... 61 5.22 FAST... 62 5.23 ČPU... 62 5.24 Policie ČR... 62 6. Závěr... 64 6.1 Seznam pouţité literatury... 65 6.2 Seznam příloh... 68

1. Úvod Počítačové programy se staly součástí našeho kaţdodenního moderního ţivota. Vyuţíváme je jako samozřejmou pomůcku při práci s počítačem, v zaměstnání nebo ve volném čase, máme je v noteboocích, tabletech, chytrých telefonech, televizích a nově dokonce i v nejmodernějších hodinkách. Počítačovými programy jsou ovládány i lidstvem vyrobené objekty putující ve vesmíru, či všechny speciální efekty ve filmech. Na počítačových programech dnes závisí nejen majetek, ale i zdraví a ţivot osob, těmito programy je dnes řízen například i provoz jednotky intenzivní péče či letový provoz. Téměř kaţdý den mnohokrát klikneme na tlačítko myši a pracujeme s nimi, jsou všude kolem nás, mnohdy si jejich důleţitost a přítomnost uţ ani neuvědomujeme. Dříve byly počítače pouţívány výhradně jen k vojenským účelům, po třech desítkách let se pak dostaly mezi širší veřejnost. Lidstvu v mnohém velmi pomohly, pomáhají a pomáhat budou. Právo informačních a komunikačních technologií je v naší zemi nejmladší a nejdynamičtěji se rozvíjející obor a i přes jeho zatím krátkou existenci se dá i v budoucnosti očekávat neustálý rozvoj. Je proto logické, ţe veřejnost toto téma láká mnohem více, neţ tomu bylo dřív. Česká republika se v posledních letech dostala do situace, kdy dostává ze svého okolí hojné mnoţství impulsů k tomu, aby se začala podrobněji a hlouběji zajímat právě o tento sektor práva. Nezbývá jen doufat, ţe naše legislativa a právní praxe v budoucnu dokáţe tyto impulsy lépe a správně přejímat, zhodnotit a následně příhodně aplikovat. Důvodů, proč jsme stále v začátcích, je hned několik, ať uţ krátká historie oboru, zatím nedostatečná právní úprava a judikatura, jen velmi málo specializovaných advokátů a nedostačující publikační činnost. Ačkoliv u nás v poslední době vyšlo hned několik zajímavých a přínosných publikací, kniţních publikací věnujících se problematice softwarového práva je u nás stále minimum, oproti vydané literatuře například v Německu. O něco lepší situace České republiky je v oblasti materiálů, které nabízejí odborné články většinou publikované na internetových serverech, které se zabývají tímto tématem. Na počátku vývoje počítačů a počítačových programů stála jen úzká skupina odborníků, která se jimi zabývala. První programovací jazyky byly velmi obtíţné a sloţité, tvůrci měli přístup ke všem programovacím jazykům a navzájem si vyměňovali své poznatky a nápady na vylepšení. Softwary si uţivatelé mohli sami upravovat a customizovat. Jednalo se o volný software. To vedlo k velkému vylepšení a vzrůstajícímu zájmu o počítače jako takové. Rostl 1

jejich komerční potenciál a na základě této skutečnosti si autoři začali vytvářet svá vlastní a tajná know-how, ta se stala obchodním tajemstvím a vznikl tak komerční software. Na příchod nových technologií by právo mělo dostatečným způsobem reagovat a vytvořit takovou právní ochranu, která povaze technologie odpovídá. Software je výsledek specifické tvůrčí činnosti jednoho nebo více programátorů. Je tedy otázkou, zdali je to vlastně vynález, nebo se jedná o autorské dílo. Ve spojených státech a Japonsku se na počítačové programy uplatňují softwarové patenty, v Evropě naopak převládá právní ochrana autorským zákonem. Cílem této práce je poskytnout čtenáři orientaci v právech k počítačovému programu, popsat a vysvětlit vývoj autorského práva ve vztahu k počítačovým programům na našem území, vysvětlit co fakticky počítačový program je a kdo a jak s ním sní nakládat. Snaţím se formulovat text srozumitelně pro čtenáře, přičemţ předmětem práce je zejména jednání uţivatelů počítačových programů ve vztahu k právu. Z hlediska systematiky lze práci rozdělit do pěti hlavních částí: V úvodu přibliţuji čtenáři současnou situaci právní úpravy počítačových programů a cílem této práce. V druhé části se zaměřuji na pojmový výklad technické terminologie, jako je hardware, software a jejich vzájemné působení, dále databáze a zdrojový kód, která je nezbytná pro porozumění základní problematice a dalším částem práce. Třetí a čtvrtá část se věnují právní úpravě z pohledu duševního vlastnictví, autorského zákona a mezinárodních smluv. Nabízím zde čtenáři moţnost, porovnat stávající českou právní úpravu s právní úpravou počítačových programů ve Spojených státech. Pátá část představuje exkurz do počítačové kriminality, popis kaţdodenních situací a postihů za nelegální uţívání software s praktickými příklady a judikaturou. Mým hlavním záměrem je tedy uvést čtenáře do problematiky softwarového práva, právní úpravy autorského práva a mezinárodních smluv zaměřených na počítačové programy a současný celosvětový nesourodý vývoj judikatury doplněný konkrétními příklady. Při tvorbě své práce jsem čerpala zejména z tuzemské odborné právní literatury, ze zahraničních publikací, literatury informačních technologií, odborných článků a z internetových zdrojů (především oficiálních webových stránek různých institucí). 2

