Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě Vít Bureš 2008/2009 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1

Tímto děkuji JUDr. Stanislavu Sedláčkovi, Ph.D. za poskytnutou pomoc, rady a připomínky při vypracování bakalářské práce. 2

OBSAH 1. Úvod 4 2. Veřejná správa a pojmy související 6 3. Charakter současného stavu organizace veřejné správy v České republice 10 4. Historická východiska reformy územní veřejné správy 24 Vývoj veřejné správy v období středověku 24 Vývoj veřejné správy v 19. století 25 Vývoj veřejné správy v první polovině 20. století 26 Vývoj veřejné správy v druhé polovině 20. století 28 5. Reforma veřejné správy 30 5.1. První fáze reformy územní veřejné správy 33 5.2. Druhá fáze reformy územní veřejné správy 35 5.3. Reforma a modernizace ústřední státní správy 36 5.4. Reforma kvality a obsahu veřejné správy 38 5.5. Reforma postavení zaměstnanců veřejné správy 40 6. Závěr 43 7. Resumé 46 8. Použitá literatura a zdroje 48 3

1. Úvod Veřejná správa je důležitou oblastí ovlivňující veřejný život a spokojenost občanů. Proto si zaslouží náležitou pozornost jak v teoretické rovině se zaměřením zvláště na právní aspekty, tak při zpracování koncepčních záměrů a na základě přijetí právních předpisů při uskutečňování postupných reformních kroků i v konečné fázi při samotném výkonu veřejné správy. 1 Reforma veřejné správy je stálým tématem vývoje správního systému již proto, že každá dynamika tohoto systému v sobě obsahuje potenciál reformních kroků. Reforma veřejné správy v širším slova smyslu je procesem přizpůsobování správy požadavkům, které na ni společnost klade. Otázkou pouze je, zda v dané fázi tyto požadavky vedou k vývoji v zásadě kontinuálního procesu s reformními prvky, nebo zda se prosazuje soubor vzájemně provázaných procesů v ekonomické, legislativní a organizační sféře a v prostorovém uspořádání správy. Česká republika prošla jako všechny tzv. postkomunistické státy od roku 1989 nejprve tím, co je označováno jako demokratická transformace veřejné správy, a následně pak, v několika etapách, reformou veřejné správy. V roce 2002 byla reforma veřejné správy, chápaná jakožto zásadní kvalitativní přeměna, ukončena. Zkušenosti i samotná praxe ukazují, že dovršení neznamená v žádném případě žádné další změny. Dne 1. května 2004 se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie a završila tak i po institucionální stránce dva procesy jednak proces odtržení od demokratických hodnot počínaje německou okupací v roce 1939 přes období komunistické nesvobody do roku 1989 jednak proces transformace totalitního režimu monopolu jednoho politického názoru v demokratické společnosti na bázi tržní ekonomiky. Významné společenské změny měly bezprostřední odraz ve struktuře a činnosti veřejné správy od postavení veřejné správy jako nástroje prosazování mocenských zájmů jedné vládnoucí strany k chápání veřejné správy jako služby pro svobodného občana, od 1 POSTRÁNECKÝ, J., Reforma veřejné správy v České republice. In GROSPIČ, J., VOSTRÁ, L., ČERMÁKOVÁ, J. Reforma veřejné správy v teorii a praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-86473-71-6, s. 14 4

centralistického rozhodování o každém významnějším detailu k plnému uplatnění samosprávy na úrovni obcí a krajů. 2 Tématem bakalářské práce je Reforma veřejné správy jako proces decentralizace v moderním demokratickém státě. Bakalářská práce je vedle úvodu a závěru koncipována do čtyř hlavních tematických kapitol. V kapitole Veřejná správa a pojmy související jsou vysvětleny jak pojmy veřejná správa, státní správa a samospráva, tak i pojmy související s reformou veřejné správy např. decentralizace, dekoncentrace a spojený model výkonu veřejné správy. Následující kapitola, ačkoli není stěžejní částí bakalářské práce, je poměrně obsáhlá a vysvětluje charakter současného stavu organizace veřejné správy v České republice. S ohledem na téma bakalářské práce je čtvrtá kapitola zaměřena na historická východiska územní veřejné správy. Těžiště bakalářské práce spočívá v páté kapitole, která se věnuje reformě veřejné správy. Zde je objasněna podstata základních reformních kroků jednotlivých koncepcí reformy veřejné správy a vysvětleny procesy I. a II. fáze reformy. Vedle těchto témat se v kapitole zabývám reformou ústřední státní správy, reformou kvality a obsahu veřejné správy, jakož i reformě postavení zaměstnanců veřejné správy. Závěr je věnován zhodnocení celé problematiky reformy a modernizace veřejné správy v České republice a také nastínění problémů a obtíží, které reformní kroky přináší. 2 Kolektiv autorů. Veřejná správa v České republice. 2. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2005. 126 s., s. 5 5

