Duch Svatý je pouto lásky mezi Otcem a Synem

Roèník 21 Èíslo 5 15. 5. 2016 Duch Svatý je pouto lásky mezi Otcem a Synem KØES AN ÈLOVÌK KRÁÈEJÍCÍ Souèástí uèitelské služby papeže Františka nejsou jen obvyklé oficiální dokumenty (encykliky, exhortace apod.) èi oficiální homilie, ale také všednodenní homilie (kázání) pøi mši sv. v kapli domu sv. Marty, kde papež bydlí. Díky èeské sekci Vatikánského rozhlasu mùžeme tyto homilie sledovat a tím také pøijímat každodenní impulsy pro každodenní køes anský život. Nedávno se papež dotkl jednoho ze svých oblíbených témat, kterým je køes anský život coby kráèení po cestì. Rád bych vám zde aspoò nìco z jeho myšlenek zprostøedkoval. Ježíš v Janovì evangeliu øíká Tomášovi: Já jsem cesta a Filipovi pak: Kdo vidìl mne, vidìl Otce. Papež na tato Ježíšova slova navázal pak tím, že život z víry je cesta, na níž je možné potkat rùzné typy køes anù a seøadil je do struèného katalogu. Køes ané mumifikovaní, potulní, palièatí a polovièatí, takoví, kteøí obdivují krásné panorama a stojí na místì. Lidé, kteøí z toho èi onoho dùvodu zapomnìli, že jedinou pravou cestou je Ježíš. Køes an, který nejde a neubírá se c e s t o u v p ø e d, j e k ø e s a n e m nekøes anem. Je neznámo èím. Ponìkud zpohanštìl. Stojí nepohnutì, nepostupuje v køes anském životì kupøedu, neumožòuje ve svém životì rozkvìt blahoslavenstvím, nekoná skutky milosrdenství. Stojí na místì. Promiòte mi to slovo, ale je jako mumie, duchovní mumie. Existují køes ané, kteøí jsou duchovní mumie. Bez pohnutí. Nepáchají zlo, ale neprokazují dobro. Potom papež naèrtnul køes ana umínìného. Nìkdy se stává, že se sejde z cesty, ale to není to nejhorší. Je však tragédií být palièákem a øíkat»tudy vede cesta«a nenechat se oslovit hlasem Pánì, který nám øíká, že nikoli, a vybízí nás:»vra se zpátky na cestu«. A potom je další kategorie køes anù: ti kráèejí, ale nevìdí kam. Ti zbloudili v køes anském životì, toulají se. Jejich život je bloumáním sem a tam. Pøicházejí tak o krásu pøiblížit se Ježíši v Ježíšovì životì. Ztrácejí cestu, protože mìní smìr a toto zahýbání je èasto pøivádí k bezvýchodnosti. Pøílišné obcházení se stává labyrintem, z nìhož pak nedovedou vyjít. Ztratili Ježíšovo povolání. Nemají buzolu, aby vyšli, a krouží a krouží, hledají. Jiní se na cestì nechávají svést krásou nìjaké vìci a zastavují se uprostøed cesty, okouzleni tím, co vidí, nìjakou ideou èi scenérií, a zastavují se. Køes anský život není okouzlením: je pravdou, Ježíšem Kristem. Když se porozhlédneme, uvažoval dále papež, nabízejí se nám otázky: Jak pokraèuje køes anská cesta, kterou jsem zaèal køtem? Nezastavil jsem se? Nespletl jsem si cestu? Jsem na cestì neustále, ale nevím, kudy se ubírat duchovnì? Zastavuji se u vìcí, které se mi líbí a které jsou mondénní a marnivé, anebo se stále ubírám vpøed a konkretizuji blahoslavenství a skutky milosrdenství? Ježíšova cesta uzavíral papež je plná útìch, slávy a také køíže, avšak stále s pokojem v duši. Zùstaòme dnes s touto otázkou, pøemýšlejme o ní pár minut. Jak si poèínám na této køes anské cestì? Jsem bez hnutí, bloudím, toulám se anebo stojím u vìcí, které se mi líbí, anebo u Ježíše, který øíká:»já jsem cesta«? A prosme Ducha Svatého, aby nás uèil kráèet správnì a neustále. A když se unavíme, tak jen malý odpoèinek a vpøed. Prosme o tuto milost. Tolik papežova inspirace. Bude to i impuls pro mì, pro Tebe, pro každého z nás? Kéž nás Duch Svatý, který je nám zrovna v tìchto dnech pøipomínán, naplòuje svou oživující pøítomností a každodennì v nás probouzí chu a odvahu žít s Kristem a pro Krista a tudíž nestát, ale kráèet správným smìrem. P. Miroslav Strnad www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Korunka k Božímu milosrdenství U této modlitby jde o velmi oblíbenou formu úcty k Božímu milosrdenství. Znáte její pùvod? Svatá Faustyna si poznamenala do svého diáøe k datu 13. záøí 1935 následující slova: Veèer, když jsem byla ve své cele, uvidìla jsem andìla vykonavatele Božího hnìvu. Mìl svìtlý šat, záøící oblièej, pod nohama oblak, z oblaku vycházely hromy a blesky do jeho rukou a z jeho rukou vycházely a teprve dopadaly na zem. Jakmile jsem toto znamení Božího hnìvu, které mìlo zasáhnout zemi a zvláštì jisté místo, které ze spravedlivých dùvodù nemohu jmenovat, spatøila, zaèala jsem prosit andìla, aby ještì na chvíli zadržel, že svìt bude èinit pokání. Avšak vùèi Božímu hnìvu byla má modlitba nièím. Tu jsem uvidìla Nejsvìtìjší Trojici. Do hloubi mne pronikla velikost jejího majestátu a neodvažovala jsem se zopakovat svou prosbu. V téže Dokonalost a milosrdenství Všechno se dá odpustit. Bùh je vždy ochoten odpustit èlovìku jeho provinìní a slabosti, ale jen tehdy, když o to èlovìk stojí. Protože i na odpuštìní je tøeba dvou toho, kdo odpouští, a toho, kdo odpuštìní pøijímá. Jestliže èlovìk není ochoten pøijmout odpuštìní, úèinky odpuštìní zùstávají viset ve vzduchu. Milosrdenství je nejvznešenìjší Boží vlastností, je podstatou samého Boha, øíká svatý Jan Zlatoústý. Co z toho však vyplývá pro èlovìka? Víme, že Bùh stvoøil èlovìka ke svému obrazu. Ježíš v Matoušovì evangeliu vybízí: Buïte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec (Mt 5, 48). U Lukáše však øíká trochu pozmìnìnou vìtu: Buïte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (Lk 6, 36). Dokonalý je chvíli jsem pocítila v duši sílu Ježíšovy milosti, která v mé duši bydlí; ve chvíli, kdy jsem si tu milost uvìdomila, jsem byla vytržena pøed Boží stolec. Ach, jak veliký je náš Pán a Bùh a jak nesmírná je jeho svatost. Nebudu se pokoušet tu velikost popisovat, nebo zakrátko ho všichni uvidíme takového, jaký je. Zaèala jsem Boha prosit za svìt slovy, která jsem vnitønì slyšela. Když jsem se takto modlila, uvidìla jsem bezmocnost andìla, který nemohl vykonat spravedlivý trest, jaký si ty høíchy zasluhovaly. Ještì nikdy jsem se nemodlila s takovou vnitøní silou jako tehdy. Toto jsou slova, kterými jsem Boha prosila: Vìèný Otèe, obìtuji Ti tìlo a krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána za høíchy naše i celého svìta; pro jeho bolestné utrpení buï k nám milosrdný. Druhého dne ráno, když jsem vešla do naší kaple, jsem vnitønì uslyšela tato slova: Kdykoli vejdeš do kaple hned se pomodli tuto modlitbu, kterou jsem tì vèera nauèil. Z toho zøetelnì vidíme, že Korunka k Božímu milosrdenství je zbraní, kterou svatá Faustyna dostala k tomu, aby stála v trhlinì mezi Bohem a lidmi, a proto se také jedná o mocnou pøímluvnou modlitbu. Cyril John Pozvání k pøímluvné