2Ad 39/2015-27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.P., bytem v X, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2015, č.j. MPSV-UM/6998/15/4S-JČK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 6. 2015, č.j. MPSV-UM/6998/15/4S-JČK a rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2015 č.j. 16366/2015/CKR s e z r u š u j í pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud ) obdržel dne 17. 6. 2015 žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 6. 2015, č.j. MPSV-UM/6998/15/4S-JČK, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno
Pokračování - 2-2Ad 39/2015 rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2015, č.j. 16366/2015/CKR, kterým byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí. Žalobce v žalobě nejprve shrnul skutkové okolnosti dané věci, když uvedl, že dne 5. 6 2013 podal žádost o dávky v hmotné nouzi. Učinil tak v době, kdy na jeho majetek byl prohlášen konkurz a byl uznán osobou v hmotné nouzi. Součástí žádosti byla též nájemní smlouva na byt A4, která byla následně nahrazena smlouvou o nájmu na byt A6, který byl pro žalobce finančně dostupnější. V této době žalobce získal půjčku ve výši 30.000 Kč, jejímž prostřednictvím uhradil náklady na bydlení za období měsíce listopad a prosinec roku 2013 a měsíce ledna a února roku 2014. V důsledku této půjčky bylo správním orgánem prvního stupně rozhodnuto o odejmutí příspěvku na živobytí žalobce, k čemuž došlo dne 1. 3. 2014. Prvostupňové rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí bylo potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím. Uvedený postup shledal žalobce nesprávným, správní uvážení vedoucí k odejmutí příspěvku bylo učiněno v rozporu se zákonem, neboť půjčka, která byla žalobci k jeho žádosti poskytnuta, byla nesprávně označena jako příjem žalobce, započitatelný jako jeho majetek. Žalobce v době, kdy o půjčku požádal, neměl jinou možnost, neboť pokud by finance z této půjčky nezískal, hrozila by mu ztráta bydlení a neměl by dostatečné prostředky na živobytí. Z uvedených důvodů bylo žalobcem závěrem navrhnuto napadené rozhodnutí zrušit a výplatu dávek povolit. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření k této žalobě se žalovaný ztotožnil se závěry prvoinstančního orgánu, týkající se zápočtu půjčky žalobce jako jeho majetku do výpočtu dávky příspěvku na živobytí. Správní orgán prvního stupně přistoupil k zápočtu pouze části půjčky, odpovídající třem měsícům živobytí osoby, tedy částky 10.230 Kč. Správní orgán prvního stupně vyslovil rovněž správní uvážení týkající se nájemního bydlení žalobce, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce obývá nebytové prostory a z tohoto důvodu nebyly zohledněny přiměřené náklady na bydlení. Nová nájemní smlouva, na kterou žalobce ve správním řízení poukazoval, nebyla v odvolacím řízení zohledněna, neboť k jejímu uzavření došlo dne 1. 11. 2014, přičemž odvolací řízení se vztahuje na období od 1. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že částka 10.230 Kč, představující majetek žalobce půjčku odpovídající posuzovaným třem měsícům živobytí osoby, je částkou přesahující dvojnásobek životního minima žalobce, nebyly v případě žalobce naplněny podmínky pro poskytnutí příspěvku na živobytí. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že je to právě prvostupňový orgán, který zapříčinil žalobcovu finanční nouzi, která vyústila v žádost o půjčku. Pokud by prvostupňový orgán nezastavil dávky příspěvku na živobytí v rozporu se zákonem, tedy od 1. 11. 2013 a až následně nezahájil v prosinci 2013 řízení, nemusel by si žalobce zajišťovat zdroj potřebných prostředků pro záchranu před zhoršením svého majetkového stavu půjčkou, kterou bude muset vrátit věřiteli společně s úroky. Půjčka v daném případě netvoří majetek žalobce, ale představuje zhoršení jeho postavení. Tuto půjčku navíc nelze započítávat jako majetek žalobce ani fiktivně s ročním zpožděním (rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno až po roce od zahájení řízení). Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2014 č.j. MPSV-UP/188857/14/HMN byla žalobci zastavena výplata dávek pomoci