2. Definice základních pojmů 2.1 Technické pojmy Hardware, software a jejich vzájemné působení. Pro pochopení je důleţité na začátku alespoň stručně vysvětlit jednotlivé technické pojmy a jejich funkce, díky čemuţ bude pak moţné porozumět konkrétní roli softwaru. 2.1.1 Hardware Počítačový hardware představuje veškeré hmotné vybavení počítače. Tedy celek i všechny součástky počítače. 2.1.2 Počítačový program, Software Počítačový program je v informatice posloupnost instrukcí, která popisuje realizaci dané úlohy počítačem. Dříve byly realizovány přímo v hardware zapojením vodičů nebo například v podobě děrných štítků. Na rozdíl od našich sousedů na Slovensku1, česká právní úprava neobsahuje přesnou definici toho, co počítačový program vlastně je. Autorský zákoník uvádí, ţe Počítačový program je v informatice postup operací, který popisuje realizaci dané úlohy. Důvodem proč je tato definice neurčitá je nejspíše i fakt, ţe díky rychlému technickému rozvoji by bylo jakékoliv konkrétnější označení zastaralé. Naší judikatuře tedy nehrozí, ţe by obsah úpravy mohl zastarat. Dle mého názoru kvalitní popis toho, čím je vlastně počítačový program, obsahuje definice Světové organizace pro duševní vlastnictví WIPO 2 - tato uvádí ţe: a computer program is a set of instructions expressed in words, codes, schemes or in any other form, which is capable, when incorporated in a machine-readable medium, of causing a computer an electronic or similar device having information-processing capabilities - to perform or achieve a particular task or result. 3 1 5 odst. 8 slovenského autorského zákona: Počítačový program je súbor príkazov a inštrukcií pouţitých priamo alebo nepriamo v počítači. Príkazy a inštrukcie môţu byť napísané alebo vyjadrené v zdrojovom kóde alebo v strojovom kóde.. 2 WIPO- Word intellectual property organization- mezinárodní organizace pro ochranu práv duševního vlastnictví. 3 Definice převzata z oficiálních stránek WIPO. 3

K řádné funkci počítače je nutné, aby v jeho operační paměti byl nainstalován nejméně jeden počítačový program. Ten následně umoţní právě onu konkrétní očekávanou činnost, kterou chce uţivatel učinit. Je to tedy instrukce, která způsobí, ţe hardware pracuje. Základním programem počítače je tzv. jádro, které řídí celý chod a umoţňuje uţivateli pracovat s aplikačním softwarem, coţ je ono programové vybavení našeho počítače. Software se dělí na základní software, kancelářské aplikace a aplikační software. Základní software tvoří operační systémy, ovladače a programovací jazyky (Basic, Pascal, C++ a další). Kancelářským softwarem je například MS Office, Open office a další. Aplikační software jsou programy, které řeší konkrétní úlohy jako je účetnictví, řízení výroby a další. Pojem počítačový program je pouţit v autorském zákoně. V běţné praxi jsou ale pouţívány spíše názvy software a někdy také informační systém. Přičemţ pojem software je cizí slovo, které má lehce odlišný význam, jedná se totiţ o širší pojem. Pokud ale anglické slovo software zadáme do překladače, přetlumočí nám jej opět na počítačový program. V této práci budu vyuţívat pojem jak počítačový program, tak software jako synonyma. 2.1.3 Strojový a zdrojový kód Strojový kód je binární kód, sloţený z nul a jedniček upravený do digitální podoby, kterou počítač zobrazí v podobě člověku srozumitelnějšího zdrojového kódu. Zdrojový kód je napsán v jednom z kódovacích jazyků typu Java, nebo například C++ jazyk posléze počítačem vizuálně převedených jako ikony, či třeba obrázky. 2.1.4 Databáze Autorský zákon definuje databázi v 88, pod tímto pojmem se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jsou individuálně přístupné prostřednictvím elektronickými nebo jiných prostředků, bez ohledu na formu ve které jsou vyjádřeny. Databáze lze rozdělit na dva druhy, jedním je databáze jako výstupní přehled systematicky uspořádaných údajů, například v podobě databáze zboţí ve skladu. Druhým druhem je databáze, která je nedílnou součástí softwaru, díky níţ můţe program plnohodnotně fungovat. V této podobě je brána jako jedinečné dílo a chráněna taktéţ autorským zákonem. Rozdílností těchto práv, oproti právům k počítačovému programu je ta, ţe práva pořizovatele databáze jsou převoditelná. 4

2.2 Právo duševního vlastnictví Pod pojmem vlastnictví se rozumí vztah osoby k určité věci, či hodnotě. Jedná se o právo absolutní. Toto právo je zakotveno v článku 11 Listiny základních práv a svobod ustanovením, ţe Kaţdý má právo vlastnit majetek. Právo duševního vlastnictví má své kořeny jiţ v 19. století. Tímto je definováno výhradní právo k nakládání s díly a vynálezy. Jeho předmětem jsou výlučně jen všechny nehmotné statky, které jsou výsledkem lidské tvořivosti a jeţ lze společností povaţovat za vhodné k právní ochraně. Tyto práva působí vůči všem subjektům, jejich povaha je absolutní. Právo týkající se duševního vlastnictví se v České republice skládá ze dvou odlišných částí: první částí je autorské právo, které je upraveno autorským zákonem. Druhou část pak tvoří práva průmyslového vlastnictví, která lze najít v dalších dílčích právních předpisech. Právo duševního vlastnictví je tedy souborem právních norem, které upravují vznik, změnu a zánik právních vztahů vznikajících z duševní činnosti fyzických či právnických osob (v ČR pouze fyzické osoby). Výsledkem této tvořivé činnosti je pak nehmotný statek, tedy majetková hodnota, která nemá materiální povahu. Světová organizace duševního vlastnictví WIPO, o které se podrobněji zmíním v další části své práce, vykonává dozor, co se týče ochrany autorských práv. Tato organizace byla zaloţena Úmluvou o zřízení světové organizace duševního vlastnictví. Pojem duševní vlastnictví se v České republice začal pouţívat v roce 1990, dříve se totiţ pouţíval výraz nehmotné statky. Na ochraně tvořivé duševní činnosti, podpory technických inovací a rozšiřování technologií je veřejný zájem, proto v této oblasti značně zasahuje i stát. Duševní vlastnictví, ačkoliv obsahuje prvky práva veřejného, například co se týče činností úřadů v oblasti průmyslového vlastnictví, je součástí soukromého práva. Toto právo je úzce spjato s Know-how 4 4 Know-how ( vědět-jak ) je termín který popisuje technologické a informační znalosti pro určitou činnost - nejčastěji výrobu. 5

