Základní škola Bratrství Čechů a Slováků Bystřice pod Hostýnem

březen duben 2014 Základní škola Bratrství Čechů a Slováků Bystřice pod Hostýnem

Jen tak na okraj Jaro! Jaro! Jaro! Už jen to slovo voní, hřeje, zpívá a hladí po tvářích. Jak já jsem se na ně těšila! Všechno je jiné, lepší. Ráno mám hned dobrou náladu, ba i do té školy se mi chce o trochu víc (ale fakt jen o trošičku). Možná bych si měla konečně začít užívat posledních pár týdnů na základce, jako všichni deváťáci jsem se právě rozhodovala o své nejbližší budoucnosti (nebylo to lehké) a potila se u přijímacích zkoušek. V těchto dnech už většina z nás ví, kam po prázdninách zamíříme, někteří na bílou obálku s konečným verdiktem netrpělivě čekají. Tak ať nám to vyjde! Mezitím, co jsem se pilně (jak jinak) připravovala na přijímačky, jsem se taky trochu zapojila do společenského dění. Školní tělocvična se stala svědkem mých prvních tanečních krůčků. Dobře, přiznám se, bylo to spíš takové pohupování a k dokonale ladným pohybům jsme měli všichni ještě hodně daleko. O legraci v žádném případě nebyla nouze. Ovšem nebudu předbíhat, z místa činu přinášíme čerstvou reportáž. S jarní únavou jsme u nás v redakci sice mírně bojovali (nejspíš to máte podobně), ale nový Click jsme nakonec oblékli do svátečního, aby to nádherné jaro přivítal s plnou parádou. Přesvědčte se sami! Anna Nesvadbová, IX. A 3

Na slovíčko K velkému rozhovoru v jarním čísle Clicku jsme si pozvali rovnou dva hosty. Všichni je dobře znáte, neboť na naší škole pracují už hezkou řádku let jako zástupci ŘŠ. Nenechte si ujít následující povídání s Mgr. Jitkou Vašalovskou a Mgr. Oldřichem Hermanem. 1. Byla jste žákyní naší školy? Jaké jsou Vaše vzpomínky na školní léta? Nebyla, byla jsem žákyní druhé bystřické školy. Kromě vzpomínek na 1. stupeň (ty jsou hodně negativní), byla pro mě škola příjemným místem spousta kamarádů, dobří učitelé. 2. Co nejvíce ovlivnilo Vaše rozhodnutí studovat učitelství, proč jste si vybrala matematiku a fyziku? Nechtěla jsem studovat učitelství, měla jsem úplně odlišný směr. Protože jsem se na vysněnou VŠ nedostala a v té době bylo možné podat pouze jednu přihlášku, musela jsem si na poslední chvíli vybrat z oborů, které zbyly. No a na tyto předměty nikdy zrovna fronty nestály. Matematika a fyzika mě sice nijak zvlášť nebavily, ale rozuměla jsem jim a ve škole jsem z nich měla pěkné známky to pak ve výsledku rozhodlo. 3. Které jiné předměty byste ráda učila? Velmi mě bavil dějepis a také hudební výchova, i když učit ji je dost obtížné. 4. Jak dlouho pracujete jako zástupkyně ŘŠ, co je hlavní náplní této práce? 15 let od šk. roku 1999/2000.Mám na starost organizační zajištění školy pod tím se skrývá tvorba rozvrhu, zajišťování suplovaných hodin, dozorů v budově školy a jídelně nebo školních akcí, dále realizace školního vzdělávacího programu, výběr do volitelných předmětů, cizích jazyků apod. Součástí mé práce jsou i materiální záležitosti, např. sleduji, 4

jak se čerpá rozpočet školy, připravuji podklady pro instituce, od kterých škola peníze dostává a vše, co s touto činností souvisí. 5. Která část školního roku je pro Vás nejnáročnější? Září a červen. 6. Co je největším oříškem při sestavování rozvrhu hodin? Respektovat všechny požadavky, které vyplývají nejen z hlediska duševní hygieny, ale také z organizační stránky zařazení volitelných předmětů, dělené hodiny, požadavky některých vyučujících, kteří pracují i na jiné škole...specifik je v této škole hodně. 7. Vzpomínáte ráda na dobu, kdy jste byla třídní učitelkou? Chtěla byste si to někdy zopakovat? Vzpomínám ráda, se žáky jsem měla dobré vztahy, vzájemně jsme se respektovali a rozuměli si. Třeba si to někdy zopakuji. 8. Jaký nejvyšší počet žáků měla ZŠ Bratrství ve své historii? Ve školním roce 1999/2000 to byli 832 žáci, údaje z předchozích let nemám k dispozici. 9. Na kterého ze svých učitelů ráda vzpomínáte? V čem spočívá kouzlo dobrého učitele? Na třídní učitelku z 2. stupně ZŠ, paní učitelku Sitkovou a také na třídní učitelku z gymnázia, paní učitelku Sedlářovou. Ale učila mě spousta dobrých učitelů, seznam by byl delší. Dobrý učitel by měl být především osobností, kterou žáci respektují, měl by umět zaujmout a vzbudit v žácích zájem o svůj předmět. 1. Byl jste žákem naší školy? Jaké jsou Vaše vzpomínky na školní léta? Ano, byl. Když jsem nastoupil jako začínající učitel, většina mých učitelů tady ještě působila. Vzpomínky jsou jen ty dobré, na ty špatné se zapomíná anebo se dnes na ně člověk dívá jinak. 2. Co nejvíce ovlivnilo Vaše rozhodnutí studovat učitelství, proč jste si vybral biologii a tělesnou výchovu? Už jako student gymnázia jsem trénoval fotbalovou přípravku a práce s dětmi se mi líbila. Sport a příroda spolu úzce souvisí, a tak výběr aprobace byl jasný. Rovněž mě ovlivnili učitelé, kteří mě z těchto předmětů učili. 3. Jak dlouho pracujete jako zástupce ŘŠ, co je hlavní náplní Vaší práce? Zástupcem ředitelky školy jsem 16 roků. Mám na starosti 1. stupeň, sklad a distribuci učebnic, provoz tělocvičen, materiální stránku školy atd. 4. Která část školního roku je pro Vás (např. z organizačních důvodů) nejnáročnější? Určitě začátek a konec školního roku. 5. Víme, že naše škola má svou kroniku. Kdy se začala psát a co všechno obsahuje? Kronika školy se píše od jejího otevření až do současnosti. Obsahuje všechny události, které každý školní rok přináší. V současné době se do ní zapisují pouze počty žáků, personální 5

