Neoprávněné užití autorského díla

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Dita Bustová Neoprávněné užití autorského díla Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petra Žikovská Katedra: Ústav autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): listopad 2008 0

Prohlášení diplomanta o původnosti diplomové práce Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. Dita Bustová 1

Obsah ÚVOD... 3 SOUČASNÁ OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV V ČESKÉ REPUBLICE... 5 Vymezení základních autorskoprávních pojmů...5 Právní prostředky ochrany...10 Prameny právní úpravy autorského práva v České republice...16 Mezinárodní, evropské a národní právo...16 Prostředky ochrany...20 Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví...20 Autorský zákon k novele autorského zákona...23 OSŘ k novele občanského soudního řádu...23 Nekalá soutěž...24 AKTUÁLNÍ OTÁZKY A PROBLÉMY... 25 Knihovny a digitální díla...25 Právní aspekty P2P sítí...26 Odpovědnost za sdílení souborů v peer-to-peer sítích podle českého práva 28 Počítačové programy...31 Copyleft...32 DIGITÁLNÍ SPRÁVA PRÁV (dále jen DRM )... 34 Technické prostředky ochrany autorských práv (jeden ze tří elementů DRM)...37 Mezinárodní úprava technických prostředků...38 Evropská úprava...38 Česká úprava...42 Závěr k technickým opatřením...43 PROJEKT CREATIVE COMMONS... 44 ZÁVĚR... 57 SEZNAM POUŽITÝCH DĚL A WEBOVÝCH ZDOJŮ... 59 RESUMÉ... Chyba! Záložka není definována. SEZNAM KLÍČOVÝCH SLOV... 62 2

ÚVOD Pro téma své diplomové práce jsem si vybrala aktuální výseč problémů z oblasti autorského práva. Tato oblast práva duševního vlastnictví je zajímavá například tím, že téměř každý se během svého života staneme autorem, ač si to ani neuvědomí. Vymyslíme báseň či napíšeme diplomovou práci a tím šíříme své myšlenky. Navíc je v současnosti autorské právo důležitějším odvětvím průmyslu, než tomu bylo dříve a zájem na efektivní ochraně práva autorského roste. 1 Změnu situace pro autory přinesl taktéž současný digitální věk, kde digitální technologie umožňují digitalizaci děl, jejich následný snadný přenos informačními sítěmi a rozmnožování bez snížení kvality, což se týká především textových a hudebních děl, ale stále více s rozvojem techniky také audiovizuálních děl 2. Bez ochrany, kterou poskytují autorům autorskoprávní předpisy (na mezinárodní, evropské i národní úrovni) by sice mnoho autorů tvořit nepřestalo, jistě by se ale našli i tací autoři, kteří by nenašli ekonomický smysl ve tvořivé činnosti pokračovat. Kontrolu autora nad svým dílem umožňuje v českém právu (systém kontinentální, na rozdíl od tzv. systému copyright) koncept majetkových práv autora. Nejvýznamnějším majetkovým právem autora je právo dílo užít, tedy v českém autorském zákoně demonstrativně vymezené způsoby užití, která jsou vyhrazena pouze autorovi (např. rozmnožování díla, zpřístupňování díla veřejnosti apod.) V současné praxi dochází k pronásledování nového fenoménu umožněného technickým pokrokem - internetových porušitelů autorského práva za porušení práva na rozmnožování díla či práva na zpřístupnění díla. Vezmeme-li za příklad film či hudební soubor, který si uživatel stáhne do svého počítače, vytvoří tím rozmnoženinu, a tudíž dílo užije. Navíc může tuto kopii zpřístupnit jiným uživatelům sítě Internet (problematika P2P) a tím i dílo rozšiřuje. Tento fenomén je natolik rozšířen, že klasická ochrana autorských práv se stává neudržitelnou. Ať již se autoři cítí být poškozováni na svých právech či uživatelé omezováni ve svém užívání (a kreativitě). 1 Srovnej Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO, Linde Praha, a.s., 2004, str.68 2 Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO, Linde Praha, a.s., 2004, str.68 3

Na konci této diplomové práce jsou načrtnuty dvě odlišné cesty dalšího možného směřování ochrany autorských práv, a to jednak tzv. DRM systém (snažící se udržet stávající systém autorských práv) a za druhé tzv. Creative Commons licence (nové, liberální pojetí autorských práv). Jelikož technický pokrok zastavit nelze, právníci a programoví odborníci se snaží vyvinout tzv. technické prostředky ochrany autorských práv, které by současnému snadnému porušování autorských práv zabránily. Zdá se to však být úkol těžší, než se zprvu zdálo. Proto se začíná psát a mluvit o tzv. Creative Commons licencích, volnějšímu přístupu k autorským právům. Kolik alternativních řešení však ještě vznikne a které se nakonec ujme v praxi, uvidíme jistě v blízké budoucnosti. 4

SOUČASNÁ OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV V ČESKÉ REPUBLICE Vymezení základních autorskoprávních pojmů AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo je (vedle průmyslových práv) jednou ze dvou oblastí práv k duševnímu vlastnictví 3. Předmětem ochrany autorského práva je nehmotný statek (intangibles), který se nespotřebovává ani neničí, práva k němu trvají i po zničení, poškození či opotřebování hmotného substrátu, který je jeho nositelem. Další vlastností nehmotného statku je, že je způsobilý být kdykoli a kdekoli vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů, aniž by jeho hodnota byla snížena (např. opotřebení je vyloučeno). České autorské právo se řadí do evropského kontinentálního systému autorského práva, kde, na rozdíl od angloamerického (copyrightového) systému, vzniká ochrana autorského díla neformálně, okamžikem jeho vytvoření. Autorské právo je subsystémem soukromého práva, ačkoli obsahuje i některé veřejnoprávní rysy (kolektivní správa, veřejnoprávní sankce). V objektivním smyslu je charakterizováno jako souhrn právních norem soukromoprávní povahy upravující ochranu autorských děl. Jedná se o právo absolutní povahy působí erga omnes, tedy i proti autorovi samotnému. Oprávnění tvůrce odpovídá povinnost individuálně neurčených cizích osob zdržet se neoprávněných zásahů do oprávnění nositele autorského práva. Nepromlčitelnost práva vyplývá z osobněmajetkové právní povahy. Z funkčního hlediska se jedná o právo umělecké či vědecké tvorby. Je součástí třídy práv k výsledkům tvořivé duševní činnosti, která je součástí práv k nehmotným statkům. Jde o právo siu generis právní povahy osobněmajetkové. Základem je úprava osobněprávních vztahů, zatímco majetkoprávní vztahy jsou až na druhém místě. Subjektem autorského práva je autor, popřípadě spoluautoři. 3 Duševní vlastnictví lze pojímat jako právní a ekonomickou abstrakci, která je tvořena souhrnem různých objektivně vyjádřených ideálních předmětů, které nejsou ani věcmi v právním smyslu, ani právy, nýbrž jako nehmotné majetkové hodnoty jsou způsobilé být samostatnými předměty právních a ekonomických vztahů. In Telec, I., Tvůrčí práva duševního vlastnictví, Masarykova univerzita Brno, Doplněk Brno, 1994, str. 20 5