2.2.1 Software a duševní vlastnictví Do roku 1980 neexistovala právní úprava, která by zabraňovala kopírování či zcizení softwaru. Duševním vlastnictvím je uznáván od roku 1980. V této době byl software definován jako dílo literární a koncem devadesátých let se ve spojených státech amerických byly uděleny první patenty softwarových vývojářům a to úřadem spojených států amerických. 2.3 Autorské právo (Copyright) Autorské právo 5 (anglicky copyright) upravuje ochranu počítačových programů v České republice. Toto právo je součástí duševního vlastnictví. Autorské právo u nás figuruje jako hlavní norma, která upravuje právní úpravu počítačových programů v autorském zákoně a to v souladu s mezinárodními smlouvami a směrnicemi EU. Počítačové programy jsou u nás chráněny stejně jako autorská díla. Autorské dílo se vyznačuje jedinečností a faktem, ţe se jedná o tvůrčí činnost autora, a jeho vyjádření ve vnímatelné podobě v oblasti umění, literatury a vědy. Často se můţeme u některých produktů setkat se symbolem pro copyright-, za kterým je zpravidla uveden rok a jméno autora. V České republice však, ostatně i ve většině zemí, je tento znak pouze informativním symbolem, upozorňující na to, ţe je dílo chráněno. Právo autorské je upraveno zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ze dne 7. Dubna 2000, který přešel v účinnost dne 1. prosince 2000 ve znění pozdějších novelizací. Oproti původní právní úpravě bylo zavedeno několik zásadních změn, zákon nyní obsahuje prostředky ochrany autorských práv, i kolektivní správu práv, jeţ byla doposud upravena zvlášť. Znovu zavádí dualismus práv majetkových a osobnostních. Obsahem jsou rovněţ ustanovení o díle zaměstnaneckém, kolektivním, dílem na objednávku, školního, soutěţního, a úprava počítačového programu. Novinkou je také právo pořizovatele databáze. Hlavní změnou v oblasti počítačových programů bylo posílení postavení jejich koncových uţivatelů vůči nositelům práv. Změnami nyní také 5 Úplné znění zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb., č. 216/2006 Sb., č. 186/2006 Sb. č. 168/2008 Sb., č. 41/2009 Sb., č. 227/2009 Sb. č. 153/2010 Sb., č. 424/2010 Sb., č. 420/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 18/2012 Sb., č.496/2012 Sb., č. 156/2013 Sb., č. 303/2013 Sb. 6

prošla i úprava způsobu uzavření smlouvy. Tento zákon je pojat dle kontinuálního práva, tudíţ právo výsledku duševní činnosti je přisouzeno pouze fyzickým osobám. 6 Autorský zákon přikládá autorovi počítačového programu mnohem menší povinnost, neţ jiným dílům jím chráněným (například hudebním dílům), těm totiţ klade za úkol, aby byly jedinečnou tvůrčí činností autora, je zde tedy nutná značná umělecká kreativita. Jeho zavedená koncepce odráţí obsah mezinárodních závazků České republiky a směrnic Evropské unie, které jsou všechny členské státy Evropské unie povinny transponovat 7 do jejich právního řádu. Pokud jde o autorský zákon, lze počítačové programy rozdělit do následujících tří kategorií: a) počítačové programy, které splňují pojmové znaky děl podle autorského zákona (zejména kritérium jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti) a které jsou chráněny v totoţném rozsahu jako díla literární, aniţ by se ve skutečnosti muselo o díla literární jednat. Program tedy nemusí být ve skutečnosti vůbec coby umění objektivně vnímán. b) Počítačové programy, které nejsou autorskými díly, nicméně splňují alespoň poţadavek původnosti ve smyslu původního duševního výtvoru. Tyto programy jsou formou smyšlenky (fikce) chráněny jako autorská díla. Ţádná další kritéria pro určení, zda počítačový program je původní a můţe být autorskoprávně chráněn, se nepouţijí. c) Prosté rutinní počítačové programy, které nesplňují pojmové znaky děl, ani kritérium původnosti duševní tvůrčí činnosti a které v důsledku toho nejsou ani předmětem absolutního práva 6 Jiří Matzner, právní úprava počítačového programu z pohledu autorského práva, str.16. 7 Tedy Bernskou úmluvu, Dohodu TRIPS a Směrnici 2009/24/ES. 7

autorského, a tudíţ ani předmětem, na nějţ se vztahují ustanovení autorského zákona (spadají autorskoprávně do reţimu public domaine.). 8 Z autorského zákona dále vyplývá, ţe můţete vlastnit a mít na nosičích nebo v počítači uloţeny například kopie hudebních nahrávek, knih v elektronické podobě a fotek, nikoliv však počítačových programů nebo databází. Autoři děl mají podle 25 nárok na odměnu za uţití díla pro osobní potřebu, kterou získávají z prodeje přístrojů pro tvorbu rozmnoţenin a z prodeje prázdných nosičů. 2.3.1 Historie autorského práva v českých zemích Dnešní česká republika patří mezi země s dlouholetou historií autorskoprávních tradic. Jeho kořeny sahají aţ do práva rakouského, první poloviny dvacátého století. Toto právo bylo původně označováno jako právo původské. Jeho historii lze sumarizovat do několika důleţitých mezníků: - Před rokem 1846 Za zmínku stojí článek 17 knihovního nařízení z roku 1806, který stanovil, ţe ţádné dílo vydané v dědičných zemích habsburského domu nemůţe být znovu vydáno bez svolení autora a vydavatele. - 1846-1895 Roku 1846 byl vydán císařský patent ze dne 19. října 1846 č. 992 sb. z. s., který znamenal zrod autorského práva na našem území. Byl to první dokument zabývající se duševním vlastnictvím. Vytvořil zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti mechanickému rozmnoţování. Přihlíţel k ochraně zájmů autora. - 1895-1926 V roce 1895 byl přijat zákon č. 197/1895 ř.z, o právu původském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který byl roku 1907 novelizován. Zabýval se i tím, jak dlouho trvá autorské právo. 8 TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2007. S. 37-38 8