modlitbì tedy ten, kdo je milosrdný. Dokonalý není ten, kdo se celé dny postí, v nedìli chodí na tøi mše svaté a každý den se pomodlí pìt rùžencù, aèkoli i to je záslužné. Dokonalý je ten, kdo dokáže odpouštìt a projevit lásku i tomu, kdo si to, lidsky øeèeno, nezaslouží. Køes anství je náboženstvím odpuštìní. Kolikrát nám Bùh v životì odpustil! Proto i my máme svým bratøím a sestrám odpouštìt. Èasto však slýcháme: Odpustím mu, ale nikdy mu to nezapomenu! To však není odpuštìní. Když ve svátosti smíøení dostaneme rozhøešení, knìz nám nikdy neøekne: Jdi v pokoji, Kristus ti odpustil, ale nikdy ti to nezapomene. Oè více pokoje, lásky a porozumìní by bylo na svìtì, kdybychom dokázali odpouštìt. Ivan Šulík Jedenácté pøikázání Co bych vzkázal mladým mimo církev? Odpus te nám! (z knihy Mariána Kuffy KAZATELNA ŽIVOT aneb V NEBI NAJDEŠ PROSTITUTKY, VRAHY I ZLODÌJE) Stavìli jsme dùm a veèer jsem rychle utekl na mši svatou. Jen v šus ácích a teniskách jsem se zastavil u potoka, abych se umyl. Najednou vidím, že proti mnì jde chlapec. Pøedstavil se mi jako Ještìr. A jako ještìr i vypadal. Kdybyste jen vidìli to èíro! Bylo pomeranèovo - fialovo - zelené. Lebku mìl vyholenou, obarvenou nažluto a ozdobenou pásky. Zeptal se mì: Èau, nevíš, kde je tu fara? Ukázal jsem mu ji. A nevíš, kde je faráø? Já jsem faráø. Nevypadám tak, ale opravdu jsem. Byl zvìdavý, kam jdu. Do kostela. Podivil se. Zdá se ti divné, že faráø jde do kostela? Vzal jsem ho s sebou. Protože jsme malá vesnice, vchod do kostela máme jen zezadu. Zaslechl jsem, jak babièky polkly naprázdno. Jedna mìla spoustu dioptrií, jednou si nadzdvihla brýle, jednou je spustila dolù. V ten den jsem vìdìl, že kážu zbyteènì, všechny babièky hledìly na toho chlapce. Po mši svaté ke mnì pøišly vyslankynì babièek a žen. Vìdìl jsem, co bude následovat. Když jsem si svlékl ornát, uslyšel jsem velevýznamné: Hm, hm. Pane faráøi, když budete pøijímat takové, jako je tamten, ztratíte hodnì vìøících. Myslíte? odpovìdìl jsem jim. Já si myslím, že vìøícího neztratím ani jednoho. A jestli ztratím zákoníky a farizeje, církev se oèistí. Vypadaly zaskoèenì. Co tím myslíte, pane faráøi? Pán Ježíš by se snad takovým hostùm vyhýbal? Pokud ano, pak jsem nepochopil evangelium. Pán Ježíš øíká: Nepøišel jsem pozvat spravedlivé, ale høíšníky. Zeptejte se ho, kde má mámu. A kde má otce. Já vám to vysvìtlím. Když se mì jednou zeptali, co bych chtìl vzkázat mladým lidem mimo církev, øekl jsem: Chtìl bych je poprosit za odpuštìní. Tìmto mladým velmi mnoho dlužíme. My køes ané nežijeme tak, jak bychom mìli. A také proto tito mladí odcházejí z církve. Proè existují pankáèi, proè má ten chlapec na hlavì èíro? Proè jsou skinheadi? Proè má nìkdo náušnièku v nose nebo v jazyku? Proè je to tak? Všimnìte si tìch mladých lidí zblízka, možná selhal otec, možná matka. A kde jsme byli my køes ané? Kde jsi byl ty? Možná staèilo jen málo, možná staèilo jen uknout, aby šel správným smìrem. Stydìli jsme se, co øeknou druzí? A tak se tito mladí lidé ztratili. My køes ané jim neumíme nabídnout vzor. Namísto Krista jim svým životem ukazujeme jeho ohavnou karikaturu. A tito lidé pak odmítají Boha. Øeknou si: Pokud toto je Bùh, nechci takového Boha. Motto, které si faráø Marián Kuffa napsal v roce 1992 a najdete ho na žákovecké faøe i dnes: Milujte lidi takové, jací jsou; èím ménì si to zaslouží, tím více je milujte. Nemilujte je podle velikosti jejich zásluh, ale podle velikosti jejich potøeb! Jsi-li pro svou zbožnost považován za pokrytce, jsi-li považován za slabocha a zbabìlce, že odpouštíš køivdy, netrap se tím. Køes anskou ctnost, která musí být povznesena nade všechnu lidskou úctu, takové falešné a klamné posuzování nemùže oèernit. Sv. František Saleský - PASTÝØ strana 2 -

Duch Svatý není nìco Duch Svatý není nìco, ale nìkdo: Je to živá božská osoba. Jedno z pokušení naší doby, kdy se tolik mluví o rùzných energiích, je pøedstavovat si Ducha Svatého jako pozitivní energii, jako teplo èi jiný pøíjemný pocit nebo jako pohonnou hmotu køes anského života. Duch ale není žádný duchovní bezin ani jen vítr, který obèas zaduje do plachet, ani posvátný pták. Evangelisté pøi Ježíšovì køtu popsali, že Duch Svatý sestupoval na Krista jako když se snáší holubice. Jan Køtitel nejspíš vidìl nìco slovy neuchopitelného, nepopsatelného. Duch Svatý je osoba, se kterou máme žít v úzkém osobním vztahu jako s blízkým pøítelem. A prosíme-li o Ducha Svatého, pak bychom mìli vìdìt, že s ním musíme jednat jako s osobou, nemùžeme s ním manipulovat. Ani on s námi nemanipuluje, èeká, až ho pozveme, ctí naši svobodu. Energii nelze zarmoutit. Ale Písmo svaté øíká, že je možné zarmucovat Ducha Svatého tak, jak mùžeme zarmoutit partnera, pøítele tím, že nedáváme prostor jeho lásce (srov. Ef 4, 30). Vojtìch Kodet Uèednictví Maria nežila v klášteøe Panna Maria ve svém srdci uchovávala a ve své mysli rozvažovala vše, co jí øekl Pán, ale i co sama prožívala. Rostla ve víøe v Ježíše jako Mesiáše Izraele nikoli v chrámì, nikoli za zdmi kláštera, ale uprostøed své každodenní práce a modlitby. Na základì andìlova poselství se Maria vydává ke své pøíbuzné Alžbìtì, která èeká dítì, aby jí pomohla. Ponìvadž ve svém lùnì i ve svém srdci nese Pána, promìní se obyèejný pozdrav dvou žen v chvalozpìv. Obì ženy se stanou nástrojem Božího pùsobení: Jan Køtitel je dokonce naplnìn v lùnì své matky Duchem Svatým, jak bylo pøedpovìzeno Zachariášovi archandìlem Gabrielem (srov. Lk 1, 15). Tam, kde se èlovìk otevøe Božímu pùsobení, nechá ve svém životì Boha jednat a pøidá svoji lásku k lásce Boží, tam se z obyèejných vìcí každodenního života stává bohoslužba. Všechno všednodenní tak mùže a má být posvìceno, požehnáno a promìnìno. Vojtìch Kodet Uèednictví PODÌKOVÁNÍ Dìkujeme všem ochotným ženám, maminkám a babièkám, za to, že se postaraly o obèerstvení na akci Dìkanátní setkání mládeže, které se ve Slavièínì konalo 19.3.2016. UPØÍMNÉ PÁN BÙH ZAPLA ZA VAŠI OBÌTAVOU SLUŽBU!!! mládež slavièínské farnosti TI, KDO SE DAJÍ VÉST DUCHEM BOŽÍM, JSOU SYNOVÉ BOŽÍ Toto zamyšlení bych ráda vìnovala vám všem, kteøí obèas prožíváte rozpor mezi životem duchovním a normálním. Na jedné stranì Bùh, modlitba, Bible, spoleèenství, kostel, na druhé stranì naše zamìstnání èi studium, zaøizování, vyøizování nejrùznìjších záležitostí, nákupy a jiné námi oblíbené koníèky. A mezi tím vším je propast, kterou není snadné pøekonat. Dobrou zprávou nám mùže být skuteènost, že Bùh uèinil krok pøes tuto propast smìrem k nám, a že spojuje, co