Existencialismus
Úvod: existence Existence: pojem, který vyjadřujeme, že je něco skutečné, že to je Takto se můžeme tázat na existenci Boha, můžeme mluvit o existenci věcí, jevů a vůbec všeho, co má bytí Pojem existence je ovšem někdy chápán také v užším slova smyslu a to sice jako specifický způsob bytí vlastní pouze člověku Existence je takovým bytím, které si uvědomuje samo sebe Takto o existenci hovoří zejména tzv. filozofie existence v 19. století a existencialismus ve 20. století
Úvod: filozofie existence Začíná u dánského filozofa Sørena Kierkegaarda, který žil v první polovině 19. století Kierkegaard vybízí člověka, aby si sám našel vlastní smysl života a svou vlastní pravdu Člověk má za svou existenci zodpovědnost, kterou za něj nikdo nemůže převzít Stádovost a dogmatičnost je zlem Kierkegaard navrhuje pro člověka nalezení smyslu života ve víře
Existencialismus Existencí člověka se intenzivně zabýval na počátku 20. století filozof Martin Heidegger, který ovšem nechtěl být považován za existencialistu Mnoho existencialistů Heidegger ovlivnil: např. J.-P. Sartra Člověk by měl podle Heideggera žít autenticky (svébytně)
Existencialismus Hlavní představitelé literárního existencialismu: Jean-Paul Sartre Albert Camus Oba byli Francouzi Existencialismus se obecně zabývá lidským životem a jeho smyslem Sleduje člověka hlavně v krajních polohách: ve vztahu k smrti, k utrpení, k samotě, k úzkosti a zoufalství Toto všechno bylo samozřejmě výraznější v čase válek a po nich, proto tehdy byl existencialismus nejsilnější
Jean-Paul Sartre Žil v letech 1905-1980 Francouzský filozof a spisovatel Žil se Simone de Beauvoir, autorkou knihy Druhé pohlaví Získal Nobelovu cenu za literaturu (1964), odmítl ji převzít Jeho existencialismus je ateistický Inklinoval také k marxismu
Jean-Paul Sartre: Nevolnost Román psaný formou deníku Hlavní hrdina trpí pocitem zbytečnosti a úzkosti, hledá smysl života V románu jsou i filozofické úvahy
Jean-Paul Sartre: Zeď Soubor povídek V povídce Zeď se řeší několik pro Sartra a existencialismus typických problémů: Nutnost každého člověka neustále volit, i když neví, jestli volí správně Nevolit nic a být pasivní je přitom také druh volby Řeší se také vztah ke smrti: hrdinové jsou odsouzeni k smrti Jaké to je vůbec nebýt?
Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota Filozofická kniha inspirovaná Heideggerovým spisem Bytí a čas
Jean-Paul Sartre: Mouchy Existenciální drama Zpracování řeckého mýtu o Orestovi a Elektře Na místě Erinyí jsou zde mouchy (výčitky) Také motiv postavení se tyranii
Albert Camus Žil v letech 1913-1960 Francouzský filozof a spisovatel, narodil se v Alžírsku Ještě před Sartrem dostal Nobelovu cenu (1957) Zemřel při autohavárii
Albert Camus Jeho existencialismus je také ateistický Vycházel z Kierkegaarda, ale právě v ateistickém postoji se s ním velmi rozcházel Člověk si podle něj v jednu chvíli (během krize) uvědomí absurdita života: Proč tohle dělám? Jsem opravdu šťastný? Tuto absurditu nemůže ignorovat, ale může proti ní revoltovat Tzv. absurdní člověk žije naplno i přesto, že chápe život jako absurdní Je chybou se tvářit, že absurdita života a smrt neexistují Je ale také chybou se tvářit, že je možné je překonat (např. posmrtným životem)
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi Filozofický esej Zpracování řeckého mýtu: odtud i pojem sisyfovská práce Sisyfův život je absurdní a beze smyslu Sisyfos je ale nakonec šťastnější, než jiní lidé, protože si absurditu svého života uvědomí a přijme ji
Albert Camus: Cizinec Tato novela vyšla ve stejném roce, jako Mýtus o Sisyfovi (tj. 1942); spolu tvoří nejvýznamnější dvě Camusova díla Děj se odehrává v Alžírsku Témata: absurdita, volba, lidství, odcizení, smrt Samotný hlavní hrdina je popsán jakoby cize: i on je nám cizincem V existencialismu častý motiv lidské vzdálenosti jednoho člověka od druhého Všichni jsme si v jistém smyslu navzájem cizinci Člověk je zároveň jaksi cizincem ve světě, který mu vždy zůstane z větší části neznámým prostředím a který je oproti člověku mnohokrát větší i časově delší
Albert Camus: Cizinec Hlavní hrdina je konfrontován s jinými postavami Chybí mu, na rozdíl od nich, některé vlastnosti: typicky lidské afekty, touhy, lidské hodnoty i díky tomu je nám odcizen Hlavní hrdina se chová většinou lhostejně a ničemu nepřikládá větší hodnotu: mnohé věci vnímá jako bezvýznamné a nedůležité Hlavní hrdina se také vyhýbá smrti, dělá, jako by smrt nebyla skutečná Zabývá se drobnostmi, zbytečnostmi a povrchními věcmi Svět lidí je pro hrdinu čímsi cizím a on je v něm cizincem
Albert Camus: Cizinec Motivy zabití a provinění Motiv fyzické (sexuální) lásky: to jediné, co hlavní hrdina ještě jakž takž prožívá Motiv života, který nemá žádný pevný bod: žádnou víru, žádnou oddanost nějaké ideji Motiv pasivity: hrdina by mohl začít hledat a utvářet smysl svého života, ale neudělá to, nechce se mu
Albert Camus: Cizinec Hlavního hrdinu do určité míry vytrhne z bezvýznamného života chvíle, kdy se dostane do určité krize Tehdy se teprve začíná snažit pochopit svůj život a jeho absurditu Alespoň sám sobě přestává být trochu cizincem V průběhu novely se stává více a více lidským, více smířeným s konečností a nesmyslností života
Albert Camus: Mor Román O městě nakaženém morem Lidé se v něm semknou a společně bojují Mor může také odkazovat k nacistické hrozbě
Absurdní drama
Absurdní drama Především v 50. a 60. letech Absurdita: absence smyslu, formy i logiky, pojem existencialismu Absurdní drama má často existenciální rozměr: motivy úzkosti, bezmoci, cizosti k lidem, osamění člověka, ztráty smyslu a zničujícího stereotypu běžného života V absurdním dramatu přechází absurdita z tématu i do formy Forma je často pokřivená a odlišná od klasického dramatu, mimo jiné je poukazováno na to, jak jazyk ztrácí svou schopnost přenosu významů a jak se i v něm ztrácí smysl
Eugène Ionesco Žil v letech 1912-1994 Francouzský dramatik rumunského původu Také si velmi hraje s jazykem Antijazyk: postavy nejprve rozmlouvají normálně, ale postupně se přestávají vnímat a každý si mluví jen to své; nakonec už jejich mluva ani nedává příliš smysl a říkají jen nesmyslná slova a hlásky
Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka Několik postav vede hovor, který dává stále menší a menší smysl Často říkají jen nesmyslné fráze, rozhovor navíc je čím dál víc agresivní Ionesco se místy při psaní dialogů inspiroval příručkou anglické konverzace Hra končí říkáním úplných nesmyslů a nakonec v podstatě pouhým vydáváním zvuků Poukazuje na moderní dobu, v níž narůstá nemožnost se mezi sebou domluvit, jazyk bývá zneužíván (fráze, propaganda, reklamy)
Eugène Ionesco: Židle Na scéně jsou jen postavy stařenky a stařečka Vítají imaginární zástupy důležitých postav, které však nehrají žádní herci, stařeček a stařenka pro ně přinášejí více a více židlí Nakonec stařeček a stařenka mají pocit naplněného života a spáchají sebevraždu, zatímco postava řečníka má tomu všemu dát smysl a přednést stařečkovu řeč místo toho však začne řečník pouze vydávat nesmyslné zvuky O prázdnosti a přeludovosti života, o pocitu smyslu, i když smysl chybí, o beznadějné absurditě, která ve skutečnosti naplňuje naše životy
Samuel Beckett Dramatik a prozaik Původem z Irska, žil ve Francii Tvořil francouzsky, sám potom své hry překládal do angličtiny Obdržel Nobelovu cenu (1969) Zaměřoval se na jazyk a na to, jak ztratil v moderní době svou dorozumívací funkci, na což poukazuje často nesmyslným používáním jazyka ve svých hrách
Samuel Beckett: Čekání na Godota Divadelní hra Spočívá v dialogu dvou tuláků, kteří čekají na jakéhosi Godota Jejich dialog je často zmatený, popř. je o ničem (mluví jen proto, aby se mluvilo, aby zabili čas ) Opakuje se scéna s chlapcem, který oznamuje, že Godot ten den nepřijde, Godot ale nakonec vůbec nepřijde Godot symbolizuje jakýsi pomyslný lepší zítřek, jakýsi obrat v našich životech, o kterém stále mluvíme, ale který nikdy nepřijde Hra vyjadřuje vládu stereotypu a bezvýchodnost z něj Motiv beznaděje a nemožnosti změny
Samuel Beckett: Konec hry Název nejspíš převzat z šachů, kde na konci hry bývá obvykle málo figur, Beckett sám byl nadšený šachista Čtyři postavy: Hamm: nedokáže stát a je slepý Clov: Hammův sluha, nedokáže sedět Nagg: Hammův otec, nemá nohy a žije v popelnici Nell: Hammova matka, nemá nohy a žije v druhé popelnici