XIX. KONGRES ODS
XIX. KONGRES ODS http://www.ods.cz/akce/kongresy/19.kongres/ edice Knihovna ODS č. 21
OBSAH ZAHÁJENÍ KONGRESU ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA 7 ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA 11 PROJEV PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA KLAUSE 24 VYSTOUPENÍ A POZDRAVY HOSTŮ A POLITICKÝCH PARTNERŮ 25 Ivo Sander 25 David Cameron 27 Egemen Bagis 29 Jiří Čunek 31 Martin Bursík 33 Naděřda Kavalírová 35 Miroslav Kalousek 37 Stanislav Němec 38 PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDY SENÁTU PČR 41 Pavel Bém 41 Petr Bendl 51 Petr Gandalovič 56 Ivan Langer 59 Petr Nečas 61 Přemysl Sobotka 66 POLITICKÁ DISKUSE 69 PROJEVY KANDIDÁTŮ A VOLBY DO POLITICKÝCH ORGÁNŮ ODS VOLBA PŘEDSEDY ODS NOMINAČNÍ PROJEV MIRKA TOPOLÁNKA 165 NOMINAČNÍ PROJEV PAVLA BÉMA 167 VOLBA PRVNÍHO MÍSTOPŘEDSEDY ODS NOMINAČNÍ PROJEV PETRA BENDLA 173 NOMINAČNÍ PROJEV IVANA LANGERA 174 NOMINAČNÍ PROJEV EVŽENA TOŠENOVSKÉHO 176 NOMINAČNÍ PROJEV DAVIDA VODRÁŽKY 178 NOMINAČNÍ PROJEV PETRA BENDLA 173 PRŮBĚH VOLBY 1. MÍSTOPŘEDSEDY ODS 180 VOLBA MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS NOMINAČNÍ PROJEV PETRA BENDLA 181 NOMINAČNÍ PROJEV MILANA CABRNOCHA 181 NOMINAČNÍ PROJEV MICHALA DOKTORA 182 NOMINAČNÍ PROJEV PETRA GANDALOVIČE 183 NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO JANEČKA 184 NOMINAČNÍ PROJEV IVANA LANGERA 184 NOMINAČNÍ PROJEV LIBORA LUKÁŠE 185
NOMINAČNÍ PROJEV PETRA NEČASE 186 NOMINAČNÍ PROJEV MIROSLAVY NĚMCOVÉ 186 NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO POSPÍŠILA 187 NOMINAČNÍ PROJEV ALEŠE ŘEBÍČKA 188 NOMINAČNÍ PROJEV EVŽENA TOŠENOVSKÉHO 188 PRŮBĚH VOLBY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS 189 NOMINACE REGIONÁLNÍCH SNĚMŮ 191 VOLBA VÝKONNÉ RADY 193 VOLBA KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE 193 VOLBA SMÍRČÍHO VÝBORU ODS 194 ZÁVĚREČNÝ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA 195 ZPRÁVY 214 PŘÍLOHY 271
VYSTOUPENÍ V RÁMCI POLITICKÉ DISKUSE řazeno chronologicky 1. Miroslava Němcová 69 2. Martin Říman 71 3. Tomáš Julínek 74 4. Jiří Pospíšil 77 5. Jiří Liška 79 6. Petr Tluchoř 80 7. Jan Bürgermeister 82 8. Ladislav Libý 84 9. Aleksandra Udženija 87 10. Jiří Kadrnka 88 11. Jiří Oberfalzer 89 12. Rudolf Blažek 90 13. Ivo Strejček 92 14. Miroslav Ouzký 94 15. Milan Cabrnoch 95 16. Tomáš Chalupa 97 17. Jaroslav Kubera 98 18. Jiří Oberfalzer 100 19. Oldřich Vlasák 102 20. Hynek Fajmon 103 21. Petr Štěpánek 104 22. Boris Šťastný 105 23. Petr Bratský 107 24. František Laudát 108 25. Evžen Tošenovský 110 26. Petr Skokan 112 27. Jan Kubata 113 28. Jana Černochová 114 29. Pavel Žďárský 116 30. Jan Klas 118 31. Miloš Vystrčil 120 32. David Šeich 122 33. Kateřina Bartošová 124 34. Marie Kousalíková 125 35. Vlastimil Tlustý 126 36. Jan Schwippel 128 37. Pavel Simajchl 130 38. Alena Páralová 132 39. Jaroslav Zvěřina 133 40. Miroslav Jeník 134 41. Michal Doktor 135 42. Ivan Fuksa 138 43. Václav Vacek 140 44. Emil Jeníček 143 45. Jan Baloun 144 46. Jiří Payne 145 47. Tomáš Vaněk 147 48. Oldřich Vojíř 153 49. Eva Dundáčková 154 50. Miroslav Svozil 156 51. Daniel Štěpánek 157 52. Tomáš Jirsa 158 53. René Franěk 160 54. Aleš Rádl 161 55. Václav Král 162 56. Jan Zahradil 163