- 1926-1953 Autorské právo bylo v této době unifikováno dříve, neţ právo občanské v civilním kodexu. Jednalo se o zákon č. 218/1926 Sb. z. a n., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým. Převzal také zákon č. 106/1923 Sb. z. a. n., o nakladatelské smlouvě. Byl novelizován roku 1936 zákonem č 120/1936 Sb. z a.n.. - 1953-1965 V roce 1950 byl přijat nový občanský zákoník, vedle něj byl roku 1953 přijat zákon č. 115/1953 Sb. o právu autorském- autorský zákon. Na jeho základě bylo vydáno několik sekundárních předpisů, zejména týkajících se ochranných organizací autorů. V roce 1965 byl posléze přijat autorský zákon č. 35/1965 Sb. ze dne 25. Března 1965, o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, který byl rozdělen do pěti částí, obsahujících pouhých 55 paragrafů. První část se zabývala právem autorským a to v paragrafu 2-34, druhá právy výkonných umělců 36-39, třetí organizacemi autorů a výkonných umělců 40 44, čtvrtá právy výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací 45-48 a pátá část obsahovala společná ustanovení 49-55. Zajímavostí je, ţe se opět vrátil k původní právní úpravě sjednocující práva majetková a osobnostní. Z důvodu zastaralosti byl novelizován zákonem č. 89/1990 Sb 9. Jeho novela z roku 1990 poprvé zavádí pojem počítačový program a to takto: Za předmět ochrany se povaţují i program počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona 10. Tento původní zákon platil třicet pět let a to aţ do doby, kdy byl přijat nový zákon č. 121/2000 Sb. Naposledy byl novelizován letos, to je v roce 2014 a jeho současná úprava jiţ dále neobsahuje ustanovení o licenčních smlouvách. Ty byly přesunuty do nového občanského zákoníku, konkrétně v 2358-2389 NOZ. 9 Účinnost 1. Června 1990. 10 2 odst.1. 9

2.3.2 Autor V souladu se Směrnicí 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů 11, je autorem počítačového programu fyzická osoba, tedy programátor. Jeho právo k dílu vzniká okamţikem, kdy je jeho dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Z toho vyplývá, ţe autor zhmotní svou myšlenku, která byla doposud jen v jeho hlavě jako fantazie. Dále také stojí za zmínku, ţe podle českého práva nemůţe být autorem právnická osoba, ta můţe pouze disponovat s právy k uţití díla. 2.3.3 Autorské dílo Zákon uvádí, ţe za dílo je povaţován i počítačový program jako dílo literární a to v případě, jedná-li se o vlastní výtvor autora. Toto právo platí pro dílo dokončené nebo na jeho jednotlivé části a fáze, zahrnují se sem i názvy a jména postav. 2.3.4 Typy pojetí autorských práv V současnosti můţeme pozorovat dva základní druhy pojetí autorských práv, jimiţ jsou: Kontinentální principy, které se vyznačují zejména autorstvím a neformálností. Autorem je pouze fyzická osoba, nelze se jím stát jiným způsobem neţ vytvořením díla. V tomto případě nelze autorství zakoupit, převést jej nebo postoupit. Pro vznik autorského díla autor nepotřebuje povolení či registraci. Druhým typem jsou anglo-americké principy, kde na rozdíl od kontinentálního práva můţe být autorem i právnická osoba, dále je zde hlavním předpokladem pro ochranu díla jeho registrace a to v rejstříku autorských děl. 2.4. Práva k počítačovým programům 2.4.1 Práva osobnostní Naše právní úprava je sloţena z tzv. dualismu, tedy ţe jejím předmětem jsou jak výlučná práva osobnostní v 11 AutZ Osobnostní právo, tak výlučná práva majetková 11 Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů uvádí, ţe autorem je fyzická osoba nebo skupina fyzických osob, kteří program vytvořili, nebo pokud právní předpisy státu dovolí, i právnická osoba. Pokud právní předpisy uznávají kolektivní díla, autorem je osoba, která program vytvořila, pokud to bylo několik fyzických osob, jsou autorem všechny. 10

12 AutZ- Majetková práva a následující. Autorský zákon přiznává autorovi počítačového programu stejná práva, jako autorovi díla literárního. 11 AutZ uvádí, ţe mezi osobností práva patří zejména práva autora rozhodovat o tom, zda a jakým způsobem bude dílo zveřejněno, dalším jeho právem je také právo na nedotknutelnost svého díla, to zahrnuje zejména právo udělit svolení ke změně nebo jinému zásahu do svého díla. Uţívá-li jeho dílo jiná osoba, nesmí s ním zacházet takovým způsobem, který by jakkoliv sniţoval jeho hodnotu. Autor má také právo na dohled, zda taková osoba tuto svou povinnost plní. Tento dohled je nazýván jako autorský dohled. Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být uţito jen způsobem nesniţujícím jeho hodnotu. Ochrany se můţe domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých, nebo i právnická osoba sdruţující autory nebo příslušný kolektivní správce. Výlučná práva osobnostní jsou tedy nepřevoditelná, časově neomezená a autorovi není poskytnuta moţnost se těchto práv jakkoliv vzdát. Zanikají aţ po autorově smrti. 2.4.2Majetková práva Z 12 AutZ vyplývá, ţe autor smí své dílo sám uţívat, i udělit svolení k jeho uţití dalším osobám. Majetková práva však nejsou převoditelná, nikdo je nemůţe zcizit, nelze se jich ani vzdát a tyto práva se téţ neoceňují 12. Nelze je postihnout výkonem rozhodnutí, to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé. 2.5Právní úprava počítačových programů v EU Jeden z prvních rozsudků týkající se počítačových programů byl vynesen v Mannheimu, tento rozsudek rozhodl, ţe počítačový program nemůţe být předmětem právní ochrany. Kauza inkassoprogramm z roku 1985 rozhodla, ţe je zapotřebí chránit počítačové programy a to stejně jako díla literární a to v tom případě, pokud je tento program unikátní. Pro rozhodnutí zda lze programu poskytnout právní ochranu slouţit dvoufázový test, po jehoţ splnění byla programu přiznána právní ochrana. 12 Jiří Matzner, právní úprava počítačového programu z pohledu autorského práva, str.37 11