není v našich silách spojit. Jednou z nejdùležitìjších skuteèností v dìjinách spásy je vtìlení. Bùh uèinil krok pøes propast, øekl své ANO k èlovìku a sám se jím stal. Vtìlení Božího Syna se uskuteènilo skrze Ducha Svatého, prosme proto právì jeho, aby nám pomohl v urèitých životních situacích zaujímat postoj vtìlení. Dalším pøíznakem mùže být pocit povinnosti na obì strany. Povinnosti svìta: dobývání chleba vezdejšího, plnìní nejrùznìjších úkolù, studium, stíhání zadaných termínù atd. a k tomu ještì povinnosti vzhledem k víøe: mìl bych se modlit, èíst Bibli, mìl bych jít ke svátosti smíøení atd. Zanedbáme-li tu èi onu stranu, objeví se výèitky svìdomí, které nás mohou pøivést do nepøíjemného psychického tlaku. To je však život pod falešným bohem, kterého je tøeba svrhnout. A proto si musíme opakovat: Bùh není bohem výkonù, on neøíká: musíš! On nás pøedevším miluje, chce nám pomáhat, chce, aby se jeho síla projevila právì v našich povinnostech, které se nám nìkdy jeví až pøíliš dùležité, a èasto propadáme panice, zmatku a nepokoji. Zkusme v takových chvílích zaujmout postoj milovaného Božího dítìte a relaxovat v Božím pokoji, a tak zaujmout postoj milovaného Božího dítìte. Rozpor mezi duchovním a normálním se mùže projevovat také v podvìdomém nepøijímání toho, co dìláme, a se to týká studia, zamìstnání nebo èehokoli jiného. Mùžeme se trápit myšlenkami typu: urèitì jsem mimo Boží vùli, kdybych dìlal nìco duchovnìjšího, byl bych š astnìjší. Èteme-li v Bibli o vylití Ducha Svatého, mùžeme si øíci, že moc z výsosti byla pro apoštoly a jejich službu, že nemá nic spoleèného s naším obyèejným životem. A to je velký omyl! Právì náš každodenní život je prostorem pro pùsobení Ducha Svatého, právì pro naše každodenní záležitosti potøebujeme Jeho moc. Køes ané se nedìlí na ty, kdo slouží Bohu a na ty, kdo chodí do práce nebo studují. Ze skuteènosti, že jsem køes an, plyne, že vše, co dìlám, je služba Bohu, služba, ve které jsem závislý na Duchu Svatém, pro kterou potøebuji jeho moc. A tak se modleme: Pøijï, Duchu Svatý, a uèiò, a v tom, co dìlám, dokážu zaujímat postoj služby Bohu a lidem. Jak být duchovnì normální a žít normálnì duchovnì, o tom bychom si mohli pøeèíst stohy knih, vymyslet stovky cest a návodù, ale vše se zhroutí, pokud nebudeme mít pevný základ na skále, a tím základem, skálou je Ježíš Kristus. Ne Ježíš popsaný v knihách, ale Ježíš Kristus osobnì zakoušený, osobnì poznávaný. Pøedevším poznat Ježíše Krista, žít s ním osobní vztah a nechat se jím ovlivòovat v každodenním životì. V Janovì evangeliu 17,3 se píše: A život vìèný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Zeptej se upøímnì sám sebe: Nakolik znám osobnì Ježíše Krista? Co pro mì znamená, kým pro mì je a co Kdo je dokonalý v lásce, je dokonalý v duchovním životì. Sv. Tomáš Akvinský - PASTÝØ strana 3 -

od nìj oèekávám? Je rozdíl, když Krista pouze zveš na návštìvu do domu svého života a tøeba i do všech pokojù, a když mu odevzdáš klíèe od hlavních a všech ostatních dveøí. Mùžeš symbolicky položit svùj svazek klíèù pod køíž a setrvat v modlitbì odevzdání. Možná máš v sobì pocit nedùvìry? Neboj se, Ježíš bude tím nejlepším Pánem tvého domu, protože nikdy tì nikdo nemiloval tak, jako on, nikdo pro tebe neuèinil to, co on. Stojí za to ho poznávat. Pochybuješ o jeho lásce? Pohleï na Beránka Božího, který se za tebe obìtoval, aby dokázal svou lásku k tobì až do krajnosti. Pochybuješ o jeho milosrdenství? Poslouchej Uèitele, jak vypráví podobenství o marnotratném synu (Lk 15,11-32). Pochybuješ o jeho moci? On øíká: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Pochybuješ o jeho pøítomnosti? Podívej se na Vzkøíšeného, jak nás ujiš uje: Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto vìku (Mt 28,20). Ježíše nelze vyèerpávajícím zpùsobem popsat. Ježíše lze poznat a zakoušet v Duchu Svatém. Duch Svatý je Poslaný, který má Ježíše oslavit v životì každého z nás: On mì oslaví, nebo vám bude zvìstovat, co pøijme ode mne (J 16,14). Oznaèení køes an není od slova køest, ale od slova Kristus a znamená ten, který patøí Kristu. Slovo Kristus znamená Mesiáš a Mesiáš je Pomazaný. Nazývám-li se køes anem, znamená to, že jsem pomazaný. Jsem pomazaný olejem nejdražším, Duchem Svatým, který je zároveò olejem nejvoòavìjším. Poznat Krista, patøit mu, znamená, být také jeho vùní. Voníš druhým jako køes an? Jsi vùní pøíjemnou, nebo šíøíš do svìta kolem sebe zápach vymezování se vùèi druhým a stahováním se do své bezpeèné køes anské ulity? Poznávat Krista v pravdì, patøit mu, znamená také pøedávat ho dál. Být svìtlem, které osvìcuje, být solí, která dodává chu, šíøit lásku a pøátelství, být požehnáním pro druhé. Prosme Ducha Svatého: Dej nám poznat Ježíše Krista osobnì, celou naší bytostí, celým našim srdcem, naší myslí a silou. Amen. Teï bych se ráda s vámi podìlila o svìdectví z mého života: Nechte se vést Duchem Svatým, nebo jemu na vás záleží. Bylo motto charismatické konference, které jsem se poprvé zúèastnila. Tehdy jsem øekla: Duchu Svatý, odevzdávám ti svùj život, a ty jej veï, doveï mì tam, kde chce Pán. Vùbec jsem netušila, co se dál bude dít. Dnes, v pohledu zpìt, vidím, že Duch Svatý mùj život skuteènì vedl. Narodila jsem se v køes anské rodinì, byla jsem vychovaná ve víøe, chodila jsem pravidelnì do kostela, ke svátostem, modlila se. Když jsem se vdala, rodina, do které jsem se vdala, tak moc do kostela nechodila, kostel ani nebyl v místì bydlištì. Když pøišly dìti, už jsem pravidelnì do kostela nechodila, pak jsem zaèala pracovat v zemìdìlství, a to byla práce i v nedìli, tak moje víra zaèala silnì ochabovat, hodnì jsem se vzdálila Pánu. Potom pøišly tìžkosti, manželství mé nejstarší dcery po velmi krátké dobì ztroskotalo, zemøel mùj tatínek, a já jsem znovu zaèala hledat Pána. Znovu jsem se zaèala modlit, chodit do kostela a ke svátostem. Když jsem jela se sestrou do Medžugorie, prožila jsem tam silný Boží dotek. Zaèala jsem svoji víru víc a víc prožívat. Pak jsem jela poprvé na charismatickou konferenci, byl to krásný prožitek. Absolvovala jsem jich celkem osm. Pìkné a zajímavé pøednášky, zpìvy, chvály a adorace. Hodnì se mluvilo také o Božím slovì. Tehdy jsem ještì Bibli neèetla a také jsem nevìdìla, jak ji správnì èíst, abych z toho mìla duchovní užitek. Touha poznávat Boží slovo a vzdìlávat se ve víøe mì vedla k tomu, abych si udìlala kurz pastoraèního pomocníka, který právì probíhal ve farnosti. Ale stále jsem cítila, že potøebuji víc vìdìt o Božím slovì - Bibli. V roce 