ZAHÁJENÍ KONGRESU 7 ZAHÁJENÍ KONGRESU ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA Odvaha a rozvaha Vážené delegátky, vážení delegáti, přátelé, hosté, je mojí milou povinností přivítat Vás na 19. Kongresu Občanské demokratické strany. Kdybych chtěl žertovat, což dnes nechci a nemůžu, řekl bych, že se symbolicky scházíme na periferii. Buď abychom věděli, kde můžeme v politice skončit, nebo abychom viděli, že nic není navždy dáno. Vždyť kdo by ještě před pár lety čekal takto příjemné prostředí v průmyslovém předměstí Prahy a kdo by čekal Občanskou demokratickou stranu jako drtivě poraženého v krajských a senátních volbách. Ať je to jakkoliv, naše jednání bude mimořádně důležité a odpovědné. Tento kongres je standardní a zároveň nestandardní. Standardní je v tom, že v polovině volebního cyklu musí, tak jako vždy, stanovit základní strategii pro vítězství v příštích volbách a vybrat tým, který nás k němu má vést. Nestandardní je tento kongres v tom, že se koná v době, kdy máme krátkodobé a možná hluboké problémy dané nejenom prohranými volbami. K jejich překonání potřebujeme spíše
8 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 krizový management a nástroje krizového řízení. Jak, co se týká strategie, tak, co se týká týmu. Kongres musí odpovědět i na otázky, které jsme si v minulosti nemuseli klást. Některé z nich mají jen špatné a horší odpovědi. Některé bolí už při samotném položení, a ani odpovědi nebudou bez bolesti. Musíme znovu najít odvahu. K otázkám i odpovědím. Tentokrát nerozhodujeme pouze o příštích dvou letech a pouze sami o sobě. Musíme stanovit krátkodobou vítěznou taktiku, i dlouhodobou strategii trvale udržitelné pravice v České republice jednadvacátého století. Rozhodujeme o budoucnosti politického systému u nás na dlouhá léta. Dovolíte-li, zformuluji ty zásadní otázky a odpovědi do pěti základních cílů, které stojí před tímto kongresem. Ty cíle jsou nasnadě: 1. Analyzovat příčiny volební prohry. 2. Přijmout změny Stanov, které do budoucna umožní udržet elementární jednotu ODS a reagovat na některé vnitrostranické problémy. 3. Přijmout krátkodobou taktiku a střednědobá řešení, která umožní vítězství v příštích a dalších volbách. 4. Stanovit dlouhodobou strategii, která ODS zajistí trvale silnou pozici v pravé části politického spektra. 5. Vybrat krizového manažera a tým, který dokáže potřebné změny realizovat. Abychom splnili tyto cíle, musíme si položit řadu otázek. A abychom dostali správné odpovědi, musíme si klást správné otázky. Nepochybně budeme živě diskutovat nejen o odpovědích, ale i o formulaci oněch otázek. Ta debata musí být svobodná, otevřená, necenzurovaná. V tom je naše přednost. Já navíc doufám, že debata bude i slušná a kultivovaná. Mediální zájem o naše jednání, a to nejenom tuzemský, je enormní a náš zájem by měl být zřejmý demonstrovat dospělost a politickou kulturu ODS. A taky doufám, a to jen na okraj, že budou diskutovat především ti, kteří v ODS chtějí zůstat i po tomto kongresu, a ne naopak. Ti, kterým na naší misi v české politice záleží. Přesto, nebo možná právě proto bych byl rád, aby ta diskuse měla nějaký řád, nějaký pevný bod, k němuž se bude naše třídenní úsilí upínat. Co se týká věcné analýzy prohry na základě tvrdých dat, nechali jsme ji na nezávislých odbornících a všichni jste s ní byli seznámeni. Na nás je vyvodit z této sociologické a politologické analýzy analýzu politickou. Můžeme se lišit v politických hodnoceních, ale měli bychom všichni vycházet ze stejných faktů. A hlavně bychom se už měli přestat navzájem obviňovat a dívat se více dopředu. Na základě analýzy prohry stanovit strategii změny a taktiku realizace. Ohledně nutných změn a dlouhodobé strategie si nedovedu představit lepší rámec pro kongresovou debatu o budoucnosti, než jsou naše Stanovy. Tedy návrat ke kořenům. Tam, v článku 2, to všechno je. Jak hlavní cíle, tak hlavní úkoly. Když budeme diskutovat o chybách, o programu, o strategii, naše Stanovy jsou tou nejlepší inspirací. Ptejme se, jak je plníme. Jak je plní každý z nás? Jak je plní ODS jako celek? Ptejme se, co udělat pro to, abychom je plnili lépe. Ptejme se, jak plnit nejen některé body, ale všechny cíle a úkoly v našich Stanovách. Jinak nebudou naše odpovědi úplné a poctivé.