2. Veřejná správa a pojmy související Veřejná správa je základním pojmem správního práva. Definici pojmu veřejná správa nenajdeme v žádném právním předpise, ačkoli jej řada právních předpisů používá. V obecnějším významu byl tento pojem používán již římským právem. Vymezení nebo definice veřejné správy je poměrně složitou záležitostí nejen pro mnohotvárnost a variabilitu správních činností, ale i pro specifické vztahy, které zde vznikají. Nicméně existuje několik definic či vymezení tohoto pojmu. 3 Veřejnou správu lze obecně charakterizovat jako správu společnosti, správu státu jako celku i jeho jednotlivých územních jednotek, jako složek územní organizace státu, tzn. správu veřejných záležitostí ve společnosti zorganizované ve stát, jež je projevem realizace výkonné moci ve státě, a to včetně specifického postavení tzv. veřejnoprávní samosprávné moci. 4 Pojem veřejná správa v sobě zahrnuje veřejnou moc. Pro veřejnou moc je v obecné rovině charakteristické to, co je pro moc imanentní, tj. moc je schopnost vnutit jinému určitý způsob chování a je-li tento způsob chování porušen, požadované chování vynutit a příp. porušitele potrestat. 5 Veřejná moc, jejíž výkon představuje právě veřejná správa lze rozdělit na státní moc a zbývající veřejnou moc. Státní mocí se rozumí moc, jíž disponuje sám stát a zabezpečuje ji pomocí zvláštního aparátu označovaného jako státní mechanismus. Zbývající veřejná moc je v podstatě státní moc svěřená subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí. Tato zbývající veřejná moc je v praxi svěřena zejména subjektům územní samosprávy. Prostřednictvím veřejné správy se zabezpečují veřejné úkoly a veřejná správa vytváří předpoklady pro jejich realizaci a současně je také uskutečňuje. Jednotlivými autory je veřejná správa chápána v materiálním (funkčním) nebo organizačním (formálním) smyslu. Materiálním resp. funkčním pojetím veřejné správy se rozumí určitá správní činnost, která souvisí s veřejnou mocí na ústřední i místní úrovni a s poskytováním veřejných služeb, tzn. že určující je obsah veřejné správy, její jednotlivé úkoly a jejich 3 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3. str. 8 4 Srovnej PRŮCHA, P. Veřejná správa a samospráva. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva. 2004. 241 s. ISBN 80-86775-03-8. str. 9 5 Srovnej PRŮCHA, Petr, Správní právo, Obecná část. Brno : Doplněk, 2004. 356 s. 1081-268-2004 (3890/PrF-7/04-17/22). str. 46 6

povaha. Organizační resp. formální přístup chápe veřejnou správu jako formální instituci nebo soubor institucí, tzn. že rozhodující je vykonavatel správních činností. Jde tedy o soubor subjektů, které tuto veřejnou správu uskutečňují v určitém organizačním systému (organizačních struktuře). Veřejná správa jako systém je vymezována dle subjektů zabezpečujících její výkon jako státní správa, samospráva a ostatní veřejná správa. Uvedené subsystémy nefungují odděleně a ani mezi nimi není uplatňován princip podřízenosti a nadřízenosti, nýbrž naopak se doplňují a prolínají. V klasickém pojetí je základním subjektem veřejné správy stát. Státní správa je chápána jako realizace výkonné moci státu, přičemž nutno dodat, že jde pouze o část moci výkonné, neboť výkonnou moc uskutečňuje např. prezident, vláda, státní zastupitelství apod., což znamená, že veřejná správa je pouze částí moci výkonné. Veřejná správa vykonávaná státem a jeho orgány se nazývá státní moc vykonávaná přímo. Subjektem státní správy je tedy stát představovaný organizačními složkami státu, tj. státními orgány, správními úřady. Státní správa je vymezována především jako organizující a mocensko-ochranná činnost státu zabezpečovaná ve veřejném zájmu, která má především výkonný, podzákonný a nařizovací charakter. Státní správa může být vykonávána orgány přímo nebo nepřímo. Přímý výkon státní správy provádí státní orgány nebo správní úřady jako organizační složky státu bez právní subjektivity. Nepřímý výkon státní správy vykonávají jiné subjekty veřejné správy, zpravidla veřejnoprávní korporace (např. obce, kraje), svými orgány na základě zákonné delegace jako přenesenou nebo propůjčenou působnost. Samosprávu lze charakterizovat jako veřejnou správu uskutečňovanou veřejnoprávními subjekty nestátního charakteru, která společně se státem zabezpečuje správu jako veřejnou správu. Na uvedené subjekty je tedy výkon veřejné správy delegován a trvale svěřen do jejich samostatné odpovědnosti. Takto delegovaná veřejná správa se odděluje od státní správy a procedur spojených s jejím výkonem, neztrácí však charakter plnění veřejných úkolů a nositelé samosprávy charakter orgánů veřejné moci. 6 Samospráva je klasicky dělena na územní a zájmovou. Teorie správního práva rozlišuje tři velké systémy uspořádání územní veřejné správy: 6 HENDRYCH, D. Správní věda Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2009. 232 s. ISBN 978-80-7357-458-1. str. 148 7