1999 se mi dostalo do rukou pozvání k Biblické korespondenèní škole, kterou zahájila Koinonie Jan Køtitel, a já jsem na tuto nabídku odpovìdìla, cítila jsem, že to je to, co hledám. Tak jsem blíže poznala Koinonii Jan Køtitel a stala se její èlenkou. Skrze ni se mnì dostalo mnohého vzdìlání, biblická škola, teologická škola, rùzné kurzy a vyuèování, stálou formaci. Vím, že to byl Duch Svatý, kdo mì tam pøivedl a skrze ni prožívám nádherný dar pøátelství a pøijetí. Nikdy jsem tolik pøátel nemìla, kolik jich mám teï. Toužila jsem po spoleèenství a teï ho mohu plnì prožívat. Máme Dùm modlitby, kde se každý týden spoleènì scházíme, spoleènì chválíme Pána, èteme Boží slovo a modlíme se za potøeby všech, kteøí do našeho domu pøicházejí. Náš dùm je otevøen všem, kdo by chtìli pøijít (každý ètvrtek v 18 hod). Také máme pøímluvnou modlitbu, scházíme se sestrami z Koinonie a pøimlouváme za nemocné a také rùzné potøeby a Pán prosby vyslýchá, i když to není vždy podle našich pøedstav, Pán má mnohdy jiné plány, ale urèitì ty nejlepší pro každého z nás, protože on vidí dál. Proto se nebojte svìøit Duchu Svatému, on ví, co je pro náš život to nejlepší. Ludmila Dulíková Naše slabost nám nebrání otevøenosti Ježíšovu Duchu Naopak (Anselm Grün) Rád by se zbavil své nemoci Apoštol Pavel by se býval rád zbavil své nemoci. Nevíme, èím strádal, ale byla to slabost, kterou skuteènì trpìl. Byl pøesvìdèen, že jako zdravý by toho mohl pro Boží království vykonat mnohem víc, a pøece mu Kristus odpovìdìl: Staèí ti moje milost, protože síla se tím zøejmìji projeví ve slabosti (2 Kor 12, 9). Slabost nám nebrání, právì naopak Ježíš dokáže pùsobit i prostøednictvím naší slabosti. Slabost nám nebrání, abychom byli pro Krista plnì disponováni. Právì naopak, dokonce nám mùže pomoci, abychom nestavìli do støedu sami sebe, nýbrž abychom byli skuteènì otevøeni Ježíšovu Duchu. Toto Ježíšovo slovo z nás snímá tlak výkonu, takže se nemusíme snažit odstranit za každou cenu všechny slabosti, každý strach a všechna svoje citlivá místa. Smíme, stejnì jako svatý Pavel, prosit Boha, aby nás osvobodil od strachu a pøecitlivìlosti. Ale budeme-li z tohoto dùvodu i nadále trpìt, neznamená to, že nás Bùh nevyslyšel. Spíše nám dùvìøuje, že se dokážeme se strachem a pøecitlivìlostí vypoøádat a že právì tím budeme otevøeni pro jeho Ducha. Osvobodí nás od vlastního sobeckého já, které se snaží svému okolí imponovat. Dotkneme se podstaty svého bytí, svého pravého jádra, ve kterém pøebývá Bùh. Pavel díky nemoci a slabosti vrostl do spoleèenství s ukøižovaným a vzkøíšeným Pavel pøijímá zkušenost vlastní nemoci a slabosti jako dùležitou cestu k poznání tajemství Ježíšova utrpení. Když Bùh nevyslyšel jeho prosbu o vysvobození z nemoci, uvìdomil si, že právì díky nemoci a vlastní slabosti hloubìji vrostl do spoleèenství s ukøižovaným a vzkøíšeným Pánem. Sám pak zvìstoval tajemství Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání, a to nejen slovy, nýbrž celým svým bytím vèetnì své nemoci. Zdroj: www.pastorace.cz Všechny velké vìci jsou jednoduché a mnohé lze vyjádøit jediným slovem: svoboda, spravedlnost, èest, povinnost, milosrdenství, nadìje. Winston Churchill - PASTÝØ strana 4 -

RÙŽE KØES ANSTVÍ HISTORIE UMÌNÍ 1/2016 SVATÝ VOJTÌCH V ØÍMÌ VOLBA VOJTÌCHA BISKUPEM Na konci roku 980 ukonèil Vojtìch studia v Magdeburku. Pro jeho mládí a vzdìlání ho pražský biskup Dìtmar pøijal do okruhu kapitulních duchovních. 2. ledna 982 však biskup umírá a jeho nástupcem byl na Levém Hradci 19. února 982 zvolen druhým pražským biskupem Vojtìch. K výkonu biskupské funkce bylo zapotøebí ještì udìlení tzv. investitury. Je to obøad, kdy císaø øímský pøedá novému biskupovi do rukou pastýøskou berlu. Vzhledem k tomu, že císaø Oto II. v té dobì pobýval ve Veronì v Itálii, musel Vojtìch investituru a svìcení pøijmout 29. èervna 983 právì tam. Svìcením byl p o vìøený metropolita Sv. Vojtìch - Lumír Šindeláø, litografie mohuèský - arcibiskup Willigis. Teprve pak mohl nový biskup Vojtìch po návratu z Itálie do Prahy usednout na biskupský stolec. Jeho nové pùsobení sklidilo od lidí samou chválu. Vojtìch podporoval chudé a nemocné, žil pravým asketickým životem, vzornì plnil všechny církevní povinnosti. Vojtìchovi se však brzy do cesty postavily nemalé pøekážky, nebo zaèal prosazovat pøísné dodržování køes anské morálky a církevních pøedpisù. Kromì nesnází duchovních se zaèínaly objevovat spory politické. Doposud v nekonfliktním soužití Pøemyslovcù a Slavníkovcù nastal zvrat. Taktéž nìkteré Vojtìchovy požadavky, napø. zrušení prodeje køes anských zajatcù do otroctví, popudily nejen pøemyslovského knížete, ale i velmože a pøíslušníky knížecího vojska. Postavení biskupa Vojtìcha se zhoršilo tak, že zaèal uvažovat o odchodu ze své diecéze. VOJTÌCHOVA PRVNÍ CESTA DO ØÍMA Na podzim roku 988, døíve než nastala zima, Vojtìch spolu se svým bratrem Radimem a nìkolika vìrnými pøáteli opustil Prahu a putoval do Itálie. Na poèátku následujícího roku 989 dorazil do Øíma, kde do rukou papeže Jana XV. složil svùj úøad a získal od nìho souhlas ke vstupu do kláštera. Zároveò ale také uvažoval o pouti do svaté zemì. V té dobì se Vojtìch v Øímì setkal s císaøovnou Theofano, od které získal prostøedky na zamýšlenou cestu do Palestiny. Poté Vojtìch svùj doprovod poslal zpátky do Prahy, darované peníze rozdal chudým, a jen ve spoleènosti tøí pøátel se vydal na cestu. Po krátkém putování se zastavili v klášteøe na Monte Cassinu. Tady asi upustil od pùvodní myšlenky navštívit Jeruzalém a zùstal zde v klášteøe. Klášter na Monte Cassinu je mateøským klášterem benediktinského øádu, kde sv. Benedikt z Nursie položil základy západního mnišství. Pùvodnì zde stál pohanský chrám. Vznik kláštera se datuje od roku 529. Stojí ve výšce 520 metrù nad moøem, od Øíma je vzdálen 130 kilometrù. Klášter byl nìkolikrát znièen. Poprvé jej vydrancovali v roce 577 Langobardi (pøíslušníci západogermánských kmenù). Znovu vystavìn byl papežem Øehoøem VI. V roce 887 byl zpustošen Saracény (ve støedovìku oznaèení pro muslimy) a opatem Aligernem byl opìt opraven. Nejvìtší pohroma pro klášter pøišla v roce 1944 za druhé svìtové války, kdy byl totálnì znièen. Po válce byl zásluhou italského státu obnoven a papež Pavel VI. jej v roce 1964 znovu vysvìtil. Vojtìch doufal, že zde nalezne klid, ale tamìjší pomìry ho neuspokojily. Mniši, když zjistili, že je biskup, chtìli po nìm, aby vykonával úkony spojené s tímto titulem. To se mu nelíbilo. Chtìl nadále žít jen jako obyèejný èlen øádu. Proto