Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2006 4. volební období 310. USNESENÍ výboru pro evropské záležitosti ze 45. schůze konané dne 25. dubna 2006 k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) /kód dokumentu 5203/06, KOM(2005) 650 v konečném znění/ Výbor pro evropské záležitosti po vyslechnutí informace náměstka ministra spravedlnosti Ing. Antonína Liberdy, po vyslechnutí zpravodajské zprávy posl. Josefa Vondrušky a po rozpravě s c h v a l u j e stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení. Josef Poláček v. r. Josef Vondruška v. r. Pavel Svoboda v. r. ověřovatel výboru zpravodaj výboru předseda výboru
Příloha k usnesení č. 310 DOKUMENT 5203/06 NÁVRH NAŘÍZENÍ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) KOM(2005) 650 v konečném znění, kód Rady 5203/06 Interinstitucionální spis 2005/0261/COD Právní základ: Čl. 61, 67 Smlouvy ES Datum zaslání Radě EU: 15. 12. 2005 Datum zaslání Poslanecké sněmovně prostřednictvím VEZ: 10. 2. 2006 Datum projednání ve VEZ: 25. 4. 2006 Procedura: Spolurozhodování. Předběžné stanovisko vlády (dle 109a odst. 1 jednacího řádu PS): Datované dnem 27. 1. 2006, doručené do výboru pro evropské záležitosti dne 24. 2. 2006 prostřednictvím systému ISAP. Hodnocení z hlediska principu subsidiarity: Návrh je v souladu s principem subsidiarity. Odůvodnění a předmět: Jedním z cílů ES je vytvoření vnitřního trhu, charakterizovaného zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy. Vzniku společného trhu slouží i vytvoření pravidel pro volnou soutěž, daně a sbližování právních předpisů. Potřeba předvídatelnosti řešení případných sporů v rovině kolizního práva a dosažení větší právní jistoty vněkterých ekonomických oblastech základního významu vedlo členské státy ES ke sjednání Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy 1 unifikující kolizní právo na poli smluvních závazkových vztahů. Římská úmluva byla otevřena k podpisu 19. 6. 1980 a v platnost vstoupila 1. 4. 1991 ratifikací ze strany sedmi členských států. Smluvními stranami se v dubnu 2005 stalo vedle dosavadních 15 členských států EU i 10 nových členských států EU včetně ČR a to formou přístupové dohody. Jde o mezinárodní 1 Dále jen Římská úmluva. 1
smlouvu prezidentského typu, před ratifikací podpisem prezidenta republiky je vyžadován souhlas obou komor Parlamentu České republiky. Senát ji schválil dne 15. 9. 2005, Poslanecká sněmovna dne 9. 2. 2006. Po vstupu Úmluvy o přistoupení k Římské úmluvě v platnost pro ČR nahradí plně dosavadní kolizní normy a další pravidla vnitrostátního právního řádu v okruhu svého předmětu působnosti, tj. především u závazkových práv, obsažených v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Amsterodamská smlouva dodala mezinárodnímu právu soukromému nový popud. Od jejího vstupu v platnost přešla oblast unifikace kolizních norem pod čl. 61 písm. c) ve spojení s čl. 65 písm. b). Rada tedy může ve spolurozhodovací proceduře podle čl. 251 SES (ve znění Smlouvy z Nice) vydávat opatření v oblasti justiční spolupráce v civilních věcech s mezinárodním prvkem, pokud je to nutné k náležitému fungování vnitřního trhu. Na zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 byl zformulován cíl vytvoření skutečného prostoru spravedlnosti na základě zásady, že jednotlivcům ani podnikům nemá být bráněno v uplatňování svých práv neslučitelností nebo složitostí soudních a správních systémů členských států. Na základě jejích závěrů se myšlenka revidovat a modernizovat Římskou úmluvu stala jednou z priorit s ohledem na snahu o co nejširší harmonizaci pravidel mezinárodního práva soukromého. 2 V roce 2003 představila Komise tzv. Zelenou knihu o transformaci Římské úmluvy z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazky v komunitární nástroj a o její modernizaci. Na otázky zde položené obdržela Komise od členských států, zástupců průmyslu, bank, sdružení spotřebitelů, advokátů i akademiků velké množství reakcí. Problematika transformace Římské úmluvy do podoby komunitárního nástroje byla opětovně diskutována na veřejném slyšení organizovaném Komisí v lednu 2004. V zásadě se většina zúčastněných vyslovila pro podporu modernizace a transformace Římské úmluvy do formy nařízení zejména kvůli zajištění jednotné interpretace nařízení Evropským soudním dvorem 3. Nemožnost jednotného výkladu Římské úmluvy ESD, zapříčiněná tím, že dva dodatkové protokoly k Římské úmluvě, které příslušnost ESD pro jednotný výklad úmluvy zakládají, dosud nebyly ratifikovány všemi smluvními stranami, totiž působí značné problémy. V únoru 2005 se sešli zástupci členských států v Komisi k projednání předběžného návrhu nařízení Řím I. Výsledkem celého téměř tříletého konzultačního procesu je legislativní návrh Komise EU ze dne 15. 12. 2005. Římská úmluva je nyní jediným nástrojem v oblasti mezinárodního práva soukromého na úrovni Společenství, který má ještě podobu mezinárodní smlouvy. Nevýhody, které z toho vyplývají, jsou neodůvodněné, jelikož nástroje Brusel I, Řím II a Římská úmluva z roku 1980 tvoří jeden celek, který obsahuje pravidla mezinárodního práva v oblasti smluvních i nesmluvních závazků občanskoprávní či obchodní povahy na úrovni Společenství. 