Přímým objektem autorskoprávní úpravy jsou vztahy vznikající z tvůrčí duševní činnosti, které se týkají vytvoření, resp. veřejného či jiného užití uměleckých a vědeckých děl. Nepřímým objektem je autorské dílo. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění (dále jen AutZ ), se všemi svými novelami harmonizuje české autorské právo s právem Evropské unie. Vlastník autorského práva má po omezené časové období výlučné právo užívat dílo, k němuž autorská práva vlastní. Ve většině národních zákonů na ochranu autorských práv jsou tato práva k využití definována pomocí souboru restriktivních opatření týkajících se práva rozmnožování, práva veřejného provozování a dalších specifických práv. Tato výlučná práva jsou omezena souborem zákonných výjimek. Pomocí těchto výjimek se vlády snaží dosáhnout rovnováhy mezi zájmy vlastníků autorských práv a zájmem široké veřejnosti o využívání autorských děl a v neposlední řadě i o tvorbu nových děl na základě děl existujících. Hlavním cílem autorských práv je zajistit podněty pro tvořivost a napomoci zajištění dostupnosti děl pro ostatní uživatele. To znamená, že zákon zajišťuje autorovi ve většině případů ekonomickou návratnost jeho tvůrčí činnosti a dále mu dává možnost chránit své dílo před různými druhy zneužití. 4 AUTORSKÉ DÍLO Předmětem autorského práva je tedy jednotlivě určený ideální statek (autorské dílo). Tento stěžejní pojem definuje autorský zákon v generální klauzuli v 2. Je jím dílo literární, umělecké nebo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (fyzické osoby) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně (lidskými smysly) vnímatelné podobě. ( 2odst. 1 zmiňuje trojí vyšší druhové roztřídění děl, a to roztřídění na díla literární, díla vědecká a díla umělecká, ačkoli literární díla nejsou žádným samostatným třetím druhem autorskoprávně chráněných děl, ale jedná se jen o zvláštní druh děl uměleckých, jemuž je historicky i mezinárodněprávně věnována samostatná klasifikační pozornost. 5 ) Shrneme-li pojmové znaky autorského díla, jsou jimi: 4 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, In Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, str. 284 288 5 Telec, I., Autorský zákon, Komentář, C.H. Beck, 1997,str. 17 6

autorské dílo je výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti autora jako fyzické osoby (u počítačového programu, databáze a fotografie namísto jedinečnosti postačí původnost v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem, tedy je výsledkem jeho tvůrčí činnosti - 2 odst.2 AutZ) autorské dílo je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. 6 Předmětem autorského práva je tedy duševní tvořivá činnost fyzických osob, konkrétně tzv. autorské dílo. Na rozsahu, účelu, významu nebo době existence díla nezáleží. Autorské dílo je vždy individualizovaným výsledkem osobní tvůrčí činnosti konkrétní fyzické osoby, nemůže jít o pouhé druhové určení díla. Jde o hodnotu nemajetkovou, s níž jsou spojena práva osobnostního základu a některá práva majetkového základu. Na rozdíl od předchozího autorského zákona je v 2 odst. 6 AZ negativní definice autorského díla, kde autorským dílem není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a odborný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. Výčet je demonstrativní. Za autorské dílo lze považovat téměř vše. Podmínkou je, že dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti. Hranici mezi vlastním dílem a pouze předěláním jiného díla je neostrá, kriteriem je právě vnesení tvůrčí činnosti. Podle zákona nemohou nezávisle na sobě existovat velmi podobná či stejná díla. NECHRÁNĚNÁ DÍLA To jsou taková díla, která sice mají znaky autorského díla, ale ve veřejném zájmu nejsou chráněna autorským zákonem jako autorská díla. Jedná se o díla úřední (např. právní předpis, rozhodnutí, sbírka listin, státní symbol), výtvory tradiční lidové kultury a veřejné projevy. VZNIK AUTORSKÉHO PRÁVA V ČR se uplatňuje princip neformálnosti vzniku autorského díla, právo autorské vzniká tedy okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli vnímatelné podobě. 6 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.27 7

PRÁVA AUTORA Platný autorský zákon vychází, na rozdíl od předchozího zákona, z dualistické koncepce práv autora. Právo autorské tedy zahrnuje práva osobnostní a práva majetková. Osobnostní práva autora jsou spojena pouze s osobou autora a jeho smrtí de facto zanikají. 7 Výčet těchto práv najdeme v 11, který vypočítává: právo autora rozhodnout o zveřejnění svého díla, právo na autorské označení a právo na nedotknutelnost svého díla. Dále mezi ně lze zahrnout ještě: právo autora na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora ( 54) a právo na autorskou korekturu ( 56 odst. 3). K osobnostním právům se váže tzv. postmortální ochrana autorského díla. Ačkoli tedy osobnostní práva zanikají autorovou smrtí a nepřecházejí na dědice, osoby blízké či příslušný kolektivní správce mají právo uplatňovat postmortální ochranu autorského díla. Tou se rozumí, že autorské dílo po smrti autora nesmí být užito způsobem, který by snižoval jeho hodnotu, dílo musí být autorsky označeno a nikdo třetí si nesmí osobovat autorství k němu. Majetková práva autora jsou obchodovatelná na základě licenční smlouvy či podlicenční smlouvy. Trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Základní majetkové právo je: právo autora své dílo užít. Demonstrativně autorský zákon vymezuje výčet způsobů užití díla, do něhož řadí: - právo na rozmnožování díla - právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla - právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla - právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla - právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla 7 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.46 8

