Woody { Ilustrace a grafický design }

57

ENTER SHIKARI SICK OF IT ALL DUBIOZA KOLEKTIV COCKNEY REJECTS ARCHITECTS TERROR BATMOBILE IGNITE THE CREEPSHOW STRUNG OUT THE CASUALTIES OFF! RED FANG FAST FOOD ORCHESTRA JAYA THE CAT FUNERAL FOR A FRIEND PANNONIA ALLSTARS SKA ORCHESTRA PIPES & PINTS REZUREX 8 6 CREW DISCOBALLS KING KURT BOOZE AND GLORY IRON REAGAN DEFEATER RANDOM HAND DOMI THE PRAGUE CONSPIRACY EASTERN STANDARD TIME ROCKET DOGZ SCHEISSE MINNELLI BOSS CAPONE WAYWARD CAINES THE INCITERS THE WASHINGTON DEAD CATS EXPIRE THE UPRISING RABIES YELLOW CAP NH3 Mighty Freezine číslo 3/2015, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Přemek Černík, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička, Štěpán Kouba, Fido, Markéta Zelí, Hadgi, Buzola, prof. Azimut Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a grafický design Vojta Woody Troják Foto Vojta Florian, Koki9, archiv kapel Inzerce Vítek Černík vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňor kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213 Vydává Mighty Productions s.r.o. Seifertova 571/5 130 00 Praha 3 Česká Republika IČ: 03674550 Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením vydavatele. All rights reserved. Mighty Freezine, 2015 MK ČR E 21623 AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru. HELLaluyah slavný přerode! Každý nový rok, do kterýho vkročíme, skýtá nový výzvy, dobrodružství, radosti i strasti a je na každým z nás, aby se z toho neposral. Mně osobně dělalo vždycky největší problém uvědomit si období mezi novoroční půlnocí a okamžikem, kdy sedim v rozpařenym autě a za kopečkem se vznášej hutný oblaka kouře, zem se otřásá pod náporem beden a já vim, že jsem doma. Mighty Sounds. Všechno mezitim byla jen taková omáčka. Osud tomu ale dal a já byl uvržen do soukolí, o kterým jsem vždycky snil a chtěl bejt jeho součástí. A tak si jistě nejeden z vás čtenářů povšiml, že se vstupem do nový dekády odhalil náš milovaný festival, kráčeje ruku v ruce s nekorektním plátkem, který právě začínáte číst, řadu nových vizuálů a vězte, že to nejlepší nás teprve čeká. I to byl jeden z důvodů, proč bylo nutný bejt v pohotovosti bezprostředně po prozření z novoročního deliria. No a najednou je tady březen. Kdejakej kickass koncert a mejdan uprostřed tejdne nahradily dlouhý hodiny pod lampičkou za poslechu Pantery a s cigaretou v ruce přesně tak, jak je v Mighty kruzích zvykem. A ač se svojí funkcí se v mašinérii Mocných zvuků pokouší každej vypořádat po svým, vězte, že bez stoprocentního nasazení a bezmezný lásky všech zúčastněných bychom se jen stěží mohli těšit na ten božskej pátek v rozpařenym autě, kdy vyrážíme na vyprahlym letišti vstříc abnormálnímu třídennímu komatu... Woody { Ilustrace a grafický design }

Snoop Dogg v březnu vydává zbrusu nový album s názvem Bush, produkoval ho Pharrell Williams. Je totálně odlišný od těch předešlých, It feels good, sounds good, looks good. říká Snoop. Australský hardcorový zhulky Deez Nuts se konečně vytasily s názvem novýho alba. Bude se jmenovat Word Is Bond a dle jejich vlastních slov bude mnohem agresivnější než předešlý desky. Tak teď už se jen vytasit taky s datem vydáni. I v březnu oslaví hromada vašich hudebních oblíbenců narozeniny. Jon Bon Jovi 52 let, Fergie 39, John Frusciante 44, Lady Gaga 28, Quinci Jones 81, Courtney Pine 50, Tracy Chapman 50, Eric Clapton 69, David Gilmour 66 a Diana Ross si dokonce střihne sedmdesátku. Tak happy birthday, motherfuckers. 30. března vyjde pod hlavičkou 2 Tone Records/Warners speciální verze tří výjimečných a průlomových alb jedný z nejvýznamějších 2 Tone kapel všech dob The Specials. Speciální remasterovaná edice bude obsahovat všechny EP, singly i B-strany, dosud nepoužitý songy, koncert z pařížskýho divadla z roku 1979 natáčenej pro BBC, několik instrumentálních pecek a spoustu dalších vychytávek. I kalifornská trashmetalová parta Testament vydává v březnu desku. Frontman kapely Chuck Billy říká, že Testament jsou teď v zatraceně dobrý formě a že deska bude vůbec nejtvrdší v historii kapely, tak se nechme překvapit! The Prodigy 30. 3. vydávají zbrusu novou desku The Day is My Enemy. Po celkově poměrně oceňovaný fošně Invaders Must Die z roku 2009 to bude další počin, kterej budeme poměřovat s legendární The Fat of the Land z konce devadesátejch let. Strung Out vydávají v březnu novou desku Transmisson Alpha Delta. Ta vyjde na Fat Wreck Chords a naživo si ji budete moc poslechnout kde jinde než na Mighty Sounds. Zpěvák Napalm Death Barney Greenway napsal otevřenej dopis, ve kterém žádá indonéskýho prezidenta Joka Widoda coby fanouška Napalm Death, aby omilostnil dva Australany, který si chtěli trochu přilepšit pašováním heráku. Vyčerpali totiž veškerý legitimní možnosti a momentálně čekají na výkon trestu smrti. Budeme držet palce. Kanadský hardcore punkový šprýmaři Cancer Bats vydávají 10. března v pořadí již pátou placku s názvem Searching For Zero. Album produkoval legendární Ross Robinson, kterej se podepsal například na deskách Korn, At The Drive-In, Vanilla Ice, The Cure nebo Sepultury. Cancer Bats k albu samozřejmě vyrážejí na turné a to se sheffieldskými souputníky While She Sleeps. Po třech letech vydá 9. 3. svou třináctou desku Madonna. Všech třináct demo tracků se už teda objevilo na internetu s předstihem díky devětatřicetiletýmu Izraleci, kterej se Madonně decentně pošťoural po síti v počítači. Rozhodl se nebejt sobeckej a podělil se i s ostatníma, což ho k jeho smůle stálo svobodu, neb si teď na pár let půjde posedět.