Pokračování - 3-2Ad 39/2015 v hmotné nouzi příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo žalovaným rozhodnuto dne 12. 3. 2014 pod č.j. MPSV- UM/2334/14/4S-JČK tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2014 č.j. 27300/2014CKR byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo žalovaným rozhodnuto dne 10. 7. 2014 pod č.j. MPSV-UM/8424/14/4S-JČK tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2014 č.j. 49792/2014/CKR byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo žalovaným rozhodnuto dne 5. 1. 2015 pod č.j. MPSV-UM/21/15/4S-JČK tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Dne 10. 2. 2015 byl žalobci vyplacen příspěvek na živobytí za měsíce listopad 2013, prosinec 2013, leden 2014 a únor 2014. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky ze dne 25. 3. 2015 č.j. 16366/2015/CKR byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí, a to od 1. 3. 2014. Důvodem odejmutí dávky byla změna majetkových poměrů žalobce, který prostřednictvím Prohlášení žadatele ze dne 11. 8. 2014 uvedl, že v období od 1. 11. 2013 do 1. 8. 2014 si zajistil finanční prostředky půjčkou. Toto své tvrzení žalobce doložil dne 20. 8. 2014 potvrzením o vypůjčené finanční hotovosti ve výši 30.000 Kč ze dne 18. 2. 2014. Půjčky a úvěry jsou zohledňovány pro nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Vzhledem k tomu, že žalobce za období měsíce listopad 2013, prosinec 2013 a leden 2014 neobdržel dávku příspěvku na živobytí, byla zohledňovaná finanční částka pokrácena o částku živobytí za tyto tři kalendářní měsíce, tj. 10.230 Kč. V průběhu správního řízení bylo dále zjištěno, že žalobce obývá nebytové prostory, z tohoto důvodu nedošlo k zohlednění přiměřených nákladů na bydlení. Finanční hotovost žalobce činila v únoru roku 2014 částku 19.770 Kč, tedy více než pětinásobek částky na živobytí v případě žalobce. Současně žalobce pobíral příspěvek na bydlení ve výši 4.005 Kč měsíčně, ze kterého hradil náklady spojené s bydlením. Sociální a majetkové poměry žalobce v rozhodném období zaručovaly dostatečné zajištění výživy a ostatních potřeb, z tohoto důvodu žalobce pro dané období není považován za osobu v hmotné nouzi. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 31. 3. 2015 podáno odvolání. Z obsahu tohoto odvolání vyplývá, že žalobce v únoru roku 2015 obdržel peněžní poukázku na částku 13.640 Kč s tím, že bez bližší specifikace k této částce bylo uvedeno, že se jedná o sociální dávky. V březnu roku 2015 obdržel žalobce rozhodnutí o odnětí příspěvku na živobytí z důvodu změny majetkových poměrů. K tomuto žalobce uvedl, že ke změně těchto majetkových poměrů mělo dojít na základě půjčky, která mu byla poskytnuta. O tuto půjčku žalobce musel zažádat z důvodu zhoršení svých majetkových poměrů. K výraznému zhoršení těchto majetkových poměrů došlo díky zdlouhavému řízení před správními orgány, které mu opakovaně dávku příspěvku na živobytí odnímaly, přičemž na základě odvolání žalobce byla tato rozhodnutí nadřízeným orgánem následně rušena. Žalobce v důsledku této skutečnosti nebyl schopen hradit své každodenní závazky a celou situaci musel řešit
Pokračování - 4-2Ad 39/2015 půjčkou. Odejmutí dávky z důvodu svého zadlužení považuje žalobce za nepřijatelné a nesmyslné. Od 1. 10. 2014 navíc žalobce ztratil též právní nárok na bydlení, a to v důsledku insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek. Správní orgány trestají žalobce z toho důvodu, že si sám zajistil finanční zdroje poté, co mu byly dávky odňaty. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí dne 1. 6. 2015, č.j. MPSV-UM/6998/15/4S-JČK tak, že prvoinstanční rozhodnutí bylo částečně změněno, a to tak, že za slova 44 odst. 1 a 7 se vkládají slova a 3 odst. 4, ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dle ust. 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, který část půjčky žalobce započítal jako majetek žalobce a tuto částku pak vyhodnotil jako využití majetku při výpočtu dávky příspěvku na živobytí. Částka, která byla takto při výpočtu dávky zohledněna, odpovídá živobytí žalobce za rozhodné období (listopad a prosinec roku 2013 a leden roku 2014). Úřad práce tak z půjčky ve výši 30.000 Kč odečetl částku 10.230 Kč, odpovídající třem měsícům živobytí osoby. Finanční hotovost žalobce v měsíci únor roku 2014 činila 19.770 Kč, tedy více než pětinásobek částky živobytí osoby. Správní orgán prvního stupně řádně zdůvodnil i skutečnost, z jakého důvodu nedošlo v případě žalobce k zohlednění přiměřených nákladů na bydlení. Žalovaný se dále ztotožnil se závěry žalobce o neúměrně dlouhém řízení o dávce příspěvku na živobytí, avšak skutečnost, že žalobce řešil celou situaci půjčkou, může správní orgán zohlednit při vyhodnocení nároku na dávku příspěvku na živobytí. Součástí správního spisu je dále smlouva o nájmu bytu ze dne 23. 