MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ÚSTAV VÝŽIVY ZVÍŘAT A PÍCNINÁŘSTVÍ

0

AKTUÁLNÍ OTÁZKY OCHRANY A VÝZKUMU NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP IV MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ÚSTAV VÝŽIVY ZVÍŘAT A PÍCNINÁŘSTVÍ VE SPOLUPRÁCI S ÚŘADEM MĚSTYSE MOHELNA POZEMKOVÝM SPOLKEM KONIKLEC Mohelno 10.9.2015 Konference je pořádána s podporou grantu QJ1310100 Vývoj a optimalizace metod stanovení biogenních aminů v návaznosti na zvýšení zdravotní bezpečnosti siláží financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV). Vědecký výbor konference: doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Jaroslav Čáp doc. Ing. Antoním Přidal, Ph.D. Organizační výbor konference: doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Jiří Kostelník Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D. Oponovali: Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc. doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. RNDr. Pavel Michele Editoři: Pavel Veselý, Jaroslav Čáp Mendelova univerzita v Brně ISBN 978-80-87710-29-6 1

OBSAH Úvod...... 3 Kostelník Jiří Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupce městyse Mohelno. 6 Švestka Milan Změny v druhovém spektru denních motýlů v NPR Mohelenská hadcová step a okolí... 7 Přidal Antonín Poznámky k aktualizovanému složení apidofauny Mohelenské hadcové stepi. 12 Čáp Jaroslav Monitoring vegetace v pastevní (severní) části NPR Mohelenská hadcová step a v jejím ochranném pásmu.. 18 Veselý Pavel Difference nutritive value grasses herbal stands protected scenic region Moravian karst and national wilderness area Mohelenská serpentine steppe.. 24 Knotek Jaroslav Změny v právním režimu ochrany národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. 27 Veselý Pavel Náměty na hodnocení managamentu pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step 29 Veselý Pavel Transfer výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step do praxe.. 31 Veselý Pavel, Čáp Jaroslav Problematika podzimní pastvy v NPR Mohelenská hadcová step.. 37 2

ÚVOD Vědečtí pracovníci se s kolegy, věnujícími se ochraně NPR Mohelenská hadcová step, setkávají v pětiletém intervalu již počtvrté. Poslední setkání, na konferenci Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step III, se uskutečnilo 9.9.2010. Od prvního setkání tak uplynulo již 15 let. Z pohledu historie stepi je to v podstatě zanedbatelná doba. Z pohledu managementu ochrany tohoto území se však jedná o významné období, ve kterém proběhla řada změn, které měly významně přispět k zefektivnění ochrany tohoto území. Osobně se domnívám, že těch, které vývoj tohoto významného biotopu ovlivnily pozitivně bylo víc, než těch, které měly na vývoj stepi dopad negativní. V kontextu našich předchozích setkání mohu jen tradičně opakovat, že bych byl rád, kdyby se tradice těchto setkání zachovala i v následujících letech s tím, že stále pokládám pětiletý cyklus pro tuto formu setkání za optimální. Pro ochranu stepi by bylo přínosem, kdyby se těchto setkání účastnili i autoři plánů péče a na těchto setkáních prezentovali koncepty připravovaných plánů, které by zde mohly být bezprostředně i projednány. Tradici projednávání plánu péče úspěšně realizoval Ing. Matuška při přípravě plná péče pro step na období 1996-2005 (Mohelenská hadcová step, historie vzniku rezervace a jejího výzkumu, VESELÝ, 2002). Pak se na tuto tradici pozapomnělo. Vypracování plánů péče bylo zadáváno smluvně, bez patřičného projednání širší odbornou veřejností. Obrat v tomto směru nastal při vypracování Plánu péče o národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010-2021. Pozitivní momentem je skutečnost, že podnět k diskusi byl iniciován právě na minulé konferenci (9.9.2010). Při zohlednění běhu času se také domnívám, že nastává doba, kdy by štafetu organizace těchto setkání měla pomalu přebírat další generace těch, kterým záleží na zachováni stepi. Věřím, že se najdou. Bohužel tradičně je také nutno připomenout, že optimálnímu zajištění péče o step nepřispívají časté změny správců rezervace. V úvodu minulé konference jsem doufal, že nový správce stepi SCHKO Moravský kras dostane šanci management ochrany tohoto výjimečného biotopu realizovat v nepoměrně delším časovém období, než její předchůdci. To se však nenaplnilo, od počátku roku 2015 správu stepi opět přebírá SCHKO Žďárské vrchy. Pozitivum této změny je možno spatřovat v tom, že s praktickým zabezpečením ochrany stepi už má zkušenosti. Uzavírá se tak kruh pěti změn, ke kterým došlo v posledních osmnácti letech: AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův Brod - SCHKO Žďárské vrchy - SCHKO Moravský kras - SCHKO Žďárské vrchy. V daném kontextu mě mrzí, že v letošním sborníku nebudou obsaženy písemné příspěvky z uvedených pracovišť ochrany přírody. A to o to víc, že SCHKO Moravský kras v uplynulých letech vykonala v ochraně mohelenské stepi obrovský kus práce a jistě má v tomto směru co hodnotit. Jako příklad je možno uvést příkladnou aktivitu při již zmíněném vypracování plánu péče. Chápu také, že pracovníci SCHKO Žďárské vrchy se musí znovu tak říkajíc dostat do problému. Ale tím spíše by snad měli využít možnosti prezentovat na této akci svoje představy a plány, spojené s managementem ochrany tohoto biotopu. Diskuse na toto téma a výměna názorů by jistě prospěla oběma stranám. Osobně se domnívám, jak uvádím v další části tohoto příspěvku, že písemná forma je nenahraditelná. Kdybych neměl při zpracování historie stepi (VESELÝ, 2002) k dispozici písemné archivní materiály, tak by tato monografie nemohla vzniknout. A my bychom nevěděli na co ve své práci navazujeme, jaké měli naši předchůdci představy o ochraně stepi, co se jim povedlo (a v čem také může pokračovat) a kde udělali chyby (kterých bychom se měli vyvarovat). Proto uvažuji o tom, že z letošního setkání pořídíme audio záznam, ale i jeho využití v rámci managementu ochrany NPR Mohelenské hadcové stepi může být efektivní jen po jeho přepracování do písemné formy. 3