obsazení školy a mimořádné události, protože ostatní údaje jsou uvedeny ve výroční zprávě za daný školní rok. 6. Co nového v nejbližší budoucnosti naši školu čeká? V září škola oslaví 55. výročí otevření, a tak se chystají malé oslavy. O prázdninách bude provedena rekonstrukce podlah v pavilonu 1. stupně. 7. A o jakou novinku byste na naší škole stál Vy? Jako učitel TV nejsem spokojen se stavem školního hřiště. Chtěl bych, aby došlo k jeho celkové rekonstrukci, snem je vybudování atletického oválu s umělým povrchem a hřiště s umělou trávou. Rovněž povrch ve velké tělocvičně by potřeboval obnovit. 8. Svět kolem nás se hodně mění. Jak se podle Vašich dlouholetých zkušeností změnili žáci? Každá generace je trochu jiná, ale vždy jsou žáci lepší a horší, hodnější a zlobivější, nadanější a méně nadaní, pracovitější a lenivější. Myslím, že dnešní mládeži chybí více ctižádosti, snahy dosáhnout svého cíle prací. 9. Máte svůj pedagogický vzor? Které vlastnosti nechybějí dobrým učitelům? Nikdy jsem neměl takový vzor, abych si řekl, že podobný chci být. Kolem sebe jsem měl a mám několik lidí, jejichž určité vlastnosti a schopnosti bych chtěl mít. Dobrému učiteli podle mého názoru nechybí jistý nadhled a humor, umí vyslechnout své žáky, je důsledný. Rovněž je důležité chovat se tak, jak to chci po svých žácích. Děkujeme za rozhovor. Anna Nesvadbová a Anna Malíšková, IX. A Co je nového v EKOTÝMU? Ekostránky Pro vás, kteří nejste členy školního ekotýmu, by mohlo být užitečné vědět, co se během roku všechno děje a co zástupci z vašich tříd vlastně mají na starosti. Tak schválně, víte o nějaké ekologické aktivitě, všimli jste si třeba konkrétního výsledku naší práce? Pokud ano, máte za svou všímavost pochvalu. Naše úkoly v letošním školním roce jsou různě časově náročné. Například už od února máme jeden dlouhodobý. Velvyslanci z každého ročníku dostali odlišná zadání, ale cíl byl společný zútulnit naši školu. A už se na tom pracuje, to si pište! Doufáme, že se vám líbí nový barevný nátěr zábradlí. Je to hned veselejší, co myslíte? 6

Makáme i na jiné výzdobě, nástěnky budou co nevidět rozvěšené. S popelnicemi na tříděný odpad se také něco děje, jsou odsunuté od topení, takže budeme mít ve škole více tepla. Spolužáci ze 4. a 5. tříd se odpoledne scházejí a probírají další ekostrategie. V ekotýmu máme jinak stále stejnou normální zátěž. Každý měsíc si musíme plnit to své, abychom získali body. Schůzky bývají každou první středu v měsíci, ale to pro nás není nic neobvyklého. Nela Adámková a Viktorie Horyanská, IX. A O Zemi Od pradávna jedna Země, jedna planeta, před miliony let ale vodou zalitá. Však mocné prsty, kouzelný čas, proměnili Zemi, aby očarovala nás. Modrá obloha, pod nohama pevná zem, lesy, hory, údolí jsou jako nádherný sen. Oceány ovládla němá stvoření, po nebi krouží ptáci okřídlení. Na loukách se pasou stáda, v lesích se skrývá plachá zvěř, savaně vládne lev a slon, to mi věř! Nad tou harmonií tají se mi dech, unést se tou krásou také nech. To vše pro život a potěšení člověka, tak ať je mezi námi jednota. Téhle Země vzácné všichni važme si! Je snad krásnějšího místa, myslíš si? Jen ona jediná je pro náš život stvořená. (Příspěvek do soutěže Proměny planety Země v průběhu jejího vývoje) Tereza Holíková, IX. B 7

Pod lupou Jméno: Mgr. Šárka Jašková Znamení: Býk Děti: Kateřina (25 let), Karolína (22 let) Vašich 5 nej : Kniha: Malý princ Film: Postřižiny Sport: cyklistika Jídlo: špagety na jakýkoliv způsob Historická postava: Jára Cimrman Životní motto: Šance nejsou nikdy ztraceny, tu, kterou propásneš, dostane někdo jiný. Které předměty ve škole jste měla ráda a které naopak vůbec ne? Ve škole mě nejvíc bavil český jazyk, zeměpis a samozřejmě tělocvik. Naopak výtvarnou výchovu jsem nikdy moc ráda neměla. Co Vás přivedlo k učitelství 1. stupně? Tak mi to život naplánoval. Na které hudební nástroje umíte hrát? Učila jsem se v LŠU (dnešní ZUŠ) hře na klavír a zobcovou flétnu, jako samouk si zahraji na keyboard. Jací jsou dnešní prváčci? Prváčci jsou pořád stejní, jen doba se trochu mění a každý se jí musí přizpůsobit. Pro co se děti vždycky nadchnou a co je spolehlivě odradí? Určitě se nadchnou pro jakoukoliv hru, protože jsou od přírody soutěživé. Co děti spolehlivě odradí? Doufám, že je neodrazuji moc často. Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Pokud nemyslíme jen vlastnosti, tak mě charakterizují určitě hory, kolo, hudba, cestování, auto a nesmí chybět čokoláda. 8

Jméno: Mgr. Denisa Hlavová Znamení: Střelec Děti: Tomáš (11 let), Andrea (9 let) Vašich 5 nej : Kniha: všechny knihy Michala Viewegha Film: Pelíšky Sport: lyžování, plavání, cyklistika Jídlo: vepřový řízek s bramborovým salátem od maminky Historická postava: Karel IV. Životní motto: Přej a bude ti přáno. Které předměty ve škole jste měla ráda a které naopak vůbec ne? Ve škole jsem měla nejraději český jazyk, matematiku, zeměpis a všechny výchovy. Měla jsem štěstí na výborné učitele, kteří toho nejen mnoho znali, ale byli i zábavní, uměli učivo podat. Nerada jsem měla dějepis. Co Vás přivedlo k učitelství 1. stupně? Od 1. do 3. třídy jsem chodila na malotřídní školu na vesnici, učila mě vynikající paní učitelka a jako malá holčička jsem chtěla být jako ona. Od malička jsem hrála na flétnu a chodila do výtvarného kroužku. Po absolvování střední pedagogické školy jsem nastoupila na vysokou školu a nelituji. Práce s dětmi na prvním stupni se mi líbí a baví mě. Na které hudební nástroje umíte hrát? Hraji na klavír a flétnu. Jací jsou dnešní prváčci? Dnešní prváčci jsou po stránce rozumové na školu dobře připraveni, chybí jim ale základní návyky sebeobsluhy a bohužel i slušného chování. Pro co se děti vždycky nadchnou a co je spolehlivě odradí? U nás na 1. stupni je poměrně snadné děti zaujmout a nadchnout, nejraději mají soutěže, kvízy, křížovky, hry a všechno nové. Odradí je posměch druhých. Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Optimistická, kreativní, veselá, vstřícná, ochotná, vtipná? Co myslíte? Romana Srníková, IX. C a Nikola Solařová, IX. A 9