5. 2013, jejímž předmětem je pronájem bytové jednotky č. A6, bytu 1 + 1 v budově č. p. 298 v k. ú. Český Krumlov. Pronájem byl touto smlouvou stanoven na dobu neurčitou s měsíčním nájemným ve výši 4.054 Kč a s měsíčními zálohami za služby spojenými s užíváním bytu ve výši 4.658 Kč. Z výpočtového listu, který je součástí této smlouvy, vyplývá, že se žalobce zavázal k úhradě za užívání bytu v celkové výši 8.712 Kč (nájem v částce 5.008,63 Kč + služby v částce 4.658 Kč). Z příjmového dokladu ze dne 31. 10. 2013 vyplývá, že žalobce k tomuto dni uhradil pronajímateli bytu částku 8.712 Kč. Ze sdělení společnosti Albixial s. r. o. ze dne 18. 11. 2013 vyplývá, že tato společnost nemá se žalobcem uzavřený pracovněprávní vztah, když tento vykonává pouze funkci nepsaného správce objektu. Žalobce dlouhodobě obývá byt č. 7, výše záloh je dána dvěma přímotopy a bojlerem na teplou vodu. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce bylo zjištěno, že žalobce má na dobu neurčitou uděleno živnostenské oprávnění s předmětem Projektová činnost ve výstavbě, Provádění staveb, jejich změn a odstraňování a Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej kromě obchodních činností uvedených v příloze č. 1 a 3 zákona č. 455/1991 Sb.. Z příjmového dokladu vystaveného dne 31. 12. 2013 vyplývá, že žalobce uhradil za měsíce říjen, listopad a prosinec roku 2013 nájemné bytu ve výši 8.712 Kč měsíčně.
Pokračování - 5-2Ad 39/2015 Z dohody o provedení práce ze dne 6. 2. 2014 vyplývá, že se žalobce pro svého zaměstnavatele paní A.F. zavázal do 28. 2. 2014 vykonat a práci výpomocného pracovníka k úklidu podlah a rohoží v budově prodejny ELEKTROSPRINT, a to za odměnu 1.200 Kč. Z potvrzení vystaveného dne 12. 8. 2014 Ing. P.Ch. vyplývá, že tento poskytl žalobci tři půjčky: dne 18. 2. 2014 částku 30.000 Kč, dne 17. 4. 2014 částku 45.000 Kč a dne 30. 7. 2014 částku 45.000 Kč, a to s dobou splatnosti do 30. 9. 2014. Z přehledu příjmů a výdajů předloženého žalobcem úřadu práce dne 6. 2. 2015 se podává, že žalobce má pronajatý byt v Českém Krumlově, Hřbitovní č. p. 295, kde platí měsíční nájemné ve výši 8.712 Kč. Poslední dávku příspěvku na živobytí žalobce obdržel za měsíc říjen 2013. Z úředního záznamu úřadu práce ze dne 10. 2. 2015 vyplývá, že objekt, k němuž má žalobce nájemní vztah, nesplňuje podmínky definice bytu, neboť se jedná o nebytový prostor. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V nyní projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí správních orgánů, kterými mu byla odejmuta od 1. 3. 2014 dávka příspěvku na živobytí. Ve zkratce lze konstatovat, že žalobce prostřednictvím žaloby namítá nesprávný postup správních orgánů, které mu dávku odňaly z důvodu změny jeho majetkových poměrů, ke které došlo díky finanční půjčce. K této půjčce však žalobce musel přistoupit z důvodu zdlouhavého řízení před správními orgány, které mu od 1. 11. 2013 odejmuly dávku příspěvku na živobytí. Žalobce tak od této doby neměl možnost řádně hradit své závazky, a to především nájemné bytu, a z tohoto důvodu byl nucen celou situaci řešit půjčkou. Ke změně majetkových poměrů tak došlo v důsledku postupu správních orgánů, které mu následně po několika zrušujících rozhodnutích nadřízeného správního orgánu uhradily částku 13.640 Kč, a to za měsíce listopad 2013, prosinec 2013, leden 2014 a únor 2014. Z průběhu správního řízení bylo zjištěno, že krajská pobočka úřadu práce žalobci dne 9. 1. 2014 zastavila výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Toto rozhodnutí bylo žalovaným dne 12. 3. 2014 zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Dalším rozhodnutím krajské pobočky úřadu práce ze dne 12. 5. 2014 byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo žalovaným rozhodnutím ze dne 10. 