A. Egerházi, F. Mendelssohn-Bartholdy, W. Shakespeare SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ TANEČNÍ BURLESKA PRO RODINY S DĚTMI Premiéry 27. 2. a 7. 3. 2015
A. Egerházi F. Mendelssohn-Bartholdy W. Shakespeare SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ Rie Morita, Margaux Thomas Maria Gornalova, Alexey Yurakov
WILLIAM SHAKESPEARE Byl básníkem, hercem a ředitelem současně. Svými slovy tvořil krajiny a stavěl paláce. Byl tvůrcem. Stvořil kouzelný, dokonalý svět: zemi se všemi jejími květy, moře se všemi jeho bouřemi, světlo slunce, měsíce a hvězd, oheň se všemi hrůzami a vzduch se všemi duchy, a mezi tím vším lidi se všemi vášněmi To jsou slova významného režiséra Maxe Reinhardta, slavného mj. svými shakespearovskými inscenacemi. William Shakespeare, anglický dramatik, herec a básník se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou. Syn rukavičkáře sice chodil do škol, ale ne dlouho, protože se už v osmnácti letech oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou. Krátce po svatbě se jim narodila dcera Susannah a za další dva roky dvojčata Hamnet a Judith. Brzy na to se rodina odstěhovala do Londýna, kde se mladý William stal hercem ve společnosti Služebníci lorda komořího. Pro společnost psal i divadelní hry, později se stal spolumajitelem divadla Globe. V roce 1613 se vrátil za manželkou a dcerami do svého rodného města a ve Stratfordu už zůstal až do smrti (23. dubna 1616). Vzhledem k tomu, že se nezachovaly původní rukopisy Shakespearových her a básní, vedou divadelní vědci věčné spory dokonce i o autorství jeho her. Jeho dílo čítá na sedmatřicet her a několik básnických skladeb: většinu her napsal asi v letech 1590 1604. Zpočátku vznikaly hlavně komedie, později také historické hry a tragédie. Jeho vrcholnými díly jsou tragédie Hamlet, Othello, Král Lear či Romeo a Julie. Mistrné komedie Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic nebo Sen noci svatojánské. vznešenější diváci sedávali v několikapatrových bočních lóžích, lidové publikum mělo vyhrazeno přízemí. Shakespearovské jeviště to byla jednoduchost, střídmost. Dekorace a rekvizity nahrazoval popis v textu, důležitý byl herec, gesta a mimika, nikoli výprava. Důraz se kladl jen na kostým, který měl být co nejpřepychovější. V alžbětinském divadle se hrálo za dne, žádné světelné efekty se nepoužívaly. Ženy se na jevišti nevyskytovaly veškeré dámské role ztvárňovali muži. Ženské hrdinky jsou ale v Shakespearových hrách emancipované osobnosti, které si dovolují odporovat mužům a mít vlastní názor, což v tehdejší době nebylo zcela obvyklé. Ženy v jeho hrách také vynikají čestností, hrdostí a půvabem. Takové jsou i dívky a dámy z našeho Snu noci svatojánské. Ať už Hermia, která si dle otce má vzít Demetria, ale miluje Lysandra, nebo hrdá královna víl Titánia, která zrovna prožívá manželskou krizi s králem elfů Oberonem TAJEMNÁ STŘEDOLETNÍ NOC Náměty Shakespearových her jsou většinou převzaté. Existují (pokud shakespearologové vědí) tři výjimky: Marné lásky snaha, Bouře a právě Sen noci svatojánské. I když ani se Snem to Alexey Yurakov, Jan Březina, Margaux Thomas SHAKESPEAROVSKÉ DIVADLO Shakespearovo divadlo Globe nemělo dle tehdejších zvyklostí střechu původně se divadelní představení odehrávala na dvorech hostinců. Divadlo Globe mělo okrouhlé hlediště,