2.6 Právní úprava počítačových programů v Americe Zcela odlišným vývojem procházelo autorské právo ve spojených státech amerických. Na jeho zrodu stálo anglické autorské právo, postupem času ale začalo směřovat jiným směrem. Vývoj právní ochrany počítačových programů ve Spojených státech byl velmi rozmanitý. Jako první zde existovala ochrana copyrightová, její dominantnost vytrvala aţ do 60. let minulého století kdy byl stále v platnosti tzv. Copyright Act který měl své kořeny jiţ v roce 1909. Pohled na tuto ochranu byl v pozdějších letech velmi skeptický, avšak k ţádnému výraznějšímu vývoji v této době nedošlo. Velkým mezníkem byl rok 1974, kdy se na kongresu Národní komise podařilo rozvinout nová technologická vyuţití pro copyright. Historie patentového práva byla sloţitější, a to z toho důvodu, ţe původní zákony totiţ nepřipouštěly patentovat matematický vzorec, jakoukoliv myšlenku či nápad. Počítačový program byl v té době chápán jako jakýsi matematický vzorec, jedinou moţností jeho ochrany byla ochrana prostřednictvím autorského práva. 2.6.1 Patentová ochrana v USA Zatímco v Evropě je upřednostňována ochrana počítačových programů prostřednictvím autorského práva, v Japonsku či Spojených státech je preferována patentová ochrana. Jak právo copyrightu, tak patentová ochrana, byly zakotveny v americké Ústavě. Pro získání patentu ale musí autor splnit tři základní podmínky, jimiţ jsou: - novost - vynálezecký krok - průmyslová vyuţitelnost Patenty se poskytují jak pro výrobce hardwaru, tak pro programátory softwaru. V České republice není moţnost udělení patentu na počítačové programy. Tento mechanizmus softwarových patentů, jeţ je v Americe zaveden, je hojně také pouţíván. Patentování se provádí pomocí přihlášky podané na patentový úřad. Spory týkající se patentů jsou rozhodovány pouze jedním centrálním patentovým soudem v USA. Rozhodnutí které vydá, je platné na celém území spojených států. Delší dobu 12

se diskutuje o faktu, ţe patentovatelnost počítačových programů v Americe znamená hrozbu pro online obchody. 2.6.2 Rozsudky ohledně patentového zákona V Americkém systému precedentů se právo vyvíjí prostřednictvím soudních rozhodnutí, které poté slouţí jako vzor. Právě proto se v následujících řádcích věnuji rozsudkům, které zásadně ovlivnily směr, kterým se nyní americké právo odvíjí. Spojené státy americké jsou na poli software dominantním hráčem. Na území Ameriky sídlí většina softwarových gigantů 13. Základní právní normou v USA je ustanovení 101 patentového zákona z roku 1952, zajímavostí je, ţe tato norma neobsahuje výslovnou definici toho, co je předmětem patentu. Obsahuje pouze definici Všechny nové a uţitečné postupy, přístroje, způsoby výroby či sloţení látek nebo nové a uţitečné vylepšení výše jmenovaných. 14 Z důvodu absence této definice je nutné se pozastavit nad rozsudkem Diamond v. Chakrabarty 15 - zde byl patentový vynález vymezen jako vše pod sluncem vytvořené člověkem. Jedním z prvních patentovaných počítačových programů uznaným americkým Supreme Courtem byl program pouţívaný při vulkanizaci kaučuku v případu Diamond v. diehr 16 který rozhodl, ţe se jedná o vynález, který byl kvalitativním zlepšením technologického postupu. Klíčový bod pro patentovatelnost počítačových programů byl v roce 1995 obsaţen v rozsudku ve věci RE BeAuregard 17 - kde soud rozhodl, ţe patentovou ochranu lze pouţít jak pro naprogramovaný počítač, tak i pro disketu s tímto programem. Výsledkem bylo, ţe počítačový program na hmotném médiu je patentovatelným předmětem vynálezu. V roce 1998 díky rozsudku v případu Street Bank & Trust v. Signature Financial Group 18 se naprosto vytratila váţnost pravidel podle kterých se počítačovým programům přisuzoval statut patentu. 13 Microsoft corporation- Redmond, Washington, Adobe systems- San Jose, California, IBM- Armonk, New York, Apple- Cupertino, California, Ca Technologies- Islandia, New York, Novel- Waltham, Massachusetts. 14 Patents Act 1952, Title 35 USC, 101. 15 Diamond v. Chakrabarty (1980) 447 U.S. 303. 16 Diamond v. Diehr (1981) 450 U.S. 175. 17 Re Beauregard (1995) 53 F. 3d 1583. 18 STATE STREET BANK & TRUST CO., Plaintiff-Appellee, v. SIGNATURE FINANCIAL GROUP, INC., Defendant-Appellant. 13

Rozsudek stanovil, ţe patentovat lze jakýkoliv software, proces či obchodní metodu, pokud za pouţití výpočetní techniky přináší uţitečný, konkrétní a hmatatelný výsledek. Dalším významným rozsudkem pak byl ve věci Bilski v Kappos 19, v červnu roku 2010, předmětem jednání byla snaha patentovat metodu pro výpočet rizika vycházejícího z obchodu s komoditami. Tato metoda však ke své realizaci nepotřebovala počítač. Patent průzkumový referent zamítl, na základě toho, ţe "vynález není realizovaný na konkrétním přístroji a pouze manipuluje. Řešení je čistě matematický proces bez jakéhokoliv omezení na praktické aplikace, tedy vynález není zaměřen na technologické umění ". 20 2.7 Patentování softwaru Zhruba do první poloviny osmdesátých let minulého století, bylo souhrnným zájmem vytvořit nové, tzv. silné právo pro ochranu počítačových programů, které by mělo kratší dobu na ochranu práv autora, neţli autorskoprávní ochrana. Tyto snahy ale nebyly nikdy uskutečněny. Dne 5. října 1973 byla v Mnichově uzavřena Úmluva o udělování evropských patentů (European patent convention EPC), ke které přistoupila i Česká republika. Ministerstvo zahraničí vydalo sdělení č. 69/2002 Sb. m. s. s účinností od 1. července 2002 a následkem toho, vyvstaly některé otázky evropského patentového práva. Česká republika se zavázala převzít společné evropské právo pro udělování patentů na vynálezy. V souladu s tím byl harmonizován zákon č. 116/2000 Sb., který upravuje ochranu průmyslového vlastnictví. Novely autorského zákona byly přijaty téměř ve všech vyspělých zemích v průběhu osmdesátých let. V Evropské úrovni, tuto problematiku upravuje směrnice EHS 91/250 ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů. Zatímco v Evropské Unii je moţné získat patentovou ochranu pouze na vynálezy implementované počítačem, v USA je moţné získat patent jak na softwarový patent, tak i na vynález implementovaný počítačem. 19 Bernard L. Bilski and Rand A. Warsaw v. David J. Kappos, Under Secretary of Commerce for Intellectual Property and Director, Patent and Trademark Office. 20 http://en.wikipedia.org/wiki/in_re_bilski. 14

