Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Arnošt Lustig (1964) Próza má tři číslované části a je zasazena do roku 1943 Roku 1965 byl natočen československý televizní film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. nihu napsal spisovatel během jedné noci. Vychází ze dvou skutečných událostí. V roce 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali kontakty na jejich peněžní konta v neutrálních zemích a poté je zabili. Druhou událostí byl osud mladé a krásné polské herečky, která při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi a zastřelila ho. Lustig oba tyto příběhy skloubil do svého románu. Na tomto díle lze vidět, že Arnošt Lustig zažil koncentrační tábor na vlastní kůži. Prošel hrůzami tří koncentračních táborů - a to Terezína, Osvětimi a Buchenwaldu. Píše tedy ze své vlastní zkušenosti v různých detailech tohoto, ale také ostatních děl. Novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou zachycuje bezohlednou a cynickou hru nacistické moci s lidskou nadějí a touhou po životě. Židovská dívka volí zoufalou cestu k zachování vlastní důstojnosti a čelí pokoření tváří v tvář smrti. Kateřině Horovitzové se v novele nedostává sice největšího prostoru, její postava má ale výraznou symbolickou funkci, zastupuje "ženský princip" a spojuje ho s příslušnými mýty, zejména biblickými. Nejvýraznější mužskou opozici tvoří Bedřich Brenske, vlídně se tvářící nacistický důstojník, demagog a manipulátor, a Herman Cohen, mluvčí skupinky zajatých bohatých Židů. Důležitá pro rozvíjení děje je dvojice židovských postav z osvětimského tábora, krejčí a rabín Dajem. Objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam. STYL A TYPICKÉ UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY: Er-forma, vyprávěcí a popisný slohový postup, velká čtivost, historická fakta, nepřeplácanost, dvojsmysly (Bedřich Brenske), znalost lidské psychiky.

HLAVNÍ POSTAVY: Kateřina Horovitzová - Židovka, mladá tanečnice; sebevědomá, tichá, velice statečná; na cestě za vykoupením je donucena vzít si Hermana Cohena, aby mohla být propuštěna spolu s ostatními "spolucestujícími"; věří v dobro, ale konec její cesty jí přesvědčí o opaku Herman Cohen - Žid, mluvčí obchodníků; vykoupí Kateřinu s cílem ji osvobodit; rozumný, statečný, bohužel je nucen poslouchat rozkazy Němců a následně se jim zcela oddat Bedřich Brenske - velitel tajného fašistického oddělení, cílevědomý, krutý, velký manipulátor s lidmi; používá dvojsmyslů a svou roli si užívá; baví ho pohrávat si s Židy; je si vědom svého postavení; má jediný úkol - vymámit od svých svěřenců veškeré finanční prostředky a následně je poslat do plynu rabín Dajem, krejčí - postavy dosazené A.Lustigem za účelem toho, aby čtenáři pomohli s pochopením děje a předvídáním následujících událostí Děj 1 Dvacet židovských obchodníků, kteří emigrovali před válkou do Ameriky, zajali Němci v obsazené Itálii a převezli do zajateckého tábora. Tam se jich ujímá Němec Bedřich Brenske, velitel tajného oddělení, který dostal za úkol vymámit z nich co nejvíc peněz, které mají uložené na švýcarských kontech pod slibem deportace do USA. Herman Cohen se stane mluvčím obchodníků a slituje se nad mladou polskou židovkou Kateřinou Horovitzovou, která jde s rodinou (s otcem, matkou, šesti sestrami a dědečkem) do transportu. Cohen slyšel, jak říká, že nechce umřít a v dané chvíli a za dané situace mu to přišlo natolik zvláštní, že si ji vyžádal z transportu s tím, že bude platit i za ni a i Kateřina bude transportována do Ameriky. Brenske souhlasí, aby se ke skupině obchodníků připojila za sto tisíc franků. Kateřina byla mladá a krásná, skoro dítě, studovala tanec a Cohenovi se tak zalíbila, že ji nechal šít šaty a kožich, aby na deportaci byla dostatečně vybavena. Pod záminkou, že skupina obchodníků bude vyměněna za zajaté německé důstojníky, jsou naloženi do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde má být přistavena loď. Cestou pod záminkou, že nastaly nečekané potíže a výdaje, láká Brenske z obchodníků další velké sumy peněz. Někteří již tuší, že se svobody nedočkají a že je na nich páchán velký podvod. Potíže jsou i s Kateřinou, nemá americký cestovní pas, a aby ho mohla získat, musí si vzít Cohena. Oba s tím souhlasí a podle Brenskeho se proto musí vrátit zpět do tábora, kde je polský židovský rabín oddá. Pochopitelně za všechno se musí Brenskemu zaplatit. A opět se vydávají vlakem do Hamburku, Brenske požaduje další peníze i od příbuzných Židů, pro ty se musí znovu vrátit zpět do tábora. Trasa transportu se mění, nejedou přes Německo, ale přes Švýcarsko, kde měli obchodníci svá konta. Peníze z kont již má ale Brenske, proto pouť může skončit. Na hranicích se Švýcarskem jim Brenske řekl, aby se všichni svlékli a šli do očistné místnosti, aby se zbavili nečistot. Tam, do té doby naprosto nevinná a naivní Kateřina pozná, že je konec, že již nemají žádnou šanci a když má nahá tančit před německým vojákem, vytrhne mu zbraň a dva vojáky zastřelí. Brenske zastřelí Kateřinu i ostatní obchodníky.