není tak jednoduché děj a způsob, jakým Shakespeare zaplétá příběhy jednotlivých postav, je originální. Postavy samotné si ale Shakespeare vypůjčil. Příběh Pyrama a Thisby, který se snaží nastudovat řemeslníci-herci, si vypůjčil z Ovidiových Proměn. V souvislosti s přežalostnou komedií a přeukrutnou smrtí Pyrama a Thisby, jak zní podtitul studovaného díla řemeslníkyherci, se ale hovoří i o Romeovi a Julii, tragédii, která vznikla krátce před Snem a je tedy možné, že Shakespeare parodoval tak trochu sám sebe. Další postavu athénského vévody Thésea znali tehdejší čtenáři z Chaucerových Canterburských povídek, kde se nachází i podobná zápletka mileneckých soků. Proměnu v osla najdeme v Apuleiově románu Zlatý osel, král elfů Oberon pochází z francouzského středověkého eposu ze 13. století a konečně Puka lze najít v keltské mytologii, kde představoval ďábelskou bytost. V anglické literatuře pak postava Puka odpovídá pohádkové bytosti Vtipálka Robina škodolibé bytůstce žijící v lidských obydlích a vyvádějící lidem různé naschvály. Z Ovidiových Proměn si ale Shakespeare půjčuje zájem o metamorfózy ať už je to Klubkova proměna v osla nebo citové zvraty milenců. Sen noci svatojánské, to je opravdu zvláštní čas, ve kterém se příběh odehrává. Dle shakespearologa Milana Lukeše je to čas sváteční a karnevalový, u Shakespeara výslovně pojatý jako sen, příliš podivný, aby mohl být pravda. V názvu Sen noci svatojánské (A Midsummer Night s Dream) jsou všechna tři slova výmluvná. Ústřední místo v něm zaujímá noc, doslova je to jakási noc středoletní. Za střední léto se v angličtině pokládá období kolem letního slunovratu (21. června) a středoletní nocí se rozumí předvečer 24. června, odpovídající vskutku přesně naší noci svatojánské. Sen noci svatojánské úzce souvisí s dvěma tradičními svátky anglického venkova s májovými obřady, které se ale mohly konat kdykoli od dubna do července, a se svátkem letního slunovratu. Oba tyto svátky byly v povědomí alžbětinců spjaty s čarovnou mocí bylin, nadpřirozenými jevy a veselicovou atmosférou, v níž je svět obrácen naruby a vše je povoleno Je to doba čarovná i bláznivá, ve které mají víly a nadpřirozené mocnosti podle staré, předkřesťanské tradice nad člověkem největší moc. Jak májové oslavy jara, tak poblázněné třeštění středoletní noci navazovaly na pradávné rituály plodnosti, během nichž bylo povoleno to, co si jinak lidé mohli dovolit pouze ve snu v němž si nemůžeme nic zakázat a nic potlačit. Sen noci svatojánské je komedií, ale nejen to. Je magická, plná tajemství, plná erotiky, ale i touhy po smíření. Je komedií svatební a nezáleží na tom, zda ji Shakespeare psal k příležitosti svatebních oslav (jak se někdy uvádí a jindy zase vyvrací). Sen noci svatojánské končí svatbou a ne náhodou je asi nejslavnější melodií spjatou se vstupem do manželství právě Mendelssohnův Svatební pochod, napsaný jako scénická hudba k činoherní inscenaci v roce 1842. Zdroj: studie Martina Hilského v knižním vydání Snu noci svatojánské, Praha 1996. Šárka Brodaczová, Vladimir Kamenev
Maria Gornalova Rie Morita, Jan Březina, Jaroslav Kolář, Margaux Thomas Maria Gornalova, Alexey Yurakov