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS 9 Až správně zodpovíme otázky, které povedou ke splnění základních cílů kongresu, musíme si zvolit odpovědnou politickou reprezentaci, která převede tyto závěry do praxe. Reprezentaci, která bude více než jen souborem silných osobností. Reprezentaci silnou především jako tým, který umí táhnout za jeden provaz. Právě to nám poslední dva roky chybělo. Chyběla nám JEDNOTA! Politická reprezentace, která vzejde z tohoto kongresu, musí dostat jasný a zároveň realistický mandát. Jak v oblasti vnitrostranické, tak vnitropolitické. Mandát, který bude respektovat ideové základy ODS a zároveň půjde vstříc přáním občanů. Úmyslně říkám obecně občanů, protože nás čeká diskuse i o tom, jaké voličské skupiny budeme chtít do budoucna oslovovat. Musíme znovu vyjít mezi lidi a ptát se, co opravdu chtějí. A umět jim to nabídnout čitelným způsobem! A prodat i zpětně to, co půjde vstříc jejich poptávce a co jsme nebyli schopni vysvětlit. I to nám v poslední době chybělo. Chyběla nám SROZUMITELNOST! Nakonec, ale ne v poslední řadě musíme přijmout úpravu Stanov, která nám umožní účinněji vyvodit důsledky z jejich porušování. Musíme přijmout změnu, která nám umožní rozloučit se s těmi, kteří nám dělají ostudu. Najít demokratický mechanismus, který to umožní. Musíme zamezit závodům v nabírání nových členů. Některé regiony si zaslouží audit členské základny. Musíme umět řešit naše vnitřní problémy. Musíme si přestat lhát. Musíme se bránit křivým nařčením a razantně řešit ta oprávněná. Musíme bořit mýty, především o sobě. Tady přece začíná i řešení všech ostatních problémů. I zde je naše slabina. Chybí nám VĚROHODNOST! Abychom během nadcházejících tří dnů zvládli všechny tyto úkoly, k tomu potřebujeme odvahu. Ale potřebujeme také rozvahu. Musíme zapojit nejen naše srdce, ale i hlavy. Potřebujeme idealismus i realismus. Ostatně ODS vyrostla a těží z tisícileté tradice evropského myšlení, která odráží základní jednotu obou těchto hodnot, jak ji vyjádřil například Kant: Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Náš kongres se schází v adventním čase. Považuji proto za příhodné si připomenout, že naše dnešní dilema, jakkoli ho cítíme jako zásadní a fatální, je jen krátkou epizodou v tisíciletém vývoji křesťanské, chcete-li evropské civilizace, která od počátku řeší a udržuje se při životě hledáním odpovědi na stejnou základní otázku. Otázku změny a kontinuity. Otázku dodržování věčných zákonů a potřeby jejich neustálého aktuálního výkladu. Otázku konzervatismu a liberalismu. Otázku odpovědnosti a svobody. Otázku jednoty v různosti. Můžeme také říci otázku kořenů a výhonků. Nebo otázku jádra a obalu. Dokonalým měřítkem úspěchu křesťanské civilizace je, že všichni slušní dobrovolně, neslušní z donucení dodržují zákony a pravidla, které tvoří její jádro. A nemusí být duchovní, dokonce ani nemusí chodit do kostela, nemusí být fakticky ani pokřtěni. Křesťanství totiž přineslo hodnoty, které byly srozumitelné a přitažlivé pro široké vrstvy lidí, nikoli jen pro členy, nikoli jen pro zasvěcené. Umělo tyto hodnoty také věrohodně prezentovat a nabídlo je všem, nikoli jen vyvoleným. Kdo v tom chce vidět podobenství pro politiku ODS, ať je v tom klidně vidí.
10 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 Závěrem mi dovolte pojmenovat i to, co bychom na tomto kongresu neměli připustit. Měli bychom zabránit provokacím těch, kteří chtějí ODS poškodit. Kteří chtějí pouze využít naší diskuse pro získání vlastní publicity. Měli bychom zabránit pokusům o tunelování ODS. Protiústavním krokům. Rozbití programu. Už dnes. Měli bychom vyloučit spekulace o naší slabosti, neschopnosti, o ovlivňování delegátů, zavazování hlasování, o politické korupci. Jsem velkým optimistou. Věřím Vám, Vaší zkušenosti, Vaší odpovědnosti, politické intuici a kompasu ve Vašich srdcích i hlavách. Věřím, že vyjdeme z této nelehké situace posílení, jednotní, odhodlaní a s jasnou vizí. Že se rozjedeme do regionů znovu jako tým. Cesta, kterou zvolíme, možná bude trnitá, ale my ji společně budeme hledat, společně ji musíme najít a společně se po ní vydáme. Kdo bude chtít jít po cestě jiné, ať jde. Na závěr mého úvodního vystoupení a přivítání Vás všech, Vám chci představit příznačné heslo tohoto kongresu. Aby byla ZNOVU MODRÁ, musíme opět jít tou PRAVOU CESTOU! Dobrý den.
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS 11 ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA Dámy a pánové, moje letošní zpráva předsedy opravdu nebude ani krátká, ani záživná. Suchá zpráva bez emocí. Ty si nechám na zítřek. Byl bych velmi rád, kdybyste ji tentokrát brali nejen jako analýzu toho, co bylo, ale také jako můj pokus o interpretaci, návrh řešení a snad, troufale, i jako žádost o mandát pro další směřování naší strany. Tato zpráva je určena k další diskusi. Opravdu mi nejde o slohové cvičení, které zazní a nic se nezmění. V celé řadě mých předchozích kongresových vystoupení zazněla slova, která bohužel zůstala bez reálné odezvy, bez naplnění. Zazněla varování, která jsme, nebo spíš jste, nebrali vážně. Moje dnešní slova berte, prosím, vážněji. V jistých ohledech se budu totiž opakovat. Určité apely mohou vypadat u někoho jako náhlé procitnutí, náhlé volání po změnách a nápravě. Mne z toho snad nepodezříváte. Nevolám poprvé, nejde o změnu pro změnu. Jen jsou na rozdíl od minulých let některé změny skutečně nevyhnutelné. Buďme tentokrát důslední! Alternativou změny totiž není ne-změna. Změna ODS žádnou alternativu nemá! Budu se věnovat zejména dvěma tématům, které jsou nasnadě. Analýze volební prohry a systémovým změnám, které jsou potřebné pro příští vítězství. Analýza prohry Analýzu prohry začnu analýzou našich předchozích vítězství. Každé vítězství totiž v sobě nese geneticky zakódovanou informaci příští porážky. Jak se říká, pýcha předchází pád. A platí to i naopak, neboli: co mě nezabije, to mě posílí. Když jste mě poprvé zvolili předsedou ODS, přinesl jsem koncept tvrdé jádro, měkký obal. Od konce roku 2002 se veškerá naše politická činnost, programová, personální i marketingová, řídila tímto jednotícím heslem. Výsledkem bylo, že jsme otočili desetiletý trend klesajících preferencí a po vítězstvích ve dvojích senátních, v krajských, v komunálních a evropských volbách jsme získali historické vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny. Následně pak ještě v dalších komunálních a v dalších senátních volbách. A také ve dvojích prezidentských, abych hlava děravá nezapomněl. Pokud máme správně pochopit příčinu prohry, musíme nejprve pojmenovat důvody, které vedly k našim vítězstvím. Ať již šlo o naše vlastní přednosti, které jsme později ztratili či o objektivní důvody, které hrály pro nás a nyní jsou proti nám. Z faktorů, které jsme mohli ovlivnit, jsou to v první řadě tyto tři: JEDNOTA, SROZUMITELNOST, VĚROHODNOST. Vím, že se opakuji, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti.