Děj 2 Dvacet bohatých italských Židů se vrací z emigrace z Ameriky. Na Sicílii je zatknou němečtí důstojníci. Velitel tajného fašistického oddělení Bedřich Brenske se snaží zjistit čísla jejich plných švýcarských kont pod záminkou, že zaplatí-li určitý obnos, budou vyměněni za německé zajatce. Protistrana prý souhlasí, ale protože zajatí Němci, přestože jsou to muži s vysokou vojenskou hodností, nemají žádné peníze, musí všechno zaplatit Židé. Ve skutečnosti protistrana vůbec neexistuje a Brenske chce ze Židů jen tahat peníze. Když skupina prochází kolem rampy, přes níž přechází Židé z transportu, zaslechne Herman Cohen, kterého si předtím skupina zvolila za svého mluvčího, hlas mladé tanečnice, že ještě nechce umřít. Zalíbí se mu, a tak si vyžádá její doprovod. Slíbí, že veškeré výdaje zaplatí i za ni. Tanečnice Kateřina Horovitzová s sebou nemá žádné oblečení ani doklady, všechno se ztratilo, když přecházela z transportu na rampu. Herman Cohen pro ni ještě v táboře nechá ušít kostým i kabát, Kateřina se snaží od krejčího vyzvědět nějaké informace o sestrách, rodičích a dědečkovi. Ale marně, krejčí odmítá jakékoli pokusy o rozhovor. Židé jsou přesunuti do vlaku, každý do samostatného kupé. Kateřina je v kupé s Hermanem Cohenem a má neustálé nutkání poprosit ho, aby se postaral i o zbytek její rodiny. Nechce ale, aby to slyšel někdo z hlídačů, a tak raději mlčí. Během cesty přijde několikrát za Hermanem Cohenem velitel Brenske a pod záminkou nenadálých komplikací po něm požaduje další peníze. Dokud nepodepíše šek, nemůžou pokračovat v cestě. Spousta z nich se už brání dalším výdajům, tvrdí, že budou-li stejným tempem vydávat peníze, nikdy se domů nedostanou a jen zruinují svoje konta. Jejich cesta se protahuje, protože mohou jet jen v noci. Posledním problémem jsou Kateřininy doklady. Nemůže přejít hranice bez pasu, poslední možností je svatba s Hermanem Cohenem, která se ale musí uskutečnit v táboře. Herman souhlasí, začne vybírat i z kont svých příbuzných, jen aby cestu zaplatil. V táboře, v jejich vlakovém kupé, proběhne svatba a Brenske jim přijde oznámit, že přes hranice se dostanou jen dezinfikovaní, podle přání nepřítele. Jdou tedy všichni do umývárny, kvůli věrohodnosti dostanou i mýdla a jediná Kateřina vytuší, že s umývárnou nemá tahle místnost nic společného. Odmítá se před místními důstojníky svléct a když ji urážlivě povzbuzují, sebere jednomu pistoli, zastřelí ho a druhého zraní. Ostatní důstojníci se na ni vrhnou, násilím ji svléknou a donesou do plynové komory. Tam ji a ostatních dvacet postřílí.