Tradičně je také možno konstatovat, že i v uplynulých pěti letech se v cyklu monitoring plán péče vlastní provádění managementu vyhodnocení realizovaných zásahů, vyskytla řada větších či menších problémů. V této souvislost je stále potěšitelné, že jako příklad nadstandardního přístupu ke všemu, co souvisí s ochranou mohelenské stepi, je možno opět uvést Obecní úřad Mohelno, který již tradičně podporuje průzkum stepi a realizaci ochranářských opatření na ní. Nezbývá než doufat, že i tato tradice zůstane zachována a to obzvláště v souvislostí s tím, že i na radnici v následujících pěti letech dojde ke generační výměně. Vedle uvedených tradičních okruhů řešených na minulých setkáních se v poslední období vyskytl relativně nový. Usnesením č. 475 z 19. června 2013 schválila vláda Metodiku hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů, platnou pro léta 2013 až 2015. Dne 29. 5. 2015 byla Metodika prodloužena i pro rok 2016. Podstatou této metodiky je snaha posunout českou vědu ke světovosti a tudíž hodnotit jen texty uveřejněné v prestižních mezinárodních cizojazyčných časopisech. V dané souvislosti se dá říci, že se tím významně snižuje ochota vědeckých pracovníků zapojovat se do sféry aplikovaného výzkumu, respektive v této oblasti publikovat. Jako příklad, že daný problém znepokojuje i odborníky jiných profesí, je možno uvést příspěvek Ing. Michala Trnky, CSc. zveřejněný v časopise Stavebnictví (2014, č. 2, s. 6). V něm se obrací na PhDr. Miroslavu Kopicovou (1. místopředsedkyni Rady pro výzkum, vývoj a inovace). V podstatě v něm uvádí: Při založení odborného měsíčníku jsme vycházeli z nutnosti informačně i kriticky propojit v časopisu sféru výzkumnou s praktiky... administrativním zásahem, vydáním nové Metodiky hodnocení byla odříznuta sféra výzkumu od praxe. Po vydání nové Metodiky byly některými autory zrušeny již dohodnuté prezentace výsledků jejich vývojových či výzkumných prací.. Domnívám se, že si autoři při přípravě metodiky neuvědomují následný vznik umělé informační bariéry mezi vědeckou a odbornou veřejností. V odpovědi mu PhDr. Miroslava Kopicová napsala: V důsledku toho je očekáván postupný odliv autorů z domácích periodik.. Rada pro výzkum vývoj a inovace (dále jen Rada) samozřejmě uznává významnou úlohu českých časopisů v rovině popularizace ve vztahu k odborné veřejnosti. Tuto popularizační úlohu však Rada vnímá odlišně od úlohy základního a aplikovaného výzkumu. Snížený zájem o písemnou prezentaci ze strany účastníků konference jsem při přípravě sborníku zaznamenal i já. Nemyslím si, že je to jen v důsledku nového hodnocení výstupů výzkumu, ale jistě se na něm podílelo. Na přihlášené účastníky konference jsem přitom apeloval, aby své názory a doporučení, na realizaci praktického managamentu údržby stepi, zpracovali i v písemné formě s tím, že by bylo by škoda, kdyby jejich názory byly prezentovány jen v užším kruhu, případně v následujících letech se na ně pozapomnělo. Písemné sdělení sehrává při ochraně těchto území nezastupitelnou roli v informovanosti široké veřejnosti a v podstatě i při její výchově. Jeho omezení se při praktické realizaci ochrany může projevit jen negativně. To potvrzuje i RNDr. Jiří Matuška ze Správy CHKO Pálava, který v deníku Mladá fronta dnes 30.7.2015 napsal: Obecně si myslím, že po vynuceném utlumení osvětových, vzdělávacích a informačních aktivit a s tím spojeným větším cynismem veřejnosti trend (nevhodného chování se návštěvníků v CHKO Pálava) zhoršuje. Každopádně tradice se může zachovávat jen tehdy, pokud žije. Pokud má o danou problematiku někdo zájem a je ochoten se na ní podílet, pracovat a přispět k jejímu rozvoji. Při podílení se na ochraně mohelenské stepi může významnou roli sehrát zmíněný zlom generací. Naši nástupci mohou mít jiný náhled na svoji roli při realizaci ochranářských opatření ve stepi. Může dojít ke změně zázemí ve směru spolupráce s radnicí. Proto je třeba neustále hledat pokračovatele, kteří budou ochotni této lokalitě přinést něco navíc 4

nad rámec svých služebních povinností. Ale pokud jejich snaha nebude doprovázena zájmem veřejnosti, pak ani oni nic nezmohou. V této souvislosti je podle mne na místě uvést názor profesora Patočky, který ve své knize Přirozený svět jako filosofický problém rozlišuje dvojí svět ve kterém žijeme: 1) umělý svět vědeckých konstrukcí, který zastiňuje svět našich přirozených zkušeností a aktivit, 2) teprve znovuobjevením prvotního živého světa můžeme najít vztah k celku světa, který ovládá autenticitu lidské existence. Snažme se proto, i přes momentální nepříznivý postoj k praktické aplikaci výstupů vědeckého bádání do praxe, znovu objevovat a přemýšlet o prvotním živém světě. A alespoň jednou za pět let si udělat čas na naše společné setkání, na kterém to naše objevování probereme. A to v duchu výroku profesora Patočky, který nedávno zveřejnil Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.: LIDÉ, KTEŘÍ PŘEMÝŠLEJÍ, SE PŘECE MUSEJÍ SCHÁZET, NE? Brno 30.7.2015 Pavel Veselý 5

OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA ZÁSTUPCE MĚSTYSE MOHELNO Jiří Kostelník Starosta městyse Mohelno Po pěti letech se opět scházíme, abychom zhodnotili co všechno se událo v NPR Mohelenská hadcová step. Čekám s velkým zájmem na výsledky práce odborníků, kteří pečují o tuto výjimečnou lokalitu, hlavně na jejich závěry z badatelské činnosti. Cením si hlavně těch, kteří se stepi věnují cílevědomě a dlouhodobě, protože to je práce na kterou mohou navazovat budoucí generace. Myslím si, že velmi cenná je zejména činnost pana doc. Pavla Veselého. Byl bych rád, kdyby jednou někdo, stejně zapálený, pokračoval v jeho šlépějích. Na letošní a příští rok se podařilo zajistit docela zajímavý grant na péči o NPR Mohelenská hadcová step z evropských fondů. Tak jenom doufám, že bude smysluplně využit a přispěje k ještě lepší regeneraci této lokality. S tímto naplněním nám musí pomoci odborníci, kteří věci rozumí. Doufám, že toto setkání není poslední, a že za dalších pět let budeme mít opět co bilancovat. Jiří Kostelník Městys Mohelno Mohelno 84 67575 Mohelno obec.mohelno@worldonline.cz 6

ZMĚNY V DRUHOVÉM SPEKTRU DENNÍCH MOTÝLŮ V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP A OKOLÍ. Ing. Milan Švestka, DrSc. Souhrnný přehled druhů denních motýlů mohelenské stepi a okolí jako první zpracoval Povolný (1945) dle vlastních pozorování v letech 1941 až 1944 i zápisků a sběrů Lemberka (1939) a doplnil jej v dalších publikacích Povolný, Gregor (1946) a Králíček, Povolný (1980). Celkově uvádí 116 druhů z nadčeledí Papilionoidea a Hesperioidea. V oblasti pozorování vylišil tři základní biotopy: 1. Stepní úseky přecházející v lesostep bylo to území mohelenské rezervace, dále Pohaniska u Senorad a Biskoupské kopce. Tyto lokality zůstaly relativně nejméně zasažené změnami až do současnosti. 2. Lesní palouky a paseky postupem doby došlo v těchto lokalitách u Mohelna k samovolnému zarůstání náletovými dřevinami a postupnému zastínění, místy i k umělému zalesnění.. 3. Převážně vlhké louky podél řek Jihlavky a Oslavy, přecházející v křovinaté i zalesněné stráně. Zejména v poříčí Jihlavky těchto lokalit radikálně ubylo po vybudování přehrady u Mohelna a zatopení údolí. Hodnocení změn ve výskytu druhů denních motýlů zakládám na vlastních pozorováních a sběrech od padesátých let minulého století až do současnosti. V období let 1950 až 1958 jsem pravidelně v červenci a srpnu pobýval na chatě u Dukovanského mlýna. Z této doby se moje sběry nezachovaly, jen seznamy druhů. Později pozorování pokračovala od roku 1970 až do současnosti téměř každoročně, v posledních deseti letech i v okolí Jamolic, Biskoupek a Senorad. Od roku 1970 jsou sběry uloženy ve sbírce a za posledních deset let i ve fotodokumentaci. Od roku 2014, na základě povolení Správy CHKO Moravský kras, provádím pravidelný výzkum denních motýlů v NPR Mohelenská hadcová step. Shromáždil jsem také dostupné publikované údaje a informace od lepidopterologů působících v dané oblasti. Souhrnně lze konstatovat, že druhové spektrum i abundance druhů denních motýlů se postupně výrazně snižovaly. Tento trend je možno dokumentovat při posouzení následujících údajů. Druhy, jejichž výskyt byl v minulosti bezpečně prokázán, avšak vyhynuly: Bělásek ovocný Aporia crataegi (Linnaeus, 1758) Žlutásek barvoměnný Colias myrmidone (Esper, 1781) Babočka vrbová Nymphalis xanthomelas (Denis a Schiffermüller, 1775) Bělopásek hrachorový Neptis sappho (Pallas, 1771) Hnědásek diviznový Melitaea phoebe (Denis a Schiffermüller, 1775) Perleťovec maceškový Argynnis niobe (Linnaeus, 1758) Okáč kluběnkový Erebia aethiops (Esper, 1777) Okáč bělopásný Hipparchia hermione (Linnaeus, 1764) Okáč skalní Chazara briseis (Linnaeus, 1764) Okáč metlicový Hipparchia semele (Linnaeus, 1758) Okáč šedohnědý Hyponephele lycaon (Kühn, 1774) Ostruháček česvinový Satyrium ilicis (Esper, 1779) Modrásek východní Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865) Modrásek komonicový Polyommatus dorylas (Denis a Schiffermüller, 1775) Modrásek očkovaný Maculinea telejus (Bergsträsser, 1779) Modrásek černoskvrnný Maculinea arion (Linnaeus, 1758) 7