- právo na sdělování díla veřejnosti. Dalšími majetkovými právy jsou: právo udělit jiné osobě svolení k výkonu práva dílo užít, právo na odměnu při opětovném prodeji originálu a právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu. VÝJIMKY A OMEZENÍ AUTORSKÉHO PRÁVA Pro uplatnění a výklad výjimek a omezení práva autorského uplatňujeme tzv. třístupňový test (the Three-step test). Ten stanoví, že omezení autorského práva je dovoleno (1) pouze ve zvláštních případech, (2) pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a (3) ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora ( 29 odst.1 AutZ). Omezení autorského práva (a třístupňový test) jsou stanovena již v Revidované Bernské úmluvě 8 (dále jen RÚB ) a v Dohodě TRIPS 9. Protože kritéria trojstupňového testu jsou shodně formulována v čl. 13 TRIPS, čl. 9 odst. 2 RÚB, Internetových úmluvách WIPO, v Informační směrnici resp. v ustanovení 29 odst.1 AutZ, stává se trojstupňový test obecným pravidlem pro posouzení výjimek a omezení z autorských a souvisejících práv a interpretace provedená panelem WTO má význam dalekosáhle přesahující TRIPS, a to na úrovni mezinárodněprávní tím spíše, že je zde třeba vycházet z imanentní potřeby harmonické interpretace TRIPS, RÚB a internetových úmluv WIPO. 10 Smlouva WIPO o autorských právech z roku 1996 (vit níže) obsahuje omezení a výjimky v článku 10. Umožňuje využití původních omezení a výjimek z autorských práv také pro digitální prostředí (uložení chráněného díla v digitální podobě představuje rozmnoženinu podle článku 9 RÚB), přičemž bere v úvahu třístupňový test článku 9 odst. 2 Bernské úmluvy. Navíc umožňuje vytvoření nových výjimek a omezení odpovídajících prostředí digitálních sítí. Podle názoru profesora Telce se na legálně dovolené užití díla uplatňuje restriktivní výkladové autorskoprávní pravidlo, neboť každý takový případ je současně i zásahem do autorského práva jako práva soukromého (jeho zákonným omezením či vyloučením bez náhrady). 8 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z e dne 9. září 1886, ve znění pozdějších revizí (vyhláška č.64/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.) 9 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví ze dne 15. dubna 1994 10 Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO, 2004, Linde Praha, a.s., str.50 9

Volná užití díla uvádí AutZ v 30, 30a a 30b (podle kterého se za užití nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu) a v 31 až 39 upravuje bezúplatné zákonné licence. Zákon taxativně vypočítává tyto bezúplatné zákonné licence: Citace (citovat lze jen z díla zveřejněného a to v odůvodněné míře. Mýty o třívteřinovém výňatku z písničky pro užití v reklamě nevyplývají ze zákona a i tyto tři vteřiny by byly považovány za neoprávněné užití. 11 Dovoleným užitím autorského díla není, pokud autor vytvoří souborné dílo pouze z citátů chráněných děl.) Katalogová licence Užití díla umístěného na veřejném prostranství Úřední a zpravodajská licence Užití díla v rámci občanských a náboženských obřadů či školních představení Užití díla rozmnožením a rozšiřováním rozmnoženin (knihovní licence, licence pro zdravotně postižené, licence pro dočasné rozmnoženiny, licence pro fotografickou podobiznu, licence pro sociální zařízení) Užití díla půjčováním (knihovní licence, licence pro zdravotně postižené) Nepodstatné vedlejší užití díla Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením. K takovýmto užitím autorských děl se nevyžaduje předchozí souhlas autora a ani se autorovi neplatí odměna. Právní prostředky ochrany Novela AutZ č. 216/2006 Sb. v 40 rozšířila ochranu autora, do jehož práv bylo neoprávněně zasaženo. Dle předchozí úpravy autorovi zůstává právo na určení svého autorství, na zákaz ohrožení svého práva, na informace o původu, o způsobu a rozsahu užití neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny 11 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.62 10

díla. Nově mu přibylo právo na informace o ceně neoprávněně zhotovené rozmnoženiny a o osobách, které se neoprávněného užití díla účastní; nově definováno je právo požadovat stažení rozmnoženin, zařízení, výrobků a materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k nelegální výrobě rozmnoženin nebo napodobenin díla a právo autora domáhat se zákazu poskytovat službu, která je třetí stranou využívána k porušování jeho práv. Tedy, autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo mu zásah hrozí, má tyto nároky: Určovací (Pouze autor má nárok na podání žaloby na určení autorství. Ve vztahu k 80 písm. c) OSŘ 12 se jedná o speciální ustanovení, proto není podmínkou pro podání žaloby na určení autorství prokázání oprávněného zájmu, jako je tomu u určovací žaloby obecně.) 13 Zdržovací (Proti těm, kteří zasahují do práv autora, má autor nárok na zdržení se zásahu do jeho autorských práv. Zásah zde musí trvat nebo přinejmenším reálně hrozit.) Odstraňovací (Autor má nárok na odstranění neoprávněného zásahu do jeho práv, ohrožení práv tedy nepostačuje k uplatnění tohoto nároku. Podmínkou uplatnění tohoto nároku je, aby následky porušení trvaly, i když porušení jako takové již trvat nemusí.) 14 Satisfakční (Autorův nárok na satisfakci může mít podobu morálního zadostiučinění, zejména omluvy. Pokud se přiznání morálního zadostiučinění nejeví dostačujícím, nastupuje materiální zadostiučinění ve formě peněz.) Právo domáhat se sdělení údajů o původu, způsobu a rozsahu užití díla a totožnosti osoby, která do jeho práv zasáhla Právo na uveřejnění rozsudku, kterým byl autorovi přiznán některý ze základních nároků (uveřejnění ve sdělovacích prostředcích jde na náklady toho, kdo ve sporu neuspěl). Co se týče nároku na náhradu škody (dle 415 a násl. ObčZ 15 ) a vydání bezdůvodného obohacení, zákon opustil koncepci absolutního nároku na odměnu za každé, tj. i neoprávněné, užití díla. Namísto zaplacení odměny za neoprávněné 12 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění posledních předpisů 13 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.68 14 Kříž, J. Holcová, I. Kordač, J. Křesťanová, V. : Autorský zákon. Komentář, 2005, str. 145 15 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 11