12 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 Působili jsme navenek jednotně. Naše košatá a někdy ostrá vnitrostranická debata nám v nejmenším nebránila mluvit na veřejnosti jedním hlasem. Byli jsme tým. Měli jsme srozumitelný pravicový program pro všechny společenské skupiny. Měli jsme program, který se řídil heslem tvrdé jádro, měkký obal. Dokázali jsme tak oslovit i ty, kteří nás nikdy předtím nevolili. Dali jsme jim novou naději. Dostali jsme novou šanci. A konečně jsme měli osobnosti, které po zkorumpované, prázdné a promarněné socialistické osmiletce věrohodně prezentovaly pozitivní změnu. Nebo jsme tak přinejmenším byli ve svém celku vnímáni. K těmto vnitřním faktorům se přidávaly faktory vnější. Opoziční bonus a touha po změně, která byla obzvláště silná kvůli špatnému vládnutí ČSSD. Pohyb politického kyvadla doprava. Nejen u nás, ale i v Evropské unii, která opouštěla doktrínu státu blahobytu a hledala cesty k omezení byrokracie a zvýšení konkurenceschopnosti. Právě tyto dlouhodobé vnější faktory se nyní postavily proti nám a staly se rozhodující příčinou prohry. Otočil se dlouhodobý trend a politické kyvadlo se zhouplo doleva. V Evropě je na vzestupu stávkové hnutí, šíří se nechuť k reformám a obavy z budoucnosti. Finanční krize vyvolala recesi a ztrátu důvěry, evropští politici se uchylují k populismu, nalévají do ekonomik miliardy Euro, pod rouškou problémů se už začalo ve velkém rozdávat. Zdražily potraviny, energie, ropa, plyn. Nejsme opuštěným ostrovem pozitivní deviace, jsme naopak závislí na exportu, na poptávce, funkčním evropském trhu. Všechny tyto trendy nás nutně musely ovlivnit. Přišli jsme o opoziční bonus právě v době, kdy končila konjunktura a ochota k reformám padala na bod mrazu. Podle sociologických dat se preference začaly lámat již v polovině roku 2007. Tedy v době, kdy lidé neměli o skutečném obsahu reforem ponětí. Pouze věděli, že jsme je navrhli a už pouhý strach ze změny znásobený mediálním šířením poplašných zpráv vykonal své. K tomu se přidaly obavy ze zdražování a z dopadů finanční krize, která k nám přišla právě v době začínající kampaně. K nepříznivým vnějším faktorům se přidaly faktory vnitřní. Ze střednědobého hlediska jsme špatně vyhodnotili naše vítězství z roku 2006 a 2004. Šlo o netypické výsledky v zemi, kde má levice historicky trvalou převahu. Platilo to i na počátku 90. let. Ale tehdy nám umožnila vítězit polistopadová euforie, nadšení ze znovu nabyté svobody a silná společenská poptávka po pravicových, či spíše liberálních řešeních, která po čtyřicetileté komunistické vládě vedla i jinak hodnotově levicové voliče k favorizování ODS. Postupná ztráta hlasů mezi lety 1992 a 2002 byla primárně způsobena vyrovnáváním hodnotových a voličských preferencí. A rovněž za jejich sbližováním v kampani v roce 2006 stál pro nás nepříjemný fakt, že ČSSD může čerpat ze širšího potenciálu. Kdyby se volby v roce 2006 konaly o pár týdnů později, pravděpodobně bychom prohráli. Navzdory kvalitě našeho programu, účinnému oslovení pravice a zisku středu. Navzdory ostudným výsledkům vládnutí ČSSD. Negativní kampaň se uká-
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS 13 zala být účinným nástrojem pro mobilizaci levicových voličů. My jsme nezvítězili díky tomu, že jsme odmítli vést negativní kampaň, ale navzdory tomu. Přecenili jsme robustnost základů našeho vítězství, a proto podcenili potřebu naše kroky vysvětlovat a vůbec pro ně připravit půdu. Promeškali jsme dobu na počátku naší vlády, kdy jsme měli občany daleko razantněji seznámit s reálným stavem země, který jsme zdědili. My jsme sice zveřejnili data, která ukazovala na hrozící zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče, na destabilizaci sociálního systému a ohrožení výplat penzí. Nevystrašili jsme je ale stavem veřejných financí, neděsili jsme je jako dnes lživě naši soupeři. A nevedli jsme navíc žádnou skutečnou kampaň. Sdělení z tiskové konference je nulovým sdělením, pokud se v patřičné intenzitě nedostane k občanům. Barvotisková, sebechytřejší brožúrka, podobná desítkám jiných tiskovin, záplavou nejrůznějších mediálních negativních informací, naštvané lidi nepřesvědčí. Dalším podstatným faktorem byla mimořádně vysoká míra očekávání našich voličů. Po velmi vyhrocené kampani, kterou kulminovalo znechucení veřejnosti z afér a skandálů socialistů, jsme nedokázali v reálném výkonu vládnutí tyto aféry objasnit a vyšetřit. Náš vítězný étos měl totiž dva základní atributy reformy a boj proti korupci. Reformy jsme nakonec rozmělnili nevyhnutelným koaličním kompromisem a viditelný boj proti korupci nechali na papíře. Lidé nabyli dojmu, že jsme stejní jako oranžoví. Že je kryjeme, aby oni v budoucnu na oplátku kryli zase nás. Stát v pod naším vedením tak bohužel zatím není ani tak malý a efektivní, ani tak silný a spravedlivý, jak jsme slibovali. Tak jako jsme nebyli dost důrazní v upozorňování na selhání našich předchůdců a ohrožení budoucnosti, neuměli jsme ani dostatečně obhájit naše reformy. Na tomto selhání se společně podílely jak vláda, tak ODS. Naši ministři i já jsme věnovali