2.8 Právo průmyslového vlastnictví Právo průmyslového vlastnictví je soubor právních norem, které upravují společenské vztahy vznikající z činností fyzických a právnických osob (a to jak duševní činností tvůrčí povahy fyzických osob, tak činností povahy netvůrčí obou těchto osob), jejímţ výsledkem jsou nehmotné předměty a společenské vztahy. Právo průmyslového vlastnictví je upraveno v zákoně č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích upravující práva a povinnosti vznikající při tvorbě a uplatňování vynálezů a zlepšovacích návrhů. Česká právní úprava v zákoně o průmyslovém vlastnictví v 3 a 4 z hlediska působnosti upravuje, ţe předmětem ochrany dle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích vedle estetických výtvorů, objevů, vědeckých teorií a matematických metod vylučuje být poţivatelem této ochrany mimo jiné i počítačové programy. 2.9 Autorské právo vs. Patenty Nejprve bych ráda uvedla výhody ochrany počítačových programů, které nabízí autorské právo. Hlavní přednost vidím v tom, ţe ochrana autora a jeho díla je automatická, lhůta jejího trvání je o poznání delší, neţ je tomu u patentů a autorovi je poskytována zdarma. V případě vymáhání práva autora, je zde situace naopak mírně komplikovanější, jelikoţ se vlastně jedná pouze o protikopírovací právo. Obrovskou nevýhodu spatřuji v tom, ţe toto právo nelze pouţít proti někomu, kdo si jen vypůjčí autorovu myšlenku a pak ji s klidným srdcem vlastním zpracováním napodobí, bez hrozby jakéhokoliv trestu jelikoţ naše právo chrání pouze její zpracování. Právě otázku co je myšlenka a co lze pochopit pod pojmem forma vyjádření počítačového programu, posuzoval soudní dvůr Evropské Unie ve věci C-406/10, SAS Institute Inc. Proti World Programming Ltd. Společnost SAS, kde byla vývojářem analytického systému, součástí tohoto systému byla moţnost uţivatelů k psaní vlastních aplikací pasných v programovacím jazyce vytvořeným touto společností, k uskutečňování výpočtů v SAS systému. Společností WP byl posléze vyvinut systém, zaloţený na programovacím jazyce a formátu datových souborů převzatý od první 15

společnosti, který byl zaloţen tak, aby co nejlépe korespondoval 21 se systémem SAS. Nebylo však prokázáno, ţe WP pouţila programovací jazyk SASu. Soudnímu dvoru tedy byla předloţena otázka k výkladu čl. 1 odst. 2 Směrnice 91/250. Dotaz od Britského Hight Courtu of Justice obsahoval otázku, zda-li jsou funkce počítačového programu, jeho programovací jazyk a formát datových souborů které program uţívá, formou vyjádření počítačového programu a zda-li jim je v tomto důsledku přisuzována autorskoprávní ochrana v souladu s tehdejší platnou Směrnicí 91/250/EHS. Soudní dvůr k této otázce odpověděl, ţe předmětem ochrany této Směrnice je jakákoliv forma vyjádření počítačového programu, která umoţňuje program rozmnoţit v různých kódech, tedy ţe zdrojový a strojový kód jsou formou vyjádření programu a tudíţ jim autorskoprávní ochrana přísluší. Funkce programu, jako například programovací jazyk, který je programem pouţíván, není formou jeho vyjádření, a proto není chráněn. Zajímavých je i závěr soudu, uvádějící ţe grafické rozhraní 22 rovněţ není předmětem ochrany. Generální advokát soudní dvora uvedl, ţe přiznání této ochrany jednotlivým funkcím programu by totiţ znamenalo monopolizaci myšlenek na úkor technického pokroku a rozvoje. Získat patent je mnohoznačně časově náročnější, jedná se o běh na dlouhou trať. Přičemţ s přihlédnutím na ceny přihlášek zde nelze hovořit o laciné záleţitosti. V případě, kdy je autorovi patentová ochrana přidělena, je mu poskytnuta výlučná moţnost po určitou dobu svůj výrobek či postup uţívat a zamezuje komukoliv jinému patentovaný výrobek uţívat nebo jej zpeněţit. Dalším zajímavým prvkem, který stojí za zmínku je ten fakt, ţe chráněn je ten kdo s konkrétním postupem či výrobkem přišel dřív, ačkoli jej mohl posléze objevit kdokoliv také a svou samostatnou činností. Patentové právo lze tedy označit jako jakési silné právo. Důvodem oblíbenost patentů širokou veřejností můţe být i to, ţe jejich cílem je podpora vynálezce. Tomu je na určitou časem omezenou dobu poskytnut monopol v podobě výhradního uţívání za zveřejnění. Pro získání patentu je nutností splnit tři majoritní podmínky, jimiţ jsou 21 Cílem tohoto systému bylo vygenerování naprosto shodných výstupních výsledků jako u SASu. 22 Grafickým rozhraním program komunikuje s uţivatelem. 16

novost, vynálezecký krok (tedy něco, na co by jen tak nepřišel ani odborník v oboru) a průmyslová vyuţitelnost. Dohoda TRIPS zaručuje kaţdému moţnost patentovat svůj vynález jakékoli vynálezy bez ohledu na to, zda jde o výrobky nebo výrobní postupy ve všech technických oblastech, za předpokladu, ţe jsou nové, obsahují tvůrčí činnost a jsou průmyslově vyuţitelné 23 Pokud zvolím skeptický postoj k patentování softwaru, jakoţto k patentování myšlenek, vyvstává otázka, zda kdyby většina myšlenek v oboru vývoje software byly patentované, mohl by být velkým problémem pro jeho tvůrce software si veškeré licence k těmto patentům pořídit a program vůbec stvořit, jelikoţ průběh vývoje software je sloţitý postup, při kterém dochází ke kombinaci velkého mnoţství znalostí a myšlenek, kontinuálnímu vývoji a vylepšování. Ačkoliv v České republice není moţné počítačový program jako takový patentovat, legální úprava zcela nevylučuje moţnost, aby byl počítačovému programu v určitých situacích tento statut přidělen, tedy aby byl chráněn jako vynález. Hypoteticky by se totiţ mohlo jednat o stav, kdy by byl počítačový program neoddělitelnou součástí konkrétního technického řešení, jako v případu Diamond v. diehr. Jednalo by se však o ochranu celku, nikoliv samostatného programu. 23 Dohoda TRIPS, čl. 27. 17