Reportáže (co, kdy, kde, jak?) Volejbalový úspěch To březnové ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. S dresem v batohu jsem spěchal na autobusové nádraží a spolu s ostatními kluky z našeho volejbalového týmu a paní učitelkou trenérkou jsme zamířili do blízkého Holešova. Čekalo nás okresní kolo v odbíjené starších žáků a žákyň. Po společném nástupu všech týmů se na palubovce 1. ZŠ odehrává náš úvodní zápas, jsme klidní, vyrovnaní a v kapse máme brzy vítězství. I další dvě střetnutí jsou plně v naší režii, všechno jde jako po másle. Je tu semifinále a proti nám nastupuje holešovské mužstvo. Tři sety a 2:1 pro nás. Budeme ve finále! Jen aby nás ta herní pohoda neopustila! Gympl už si na nás jistě brousí zuby. Ale tak snadné to mít nebudou, svou kůži jim nedáme zadarmo. Bitva začala pro naše barvy víc než dobře, pak ale přišly menší potíže a soupeři vyrovnali. Nic není ztracené, vzájemně se s kluky hecujeme a věříme si. Nervozita si vybírá svou daň a v rozhodujícím setu nejprve inkasujeme. Sbíráme poslední zbytky sil a zápas se snažíme otočit. Daří se nám. Neuvěřitelné, vyhráváme! To je přece skvělé. Bojovali jsme i za holky, kterým to dnes nevyšlo. Domů odjíždíme jako vítězové. A hurá do krajského kola. 10 David Kulich, IX. A

Praha Photocontest 2014 Je úterý, 25. března, asi půl šesté ráno a já ospalá vstávám z postele. Ani nezbývá čas na snídani a ještě těsně před šestou vyrážíme autem směr Přerov a netrpělivě čekáme na pendolino. Nasedáme a další necelé tři hodiny strávíme pohodlně ve vlaku, dokonce i s minerálkou, novinami a wi-fi. V Praze nás přivítá velmi milá paní prodavačka, která nám nechce vydat jízdenku na metro. Na Staroměstském náměstí jste pěšky za 10 minut, takto musíte zbytečně přesedat, říká. Ale my s mamkou se nenecháváme odradit a přece chceme jet metrem. Na Staroměstské radnici v Křižíkově sále za chvíli začíná vyhlášení celostátního finále fotografické soutěže Photobase. Program je zajímavý, své hudební nadání nám ukazují studentky Gymnázia Oty Pavla v Praze. Všichni si najednou vytahují své veliké zrcadlovky, takže nějak ztrácím odvahu vylovit svůj malý kompakt. Následuje už samotné vyhlášení. Soutěžím s fotografií Světelná architektura v kategorii Kouzlo města. Bohužel nejsem mezi nejvýše oceněnými, ale aspoň přes celou Prahu nemusím nosit tiskárnu, která je odměnou za 1. místo. Když se k nám připojí i taťka, procházíme si výstavu finálových fotek a jen tak tak ještě stíháme zhlédnout orloj. Už je rozhodnuto, jdeme se malebnými, ale turisty přeplněnými pražskými uličkami projít na Karlův most. Cestou zpět objevujeme obchod s přímou výrobou cukrovinek, neodolám a pár pytlíčků sekaného špalku si odvážím domů, mňam, už se těším. Samozřejmě zamíříme i na Václavák, prvně si trochu zanakupovat, jít na pozdní oběd a v neposlední řadě se podívat na Myslbekova koně pořád tam stojí, i se svatým Václavem v sedle. Pak už zbývá jen cesta na nádraží a domů. Odjíždíme, už sice ne rychlovlakem, ale i tak se mi jízda líbí. Celou dobu trávím nad knížkou, a tak se zdá, že jsme v Přerově coby dup. Doma hned padám do postele, přesto se stačím ještě podívat na biologii, hned další ráno totiž odjíždím na okresní kolo olympiády. Přijímačky nanečisto Viktorie Horyanská, IX. A S přicházejícím jarem se začíná nepříjemně blížit i termín přijímacích zkoušek, to jsem si uvědomila už před pěknými pár týdny. Každý, koho čekají, se trochu bojí, to je jasné. Já docela hodně. 11

Proto jsem ráda, když si můžu jakékoli testy vyzkoušet a dopředu natrénovat. I to byl důvod, proč jsem se přihlásila na PS nanečisto. Doporučuji, byla to výborná zkušenost. Ale pěkně od začátku. Už po cestě k historické budově holešovského gymnázia mě svírala tréma. Nevím proč, jsem prostě taková, bojím se skoro pořád. Ve vstupní hale jsem se dověděla, že mám jít do učebny fyziky ve 2. patře. Stoupala jsem po schodech se srdcem skoro v krku. Sotva jsem se ve třídě trochu porozhlédla, strach naštěstí opadl. Zahlédla jsem mezi dětmi i známé tváře a jejich úsměvy mě povzbudily. Stačila jsem prohodit jen pár slov s ostatními a před mou první lavicí stál náhle pan profesor. Byl milý a snažil se nás uklidnit, že zatím o nic nejde. To se snadno řekne. Nejtěžší byla matematika. V mé hlavě nastalo rojení. Co má přednost? Je to nějaký chyták? Proč mi to nevyšlo? Ach jo. Vyzkoušela jsem si ještě český jazyk a test obecných studijních předpokladů. Nakonec to dopadlo dobře,výsledky by sice mohly být trochu lepší, tak snad příště.už se těším na opravdové přijímací zkoušky a doufám, že se dostanu na tu svou školu. První taneční Viktorie Fojtíková, IX. C Ještě půl hodiny a pak to všechno začne, říkám si a nervózně přešlapuju na místě. Bude to moc těžké? Co když mi můj nešikovný tanečník bude šlapat na nohy? Au. A nebudu ta nešika já? Půjde mi to vůbec? To bude trapas! Pohled na našeho tanečního mistra mi na klidu také nepřidával. Ale to už se všichni nadšeně hrneme do tělocvičny a šaten. Všude se to hemží tmavými obleky a naleštěnými botami spolužáků, stejně jako krásnými šaty a lodičkami s podpatky nás dívek. Ještě doladit pár maličkostí a už se všichni scházíme na parketu. Vyslechneme pár slov paní učitelky Barotové o tom, abychom byly hodné děti a nedělaly ostudu, a už se dostává ke slovu pan Mědílek. Hned po jeho prvních větách mi bylo jasné, že náš mistr tance je pohodový člověk a že s ním bude legrace. Upozornil nás také na rozšířený nešvar, který se týká oblíbených žvýkaček, což je ve společnosti nevhodné a při tanci to nám i jemu bude rozhodně vadit. Konečně nastala chvíle, aby si páni přišli pro svou dámu. Byla jsem nervózní a ani jsem nepočítala s tím, že si pro mě někdo přijde. Dívek je jako obvykle více, jsou asi 12