více než 90 procent svého času práci a méně než 10 procent její propagaci. Což je v demokratických podmínkách zcela nedostatečné. Po deseti letech v opozici jsme se sice uměli dobře připravit na vládnutí, ale co se týče vývoje moderní masmediální demokracie či mediokracie, tak nám doslova ujel vlak. Členská základna buď naše reformy nepochopila, nebo se od nich dokonce distancovala, každopádně se nestala mediátorem směrem k veřejnosti. V době, kdy jsme byli u moci, v první polovině 90. let, platila jiná pravidla. Novináři se více zajímali o podstatu věci. Podporu reforem brali jako své poslání a politiky trestali za to, že jsou málo razantní, ne za to, že jsou málo populističtí. Když pak přišla sociální demokracie a zejména Jiří Paroubek, dívali jsme se skrz prsty na jeho obsahově vyprázdněnou marketingovou politiku. Soustředili jsme se na obsah. To bylo jistě správně. Ale zapomněli jsme, že bez masivního marketingu je dnes i dobré zboží neprodejné. A co hůř, že zákonitě prohraje se zbožím méně kvalitním, ale lépe propagovaným. Nikdy jsem nevěřil, že by někdo mohl uvěřit těm prázdným tlachům bez reálného obsahu. Mýlil jsem se. Pořád platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. V digitálním věku krátkých, neověřovaných a snadno prosaditelných vteřinových senzací a mystifikací na serverech dvojnásob.
14 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 Samotná ODS dlouho nevedla komunikaci vůbec. Po nástupu Jana Kočího do čela Hlavní kanceláře se situace zlepšila. Ale přesto jsme nedokázali konkurovat totální vyhlazovací propagandistické mašinérii ČSSD. To nekladu ani tak za vinu Hlavní kanceláři jako spíše nedostatku politického leadershipu. Scházel nám jeden člověk, na kterého bych se mohl jako na svého zástupce spolehnout a přenechat na něm vnitřní řízení ODS a vedení kontinuální, jak vnitrostranické, tak vnější kampaně. Na tyto střednědobé chyby navázaly chyby krátkodobé. Zvolili jsme špatný model kampaně. Přenechali jsme ČSSD monopol na výběr a komunikaci celostátních témat, jimž naše krajská témata a decentralizovaná kampaň nemohly konkurovat. Ruku na srdce. Nové silnice a školy nejsou ani modré, ani oranžové. Já se obávám, že ani rudé. Slibují je všichni. Náš kraj, náš domov je sice milé konstatování, ale s politikou mnoho nesouvisí. Nepřinesli jsme do kampaně vlastní témata, v lepším případě jsme se jen bránili razantní negativní kampani ČSSD, v horším jsme mlčeli. Na rozdíl od voleb v roce 2006 jsme neuměli lidem srozumitelně vysvětlit, v čem je naše specifická přidaná hodnota, v čem je naše plus a nechali jsme našeho soupeře, aby nás s pomocí lží označkoval znaménkem minus. A vůbec nejhorší bylo, že jsme v kampani nevystupovali jednotně. Rozhádaností ještě nikdy nikdo volby nevyhrál. A nakonec jsme si zavinili řadu afér na centrální i místní úrovni a ztratili tak věrohodnost. Těmito našimi chybami, které lze třemi slovy shrnout jako NEJEDNOTNOST, NESROZUMITELNOST a NEVĚROHODNOST, jsme umocnili hlavní objektivní faktory naší prohry. Ono zhoupnutí politického kyvadla doleva, strach z budoucnosti a z reforem, v kombinaci s našimi vlastními chybami byly smrtícím koktejlem. Neuvěřitelný příběh s diktafonem a vířivkou pak definitivní tečkou. Na všech těchto chybách, tedy až na tu vířivku, přijímám svůj osobní podíl. Přijímám vinu za to, že jsme dostatečně a masivně nevysvětlovali naše reformy a budoucí záměry a nepropagovali naše úspěchy. Za to, že jsme neuměli navázat na naši kampaň ODS plus a předvést jednotlivým voličským skupinám srozumitelné zkratky, ikony, cosi jako vláda ODS plus. Přijímám svůj díl viny za špatně zvolený styl kampaně. A konečně i za své vlastní chování. Neměl jsem ustoupit krajským reprezentacím a přenechat jim kompletní režii kampaně. Byl jsem nedůsledný! Nedostatečně jsem odděloval soukromé problémy od pracovních vztahů s novináři, často jsem hovořil a jednal jen jako člověk, nikoliv jako politik a předseda. Byl jsem nedisciplinovaný! A možná teď udělám ještě jednu chybu, kterou politik standardně dělat nemá: OMLOUVÁM se ZA SVOJE CHYBY! Přestože odmítám personifikaci naší prohry, k případné výhře jsem nepochybně přispěl méně než dřív, méně než jsem mohl. Bylo nutné, abych tu otevřeně promluvil o chybách bez ohledu na to, kdo z nás se jich dopustil. Úmyslně jsem je nepersonifikoval, kromě chyb vlastních. Nejde o hledání viníků, ale o hledání cesty k nápravě. Nedojdeme k nápravě, pokud budeme chyby zamlčovat. Ale nedojdeme k nápravě ani tehdy, pokud si do naší pro-