FELIX MENDELSSOHN-BARTHOLDY: RENESANČNÍ MUŽ ROMANTICKÉ ÉRY Jeden z nejvýznamnějších německých romantických skladatelů se narodil roku 1809 v Hamburku jako syn židovského bankéře Abrahama Mendelssohna a Ley Salomonové z rodiny Itzigů. Jejich děti ale nebyly vychovávány v náboženském duchu, v roce 1816 byly pokřtěny jako luteráni. Jméno Bartholdy přijal Felix Mendelssohn po svém strýci Jakobovi, který ho zakoupil a sám ho užíval. Rodina se brzy přestěhovala do Berlína, rodiče se snažili svým čtyřem dětem dát co nejlepší vzdělání Felixova sestra Fanny se stala známou klavíristkou a sama i komponovala. V té době se ale nepovažovalo za vhodné, aby žena nastoupila kariéru profesionálního hudebníka, proto zůstala jen amatérskou hudebnicí. Mendelssohn byl (podobně jako Mozart ve své době) označován za zázračné dítě. V osmi letech začal studovat skladbu, v šestnácti zkomponoval Smyčcový oktet Es dur, první dílo, v němž se naplno projevil jeho hudební génius, v sedmnácti letech pak napsal ouverturu k Shakespearově hře Sen noci svatojánské, kterou doplnil až o dalších šestnáct let později. Další hudbu pro tuto hru dokomponoval až v roce 1842, v této době vznikl i slavný Svatební pochod. Roku 1829 Mendelssohn odcestoval do Velké Británie, kde ho jeho učitel Ignaz Moscheles představil vlivným hudebním kruhům. Dvacetiletý muzikant tam zažíval veliké úspěchy, dirigoval a hrál na mnoha koncertech, jeho obdivovatelkou se stala dokonce královna Viktorie s manželem, princem Albertem. V roce 1835 se usadil v Lipsku, o dva roky později se oženil s Cécile Jeanrenaudovou. Jejich manželství prý bylo velmi harmonické, vzešlo z něj pět dětí. Mendelssohnův rozhled byl velmi široký mimo hudby byl vzdělaný v umění, literatuře a filozofii, taktéž byl velice dobrým malířem. Založil Lipskou konzervatoř. Hovořil anglicky, italsky a latinsky a zajímal se o klasickou literaturu. Mendelssohn byl ovlivněn hudbou Johanna Sebastiana Bacha a byl to právě on, kdo téměř po osmdesáti letech po Bachově smrti nastudoval Matoušovy pašije a stál ATTILA EGERHÁZI, FELIX MENDELSSOHN-BARTHOLDY, WILLIAM SHAKESPEARE SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ taneční burleska pro rodiny s dětmi Úprava libreta, dramaturgie... Attila Egerházi Režie a choreografie... Attila Egerházi Hudba... Felix Mendelssohn-Bartholdy Asistentky choreografa, nastudování... Linda Svidró Schneider Anna Ščekaleva Scéna... Kristina Novotná Kostýmy... Roman Šolc Světelný design... Attila Egerházi Inspice... Elena Nagyová Osoby a obsazení: Královna Titania... Maria Gornalova Král Oberon... Alexey Yurakov Puk... Annabel Pearce Hermia, zamilovaná do Lysandra... Rie Morita Helena, zamilovaná do Demetria... Margaux Thomas Demetrius, Hermiin nápadník... Jan Březina Lysandr, zamilovaný do Hermie... Jaroslav Kolář Egeus, Hermiin otec... Andrey Bayniyazov Theseus... Vladimir Kamenev Hippolyta... Šárka Brodaczová Oslík / Thisbe... Pavel Novotný Víly... Šárka Brodaczová Marika Hanousková Barbora Kaplanová Veronika Šlapanská Řemeslníci... Marika Hanousková Veronika Šlapanská Pavel Novotný Jiří Šafránek Představení uvádíme bez pauzy. Premiéra 27. února 2015 v Šaldově divadle. 2. premiéra 7. března 2015.