odvážnější, a tak se tanečníků nedostává. Ale přišel si pro mě, a tak si nemůžu stěžovat, navíc se vůbec nepodobal prknu a moje střevíčky zůstaly nepošlapané. A začínáme tančit. Zpočátku jsou to jednoduché krokové variace na blues nebo country. Abychom si všichni vyzkoušeli tanec v páru, pravidelně se střídáme. Občas se někomu z nás poplete krok, ale jsme teprve zelenáči. To se stává. Pro příště se už nemusím tak bát, určitě to bude zase zábavné. Předchozí starosti a obavy byly zbytečné. Tereza Holíková, IX. B Anketa Letošní Velikonoce zastihly jaro v plném proudu. Tyto největší křesťanské svátky se pojí s mnoha lidovými obyčeji, které nezanikly ani v moderní době. Zřejmě už tušíte, kam zamířily otázky naší jarní ankety. Ano, samozřejmě nás zajímalo, jak u vás doma probíhají oslavy příchodu nejkrásnějšího ročního období. Jak slavíte Velikonoce? Dodržujete některé velikonoční zvyky? Věra II. A Mám dva důvody, proč miluju Velikonoce! První je, že barvím s maminkou vajíčka, což mě strašně moc baví! A ten druhý? Dostávám dárky, Mám totiž narozeniny! Tomáš, III. A Přijdu k nějakému paneláku a zazvoním. Čekám, jestli se někdo ozve, a když ano, vyjedu výtahem nahoru, vyšlehám slečny, ty mi dají za odměnu vajíčka, bonbóny nebo třeba čokoládu. 13

Mirek, III. A Moc mě nebaví koledovat, ale když mě už máma vzbudí, řeknu si, proč ne. Takže se obléknu a ještě s ospalýma očima se vrhnu dolů k babičce, řeknu jí koledu a mám první úlovek. Pak jdeme s tátou koledovat po městě. Simona VII. A Ráno nabarvíme rychle vajíčka a máma vyzdobí dům. Nic zvláštního. Pavel, IX. A Letos nebudu chodit po domech a zvonit na holky s tatarem v ruce, pojedu totiž den na to psát přijímací zkoušky... Takže mi držte palce! Zdenka, VIII. A S mámou nabarvíme vajíčka, ozdobíme dům, mezitím pletou taťka s bráchou tatary a pak jdou koledovat. Já s polštářem, aby to tak nebolelo, čekám na koledníky, kterým nakonec dám nějaké ty sladkosti. Večer si o celém dnu popovídám s kamarádkami. Ilona, IX. C Barvíme vajíčka, někdy pečeme beránky. kterým s radostí otevřeme. S bráškou čekáme na koledníky, Romana, IX. C Slavíme asi jako každá jiná rodina. Jen ráno mě babička polije vodou (není nic lepšího, že mít krásný sen a najednou vás vzbudí babička s kýblem studené vody v rukou). Pak nabarvíme vajíčka a upečeme beránka. RNDr. D. Trefílková Na Velikonoce většinou upeču cukroví, uklidím a vyzdobím dům a v pondělí vyrazím někam do přírody (samozřejmě jen za pěkného počasí). Mgr. M. Pospíšilová Příchod každého ročního období, tedy i jara, mám ráda, ale velikonoční zvyky příliš nedodržuji. Sluníčko mě ale spolehlivě vyláká ven, na procházku. Dominika Trlicová IX. A, Viktorie Fojtíková IX. C 14

Co jste možná nevěděli O pranostikách I když nám dnes počasí předpovídají odborníci se všemi těmi zázraky moderní techniky v rukou, není na škodu připomenout si lidovou moudrost starých pranostik. Jejich název, odvozený z latinského prognosis, opravdu znamená předpověď. Dlouhodobá pozorování, staletími prověřené zkušenosti i život našich předků v úzkém sepětí s přírodou daly vzniknout mnoha pranostikám, kterými se můžeme stále řídit. Co říkají velikonoční pranostiky? Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda. Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Kdo na Velký pátek orá, tomu se chléb nedostává. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok. Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu. Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání. Na Velkou noc bude-li málo pršeti, ne mnoho píce pro sucho bude měti; pakli ten den jasno bude, máslo, omastek lacino přijde. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni. Na Velikonoce jasno bude laciné máslo. Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají. O pomlázce Pondělí velikonoční, tzv. mrskaný pondělek, je tradičně spojeno s pomlázkou, hodováním, koledou. Tento zvyk má velmi starý původ, stejně jako zdobení vajíček kraslic. Původně to byl zřejmě magický obřad, jehož se účastnili dospělí, teprve časem se stal lidovou zábavou. Dům od domu chodili mládenci za děvčaty, později hlavně děti, aby je vrbovými proutky, ozdobenými barevnými stuhami, vyšlehali. Pomlázka jako název pro svazek splétaných prutů, nejčastěji 6 12 (vždy v sudém počtu), se v různých českých a moravských nářečích pojmenovává také jako dynovačka, binovačka, mrskačka, sekačka, šlehačka, švihačka, hodovačka, metla, kyčka, karabáč, žíla, pamihoda, šibačka, tatar, čugár, kančúch a to ještě není všechno. Při šlehání mělo mladé proutí předat dívkám svěžest, ohebnost a zdraví, aby byly po celý rok veselé a pilné. Dříve hospodář vyšlehal i čeládku, aby nebyla líná, dokonce i krávy ve chlévě, aby měly brzy telátka. Šviháním ovocných stromů se sad probouzel ze zimního spánku k další úrodě. Chodit na pomlázku na mrskút, šlahačku, dynování, koledu aj. je zvyk udržovaný snad od dob pohanských po dnešek a může se krajově lišit. Někde se jeho součástí stalo i polévání vodou, nazývané šmerkust či šmigrust. Při mrskání odříkávají chlapci koledy, 15