3. Mezinárodní smlouvy Zde bych ráda zmínila historii právní úpravy ochrany průmyslového a duševního vlastnictví ve vztahu k počítačovým programům, uvádím na tomto místě několik hlavních dokumentů upravujících právní úpravu počítačových programů, jsou jimi: 3.1 Pařížská úmluva První mezinárodní dokument, zabývající se tématikou práv průmyslového vlastnictví byla Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, která vznikla roku 1883. Na jejím základě vznikla tzv. Paříţská unie 24 na ochranu průmyslového vlastnictví, která má více neţ 100 členských států (zahrnující Českou republiku). Tato úmluva upravuje patenty, vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory a další. 3.2 Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886 vznikla záhy po Paříţské úmluvě a je jedním ze základních pilířů kontinentálního práva. Na jejím počátku stáli francouzští umělci a spisovatelé. Tato Úmluva pojednává o ochraně literárních a uměleckých děl a je zaloţena na principech, které jsou platné v dnešním autorském právu. Pro všechny země, které Bernskou úmluvu podepsaly, mimo jiné platí, ţe autorské dílo poţívá ochrany i mimo území, na kterém vzniklo. Bylo proto nutné vytvořit novou instituci pro ochranu duševního vlastnictví, jíţ byla Spojená Mezinárodní kancelář pro ochranu duševního vlastnictví (United International Bureaux for the Protection of Intellectual Property), v dnešní době známá jako Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), která přešla do správy Spojených národů a zabývá se tímto tématem. Bernská úmluva prošla mnoho úpravami 25, neţ dospěla ke své dnešní podobě. V roce 2008 měla jiţ 164 signatářů. 24 Paříţská unijní úmluva byla revidována v Římě (r.1886), Madridu (r.1890, 1891), Bruselu (r.1897, 1900), Washingtonu (r.1911), Haagu (r.1925), Londýně (r.1934), Lisabonu (r.1958), Stockholmu (r.1967). 25 Paříţ roku 1898, Berlín 1908, Bern 1914, Řím 1928, Brusel 1948, Stockholm 1967, Paříţ 1971. 18

3.3 Úmluva TRIPS Tato úmluva vznikla roku 1994 díky Světové Obchodní Organizaci a její podstatná část řeší právě otázku úpravy majetkových práv duševního vlastnictví, včetně obchodování s těmito právy. Jejím cílem je harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví, a to ve státech, které jsou členy WTO. Jejím obsahem jsou například práva umělců a vydavatelů, označení země původu, ochranné známky a ustanovení o prostředcích pro vynucování ochrany a vymáhání nároků z porušování práv. Je nutné na tomto místě zmínit, ţe se jednalo o první dohodu, která zařadila mezi obecně chráněná díla i počítačové programy, a to konkrétně ve čl. 10 odst. 1 počítačové programy, ať jiţ ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské Úmluvy. 26 Poţívají tedy stejnou míru ochrany, coţ bylo také přeneseno do našeho autorského zákoníku. Úmluva dále uvádí, ţe patenty musí být k dispozici všem vynálezům (podmínkou je pouze jejich novost, průmyslová vyuţitelnost a zahrnutí tvůrčí činnosti). Podmínkou pro přistoupení k této smlouvě je i přijetí Bernské úmluvy. 3.4 Smlouva WIPO Smlouva WIPO (WIPO copyright treaty) o autorském právu, byla společně se Smlouvou WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech přijata na konferenci v Ţenevě dne 20. prosince 1996. 27 Obsahuje největší míru ochrany pro počítačové programy. Počítač je opět chráněn jako dílo literární, přičemţ se nehledí na způsob jeho vyjádření. Tato smlouva byla později zdrojem, z něhoţ vznikla Směrnice 91/250/EHS která se zabývá autorskoprávní ochranou počítačových programů a také Směrnice 96/ES jejímţ předmětem je autorskoprávní ochrana databází. 3.5 Směrnice 2009/24/ES Tato směrnice, celým názvem Směrnice 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů nahradila Směrnici 91/250/EHS ze dne 14. května 1991, avšak téměř identicky přejímá její znění. Tato stanovuje, ţe ochrana se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě, současně uvádí, ţe myšlenky a zásady, na 26 DONÁT, J., MAISNER, M. Ochrana softwaru. ASPI 2011, ASPI ID: LIT38843CZ. S. 3. 27 V platnost vůči Evropské unii přišla dne 14. března 2010. 19

kterých je zaloţen kterýkoli v z prvků počítačového programu včetně myšlenek a zásad, na kterých je zaloţeno jeho rozhraní, chráněny nejsou. 20