Druhy v minulosti velmi vzácné (ojedinělé nálezy, případně bez dokladu), dnes vyhynulé: Žlutásek úzkolemý Colias chrysotheme (Esper, 1781) Babočka bílé L Nymphalis vaualbum (Denis a Schiffermüller, 1775) Hnědásek rozrazilový Melitaea diamina (Lang, 1789) Hnědásek osikový Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758) Hnědásek černýšový Melitaea aurelia (Nickerl, 1850) Hnědásek jižní Melitaea trivia (Denis a Schiffermüller, 1775) Okáč jílkový Lopinga achine (Scopoli, 1763) Ohniváček modrolemý Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1761) Ohniváček janovcový Lycaena thersamon (Esper, 1784) Modrásek lesní Cyaniris semiargus (Rottemburg, 1775) Druhy, jejichž přítomnost nebyla již mnoho let prokázána (výskyt je možný): Pestrobarvec petrklíčový Hamearis lucina (Linnaes, 1758) Ohniváček modrolesklý Lycaena alciphron (Rottemburg), 1775) Ostruháček trnkový Satyrium spini (Denis a Schiffermüller, 1775) Modrásek hnědoskvrnný Polyommatus daphnis (Denis a Schiffermüller, 1775) Modrásek ušlechtilý Polyommatus amandus (Schneider, 1792) Modrásek bělopásný Aricia eumedon (Esper, 1780) Modrásek vičencový Polyommatus thersites (Cantener, 1834) Soumračník skořicový Spialia sertorius (Hoffmannsegg, 1804) Problematické údaje ze seznamu D.Povolného (bez dokladu, údaj nespolehlivý, omyl), v oblasti nežijí: Bělopásek jednořadý Limenitis reducta (Staudinger, 1901) Bělopásek tavolníkový Neptis rivularis (Scopoli, 1763) Hnědásek chrastavcový Euphydryas aurinia (Rottemburg, 1775) Nové druhy, neuvedené v seznamu D.Povolného: Žlutásek tolicový Colias erate (Esper, 1805) Pestrokřídlec podražcový Zerynthia polyxena (Denis a Schiffermüller, 1775) Modrásek Rebelův Maculinea rebeli (Hirschke, 1904) Modrásek tolicový Cupido decoloratus (Staudinger, 1886) Modrásek bahenní Maculinea nausithous (Bergsträsser, 1779) Soumračník jitrocelový Carterocephalus palaemon (Pallas, 1771) Soumračník měsíčkový Carcharodus flocciferus (Zeller, 1847) Druhy, které jsou v současnosti hojnější než v minulosti: Ostruháček dubový Neozephyrus quercus (Linnaeus, 1758) Ohniváček černočárný Lycaena dispar (Haworth, 1803) Modrásek kozincový Glaucopsyche alexis (Poda, 1761) Příklad druhu, jehož abundance se dramaticky snížila: Hnědásek květelový Melitaea didyma (Esper, 1779) Potěšující recentní nálezy: Jasoň dymnivkový Parnassius mnemosyne (Linnaeus, 1758) Bělopásek dvouřadý Limenitis camilla (Linnaeus, 1764) Perleťovec červený Argynnis pandora (Denis a Schiffermüller, 1775) Ostruháček jilmový Satyrium w-album (Knoch, 1782) Ostruháček švestkový Satyrium pruni (Linnaeus, 1758) 8

Bělopásek topolový Limenitis populi (Linnaeus, 1758) Druhy, jejichž početnost je dosud relativně vysoká: Bělásek hrachorový (complex) Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758) Bělásek řepový Pieris rapae (Linnaeus, 1758) Bělásek řepkový Pieris napi (Linnaeus, 1758) Žlutásek jižní (complex) Colias alfacariensis (Ribbe, 1905) Žlutásek řešetlákový Gonepteryx rhamni (Linnaeus, 1758) Ohniváček černokřídlý Lycaena phlaeas (Linnaeus, 1761) Ohniváčk černoskvrnný Lycaena tityrus (Poda, 1761) Modrásek černolemý Plebejus argus (Linnaeus, 1758) Modrásek jehlicový Polyommatus icarus (Rottemburg, 1775) Modrásek vikvicový Polyommatus coridon (Poda, 1761) Modrásek jetelový Polyommatus bellargus (Rottemburg, 1775) Perleťovec nejmenší Boloria dia (Linnaeus, 1767) Perleťovec malý Issoria lathonia (Linnaeus, 1758) Okáč ovsový Minois dryas (Scopoli, 1763) Okáč bojínkový Melanargia galathea (Linnaeus, 1758) Okáč kostřavový Arethusana arethusa (Denis a Schiffermüller, 1775) Okáč rosičkový Erebia medusa (Denis a Schiffermüller, 1775) Okáč luční Maniola jurtina (Linnaeus, 1758) Okáč prosíčkový Aphantopus hyperanthus (Linnaeus, 1758) Okáč poháňkový Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758) Okáč strdivkový Coenonympha arcania (Linnaeus, 1761) Okáč třeslicový Coenonympha glycerion (Borkhausen, 1788) Okáč pýrový Pararge aegeria (Linnaeus, 1758) Okáč zední Lasiommata megera (Linnaeus, 1767) Soumračník máčkový Erynnis tages (Linnaeus, 1758) Soumračník jahodníkový Pyrgus malvae (Linnaeus, 1758) Soumračník proskurníkový Pyrgus carthami (Hübner, 1813) Soumračník čárečkovaný Thymelicus lineola (Ochsenheimer, 1808) Soumračník metlicový Thymelicus sylvestris (Poda, 1761) Ostatní druhy, dosud v oblasti žijící, převážně nehojné až vzácné: Otakárek ovocný Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758) Otakárek fenyklový Papilio machaon (Linnaeus, 1758) Bělásek zelný Pieris brassicae (Linnaeus, 1758) Bělásek rezedkový Pontia daplidice (Linnaeus, 1758) Bělásek řeřichový Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758) Žlutásek čilimníkový Colias crocea (Fursroy, 1758) Batolec duhový Apatura iris (Linnaeus, 1758) Batolec červený Apatura ilia (Denis a Schiffermüller, 1775) Babočka admirál Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758) Babočka bodláková Vanessa cardui (Linnaeus, 1758) Babočka paví oko Inachis io (Linnaeus, 1758) Babočka kopřivová Aglais urticae (Linnaeus, 1758) Babočka jilmová Nymphalis polychloros (Linnaeus, 1758) Babočka osiková Nymphalis antiopa (Linnaeus, 1758) Babočka bílé C Polygonia c-album (Linnaeus, 1758) Babočka síťkovaná Araschnia levana (Linnaeus, 1758) Hnědásek kostkovaný Melitaea cinxia (Linnaeus, 1758) 9