a) Systém angloamerický, v němž je státní správa chápána výlučně jako samospráva a tedy zde nedochází k rozlišování samosprávy a státní správy. V tomto pojetí jde o model úplné samosprávy. b) Systém francouzský, kdy na úrovni departmentů a regionů, působí vedle sebe odděleně orgány samosprávy a orgány vykonávající státní správu, v jejich čele jsou volené rady departmentů a regionů na straně jedné a prefekti jako zástupci státu na straně druhé. Tento systém se také nazývá dvojkolejným modelem. c) Systém smíšený (středoevropský), kdy se na místní úrovni (nebo úrovni okresů) vykonává společně, tzn. stejnými orgány, samospráva i státní správa. Z tohoto pohledu se mluví zpravidla o samostatné a přenesené působnosti. 7 V České republice se uplatňuje třetí zmíněný systém, je však nazýván jako spojený model výkonu veřejné správy, přičemž státní správa je vykonávána územní samosprávou na všech jejích úrovních, tj. na úrovni obecní i krajské, vedle které mohou existovat specializované orgány státní správy, nikoliv však orgány státní správy s všeobecnou působností. 8 Územní samospráva v České republice se podle Ústavy České republiky (dále jen Ústava ) 9 člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu, jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem zákonem stanoveným. Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li tak zákon. 10 Vedle územních samosprávných celků jsou vykonavateli veřejné správy v rozsahu stanoveném zákonem i subjekty z oblasti profesní, či spíše zájmové samosprávy. Mezi takové subjekty jsou zařazovány stavovské komory s obligatorním členstvím, ostatní stavovské komory s dobrovolným členstvím a veřejné vysoké školy. 11 Pro vlastní organizační uspořádání veřejné správy a její reformu jsou významné organizační principy. Jsou to doporučení založená na ověřených a úspěšných postupech 7 HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 87 8 Srovnej Kolektiv autorů. Veřejná správa v České republice. 2. vydání. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2005. 126 s., str. 9 9 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů 10 Srovnej čl. 99 a násl. Ústavy 11 HENDRYCH, D. Správní věda Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2009. 232 s. ISBN 978-80-7357-458-1, str. 157 8

organizování nejen veřejné, ale i soukromé správy. Ve veřejné správě se vedle principu demokratizace uplatňují zejména principy územní centralizace a decentralizace, koncentrace a dekoncentrace, nadřízenosti a podřízenosti (subsidiarity). 12 Princip centralizace spočívá v soustředění působnosti, výkonu a rozhodovací pravomoci u nejvyššího organizačního článku a všechny ostatní organizační stupně jen přenášejí rozhodnutí a příkazy z centra k místům realizace. Část pravomoci však může být delegována na nižší organizační složky a centrálně stanovené úkoly je možné plnit na nižší úrovni. V případě decentralizace se jedná o přenechání části výkonu veřejné správy samostatným subjektům odlišným od státu, tzn. že určité správní činnosti se vyřizují na nižší instanci, s čímž souvisí i přenesení více úkolů, pravomoci a odpovědnosti na nižší stupeň řízení. Decentralizovaný orgán tak vykonává veřejnou správu relativně samostatně a z vlastní iniciativy. Princip koncentrace a dekoncentrace spočívá v rozdělení funkcí (kompetence) mezi jednotlivé stupně stejné organizační soustavy. Může jít o rozdělení kompetence mezi články dané organizační soustavy vertikálně nebo horizontálně. Vertikální koncentrace spočívá v soustředění pravomocí na vyšší, popř. na nejvyšší úrovni. Vertikální dekoncentrace znamená přesun působnosti a pravomoci na nižší úroveň. Mezi různými úrovněmi je pak vztah nadřízenosti a podřízenosti. Horizontální koncentrace se projevuje v tendenci soustředit veškeré funkce na téže úrovni v menším počtu orgánů nebo v jediném orgánu, např. slučování ministerstev. Horizontální dekoncentrace se projevuje jako rozdělování funkcí na stejné úrovni mezi více orgánů. Dekoncentrace předpokládá rozdělení výkonu veřejné správy na více nižších nebo vedle sebe stojících organizačních jednotek v rámci daného hierarchicky uspořádaného systému. 13 12 Srovnej HENDRYCH, D. a kol. Správní právo, Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 861 s. ISBN 80-7179-442-2, str. 98 13 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 20 a násl. 9

3. Charakter současného stavu organizace veřejné správy v ČR Charakter současného stavu organizace české veřejné správy je dán především Ústavou, ústavními zákony, které spolu s Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina ) 14 zakládají ústavní pořádek. Ústava je nejvyšším právním předpisem, od něhož všechny ostatní právní předpisy odvozují svou platnost. Ústava definuje a provádí dělbu státní moci a konstituuje základní orgány státu. Ústavní pořádek České republiky však neřeší organizaci a činnost veřejné správy. Na různých místech lze nalézt ustanovení, která tvoří pro veřejnou správu bezprostředně platné právo nebo právo, které má být konkretizováno zákonem. Tato ustanovení se vztahují jednak k činnosti veřejné správy jednak k její organizaci. 15 V případě organizace veřejné správy jsou organizační aspekty veřejné správy v Ústavě spojovány s mocí výkonnou nebo s výkonem územní samosprávy. Ve spojení s mocí výkonnou jde o tu část veřejné správy, jejímž nositelem zůstává stát, který ji vykonává buď přímo prostřednictvím vlády, ministerstev a jiných správních úřadů, nebo nepřímo prostřednictvím orgánů územních samosprávných celků. Výkon územní samosprávy je ústavně řešen v rámci hlavy sedmé Ústavy. Každá organizovaná činnost nutně vyžaduje, aby byla přiřazena nějakému právnímu subjektu, který se tak stane jejím nositelem odpovědným ve stanoveném rozsahu za její výkon. Toto obecné organizační pravidlo platí v plné míře i pro oblast veřejné správy, která ve svých konkrétních projevech musí být jednoznačně přičitatelná určitému subjektu jako nositeli veřejné správy. 16 U veřejné správy jako správy státu, správy veřejných záležitostí ve státě, je tak nutno brát v úvahu její členění na státní správu a na samosprávu, vykonávanou příslušnými správními orgány, které mají postavení orgánů veřejné správy. 17 14 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů 15 HENDRYCH, Dušan. Správní věda Teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing. 2003. 195 s. ISBN 80-86395-86-3. str. 98 16 HENDRYCH, Dušan. Správní věda Teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing. 2003. 195 s. ISBN 80-86395-86-3. str. 101 17 PRŮCHA, Petr, Správní právo, Obecná část. Brno: Doplněk, 2004. 356 s. 1081-268-2004 (3890/PrF- 7/04-17/22). str. 56 10