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS 15 hry budeme uměle projektovat svá zbožná přání, která mají ukazovat na domnělé chyby druhých. Naše chyby a objektivní faktory prohry, jak jsem je tu popsal, vycházejí z politologických a sociologických analýz. Nepřidal jsem k nim a neubral ani píď. Stejně otevřeně tu promluvím o důsledcích těchto chyb a objektivních příčin. Rovněž na základě hlubokých analýz. Voliči vnímali ODS jako vyhraněně pravicovou stranu, stranu pro bohaté, která provádí protilidovou politiku. Získali jsme sice oproti volbám v roce 2006 o něco více hlasů jasně pravicových voličů, ale totálně jsme ztratili voliče středu. Ztratili jsme u řady významných specifických voličských skupin. U lidí mezi 30 44 lety, u zaměstnanců v nedělnických profesích, u lidí s průměrnými a mírně nadprůměrnými příjmy, u středoškoláků a vysokoškoláků. Navýšení voličské účasti neprobíhalo rovnoměrně jako v roce 2006, ale selektivně pouze v oblastech s levicovým voličstvem. Bořme tedy mýty o všespasitelných modrých kořenech. Naše země se prokazatelně posunula doleva. Obavy, strach ze změn, podvědomá reakce na tušené problémy. Zdaleka nejen naší vinou, ale také. Změny pro vítězství Co plyne z této analýzy prohry? Zcela jednoznačně: musíme se vrátit k důslednému uplatňování politiky tvrdé jádro, měkký obal. Cokoliv jiného by znamenalo zahodit po první porážce šest úspěšných let. Cokoliv jiného by znamenalo pohrdnout názory nezávislých sociologů a politologů. Cokoli jiného by znamenalo jít proti politické logice a současným trendům. Cokoli jiného by zcela jistě vedlo nikoli pouze k dalším porážkám, ale k pádu ODS do totální bezvýznamnosti. Ano, potřebujeme tedy změnit styl i obsah politiky. A to v tom smyslu, že se musíme vrátit ke kořenům našich úspěchů z let 2002 až 2006. Změny se musejí týkat jak vlády, tak ODS. Po šoku z porážky jsme několik týdnů věnovali debatám, co vlastně chceme, jakou stranou chceme být, kam chceme směřovat. Ty debaty byly pro nás a pro mě osobně nesmírně cenné. Ale pokud chceme získat zpět popularitu a mít šanci vyhrát příští volby, nemůžeme nyní vést další dlouhou debatu. Musíme vědět, co chtějí lidé, co očekávají naši voliči a okamžitě to začít realizovat. Krátkodobý program změn bych tedy nazval spíše zpět k voličům než zpátky ke kořenům. Víme, kde máme slabiny a analýzy na ně bez obalu ukázaly. O potřebě elementární jednoty už jsem mluvil. K tomu není příliš co dodávat. Nyní se budu věnovat zejména srozumitelnosti naší politiky a věrohodnosti jejích nositelů. Je nepochybné, že musíme zlepšit komunikaci. Při rekonstrukci vlády bude hrát důležitou roli, jak ministři zvládají časování jednotlivých kroků a jak dokáží prodat výsledky své politiky. Jak dokáží komunikovat s občany i členskou základnou.
16 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 Komunikace přitom musí běžet oběma směry. Jak směrem od vlády, tak prostřednictvím Hlavní kanceláře od místních, oblastních a regionálních sdružení směrem ke kabinetu. V minulých dvou letech jsme v tomto smyslu nezvládli transformaci z opoziční na vládní stranu, a to se nám nyní vymstilo. Totéž se týká Hlavní kanceláře. ODS, na rozdíl od vlády, nemá ničím svázané ruce. Může daleko razantněji než státní úřad prezentovat výsledky naší politiky a především další záměry. Uvědomuji si, že Hlavní kanceláři k tomu v poslední době už nechyběla vůle a nasazení jako spíše politický mandát a výkonný politik. Oboje musí dostat. Příprava na volby už běží. Za půl roku se konají volby do Evropského parlamentu a kampaň do sněmovních voleb rovněž prakticky začala. Na vládě je, aby do této kampaně dodala argumenty. Ale její organizace, plánování a vedení musí být záležitostí profesionálů. Potřebujeme dokončit profesionalizaci manažerské sítě. A musíme daleko více spolupracovat s externisty, s odborníky na veřejné mínění a vedení kampaní. Právě v tomto analytickém zázemí byla v minulých šesti letech naše síla. V posledních volbách jsme ji ale vůbec neuměli, či možná ani nechtěli využít. Druhým balíkem změn je otázka elementárního fungování kabinetu. Musíme si sednout s našimi koaličními partnery a znovu si ujasnit naše priority do konce volebního období. Lidovci a zelení prohráli volby daleko fatálněji než my. I oni si stejně jako ODS musejí uvědomit, že šance na příští volební úspěch všech tří stran je spojena s úspěchem této vlády. Na úspěchu je možné se i přiživit. Od neúspěchu je možné se pouze distancovat, ale nelze z něj pro sebe nic získat. Kde nic není, ani čert nebere. To, co platí pro strany, platí samozřejmě i pro jednotlivce. Jedna věc je dohoda v kabinetu, druhá odpovědnost a disciplína jednotlivých poslanců. Když nebudeme mít elementární loajalitu, nemůžeme počítat s žádným dalším úspěchem. Ptám se Vás, pánové Tlustý, Schwippele, Raninče, jaký prospěch z Vašeho jednání bude mít ODS? Jaký prospěch z něj budou mít občané? Jak Vy sami hodnotíte cenu neúspěchu? Rebelové bez příčiny bývají populární pouze na stříbrném plátně! Šanci na budoucí úspěch si skutečně můžeme zkazit jedině my sami. Byla by to obrovská chyba po tom, co vše se nám již podařilo prosadit. Plníme jak naše Poděbradské artikuly, tak Modrou šanci a volební program. Kdo bude chtít, ukážu mu desítky stránek analýz, které to přesvědčivě na jasných faktech dokládají. Zde se omezím pouze na výčet hlavních měřitelných výsledků našeho vládnutí: Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7 %, což je o 2,3 procentního bodu méně než v roce 2005, jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč. Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů. V oblasti daní z příjmu dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 42 mld. Kč.