Hnědásek jitrocelový Melitaea athalia (Rottemburg, 1775) Perleťovec dvanáctitečný Boloria selene (Denis a Schiffermüller, 1775) Perleťovec fialkový Boloria euphrosyne (Linnaeus, 1758) Perleťovec velký Argynnis aglaja (Linnaeus, 1758) Perleťovec prostřední Argynnis adippe (Denis a Schiffermüller, 1775) Perleťovec stříbropásek Argynnis paphia (Linnaeus, 1758) Okáč voňavkový Brintesia circe (Fabricius, 1775) Okáč medyňkový Hipparchia fagi (Scopoli, 1763) Okáč ječmínkový Lasiommata maera (Linnaeus, 1758) Ostruháček kapinicový Satyrium acaciae (Fabricius, 1787) Ostruháček ostružinový Callophrys rubi (Linnaeus, 1758) Ostruháček březový Thecla betulae (Linnaeus, 1758) Ohniváček celíkový Lycaena virgaureae (Linnaeus, 1758) Modrásek nejmenší Cupido minimus (Fuessly, 1775) Modrásek štírovníkový Cupido argiades (Pallas, 1771) Modrásek krušinový Celastrina argiolus (Limmaeus, 1758) Modrásek rozchodníkový Scolitantides orion (Pallas, 1771) Modrásek podobný Plebejus argyrognomon (Bergsträsser, 1779) Modrásek tmavohnědý Aricia agestis (Denis a Schiffermüller, 1775) Soumračník čárkovaný Hesperia comma (Linnaeus, 1758) Soumračník rezavý Ochlodes venatus (Esper, 1777) Soumračník bělopásný Pyrgus alveus (Hübner, 1803) Soumračník mochnový Pyrgus serratulae (Rambur, 1839) Počet denních motýlů zjištěných v NPR Mohelenská hadcová step a okolí, po nezapočtení 3 nespolehlivých údajů a připočtení 7 nových údajů (z nich 3 náleží do kategorie vyhynulých) činí 120 druhů. Z toho 29 druhů (24%) vyhynulo, 8 druhů (7%) je dlouhodobě nezvěstných a 83 druhů (69%) je možno zařadit mezi dosud přítomné, s tím, že jen 29 (24%) druhů je relativně hojných a početnost řady dalších je nízká nebo na hranici pozorovatelnosti. Za příčiny snížení početnosti druhů i jejich abundance v dané oblasti je možno označit postupné zarůstání lokalit náletovými dřevinami a třtinou křovištní, úbytek některých typů lokalit v důsledku zatopení v přehradní nádrži, výrazné zvýšení nepříznivých vlivů v důsledku rekreační lidské činnosti a ve značné míře i působení blíže nespecifikovatelných vlivů, poněvadž vyhynutí většiny uvedených druhů proběhlo i na jiných místech jižní Moravy. Některé biotopy ve sledované oblasti se zachovaly v nezměněném stavu a přesto určité druhy vymizely. Možné zlepšení situace je možno spatřovat v prosvětlení či úplném odstranění náletových dřevin dle typu lokality, v uplatnění mozaikovitého nikoliv plošného kosení bylinné vegetace včetně lučních biotopů a v citlivém a omezeném uplatnění pastvy. Tato opatření téměř jistě mohou přispět ke zvýšení abundance některých druhů denních motýlů a snad i k návratu některých vyhynulých druhů. LITERATURA Hladký A., 1957: Příspěvek k poznání Lepidopter státní reservace Mohelenská hadcová step a jejího blízkého okolí. Ochrana přírody, 12: 184 185. Králíček M., Povolný D., 1980: K súčasnému stavu faunistiky moravských denných molýľov (Lepidoptera, Papilionoidea). Entomologické problémy, 16: 107 131. Lemberk F., 1939: Některé vzácnější nálezy Lepidopter v okolí Senorad, pol. okres Třebíč. Entomologické listy, II. 119. 10

Ondráčková S., 1969: Z historie státní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (Mohelno, okres Třebíč, ČSSR). Sbor. přírodověd. kl. Západomor. muz. v Třebíči, 7: 19 31. Povolný D., 1945: Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. I. Entomologické listy, VIII.: 30 38. Povolný D., 1945: Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II. Entomologické listy, VIII.: 72 83. Povolný D., Gregor F.: Nálezy několika pro Moravu nových nebo neobvyklých druhů Lepidopter. Entomologické listy, IX.: 68 70. Růžička A., 1937: Zajímavější druhy Macrolepidopter na Třebíčsku. Sbor. přírodověd. kl. v Třebíči za rok 1936, 1: 28 33. Skala H., 1912 1913. Die Lepidopterenfauna Mährens. Verh. Naturfors. Ver. Brünn, 50: 63 241, 51: 115 377. Švestka M., 1979: K současnému výskytu ohniváčka Lycaena dispar rutilus Werneburg, 1869. Entomologický zpravodaj (Ostrava), 9: 2 5. Švestka M., 1986: Současnému stavu hnědásků rodů Euphydryas, Melitaea a Mellicta na Moravě. Zprávy Čs. Společ. entomol. při ČSAV, 22: 47 60. Švestka M., 1992: Současný stav faunistiky Lycaena dispar rutilus (Werneburg 1864) a Thersamonia thersamon (Esper 1784) na jižní Moravě. Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 18: 31 36. Švestka M., 1999: Z bionomie a etologie bělopáska Neptis sappho Pal. Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 39: 47 52. Adresa autora: Ing. Milan Švestka, DrSc. 669 2 Znojmo, Coufalova 19 svestka-zn@seznam.cz 11