I. Státní správa Veřejná správa má své orgány, které za ni jednají a vystupují. Tyto orgány mají postavení státních orgánů, které vykonávají přímou státní správu, nebo postavení nestátních subjektů (veřejnoprávních korporací) vykonávajících státní správu také přímo, na základě zákonné delegace. Na výkonu státní správy se dále podílejí fyzické nebo právnické osoby, kterým byl zákonem nebo na základě zákona propůjčen výkon státní správy. V tomto případě jde o nepřímý výkon státní správy. 18 I.I. Ústřední státní správa Základem právního postavení ústředních správních úřadů je Ústava a tzv. kompetenční zákon 19 a dále pak řada zvláštních právních předpisů. Mezi ústřední správní úřady se řadí především vláda, ministerstva, další ústřední správní úřady s celostátní působností řízené vládou nebo některým z ministerstev. Správní úřady s celostátní působností také mohou vykonávat svou činnost, aniž by byly podřízeny některému ústřednímu správnímu úřadu. Vláda Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. je složena z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Vláda je kolegiálním orgánem, který rozhoduje ve sboru formou usnesení, k jehož přijetí je třeba nadpoloviční většiny všech členů vlády. Úkoly vlády jsou obecně vymezeny v Ústavě a pro jednotlivé oblasti státní správy jsou konkretizovány v zákonech. V rámci veřejné správy plní ze zákona především funkci řídící, koordinační a kontrolní. Svou řídící činnost uplatňuje vláda vůči přímým nebo nepřímým vykonavatelům státní správy. V ostatních případech usměrňuje činnost nepodřízených nositelů veřejné správy (např. obcí, krajů, vysokých škol) především vydáváním nařízení, vládní politikou, koordinačními poradami apod. 20 Úřad vlády Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením vlády plní Úřad vlády České republiky, který má postavení správního úřadu a je ústředním orgánem 18 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, Vr. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3. str. 31 19 Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů 20 Srovnej HENDRYCH, Dušan. Správní věda Teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing. 2003. 195 s. ISBN 80-86395-86-3. str. 105 11

státní správy. 21 Tento úřad zabezpečuje také činnost různých pomocných sborů, které vykonávají pro vládu činnost konzultativní, iniciativní nebo koordinační. Vláda je může zřídit svým rozhodnutím nebo iniciovat jejich zřízení zákonem. Příkladem takového poradního orgánu je Rada vlády pro národnostní menšiny, Výbor pro Evropskou unii. Stálým poradním orgánem zřízeným ze zákona je Legislativní rada vlády v jejímž čele stojí člen vlády. Úřad vlády řídí jeho vedoucí jmenovaný a odvolávaný vládou. Ministerstvo Ministerstvo je středním správním úřadem s dílčí věcnou působností. Jde o monokratický orgán, v jehož čele stojí ministr jako člen vlády. Působnost ministerstev je rámcově stanovena v kompetenčním zákoně 22 a v dalších zákonech upravujících jednotlivé oblasti veřejné správy, pokud je tam působnost konkrétního ministerstva výslovně uvedena. Základní vymezení okruhu působnosti je stanoveno podle charakteru činnosti buď demonstrativně, nebo taxativně. Ministerstva se při své činnosti řídí ústavními zákony, zákony, podzákonnými právními předpisy a usneseními vlády. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řeší základní otázky, které předkládají vládě. V rámci své nařizovací pravomoci mohou na základě zákona a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Česká republika má v současné době zřízena ministerstvo financí, ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo kultury, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo vnitra, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo zemědělství, ministerstvo obrany, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo dopravy. Ústřední správní úřady a jiné správní úřady s celostátní působností Tyto úřady lze rozdělit do dvou velkých skupin. První skupinou jsou ústřední správní úřady přímo řízené vládou, jimiž jsou: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky a Český telekomunikační úřad. 21 Srovnej zákon č. 219/2002 Sb., kterým se provádějí změny v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a mění se zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 22 Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů 12