Ukázky z díla: Ovšem, ovšem," řekl zamyšleně pan Brenske. "Myslím, že na této zemi nežije, chci říci, že byste možná mezi poledníky a rovnoběžkami glóbu nenašel jediného člověka, který by to mohl vyvrátit. Stane se všechno, jak jsme řekli. Konečné řešení už je na dosah ruky. Sami se přesvědčíte. Vaše starosti shoří jako seno. Ze zkušenosti mohu osobně dosvědčit, že lidé často nevěří některým věcem, které se jich nejbytostněji týkají, dokud se o nich nepřesvědčí právě na vlastní kůži. Je to velmi zajímavé, opravdu. Ale to už jsem v této chvíli zase odbočil a každého především zajímá jeho vlastní záležitost. Nesmíme se dát deprimovat. Chceme odepsat navzájem likvidace této výměny z našich položek co nejspolehlivěji. Musíte poslouchat. Než budeme na místě, které vás všechny uspokojí a proti němuž, doufám, nemáte námitek, chci vynaložit nejlepší ze svých schopností, abych tuto cestu pro každého z vás učinil snesitelnou. Jsem si jist, že už nebudete protestovat, dovedu-li vás ke konci. Bez kázně by se vše jen zhoršilo... Nazítří, počínaje úsvitem, byla na příkaz pana Bedřicha Brenskeho vystavena mrtvola devatenáctileté židovské tanečnice Kateřiny Horovitzové ve skladišti vedle spalovny, kde se běžně sušily vlasy, jak už bylo řečeno, ostříhané mrtvým ženám v plynových komorách. Na to všechno bylo pamatováno s úzkostlivou bedlivostí. Jedna část mužů ze zvláštního komanda polévala pomocí hadic zaplynované postřikem, který zbavoval jejich vosková těla všeho, co se s nimi nevhodně smísilo, a byla to krev, kterou chrlily nemocné plíce, i naopak důkaz zdraví některých rodiček, ba i dívek, i krev, kterou uvolnily zaryté nehty jejich vlastních majitelů anebo jejich nejbližších sousedů. Některé skupiny mívaly hodně dětí, a stávalo se, že žily, když se plyn pro hustotu těl nedostal až dolů, kam dosahovaly nedorozuměním této skutečnosti a jejich věkem jejich hlavy. Místnosti, jak každý zasvěcený věděl, panoval rabín Dajem z Lodže, který se nepřestával nikdy modlit, ani když mrtvolu Kateřiny Horovitzové nesli a uložili na hromadě ostatních jako na katafalku. Ovíjel se nábožnými řemínky, pro něž je - pro většinu lidí - nesrozumitelné hebrejské pojmenování, a díval se pak ve dne i v noci na tu, kterou oddával a která měla i ve smrti všechny své vlasy krásné jako hedvábí. Byly opravdu černé jako uhel. Někdy, když měl světlé chvilky, mezi úsvitem a soumrakem, je rabín Dajem z Lodže srovnával s dušemi svých věznitelů. Nemohl umřít, protože opravdu kdysi, když začal zpívat u transportu, s nímž měl být zaplynován, vybral ho pan Bedřich Brenske mezi živé; pak mu stále zdůrazňoval, že budou přáteli; protože souručenství tu není nikdy vyloučeno, ať je to souručenství jakkoli neuvěřitelné; pověřil ho, aby zpíval mrtvým ženským vlasům, dokud nebudou usušeny a odeslány do Německa na výrobu sítí, matrací a látek..

Arnošt Lustig Pochází z rodiny maloobchodníka. 1941 byl z rasových důvodů vyloučen z měšťanky, učil se krejčím. 1942 byl deportován do Terezína; prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald 13. dubna 1945 uprchl z transportu smrti (Dachau). Po osvobození začal studovat obchodní akademii, na podzim r. 1945 přešel na Vysokou školu politických a sociálních věd (studoval novinářství). Od r. 1946 se již uplatňoval jako novinář (byl vysílán do Izraele Lidovými novinami, Židovským věstníkem, Zemědělskými novinami jako dopisovatel izraelsko-arabské války r. 1948, r. 1949 Čs. rozhlasem). Pracoval v Čsl. rozhlase jako reportér a režisér 1968 odešel do USA (na univerzitě v Iowa učil scénář, skladbu divadelní hry a krátkou povídku, pak přešel na American University D.C., kde přednášel film a literaturu) jeho dílo je i ve světě ceněno jako jeden z nejpůsobivějších obrazů holocaustu 23.10.2008 převzal Arnošt Lustig mezinárodní literární Cenu Franze Kafky, přičemž byl vybrán z patnácti navržených celosvětově známých autorů (symbolem ocenění je soška od Jaroslava Róny, jež znázorňuje zmenšenou podobu pražského pomníku Franze Kafky; laureáti ceny rovněž dostanou finanční odměnu ve výši 10000 USD) DÍLO (židovská tématika): sbírky povídek - "Noc a naděje; Démanty noci" rozsáhlejší psychologické prózy s výraznou ústřední postavou - "Dita Saxová; Můj známý Vilifeld" povídka z prostředí pracovních vojenských táborů - "Bílé břízy na podzim" kratší prózy - "Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou; Nemilovaná; Colette. Dívka z Antverp"