u vzkříšení zájmu o dílo J. S. Bacha jak v Německu, tak v celé Evropě. Vyzdvihoval též dílo Franze Schuberta. V posledních letech života měl Mendelssohn značně podlomené zdraví, které se ještě zhoršilo důsledkem přepracování a nervového vypětí hluboce jím otřásla smrt jeho sestry Fanny v květnu 1847. Mendelssohn zemřel v listopadu téhož roku poté, co prodělal sérii srdečních infarktů. Tři roky po jeho smrti vydal Richard Wagner pamflet Das Judenthum in der Musik, kde kritizoval židovské skladatele včetně Mendelssohna. U německé veřejnosti tehdy sklidil jen minimální ohlas, později byl ale pamflet nacisty využit, upozorňoval na Mendelssohnův židovský původ, hraní jeho skladeb bylo zakazováno a jeho sochy bořeny. vpředu Annabel Pearce, vzadu Marika Hanousková, Alexey Yurakov, Veronika Šlapanská ATTILA EGERHÁZI (1964) Významný evropský choreograf a taneční pedagog. Vzdělání získal na škole klasického baletu a moderního tance v Budapešti a na Maďarské taneční akademii, obor pedagogika (1998). V průběhu dalších let byl členem Vienna Dance Laboratory a Hungarian National Ballet. Je zakladatelem, pedagogem a choreografem Budapest Dance Theater a Hungarian Ballet Theater. V letech 2001 2006 byl šéfem baletu v Pécsi a Debrecenu. V roce 2003 získal v Maďarsku významné ocenění Harangozó udělované za výjimečné umělecké činy v oblasti kultury. Od sezony 2009/2010 je uměleckým šéfem baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Pod jeho vedením se balet JD představil především novým uměleckým profilem a koncepcí, A. Egerházi se uvedl choreografiemi Carmen, Pták Ohnivák, Podivuhodný mandarín, Bez gravitace, Na scénu!, Kauza Kafka, před Otáčivým hledištěm Český Krumlov představil Mendelssohnův Sen noci svatojánské, Prokofjevova Romea a Julii a Ščedrinovu Carmen. V České republice získal Cenu Divadelních novin 2010 za událost sezony, režii a choreografii Stravinského baletu Pták Ohnivák a v roce 2015 Cenu za autorské dílo za inscenaci Kauza Kafka. LINDA SVIDRÓ SCHNEIDER Je absolventkou konzervatoře Taneční Centrum Praha, již během studií hostovala v Baletu Praha Junior a v Pražském komorním baletu. V roce 1999 odešla do zahraničí a během patnácti let tančila v sedmi profesionálních tanečních souborech v pěti různých evropských státech (např. Netherland Dance Theatre II., Baletu Gulbenkian Lisabon, Lanonima Imperial Barcelona, Hungarian Ballet Theatre). Práce s uznávanými choreografy (Jiří Kylián, Ohad Naharin, Mats Ek, Rui Horta, Johan Inger, Jorma Elo) v ní vzbudila zájem o práci asistentky choreografie, kterou naplno uplatnila u maďarského choreografa Attily Egerháziho, s nímž tvoří tandem od roku 2002. Jako interpretka tančila ve více než třiceti jeho inscenacích. Jako sólistka Hungarian Ballet Theatre získala v roce 2008 cenu Euro-Pas pro nejlepší tanečnici roku. Spolu s Attilou Egerházim se v roce 2009 vrátila zpět do vlasti; v baletu Jihočeského divadla pracuje jako sólistka, baletní mistr, asistentka choreografie a zástupkyně šéfa baletu. Zároveň se věnuje pedagogické činnosti na konzervatoři Taneční centrum Praha a v Balet Praha Junior.
Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Osvětlovači... Pavel Košek Jaroslav Němec David Lanči Štychy... Jaruška Müllerová Maruška Abrhámová Slávka Maršíková Hanička Mazánková Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Viktor Beneš Jevištní mistr... Petr Ottl Vedoucí rekvizit... Danuše Klosová Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Pavel Novotný Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory. 2015 / cena 23 Kč / náklad: 1 000 ks Užitá nahrávka: Felix Mendelssohn-Bartholdy: Ein Sommernachtstraum (ouverture op. 21 & Bühnenmusik op. 61) v provedení Orchestre des Champs-Élysées. Řídí Philippe Herreweghe. Nakladatelství Harmonia Mundi France. ředitelka: Ing. Jarmila Levko šéfka baletu: Alena Pešková redakce: Helena Syrovátková grafika: Pavel Dušek fotografie: Petr Jedinák, Pavel Dušek (titulní foto) Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. www.saldovo-divadlo.cz, www.evstupenka.cz, facebooková skupina Balet Liberec Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo divadlo.cz