klášter opustil a další útoèištì nalezl v nedalekém klášteøe øeckých mnichù ve Valleluce. Opatem zde byl Nilos, který patøil pro své vzdìlání a pøíkladný náboženský život mezi nejváženìjší mnichy. Ten však poradil Vojtìchovi, aby odešel do Øíma a pøedal mu doporuèující dopis pro opata Lva, který stál v èele konventu Monte Cassino, vyobrazení z r. 1862 kláštera sv. Bonifáce a Alexia na øímském Aventinu. Vojtìch po pøíchodu na Aventin opatovi pøedal dopis a ten mu pak kladl rùzné otázky, aby zjistil jeho povahu, smýšlení a vzdìlání. Na Bílou sobotu 17. dubna 990 složil Vojtìch øeholní slib. Na historickém vrchu Aventinu byl zøejmì již ve 4. století na místì pøedpokládaného Bonifácova hrobu postaven kostel zasvìcený tomuto svìtci. Pozdìji tu byl pohøben i sv. Alexius. Dvojjazyèný øecko latinský klášter byl založen asi kolem roku 981 a stal se ohniskem reformního pùsobení, nebo to bylo místo, kde se vzájemnì prolínaly vlivy øeckého basiliánského mnišství s latinským. Mimoøádné postavení si získal i díky podpoøe myšlenky na obnovení øímského císaøství. V souèasnosti je Aventin oázou klidu s nìkolika kostely. Klid zde nalezl i Vojtìch, jenž se vìnoval prosté fyzické práci. Nezapomínal však ani na své vzdìlání. Intenzivním studiem Písma svatého se duchovnì velmi obohatil. Pobyt v aventinském klášteøe dotvoøil Vojtìchùv duchovní profil a po pøedchozím tápání se zde cítil velmi š astný. Na podzim roku 992 dorazilo do Øíma poselstvo knížete Boleslava II., které mìlo pøimìt Vojtìcha k návratu do Èech. Po jednáních a nìkterých Boleslavových ústupcích Vojtìch pøislíbil, že se navrátí do Prahy. Papež mu vrátil odznaky jeho úøadu (berlu a prsten) a na konci roku 992 se Vojtìch a s ním dvanáct benediktinských mnichù vrátil na biskupský stolec v Praze. VOJTÌCHOVA DRUHÁ CESTA DO ØÍMA Klášter sv. Bonifáce a Alexia na øímském Aventinu Krátce po návratu domù založil Vojtìch s Boleslavem II. bøevnovský klášter, který byl již 14. ledna 993 vysvìcen. Pøestože I

RÙŽE zøízení kláštera probìhlo bez komplikací a požadavky, které si dal pøed návratem do Prahy, byly plnìny, Vojtìch zaèal opìt po èase narážet na nepochopení. Jeho vysoké mravní nároky, nedostateèné pronikání køes anství do každodenního života a neustálý návrat k pohanské minulosti zvyšovalo napìtí mezi knížetem a biskupem. Tyto narùstající rozpory vyvrcholily v roce 994 (asi v druhé polovinì) Bazilika sv. Justiny v Padovì v Itálii Dveøe katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Hnìzdnì jsou jen ornamenty, na jiných mùžeme vidìt reliéfy, které vyprávìjí pøíbìhy svìtcù nebo epizody ze Starého a Nového zákona. Jako materiálu se používá døevo a také bronz, který byl ve støedovìku velmi oblíben. V souèasnosti mùžeme obdivovat tøeba døevìné dveøe v chrámu svaté Sabiny v Øímì, které pochází z pøelomu 5. a 6. století. V bazilice St. Maria im Kapitol v Kolínì nad Rýnem jsou dveøe z doby kolem roku 1065. Baptisterium San Giovanni v italské Benediktinské arciopatství v Bøevnovì Vojtìchovým druhým odchodem ze zemì. Vojtìch se tedy opìt vydal do Itálie. Ale tentokrát východním smìrem pøes Uhry. Tady krátkou dobu pobyl a zároveò pokøtil syna knížete Gejzy Waika, který pozdìji pøijal jméno Štìpán. Cesta z Uher pak už vedla pøímo do benediktinského kláštera na Aventinu v Øímì. Zde ho s radostí pøivítal opat a všichni mniši v klášteøe. Byl ustanoven pøevorem. Za druhého Vojtìchova pobytu v Øímì byl v dubnu 996 zvolen nový papež Øehoø V. Ten 21. kvìtna 996 korunoval teprve patnáctiletého Otu III. øímským císaøem a na 24. kvìten svolal papežskou synodu k projednání církevních otázek. Na ni se sešli vzdìlaní lidé té doby z køes anské Evropy. Byli to arcibiskupové, opati a další duchovní elita. Na programu byla i diskuse o novém uspoøádání Evropy, které se úèastnil také Vojtìch. Císaø Ota III. se snažil vytvoøit velký køes anský stát, kde by moc byla rozdìlena mezi císaøe a papeže. Dalo by se øíct, že šlo o sjednocení západního i východního (slovanského) køes anstva. Vojtìch byl tìmto plánùm nového uspoøádání Evropy pøíznivì naklonìn a úèinnì podporoval císaøovu novou myšlenku na obnovení øímského impéria. Zdá se, že pro tuto iniciativu je Vojtìch považován za prvního Èecha evropského významu. Ovšem i na této synodì se Vojtìch neobešel bez problémù. Vystoupil zde mohuèský arcibiskup Willigis a dùraznì žádal, aby se Vojtìch vrátil do Prahy a ujal se biskupského úøadu. Aè nerad, musel se Vojtìch vrátit do své diecéze. Od papeže však dostal svolení, že pokud ho v Praze nepøijmou, mùže se vydat na misijní cestu do Pobaltí. Tak se i stalo. Poslové donesli od pražanù odmítavou zprávu a Vojtìch se na podzim roku 996 vydal na dlouhou cestu. Nejprve putoval do Francie k hrobùm význaèných svìtcù. Zaèátkem roku 997 zavítal do Polska, kde ho pøijal Boleslav I. Chrabrý. Odtud odešel v doprovodu svého bratra Radima a knìze Benedikta do zemì pohanských Prusù a 23. dubna 997 zde Vojtìch zemøel muèednickou smrtí. Pøímluva za otroky Florencii má dokonce tøi bronzové dveøe postupnì vyrobené v letech 1330 1452. Další obdivuhodné jsou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Pise (Itálie) nebo v kostele Église Sant -Vincentde-Paul v Paøíži (Francie). Pro nás jsou zajímavé dveøe v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v polském Hnìzdnì. Zdobí je výjevy ze života svatého Vojtìcha a vznik tìchto dvoukøídlých bronzových dveøí se datuje do doby mezi roky 1170 1180. U nás sice nemáme skvosty, jako jsou tøeba dveøe hnìzdenské katedrály, ale najdeme zde také krásnì zdobené a nìkteré i s reliéfy, které nám pøibližují život svatého Vojtìcha. VYOBRAZENÍ SVATÉHO VOJTÌCHA NA CHRÁMOVÝCH DVEØÍCH ZÁPADNÍ PRÙÈELÍ CHRÁMU SV. VÍTA, VÁCLAVA a VOJTÌCHA V PRAZE ZDOBENÉ CHRÁMOVÉ DVEØE Hlavní vchod do katedrály sv. Víta na Pražském hradì tvoøí tøi portály s mohutnými bronzovými vraty, které byly u pøíležitosti svatováclavského milénia 28. záøí 1929 slavnostnì otevøeny a staly se ojedinìlým dílem tohoto druhu A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A námìstí toho mìsta je z ryzího zlata jako z prùzraèného køiš álu. Avšak chrám jsem v nìm nespatøil. Jeho chrámem je Pán Bùh všemohoucí a Beránek. (Zjevení Janovo, 21. kapitola, verš 21. a 22.) Vstupní dveøe chrámù jsou souèástí jejich výzdoby. Symbolizují spojení chrámu a nebeské brány nebo naznaèují vstup do nebeského království. Proto jsou bohatì zdobeny. Na nìkterých II Katedrála sv. Víta, levé postranní dveøe sv. Vojtìcha