užití díla je ten, kdo neoprávněně nakládá s dílem, povinen vydat bezdůvodné obohacení, přičemž zákon v takovém případě posiluje postavení autora a stanoví, že výše bezdůvodného obohacení činí dvojnásobek obvyklé odměny. 16 PŘESTUPKY PODLE AUTORSKÉHO ZÁKONA Neoprávněné užití autorského díla lze pokutovat až do 150 000 Kč, a to jako přestupek fyzických osob, nebo správní delikt právnických osob či podnikajících fyzických osob. SOUDNÍ SPORY Věcnou a místní příslušnost soudů k rozhodování nároků vycházejících z autorského zákona upravuje OSŘ. Jako soudy prvního stupně jsou věcně příslušné krajské soudy ( 9 odst. 2 písm. b) OSŘ). Místně příslušné budou obecné soudy účastníků řízení, proti kterým nároky směřují ( 84 OSŘ), tedy soud, v jehož obvodu je bydliště fyzické osoby nebo sídlo právnické osoby, která porušila autorské právo. PROMLČENÍ Promlčení majetkových autorských práv nastává po třech letech ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. UŽITÍ Standardní užití díla - 12 A. Užití na základě smlouvy Autorský zákon uvádí smlouvu licenční a dále její podtyp, licenční smlouvu nakladatelskou, jež je tedy smlouvou speciální k licenční smlouvě. (Úprava z roku 1965 17 obsahovala šest základních typů smluv.) Zákon jasně stanoví obsahové náležitosti smlouvy a pro případ jejich absence platí záchranná síť zákona. Autorský zákon posílil smluvní volnost účastníků licenčních smluv. 18 Licenční smlouvou se zabývají 46 a násl. AutZ, subsidiárně lze použít ObčZ. Poskytovatel licence poskytuje nabyvateli licence v písemné (vždy u 16 Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V., Autorský zákon. Komentář, 2005, str. 146 17 Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), zrušen AutZ 18 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.71 12

výhradní licence) či ústní formě oprávnění k užití díla, a to pouze a jedině nabyvateli licence (tzv. výhradní licence, u které zákon rozlišuje úplnou výhradnost nebo výhradnost omezenou ve prospěch autora, podle toho, zda brání i autorovi ve výkonu práva dílo užít či nikoli), nebo neomezenému počtu osob (tzv. nevýhradní licence). Licenční smlouva může být úplatná a na rozdíl od předchozí úpravy z roku 1965 19 i bezúplatná. Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora ( 54 AutZ) či nevyužití licenční smlouvy ( 53 AutZ) jsou dva typy odstoupení od smlouvy ze strany autora, výslovně upravené v zákoně. Jiné způsoby odstoupení, jakož i možnosti výpovědi smlouvy, je doporučeno smluvním stranám dohodnout přímo ve smlouvě. B. Bezesmluvní užití autorského díla Autorské dílo lze užít bez smlouvy ve třech případech, konkrétně: autor zemřel před více než 70 lety, užití díla pro osobní potřebu využití bezúplatné zákonné licence. Ve všech ostatních případech a pro všechny způsoby užití nad rámec výše uvedený je nutné uzavřít smlouvu a díla užívat v souladu s danou smlouvou. 20 Osobní potřebou se rozumí soukromé užití, užití ve společenství rodiny či osob blízkých. 21 AUTORSKÁ ODMĚNA Autorská odměna může být důvodem autorské činnosti některých autorů, i když nepochybně existují i autoři tací, kteří jsou ochotni odměny se vzdát. Neoprávněná užití autorského díla se většinou snaží obejít právě toto právo autora. Ekonomický aspekt autorského práva je tedy významný. AutZ zmiňuje odměnu jako jednu z náležitostí licenční smlouvy (možno sjednat i licenční smlouvu bezúplatnou dle 49 odst.2 písm.b). U licence jakožto smlouvy se aplikuje princip smluvní volnosti. Zákon však chrání autory proti nespravedlivě nízkým odměnám při změně okolností pokud by odměna byla 19 Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), zrušen AutZ 20 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.87 21 Šebelová, M., Autorské právo, 2006 Computer Press, a.s., Brno, str.60 13

v nepoměru k zisku z tohoto díla (právo na přiměřenou dodatečnou odměnu 49 odst.6 AutZ). AutZ se dále zabývá právem na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého (odměna je stanovena v příloze AutZ, správcem je GESTOR), právem na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu (sazebník odměn je uveden v příloze AutZ, jde o právo povinně kolektivně spravované) u zaměstnaneckého díla (mzda nebo odměna, popř. přiměřená dodatečná odměna dle 58 odst. 6 AutZ (dispozitivní ustanovení). V rozsahu uděleného oprávnění vybírá kolektivní správce autorské odměny za užití děl a za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, jež jsou povinně kolektivně spravované ( 96 AutZ). Při smluvním prodeji autorských práv je autor oprávněn požadovat odměnu v jakékoli výši, při neoprávněném použití, kdy někdo užívá dílo, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, však nikoli. Krajský soud v Ostravě judikoval 22 v případě neoprávněného použití fotografického díla následovně: V případě neoprávněného užití, které bylo v tomto případě prokázáno, je rozhodující obvyklost ve shodném, obdobném či srovnatelném případě. Je nutno přihlédnout nikoliv k autorskému renomé autorky díla či k částkám, které jsou jí smluvně placeny za zhotovení jiných fotografií, ale je nutno přihlížet také k tomu, v jakém místě, jakým způsobem byla fotografie, jejíž autorkou je žalobkyně, prezentována a nelze brát měřítka jiná nebo vycházet z toho názoru, že autorka je rovněž oprávněna požadovat odměnu, a to v jakékoliv výši. To však platí při smluvním prodeji autorských práv, nikoliv při neoprávněném použití, neboť tam rozhodují shora uvedená kritéria. Přínosné z pohledu autorů (a z hlediska právní jistoty) je ustanovení 40 odst. 4 AutZ týkající se práva autora, do něhož bylo neoprávněně zasaženo, které stanoví právní domněnku, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně porušovatele (nezískal potřebnou licenci) činí dvojnásobek odměny nositelům práv, která by byla obvyklá k získání licence. Jde o speciální sankční ustanovení k obecné úpravě obsažené ve zvláštních předpisech a povinnost k vydání bezdůvodného obohacení má tak i represivní význam. 23 Dále má autor právo na náhradu škody, kde místo skutečně ušlého zisku se může domáhat náhrady 22 Rozhodnutí KS v Ostravě ze dne 16.4.2004, 23C 170/98-224 23 Kříž, J.a kol., Autorský zákon- komentář a předpisy související, 2. aktualizované vydání, Linde Praha a.s., str. 146 14

ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. NEOPRÁVNĚNÉ UŽITÍ Je těžké vymezit, co vše je neoprávněným užitím autorského díla. AutZ vymezuje oprávněné užití, tudíž všechny excesy z tohoto institutu lze považovat za neoprávněné užití autorského díla. Právo dílo užít náleží výhradně autorovi či jinému nositeli autorského či souvisejícího práva s tím, že takto užít lze dílo pouze se souhlasem nositele práva ( 12 odst. 1 AutZ), nestanoví-li zákon jinak (tzv. zákonné licence, volná užití). V případě nabízení a prodeje výrobků a zboží, na kterých váznou práva autorská či práva související s právem autorským, nepřipadá zákonná licence či volné užití v úvahu, a je vždy třeba mít souhlas nositele práva. KOLEKTIVNÍ SPRÁVA PRÁV Kolektivní uplatňování a kolektivní ochranu majetkových práv autorských (a majetkových práv souvisejících s právem autorským, např. právo výkonného umělce k uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu atd.) a zpřístupnění předmětů těchto práv veřejnosti (tedy autorských děl, uměleckých výkonů, zvukových záznamů a zvukově-obrazových záznamů) zajišťuje tzv. kolektivní správce. Kolektivní správci mají přímo ze zákona ( 98 odst. 6 písm. c) AutZ) monopolní postavení, bránící volnému soutěžnímu prostředí. 96 odst.1 AutZ taxativně vypočítává práva, která jsou povinně kolektivně spravována. Každé právo kolektivně spravované může zastupovat pouze jeden kolektivní správce. V České republice existuje v současnosti 5 kolektivních správců: DILIA, divadelní a literární agentura OSA Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním Intergram nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů OOA-S, Ochranná organizace autorská Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl 15

Občanské sdružení Gestor ochranný svaz autorský, kolektivní správce pro správu majetkového práva na odměnu za opětovný prodej originálu díla uměleckého Objevují se názory, že kolektivní správa bude v budoucnu nahrazena individuální správou práv jednotlivými nositeli práv. Jiní autoři, např. Dobřichovský, se naopak domnívají, že rozvoj informační společnosti a další vývoj digitálního prostředí povede ke zvýšení úlohy kolektivních správců, neboť bude zapotřebí specializovaných subjektů ke správě řady práv realizovaných v digitálním prostředí Ač rozvoj prostředků DRM může na první pohled vzbudit dojem, že nové technologické prostředky umožní v blízké budoucnosti přímou individuální správu práv ze strany individuálních nositelů práv, jde podle mého soudu o přehnaně optimistickou vizi, navíc ignorující eventuální nezájem alespoň části nositelů práv o přímou individuální správu. I při dalším rozvoji DRM se tudíž domnívám, že zde bude značný prostor, a to ještě širší než dnes, k profesionální kolektivní správě 24. Evropská komise úzce spolupracuje s řadou nevládních organizací a institucí jako jsou DILIA, INTERGRAM, OSA, IFPI, BSA, Česká protipirátská unie, Ochranná organizace autorská a INICIATIVA. Prameny právní úpravy autorského práva v České republice Mezinárodní, evropské a národní právo Autorská práva jsou zajišťována prostřednictvím národních zákonů. Tyto zákony poskytují ochranu autorských práv v rámci národního teritoria. Od roku 1886 slouží jako celosvětový rámec pro mezinárodní ochranu autorských práv Bernská úmluva (naposledy revidovaná roku 1971 v Paříži). Ta stanoví určité minimální standardy ochrany autorských práv. Správu agendy související s Bernskou úmluvou zajišťuje specializovaná organizace - Světová organizace 24 Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO, Linde Praha, a.s., 2004, str. 69 a 70 16

duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization WIPO) se sídlem v Ženevě. Rozvoj nových médií a informačních technologií významným způsobem změnil prostředí mezinárodních autorských práv. Nyní je možné nejen uchovávat obrovské množství materiálů, ale i pořizovat neomezeně jejich rozmnoženiny bez sebemenší ztráty kvality. Významné ekonomické zájmy, které jsou ve hře, a lobbistická síla průmyslu stojícího na autorských právech měly obrovský vliv na vývoj národních a mezinárodních zákonů na ochranu autorských práv. Výsledkem přizpůsobování autorských práv novým technologiím jsou v Směrnice Evropské Unie (dále jen EU) a nedávno přijatá Smlouva WIPO o autorských právech (1996). Směrnice poskytují průmyslu stále větší ochranu přístupu k elektronickým informacím. Význam těchto instrumentů spočívá v tom, že musí být zapracovány do národních zákonů na ochranu autorských práv. Ve většině případů není možné měnit obsah Směrnic poté, co byly přijaty Radou ministrů EU, která je zastupujícím orgánem národních vlád. 25 Instituce EU přijaly například následující Směrnice: Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů Směrnice 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem Směrnice 93/98/ES o harmonizaci doby ochrany autorských práv Směrnice 95/46/ES o ochraně osobních údajů Směrnice 96/9/ES o právní ochraně databází Směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu Směrnice 2001/29/ES o informační společnosti Směrnice 2001/84/ES o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla Směrnice 2004/48/ES o vymáhání práv z duševního vlastnictví Mnohostranné mezinárodní smlouvy jsou spravovány Světovou organizací duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organisation, WIPO), která je agenturou OSN vytvořenou v roce 1970 na základě úmluvy o jejím vytvoření. 25 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, In Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, str. 284 288 17