4. Licence k software Licence pochází z latinského slova licet tedy dovolení. Licencí se pak rozumí oprávnění k uţívání nehmotného statku. Základní právní dispozicí počítačového programu je schopnost udělení k tomu programu licenci. Licenční smlouva je připojená k počítačovému programu a je to hlavní dokument, který přesně určuje práva a povinnosti obou smluvních stran, zpravidla ale obsahuje jen práva a povinnosti pro jeho koncového uţivatele, tedy nabyvatele licence. Můţe být uzavřena ústně, či písemně. Písemnou formou se rozumí buď papírová, či elektronická podoba, tato forma je vyţadována pouze v případě výhradní licence, nicméně je doporučována i u licence nevýhradní, či podlicence. Licence tedy vzniká buď povinně na základě zákona, nebo dobrovolně na základě smlouvy. Často se můţeme setkat se zkratkou EULA, neboli End User License Agreement, tedy licenční smlouva pro koncového uţivatele. Licenční smlouvy bývají bohuţel těţko srozumitelné a ne vţdy jsou dostupné v českém jazyce, stále se můţeme často setkávat s licencí v anglickém jazyce. Nejčastějšími způsoby uzavření licence jsou tyto: Shrink-wrap- se vyskytuje u krabicového softwaru. Při nákupu počítačového programu obdrţí uţivatel vlastní program na CD/DVD nosiči, dále licenční ujednání a manuál k jeho pouţívání. Roztrhnutím obalu, ve kterém je software zabalen uţivatel souhlasí s licencí. Po jeho vybalení, pokud software neobsahuje například vady, kupující jiţ nemůţe od smlouvy odstoupit. Clik-wrap v tomto případě udělí uţivatel souhlas s licenčními podmínkami kliknutím myši na tlačítko souhlasím. Browse-wrap- jedná se o uzavření smlouvy navštívením internetových stránek poskytovatele a souhlasem a staţením počítačového programu do svého počítače. 4.1 Historický vývoj licencování počítačových programů Pojem licence byl vţdy chápán jako povolení. K tomuto významu se připojil ještě další smysl vycházející z patentového práva, kdy se licence stala svolením majitele vynálezu, který uděluje jiným osobám své svolení k uţití svého díla, zpravidla za 21

úplatu. Poté jej převzalo i autorské právo, kdy jejím prostřednictvím autor umoţňuje jiným osobám s jeho autorským dílem určitým způsobem a za určitých okolností nakládat. Nový občanský zákoník nyní v podstatě převzal dosavadní úpravu licencí z autorského zákona a pouze ji částečně přeformuloval. Avšak při formulaci či výkladovému ustanovení licence je stále nutností pouţít autorský zákon a zejména při zákonném omezení rozsahu práv autora k počítačovým programům. 4.2 Druhy licencí a jejich získání V licenci je uvedeno podle jakého práva se řídí licenční vztahy, zpravidla dle práva dodavatele nebo vydavatele software, tedy podle právního řádu země, ze které program pochází. 4.2.1 Licence výhradní, nevýhradní a podlicence Licence se primárně dělí na výhradní a nevýhradní. Licence výhradní Právo autora pouţít dílo je v tomto případě dotčeno, jelikoţ nabyvatel licence je jako jediný oprávněn k uţívání v rozsahu vymezeném v licenční smlouvě. Její poskytovatel tedy nesmí licencovat software jiné osobě, ani jej sám uţívat. Pokud smlouva neobsahuje přesnou definici způsobu uţití platí, ţe se omezení vztahuje na všechna uţití v rozsahu, který je nutný k dosaţení účelu smlouvy. Tento typ je pouţíván zejména v případech, kdy je software tvořen na zakázku a musí mít vţdy písemnou podobu, jinak se nejedná o výhradní licenci. Licence nevýhradní Autorovi v tomto případě nezanikají práva pro nakládání se svým dílem. V praxi se můţeme setkat s případem kdy je v licenci ujednáno širší stanovení práv a podmínek nabyvatele licence, v takovémto případě se nejedná o nevýhradní licenci. Typickou nevýhradní licencí je ta, poskytovaná ke krabicovému softwaru. Podlicence Zvláštním typem licence je podlicence, kterou můţe udělit pouze osoba (není-li licenční smlouvou stanoveno jinak), která má výhradní licenci k počítačovému programu a tímto svým svolením rozšíří okruh osob, které mají právo program pouţívat. Podlicenci můţe poskytnout i majitel nevýhradní licence, ale pouze 22

v případě, má-li k tomu svolení od poskytovatele, toto svolení můţe být i ústní. Poskytnout lze v tomto případě pouze taková práva, která má tento majitel. Zánikem výhradní či nevýhradní licence automaticky zanikají i udělené podlicence. Licence jednouživatelská (single-user licence)- je ujednáním, podle něhoţ lze konkrétní software uţívat pouze jeden uţivatel na jednom počítači. Multilicence- tedy víceuţivatelská licence (někdy také nazývaná jako volume licence) je oprávnění pouţívat počítačový program na více počítačích. Tento druh licence vyjde levněji, neţ pořizování jednotlivých licencí. Tyto licence ale také obsahují ujednání stanovující, kolik kopií daného programu lze vyuţívat. 4.3 Druhy programů podle licence Elementárně se dají počítačové programy rozdělit podle toho, jaký druh licence obsahují, tedy na tzv. Open source software, shareware, public domain a další druhy 28. Na tomto místě bych ráda upozornila na fakt, ţe ne vţdy je konkrétní definice aplikovatelná na všechny druhy softwaru. Programy rozdělujeme na tzv. svobodný software, ten umoţňuje uţivateli jej volně uţívat, kopírovat a rozšiřovat. Je poskytován zdarma nebo za poplatek a jeho charakteristikou je dostupnost zdrojového kódu, typickým softwarem je v této kategorii open source software, public domain, či GNU/GPL. Druhou skupinou je pak nesvobodný software, řadí se sem proprietární, freeware, shareware a další. Tyto programy nemají k dispozici dostupný zdrojový kód, tudíţ je uţivatelé nemohou upravovat či vytvářet odvozená díla. 4.4 Svobodný software Pokud si uţivatel přeloţí slovo free můţe se mylně domnívat, ţe se jedná o software, který je nabízen zdarma, jelikoţ to ale ani z daleka nemusí být pravda, začíná se tento název stále častěji nahrazovat pojmem open source software. Byl zaloţen organizací free software foundation roku 1985. Za jeho otce je povaţován Richard Stallman, který je i zakladatelem free software foundation a mimo jiné, také tvůrce GPL (General Public Licence) licencí. Uţivatel můţe volně nahlíţet do jeho zdrojového kódu, má moţnost jej vylepšovat, kopírovat, studovat, nebo si ho 28 Samozřejmě existuje mnoho dalších druhů software, úkolem této práce ale není taxativní výčet všech existujících licencí, tudíţ popisuji jen ty nejvýznamnější a nejrozšířenější. 23