šlehání bývalo dokonce povoleno jen po dobu říkačky, a za odměnu dostávají malovaná vejce, kraslice, pentle na pomlázku, v současnosti i rozmanité čokoládové cukrovinky. O tradičních velikonočních pokrmech Zajímá vás, co se dříve podávalo k jídlu při oslavách největších křesťanských svátků? Možná budete překvapení, že jste si právě o těchto Velikonocích pochutnávali na tradičním staročeském menu. Na Škaredou středu měly hospodyně připravovat sice chuťově výborné, ale nevzhledné jídlo. Byly to nejčastěji bramboráky nebo placky, které se před podáváním záměrně potrhaly. O Zeleném čtvrtku nesměla chybět jarní polévka a v ní čerstvé výhonky kopřiv, špenátu, petrželky a jiných bylinek. Na Velký pátek, den hlubokého smutku, se držel půst, mohla se popřípadě podávat ryba. Ty pravé hody otevírala Bílá sobota, na stole se objevovala velikonoční nádivka (nazývána také hlavička) s uzeným masem a samozřejmě s kopřivami, pekly se mazance (neboli svěceníky, bochánky) z kynutého těsta s rozinkami a mandlemi. Jejich nakrojení do tvaru kříže symbolizovalo Ježíšovu smrt ukřižováním. V neděli na Boží hod velikonoční, pokud to majetkové poměry rodiny umožnily, se připravovalo cenné skopové maso, ale i jiné maso z mladých kusů dobytka či drůbeže. Protože si však skutečného beránka mohl dopřát málokdo, nahrazovalo jej sladké pečivo. Hospodyňky pekly beránky z kynutého nebo piškotového těsta ve formách a zdobily je zelenou snítkou a červenou stužkou. Ale to přece znáte, ne? Vejce jako symbol zrození nového života přišla na řadu v Pondělí velikonoční, vařila se i smažila. Barvená a zdobená vajíčka jsou neodmyslitelnou součástí Velikonoc i v naší době. O dobrotách jako jsou jidáše nebo boží milosti třeba někdy příště. 16 Michaela Bílá, IX. C a Aneta Štěpáníková, IX. A

Clickytipy Haló, máme tady jaro! Voňavé květy, bzučící včely, hřející slunce, zelenající se tráva, svěží jarní vzduch a zpívající ptáci. A samozřejmě nové písničky, filmy, knihy a hry. Ať se Vám líbí! Hitparáda 5 Seconds of Summer She Looks So Perfect The Vamps Last Night Katy Perry Dark Horse ft. Juicy J Nebe Než se rozední Mandrage Tanči, dokud můžeš Ellie Goulding Beating Heart 17

Filmový pás Kráska a zvíře Noe Známý příběh o dívce, jejíž otec, kupec, přišel o celé jmění a stěhuje se se svými šesti dětmi na venkov. Při jedné své cestě zabloudí a najde palác, ve kterém sídlí Zvíře. Aby splnil přání své nejmladší dcery Belly, utrhne pro ni růži. Ta se však stane osudnou, protože netvor za ni žádá buď životy všech anebo onu dívku. Bella se cítí vinna za to, co se stalo, a plna strachu odejde ke Zvířeti. Tam ji však čeká tajemný a magický život. Oba se vzájemně poznávají a hlavně Bella poodhaluje něco z jeho smutné minulosti. Nakonec získá odvahu, vysvobodí Zvíře a zároveň pozná pravou lásku. Tento příběh je námětem mnoha filmových děl, snad bude i tento film příjemným překvapením. Biblický příběh o Noemovi a jeho rodině, zná snad každý A právě na motivy tohoto příběhu vznikl stejnojmenný film. Noe má stále ve svých snech vidinu katastrofy. Lidé se kvůli svému chování ocitli na okraji propasti. Bohu se to nelíbí, a tak se rozhodl vyhladit lidskou rasu z povrchu Země celosvětovou potopou a právě Noe a jeho rodina si zaslouží být zachráněni. Noe ví, že zkáza přijde s vodou, stojí před ním tedy nelehký úkol postavit obří archu, do které se mají vejít nejen jeho blízcí, ale i všechny páry zvířecích druhů. Čas rychle běží a navíc se proti němu postavili jeho soukmenovci v čele s předkem bratrovraha Kaina. Dokáže to? Ke čtení Robert Galbraith (pseudonym J. K. Rowlingové) Volání kukačky Je to napínavý detektivní román, který si čte celý svět. Slavná modelka Lula Landryová se jednoho dne zřítí ze svého balkónu. Už tehdy je všem jasné, že jde o sebevraždu. Až na Lunina bratra, který za tím vidí něco jiného. Najatý detektiv Cormoran Strike se pouští do práce. Při vyšetřování se setkává s různou sortou lidí, s boháči i s těmi nejspodnějšími vrstvami společnosti. Zažívá napínavé a náročné situace a také se ocitá v nebezpečí života. Naštěstí má svou asistentku a pomocnici Robin, spolu to určitě zvládnou. Jessica Brockmole Dopisy z ostrova Skye Mladá Elspeth žije celý život na ostrově Skye, nikdy ho neopustila. Jednoho dne dostane dopis od amerického studenta Davida Grahama. Od té chvíle si začnou dopisovat, jejich vztah stále sílí a brzy přerůstá v lásku, i když je Espelth vdaná. Vše končí začátkem 1. světové války, kdy musí David odjet do Evropy jako řidič sanitky na západní frontě. Druhá část příběhu se odehrává kolem roku 1940. Elspethina dcera se zamiluje do válečného pilota. Elspeth už může jen doufat, že její dceru nepotká podobný osud jako ji. 18 Tereza Holíková a Nikola Šebestová, IX. B