u nás. Na jejich provedení byla v roce 1926 vypsána soutìž. Šestièlenná porota v èele s Maxem Švabinským v anonymním posuzování vybrala z osmnácti projektù návrh grafika a kreslíøe Václava H. Brunnera a sochaøe Otakara Španiela. Pøedností jejich práce byla volba obsahu a zpùsob výzdoby. Námìtem vyobrazení na støedních dveøích jsou výjevy z výstavby katedrály, na levých boèních dveøích je zobrazena svatovojtìšská legenda a na pravých legenda svatováclavská. Dle znalcù umìní se zdá, že sochaø Otakar Španiel hledal inspiraci k rozvržení a dekoraci svatovítských dveøí v Itálii. Jako pøíklad mu nejspíš posloužily dveøe baziliky sv. Zena ve Veronì. Zakázku na odlití dveøí získala pražská firma Franty Anýže (významný èeský podnikatel, návrháø a výrobce kovových umìleckých pøedmìtù). Montáž dveøí byla zahájena v èervnu 1929 a ukonèena 15. záøí 1929. LEVÉ BOÈNÍ DVEØE ZÁPADNÍHO PRÙÈELÍ RÙŽE Námìt pro levé dveøe si V. H. Brunner a O. Španiel vybrali z legend o sv. Vojtìchu. Na reliéfech jsou scény klidné i dramatické, pravidelnì se støídající. Supraporta (zdobená výplò nade dveømi) zobrazuje sv. Vojtìcha, jak žehná zemi. Za svìtcem jsou znázornìni dva andìlé a v popøedí postavy s atributy lidské èinnosti (øemeslníci, zemìdìlci). Pak následují ètyøi reliéfy seøazené pod sebou. První zobrazuje pobyt a studium Vojtìcha v Magdeburku. Jsou zde znázornìny dvì postavy. Vlevo nejspíš arcibiskup Adalbert vyuèující vpravo stojícího Vojtìcha. Dále pokraèuje drastické vyobrazení ukamenování cizoložné ženy, kterou se Vojtìch snaží uchránit pøed rozzuøeným davem. Tato událost je jedna z mnoha, proè Vojtìch podruhé a definitivnì opustil Prahu. Bìhem této cesty do Itálie se zastavil Katedrála sv. Víta, Siko vráží kopí do Vojtìchových prsou v Uhrách a zde pokøtil Waika, budoucího uherského krále sv. Štìpána. Køest knížecího syna je námìtem dalšího reliéfu, v poøadí tøetího. Poslední reliéf zachycuje událost, jak pohanský Prus jménem Siko vráží kopí do Vojtìchových prsou. Pùvodní zadání znìlo na dveøe dubové, na které mìly být reliéfy namontovány. Na jaøe 1928 však došlo ke zmìnì a dveøe byly odlity celé z bronzu. DVEØE V KOSTELE SV. CYRILA A METODÌJE V PRAZE - KARLÍNÌ Katedrála sv. Víta, Vojtìch v Magdeburku Dveøe støedního portálu karlínského chrámu, Sv. Vojtìch vyprošuje déš na Zelené hoøe III

RÙŽE Další skuteènì reprezentativní dveøe jsou v Kostele sv. Cyrila a Metodìje v Praze Karlínì. Tento kostel je øazen mezi nejvýznamnìjší památky z období svého vzniku u nás. Výstavba probíhala v letech 1854 1863. Kostel byl vysvìcen 18. øíjna 1863. Hlavní vstupní dveøe jsou bronzové, doplnìné výjevy ze života patronù kostela a èeských zemských patronù a historie vzniku je nesmírnì složitá. Pøi dostavbì kostela povìøil starosta Karlína a továrník Josef Gotzl vytvoøením tìchto dveøí Josefa Mánese. Ten na pøípravì návrhu pracoval nìkolik let. Mánesovy kresby z roku 1863 pøedstavují rozvržení dveøí docela jinak, než jak byly nakonec realizovány. Medailonù podle prvního návrhu mìlo být šest a ètvercového tvaru. Nakonec byly zhotoveny dveøe s osmi kulatými reliéfy, které doplòuje další ornamentální výzdoba. Modely reliéfù podle Mánesových kreseb vytvoøil Ludvík Šimek v Øímì v letech 1864 1870. Odlité byly v karlínské továrnì a do portálu byly osazeny v roce 1879. Na dveøích karlínského kostela, rozdìlených na dvì poloviny, dnes mùžeme od shora vidìt tyto výjevy. V medailonech nahoøe jsou vedle sebe postavy sv. Cyrila a sv. Metodìje a pod nimi pak následuje v levé polovinì Kázání sv. Cyrila, sv. Václav zakladatel chrámu, sv. Ludmila uèí sv. Václava a Sv. Vojtìch vyprošuje déš. V pravé polovinì je Køest Boøivojùv, Zavraždìní sv. Václava, Zavraždìní sv. Ludmily a sv. Vojtìch vítán Boleslavem. Výzdoba dveøí karlínského kostela se stala vrcholem Mánesovy dekorativní tvorby. Dokonèení dveøí však probìhlo až po Mánesovì smrti. BAZILIKA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE NA SV. HOSTÝNÌ Hlavní vchod do baziliky je tvoøen jednoduchým portálem s masivními vraty, které jsou pokryty bronzovou výzdobou od brnìnského sochaøe Josefa Axmana. Dveøe vznikly v roce 1933 a zdobí je šest ètvercových polí, rozdìlených na levou a pravou polovinu. Na levé stranì pod sebou jsou reliéfy sv. Václava a sv. Ludmily a mezi nimi je monogram IHS. Vpravo je vyobrazen sv. Vojtìch a sv. Hedvika. Tyto reliéfy jsou rozdìleny monogramem MARIA. Dveøe støedního portálu karlínského chrámu DVEØE V KOSTELE SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ A na závìr nìco málo z farní kroniky o dveøích v kostele sv. Vojtìcha. 1953 Do kostela vymìnìny dveøe v boèních kaplích. Nové dveøe zhotovil Jan Frait, stoláø naproti fary za 34 627 Kè, kromì materiálu, který byl koupen od p. Wichterle z Divnic dub a modøín od obèanù a p. Vánì z Lipové. Kutí na dveøe zhotovil p. Jordán z Hrádku. 1962 Nový nábytek v sakristii. Dány nové dveøe do sakristie, zpovìdnice a do kostelní pøedsínì zasklené, aby kostel mohl být uzamèený a pøece pøístupný. 1973 V èervnu zabudovány nové dveøe na vìž a v pøedsíni kostela do komory. Hlavní dveøe zabudovány až koncem roku. Umìlecké kování provedl kováø z Malenovic. Dveøe zhotoveny podle návrhu arch. Palackého z Gottwaldova. Zhotoveny výrobním družstvem Fryšták provozovnou v Gottwaldovì. O dveøe, jako i o ostatní zaøízení ze døeva má velikou zásluhu p. František Slovák ze Slavièína, úøedník uvedeného družstva. Bazilika na sv. Hostýnì, Reliéf sv. Vojtìcha Výroba dveøí v r. 1953 RÙŽE vychází 15. kvìtna 2016 jako pøíloha PASTÝØE. Pøipravil: Josef Floreš, foto: archiv J. Floreše. IV

Vrabec a sluneènice V opuštìném koutì èerné skládky v prùmyslové zónì jednoho mìsta vyrostla sluneènice a spøátelila se s vrabcem. Kvìtina byla smutná, snila o zelené louce a poletujících motýlech. K èemu jsem tady dobrá? øíkala si. Ale ptáèek hledìl na záøivou sluneènici se zobákem dokoøán: Jsi tak krásná! Tak nádherná! štìbetal. Na svìtì je spousta hezèích vìcí, namítala sluneènice. Jen se podívej kolem sebe! Hodný vrabec se vždycky zdvoøile rozhlédl, ale pokaždé se obrátil zpìt ke sluneènici, aby ji obdivnì pochválil: Nejkrásnìjší ze všech jsi ty! A tak získala sluneènice každý den o trochu více odvahy, rostla, až na hromadì odpadkù pøímo trùnila. Její zlatá koruna záøila èím dál víc. Ale jednoho rána èekala kvìtina na svého malého pøítele marnì. Teprve pozdì odpoledne uslyšela u svých nohou slabouèké pípání. Sehnula se a uvidìla vrabce, jak se vleèe se zlomeným køídlem. Malý pøíteli, co se ti stalo? zeptala se. Poranil mì racek a už dlouho nemohu najít