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS 17 V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. Kč do roku 2010. Zlepšili jsme podmínky pro podnikání, snížili administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady. Zahájili jsme proces racionalizace a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, který už přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče omezením jejího nadužívání. Zavedení poplatků to už teď naprosto průkazně dokazuje. Jejich rušením jen zvýrazňujeme prohru. Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenské směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě. Prosadili jsme 1. fázi penzijní reformy, další dvě fáze jsou připraveny k projednání v Parlamentu. Nezaměstnanost v roce 2008 klesá ke 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005. Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice EU klesl v roce 2008 na 1,2 % HDP, oproti vládou ČSSD předpokládaným 3,5 % HDP. Kumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8 % HDP, což je o jeden procentní bod méně než v roce 2005. Provedli jsme bezprecedentní změny v justici, policii. Zavedli jsme rovnou daň. Opakuji, zavedli jsme rovnou daň. Zrušili minimální daň, registrační pokladny, ministerstvo, řadu úřadů, povinností, regulací. I kdyby nyní opravdu nastal onen černý scénář a Sněmovna se stala neprůchodnou pro další reformní návrhy, tak již v této chvíli jsme provedli nejvýznamnější reformy za posledních deset let. Navázali jsme tak na naši práci z počátku 90. let. Poprvé od liberalizace cen jsme přišli s reformami, které mění chování lidí, které je vracejí ke starým dobrým konzervativním hodnotám. K odpovědnosti za sebe, za svou rodinu, za své zdraví. Všechny naše reformy fungují a přinášejí pozitivní efekty. Že nejsou přesně podle našich snů, představ, programu? Že jsou mnohdy plošší, než jsme slibovali, chtěli a někdy i prosazovali? To si opravdu myslíme, že v opozici, s ČSSD, nebo v menšinovém kabinetu bychom dosáhli víc? Myslí si to někdo v tomto sále? Skutečně? Na základě námi prosazených reforem je možné úspěšně exekutivně dovládnout. Ostatně naší prioritní starostí na příští rok a půl je uchránit občany před dopady světové finanční krize, která se již promítá i do naší ekonomiky. Nesmíme občanům lhát, že na nás tato krize nijak nedopadne. Situace je vážná. Tak vážná, že se nikdo, ani Jiří Paroubek, po vyhraných krajských a senátních volbách, nežene k vládě, na jejíž triko dopadnou všechny negativní projevy ochlazení ekonomiky. Problémy světové a evropské ekonomiky budou trvat a v příštím roce se ještě prohloubí. Náš bankovní systém je zdravý a i díky naší stabilizaci veřejných financí se nás finanční krize přímo nedotkla. Dotkne se nás však nepřímo. Recese evropské ekonomiky přináší pokles poptávky. To je špatná zpráva pro Českou republiku, která v zemích EU realizuje 85 procent svého exportu. Jsou ohrožena pracovní místa a lidé mají právem obavy z budoucnosti.