2 V návaznosti na jednání Evropské rady bylo na základě čl. 61 SES přijato nařízení č. 44/2001 o soudní pravomoci, uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech ze dne 22. prosince 2000, tzv. Bruselské nařízení I, které vstoupilo v platnost dne 1. března 2002. Toto nařízení nahradilo Bruselskou úmluvu z roku 1968, která upravuje totéž a je nadále aplikovatelná v Dánsku a v některých zámořských územích členských států. Toto nařízení se vztahuje na občanskoprávní a obchodní věci. Nevztahuje se na řízení daňová, celní a správní, ani na některé oblasti občanského práva, jako jsou statusové záležitosti, řízení v manželských věcech, dědická řízení a právní úprava závěti a konkurzní řízení. Zároveň započaly práce na návrhu nařízení o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy (tzv. nařízení Řím II), které je v současnosti v prvém čtení projednáván Radou. 3 Dále jen ESD. 2
Obsah a dopad: Cílem návrhu není vytvořit nový soubor právních norem, ale přeměnit dosavadní úmluvu na nástroj Společenství. Provedené změny umožňují modernizovat některá ustanovení Římské úmluvy a vyjasnit a upřesnit její znění, čímž se posílí právní jistota bez zavádění nových prvků, které by mohly podstatně změnit stávající právní režim. K zásadnějším změnám dochází v následujících ustanoveních: a) Čl. 3 návrhu nařízení: Volba práva Dochází k rozšíření volby práva i na jiné než na národní právo za předpokladu, že je v mezinárodním kontextu či v rámci Společenství široce aplikováno a uznáváno (např. Zásady mezinárodních smluv UNIDROIT či Principy evropského smluvního práva). b) Čl. 4 návrhu nařízení: Náhradní kritéria v případě absence volby práva Původní koncepce tohoto článku byla ovládána kritériem blízkosti: aplikovalo se právo obvyklého bydliště strany poskytující charakteristické plnění pro konkrétní smlouvu a článek rovněž obsahoval několik výjimek z tohoto pravidla. Nově navrhovaný čl. 4 neopouští kritérium charakteristického jednání, nicméně pro zvýšení právní jistoty formou fixních pravidel přímo určuje, které plnění je pro daný typ kontraktu charakteristické. V případě v seznamu výslovně neuvedených smluv volí návrh kolizní kritérium práva obvyklého bydliště strany, která poskytuje charakteristické plnění pro konkrétní kontrakt. Zároveň tento návrh obsahuje tzv. únikovou doložku pro situace, kdy charakteristické plnění nemůže být jednoznačně určeno. Dle tohoto ustanovení se bude smlouva řídit právem země, se kterou prokazuje nejužší spojení. c) Čl. 5: Spotřebitelské smlouvy Výrazem snahy ochránit určité sociální skupiny, jež se v konkrétní situaci mohou ocitnout v nerovném postavení, je zavedení jediného hraničního určovatele pro spotřebitelské smlouvy. Tímto výhradním kritériem je podle návrhu nařízení místo obvyklého bydliště spotřebitele. d) Čl. 8: Imperativní ustanovení (normy mezinárodně kogentní, nutně použitelné normy) Návrh nařízení je obohacen o definici tzv. imperativních ustanovení jako ustanovení, jejichž dodržování je pro stát při ochraně jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti bez ohledu na to, jaké je podle návrhu nařízení rozhodné právo pro smlouvu. Kromě použití imperativních ustanovení státu fora umožňuje aplikaci imperativních ustanovení i jiného státu, s nímž situace úzce souvisí. e) Čl. 10: Formální platnost smlouvy Poměrně přísná pravidla stanovená Římskou úmluvou pro oblast formální platnosti smluv jsou uvolňována zejména s ohledem na vzrůstající význam smluv uzavíraných na dálku. Návrh nařízení rozšiřuje okruh právních řádů, jejichž podmínky stačí splnit, aby právní úkon ať jednostranný či dvoustranný byl formálně platný. Bude-li návrh nařízení přijat, vzhledem k jeho vlastnosti bezprostřední použitelnosti a aplikační přednosti, budou mít jeho ustanovení přednost před ustanoveními českého zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na stáří českého předpisu je zřejmé, že úprava v něm obsažená je v současné době poněkud zastaralá, nemoderní, nevyhovující novým trendům v oblasti závazkového smluvního práva. Řadu zásadních právních institutů upravených v návrhu nařízení zákon neobsahuje buď vůbec, nebo je upravuje jen zkratkovitě (například institut volby práva, spotřebitelské smlouvy, smlouvy uzavírané na dálku, 3
smlouvy uzavřené prostřednictvím zástupce, imperativní ustanovení, důkazní břemeno apod.). I po vstupu nařízení v platnost by se Římská úmluva aplikovala v souladu s čl. 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o založení ES a na vztahy sdánskem a podle čl. 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska možná rovněž na vztahy v Irskem a Spojeným královstvím. Předpokládaný harmonogram projednávání v orgánech EU: Očekává se první čtení v Evropském parlamentu; termín není znám. Závěr: Výbor pro evropské záležitosti 1. bere na vědomí Rámcovou pozici vlády ČR k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I); 2. žádá vládu, aby ho pravidelně informovala o dalším průběhu projednávání tohoto dokumentu; 3. žádá vládu, aby překlad odborných pojmů odpovídal české právnické, popřípadě jiné odborné terminologii. Josef Poláček v. r. Josef Vondruška v. r. Pavel Svoboda v. r. ověřovatel výboru zpravodaj výboru předseda výboru 4