Horoskopy Ryby (21. 2. 20. 3.) Řídící planeta: Neptun Šťastné číslo: 7 Barva: modrá Partner pro Ryby: Rak, Štír, Váhy Živel znamení: voda Příznivé dny: pátek, sobota, neděle Povaha: flegmaticko-sangvinická Vynikají zvláště svým nesobeckým a citlivým přístupem k ostatním. Agresivita a spekulace je jim španělskou vesnicí, jsou až příliš opatrní. Často pochybují o svých schopnostech a mají nedostatek sebevědomí. I malé popichování okolí berou velice vážně a stávají se tak terčem posměchu. Spoléhají na sliby ostatních a nejednou naletí. Skuteční přátelé a dobří lidé snad dokážou poznat jejich pozitiva a cenné vlastnosti. Hodí se do státní správy a do vědeckého výzkumu (tedy tam, kde se tak trochu "ztratí v davu"). Mají zvláštní cit pro přírodu (přírodovědci, chemici, ekologové). Beran (21. 3. 20. 4.) Řídící planeta: Mars Šťastné číslo: 9 Barva: červená Partner pro Berana: Lev, Střelec Živel znamení: oheň Příznivé dny: úterý, sobota Povaha: cholerická Je snadné ho rozhněvat, ale stejně rychle se zase uklidní a jedná pak mírně. Berani jsou známí svým uměním říkat pravou věc v pravou chvíli. Snadno se učí a mají výbornou paměť. Je to jejich nesporné plus, které dokážou využít ve svůj prospěch. Rádi se baví a mají cit pro hudbu. Ve společnosti jsou tedy oblíbení, občas to ale zaskřípe právě díky jejich vlastnosti říct každému, co si myslí. Berani bývají schopnými výtvarníky, umělci, zdatnými právníky i státníky a mívají i literární nadání. Nikola Solařová XI. A, Romana Srníková, XI.C 19

Pro volnou chvilku Přihnal se aprílový deštík nebo vám to ovzduší plné vůní a pylů nesvědčí? Nenudíte se tak trochu? Pak si stačí nalistovat naši zábavnou stránku a je to! Sudoku Myslíme si, že pravidla znáte. Ale kdyby ne, tak v každém řádku, sloupci a malém čtverci se jednotlivá čísla 1 9 objeví pouze jednou. Křížovka 5 6 3 4 2 7 7 8 9 5 1 3 2 1 4 6 7 9 8 1 5 4 6 7 3 2 7 1 4 2 6 3 9 1 8 4 3 9 5 6 7 2 4 5 8 3 6 7 8 1 2 Tajenky se nelekejte, není to české slovo. Přeložte je a napište do připraveného řádku. má dlouhé uši, zdrobnělina roční období (hledejte souvislost) zdobené vajíčko pomlázka jehně, beran a 1. duben 20

Kraslice číslo. Spočítejte čísla jednotlivých políček a každé z nich vybarvěte barvou pro vypočtené 1 světle modrá 2 žlutá 3 růžová 4 červená 5 oranžová 6 fialová 7 tmavě zelená 8 světle zelená 9 tmavě modrá Viktorie Horyanská a Nela Adámková, IX. A Vtípky (velikonoční nadílka) Pepíček přijde ze školy a ptá se: Mami, nejsou dneska náhodou Velikonoce? Ne, ty budou až za dva týdny. Proč se ptáš? No, že jsem si vykoledoval pětku. Tak co sis letos o Velikonocích vykoledoval, Filípku? zajímá se babička. Vnouček na to: Pořádný průšvih. Vzpomínají dva malomocní manželé: Pamatuješ si na loňské Velikonoce, jak jsi mi tak našlehal, že jsi mi zlomil pánevní kost? Samozřejmě. Jak bych mohl zapomenout na ten den, kdy mi upadla ruka! Stará babička se vykloní z okna a křičí na hochy před domem: Hoši, mně už sluch moc neslouží. To se tak řehtáte nějakému fóru, nebo s sebou máte řehtačky? O Velikonocích u Doležalových: Rychle, pojď se podívat, mámo. Je tu synek toho zazobaného podnikatele z vedlejšího vchodu. Má s sebou samošlehací pomlázku a venku náklaďák s kontejnerem a velkou rukou na nadílku! 21

Letos budu celé jaro hlídat dvorek, říká na silvestra Karlík. Ale proč? diví se máma. Hoch na to: Nechci dopadnout jako loni, kdy mi někdo hned s prvním sluncem ukradl sněhuláka. Velikonoční řidič je viditelně ve veselejší náladě a už ho zastavuje policejní hlídka. K autu přijde mladá policistka a spustí: Tak si vystupte, pane řidiči, co ta pomlázka za volantem? Jé, promiňte, slečno, usmál se řidič, já nevěděl, že chcete taky vyšupat. Brzy budou Velikonoce. Františku, půjdeš na kočičky?" Těžko. Tatínek říkal, že na holky mám ještě čas." Manželka si pochvaluje: Letos jsme měli velice pěkné Velikonoce." Muž zabručí: Jak to? Jedny Velikonoce jsou jak druhé. Žena: No jo, ale děti našly obarvená vajíčka ve skříni a já jsem našla v kapse tvých kalhot tisíc korun. " Hospodyně nabízí koledníkům ošatku s vejci. Když natáhnou ruku, aby si vybrali, říká: výborně chlapci, šest korun jedno! Dominika Klimková a Šárka Martínková, IX. C Listování Ideální jarní den Probudila jsem se už se svítáním. Rozhrnula jsem žaluzie a okno otevřela dokořán. Ten výhled! Na obloze bylo jen sem tam pár mráčků, to předpovídalo krásný den. Všechno se probouzelo. Na zahradě se klubalo z hlíny i několik drobounkých sněženek. Zhluboka jsem se nadechla, vzduch byl sice krásně cítit jarem, ale byl ještě hodně studený. Po snídani jsem vzala našeho pejska a vyrazila ven. Cestou jsem nepotkala ani živáčka. Chtělo se mi zavolat: Lidi, kde jste, takové krásné ráno! Po krátké procházce jsem se vrátila domů s rozhodnutím zajít ke koním. Takové počasí by byl hřích nevyužít. Sluníčko příjemně hřálo a já jsem u koní strávila většinu dne, vůbec jsem nezpozorovala, jak čas běží. A to jsem netušila, že mě doma ještě čeká grilování. Byla jsem radostí celá bez sebe. Naše první letošní večeře venku! Brzy nás hladovce přilákala vůně opékaných kousků masa. Pořádně jsme se všichni najedli a potom si ještě dlouho povídali. Brzy začaly vycházet hvězdy, nastal čas jít spát. Anna Malíšková, IX. A 22