18 XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5. 7. PROSINCE 2008 Není divu, že ČSSD se do vlády nechce a že pokud by na to přišlo, uvítala by jakýsi kabinet odborníků, který by řídila ze zákulisí. A pak předčasné volby ještě v době, kdy by frustraci lidí ze světové krize mohla směrovat na ODS. Popřípadě by nechala u moci menšinový kabinet ODS až do konce volebního období. Víme ale za jakých podmínek? Na takových scénářích se chceme podílet? Nejednotní? Rozhádaní? Nechci se podílet na scénářích, které by likvidovaly nejen šance ODS na dlouhá léta, ale i naděje občanů na minimalizaci dopadů krize. Případná dohoda na dílčích řešeních s opozicí musí být součástí mandátu jakéhokoli nového vedení ODS. Ta cena je vysoká a my to přece víme. Nemáme dnes žádné dobré, dopředu vítězné řešení. Na jedné straně jsme jedinou silou, která může občanům nabídnout solidní záruky a návod pro překonání krize. Jsme jedinou silou, která k tomu má know-how a která k tomu má odvahu. O to větší je naše odpovědnost k občanům i k výsledkům naší tvrdé a těžce zaplacené dvouleté reformní práce. Zužitkovat je můžeme pouze za podmínky, že zůstaneme ve vládě a že nám do toho ČSSD bude mluvit málo, nebo vůbec. Přesto, nebo právě proto, nemůže být vláda tou nejvyšší prioritou za každou cenu. Nejvyšší prioritou přece musí být jednota strany a šance na příští vítězství. Na straně druhé můžeme kromě řešení krize rovněž exekutivně naplňovat naše priority: boj s korupcí a malý a levný stát. Pro splnění těchto slibů můžeme a musíme udělat daleko více, než jsme stihli doposud. I proto bychom potřebovali, pokud možno, dokončit volební období. Nepopulární reformy máme za sebou a bylo by hrubou chybou dobrovolně odejít od práce teď, kdy jsou před námi změny, které nejsou kontroverzní a pro občany mají jednoznačné znaménko plus. Co je nejméně špatným řešením? Má někdo z Vás nějaké geniální řešení? Sem s ním! Zvlášť se tu ještě zmíním o zahraniční politice. Ne proto, že by potřebovala změny. Ale proto, že náš budoucí úspěch závisí do značné míry na tom, že ji nezměníme. Minulý XVIII. Kongres přijal v oblasti zahraniční politiky čtyři usnesení. Za prvé schválil postup při jednáních o Reformní smlouvě. Za druhé žádal posouzení Reformní smlouvy ústavním soudem. Za třetí podpořil umístění protiraketové obrany na českém území. Všechna tato usnesení plníme. Pokud vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, splníme jistě i to čtvrté a budeme využívat všech nových možností, jako je obousměrná flexibilita či žlutá karta k ochraně zájmů České republiky. Zahraniční politika patří k významným úspěchům této vlády. I když nemá velký význam pro domácí volby, má o to větší význam coby záruka naší svobody, bezpečí a prosperity. Odmítám zahraniční politiku chápat jako vyzobávaní rozinek, akcentovat jen to, co se právě hodí a měnit názor podle situace. Koláč se také jí celý a není možné po vyjedených rozinkách nechat ostatním okoralé těsto. Česká zahraniční politika se pevně opírá o tři nohy: euroatlantickou, evropskou a sousedskou. Jak známo, tři body tvoří rovinu, a tak také klopýtnutí kterékoli
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS 19 z oněch tří noh nás dostává na šikmou plochu. Zejména nás vystavuje velmocenskému tlaku Ruska. Ať již geopolitickému, geostrategickému či ekonomickému a energetickému, tedy zahraničně-politickému. Euroatlantická vazba je základem naší bezpečnosti. Ale má i svůj ekonomický rozměr. A nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, je hodnotovou kotvou, svorníkem naší civilizace. Díky tomu, že si uvědomujeme význam euroatlantické vazby, byli jsme schopni vyjednat s USA zrušení víz. Samostatně a v podstatě navzdory Evropské unii. Nakonec jsme však otevřeli cestu i pro ostatní evropské země. Členství v Evropské unii má pro nás zejména ekonomický význam. Ale rovněž rozšiřuje prostor naší svobody. Což jsme dokázali při úspěšném vyjednávání vstupu do Schengenského prostoru. Dobré sousedské vztahy jsou naprostou nezbytností bez ohledu na členství v dalších multilaterálních organizacích, v NATO a EU. Proto jsme vyvinuli takové úsilí zklidnit situaci ohledně Temelína, který je neuralgickým bodem vnitřní politiky Rakouska. A podařilo se nám ulomit ty nejextrémnější hroty. Avizovaná politika nové rakouské vlády je v tomto směru maximem možného. Prospěch nám přináší také spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky a s pobaltskými zeměmi, která se soustředí na hledání praktické shody a vzájemné podpory při debatě v rámci EU. Konkrétně se ještě zmíním o třech aktuálních bodech zahraničně politické agendy. Tím prvním je radar. Musím tu zdůraznit, že jsme jedinou českou politickou stranou, pro kterou je prosazení protiraketové obrany zásadní. Lidovci proti ní nic nemají, ale neberou ji jako osudové téma. Zelení k ní mají stejné výhrady jako my k Lisabonské smlouvě. Socialisté jsou proti od té doby, kdy to vyšlo v průzkumech a budou proti do té doby, dokud budou v opozici. Komunisté odmítají americké vojenské zařízení ze zásady. Fakt, že jsme v menšině, nijak neoslabuje naše přesvědčení, že jde o správnou věc a i nadále uděláme vše pro to, aby radar prošel. Druhým tématem je Lisabonská smlouva. Té se musím věnovat poněkud obšírněji. Začnu tím, na čem se shodneme. Za prvé se všichni jistě shodneme na tom, že odmítáme posilování federalistických prvků EU, že odmítáme proces oslabování národních států a posilování centra, že odmítáme tendence k uzavírání Unie. Za druhé se všichni jistě shodneme na tom, že naopak chceme Evropu flexibilní, svobodnou, otevřenou. Na čem se neshodneme a o čem proběhne na tomto kongresu spor, je to, zda upřednostníme negativní, či pozitivní přístup. Zda je pro nás prioritou to, co odmítáme. Nebo to, co chceme prosadit. My se tu nepotřebujeme přít o principy naší evropské politiky. Dělí nás pouze názor na to, jaké prostředky zvolit k jejich naplňování. To pouze říkám v uvozovkách. Když chybí věcné důvody, jak se vůči sobě navzájem vymezit, pak i spor o prostředky může přerůst ve spor fatální. K Evropské unii můžeme přistupovat buď aktivně, nebo pasivně. Přičemž pasivita může mít dvojí podobu. Lze buď pasivně přijímat vše, co z Bruselu přijde jako neměnný fakt, nebo naopak zvolit formu pasivní rezistence. Aktivní přístup