POZNÁMKY K AKTUALIZOVANÉMU SLOŽENÍ APIDOFAUNY MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI doc. Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství Apidofauna (Hymenoptera: Apiformes) Mohelenské hadcové stepi (MHS) byla systematicky zkoumána pouze do roku 1944 a navazující dřívější literární údaje se vztahují pouze k náhodným sběrům (Přidal a Veselý, 2010). Dle těchto historických literárních údajů bylo na stepi zjištěno celkem 232 druhů. [Errata: V seznamu dle Přidal a Veselý (2010) byl omylem vynechán druh Andrena ovatula]. Dalším systematickým průzkumem byl ověřeno, že na MHS bylo historicky i aktuálně evidován výskyt 293 druhů (Přidal a Veselý, 2011). Z tohoto pohledu by se mohlo jevit, že diversita apidofauny na MHS narůstá, avšak recentní průzkum potvrdil pouze 115 druhů z původně uváděných 232 druhů a tedy u 117 druhů nebyl potvrzen aktuální výskyt (Přidal a Veselý, 2011). Jestliže v současnosti tyto nezvěstné druhy na MHS opravdu nežijí, tak současná populace apidofauny zahrnuje jen 50% stav z dřívějšího složení druhového spektra. Nepodařilo se potvrdit zejména kleptoparazitické nebo obzvláště xerotermofilní druhy, jejichž početnost bývá s populacích včel obvykle nízká a proto pravděpodobnost jejich záchytu nízká (Přidal a Veselý, 2011). Řada z nich se však na stepi s vysokou pravděpodobností nevyskytuje, když jejich přítomnost byla bezúspěšně záměrně ověřována (Přidal a Veselý, 2011). Cílem tohoto příspěvku je aktualizovat poslední seznam včel zjištěných na Mohelenské hadcové stepi z roku 2011 a učinit k těmto doplněním komentář. MATERIÁL A METODIKA Celkem bylo zkoumáno 655 jedinců včel (Hymenoptera: Apiformes) odchycených či pozorovaných v 6 průzkumných dnech v období od 13. 5. 2011 do 15. 5. 2013. Sběrací metody a technika průzkumu je metodicky shodná s dříve aplikovanými metodami (Přidal a Veselý, 2011). Nejsou uváděny druhy, které byly potvrzené dříve a v rámci tohoto průzkumu potvrzené opakovaně. V následující analýze je kladen důraz na druhy: a) nově potvrzené, b) nově zjištěné a c) dosud nepotvrzené. Rovněž jsou uvedeny korekce dříve uvedených údajů. VÝSLEDKY A DISKUSE V tab. 1 jsou uvedeny druhy, které mění či doplňují seznam druhů včel MHS z roku 2011. Tímto průzkumem byl potvrzen výskyt pro 8 druhů dříve na MHS uváděných a dalších 8 druhů včel nově zjištěných (v jednom případě šlo o druh z rodu dosud na MHS neuváděného). Dva druhy byly ze seznamu vyloučeny, když byla ověřena chybná determinace. Jedinci, kteří potvrzují nový druh, tvoří z celkově odchycených 1,2 % (8 ks) a jedinci potvrzující výskyt druhu 4,4 % (29 ks). Z těchto čísel lze odhadnou, kolik jedinců je třeba v budoucnosti přibližně zkoumat, aby došlo k dalšímu lepšímu prozkoumání apidofauny MHS. Navrhuje se proto sbírat na dosud nezkoumaných lokalitách ve vnitřní i vnější periferii MHS a případně zvolit jinou techniku sběru (např. mokré pasti). Zároveň lze říci, že jestliže v průměru na každých cca 18 jedinců připadá jeden nově zjištěný či potvrzený druh, lze říci, že fauna MHS není dosud komplexně prozkoumána. Zejména, když uvážíme předchozí intenzivní průzkum (Přidal a Veselý, 2011) a fakt, že i tento 12

dodatečný průzkum byl proveden shodnou metodikou. Další průzkum a i s použitím dalších sběracích metod je žádoucí. Rod druh Autor Výskyt na na MHS počet jedinců % : $ : # status Hylaeus cornutus Fabricius, 1793 Curtis, 1831 NOVÝ 1:0 Osmia leaiana Panzer, 1806 (Kirby, 1802) NOVÝ 0:1 Hoplosmia spinulosa Thomson, 1872; (Kirby, 1802) = nový rod NOVÝ 1:0 Coelioxys mandibularis Latreille, 1809 Nylander, 1848 NOVÝ 1:0 Anthidiellum strigatum Cockerell, 1904 (Panzer, 1805) potvrzen 2:0 Andrena alfkenella Fabricius, 1775 Perkins, 1914 potvrzen 3:0 minutuloides Perkins, 1914 potvrzen 0:7 pandellei Pérez, 1895 potvrzen 1:6 proxima (Kirby, 1802) potvrzen 0:1 saxonica Stoeckhert, 1935 vyloučen chybná determinace subopaca Nylander, 1848 NOVÝ 0:1 symphyti Schmiedeknecht, 1883 NOVÝ 0:1 Halictus rubicundus Latreille, 1804 (Christ, 1791) potvrzen 3:2 Evylaeus punctatissimus Robertson, 1902 (Schenck, 1853) potvrzen 0:1 Sphecodes geoffrellus Latreille, 1805 (Kirby, 1802) potvrzen 3:0 Nomada noskiewiczi Scopoli, 1770 Schwarz, 1966 vyloučen chybná determinace Bombus cryptarum Latreille, 1802 (Fabricius, 1775) NOVÝ 1:0:0 Pyrobombus semenoviellus Dalla Torre, 1880 (Skorikov, 1910) NOVÝ 1:0:0 Tab. 1: Druhy včel na MHS potvrzené a nově zjištěné apidologickým průzkumem v letech 2011 2013 (aktualizace posledního seznamu včel MHS z roku 2011) Obr. 1: Historický a recentní průzkum apidofauny MHS do roku 2013 Včely MHS historický a recentní průzkum nepotvrzené druhy nové druhy potvrzené druhy Všemi dosavadními průzkumy bylo na MHS historicky i recentně zjištěno 299 druhů včel, což tvoří 52 % druhů apidofauny Moravy. Z toho recentní výzkum nově zjistil 67 druhů včel. Z historických průzkumů se v literatuře uvádí 232 druhů. Z čehož 123 druhů bylo recentním průzkumem potvrzeno a 109 dosud nepotvrzeno (obr. 1). Tedy recentním výzkumem bylo celkově potvrzeno jako aktuálně se vyskytujících na stepi 190 druhů včel. To je v porovnání s faunou například Bílých Karpat, kde bylo v posledních 15 letech zjištěno 209 druhů včel (Přidal, 2008), mimořádně vysoká diversita, když přihlédneme obzvláště ke skutečnosti, že B. Karpaty zahrnují velmi širokou škálu charakteru stanovišť a mnohem větší plochu. Z tohoto pohledu je třeba pohlížet na MHS jako na mimořádně hodnotný přírodní komplex. Hylaeus cornutus je v posledních letech v Evropě expanzivní a ze Středomoří se rozšířil až do Dánska (Macek a kol. 2010). V ČR stále jako xerotermofilní druh a z vyloženě nížinných stepních podmínek jižní Moravy se rozšířil i do výslunných biotopů středních poloh. Hoplosmia spinulosa, Coelioxys mandibularis, Anthidiellum strigatum, Halictus rubicundus, Evylaeus punctatissimus jsou druhy spíše výhřevných stanovišť a v místech svého výskytu mohou být i hojněji zastoupené. Nejde však o druhy všudypřítomné a jejich přítomnost obvykle signalizuje hodnotnější biotopy. Nomada noskiewiczi, jak uvedli Přidal a Veselý (2011), se na MHS nevyskytuje. Šlo o chybnou determinaci samčího jedince, což ověřil Maximilian Schwarz (in litt., 2013). Celkem na MHS byli odchyceni dva samci N. piccioliana Magretti, 1883. Jeden samec měl 13