Drazí čtenáři (pevně doufám, že o Vás mohu mluvit v množném čísle), měsíc se sešel s měsícem a do rukou se Vám opět dostává má dvoustránka plná smysluplných odpovědí na leckdy smysl postrádající dotazy. Anton Pavlovič Čechov kdysi řekl, že když je herec bohatý, neposílá dopis, ale telegram. Do redakce nám žádný telegram nedorazil, těžko říci, zda to znamená, že nám píší jen nemajetní herci nebo je to prostým odrazem faktu, že služba telegramu byla před pěti lety zrušena. Pohodlně se usaďte a nechte sebou proudit moudro následujících odstavců. Nemocný nejlepší přítel člověka Dobrý den, mám psa Broka starého 11 let a již jsem si na něj navykl. Nedávno mu byla zjištěna rakovina a zajímalo by mne, zda přežije. Pokoušel jsem se volat s tímto dotazem na věšteckou linku, kde jsem za 5000 Kč čtvrt hodiny poslouchal smyčku písní Leony Machálkové a následně mi bylo řečeno, že věštkyně vytáhla z balíčku žaludového měniče, což znamená nečekané setkání, z čehož popravdě nejsem moc moudrý. Ptám se proto Vás, jelikož jste pro mne odpovědní autoritou. Ladislav Zwinger, Opočno Pane Láďo, předně mi dovolte konstatovat sympatie nad osudem Vašeho němého společníka. Přiznávám, že nejsem odbornicí na veterinární onkologii a proto jsem se pokoušela o daném tématu něco zjistit. Na internetových stránkách tzv. Grammar nazis neboli gramatických nacistů jsem nalezla odkaz na jejich odnož tzv. Dysgrafické nacisty. Zde jsem se setkala s častým užitím sousloví Rasa je víc jak nádor. Z toho soudím, že šance Vašeho psa tkví v tom, zda je to pes čistokrevný nebo se jedná o křížence. Co se týká nečekaných setkání, doplním, že na Mighty Sounds k nim dochází zcela pravidelně a není ani potřeba žaludových měničů. Lingvistická otázka Paní Vostrá, již dlouho jsem se chtěl zeptat, zda kakabus je to samé co hovnocuc. Problematika vývozu žump mě fascinuje, nicméně tento problém stále nejsem schopen sám rozlousknout. Děkuji. Ivan Kakoš, Úvaly u Prahy Milý pane Kakoši, zdáte se být exemplárním případem latinského úsloví nomen omen, tedy že jméno (ve Vašem případě spíše příjmení) určilo Váš osud. Z latiny pochází rovněž výraz kakabus, který znamená hrnec. Musím Vás tedy zklamat, hovnocuc a kakabus není totéž. Zajímavé však je, když se o někom řekne, že kouká jako kakabus. Například na adresu bývalého premiéra Jiřího Paroubka padala tato slova poměrně často a rozhodně se netvářil jako hrnec, ale spíše jako hovnocuc, chcete-li německy Fekalwagen. Potom chápu, že Vás toto zmátlo. Pokud navštívíte festival Mighty Sounds, můžete si na toto téma pohovořit s pracovníky čističů mobilních toalet. Jistě budou rádi, když během svých častých výjezdů zabřednou nejen do fekálií, ale též do podnětné konverzace. Závislost Je možné, abych byl závislý na žvýkačkách? Milan Pintíř, Pha 6 Pane Pintíři, žijete v hlavním městě, které je jak známou baštou drog. Je tudíž možné, že místo žvýkačky Pedro s tetováním dlouhodobě konzumujete žvýkačku Kedro s fetováním. Pak bych se závislosti vůbec nedivila. Otázka soužití Paní Jindro, jako žena mi jistě poradíte. Nedávno jsem se vdala a zjistila jsem, že můj manžel je kokot. Velký kokot. Co mám dělat? Jak s ním mám žít? Martina Chybová, Planá u Mariánských Lázní Martinko, mohlo by zdát se, že jste udělala chybu, když jste se stala Chybovou. Otázky manželství mi nejsou cizí, byť jsem trvale oddána pouze své práci respondentky na čtenářskou korespondenci. Abych Vám tedy byla schopna podat očité svědectví, jaké to je žít s velkým kokotem, optala jsem se umělce pana Jalibora Dandy, který s tím prý má zkušenosti. Odpověděl, že prý je to krásné. Tak vidíte, není vše ztraceno! Můžete z domnělého nedostatku udělat přednost a třeba pak stejně jako pan Danda získáte ocenění Klobása roku, aniž byste byla činná v oboru uzenářství. To je pro tentokráte vše. Pokud se chcete něco dozvědět, vyřešit životní problém, nebo si nevíte rady s luštěním křížovky, kde nemůžete odhalit, kdo že byl přítelem Mikeše na pět, neostýchejte se a napište mi. Odpovídám i na to, co nevím. A abych Vás měsíc nenapínala, byl to Kokeš.