7. 2014 zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Následným rozhodnutím krajské pobočky úřadu práce ze dne 8. 10. 2014 byla žalobci odejmuta dávka příspěvku na živobytí, a to ode dne 1. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě něhož bylo prvostupňové rozhodnutí dne 5. 1. 2015 zrušeno a věc byla správnímu orgánu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Dne 10. 2. 2015 byl žalobci vyplacen příspěvek na živobytí za měsíce listopad 2013, prosinec 2013, leden 2014 a únor 2014. Podle ust. 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi se osoba nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ( 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí ( 24), přičemž si
Pokračování - 6-2Ad 39/2015 nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo. Taková osoba má podle 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nárok na příspěvek na živobytí, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob ( 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. Výše příspěvku na živobytí činí, není-li dále stanoveno jinak, za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí osoby a příjmem osoby, není-li osoba společně posuzována s jinými osobami, nebo částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob ( 23 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Částka živobytí se pak odvíjí od existenčního či životního minima, jak vyplývá z 24 a násl. zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle ust. 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi v odůvodněných případech určit, že osobou v hmotné nouzi není osoba, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb. Podle ust. 11 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi se při posuzování nároku na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení zjišťuje, s výjimkami uvedenými v odst. 4 a 5, zda mají osoba a další s ní společně posuzované možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Dle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení se zvýšením příjmu vlastním přičiněním rozumí zvýšení prodejem nebo jiným využitím majetku. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce získal dne 18. 2. 2014 půjčku ve výši 30.000 Kč. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že žalobci byla odňata dávka - příspěvek na živobytí - z důvodu změny jeho majetkových poměrů spočívající v navýšení jeho příjmů o částku 19.770 Kč, představující půjčku ve výši 30.000 Kč poníženou o částku 10.230 Kč (sestávající z trojnásobku životního minima, která žalobci nebyla vyplacena za měsíce listopad 2013, prosinec 2013 a leden 2014). Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí pouze obecně konstatoval, že v případě žalobce došlo k navýšení jeho příjmů o částku 30.000 Kč, představující finanční půjčku. Tato skutečnost vedla ke změně majetkových poměrů žalobce, v důsledku které žalobce přestal být osobou v hmotné nouzi a z tohoto důvodu došlo k odejmutí příspěvku na živobytí. K žalobcem obývaným prostorům bylo správním orgánem konstatováno, že v rozhodném období žalobce obýval nebytový prostor, který nesplňuje definici bytu ve smyslu ust. 4 odst. 2 zákona o hmotné nouzi a nelze tudíž zohlednit přiměřené náklady žalobce na bydlení. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se závěry správního orgánu ohledně zhodnocení možnosti využití majetku v podobě finanční půjčky. Upozornil však na skutečnost, že prvoinstanční správní orgán pokrátil takto nabytý majetek o více, než činí dvojnásobek životního minima (srov. ust. 322 odst. 2 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Žalovaný se ztotožnil s tvrzením žalobce ohledně neúměrně dlouhé délky správního řízení, což může vést ke zhoršení majetkových poměrů žalobce, nicméně získanou půjčku lze hodnotit jako získaný majetek, který je třeba zohlednit pro výpočet dávky příspěvku na živobytí. Ve vztahu k nově uzavřené nájemní smlouvě ze dne 1. 11. 2014 žalovaný konstatoval, že nemůže být