výrazně žlutě skvrnité scutellum, takže jej bylo možné snadno určit jako N. piccioliana dle klíče Scheuchla (1995) nebo Smita (2004), ale druhý jedinec měl scutellum zcela černé (a i jiné znaky částečně variabilní), takže v předchozích dvou klíčích jej nebylo možné určit. Černé scuttelum je uvedeno jako znak samců N. piccioliana v klíči Amieta a kol. (2007), ve kterém zase chybí pro srovnání znaky N. noskiewiczi, a proto došlo k misidentifikaci. Variabilita u kleptoparazitů je běžnou vlastností zejména, parazitují-li u více druhů (Bossert, 2014). Vysoká variabilita jedinců v rodu Nomada jak ve zbarvení tak i velkosti je dobře doložená případem publikovaným Bossertem (2014) pro druh N. panzeri Lepeletier, 1841. N. piccioliana parazituje pouze u Andrena combinata, která se na MHS vyskytuje (Přidal a Veselý, 2011). Výskyt tohoto jejího parazita je ale v ČR jen lokální. Tab. 2: Seznam dosud nepotvrzených historicky doložených druhů včel na MHS Macropis Panzer, 1809 status fulvipes (Fabricius, 1804) 1 Hylaeus Fabricius, 1793 gracilicornis (Morawitz, 1867) 1 leptocephalus (Morawitz, 1870) 2 pictipes Nylander, 1852 3 signatus (Panzer, 1798) 2 variegatus (Fabricius, 1798) 2 Colletes Latreille, 1802 inexpectatus Noskiewicz, 1936 1 marginatus Smith, 1846 2 Chelostoma Latreille, 1809 ventrale Schletterer, 1889 2 Osmia Panzer, 1806 cerinthidis Morawitz, 1876 1 cornuta (Latreille, 1805) 1 melanogaster Spinola, 1808 2 Neosmia Tkalců, 1974 bicolor (Schrank, 1781) 1 Hoplitis Klug, 1807 anthocopoides (Schenck, 1853) 1 ravouxi Pérez, 1902 2 Anthocopa Lepeletier, 1825 papaveris (Latreille, 1799) 3 Chalicodoma Lepeletier, 1841 parietina (Geoffroy, 1785) 3 Megachile Latreille, 1802 analis Nylander, 1852 3 lapponica Thomson, 1872 3 ligniseca (Kirby, 1802) 1 maritima (Kirby, 1802) 2 octosignata Nylander, 1852 3 versicolor Smith, 1844 1 Coelioxys Latreille, 1809 aurolimbata Förster, 1853 1 conoidea (Illiger, 1806) 1 inermis (Kirby, 1802) 1 Trachusa Panzer, 1804 byssina (Panzer, 1798) 1 Stelis Panzer, 1806 minuta Lepeletier et Serville, 1825 2 nasuta (Latreille, 1809) 4 phaeoptera (Kirby, 1802) 1 punctulatissima (Kirby, 1802) 1 signata (Latreille, 1809) 2 Dioxys Lepeletier et Serville, 1825 cincta (Jurine, 1807) 3 Andrena Fabricius, 1775 status barbilabris (Kirby, 1802) 2 congruens Schmiedeknecht, 1884 2 florea Fabricius, 1793 2 fulvago (Christ, 1791) 1 fulvida Schenck, 1853 2 hattorfiana (Fabricius, 1775) 2 humilis Imhoff, 1832 3 marginata Fabricius, 1776 3 propingua Schenck, 1853 2 rosae Panzer, 1801 3 schencki Morawitz, 1896 3 viridescens Vierdeck, 1916 3 Panurgus Panzer, 1806 calcaratus (Scopoli, 1763) 1 Panurginus Nylander, 1848 labiatus (Eversmann, 1852) 3 Seladonia Robertson, 1918 smaragdula (Vachal, 1895) 3 Lasioglossum Curtis, 1833 breviventre (Schenck, 1853) 3 costulatum (Kriechbaumer, 1873) 3 lativentre (Schenck, 1853) 1 sexnotatum (Kirby, 1802) 1 Evylaeus Robertson, 1902 aeratus (Kirby, 1802) 2 albipes (Fabricius, 1781) 1 buccalis (Pérez, 1903) 3 clypearis (Schenck, 1853) 2 euboeensis (Strand, 1909) 3 fratellus (Pérez, 1903) 2 glabriusculus (Morawitz, 1872) 2 laevis (Kirby, 1802) 3 linearis (Schenck, 1868) 3 lucidulus (Schenck, 1861) 2 marginellus (Schenck, 1853) 3 minutissimus (Kirby, 1802) 2 nitidiusculus (Kirby, 1802) 2 nitidulus (Fabricius, 1804) 2 quadrisignatus (Schenck, 1853) 3 semilucens (Alfken, 1914) 3 setulosus (Strand, 1909) 3 Sphecodes Latreille, 1805 croaticus Meyer, 1922 3 longulus Hagens, 1882 2 marginatus Hagens, 1882 2 pellucidus Smith, 1845 1 puncticeps Thomson, 1870 1 Rophites Spinola, 1808 algirus Pérez, 1903 3 Systropha Illiger, 1806 curvicornis (Scopolli, 1770) 3 planidens Giraud, 1861 3 Dufourea Lepeletier, 1841 dentiventris (Nylander, 1848) 3 halictula (Nylander, 1852) 3 minuta Lepeletier, 1841 3 Nomada Scopoli, 1770 status braunsiana Schmiedeknecht, 1882 3 conjugens Herrich-Schäffer, 1839 1 emarginata Morawitz, 1878 1 furvoides Stoeckhert, 1944 3 fuscicornis Nylander, 1848 4 guttulata Schneck, 1861 1 mutabilis Morawitz, 1870 3 opaca Alfken, 1913 4 pleurosticta Herrich-Schäffer, 1839 3 rhenana Morawitz, 1872 3 roberjeotiana Panzer, 1799 4 rufipes Fabricius, 1793 4 zonata Panzer, 1798 2 Epeolus Latreille, 1802 cruciger (Panzer, 1799) 4 Eucera Scopoli, 1770 interrupta Baer, 1850 2 nigrescens Pérez, 1879 1 seminuda Brullé, 1832 3 Anthophora Latreille, 1803 quadrimaculata (Panzer, 1798) 2 Clisodon Patton, 1879 furcatus (Panzer, 1798) 2 Heliophila Klug, 1807 bimaculata (Panzer, 1798) 3 Melecta Latreille, 1802 albifrons (Forster, 1771) 1 Thyreus Panzer, 1806 orbatus (Lepeletier, 1841) 4 Psithyrus Lepeletier, 1832 barbutellus (Kirby, 1802) 1 campestris (Panzer, 1801) 1 Confusibombus Ball, 1914 confusus (Schenck, 1861) 3 Megabombus Dalla Torre, 1880 humilis (Illiger, 1806) 2 muscorum (Linnaeus, 1758) 3 pomorum (Panzer, 1805) 3 subterraneus (Linnaeus, 1758) 3 Pyrobombus semenoviellus je druh čmeláka šířícího ze v posledních desetiletích z Tajgy do Střední Evropy (Streinzer, 2010). Tento nález byl i s komentářem již zveřejněn (Přidal, 2014). Ve světle hypotézy o vlivu změny klimatu na migraci čmeláků (Kerr a kol., 2015), lze předpokládat, že k migraci tohoto druhu dochází také právě kvůli této změně, i když u 14