Když se na mě směje jaro, usmívám se taky. Ta představa, že na nebi září sluníčko, ptáčci zpívají a louky rozsvítí zlaté pampelišky, mě povzbudí. Ráno vstanu dřív než maminka a den, kdy budu plná jarní energie, začnu překvapením. Ke snídani mamince připravím sladké kakao a skočím do obchodu pro čerstvé rohlíky. Vím, že bude mít určitě radost a já zase hned o důvod víc se usmívat. Pak už mě nic nezastaví a utíkám za sluníčkem. Jelikož je zima pryč, nemusím se zdržovat výběrem zimní bundy. Vezmu si jen tak něco na,,lítačku a vyrazím. Na čerstvý vzduch provoněný jarem vytáhnu i svou nejlepší kamarádku. Vždy spolu máme co probírat. Možná zvládneme i pár nových jarních fotek. Večer, až budu zachumlaná pod peřinou usínat, nechám si zdát o všem, co mě čeká. Romana Srníková, IX. C Ideální jarní den? Teplé sluneční paprsky, svěží větřík a příroda. V sadech kvetou třešně a slibují sladké plody léta. Tulipány, narcisy a modřence svými pestrými barvami zdobí každou předzahrádku ve městě, trávníky jsou plné prostých sedmikrásek. Jako mávnutím kouzelného proutku všechno kolem nás dokonale ožívá. Mám chuť vydat se na toulky a objevovat zapomenutá, odlehlá místa, kde se zastavil čas. Všechny mé starosti se rázem odplaví a já vnímám jen tu sílu a energii, kterou mi okolní příroda nabízí. David Kulich, IX. A Jak by měl asi vypadat? Ráno vstát z vyhřáté postele a nasnídat se na terase. Obléct si jen lehké tílko a krátké sportovní kalhoty, nazout kolečkové brusle a vyjet si na malou projížďku. Cestou poslouchat zpěv ptáků, kteří mi létají nad hlavou. Po obědě se s velkou porcí zmrzliny posadit na zahradu a hezky si vychutnávat božský klid. Vytáhnout si houpací síť a zalenošit si v ní i se svým psem. Třeba i celé odpoledne. Zapadající sluníčko pak poprosit o další krásný den. Šárka Martínková, IX. C Miluji, když mne probouzí zpívající ptáci a sluneční paprsky, prodírající se mezi žaluziemi. To se mi pak lépe vstává. Vyskočím z vyhřáté postele, vyjdu na balkon a přivítám krásný den. Párkrát se zhluboka nadechnu a běžím si pro snídani, kterou si můžu vychutnat na jarním sluníčku společně s rozečtenou knížkou. Hrozbou, že na mém talíři moc nezůstane, jsou mí dva psi. Žebrají, abych jim dala alespoň kousek. Já neodolám a přece jen se s nimi rozdělím. Jak se ti naši mazlíčkové mají dobře, pomyslím si. Ještě chvíli se vyhřívám na lavičce. Maminka mě zláká k dopolední procházce. Je opravdu nádherně. Všechno kolem kvete jako o život. A ta vůně! Bez mé nejvěrnější kamarádky by to dnes nešlo. Vytočím číslo Viky a naplánujeme si celý dnešní den. Už teď se těším. Nela Adámková, IX. A 23

Mám ráda, když se příroda probouzí ze zimního spánku. Jako zakletá kráska, kterou polibkem vysvobodí její princ. Hlavičky křehkých sněženek a bledulí vykukují z těžké hlíny, často ještě přikryté tajícím sněhem. Ptáci se vracejí z teplých krajin, aby svým zpěvem uvítali jaro. Cítím hřejivé teplo a energii, když se sluníčko naplno rozzáří a jeho paprsky mě pohladí po tvářích. Myslím, že umí všem rozjasnit den a zvednout náladu. A hlavně jaro, to je velká naděje! Dominika Klimková, IX. C Jak si představuji tento den? Rozhodně bych ho chtěla strávit s rodinou a s nejbližšími. Mohl by být úplně obyčejný, pro mě však jedinečný. Jen tak sedět u nás na dvorku, povídat si, kochat se pohledem na rozkvetlé stromy, sledovat jejich mladé, šťavnatě zelené lístky, jak ševelí ve vlahém vánku, poslouchat cvrlikání ptačích zpěváčků. Nebo se vydat loukou a v trávě hledat drobné fialky, z jejichž vůně se až hlava zatočí. Pozorovat to včelí rojení, kdy pilné včelky neví, kam dřív a jak všechno stihnout. Nastavit dlaně prvním kapkám aprílového deštíku a utíkat domů, když prudká jarní sprška zabubnuje na okenní rám. Nemůže to být lepší! Nikola Šebestová, IX. B Místo blízké mému srdci Každý z nás má určitě nějaký svůj tajný kout místečko, kam se rád vrací, aby zapomněl na všechny starosti a problémy. I já jedno takové znám. Už od dětství. Nedaleko babiččina domu ve Vsetíně se rozprostírá velký les. Ve větvích jednoho mohutného stromu se skrývá náš starý bunkr. Vždy, když se na to místo dávných prázdninových her vracím, vylezeme spolu se sestřenicí po dřevěných schůdcích až do malé skrýše, která tak trochu připomíná ptačí budku. Posloucháme šumění lesa, které doprovází ptačí zpěv, a vzpomínáme, jak hezky nám tehdy bylo. Aneta Štěpaníková, IX. A Místem, které ve mně spolehlivě vyvolá pocity radosti, úlevy a bezpečí, je má vlastní postel. Po každém návratu domů se nejvíce těším na chvíli, kdy vejdu do pokoje, zavřu za sebou dveře a tím přeruším kontakt se vším okolním světem. Vezmu si s sebou, co potřebuji, a lehnu si do dolního patra své postele. Často si chvíle odpočinku ještě zpříjemním teplým čajem nebo sýrovým popcornem a můžu se začít dívat na oblíbený seriál. Se zapálenými svíčkami, které rázem provoní celý pokoj,si užívám klid a pohodu, než se budu muset vrhnout do učení nebo úklidu. Postel je velmi příjemné místo, ráda si jen tak ležím a přemýšlím, lépe se mi v ní učí i lenoší. Svou měkkou náručí mě zahřívá a já můžu kdykoli zavřít oči a sladce spát. Spím totiž velmi ráda. Jen budík má proti tak vydatnému spánku trvalé námitky. Bohužel. 24 Viktorie Fojtíková, IX. C