Do druhé skupiny spadají správní úřady s celostátní působností řízené některým z ministerstev. Jedná se dekoncentrované ústřední správní úřady vytvořené zpravidla jako organizační jednotka ministerstva. Ministerstvu průmyslu a obchodu je podřízen např. Puncovní úřad, Česká obchodní inspekce, Státní energetická inspekce. Ministerstvu zdravotnictví je podřízen např. Státní ústav pro kontrolu léčiv, Hlavní hygienik České republiky nebo Český inspektorát lázní a zřídel. Ministerstvu dopravy je podřízena např. Drážní inspekce, Státní plavební správa, Úřad pro civilní letectví. Ministerstvu zemědělství je podřízena např. Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní rostlinolékařská správa, Ústřední pozemkový úřad. Ministerstvu práce a sociálních věcí je podřízena např. Česká správa sociálního zabezpečení, Státní úřad inspekce práce, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Ministerstvu vnitra je např. podřízen Státní ústřední archiv. Obor působnosti ústředních správních úřadů je oproti ministerstvům užší a koncentruje se na odborně technickou problematiku. Ministerstva a ústřední správní úřady mají pravomoc zavazovat uvnitř systému státní správy nižší správní úřady a subjekty, na které byl výkon státní správy přenesen vydáváním tzv. vnitřních předpisů nebo služebních příkazů. Správní úřady s celostátní působností na rozdíl od ústředních správních úřadů nedisponují některými pravomocemi, zejména pravomocí vydávat právní předpisy. Přesto plní důležité správní a kontrolní funkce v oblasti sociální péče, ochrany životního prostředí, obchodu, dopravy, energetiky apod. Výkon státní správy jinými orgány (s celostátní působností) Zde považuji za vhodné zmínit prezidenta, i když na zařazení prezidenta mezi orgány státní správy se názory různí. Prezident je hlavou republiky a na výkonu státní správy se podílí pouze určitým způsobem. Především je velitelem ozbrojených sil, což znamená, že mj. jmenuje a povyšuje generály. Prezident republiky také jmenuje a povyšuje generály bezpečnostních sborů. Jmenuje také některé vedoucí ústředních správních úřadů. Vedle prezidenta se na výkonu státní správy podílí i další státní orgány stojící mimo organizační strukturu veřejné správy. Jedná se např. o Českou národní banku. Česká národní banka je ústřední bankou státu. Je právnickou osobou se sídlem v Praze. Česká národní banka v rozsahu stanoveném zákony 23 působí jako správní úřad ve formě výkonu 23 Např. zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů. 13

bankovního dohledu nad prováděním bankovních činností a provádí kontrolu kapitálového trhu. Dále uděluje devizové licence a zvláštní povolení a provádí devizovou kontrolu. Jako orgán České republiky je označován Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad není podřízen žádnému jinému státnímu orgánu, odborný dohled nad jeho činností vykonává Ministerstvo financí. Úřad jedná jménem České republiky před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány, zpracovává právní stanoviska ve věcech majetku a plní další úkoly stanovené zákonem. Na výkonu státní správy se dále podílejí i zastupitelské úřady, které zabezpečují část výkonu správy na úseku vnitřní správy např. uzavírání manželství, ověřování listin, ale i úkony při povolování pobytu cizinců a udělování víz. 24 I.II. Státní správa vykonávaná veřejnými sbory Veřejné sbory vykonávají státní správu především v oblasti správního dozoru. Pod veřejné sbory lze zařadit zejména Policii České republiky, Hasičský záchranný sbor, ozbrojené síly, celní správu, vězeňskou službu a zpravodajské služby. Příslušníci těchto sborů se podílejí na výkon veřejné správy v celostátním měřítku za podmínek a způsobem, který stanoví jednotlivé zákony. Policie České republiky Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, jehož úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek. 25 Policie České republiky plní i některé další úkoly stanovené zvláštními právními předpisy. 26 Je organizační součástí ministerstva vnitra České republiky a má celostátní působnost, tj. působí na celém území České republiky. Organizační členění je pojmuto dvojím vzájemně provázaným způsobem: z hlediska zaměření na určitou problematiku a z hlediska prostorového. Policie České republiky se tedy člení na Policejní prezidium České republiky v čele s policejním prezidentem a tzv. služby (služba cizinecké policie, služba pořádkové policie a služba železniční policie, služba dopravní policie, služba kriminální policie a vyšetřování, ochranná služba) v jejichž čele stojí ředitel. Z hlediska prostorového je Policie členěna na útvary policie s celostátní působností (např. Útvar rychlého nasazení, Kriminalistický ústav, ale i Služba cizinecké policie, ochranná služba, letecká služba nebo i některé útvary 24 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3. str. 41, 42 25 Viz 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů 26 Např. zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 14

služby kriminální policie a vyšetřování jako jsou Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar zvláštních činností, Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské kriminality, Útvar speciálních činností) a krajská ředitelství, která by nejpozději k 1. 1. 2012 měla korespondovat s územím vyšších územních samosprávných celků. Hasičský záchranný sbor Základním posláním Hasičského záchranného sboru je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytnout účinnou pomoc při mimořádných událostech. 27 Z hlediska organizačního jej tvoří Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru (organizačně začleněné pod Ministerstvo vnitra), hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar, Střední odborná škola požární ochrany a Vyšší odborná škola požární ochrany ve Frýdku-Místku. Hasičský záchranný sbor je řízen Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru v čele s generálním ředitelem. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru řídí hasičské záchranné sbory krajů, v jejichž čele stojí ředitelé, a záchranný útvar, který plní zejména mimořádné úkoly hasičského záchranného sboru a k tomu provádí výcvik. Dále provádí výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Celní správa České republiky Soustava celních orgánů je tvořena Generálním ředitelstvím cel podřízené Ministerstvu financí, celními ředitelstvími a celními úřady. 28 V čele Generálního ředitelství cel stojí generální ředitel a v čele celních ředitelství a celních úřadů stojí ředitelé. Celní správa České republiky provádí správu na úseku celnictví, čímž se rozumí provádění úkolů stanovených zákonem o Celní správě České republiky a dalších zvláštních právních předpisů, včetně zákona o správě daní a poplatků. 29 Jedním z úkolů příslušníků Celní správy České republiky je provádění celního dohledu, jde o soubor opatření, jimiž se zjišťuje druh, množství a jiné skutečnosti o zboží potřebné k posouzení, zda se dovoz, vývoz nebo tranzit zboží uskutečňuje nebo uskutečnil v souladu s celními předpisy. Vězeňská služba Vězeňská služba České republiky zajišťuje výkon vazby, výkon zabezpečovací detence a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném zvláštním právním 27 Srovnej zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů a zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně 28 Srovnej zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů 29 Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 15