kletoparazit hostitel řady druhů je prokázaná spíše migrace opačná, tj. k severnímu pólu (zejména Alpinobombus spp.). Podrobnosti k tomuto důvodu však nejsou známy ani hypoteticky. Výskyt zbývajících druhů nově zjištěných či potvrzených není třeba zvlášť komentovat. V případě např. Andrena symphyti jde sice o lokální a oligolektický druh vázaný výhradně na kostival (Symphytum spp.) nebo také A. alfkenella či B. cryptarum jsou spíše lokálními druhy, ale jejich výskyt na MHS nemá zvlášť konkrétní indikační význam. Andrena saxonica se na stepi nevyskytuje (Přidal a Veselý, 2011), šlo o chybnou determinaci dosti poškozeného jedince A. rugulosa. Celkem tedy zůstává 109 nepotvrzených druhů (tab. 2), které se nepodařilo zjistit ani při cílených sběrech na místech předpokládaného výskytu. V některých případech uvedené biotopy zarostly natolik, že se změnily v les, kde se daný druh ani vyskytovat nemůže. V tab. 2 jsou uvedeny dosud nezjištěné druhy, které byly již doloženy historickým průzkumem. U některých druhů se předpokládá, že budou ještě zjištěni (1) u zbylých se nepředpokládá proto, že: 2) jejich stanoviště na MHS zaniklo, 3) jejich populace klesají i jinde na Moravě a 4) na MHS nebyl potvrzen jejich hostitel. U některých druhů lze nepotvrzení na MHS vysvětlit například absencí hostitele (7 druhů) či vůbec celkové snižování populace druhu na celém území Moravy (42 druhů), ale u jiných se očekává, že jejich výskyt ještě může být potvrzen (29 druhů). Nelze tvrdit jednoznačně, že za těmito změnami stojí jen zvýšení pokryvnosti MHS dřevinami či výstavby nádrže a tedy zánik jejich biotopu (31 druhů). Na druhou stranu i přes značnou aktuální vysokou diversitu apidofauny MHS je patrné, že tato se pozměnila, vždyť nebylo potvrzeno bezmála 50 % druhů a je v porovnání s historickými údaji méně diversitní (Přidal a Veselý, 2011). Srovnáním potvrzených a nepotvrzených parazitů a hostitelů lze zjistit (obr. 2), že výrazně více absentují právě parazité (64 %) e srovnání s hostiteli (42 %), což může poukazovat na horší kondici celé populace včel na MHS. 42% 58% nezjištěný potvrzený 36% 64% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Obr. 2: Podíl zjištěných a nezjištěných hostitelských a kleptoparazitických druhů. Při srovnání historického a aktuálního stavu apidofauny na MHS však pokles není až tak kritický (obr. 3), tj. cca 13% úbytek hostitelů a 38% úbytek parazitů, přičemž z nových druhů přibylo relativně rovnoměrně jak hostitelů tak parazitů v porovnání s historickým stavem (29 a 26 %). Přítomnost indikačních druhů a vysoký celkový počet druhů včel (tj. cca poloviny všech druhů dosud zjištěných na Moravě) potvrzuje, že jde o lokalitu s xerotermofilním charakterem, který potřebuje řízenou péči pro své zachování (Hort a kol., 2010). Tím se myslí zejména udržení nízké pokryvnosti dřevinami (Přidal a Veselý, 2010a), jinak hrozí úbytek xerotermofilních druhů všeobecně. Na druhou stranu je třeba podotknout, že 61 druhů bylo na MHS nově potvrzeno (Přidal a Veselý, 2011). Z toho se dovozuje, že 15

výrazné zarůstání stepi dřevinami zejména v posledních dekádách minulého století (Veselý, 2002), nemělo až tak fatální vliv na kompozici společenstev včel, jak by bylo možné dovozovat z fotografických dokladů (Veselý, 2002), když tato společenstva si i nadále podržela převažující xerotermofilní charakter navzdory poměrně vysoké nadmořské výšce na okraji Českomoravské vysočiny. Podobný trend ve změnách společenstev včel uvádí v Polsku Banaszak (2010), tzn. některé druhy jsou nezvěstné (cca 11 %), ale více jak jedna pětina druhů je potvrzena zcela nově. To vnáší otázky na téma, co přesně by mělo být předmětem ochrany přírody, když populace se budou vždy měnit v závislosti na čase, ve kterém probíhají přirozené i antropogenní sukcesní změny. Typickým příkladem tohoto uvažování je někdy kontroverzní pojetí významu např. postindustriálních stanovišť (Tropek a Řehounek, 2012). V případě MHS je však nezpochybnitelné, že právě a pouze v oblasti amfiteátru Čertova ocasu existují mimořádné xerotermofilní podmínky podporované specifickým hadcovým podkladem, které umožňují existenci i takových druhů, jež i na větších xerotermofilních stanovištích jižní Moravy zjišťujeme zcela výjimečně. Výjimečnost charakteru biotopů MHS dokazuje i skutečnost, že řadu xerotermofilních druhů, které se vyskytují na MHS i poměrně početně, již nelze zjistit jinde v těsném okolí MHS (třeba na přilehlých zahradách, v okolí lesů apod.). Jde tedy nezpochybnitelně o výjimečný přírodní útvar, jenž se bez řízené péče neobejde. ZÁVĚR Z výše uvedených průběžných výsledků vyplývá, že Mohelenská hadcová step je stanovištěm xerotermofilních společenstev včel, které aktuálně zahrnují celkem 190 druhů s recentně potvrzeným výskytem. Celkem je tedy na stepi uváděno 299 druhů, což je více jak polovina všech druhů, které jsou známy na Moravě. S ohledem na maloplošnost MHS jde tedy o mimořádně hodnotný přírodní útvar. Stále nebylo potvrzeno 109 historických nálezů, což částečně vyvažují nálezy 67 nových druhů dosud na stepi neuváděných. V současnosti je tedy na MHS potvrzeno 190 druhů a historicky uváděno 232 druhů, tedy počtem druhů je fauna v porovnání 4/5 kompletní (82 %). V průběhu dalšího průzkumu se očekává potvrzení dalších druhů včel, proto se další průzkum doporučuje zejména v kombinaci s rozšířením metodiky sběru. Apidofaunu národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step nelze podle výše uvedeného označit za jednoznačně a nenávratně poškozenou. Byly nově zjištěny či potvrzeny vzácné stepní druhy, které se vyrovnaly se sukcesními změnami vedoucími ke klimaxu borového lesa probíhající na Mohelenské hadcové stepi v posledních 60 letech. Řada druhů tak prokázala značnou toleranci, kterou však jistě nelze označit jen za pouhou plasticitu. Tento fenomén si zasluhuje bližší vysvětlení. PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. Pavlovi Veselému za řadu konzultací v otázkách historie a současnosti ochrany Mohelenské hadcové stepi. Dále Ing. Jiřímu Svobodovi, Ph. D. za technickou asistenci při preparaci materiálu. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Amiet F., Herrmann M., Müller A., Neumeyer R. 2007: Fauna Helvetica 20. Apidae 5 (Ammobates, Ammobatoides, Anthophora, Biastes, Ceratina, Dasypoda, Epeoloides, Epeolus, Eucera, Macropis, Melecta, Melitta, Nomada, Pasites, Tetralonia, Thyreus & Xylocopa). Centre suisse de cartographie de la faune, Neuchâtel, 356 stran. 16