text Štěpán Kouba Když basa klape Nad Gotham City Přiznám se úplně na rovinu, že nejsem zrovna psychobilly freak číslo jedna. Nespím v rakvi, nevyju na měsíc, neotvírám si plechopvky rajskýho protlaku zubama, nechovám černý kočky, vrány ani dvouhlavý psy a dokonce ani na zombie walk nechodím, natož abych se ploužil s jednou nohou za sebou. Ale asi nejspíš i proto jsou mi Batmobile tak sympatický. Díky tomu, že si jako jejich působiště klidně představím Gotham City spíš než tajemnej hrad v Karpatech (nebo Transylvánii), stojej v mym pomyslnym psycho žebříčku na jedný z těch vyšších pozic. Máš to podobně? Tak čti dál. Tahle story začala už dávno, což je vlastně relativní pojem, protože je stejně stará jako já a já jsem přece svěží mladík (tramvaje už sice zásadně nedobíhám, ale duchem jsem furt na střední, to mi věřte). Čili, začátkem osmdesátejch let se dala v Rotterdamu dohromady trojice výrostků, která pro obveselení publika (jakožto i vlastní) přehrávala po barech nestárnoucí fláky nesmrtelnejch pánů Presleyho, Berryho, Burnetta, Vincenta a dalších. Ačkoliv tímhle v podstatě revivalovým způsobem začínala spousta kapel a v psychobilly, případně rockabilly to platí obzvlášť, není tohle zrovna případ, kdy by si nadšený publikum doslova vykřičelo přetavení rock n rollový zábavovky v plnohodnotnou kapelu. Legenda praví, že na jednom z koncertů kdesi uprostřed holandskýho nowhere (že by okres Maaskantje?) bylo publikum tak mrtvý, že kapelu, která se celou dobu sveřepě snažila upoutat jejich pozornost, nakonec nenapadlo nic lepšího, než sešlápnout krabku a zbytek setu odehrát na overdrive. Světe div se, finta zabrala a Batmobile, potažmo jejich vlastní žánr batmobilly byl na světě. Rockabilly scéna osmdesátejch let byla zaprděná a s punkem to šlo taky od desíti k pěti. Jako psychobilly kapela si poměrně brzo začali bejt jistý v kramflecích. Není divu. Evropská rockabilly scéna osmdesátejch let byla podle jejich vlastních slov dost zaprděná a s punkem to šlo taky od desíti k pěti. Psycho se ukázalo bejt skvělou alternativou, která v sobě kombinovala rock - n rollový kořeny se zdravou punkovou agresivitou. Svojí prvotinu vydali v roce 1985 u Rockhouse Records a dá se říct, že jim tehdy otevřela dveře do světa evropskýho psychobilly, který bylo tehdy více méně vytyčený pobřežím britskejch ostrovů. Aby ne, byli jako svěží vítr z kontinentu a pověsti o jejich energickejch show se brzo rozšířily od Doveru až po Aberdeen. Na pódiích se za krátkou dobu prostřídali se jménama jako Blue Cats, Dave Philips, Restless, The Cramps, The Meteors, The Ricochets nebo The Sharks. Pomyslným vrcholem tehdy bylo jejich uvedení jako prvního neanglickýho headlinera legendárního psychobilly festivalu v londýnskym klubu Klub Foot. Batmobile tak paradoxně dobyli Britský ostrovy snáz než domácí hudební scénu v Holandsku. Většinu dalších nahrávek Batmobile vydali na svým vlastním labelu Count Orlok Records, kterej založili po tom, co se (ne zrovna kamarádsky) rozešli s Rockhouse a jako každá správná kapela se snažili nezastydnout, posouvat se dál a bejt odlišný. Reakce fanoušků byly v podstatě předvídatelný. Většinou remcali, že stará deska byla lepší, nebo že ta nová vůbec nezní jako Batmobile. Navzdory tomu se ale jejich zástupy rozrůstaly a desek se prodávalo dost na to, aby se kapela naučila tyhle řeči neposlouchat a jít si za svým. Vyplatilo se. Batmobile jsou dneska neodmyslitelnou součástí pomyslný Psychobilly Hall of Fame. Koncertovali prakticky nepřetržitě až do konce milénia, kdy se rozhodli to zapíchnout. To jim ale vydrželo jen do roku 2003, od kterýho jedou dál až do dneška. Na prknech už je ale neuvidíte tak často. Že jsem na něco zapomněl? Na desky? Ne, samozřejmě nezapomněl. Vydali jich 11 (jo, jedenáct) a to počítám jen LPčka. Pokud bych měl něco napsat o všech, byť jenom krátce, zabral bych s tim půlku zinu, takže bych tu s dovolením jen vypíchnul tři nahrávky, který by rozhodně neměly ujít vaší pozornosti: Bail Was set at $ 6,000,000 (1988) Album plný jedněma z nejzásadnějších hitů. Oproti předchozím deskám přišli Batmobile s kytarovějším zvukem, což přineslo kromě zmíněnýho prskání části fans i zvýšenej zájem kritiky. Amazons From Outer Space (1989) Deska, na který Batmobile představili hymnický fláky Hammer Killing a Ice Rock. Cross Contamination (2008) Nejedná se o řadovou desku, ale o split album s krajanama Peter Pan Speedrock vydaný na labelu People Like You. Nadupaná záležitost, kde jedna kapela coveruje druhou. A tip na závěr: rozhodně si najděte song Transylvanian Express (Blast From The Past, The Worst And The Best, 1993), jedná se o jeden z nejzásadnějších psychobilly tracků vůbec!

text Vojta Libich Černý jestřábi nad Los Angeles Může se zdát, že kalifornskej skate punk je žánr už natolik tématicky vyčerpanej a plnej klišé, že se z něj prakticky nedá vykřesat nic novýho nebo originálního. Opak je pravdou a Strung Out jsou toho důkazem. Není nic zas až tek nezvyklýho, že devadesátkový skate punkový kapely tíhnou hodně k politice, koneckonců legendy žánru jako Bad Religion, NOFX nebo Pennywise tady určily směr dost jednoznačně. Je ale až s podivem, kolik z těchhle kapel má nějaký napojení na metal. Jak už říkávali Propagandhi: Vždycky jsme chtěli hrát metal, ale neuměli jsme hrát, tak byl punk rock jasná volba. Kalifornský skejťáci Strung Out na to šli ještě trochu víc od lesa. Elementy metalu a podivný technický prvky do svýho plážovýho punk rocku přidávali velice opatrně a postupně, až nakonec konečně dospěli do stádia, kdy už si tuhle srandu můžou díky početný fanouškovský základně dovolit na férovku. Jejich katalog toho ale nabízí samozřejmě daleko víc. Stejně jako v případě jejich krajanů a současníků No Use For A Name, Lagwagon nebo třeba Ten Foot Pole jsou zvlášť první desky Strung Out nabitý k prasknutí tím nejpřímočařejším a nejenergičtějším rychlým kalifornským punk rockem, o kterým si můžete ve svejch vlhkejch snech o 90. letech nechat zdát. Navrch samozřejmě brutálně chytlavý melodie a songy, který jakoby byly přímo psaný coby soundtracky ke skejtovejm videím. Pro skalní vyznavače stylu jsou alba jako Another Day In Paradise (1994) nebo Suburban Teenage Wasteland Blues (1996) dneska už totálně hymnickejma klasikama. Zálibou v metalu na těchhle počinech smrdí tak maximálně zběsilý tempa, ale to u kapely inspirovaný už zmiňovanejma NOFX nebo Propagandhi není zas takový překvapení. Brutálně chytlavý melodie a songy, který jakoby byly přímo psaný coby soundtracky ke skejtovejm videím. Na desce Twisted By Design vydaný v roce 1998 sice Strung Out pořád moc nevybočujou ze zavedenejch melodickejch kolejí, ale místama jakoby jim už trochu jebalo a chytali tiky směrem k vyloženě divnejm a temnějším postupům. To se pak naplno projevuje až v další dekádě. Počínaje vydáním EP The Element Of Sonic Defiance (2000) přes desky An American Paradox (2002) a Exile In Oblivion (2004) se Strung Out představujou jako prakticky úplně nová kapela. Pryč jsou bezstarostný středoškolský kytarový vyhrávky i jednoduchý přímočarý postupy. Nastupujou elegantně temný songy plný emocí, který starej rukopis kapely připomínaj jenom hodně vzdáleně. Kupodivu to ale neodradilo fanouškovskou základnu tak vehementně, jak tomu v podobnejch případech většinou bejvá. Rodáci ze Simi Valley v Kalifornii si prostě dokázali udržet pozornost. Což dokazujou i dvě zatím poslední desky Blackhawks Over Los Angeles (2007) a Agents Of The Underground (2009) s hromadou metalovejch a post-hardcorovejch prvků a silně depresivní a post-apokalyptickou estetikou ve vizuálech i textech. Texty jsou celkově kapitola sama pro sebe. Nevim, jestli v Simi Valley dávaj dětem ve škole do pití trochu rtuti nebo co, ale spolu se svejma kámošema Ten Foot Pole ze stejnýho rodnýho města se Strung Out tak trochu přetahujou o titul kapely s nejdepresivnějšíma textama žánru. Nejde jenom o poměrně syrově a ostře podaný politický témata, který se objevujou zvlášť na prvních třech přímočarejch deskách, nebo o post-apokalyptický vize na posledních albech. Jde i o poměrně temný osobní a překvapivě poetický psychologický analýzy, který najdeme v tvorbě Strung Out zejména po roce 2000. Kalifornskýho slunce, ježdění na prkně a středoškolskejch lásek tu moc není. Tihle chlápci se prostě nebojej vybočit z mantinelů žánru absolutně v ničem. Strung Out nejsou na ústupu. Ukázky z chystaný nový desky Transmission Alpha Delta, která má vyjít letos na jaře, jenom dokazujou, že tahle banda veteránů nehodlá stát na místě ani po víc než 25 letech kariéry. Naopak šlapou na plyn. Koneckonců, o tom, že nová tvorba stoprocentně stojí za to, se konečně budeme mít možnost přesvědčit v létě na Mighty.

a) KAMENNÉ PRODEJNY cena: 1090 Kč Praha, Rock Café Národní 20, út-pá 16-22, so 17-22, tel.: 224 933 947 Praha, Lucky Hazzard Italská 28, po-pá 13-18, tel.: 602 369 821 Brno, Indies Shop Poštovská 2, po-pá 9-18:30, so 9-13, tel.: 542 218 382 Plzeň, Jekyll & Hyde Klatovská 11, po-čt 8-2, pá 8-4, so 17-4, ne 17-0, tel.: 774 535 955 Olomouc, 21 Rock'n'Roll Café Masarykova 36, po-ne 9-21, tel.: 603 816 892 České Budějovice, Final Shop Lannova 16/13, po-pá 10-18, so 9-12, tel.: 388 319 278 Tábor, FlipShop Pražská 206/10, po-pá 9:30-17:30, so 9-12, tel.: 774 046 476 b) E-SHOP MIGHTYSOUNDS.CZ A EVENTIM.CZ cena: 1150 Kč c) PŘEDPRODEJNÍ SÍŤ GOOUT cena: 1170 Kč d) PŘEDPRODEJNÍ SÍTĚ SMS TICKET, TICKETPORTAL, TICKETPRO A TICKETSTREAM cena: 1190 Kč cena: 1390 Kč k mání pouze přes mightysounds.cz dárkové balení, které obsahuje 1) barevnou vstupenku fanticket na MS2015 s exkluzivním designem, 2) pánské nebo dámské triko, obě s novými designy, 3) čtyři nové placky, 4) jeden nový otvírák s magnetkou, 5) dvě nové samolepky, 6) speciální velkoformátový plakát Mighty Sounds cena: 2900 Kč limitovaná edice 200 ks backstage vstupenek, v ceně je vstupenka jak do areálu festivalu, tak do festivalového zázemí, kde kromě přístupu do tzv. backstage baru nastává možnost využít bezplatně služby stanového městečka pro kapely, které disponuje vlastním hygienickým zázemím (záchody a sprchy), v ceně je nově i snídaně na každý den

Jakej význam pro tebe má muzika? Jsem strašně rád, že se můžu podílet na tvorbě akce, kde hraje hlavní roli. V dalším díle Pleased to Meet You se vám v pár otázkách na tělo představí hlavní produkční festivalu Franta Švadlena. Určitě se o tomto sympatickém mladém muži z jihočeských luhů a hájů dozvíte i něco, co jste doteď netušili. Co je tvoje úloha na Mighty Sounds? Snažím se koordinovat všechny lidi, který na Mighty Sounds pracujou, tak, aby se jejich práce spojila v jeden smysluplnej celek. Jak během festivalu probíhá tvůj den? Přijíždím kolem 9 hodiny ráno do areálu, vezmu si vysílačku, jdu na snídani, zavolám Mírovi Majerovi (produkční), jestli se během noci nestalo nic, co by nás za těch 10 let mohlo ještě překvapit a takhle to jede celej den. Kolem půlnoci si jdu dát pivo a drink do backstage stanu, poslechnu DJs Ramba se Zadnicí nebo Tchichimana a zhruba ve 2 ráno jedu spát. Jakej význam pro tebe maj erotický pomůcky? Kolega Přemysl Černík o mě šíří na sociálních sítích informace, že jsem snad sběratel jedné dost specifické erotické pomůcky. Je to samozřejmě nesmysl. Myslím si, že to spíš má co dělat s jeho potlačovanýma touhama.. Ale nebudu na něj prozrazovat víc. On nám to o sobě někdy řekne. Takže sex, drogy nebo rock n roll? Drogy mě nikdy moc nebraly. Fotbal, hokej nebo Call of Duty? Počítačový hry jsem za celej život hrál jen dvě. Red Alert 1 někdy v pravěku a teď už asi rok a půl Clash of Clans zhruba 10 minut denně. Takže určitě fotbal (Bohemka forever!), kterej hraju jednou týdně, ale i hokej, kterej začal hrát můj starší syn, a trávim ho s nim teď zhruba 3x týdně na zimáku. Jaký máš deviace? Asi, že nehraju v žadný kapele a nebydlim v Praze, ale v Táboře. TOP5 muzika Depeche Mode The Cure Faith No More Nine Inch Nails Beastie Boys TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Against Me! Transgender Dysphoria Blues In Flames Siren Charms Bruce Springsteen High Hopes Sólstafir Ótta The War On Drugs Lost In The Dream TOP5 Filmy, seriály a tak Wild Tales (Divoké historky) Fargo True Detective (Temný případ) The Walking Dead (Živí mrtví) Game of Thrones (Hra o trůny) Na jakou kapelu se na Mighty 2015 nejvíc těšíš? Z těch, co jsou v tuhle chvíli domluvený asi The Architects, Enter Shikari, Red Fang a všechny kapely mých kolegů a kolegyň. Nejjemnější čich v přírodě projevuje batolec duhový, který podle německých výzkumů z r. 1961 rozpozná pohlavní pach neoplodněné samičky proti větru na téměř neuvěřitelnou vzdálenost 11 km. Pach byl identifikován jako jeden z vyšších alkoholů (C16H29OH) a samička ho produkuje jen 0,0001 mg.

text Zdeněk Bělohlávek Říkám teda píšu to proto, že Jools Holland i David Letterman jsou taky chlápkové v letech, vod pohledu slušňáci, ale nedělá jim problém mít ve svejch show jako hosty nejpodivnější i nejhlučnější kapely. Red Fang byli zhruba před rokem právě u Lettermana a jejich Blood Like Cream dunělo stejně jako v kterýmkoli klubu. Proč musíme od revoluce kopírovat většinou to blbý, co pochází z USA a to dobrý jakoby nevidět? No, v zemi, kde si skoro všichni myslej, že Kryštof je dobrá rocková kapela, se to nezmění. Možná proto, že nemáme dědictví, se kterym se člověk rodí. Red Fang tohle maj slunce, trávu, pivo, LSD, hára, plnovousy, masivní zvuk prostě psychedelický a hardrockový sedmdesátý léta přetavený do těžkýho stoneru, kterej vám při poslouchání v autě aspoň na chvíli udělá z okresky mezi polema prašnou nekonečnou silnici vedoucí vyprahlou krajinou topící se v rudý sluneční záři. Co začali Kyuss nebo Corrosion of Conformity, v tom Red Fang úspěšně pokračujou. Vznikli v roce 2009 v Portlandu v Oregonu, státu ležícím mezi rokenrolovou Kalifornií a grungeovým Washingtonem. Tenhle průsečík vlastně sedí Psychedelický a hardrockový sedmdesátý léta přetavený do těžkýho stoneru. i na hudbu, kterou Red Fang dělaj. Jsou jí už tři řadový desky, a to self-titled debut, kterej vyšel hned v roce vzniku, po přestupu k renomovanejm Relapse Records následovalo album Murder the Mountains z roku 2011 a před dvěma lety vyšlo zatím poslední Whales and Leeches. Všechno v zatím nezměněný sestavě Bryan Giles g, voc, Aaron Beam bg, voc, David Sullivan g, John Sherman ds. Jako support se začali objevovat ve společnosti velkejch jmen jako Helmet, The Dillinger Escape Plan, Cancer Bats, Godsmack, Megadeth, Opeth a zahráli si s nima na velkejch festivalech nebo společnejch tours po celý planetě. A ono účinkování v David Letterman Show jenom potvrdilo, že Red Fang dělaj to, co dělaj, fakt dobře. Mimochodem když přišla nabídka do Lettermana, považovala to kapela za vtip a ze samotnýho natáčení měli docela vítr, protože čekali, že se s nima bude jednat jako s póvlem, a tak byli překvapený starostlivostí a péčí štábu, kterej jim dal na všechno spoustu času. Samotnej šéf show přes hudbu Paul Shaffer si s nima zahrál na elektronický varhany, prostě skvělý vystoupení. Reputace Red Fang spočívá taky v divokým přístupu k živýmu hraní charakterizovaným množstvím vylitýho piva na všem a na všech, poměrně vtipnejma klipama, v nichž občas hostuje někdo známej, a taky v neúnavným koncertováním jako třeba letos na jaře po Evropě. U Jana Krause teda nebudou, zato rozhodně budou na Mighty Sounds, festivalu založenym na tom dobrym, co USA daly světu. Ta dobrá Amerika Je velký nošení dříví do lesa poznamenat, že i když je Jan Kraus vtipnej, je jeho talk show prostě česká, rozuměj není cool? Možná by mohla bejt, kdyby se objevovali hosti, co jsou trochu fresh a hlavně by hudební část nesměla obstarávat ta parta kolem Davida Krause.

rozhovor Marek Toman Nemusíme myslet na komerci Početná maďarská formace hrající ska s příměsí maďarských folklórních melodií, energická a velkoměstsky melancholická zároveň... to jsou Pannonia Allstars Ska Orchestra čili PASO. Dokážou hrát se symfonickým orchestrem, ale také mydlit jamajské tradicionály jak pouliční muzikanti. Na Mighty Sounds vystoupili ještě v Olší a letos se vracejí. Bylo načase tahle maďarská špička ve svém žánru dovede spolehlivě nadchnout a roztancovat. Vokalistou PASO je Krša aka Lord Panamo, s nímž vznikl tento rozhovor. Poslední nové album od vás, které jsem držel v ruce, se jmenuje Lovemonster. Co se od té doby stalo nového? Dvojalbum Lovemonster jsme vydali v roce 2012: bylo to čtvrté album PASO a zároveň debutové album našeho vedlejšího projektu, v němž mícháme reggae, dub, ska a psychedelii PA- SO s Roots Rockers (mixoval to Victor Rice). Do toho projektu jsme vložili hodně práce a úsilí a mezitím jsme začali pracovat na celé řadě dalších nápadů. Asi největší pecka byl celovečerní koncert se Symfonickým orchestrem maďarského rozhlasu. Na video zachycující ten koncert, který vysílala státní televize, se můžeš podívat i na YouTube. V roce 2013 jsme oslavili desáté výročí vzniku, byli jsme na tour po Maďarsku i v zahraničí a natočili jsme ska cover melodie z Hry o trůny. V roce 2014 jsme vydali naše best of jako dvanáctipalcový vinyl (ve třech různých barvách limitovaná bílá, pak modrá a klasická černá) tohle album i Lovemonster se dají koupit na shopu Rocking Records. A máte i nové písničky? Jasně, mezitím jsme skládali a nahrávali nové skladby. Minulý rok jsme jich už natočili přibližně pět a právě teď se chystáme do studia s dalšími čtyřmi. Jsem si skoro jistý, že další album budeme mít venku koncem roku 2015. Co změny ve složení kapely? Prostřídal se někdo? Jo, máme nového trumpeťáka je jím Aaron Koos-Hutas. Hodně dlouho zaskakoval za našeho Mr. Tonyho Asse. Takže pro nás ani pro naše fanoušky to není nikdo neznámý... Vlastně s námi hrál i tehdy na Mighty. Mr. Tony Ass bude příležitostně zaskakovat za něj, takže si prohodili místa... Pro ska a reggae kapely je teď v Maďarsku těžké přilákat pozornost a přitáhnout větší publikum. Jak vás teď v Maďarsku bere publikum? Jste pravidelně v maďarských médiích? Jak často v Maďarsku hrajete a kde? Pro ska a reggae kapely je teď v Maďarsku těžké přilákat pozornost a přitáhnout větší publikum. Pro nás je to více méně v pohodě, nestěžujeme si. Samozřejmě taky cítíme, že fungovat je složitější, ale pořád ještě vystupujeme na festivalech, na velkých venkovních akcích a v klubech. Některé skladby nám vysílá rozhlas a televize, někdy jsme taky v novinách. Změnilo se během posledních několika let složení vašeho publika? Řekl bych, že v několika posledních letech se to nijak nezměnilo. Předtím jsme si jedné změny všimli, publikum nám trochu zestárlo, ale to je v pořádku, dokud v davu pořád ještě vídáme mladé tváře. PASO nikdy nebylo kapela pro teenagery, líbíme se víc dvacátníkům a třicátníkům, ale vlastně nám na koncerty chodí lidi všeho druhu: malé děti, teenageři i lidi středního vělu. Publikum máme dost různorodé. Mají všichni z kapely pořád svoje civilní profese, nebo dokážete přežít jen na hudbě? Většina muzikantů z PASO musí pořád ještě přes den pracovat, takže ne, na naše džoby jsme se nevykašlali. Znamená to, že je trochu těžší zorganizovat tour, ale taky to přináší určitou svobodu když máme práci od devíti do pěti s pravidelným příjmem, nemusíme se se soustředit na komerční úspěch a můžeme hrát právě takovou muziku, jaká se nám líbí. Hrajete ještě příležitostně na A38 (bývalá nákladní loď přebudovaná na velký klub, kotvící v Budapešti u břehu Dunaje)? Mám pocit, že jejich dramaturgie posunula spíš k elektronické hudbě. Dělají to teď tak, že během jednoho večera prodají loď dvěma různým akcím (od osmi do jedenácti mají koncert a od jedenácti elektronickou klubovou noc), ale to není ten důvod, proč už tam nehrajeme. Kvůli příšnějším evakuačním pravidlům začali totiž dodržovat prostorové limity a už nepustí dovnitř tolik lidí, kolik by jich přišlo na PASO. Nám se to prostředí a zvuk ale pořád líbí a tak tam plánujeme jednu zvláštní šou, pokud se nám to podaří nějak vymyslet. Jak často máte tour po Evropě? Jaké plány má kapela na léto? Kde budete hrát kromě Mighty? Dosud jsme hráli v osmnácti zemích. Často vystupujeme v těch sousedních a příležitostně jedeme větší tour. Přibližně třetina

našich koncertů se koná v zahraničí. Tohle léto plánujeme hrát v Německu, Rumunsku, Srbsku, Rakousku a možná ve Švýcarsku, kromě České republiky a Mighty. Data ale jsou ale ještě trochu nejasná, protože se pořád ještě vyjednává. Jak se daří pobočkám kapely Paso Traditional Ska Special, Paso s Root Rockers, Paso Soundsystem? Jsme až po uši ve spoustě věcí, takže na naše vedlejší projekty nezbývá moc času, ale příleži- tostně někde zahrajeme i takhle. Snažíme, se, aby žádná z těch vedlejších věcí nezanikla, dokonce jsme postavili novou šou PASO hraje covery, kde si dáváme všechno možné (pecky z filmů, mezinárodní hity, jamajskou klasiku, maďarskou klasiku atd.). Je to dobrý způsob, jak zahrát klasické jamajské melodie těm, kdo by se k nim jinak vůbec nedostali, anebo umožnit lidem, aby se seznámili s jamajskou muzikou tak, že jim zahrajeme ska a reggae covery melodií, které už znají. Co politická atmosféra v Maďarsku, znamená pro kapelu něco, nebo ji zas tak moc neřešíte? My jsme v kapele názorově dost otevření, navíc nesdílíme jeden společný politický názor. Můžu ale říct, že většina z nás je zklamaná celým politickým systémem a tím, jak funguje. Přitom bych neřekl, že jsme apolitičtí, protože v zásadě reagujeme na věci, které utvářejí světovou a domácí politiku. Samozřejmě nám dost vadí, když jakákoli politická síla omezuje osobní lidskou svobodu. 16 DOKUMENTŮ OD 10 REŽISÉRŮ O ŽIVOTĚ SOUČASNÝCH MĚSTSKÝCH SUBKULTUR KMENY SLEDUJTE NA ČT2 A ONLINE NA KMENY.TV Čím vyšší je IQ, tím více sníš (při spaní). Zároveň to však neznamená, že když nemáš sny, jsi retardován, zejména proto, že si své sny pamatujeme v průměru 2 3 sekundy po probuzení. Pokud si je nepamatuješ ani ty dvě sekundy, pak ano, jsi retard. Koproducent Partneři projektu #kmenytv