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886 je základní mezinárodní úpravou této oblasti. Je založena na principech národního zacházení, automatické ochrany bez formální registrace, ochrany literárního, vědeckého a uměleckého díla bez ohledu na jeho formu a způsob vyjádření. Lhůta ochrany byla stanovena na 50 let po smrti autora (kratší pro filmy a díla aplikovaného umění). Exkluzivní práva musí pokrývat reprodukce, překlady, uvádění na veřejnosti, vysílání, použití v audiovizuální formě a adaptaci a jiné aranžmá díla. (ČR je členem od svého vzniku.) V roce 1996 byly uzavřeny a roku 2002 vstoupily v platnost tzv. internetové smlouvy (Smlouva WIPO o autorském právu a Smlouva WIPO o ochraně práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů), jejichž cílem je upravit ochranu autorských práv a práv příbuzných v podmínkách užívání elektronického přenosu dat a informací. Česká republika je členem první z těchto smluv od 6. března 2002, druhé od 20. května 2002. Ustanovení Smluv byla promítnuta do nového autorského zákona č. 121/2001 Sb. (AutZ). Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) nabyla účinnosti 1. ledna 1995 jako jeden z výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání vedoucích k založení Světové obchodní organizace. V porovnání s mezinárodními smlouvami, které spravuje WIPO, má Dohoda TRIPS z hlediska počtu členů širší pokrytí zejména o rozvojové země, které nejsou členy těchto mezinárodních smluv. Na druhé straně nezahrnuje některé významné země, které nejsou členy Dohody o WTO, které jsou naopak členy smluv WIPO. Dohoda TRIPS stanovuje minimální standard ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterého jsou povinny dosáhnout všechny členské země. Dohoda se týká pěti širokých otázek: jak by měly být uplatňovány základní principy obchodního systému a další mezinárodní dohody o duševním vlastnictví, jak poskytnout adekvátní ochranu práv duševního vlastnictví, jak by měly země přiměřeně vynucovat tato práva na svém území, jak řešit spory o duševním vlastnictví mezi členy WTO a zvláštní přechodná opatření během zavádění nového systému. 18

Dobřichovský vychází z přesvědčení, že základním mezinárodním dokumentem o ochraně duševního vlastnictví je TRIPS, uzavřený pod egidou WTO, neboť na rozdíl od jiných mezinárodních instrumentů není omezen na dílčí oblast konkrétního nehmotného statku, ale naopak zahrnuje normy týkající se většiny předmětů práv duševního vlastnictví, nehledě na požadavky ohledně účinného vynucování práv duševního vlastnictví. TRIPS je také podřízen efektivnímu způsobu řešení sporů mezi členskými státy z TRIPS, přičemž rozhodnutí v dosud projednaných kauzách poskytují cenná interpretační vodítka přesahující rámec TRIPS a mají takříkajíc globální dopad. 26 Jelikož dochází ke sbližování systému copyright s kontinentálním systémem autorského práva, je nutno zmínit silný vliv amerického autorského práva, především dokumentu Digital Millenium Copyright Act (DMCA) a amerických judikátů na mezinárodněprávní úpravu. 27 Národní úpravu autorských práv a jejich ochrany nalezneme v těchto předpisech: Autorský zákon (zákon č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů) Občanský zákoník (zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších novel) - škoda a bezdůvodné obohacení Trestní zákon (zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) - 152 porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Přestupkový zákon (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) - 32 přestupky na úseku kultury tzv. Protipirátský zákon (zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) - opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva 26 Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO, 2004, Linde Praha, a.s., str.16 27 Srovnej Dobřichovský, T., Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO, Linde Praha, a.s., 2004,str. 70 19

k duševnímu vlastnictví na celém území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) -nekalá soutěž Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) Prostředky ochrany Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví Abychom mohli porovnat vymáhání autorských práv s relativně novou úpravou práv z průmyslového vlastnictví, popíšeme si nejprve druhou zmíněnou úpravu. Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES, dopadající na všechny druhy práv duševního vlastnictví, si vyžádala přijetí zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (účinný od 26.5.2006) a zákona č. 216/2006 Sb. 28, novelizujícího mj. autorský zákon a občanský soudní řád (účinný od 22.5.2006). Účelem směrnice je podpora rozvoje jednotného vnitřního trhu (podnícením inovace a tvořivosti) stanovením minimálního standardu ochrany práv duševního vlastnictví. Zákon č. 221/2006 Sb. stanoví rozsah práv jednotně pro všechny předměty průmyslového vlastnictví, čímž do budoucna umožňuje pružně reagovat na případné změny v této oblasti. Na rozdíl od dřívější úpravy roztříštěné v jednotlivých zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví, která byla navíc v důsledku rozdílné doby přijetí jednotlivých zákonů nekonzistentní (větší propracovanost později přijatých zákonů, terminologické změny), lze očekávat, že nový zákon přispěje k efektivnější ochraně práv k duševnímu vlastnictví. 29 Zákon ve své části první nově rozšiřuje okruh oprávněných osob ( 2), upřesňuje právo na informace ( 3) a vypočítává opatření k nápravě ( 4 a 5) (viz níže). 28 Zákon č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 29 Slováková, Z., Právní zpravodaj, ročník VII 2006, Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy, str.1 a 3 až 6 20