nic k jídlu. To bude mùj konec, sotva zaševelil ptáèek. Ne, ne, zvolala sluneènice. Poèkej chvilku! Krásná kvìtina prudce zatøásla svou velikou korunou a na vrabce se snesla sprška semínek. Snìz si je, pøíteli. Budeš zase silný. Den za dnem získával vrabec zase sílu. Nakonec vdìènì pohlédl na sluneènici. Ale èekalo ho bolestné pøekvapení: nádherná kvìtina ztratila barvy, zašedlé listy zplihle visely a okvìtní plátky zhnìdly. Co se ti stalo, pøekrásná kvìtino? zapípal. Pøišel mùj èas, odpovìdìla sluneènice. Ale odcházím s radostí. Dlouho jsem se ptala, jaký krutý osud mì poslal sem, na skládku. Teï už rozumím: byla jsem darem pro tebe a vrátila jsem ti život. Stejnì jako ty jsi byl darem pro mì, protože jsi mi vždy dodával odvahu. Snìz, kolik semínek chceš, ale nìjaká nech. Jednoho dne vyklíèí a kdo ví, tøeba tu bude jednou krásná zahrada. To je mé pøikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. (evangelium Janovo 15, 12) Bruno Ferrero Svítání pro duši Král lev Král lev si chtìl jednoho dne udìlat procházku po svém království. Potkal zebru, plácl ji tlapou a zeptal se: Kdo je králem lesa? Zebra se celá roztøásla strachy a zašeptala: Ty, mocný a silný lve! O nìco pozdìji poplácal po zádech gazelu a zeptal se jí: Kdo je králem lesa? Gazela odpovìdìla: Ty, velký lve! Pak kolem procházel slon a lev se ho výhružnì zeptal: Kdo je králem lesa? Slon chytil lva za ocas a nìkolikrát s ním praštil o okolní stromy. Nakonec lev, celý zmlácený, zamruèel pod vousy: No tak dobøe, nemusíš se hned tak naštvat jenom kvùli tomu, že neznáš odpovìï! (Pino Pellegrino Pøíbìhy pro osvìžení duše) - PASTÝØ strana 5 -

A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Pan faráø zjistí, že mu farní mládež chodí do zahrady na ovoce. Nikdy se mu nepodaøilo nikoho pøistihnout, a tak napsal aspoò ceduli, na které stálo: Pán Bùh všechno vidí. Do pøíštího dne zmizelo další ovoce, ale na ceduli pøibyl nápis: Ale neprozradí nás! Automechanik pøijde do nebe. Za nìkolik dnù potká Pána Ježíše a ten se ho ptá: Tak jak se ti v ráji líbí? Je to tu opravdu skvìlé, ale myslím, že jsi mì mohl k sobì povolat o nìco pozdìji. Bylo mi ètyøicet let a na zemi bylo dobøe! Pán Ježíš je pøekvapený a øíká: Ale vždy tobì nebylo ètyøicet let, když jsem tì k sobì povolal; mìl jsem zjištìno, že je ti devadesát. Ale Pane, to není možné, jak mùžeš nìco takového øíct! Pán Ježíš mu s úsmìvem odpoví: Víš, když jsme seèetli všechny hodiny, které jsi naúètoval svým zákazníkùm, vyšlo nám devadesát. Farník si stìžuje faráøi, že církev neustále požaduje peníze. Církev neustále nìco žádá, øíká rozèilenì, dávat, dávat, dávat Knìz chvíli pøemýšlí a odpoví: Mnohokrát vám dìkuji za tuto definici køes anství, je to jedna z nejlepších, jaké znám. V kostele se probudili z dlouhého zimního spánku dva pavouci a povídají si, jak pøeèkali zimu. První øíká: Bylo to pøíšerné, strávil jsem zimu v blízkosti zvonu a neustále mì budil, protože zvonil každou hodinu. A kde jsi pøezimoval ty? Já jsem se mìl skvìle. Nikdo mì nerušil, mohl jsem v klidu celou zimu spát. To jsi našel opravdu dobré místo. A kde jsi tedy byl? U vchodu do kostela v kasièce na sbírku pro chudé. Knìz na kazatelnì øíká vìøícím: Moji milí bratøi, dnes budu struèný! V Písmu svatém je psáno: Kdo chudým dává, Bohu dává. A nyní, když máte potøebné informace, které vám dává sám Bùh a které jsou zcela zaruèené, pla te prosím hotovì. Amen! A nyní tedy pøistoupíme ke sbírce. Vypráví se, že papež Jan Pavel II. byl na obìdì v jednom ženském klášteøe. Poté, co vypil kávu, kterou mu sestry po obìdì nabídly, øekl s úsmìvem: Opravdová káva dobrých øeholních sester: hodnì lásky a málo kávy. Bernard Peyrous a M.A. Pompignoliová Potká jezuita františkána Džbán (modlitba chudého) Pane Bože, promiò mi, jestli Tì ruším, ale pøed chvílí mì napadlo, že možná potøebuješ nìjakého nového svatého. A tak jsem pøišel, abych se jím stal. Pokud ovšem chceš. Na svìtì je možná spousta dokonalých lidí, ale mezi ty já nepatøím. Jsou dokonalí lidé, kteøí ti pøinášejí mnoho obìtí. Zaznamenávají si je do svých diáøù, aby Ti je mohli pøipomenout, kdyby ses snad spletl pøi poèítání jejich zásluh. Já nerad pøináším takové obìti, protože mi to pøipadá zbyteèné. Co Ti dávám já, Pane? Ty dobøe víš, že je to jen to, co si bereš sám, aniž bys žádal o mé dovolení. Všechno, co já mùžu dìlat, je neremcat. Jsou také lidé, kteøí napraví každý týden jednu svou chybu. Ti se tedy stanou dokonalými už zaèátkem pøíštího pololetí. Tohle já taky nedìlám, protože nevím, jestli budu živ ještì zaèátkem pøíštího týdne. Jsi totiž velmi nepøedvídatelný, mùj Bože! A pøiznám se, že mám vlastnì rád ty své chyby, které ke mnì patøí už tolik let. A už tolik let se snažím podléhat jim co nejménì. Dokonalí lidé mají tolik dobrých vlastností, že jim v srdci už nezbývá na nic jiného místo. Ale Tvoji svatí, Bože, jsou jako prázdné džbány, které Ty sám plníš svou milostí, takže pøetékají Tvou láskou a Tvou svatostí. A já, Pane, jsem prázdný džbán, jen s trochou bláta na dnì. Ten džbán není moc èistý, ale vím, že Ty nìjaký ten prášek na èištìní máš. A k èemu by ten nebeský prášek sloužil, když ne na naše umytí pøed použitím? Jestliže mì za svatého nechceš, Pane Bože, nebudu naléhat. Pøemýšlej o mé nabídce, je myšlena vážnì. A až pùjdeš nabrat víno své lásky, nezapomeò, že máš kdesi na zemi malý hlinìný džbán, který je tu k Tvým službám. B. Peyrous a M.A. Pompignoliová: Potká jezuita františkána Láska dává a nic nechce, pøijímá beze vzdoru, odpouští bez váhání a trpí jen vlastní nedostateèností. Peter Lippert - PASTÝØ strana 6 -