Pokračování - 7-2Ad 39/2015 pokladem odvolacího řízení, neboť odvolací řízení se váže k období od 1. 3. 2014, tedy k období před uzavřením nájemní smlouvy. Krajský soud se se shora uvedenými závěry správních orgánů neztotožnil. Z průběhu správního řízení vyplynulo, že žalobci byla od 1. 11. 2013 zastavena výplata dávek příspěvku na živobytí. Od této doby dávky žalobci vypláceny nebyly. Žalobce se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opakovaně úspěšně odvolával, přičemž až dne 10. 2. 2015 byl žalobci vyplacen příspěvek na živobytí ve výši 13.640 Kč, a to za měsíce listopad 2013, prosinec 2013, leden 2014 a únor 2014. Vzhledem k tomu, že žalobci po dobu správního řízení, kdy byla prvoinstanční rozhodnutí krajské pobočky úřadu práce rušena a tento správní orgán o nároku žalobce na dávku pomoci v hmotné nouzi opakovaně rozhodoval, nebyla dávka vyplácena a on neměl jiný příjem, který by mu zajistil uspokojení jeho základních potřeb, přistoupil žalobce k finanční půjčce. Žalobce tedy až prostřednictvím zapůjčené finanční hotovosti měl možnost zajistit svou výživu a uspokojení svých základních osobních potřeb. Neúměrně zdlouhavé správní řízení, kdy správní orgány od listopadu 2013 do února 2014 nebyly schopny řádně rozhodnout o žádosti žalobce na dávku příspěvku v nezaměstnanosti, nelze žalobci přičítat k tíži. Žalobce po celou tuto dobu zjevně neměl jinou možnost, jak si finanční prostředky pro svou obživu obstarat a z tohoto důvodu byl nucen přistoupit na půjčku. V důsledku této krajní situace pak žalobce je nucen kromě finančního obnosu představujícího samotnou půjčku, uhradit věřiteli též dlužný úrok ze zapůjčených částek. Správní orgány zcela rezignovaly na konkrétní zhodnocení případu žalobce, když se nijak nezabývaly jeho celkovou majetkovou situací, nezkoumaly, z jakého důvodu byl žalobce nucen přistoupit k půjčce. Ve správním řízení bylo pouze obecně konstatováno, že na základě půjčky došlo ke změně majetkových poměrů žalobce a z tohoto důvodu žalobce již není osobou v hmotné nouzi. Takový postup nelze považovat za správný. Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 31. 5. 2006 č.j. 6Ads 43/2005 51 (všechna poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) zabýval ústavními aspekty odnětí dávky v hmotné nouzi, tyto závěry lze beze zbytku vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Při posuzování podmínek pro odejmutí dávky v hmotné nouzi nelze odhlédnout od ústavní direktivy, která zní: stát je povinen zajistit takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek v situaci, kdy je kdokoliv v hmotné nouzi. Pokud takovou pomoc stát zajistit odepře, pak jde o situaci, kterou z hlediska osoby nacházející se v této situaci nutno posuzovat doslova jako 'ultima ratio'; jestliže je tento výraz v diplomatické řeči užíván k vyjádření faktu přerušení diplomatických styků, zde dává stát najevo, že s takovou osobou 'přerušuje' přátelský a napomáhající kontakt, neboť se dopustila takových zákonem definovaných jednání či opomenutí, že si prostě pomoc nezaslouží. Pokud pak zákon takový stav 'ultima ratio' připouští, musí se tak dít za podmínek, jež jsou definovány naprosto jasně a přehledně, logicky právně bezchybně a ve všech souvztažnostech právního řádu ( ). V nyní projednávané věci však správní orgány shora nastíněným požadavkům nedostály, neboť provedly pouze formální interpretaci zákona, přičemž rezignovaly na pečlivé zvážení konkrétních okolností daného případu, které jsou pro nyní projednávanou věc rozhodující. Výklad na věc dopadajících ustanovení nesplňuje základní kritéria přiblížení se smyslu a účelu právní úpravy, byť se správní orgány zjevně snažily zamezit možnosti zneužití systému sociálních dávek. Za odůvodněný případ ve smyslu ust. 3 odst. 4 zákona o hmotné nouzi lze považovat typicky situaci,
Pokračování - 8-2Ad 39/2015 kdy žadatel o dávku v hmotné nouzi sdělí správním orgánům neúplné či zkreslené údaje (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2013 č.j. 4Ads 127/2012 34). Zde však správní orgány aplikovaly ust. 3 odst. 4 zákona o hmotné nouzi v situaci tak, že bez dalšího dospěly k závěru, že v případě žalobce došlo ke zlepšení majetkové situace a tento tudíž přestal být osobou v hmotné nouzi. Správní orgány učinily tento závěr, aniž by zkoumaly konkrétní okolnosti dané věci. K existenci soukromých závazků osob v hmotné nouzi (v nyní projednávané věci se jedná o půjčku žalobce) je třeba přihlížet v souvislosti s účelem zákona a v kontextu konkrétních skutkových okolností. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2014 č.j. 6Ads 97/2013 6) Právní názor správních orgánů promítnutý do odůvodnění rozhodnutí nelze považovat za udržitelný. Správní orgány v podstatě tvrdí, že jakmile osoba, která pobírá přiznané dávky hmotné nouze a které tyto dávky byly následně odejmuty a ona proti těmto rozhodnutím o odejmutí brojí opravnými prostředky, v důsledku čehož dojde k neúměrně dlouhému správnímu řízení, přistoupí k řešení celé situace půjčkou, ztrácí tím automaticky právo na tyto dávky, neboť díky této půjčce došlo ke zlepšení jejích majetkových poměrů. Takový obecný a kategorický závěr učinit nelze. Správní orgány jsou povinny zvážit a zabývat se konkrétními skutkovými okolnostmi dané věci a až po jejich důkladném zvážení rozhodnout, zda jsou v daném případě naplněny podmínky ust. 3 odst. 4 zákona o hmotné nouzi. V nyní projednávané věci však správní orgány na přezkum skutkových okolností dané věci zcela rezignovaly a pouze v obecné rovině konstatovaly, že se díky půjčce majetkové poměry žalobce změnily a on tudíž již na dávku pomoci v hmotné nouzi nemá nárok. Za dané situace nelze vyloučit, že se žalobce do hmotné nouze dostane opakovaně, čemuž svědčí i fakt, že je povinen věřiteli uhradit i dlužný úrok. Pokud by tedy opětovně zažádal o dávku příspěvku na živobytí, tato by mu prvostupňovým správním orgánem přiznána nebyla a žalobce by následně byl úspěšný u odvolacího správního orgánu, čímž by došlo k průtahu správního řízení, žalobci by zřejmě nezbylo, než svou finanční situaci po dobu řízení o jeho žádosti o dávku řešit opětovně prostřednictvím půjčky. Krajskému soudu tedy nezbývá, než konstatovat, že zdlouhavý průběh řízení před správními orgány o žádosti žalobce o přiznání dávky příspěvku na živobytí, nemůže být přičítán k tíži žalobce. Správní orgány se měly v řízení řádně zabývat konkrétními okolnostmi dané věci a tyto závěry poté promítnout do odůvodnění svých rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění, z nichž vycházely správní orgány ve správním řízení, neodůvodňovaly aplikaci ust. 3 odst. 4 zákona o hmotné nouzi. Správní orgány by napříště měly postavit najisto majetkové poměry žalobce včetně jeho závazků, přičemž by měly zvlášť dbát na původ a důvod vzniku těchto závazků. Při rozhodování o poskytnutí příspěvku na živobytí se prioritně zkoumá, zda se osoba nachází v hmotné nouzi, přičemž se též zjišťují její celkové sociální a majetkové poměry (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011 č.j. 4 Ads 54/2011-76). V této souvislosti krajský soud rovněž poukazuje na pochybení správního orgánu prvního stupně, který při stanovení příjmu žalobce za měsíc únor roku 2014 určil tento příjem v částce 19.770 Kč. K této částce dospěl správní orgán po odečtení částky 10.230 Kč, představující trojnásobek životního minima (3.410 Kč za měsíce listopad 2013, prosinec 2013 a leden 2014) od půjčky žalobce ve výši 30.000 Kč. Tento postup však koliduje s ust. 322 odst. 2 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Možnost zvýšení příjmu využitím majetku se bere v úvahu, jestliže tyto peněžité prostředky nepodléhají výkonu rozhodnutí. Výkonu rozhodnutí dle uvedeného ustanovení však nepodléhají hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce, tedy dvojnásobku částky 3.410 Kč. S ohledem na dikci
Pokračování - 9-2Ad 39/2015 tohoto ustanovení je zřejmé, že správní orgán při stanovení majetkové situace žalobce za měsíc únor roku 2014 vycházel z nesprávně stanovené částky ve výši 19.770 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud dle 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení a současně v souladu s ust. 78 odst. 3 s. ř. s. přistoupil rovněž ke zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť shora uvedené pochybení lze konstatovat již v řízení před prvoinstančním správním orgánem. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, ovšem žádné náklady řízení mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žalobci se právo náhradu nákladů řízení nepřiznává. Podle ust. 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. prosince 2015 Samosoudkyně Mgr. Helena Nutilová v. r.
Pokračování - 10-2Ad 39/2015 Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava