Ekonomie: Samostatná společenská věda. Otázka: Co jsou společenské vědy? Čím se společenské vědy liší od věd exaktních? (pojem exaktní = založený na přesnosti, přísně vědecký) S ekonomií se setkáváme denně, když se ptáme: kdo to vyrábí, kde se to dá sehnat, kolik to stojí, je na to nějaká sleva, mám na to mohu si to dovolit? Ekonomie nám pomáhá objasnit a pochopit pojmy nabídka, poptávka, inflace, deflace, nezaměstnanost, statek, služba, potřeba, zdroj, hrubý domácí produkt, daně a další a jejich vzájemné vztahy, můžeme proto např. ekonomii definovat jako vědu o hospodářství. Protože jde o obor společenskovědní, existuje nejen na každou ekonomickou otázku více odpovědí, ale i definice oboru a co je jeho cílem se mohou různit. Základní rozdělení: Makroekonomie je to ekonomika státu nebo několika států dohromady, existují-li mezi nimi nějaké smluvní vazby (Evropská unie) Mikroekonomie je to ekonomika jednotlivých subjektů státu (ekonomika firmy, ekonomika domácnosti), zabývá se vztahy mezi kupujícím a prodávajícím, mezi výrobcem a spotřebitelem, mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem Ekonomika: Je na rozdíl od ekonomie, což je společenská věda, hospodářská realita Podstata fungování tržní ekonomiky: potřeby, statky, služby, spotřeba, životní úroveň Ekonomika je založena na potřebách člověka. Potřeby má každý člověk, ať už se týkají čehokoliv, potřeby jsou rozmanité, vyvíjejí se (mění se) a s životní úrovní nebo vzděláním se navyšují. Potřeby jsou ovlivňovány věkem, fyzickým a psychickým založením, okolím (společností): jiné potřeby mají lidé na venkově, jiné ve městech, jiné ve vyspělých ekonomikách a jiné v rozvojových státech, mění se i v čase: jiné potřeby měli lidé před 10, 20, 50 lety a jiné budou mít v budoucnu. Podnikatelé na ně reagují produkováním výrobků a služeb, o které mají spotřebitelé zájem a jsou ochotni za ně zaplatit nějakou cenu, která přinese podnikatelům zisk po odečtení nákladů.
Potřeby dělíme podle řady hledisek, např. na fyzické a duševní. Fyzické vyplývají z biologických procesů, duševní vyplývají z nadstavby člověka vůči ostatním živočichům, tedy z touhy dále se rozvíjet a obohacovat svůj intelekt. Potřeby jsou buď individuální nebo kolektivní. Individuální vyplývají z osobních potřeb a cílů každého jednotlivého člověka. Kolektivní jsou potřeby, které mají lidé v rámci určitého společenství: obec, zaměstnání, stát (zajištění zdravotní péče, zájem o zaměstnanecké benefity, o dobudování infrastruktury apod.) Potřeby vytvářejí navazující řetězce, v závislosti na hospodářské úrovni společnosti (v čase, kvantitě i kvalitě) tyto potřeby nabývají na rozmanitosti a specifičnosti. Potřeby jsou uspokojovány buď prostřednictvím statků nebo služeb. Statky jsou předměty, které uspokojí naše potřeby. Statky jsou buď hmotné (věci včetně potravin) nebo nehmotné (získání nějakých intelektových dovedností, nějaké duševní výtvory apod.). Některé statky uspokojí potřebu člověka přímo (nezprostředkovaně), některé musí člověk spojit s jinými. Přímo uspokojí potřeby tzv. volné statky, které jsou bezprostředně k dispozici: voda, vzduch, lesní plody. Statky, které jsou výsledkem činnosti (aktivity) člověka a získáváme je výměnou za jiné věci nebo peníze nazýváme ekonomické statky: Ekonomické statky rozlišujeme na spotřební, kapitálové a veřejné statky. Spotřební ekonomické statky slouží k uspokojování našich fyzických nebo duševních (intelektových) potřeb: potraviny, ošacení, zábavní věci (televizor, radio apod.). Kapitálové ekonomické statky slouží k produkování jiných (dalších) statků a k poskytování služeb (nástroje, suroviny apod.). Veřejné ekonomické statky získáváme od státu (obce) v rámci určitého hospodářského systému sekundárně zadarmo (tyto statky jsou uhrazeny z daní, nepřímo, je to cosi ve formě předplatného/pojistného). Veřejný ekonomický statek charakterizuje nevyloučitelnost ze spotřeby, to je např. veřejné osvětlení nebo ohňostroj, který zaplatí obec. Každý se na něj může dívat, ale ne každý za něj musí zaplatit. Charakterizuje jej také nedělitelnost spotřeby (každý jej spotřebovává potenciálně stejně/společně) a nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele, to znamená, že se nedojde k žádnému přírůstku vstupů, pakliže se zvýší množství konzumentů. Potřeby jsou uspokojovány také prostřednictvím služeb.
Služby jsou činnosti, které uspokojují naše potřeby. Služby jsou buď věcné (dotknou se nějaké naší věci: řemesla) nebo osobní (dotknou se přímo osoby člověka: zdravotnictví, kadeřnictví apod.). Životní úroveň V pojmu životní úroveň je vyjádřen stupeň (míra) uspokojování potřeb lidí a souhrn životních podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány. Potřeby jsou rozmanité, mění se s věkem, v čase i geograficky (jiné potřeby mají Evropané, jiné v Africe, respektive jiné ve městech a jiné na venkově), a tak je obtížné vyjádřit životní úroveň penězi, je to míra blahobytu. Životní úroveň tvoří řada složek: osobní potřeba, společenská potřeba, úroveň bydlení, volný čas, sociální jistoty, pracovní podmínky, životní prostředí. Statistiky uvádí, že v současnosti (2016) je v ČR spokojeno se svým životem 67% obyvatel, což je historické maximum. Z hlediska krajů se nejlépe pochopitelně žije v Praze, stejně pochopitelně je nejhorší životní úroveň v Moravskoslezském kraji. Podle indexu kvality života v rozmezí 0 1 (minimum maximum) dosáhla Praha 0,73 a Moravskoslezský kraj 0,31. Úroveň byla hodnocena z pohledu 24 různých kritérií. Špatný výsledek má i Olomoucký kraj, na kterém je patrné, že zdravé životní prostředí (Jeseníky) není jediný faktor, který má vliv na průměrnou délku života, neboť je zde špatně dostupná lékařská péče a v důsledku vysoké nezaměstnanosti není dobrý ani životní styl tamních obyvatel. Z hlediska životní úrovně bylo srovnáváno celkem 63 měst v ČR, Praha není na 1. místě kvůli vysoké kriminalitě a cenám bydlení. Na 1. místě je Jindřichův Hradec kvůli nejnižší kriminalitě. Výsledky ukazují, že ve městech, kde bychom mohli předpokládat horší výsledky, jsou výsledky dobré a naopak. O Karlových Varech bychom asi soudili, že dopadnou dobře, a jsou na 49. místě, horší než Chomutov, Litvínov nebo Kladno. Brno je až na 22. místě, horší než Teplice, Trutnov nebo Havlíčkův Brod. Ústí nad Labem, kde bychom možná čekali horší výsledek, dopadlo jako 28. lépe, než jiná stejně velká města jako Liberec a Olomouc. Nejhorší výsledky má Moravskoslezský kraj: Opava 46., Ostrava 57. a vítězem na 63. místě je město Karviná. Hospodářský proces Potřeby uspokojujeme prostřednictvím statků a služeb. Hospodářský proces charakterizuje proces výroby, následného rozdělování, následné směny a konečné spotřeby statků a služeb. Výroba: statky a služby vznikají Rozdělování: statky a služby jsou rozdělovány podle toho, kdo je získá (dostupnost statků a služeb podle výše příjmů), část statků a služeb dostávají různě znevýhodnění jednotlivci od státu (např. nemocní a staří lidé),
Směna: nikdo není schopen vyrobit všechny statky a služby, a proto se od chvíle, kdy nutně došlo k dělbě práce, statky a služby směňovaly, nejprve věc za věc, později vznikly tzv. komoditní peníze (univerzálně žádané statky, nejprve to bylo více druhů statků, později bimetalický systém směny za zlato a stříbro), dnes jsou to peníze, Spotřeba: statky a služby jsou spotřebovávány, tato spotřeba je dvojí: výrobní spotřeba = statky a služby jsou spotřebovány k další výrobě, konečná spotřeba = použití k uspokojení potřeb člověka Výroba a výrobní faktory Výroba je záměrná (cílevědomá) lidská činnost, která slouží k vytváření statků a služeb. Je hlavní složkou hospodářského procesu. Výrobní proces je proces přeměny vstupů výroby na výstupy (řetězec vstupy výroba výstupy). Vstupy výroby kombinace výrobních faktorů. Výstupy výroby ekonomické statky a služby. Výrobní faktory: půda a přírodní zdroje práce kapitálové statky know how 1) Půda a přírodní zdroje Jsou dílem a darem přírody: zemědělská půda, lesní a vodní toky, energetické zdroje (zdroje, z nichž je možné vyrobit energii: uhlí, ropa, zemní plyn /fosilní paliva/) a neenergetické zdroje (rudy, kámen, kaolín). 2) Práce Cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby. Množství práce je dáno počtem osob, zapojených do pracovního procesu. Kvalita práce závisí na kvalifikaci osob, které jsou zapojeny do pracovního procesu. Produktivita práce je objem vyrobených statků a služeb za určitý čas. 3) Kapitálové statky Statky, které byly vyrobeny za účelem dalšího použití ve výrobě. Fixní kapitál se na výrobě podílí opakovaně: stoje, nářadí, kdežto oběžný kapitál se na výrobě podílí pouze jednou: mouka, látka. 4) Know how Souhrn znalostí a zkušeností při výrobě: znalosti výrobních postupů (technologie), znalosti návodů a receptur pro výrobu, obchodní znalosti (dovednosti efektivního prodeje výrobků)
Princip efektivnosti: Minimalizování půdy a přírodních zdrojů, práce, kapitálových statků a know how, použitých k výrobě při výsledné maximalizaci statků a služeb.