rozhovor Vojta Libich Kalifornie na Vysočině Domácí punk rocková scéna je plná buď starejch legend, nebo mladejch kapel, který se ale často za každou cenu snaží držet určitejch trendů. No a pak jsou tady ještě Rabies. Poměrně mladá parta z Bystřice nad Pernštejnem brázdí vody českýho punk rocku teprve pátým rokem, už ale stihli se svým syrovým melodickým punk rockem kalifornskýho střihu udělat pořádnej rozruch. Po několika prvních počinech se loni vytasili konečně s novinkama, který se objeví na plánovaný desce pod názvem Nevergreen & Always Rad a musím říct, že tu konečně máme kapelu, co nakopává prdele všem kolem a dělá to po svým. Jelikož se letos objeví i na Mighty Sounds, nastal čas tyhle kluky z Vysočiny trochu vyzpovídat. Především z vašich novejch věcí jsou hodně cejtit kapely jako starý Rancid nebo Bad Religion, ale s originálním osobitým soundem. Pletu se v těchhle inspiracích? Co třeba český/slovenský klasiky? Hodně lidí nám po koncertě říká, že jim připomínáme Rancid. Asi proto, že se muziku snažíme dělat tak, aby basa nebyla jen doprovodným nástrojem a byla z ní cítit určitá melodie. Podobně se snažíme postavit i zpěvový linky v refrénech. Nevíme, jestli to mělo na naši tvorbu nějakej vliv, ale z československý scény máme moc rádi kapely jako Šanov, Slobodná Európa a z mladších třeba Houbu nebo Punk Floid, se kterejma jsme si střihli část jejich turné. Už se dlouho u nás neobjevila kapela, která by kombinovala našláplej a melodickej punk rock s textama, který jsou o něčem. Nepřipadáte si trochu sami v záplavě moderního metalcoru a poppunku? Snažíme se dělat všechno po svým, ale zároveň víme, jakým stylem se scéna ubírá. Je zaplavená hardcorem a metalcorem a spousta kapel se snaží přizpůsobit trendu. Na našem koncertu mají lidi možnost si od tohohle trendu lehce odpočinout a dostat se do jinejch vod. Proto jsme rádi, když je nám položena otázka, jako je tahle. Je mi sympatický, že hrajete taky benefity, poslední dobou se člověk často setká u kapel spíš s otázkou: Benefit? Jasně, jakej za něj dostanem honorář? Jsou nějaký kauzy, který se vám zdály důležitější než jiný? Nikdy se nebudeme bránit akcím, ve kterých můžeme podpořit jakoukoli smysluplnou věc! K tomuhle má naše scéna sloužit. V některejch případech musí člověk zapomenout na vlastní prospěch a radši pomoct někomu, kdo to potřebuje. Můžeme zmínit, že jsme hráli pro ústecký klub Planet Underground. Taky jsme například koncertem v Táboře a Českejch Budějovicích podpořili spolu s Cans z Rakouska dítě s autismem. A teď mi pořádně řekněte, jak je to s vaší deskou a kdy můžeme co očekávat, ať je v tom trochu jasno. Ze začátku to tak možná nevypadalo, ale vydání desky, aby za něco stála, zabere víc úsilí, než jsme předpokládali. Proto se původní termín vydání přehoupl na jaro tohohle roku. Abysme měli s čím jezdit, vydali jsme pár pecek z vinylu i na CD, který jsme pojmenovali Side A a B. Závěrem projektu Nevergreen & Always Rad je naše první LP. Pojedeme taky tour od března do května. Jsme moc rádi, že s náma pojedou kapely jako Sour Bitch, Burning Steps, Bombs From Heaven, Trubadoors, Highstreet Hooligans apod. Víc informací najdete na našem webu. Jste mezi prvníma potvrzenejma domácíma kapelama na letošním Mighty. Na co se na letošním fesťáku zatím těšíte nejvíc? Mighty Sounds je pro nás vyvrcholení každoroční muzikantský sezóny. Absolutní pleasure balíček by zahrnoval Rancid, Social Distortion, NOFX, AFI, Brody Dalle, Trubadoors atd... Nezbejvá nám nic, než se jen modlit za aspoň jedno jméno z tohohle seznamu. Ale těšíme se především na lidi, se kterejma se společně rok co rok setkáváme na Mighty, kde budem řádit jak zvířata. Těšíme se na festival, kterej boří hranice a dělá ze světa ten správnej junajtyd.

text Přemek Černík REQUIESCAT IN PACE, Tomio! Neni podstatný, jestli střílel první Tomio, nebo Han Solo, ale to, že Okamura schytal pořádnej assfuck od pochybnýho uskupení, který tenhle plemennej ronin dostal na světlo světa. To muselo bolet ještě víc, než když George Lucas bezostyšně vymrdal se Star Wars a vydal tu vylepšenou edici. Tahle rubrika se věnuje velkýmu Téčku poměrně často, může se zdát, že to hraničí s nějakou obsesí, a nedávno jsem se zařek, že o tomhle chlápkovi s ninja faktorem už nenapíšu ani řádek. Na druhou stranu, tohle je trošku atypická a nečekaná situace. Pokud se moje přání a předpovědi naplní, jméno Tomio Okamura začne z veřejnýho diskurzu postupně mizet, Japa-shopy budou chátrat a obrůstat mechem a časem si lidi řeknou: Okamura? To byl takovej ten vietnamskej Sládek, ne? A nakonec se doprodá poslední kus kuchařky, kterou napsal a doporučuje Tomio Okamura, Láďa Hruška vymyslí sushi z písku a kapradí a hořící pochodeň přímý demokracie zhasne, jak když si Tom Hanks uprdne. Úsvit přímých malých penisů by zase měl začít používat přízvisko Tomio Okamury, protože nikdo jinej než Tomio v tý partaji vlastně neni. Podržtaška Fiala bude odejit hned po prvním stranickým referendu, při kterym skončí hlasování patem (Okamura PRO Fiala PROTI). Je to na dobrý cestě k tomu, aby se Okamura konečně jednou zachoval jako Japonec a spáchal seppuku, nebo aby zdrhnul do Kambodži a tam se vydával za reinkarnovanýho Pol Pota. A přitom to po tom oslizlym lísání se ke Konvičkovi začalo vypadat nadějně. Kauzu kebab Óčko schovalo pod mrtvý těla karikaturistů z Charlie Hebdo a Tomio the Muslimslayer začal bejt v televizi častějc než cestovky to léto, kdy krachovala jedna za druhou. Úsvit se vždycky stylizoval do role jediný opravdový opozice a teď jakožto two men army celej nabere úplně surrealistickejch rozměrů. Třeba až se bude Šógun zase na facebucích bít do hrudi jak Úsvit plní svůj program a jak prohlasoval ten nebo ten zákon. Fakt, že Úsvit si ve sněmovně neprosadí ani pauzu na toaletu, možná zůstával některým pomalejším spoluobčanům do nynějška ukryt. Teď, když to bude Tomiovo parlamentní sólíčko, se možná i skalní Okamurovci smíří s tim, že muslimy, Romy ani registrovaný partnerství v ČR nezakážou a přímá demokracie jako ve Švajcu tu prostě holt nebude. Skoro jako by Okamura zdědil prokletí po jedinym frajerovi z ČR, kterej chodí ke stejnýmu kadeřníkovi jako George Clooney Vítovi Bártovi. Ostatně nepochopitelnou, leč krátkou romanci spolu tito pánové už měli. Sranda bude samozřejmě sledovat i tu nově vzniklou frakci, která se zatím tváří, že se bude stylizovat do bandy nácků, který ale hajlujou jen doma po tmě na záchodě. Bytostná nenávist k Okamurovi jakožto avataru všeho, co mě na post-moderní společnosti sere buranství, diletantství, xenofobní triatlon (rasa, vyznání, orientace), neokonzervativismus a psychopatická víra v tom, že čtvrtá cenová dokáže vládnout, bude pomalu ale jistě vyprchávat. Tomio mi dokázal zvednout tlak ještě rychlejc než seriál Ulice nebo kapela Mandrage. Přes všechny kraviny, který nakecal, se udržel v sedle celkem dlouho a já ho možná i trochu podcenil. Teď, když ho na ulici nepozdraví už ani Jirka Krampol a Víťa Vávra, je mi ho ale skoro až líto. Těžko hledat stejně komplexní cíl s podobnou kadencí debility, kterej by mě mohl tak pravidelně zásobovat záminkama pro žlučovitý výpady. I když on třeba Andrej Babiš, kterej konečně odhalil, v čem spočívá ten magickej trik z dílny Marka Prchala ( My jsme před volbama slibovali, že bude líp, ale neřekli jsme kdy ) taky neni úplně k zahození, ale je tu jeden zásadní rozdíl Babiš neni vtipnej, ani když chce, zatímco Okamura je vtipnej, aniž by se o to snažil. Respektive byl vtipnej. Requiescat in pace, Tomio!