Vždycky jsem chtěla mít nějaký svůj ukrýt, kam bych mohla utéct všedním dnům i ostatním. Mít svůj palác, své království. Babiččina zahrada se jím stala. Je osázena vzrostlými stromy. Působí tajemně, jako z jiného světa. Pod jednou z mnoha jabloní stojí lavička, jíž bohatá koruna stromu poskytuje příjemný stín. Závojem zeleného listoví jen zlehka pronikají sluneční paprsky. Jako bych tam teď byla. Všechno zřetelně vidím, slyším, cítím. Jabloň je jako nevěsta v šatech z růžových kvítků, ptačí orchestr ladí ke svatebnímu pochodu a z otevřených oken babiččiny kuchyně se linou vůně nadcházející hostiny. Právě na jaře je zahrada nejkrásnější. Plná života. A mě baví jen si nerušeně posedět, odpočívat a rovnat si myšlenky. I po letech, kdy se o ni už nikdo nestará, neztratila své kouzlo. Takové, co ve mně zůstane napořád. Anna Nesvadbová, IX. A Dodnes se tam vracím. Vlastně celá naše rodina. A doufám, že jednou i moje děti budou moci spatřit milovanou chalupu v Beskydech. Ze stoletého jasanu visí dřevěná houpačka, z níž je vidět na Lysou horu se štíhlým, červenobílým vysílačem. Stačí se maličko sehnout a objeví se les skrývající křišťálovou studánku a snad moře přesliček. Vítr, který se prohání nepokosenou loukou,vytváří z ohnutých stébel vysoké trávy vlnobití. Jako loďky na širém moři se pak jeví dvě další chaloupky s pozadím temných lesů, v nichž rostou heboučké bochánky mechu. Na mýtince u lesíka zvaného Kostráč se pase laň s kolouškem. Tudy se vine cesta vedoucí asi do půli louky. Seskakuji z houpačky a mé kroky směřují k ještě nezapálenému ohništi a moje oči nemohou přehlédnout blízkou planou třešeň. Vylezu kousek na strom a pozdravím svého dobrého známého na konci louky vysoký osamocený smrk. Ještě o jedno krásné místo se s vámi podělím, pro mě snad to nejlepší místo v celých Beskydech. Je to líska. Docela obyčejný keř? Ne, vypadá jako z pohádky. Každou zimu se čím dál více bojím, že naše stará chaloupka spadne pod tíhou sněhu. Ani si nedokážu představit, že bych se sem nemohla v létě zase vrátit. Viktorie Horyanská, IX. A Krásná místa jsou tam, kde jsou příjemní lidé. Člověk se necítí sám a zažije spoustu legrace. Když však chci být sama, vyhledám jedno kouzelné místo. Je to velká babiččina zahrada. Byla jsem tu ráda už jako malá, protože jsem se mohla schovat do náručí svých oblíbených stromů a žít si svůj svět. Dnes tam hlavně relaxuji a přemýšlím nad nesmrtelností brouka Baví mě sledovat, jak se příroda stále mění, ale všechno v ní má svůj čas a řád. Je mi tady dobře. I když existuje mnoho míst, která uchvátí naše oči nebo nám vyrazí dech, přece je (zatím) pouze jedno, které mi tak přirostlo k srdci. 25 Tereza Holíková, IX. B

Mé oblíbené místo se nachází kousek za naším domem. Je to kopec, ze kterého ráda pozoruji blízké okolí. S každým ročním obdobím se výhled proměňuje, krajina kolem si obléká svůj nový kabátek. Ten jarní připomíná pestrý koberec zdobený květinami a letní zase září jako samotné sluníčko. Ráda se vyšplhám až na samotný vršek kopce, za zády mám rozsáhlý les a nedaleká hromada vyhřátého kamení je dokonalým úkrytem pro hbité ještěrky. O prázdninách tu zrají sladké maliny, na kterých si samozřejmě pochutnávám. Chodím sem sama i s kamarády, je to klidné místo jako stvořené k odpočinku i povídání. Dominika Klimková IX. C Milovaným místem je pro mne bezpochyby posvátná hora Hostýn s barokním chrámem, která se majestátně vypíná nad mým rodným městem. Už odmala jsem ráda chodila na procházky k jeho úpatí nebo na dlouhé výšlapy na samotný vrchol. Věrnou průvodkyní při hostýnských toulkách byla vždy moje tetička a často nechyběl ani náš čtyřnohý kamarád. Pokaždé, když jsme prošli přes Lázně k velkému tajemnému lesu, sevřel mě pocit nejistoty, skoro i strachu. Zvlášť pokud jsme vyrazili až navečer a brzy se stmívalo. Pod nohama nám praskaly suché větvičky, lesem se nesly záhadné zvuky, v uších zahvízdal náhlý poryv větru. Temná hlubina lesa, kterou obývali v dávné historii již pravěcí lidé, mě však znovu a znovu lákala. Tehdy stejně jako dnes. Nezáleží, jestli je to za tichého soumraku nebo při slavnostech s davy turistů. Svatý Hostýn bude vždy tím místem, kam se ráda vrátím. Nikola Solařová, IX. A 26

Obsah: Jen tak na okraj... 3 Na slovíčko... 4 Ekostránky... 6 Co je nového v EKOTÝMU?... 6 O Zemi... 7 Pod lupou... 8 Reportáže (co, kdy, kde, jak?)... 10 Volejbalový úspěch... 10 Praha Photocontest 2014... 11 Přijímačky nanečisto... 11 První taneční... 12 Anketa... 13 Co jste možná nevěděli... 15 O pranostikách... 15 O pomlázce... 15 O tradičních velikonočních pokrmech... 16 Clickytipy... 17 Hitparáda... 17 Filmový pás... 18 Ke čtení... 18 Horoskopy... 19 Ryby (21. 2. 20. 3.)... 19 Beran (21. 3. 20. 4.)... 19 Pro volnou chvilku... 20 Sudoku... 20 Křížovka... 20 Kraslice... 21 Vtípky (velikonoční nadílka)... 21 Listování... 22 Ideální jarní den... 22 Místo blízké mému srdci... 24

Redakční rada: Šéfredaktorka: Anna Nesvadbová Odpovědní redaktoři: Tereza Holíková Viktorie Horyanská Anna Malíšková Výtvarný redaktor: David Kulich Fotografie: Anna Nesvadbová Nikola Solařová Dominika Trlicová + školní fotoarchiv Jazyková úprava: Mgr. Jasna Mikešková Grafická úprava a tisk: RNDr. Jitka Goczolová Více informací najdete na www.zsbrat.cz