V části druhé zákon svěřuje působnost ve věcech průmyslového vlastnictví Městskému soudu v Praze, který tak rozhoduje jako soud prvního stupně: ve věcech průmyslového vlastnictví pro ochranné známky Společenství pro průmyslové vzory Společenství a dále přezkoumává pravomocná správní rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. Touto agendou se v prvním stupni bude tedy od 1.1.2008 zabývat jediný soud, jde tedy o krok k větší specializaci soudců a soudu. Lze očekávat zlepšení zveřejňování soudních rozhodnutí. Na druhé straně problematické může být personální složení soudu, neboť soudu vzroste počet případů, přičemž nelze očekávat, že dojde k přeložení většího počtu mimopražských soudců specializujících se na duševní vlastnictví u jiných krajských soudů. 30 Oprávněné osoby Legislativní zkratka oprávněná osoba zahrnuje okruh osob, které jsou oprávněny vymáhat práva z průmyslového vlastnictví. Patří sem kromě majitele nebo vlastníka (rozlišování je pouze terminologickou záležitostí) nově i osoba oprávněná užívat práva (například nabyvatel licence, zpracovatel užívající označení původu nebo zeměpisné označení aj.) a dále profesní organizace ochrany práv (zatím v České republice neexistuje). Právo na informace Toto právo výrazně posiluje pozici oprávněné osoby, neboť umožňuje odkrýt celý řetězec osob, které se podílely na porušování práva z průmyslového vlastnictví. Kromě taxativního výčtu osob, od kterých může oprávněná osoba požadovat informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb současně zákon stanoví, co takové informace obsahují. Právo na informace je oprávněným osobám přiznáno pouze vůči osobám, které čin provedly v obchodním měřítku, čímž je vyloučen konečný spotřebitel jednající v dobré víře. 31 Opatření k nápravě Dle 5 a 6 opatření k nápravě zahrnují: nárok zdržovací 30 Zapletal, J., Právní rozhledy, 20/2006, 14. ročník, Několik poznámek k nové úpravě soudní vynutitelnosti práv duševního vlastnictví 31 Slováková, Z., Právní zpravodaj, ročník VII 2006, Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy, str.1 a 3 až 6 21

- nárok směřuje na zdržení se dalšího protiprávního jednání, jímž porušovatel neoprávněně zasáhl do práv oprávněné osoby. Uposlechnutí soudního zákazu lze vynucovat opětovným ukládáním pokut ( 351 OSŘ). Nedostatkem však je, že žalobce musí vynakládat další zdroje, aby soud konal a pokutu(y) uložil, přičemž pokuty připadají státu a žalobce se jimi tedy nemůže zhojit. nárok odstraňovací - zákon uvádí demonstrativní výčet možných způsobů odstranění následků ohrožení nebo porušení práva z průmyslového vlastnictví, např. stažením výrobků z trhu, jejich zničením atd. nárok na náhradu škody - reparace majetkové újmy, zahrnující jak skutečnou škodu, tak ušlý zisk nárok na vydání bezdůvodného obohacení - podle obecné občanskoprávní úpravy ( 451 a násl. ObčZ) nárok na přiměřené zadostiučinění - vyrovnání nemajetkové újmy, nepeněžitým či peněžitým plněním právo uveřejnit rozsudek - úprava tohoto práva je duplicitní ve vztahu k ustanovení 155 odst.4 OSŘ, navíc svým systematickým zařazením do 4 odst. 5 navozuje dojem, že se tohoto práva lze dovolávat jen v případech, kdy soud rozhodoval o nároku zdržovacím či odstraňovacím. 32 Nově je umožněno, aby soud alternativně k prvním dvěma opatřením k nápravě (tedy k nároku zdržovacímu a nároku odstraňovacímu), na návrh porušovatele a při splnění tří zákonných podmínek rozhodl o zaplacení peněžního vyrovnání oprávněné osobě ( 4 odst. 4). Dále soudu nově může stanovit náhradu škody, bezdůvodné obohacení a přiměřené zadostiučinění paušální částkou, odvozené od licenčních poplatků. Minimální výše paušální částky, kterou může soud stanovit, je dvojí, a to nejméně dvojnásobek licenčního poplatku (pokud porušovatel věděl, že právo porušuje), nebo nejméně výše licenčního poplatku (pokud porušovatel nevěděl a vědět nemohl, že právo porušuje). Oprávněné osobě je zde usnadněna důkazní situace při vyčíslení škody, bezdůvodného obohacení či nemajetkové újmy, je-li 32 Slováková, Z., Právní zpravodaj, ročník VII 2006, Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy, str.1 a 3 až 6 22

požadováno přiměřené zadostiučinění v penězích, což bývá v praxi často značně obtížné. 33 Autorský zákon k novele autorského zákona Zákon č. 216/2006 Sb. novelizoval odškodnění paušální částkou autorského zákona ( 40 odst. 4), které v autorském právu, na rozdíl od práva průmyslového vlastnictví, není novinkou. V průmyslovém právu (dle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), platí, že odškodnění touto formou zahrnuje náhradu škody, bezdůvodné obohacení i přiměřené zadostiučinění, přičemž celkově činí v případě zaviněného porušení práv nejméně dvojnásobek obvyklé ceny licence. V autorském právu ( 40 odst. 4) činí výše bezdůvodného obohacení dvojnásobek obvyklé odměny za licenci a oprávněná osoba se muže dále domáhat ušlého zisku (v případě porušení práv duševního vlastnictví představuje vzniklou škodu) ve výši obvyklé odměny za licenci. Navíc oprávněná osoba může dále uplatnit nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Jedná se pravděpodobně o nedůslednost zákonodárce při provádění směrnice, čímž vznikl neopodstatněný rozdíl mezi úpravou vynutitelnosti průmyslových práv a autorského práva. Potíže v praxi mohou nastat například v případě, kdy se vlastník práv domáhá zároveň odškodnění za porušení svého autorského práva a zároveň práva průmyslového, typicky práva z ochranné známky. 34 OSŘ k novele občanského soudního řádu K nároku zdržovacímu: uposlechnutí soudního zákazu lze vynucovat opětovným ukládáním pokut ( 351 OSŘ). Nedostatkem je, že žalobce musí vynakládat další zdroje, aby soud konal a pokutu(y) uložil, přičemž pokuty připadají státu a žalobce se jimi tedy nemůže zhojit. Duplicitní úprava práva na zveřejnění rozsudku: po novelizaci OSŘ zákonem č. 216/2006 Sb. je úprava práva na uveřejnění rozsudku upravena v 33 Slováková, Z., Právní zpravodaj, ročník VII 2006, Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy, str.1 a 3 až 6 34 Zapletal, J., Právní rozhledy, 20/2006, 14. ročník, Několik poznámek k nové úpravě soudní vynutitelnosti práv duševního vlastnictví 23