foto, make-up a vlasy Koki9 oblečení SugarBat.com a Riwaa Nerona lokace Oresi kuchyně www.kuchyne-oresi.cz modelka Nutellína produkce Geen Pagliacci

~ březen 2015 ~

ROZHOVOR Vojta Libich Zúčtováno, ale jedem dál V rámci benefičního projektu Helpdriver, kterej dal dohromady první budoucí helpdriver, handicapovanej Martin Břoušek a naše grafička Markéta Zelí, se v lednu uskutečnilo několikakoncertní tour, na kterým se podílely 4 kluby ve 4 městech a celkem 13 kapel. Na podporu projektu se na koncertech vybralo neuvěřitelnejch 48 401 Kč, takže stav transparentního účtu, na kterej může každej přispět, je v době uzávěrky 129 467 Kč! A takhle celej projekt vidí Martin a Zelí. Martine, jaký máš celkový pocity z dosavadního výsledku Helpdriveru? Čekal jsi, že se nápad setká s takovým úspěchem? Martin: Pocity? Jsem šťastný, že jsou ještě lidi, kteří chtějí pomoct a jsem vděčný za každou korunu, která na účet dorazila. Vůbec jsem nečekal, že to bude mít takový úspěch. Když mi tenkrát psala Zelí, že auto bude, tak jsem si myslel, že si dělá jen srandu. Jednou jsme si psali, že jako handicapovaný marně sháním práci, a když, tak to je vždycky něco podřadnýho, při čem se člověk cítí méněcenně. To jsem rozhodně nechtěl, chtěl jsem práci, která by mě bavila a která by byla někomu prospěšná. Tak jsem se jí jednou zmínil, že kdybych měl dodávku, tak bych si zřídil firmu na převoz handicapovaných a seniorů. No a Markét se toho chytla, napsala New Life a už to jede. Vím, že jsi byl na všech benefičních koncertech. Jakej jsi měl z celkový atmosféry pocit? Bylo to pro tebe první setkání s tímhle hudebním žánrem a subkulturou? Martin: Tenhle hudební žánr šel předtím tak nějak mimo mě a před prvním koncertem jsem neměl ani tušení, co mě vlastně čeká. Jasně, pouštěl jsem si na netu věci od kapel, co byly na tour, ale to není nic proti tomu, když to člověk vidí na živo. Bylo to úžasný, jak kapely, tak i lidi, co na koncert dorazili. Zelí: Chtěla jsem těma koncertama trochu propojit Martinův sen se svojí myšlenkou. Chtěla jsem dokázat aspoň jedním koncertem sama sobě i okolí, že ta scéna nejsou jenom potetovaný nagelovaný idioti, který nemaj s tou původní myšlenkou už nic moc společnýho. Měla to bejt jasná zpráva: Systéme, nefunguješ, tak my ti to předvedem sami. No a pak mě napadlo udělat z toho celý tour. Jak to teď po uskutečnění koncertů vypadá s celým projektem? A jaká je budoucnost? Zelí: No, moje plány jsou jasný. Budou další koncerty a další akce do tý doby, než vyjede první auto. Byla bych ráda, kdyby se z toho časem stalo určitý sociální perpetum mobile, spoluřidičem by ideálně byl někdo z další sociálně nepoužitelný vrstvy, jako například lidi z drop-in, který taky nikdo nechce zaměstnat, ale častokrát mají vzdělání a potřebujou jenom dostat šanci. Každopádně plán je mít do léta první auto a za vybraný peníze ho nechat upravit a tak dále. Mezitím se bude dál shánět klientela a pracovat na promu a osvětě lidí, aby tomuhle projektu uvěřili. Ná- padů je spousta, já jich mám plnou hlavu, ale šéf je Martin. Je to na domluvě, ale ta nám zatím vždycky šla perfektně. Martin: Co se týče vzdálenější budoucnosti, tak bych byl rád, kdyby se Helpdriver rozšířil po celém středočeském kraji a kdo ví, třeba jednou budou auta Helpdriver jezdit po celé ČR. Zelí: Přesně tak, ať má ideálně každý okresní město v budoucnu svoje auto, který obsáhne i přilehlý okolí. Martine, co bys vzkázal lidem, který se ocitli v podobný situaci jako ty a nechtěj se tím nechat zastavit? Martin: Tak hlavně aby se nevzdali při prvním neúspěchu a šli si za svým snem dál, protože člověk si má plnit sny, ať už jsou jakékoliv. A ten pocit za to rozhodně stojí. Handicapem přece život nekončí, naopak, ten můj s ním vlastně teprve začal.