předpisem 30 ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. Organizačními jednotkami Vězeňské služby České republiky jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a Institut vzdělávání. Generální ředitelství zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje. V čele vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon zabezpečovací detence a Institutu vzdělávání jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel. Zákonem stanovené úkoly zajišťují ve Vězeňské službě České republiky vězeňská stráž, justiční stráž, správní služba, Institut vzdělávání a pověřené orgány Vězeňské služby České republiky. Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence. Může být také povolána k plnění úkolů justiční stráže. Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva spravedlnosti a v jiných místech jejich činnosti. Je-li justiční stráž dočasně povolána k plnění úkolů vězeňské stráže, střeží vazební věznice a věznice, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody. Správní služba rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, vzdělávací, výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost. Zpravodajské služby České republiky Zpravodajské služby České republiky jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. Postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb České republiky, ukládání úkolů zpravodajským službám, podávání zpráv těmito službami a poskytování informací zpravodajským službám upravuje zvláštní právní předpis. 31 Používání specifických prostředků získávání informací a vedení evidencí obsahujících údaje o osobách, jakož i postavení příslušníků zpravodajských služeb České republiky a jejich služební poměry upravují zvláštní právní předpisy. 32 30 Srovnej zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů 31 Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů 32 Srovnej 1, 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění zákona č. 274/2008 Sb.; zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů 16

V České republice působí tyto zpravodajské služby: Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství. V čele zpravodajských služeb České republiky stojí ředitelé. Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, informace o zpravodajských službách cizí moci, informace o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, informace o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, a informace týkající se organizovaného zločinu a terorismu. Úřad pro zahraniční styky a informace zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických zájmů České republiky. Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost České republiky, dále pak informace o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky, a o záměrech a činnostech ohrožujících utajované skutečnosti v oblasti obrany České republiky. Ozbrojené síly České republiky Ozbrojené síly se člení na Armádu České republiky, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. 33 Základ ozbrojených sil tvoří Armáda České republiky. Jejím úkolem je bránit svobodu, nezávislost a územní celistvost státu, připravovat se na obranu státu a bránit jej proti vnějšímu napadení. Armáda se organizačně člení na vojenské útvary, vojenská zařízení a vojenské záchranné útvary. 34 Prezident republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil, vláda schvaluje operační plány při použití ozbrojených sil pro stav ohrožení státu a válečný stav, strukturu armády, stanovuje celkové počty ozbrojených sil atp. Ministerstvo obrany řídí Armádu České republiky a např. zřizuje a ruší vojenské útvary. Součástí ministerstva obrany je Generální štáb Armády České republiky, který zabezpečuje velení armádě, v jehož čele stojí náčelník, kterého jmenuje prezident republiky na návrh vlády po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny. 35 17 V čele Vojenské kanceláře prezidenta republiky je taktéž náčelník, který je přímo podřízen 33 Srovnej zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 15/1993 Sb., o Armádě České republiky, ve znění pozdějších předpisů 34 HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 44 35 SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI Wolters Kluwer. 2009. 464 s. ISBN 987-80-7357-382-9, str. 278

prezidentovi republiky a plní úkoly související s výkonem pravomoci prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil a s řízením Hradní stráže. Součástí Armády, resp. její službou je Vojenská policie České republiky, která plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. V čele Vojenské policie stojí náčelník, kterého jmenuje ministr obrany a kterému je přímo podřízen. Úkoly vojenské policie jsou obdobné s úkoly Policie České republiky, avšak s tím rozdílem, že vojenská policie působí vůči vojákům v činné službě a osobám nacházejícím se ve vojenských objektech a v prostoru, kde probíhají vojenské akce, a dále vůči osobám, které páchají trestnou činnost nebo přestupky spolu s vojáky nebo proti majetku Armády České republiky. 36 Služební poměry příslušníků ozbrojených sil, včetně příslušníků vojenských zpravodajských služeb upravuje zvláštní právní předpis. 37 V literatuře lze nalézt i názory, které ozbrojené síly do organizace veřejné správy nezařazují, a to především z důvodu jejich činnosti, která nenaplňuje všechny znaky veřejné správy. 38 Nicméně se domnívám, že ozbrojené síly plní určité úkoly veřejné správy, např. na úseku brannosti, v případě krizových situací. I.III. Další vykonavatelé státní správy s celostátní působností Další vykonavatelé státní správy se na výkonu státní správy podílí různým způsobem, mají různé postavení, pravomoc, působnost a strukturu. Příkladem mohou být státní fondy zřízené jako právnické osoby za účelem finančního zabezpečení zvlášť stanovených úkolů a správu prostředků pro ně určených. 39 Tak například ministerstvo kultury spravuje Státní fond kultury České republiky a Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ministerstvo zemědělství spravuje Státní zemědělský intervenční fond, ministerstvo pro místní rozvoj spravuje Státní fond rozvoje bydlení, ministerstvo dopravy spravuje Státní fond dopravní infrastruktury, apod. Jiné postavení má Pozemkový fond České republiky, který spravuje pozemky ve vlastnictví státu a vykonává další činnosti stanovené zákonem. 40 36 Viz zákon č. 124/1992 Sb., o vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů 37 Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů 38 Srovnej HENDRYCH, D. a kol. Správní právo, Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 861 s. ISBN 80-7179-442-2, str. 127 39 Obecnou úpravu obsahuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů 40 Viz zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů 18