Ohlédnutí za Postní almužnou 2016 Na zaèátku postní doby jsme mìli možnost si v kostele vyzvednout papírovou schránku a do ní pak každý den vložit finanèní obnos, jehož výše závisela na tom, co jsme si v daný den odepøeli. Charita sv. Vojtìcha Slavièín tyto darované prostøedky využije podle zámìrù, které byly uvedeny na spodní stranì krabièky, tj. na pomoc potøebným lidem, na podporu DC Maják, pro lidi bez domova apod. Výsledky Postní almužny 2016 v jednotlivých farnostech Farnost Slavièín 21 570,00 Kè Tábor pøi Charitì aneb Neseï doma jako pecka Farnost Vlachovice 12 750,00 Kè Farnost Újezd 7 513,00 Kè Farnost Štítná nad Vláøí 7 000,00 Kè celkem 48 833,00 Kè Dìkujeme Vám! Rozpis úmyslù pokladnièky Charity sv. Vojtìcha Slavièín v kostele: kvìten - èervenec: srpen - záøí: nemoc motýlích køídel adopce na dálku Indie NOC KOSTELÙ Rozhodli jsme se letos opìt zapojit náš farní kostel sv. Vojtìcha do projektu nazvaného NOC KOSTELÙ. Akce se uskuteèní v pátek 10. èervna 2016. Noc kostelù nabízí možnost pøiblížit kostel a život farnosti trošku jinak, než jak ho známe z úèasti na mších svatých. Cílem je také pøedstavit náš kostel tìm, kteøí ho tak èasto nebo vùbec nenavštìvují. Zkušenosti z minulého roèníku øíkají, že se tato akce osvìdèila a bude dobré v ní pokraèovat. Také letos bychom chtìli nabídnout nejen farníkùm, ale i ostatním lidem možnost úèastnit se této akce. Pevný program ještì není k dispozici, ale jeho souèástí jistì bude: - komentovaná prohlídka kostela vèetnì návštìvy sakristie, kùru a zvonù - hudební program - prohlídka kostela naèerno prohlídka detailù kostela skoro potmì - výstava - ruèní opis Bible - program pro dìti - a jiné Více informací bude na plakátech ve vývìskách a prùbìžnì na farních webových stránkách. Motto Noci kostelù 2016: Jeho brány zùstanou ve dne otevøené, noc tam už nebude. Zj 21,25 Termín: od 18.7. - do 22.7.2016 od 15.8. - do 19.8.2016 - Bohatý zážitkový program pro dìti od 6 let do 12 let, v pracovní dny od 7.00 do 15.30 hodin: kreslení pravou hemisférou, celodenní výlety, návštìva aquaparku a další aktivity. - Cena 1.000,- Kè zahrnuje nápoje, stravu svaèinu a obìd, vstupné, jízdné, materiály, lektorné, zdravotnický dohled aj. - Pøihlášky jsou k dispozici na www.slavicin.charita.cz nebo na Charitì sv. Vojtìcha Slavièín, Komenského 115, tel.: 734 435 242. - Termín odevzdání vyplnìných pøihlášek je do 8.7.2016. ZVEME VŠECHNY, KTEØÍ CHTÌJÍ PÍSNÍ CHVÁLY VYJÁDØIT BOHU SVOU VDÌÈNOST NA VEÈERY CHVAL KTERÉ SE KONAJÍ KAŽDOU POSLEDNÍ SOBOTU V MÌSÍCI OD 19 HODIN V NAŠEM FARNÍM KOSTELE SVATÉHO VOTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ CO VÁS ÈEKÁ: PÍSNÌ MODLITBY SVÌDECTVÍ ZAMYŠLENÍ NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ VIZ: www.vecerychval.cz Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpìvem, nebo se nad námi mohutnì klene jeho milosrdenství. Hospodinova vìrnost je vìèná! Haleluja. Žalm 117 Jeden z nás, Ježíš, náš bratr, pronikl také jako èlovìk do Boží vìènosti. A ve spojení s ním máme skrze jeho církev pøístup k vìènosti i my. Ján Chryzostom Korec - PASTÝØ strana 7 -

KØTY 17.4. Aneta Parýzková Kristýna Klabanová Anna Janošová Ondøej Karel Hübner Natálie Orgoníková SVATBY 23.4. Ivana Frajtová, Slavièín + Jiøí Víšek, Brno POHØBY 22.3. Božena Štìpanèíková, 1938, Slavièín 31.3. Jaroslav Frait, 1937, Rokytnice 2.4. Marie Lysá, 1930, Slavièín 9.4. Jitka Eiseltová, 1922, Slavièín 9.4. Zdeòka Barboøáková, 1928, Divnice 16.4. Ludmila Mudráková, 1936, Slavièín 16.4. Bohumila Kováèová, 1947, Slavièín ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 14.5. - 20.5. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská 21.5. - 27.5. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. 28.5. - 3.6. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 4.6. - 10.6. Bohuslavice 11.6. - 17.6. Hrádek 18.6. - 24.6. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. 25.6. - 1.7. Rudimov 2.7. - 8.7. Petrùvka 9.7. - 15.7. Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L. 16.7. - 22.7. Nevšová 23.7. - 29.7. Lipová 30.7. - 5.8. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová 6.8. - 12.8. Divnice 13.8. - 19.8. Rokytnice 20.8. - 26.8. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová, Rašková 27.8. - 2.9. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 3.9. - 9.9. Obadalová, Durïáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M. 10.9. - 16.9. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V. 17.9. - 23.9. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 24.9. - 30.9. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská 1.10. - 7.10. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. NE 15.5. Slavnost Seslání Ducha Svatého PO 16.5. Svátek sv. Jana Nepomuského, hlavního patrona Èech NE 22.5. Slavnost Nejsvìtìjší Trojice ÈT 26.5. Slavnost Tìla a Krve Pánì sv. Filip Neri NE 29.5. 9. nedìle v mezidobí PO 30.5. sv. Zdislava ÚT 31.5. Svátek Navštívení Panny Marie PÁ 3.6. Slavnost Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova NE 5.6. 10. nedìle v mezidobí PO 6.6. sv. Norbert NE 12.6. 11. nedìle v mezidobí PO 13.6. sv. Antonín z Padovy NE 19.6. 12. nedìle v mezidobí PÁ 24.6. Slavnost Narození sv. Jana Køtitele RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------- 15.00 16.00 Pátek 8.30 9.30 15.00 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: faslavicin@ado.cz Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 11.00 13.00 16.30 PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE 7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin PO, ST, PÁ 18.00 hodin SO 7.00 hodin NE 26.6. 13. nedìle v mezidobí ST 29.6. Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolù NE 3.7. 14. nedìle v mezidobí PO 4.7. sv. Prokop ÚT 5.7. Slavnost sv. Cyrila a Metodìje, patronù Evropy ST 6.7. sv. Marie Gorettiová NE 10.7. 15. nedìle v mezidobí PO 11.7. Svátek sv. Benedikta, patrona Evropy SO 16.7. Panna Maria Karmelská NE 17.7. 16. nedìle v mezidobí SO 23.7. Svátek sv. Brigity, patronky Evropy NE 24.7. 17. nedìle v mezidobí PO 25.7. Svátek sv. Jakuba, apoštola ÚT 26.7. sv. Jáchym a Anna NE 31.7. 18. nedìle v mezidobí sv. Ignác z Loyoly ÈT 4.8. sv. Jan Maria Vianney SO 6.8. Svátek Promìnìní Pánì NE 7.8. 19. nedìle v mezidobí PO 8.8. sv. Dominik ST 10.8. Svátek sv. Vavøince NE 14.8. 20. nedìle v mezidobí sv. Maxmilián Kolbe PO 15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie NE 21.8. 21. nedìle v mezidobí NE 28.8. 22 nedìle v mezidobí sv. Augustin PO 29.8. Umuèení sv. Jana Køtitele NE 4.9. 23. nedìle v mezidobí ÈT 8.9. Svátek Narození Panny Marie NE 11.9. 24. nedìle v mezidobí ST 14.9. Svátek Povýšení sv. Køíže ÈT 15.9. Panna Maria Bolestná PÁ 16.9. sv. Ludmila NE 18.9. 25. nedìle v mezidobí ST 21.9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty NE 25.9. 26. nedìle v mezidobí PO 26.9. sv. Kosma a Damián ST 28.9. Slavnost sv. Václava, hlavního patrona èeského národa Øešení ze strany 5: POSVÌCUJE CÍRKEV PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Slavièín, tel.:/fax: 577 342 611. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325 nebo 731 646 734 a Magdalena Durïáková, tel.: 739 524 374. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12,- Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v 28.9.2016. na Slavnost sv. Václava. Uzávìrka bude v nedìli 11.9.2016. ozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 8 -