ustanovení 155 odst. 4 OSŘ obecně ve vztahu ke všem věcem ochrany práv z duševního vlastnictví. Podle důvodové zprávy k zákonu o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví by směrnice 2004/48/ES měla být implementována ve třech oblastech hmotněprávní ustanovení právem autorským a právem na ochranu průmyslového vlastnictví, procesněprávní ustanovení pak občanským soudním řádem. Do OSŘ byla zapracována procesněprávní ustanovení směrnice 2004/48/ES zákonem č. 216/2006 Sb. Náhrada újmy žalovanému vzniklé zajištěním předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví dle 78d : OSŘ obsahuje nově v 78b a násl. úpravu zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví. Dle 78d je soud oprávněn, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli povinnost složit jistotu, maximálně ve výši 100 000 Kč. Podobnou úpravu nalezneme u institutu předběžného opatření, kde však zákon stanoví v obchodních věcech fixní částku 100 000 Kč. Tato částka může být v některých případech zanedbatelná. Soud by proto měl mít možnost, a to jak v případě nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku, tak v případě nařízení předběžného opatření, s ohledem na okolnosti případu tuto částku zvýšit, což by přispělo k zamezení možného zneužití obou institutů 35 (např. šikana ze strany skutečného porušovatele daného práva). Nekalá soutěž Vlastník může svá práva uplatňovat (vymáhat práva z titulu vlastnictví) i na základě jiného hmotněprávního titulu než je obsažen v z. č. 221/2006 Sb., a to z titulu práva na ochranu proti nekalé soutěži porušovatele práv podle 53 ObchZ 36. Problémem může být souběh nároků z porušení práva duševního vlastnictví a z nekalé soutěže, neboť v právu proti nekalé soutěži odškodnění paušální částkou možné není. Případy, kdy se žaluje na porušení práva duševního 35 Zapletal, J., Právní rozhledy, 20/2006, 14. ročník, Několik poznámek k nové úpravě soudní vynutitelnosti práv duševního vlastnictví 36 Zákon č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 24

vlastnictví a zároveň na porušení práva proti nekalé soutěži, jsou přitom velmi časté. K této problematice je třeba vyčkat příslušné judikatury. 37 AKTUÁLNÍ OTÁZKY A PROBLÉMY Knihovny a digitální díla Většina materiálů dostupných v knihovnách se skládá z děl chráněných zákony na ochranu autorských práv. To znamená, že knihovny musí mít bud' svolení autora k užívání daného díla, nebo musí využívat výjimek z výlučného práva vlastníka práv, například výjimky týkající se osobního užití nebo užití pro výzkumné či vzdělávací účely. 38 V současnosti mají mnohé knihovny v úmyslu zdigitalizovat materiály, které mají v depozitářích, a vytvořit tak elektronické fondy svých materiálů. Následně chtějí tento fond zpřístupnit vzdáleným uživatelům a/nebo chtějí zavést službu poskytování elektronických dokumentů. Právě tady začíná většina problémů s vlastníky autorských práv v elektronické oblasti a může dojít k porušení zákona na ochranu autorských děl v elektronické podobě. S ohledem na ekonomické zájmy týkající se služby poskytování elektronických dokumentů tvrdí většina nakladatelů, že tyto služby jsou přímou konkurencí normálnímu využívání" díla (viz RÚB, článek 9 odst. 2). 39 Nenarušuje-li určitá činnost normální využívání díla, je uživateli dovoleno pořízení kopie díla bez nutnosti vyžádat si svolení a platit autorský honorář. Avšak elektronické prostředí rozšířilo pojetí termínu normální využívání díla", neboť mnohá velká nakladatelství začala sama provozovat služby poskytování elektronických dokumentů, hlavně v oblasti časopiseckých článků. Většina nakladatelství proto nyní tvrdí, že jakékoliv služby poskytování elektronických 37 Zapletal, J., Právní rozhledy, 20/2006, 14. ročník, Několik poznámek k nové úpravě soudní vynutitelnosti práv duševního vlastnictví 38 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, in Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 284 288 39 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, in Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 284 288 25

díla. 40 Výraz normální využívání díla" v článku 9 odst. 2 RÚB byl vyložen tak, že dokumentů provozované knihovnami jsou v rozporu s normálním využíváním dovoluje knihovnám provozovat takové služby, které nekonkurují podobným službám či produktům dostupným od nakladatelství. Pokud je určitá služba v rozporu s normálním využíváním díla, nemělo by to znamenat, že knihovny tuto službu nesmějí poskytovat. Znamená to pouze, že knihovny by měly za materiály zaslané uživatelům platit licenční poplatky vlastníkovi autorských práv. 41 Dále bylo potvrzeno, že veřejnost má právo očekávat - při neporušování autorských práv - že jí bude umožněno číst nebo nahlížet do veřejně šířených autorských děl, a to jak na místě, tak vzdáleně, a pořizovat kopie omezeného množství stránek elektronicky nebo v papírové podobě pro osobní potřebu a pro výzkumné nebo vzdělávací účely. Při neporušování autorských práv by mělo být knihovnám umožněno využívat elektronické technologie pro uchování autorských děl v jejich fondu, poskytovat místní přístup k elektronickým autorským dílům, poskytovat vzdálený přístup registrovaným uživatelům a poskytovat na místě kopie autorských děl v elektronické nebo papírové formě. Nová Smlouva WIPO o autorských právech tvoří základ pro rozšíření těchto práv uživatelů" na digitální díla. 42 Právní aspekty P2P sítí Peer to peer (P2P) 43 je způsob zpřístupňování autorského díla prostřednictvím Internetu. Na rozdíl od klasického, centralizovaného modelu zpřístupnění díla, kde klient stahování iniciuje a server jeho požadavky uspokojuje, v případě P2P sítě neexistuje hierarchie každý jeho uzel (počítač) je zároveň serverem i klientem. Osobní počítač, který je součástí takovéto peer-to-peer sítě, tedy některé obsahy poskytuje jiným počítačům (plní funkci serveru) a jiné obsahy z jiných počítačů stahuje (funguje jako klient). 44 40 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, in Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 284 288 41 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, in Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 284 288 42 Schleihagen, B., Novinky ve vývoji evropského autorského práva a jeho důsledky pro knihovny, in Národní knihovna. Knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 284 288 43 Můžeme přeložit jako rovný s rovným 44 http://www.ifpicr.cz/?rubrika=1141 26