Specifické postavení mají veřejnoprávní instituce, které představují veřejné hromadné informační prostředky. Jsou jimi Český rozhlas, Česká televize a Česká tisková kancelář. Za účelem dohledu nad dodržováním právních předpisů upravujících rozhlasové a televizní vysílání a nezávislost jeho provozování byla zákonem zřízena Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. 41 Specifické postavení spočívající zejména v jeho nezávislosti a závaznosti pouze na zákonech a jiných právních předpisech má také Úřad pro ochranu osobních údajů. 42 I.IV. Státní správa propůjčená soukromým osobám Za účelem zabezpečení určitých úkolů ve veřejném zájmu je státní správa propůjčena soukromým podnikatelským subjektům nebo fyzickým osobám. Jedná se např. o střediska kalibrační služby nebo úřední měření, stanice technické kontroly nebo stanice měření emisí. Taktéž se může jednat o různé osoby, kterým bylo svěřeno právo provádět autorizovanou činnosti v určitých oblastech. Příkladem mohou být také zmocnění fyzických osob k výkonu správního dozoru v předmětné oblasti, např. lesní stráž, rybářskou stráž, mysliveckou stráž 43 apod. Výše uvedené subjekty vykonávají státní správu delegovanou a označují se jako nepřímí vykonavatelé státní správy. 44 I.V. Nepřímí vykonavatelé státní správy Nepřímou státní správu, tj. výkon přenesené působnosti, obstarávají především orgány obcí a krajů jako vyšších územněsprávních celků. Ve smyslu platné právní úpravy zabezpečují obce a kraje vedle své samosprávní funkce i určitou část výkonu státní správy. Tato státní správa je vykonávána v rozsahu, ve kterém byl výkon státní správy na obce a kraje přenesen. Z těchto důvodů se také v činnosti obcí a krajů tzv. samostatná a přenesená působnost, při jejíž realizaci mají orgány obcí a krajů rozdílné postavení. Výkon státní správy obcemi a kraji, který je vymezen zvláštními zákony, doplňují dekoncentrované (specializované) správní úřady. 45 41 Viz zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších přepisů. 42 Viz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 43 Viz zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů 44 K bodům I.III. a I.IV. srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 48 a násl. 45 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 52 a násl. 19

Státní správa vykonávaná orgány obcí je rozlišována do tří úrovní (kategorií, typů), dle rozsahu přenesené působnosti: 1. Obecní úřady vykonávají státní správu v přenesené působnosti svými orgány pouze ve věcech, jejichž projednávání a rozhodování jim bylo výslovně svěřeno zákonem. Všem obcím je svěřen výkon státní správy v základním rozsahu, zejména se jedná o státní správu na úseku evidence obyvatel, požární ochrany, vnitřní správy, ochrany lesního a půdního fondu apod. Území obce je pro výkon státní správy správním obvodem. 2. Pověřené obecní úřady kromě výkonu přenesené působnosti v základním rozsahu ve vlastní obci vykonávají ještě další přenesenou působnost svěřenou jim zvláštními zákony 46 i v dalších obcích. Zejména působí na úseku ochrany přírody a vod, dalších úkolů vnitřní správy jako např. v otázkách voleb, jsou oprávněny rozhodovat v prvním stupni ve správním řízení o právech a právem chráněných zájmech a povinnostech osob, nestanoví-li zákon jinou příslušnost. 3. Obecní úřady obcí z rozšířenou působností vykonávají vedle výkonu státní správy ve výše uvedených případech ještě další činnosti svěřené jim zvláštními zákony ve stanoveném správním obvodu. 47 Jedná se zejména o činnosti na úseku vnitřní správy např. vedení registru obyvatel, vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů, vydávání řidičských průkazů, vedení registru motorových vozidel, dále na úseku sociálně právní ochrany dětí, ochrany kulturních památek, živností, ochrany přírody a ochrany ovzduší, ochrany zemědělského půdního fondu atd. Zvláštním typem přeneseného výkonu státní správy jsou újezdní úřady, které vykonávají státní správu na území vojenských újezdů a současně jsou vojenskými orgány podřízenými ministerstvu obrany. Vojenský újezd je část území státu určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. Území vojenského újezdu nepatří do žádné obce. Újezdní úřad zabezpečuje úkoly obce v základním rozsahu. Nejvýznamnějším orgánem kraje, který vykonává státní správu v přenesené působnosti je krajský úřad. V oblasti přenesené působnosti jsou orgány kraje podřízeny příslušným ministerstvům. Na základě zvláštních zákonů je v přenesené působnosti kraje 46 Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů 47 Vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů 20