Banaszak J. 2010: The persistence of and changes in a bee fauna over the last century: case of Wielkopolska-Kujawy Lowland in western Poland (Hymenoptera: Apoidea, Apiformes). Polskie Pismo entomologiczne 79: 367 409. Bossert, M. S. (2014). The high alpine bee fauna (Hymenoptera: Apoidea) of the Zillertal Alps, Austria. Biodiversity data journal, (2): e1115. Kerr, J. T., Pindar, A., Galpern, P., Packer, L., Potts, S. G., Roberts, S. M., Rasmont P., Schweiger O., Colla S.R., Richardson L.L., Wagner D.L., Gall L.F., Sikes D. S., Pantoja, A. 2015: Climate change impacts on bumblebees converge across continents. Science 349 (6244): 177 180. Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P., Tyrner P. 2010: Blanokřídlí České republiky I. žahadloví. [Hymenoptera of the Czech Republic I. Aculeata]. Academia, Praha, 521 stran. Hort L., Slavík P., Šebková K., Musil Z., Štefka L., Kovařík M. 2010: Plán péče o Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010 2021 (návrh na vyhlášení), 56 stran. Přidal A. 2008: Včely (Apoidea) (Bees (Apoidea)). Strany 280 284. Jongepierová I. (ed.): Louky Bílých Karpat (Grasslands of the White Carpathian mountains). ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 461 pp. [ISBN: 978-80-903 444-6-4] Přidal A. 2014: New and interesting records of bees from Moravia and Slovakia with remarks to the Czech and Slovak checklist of bees (Hymenoptera: Apoidea: Apiformes). Klapalekiana 50 (1): 73 83. Přidal A., Veselý P. 2010: Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi - doložený výskyt dle literárních pramenů publikovaných do roku 2009, strany 22 27. In: Veselý P., Přidal A. (eds.): Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step III., 9. 9. 2010 Mohelno, 73 stran. [ISBN 978-80-7375-421-1] Přidal A., Veselý P. 2010a: Návrhy a doporučení pro management národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step také s ohledem na potřeby opylovatelů (Hymenoptera: Apoidea) dle průzkumu v roce 2010, strany 41 44. In: Veselý P., Přidal A. (eds.): Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step III., 9. 9. 2010 Mohelno, 73 stran. [ISBN 978-80-7375-421-1] Přidal A., Veselý P. 2011: Changes in the composition of the bee populations of the Mohelno Serpentine Steppe after 70 years (Hymenoptera: Apiformes). Acta universitatis agriculturae et silviculturae mendelianae Brunensis, 59 (6): 291 311. Scheuchl E. 1995: Illustrierte Bestimmungstabellen der Wildbienen Deutschlands und Österreichs, Band I: Anthophoridae. Erwin Scheuchl, Velden, 158 stran. Smit J. 2004: De wespbijen (Nomada) van Nederland (Hymenoptera: Apidae). Nederlandse faunistische mededelingen 20: 33 126. Streinzer M. 2010: Erstnachweis von Bombus semenoviellus Skorikov, 1910 (Hymenoptera, Apidae) für Österreich. Entomofauna 31 (16): 265 268. Tropek R., Řehounek J. (eds.) 2012: Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a management. Entomologický ústav AV ČR, v.v.i. a Calla, České Budějovice, 152 stran. [ISBN 978-80-86668-20-8] Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran. doc. Ing. Antonín Přidal, PhD. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno apridal@mendelu.cz 17

MONITORING VEGETACE V PASTEVNÍ (SEVERNÍ) ČÁSTI NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP A V JEJÍM OCHRANNÉM PÁSMU Jaroslav Čáp HISTORIE SOUČASNÉHO MONITORINGU Když bylo v roce 1997 rozhodnuto o znovuobnovení pastvy ovcí v severní (neskalní) části Mohelenské stepi, inicioval doc. Pavel Veselý akce směřující k sledování změn vegetace v důsledku každoročně prováděné pastvy. Zcela logicky první snímkování muselo proběhnout v době před prvním pasením, aby byl podchycen stav vegetace po mnoha letech stádia lada. V prvním období se monitoringu zúčastnil společně s autorem také doc. Radomír Řepka, který se podílel především na fytocenologickém snímkování, zatímco autor tohoto příspěvku se věnoval spíše kreslení síťových map. Práce na obou dílčích studiích se přitom vzájemně prolínaly. Některé informace lze nalézt v publikovaných příspěvcích (např. Veselý, Čáp a Řepka, 1998; Čáp a Řepka, 2000; Řepka a Čáp, 2005; Veselý, Čáp a Řepka, 1998). Od roku 1997 do roku 2008 bylo snímkování prováděno zpravidla 2x ročně, v jarním a podzimním aspektu. V některých letech ale nebylo některé snímkování realizováno, a to vždy z objektivních důvodů. Například v důsledku plošného posečení celé monitorované plochy, zahájení pastvy bez upozornění mapovatelů (takže v době plánovaného snímkování byla již vegetace spasena), vlivu nepříznivého počasí (silné přísušky v létě) apod. K fytocenologickému snímkování bylo vybráno devět ploch o rozměrech 4 x 4 m. Navíc uvnitř tří z devíti vymezených ploch probíhalo i síťové mapování, které doplňovalo exaktněji plošné šíření či ubývání jednotlivých rostlin. Vybrané plochy reprezentovaly nejtypičtější (v době před zavedením pastvy) vegetační formace. Přitom snímky vegetace byly vybrány tak, aby snímky dvou typů byly vždy relativně blízko sebe. Tento postup byl veden snahou zachovat pro hodnocení dvojic poměrně stejnorodé poměry geomorfologické, půdní, klimatické apod. Pouze snímek č. 7 je prostorově osamělý, neboť daný typ vegetace se jinde tak charakteristicky nevyskytoval. Lokalizace uvedených ploch je zobrazena v přiložené mapě. 18

Po roce 2008 už byla k dispozici celkem souvislá řada údajů a ze snímkování z let 2004 2008 vyplývalo, že vlivem pastvy už neprobíhá změna vegetace tak rychle, jako v prvních letech pastvy. Proto jsme dospěli k závěru, že další snímkování už není nutné provádět každoročně. Kolektiv opustil doc. Řepka a nakonec v důsledku různých peripetií bylo další fytocenologické snímkování provedeno až v roce 2015. Včetně letošního roku bylo provedeno celkem 18 zápisů na každé z hodnocených ploch. Síťové mapování již obnoveno nebylo. V roce 2014, v rámci projektu, o kterém jsem se dozvěděl až koncem daného roku a o jehož cíli nemám dosud relevantní informace, provedl fytocenologické snímkování doc. Lubomír Tichý, a to na námi dříve vymezených plochách. Z údajů, které mně laskavě zaslal, a ze snímkování v letošním roce, vyplynulo, že u některých snímků se částečně, anebo vůbec, nekryl s námi dříve monitorovanými plochami. Připočteme-li k tomu, že snímkování provedl i jiným systémem ( hrubší stupnicí ), je případné využití jeho studie pro srovnávání s našimi údaji upotřebitelné jen částečně. TYPY MONITOROVANÉ VEGETACE Před prvním snímkováním byly vybrány tyto typy vegetace (nejde o fytocenologickou klasifikaci porostů). Označení ploch je dle síťového mapování, který pro území vypracoval P. Veselý (např. Veselý, 2010): Snímek č. 1 = plocha C5 Před obnovením pastvy pýrové lado, zřejmě sukcesní stádium postagrární plochy, s význačným zastoupením lipnice úzkolisté (Poa angustifolia) a jahodníku trávnice (Fragaria viridis). Snímek č. 2 = plocha C5 Degradační stádium subxerofilního travního porostu s dominancí kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola) a lipnice úzkolisté (Poa angustifolia). Snímek č. 3 = plocha D8 Postagrární stádium stepního trávníku s dominancí kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola), ovsíře lučního (Avenastrum pratense) a kostřavy waliské (Festuca valesiaca). Výrazněji byly přítomny zástupci společenstev svazů Festucion valesiaceae a Koelerio - Phleion. Snímek č. 4 = plocha E8 Plocha, na které bylo noční stanoviště ovcí a po zrušení tohoto stanoviště byl prostor zcela bez vegetace a silně dotován živinami z trusu ovcí. Do roku 1997 zde byl porost borovice. Snímkování bylo započato až v roce 1998, po jednom roce zátěže stádem nocujících ovcí. Snímek č. 5 = plocha H9 Vyvinuté a vyvážené stepní společenstvo na nízkém půdním profilu s převahou druhů svazu Festucion valesiaceae, doplněné zástupci společenstev svazu Koelerio - Phleion, vzácněji svazu Bromion. Snímek č. 6 = plocha H9 Degradační stádium xerotermního společenstva s dominantní kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a s výskytem kavylu chlupatého (Stipa dasyphylla). Na této ploše byla následně pastva ovcemi jen ojedinělá s nízkou zátěží pro vegetaci. 19