být zejména odvolacím orgánem v první instanci, jakož i kontrolním orgánem výkonu státní správy obcí. Územní působnost specializovaných správních úřadů je omezena na část území státu a ne vždy koresponduje s územním členěním státu a ne vždy jsou zřizovány na všech odpovídajících úrovních. Někdy mohou být přizpůsobeny povaze věcné působnosti. Příkladem specializovaných územních správních úřadů jsou např. územní finanční úřady, obvodní báňské úřady, krajské správy sociálního zabezpečení, úřady práce, územní celní orgány, územní zeměměřické a katastrální úřady, krajské hygienické stanice, krajské veterinární správy, státní oblastní archivy, pozemkové úřady apod. II. Samospráva Vykonávají ji orgány jiných právních subjektů než státu, pokud zákonem je na ně výkon veřejné správy delegován a trvale svěřen do jejich samostatné odpovědnosti. Takto delegovaná veřejná správa se odděluje od státní správy a procedur spojených se jejím výkonem. Neztrácí však charakter plnění veřejných úkolů a nositelé samosprávy charakter orgánů veřejné moci. 48 II.I. Územní samospráva Územní samospráva má nezastupitelný význam pro demokratické uspořádání společnosti a pro výkon regionální a místní veřejné správy. Její význam je podtržen ústavním zakotvením, kdy základním územním samosprávným celkem je obec a vyšším územním samosprávným celkem je kraj. Ústava je konkretizována především zákony upravujícími obecní a krajské zřízení. 49 Obce a kraje jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je vždy součástí některého kraje. Vytvořit nebo zrušit kraj lze jen ústavním zákonem. Místní samospráva je považována za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Místní samospráva je výrazem práva a schopnosti místních orgánů, v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit část veřejných záležitostí. 50 48 HENDRYCH, D. Správní věda Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2009. 232 s. ISBN 978-80-7357-458-1, str. 148 49 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, obcích, okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze 50 Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 34/02, ze dne 5. 2. 2003 21

Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, který tvoří územní celek, vymezený hranicí obce. Obec je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Orgány obce jsou zastupitelstvo obce, rada obce, starosta (primátor) a obecní úřad (městský úřad, magistrát, úřad městského obvodu nebo městské části). Obec, která má alespoň 3000 obyvatel, je městem, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po vyjádření vlády. Zvláštní postavení zákon o obcích přiznává velkým a významným městům, která označuje jako statutární města. Statutární města se mohou členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Vyšším územním samosprávným celkem je kraj jako územní společenství občanů, který má také ústavní právo na samosprávu. Kraj ji vykonává v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Stejně jako obec je i kraj veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek. Základním úkolem kraje je péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Podle zákona o krajích patří do samostatné působnosti kraje zejména věci veřejné správy, hospodaření svěřené do pravomoci zastupitelstva nebo rady a dále péče o komplexní územní rozvoj. Orgány kraje jsou zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman, zvláštní orgány kraje, krajský úřad. 51 II.II. Zájmová samospráva Vedle územních samosprávných celků jsou vykonavateli veřejné správy v rozsahu stanoveném zákonem i subjekty z oblasti zájmové (též označované i profesní) samosprávy. V podmínkách české veřejné správy se jedná o profesní (stavovské) komory s povinným členstvím, ostatní stavovské komory s dobrovolným členstvím a veřejné vysoké školy. Hlavním představitelem zájmové samosprávy jsou profesní komory s povinným členstvím. Členové profesních komor jsou vázáni právními předpisy upravující jejich činnost, jakož i vnitřními předpisy tzv. stavovskými předpisy, které komory vydávají. Příkladem profesní komory s povinným členstvím je Česká advokátní komora, Česká lékařská komora, Komora patentových zástupců, Notářská komora České republiky, Komora soudních exekutorů apod. 52 51 HENDRYCH, D. Správní věda Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2009. 232 s. ISBN 978-80-7357-458-1, str. 149 a násl. 52 Srovnej HORZINKOVÁ, E., NOVOTNÝ, V. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7380-096-3, str. 59 a násl. 22

Vysokoškolskou samosprávu, jejíž historickou formu lze vysledovat již na půdě středověkých univerzit, zakotvuje zákon o vysokých školách 53 a týká se jen veřejných vysokých škol. Samosprávná působnost je vykonávána jen v oblastech, které zákon taxativně stanoví a kam patří např. vnitřní organizace, určování počtu přijímaných uchazečů o studium, podmínek pro přijetí ke studiu a rozhodování o právech a povinnostech studentů, habilitační řízení apod. Veřejná vysoká škola má následující samosprávné orgány: akademický senát, rektora, vědeckou nebo uměleckou radu a disciplinární komisi. 54 III. Ostatní veřejná správa Ostatní veřejnou správu vykonávají subjekty, které nelze označit jako samosprávné nebo jako plně samosprávné. Jsou to především organizace ty samostatného veřejného ústavu. Příkladem může být Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky nebo Česká národní banka. Do této skupiny lze zařadit také právnické osoby zřízené nebo založené za účelem plnění veřejné služby s povahou veřejnoprávní (Česká televize, Český rozhlas) nebo soukromoprávní (např. obecně prospěšná společnost, nadace a nadační fondy). Zvláštním případem na pomezí soukromého a veřejného práva jsou dobrovolné svazky obcí, které mohou obce zakládat smlouvou. 55 53 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů 54 Srovnej SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI Wolters Kluwer. 2009. 464 s. ISBN 987-80-7357-382-9, str. 324 a násl. 55 HENDRYCH, D. Správní věda Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2009. 232 s. ISBN 978-80-7357-458-1, str. 158 a násl. 23