VESELÁ BÁSNIČKA 2015
Obsah Školní kolo recitační soutěže Veselá básnička... 3 Výsledky v jednotlivých kategoriích... 4 Meziškolní kolo recitační soutěže Veselá básnička... 7 Výsledky v jednotlivých kategoriích... 8 Almanach básní... 11
Školní kolo recitační soutěže Veselá básnička 10. března 2015 Ve úterý 10. března praskala obřadní síň v Rožďalovicích doslova ve švech. Probíhala tu tradiční kulturní událost spojená s recitací básní nazvaná Veselá básnička. Děti z mateřské školky a žáci prvního stupně soutěžili v šesti věkových kategoriích. Letos se sešlo celkem 62 soutěžících. Vystoupení dětí byla zajímavá a poutavá, občas se projevila tréma, ale není divu. Předstoupit před tak velké publikum, přednést text a nezapomenout slova, to chce talent a odvahu. Vystoupení dětí hodnotily celkem dvě poroty, odborná a žákovská. V odborné porotě rozhodovali Mgr. Jana Červenková, Mgr. Roman Kotlář a Mgr. Markéta Drobečková. Žákovská porota pracovala ve složení Kateřina Hůlková (8. tř.), Šárka Švarcová (8. tř.) a Denisa Dušková (9. tř.). V každé kategorii byli vyhlášeni tři nejlepší recitátoři. Dále porota vybrala celkem 12 soutěžících, kteří postoupili do meziškolního kola. Mgr. Markéta Drobečková Ceny pro vítěze byly nachystány. Žáci netrpělivě očekávali začátek soutěže. Odborná i žákovská porota byly připraveny vybrat ty nejlepší recitátory. 3
Výsledky v jednotlivých kategoriích Na dalších stránkách bychom rádi zveřejnili výsledky školního kola v jednotlivých kategoriích. K výsledkům jsme pochopitelně přidali i fotografie vítězů tohoto kola. Velká gratulace za to, že se své básničky naučili a nebáli se vystoupit před tak velkým publikem, ovšem patří všem, kteří se soutěže zúčastnili. 1. kategorie mateřská škola odborná porota Barbora Nováková Karolína Líbalová Nela Blažková žákovská porota Barbora Nováková Viktorie Veselá Matěj Čížkovský 4
2. kategorie 1. třída odborná porota Vlastimil Kunc Štěpán Michálka Amálka Malá žákovská porota Vlastimil Kunc Amálka Malá Veronika Skurková 3. kategorie 2. třída odborná porota Andrea Truhlářová Štěpán Taneček Matěj Vyšata žákovská porota Ester Kašparová Denisa Havlíková Matěj Vyšata odborná porota žákovská porota 4. kategorie 3. třída Katsiaryna Udanouskaja Katsiaryna Udanouskaja Tereza Hojsáková Tereza Hojsáková Miloslav Mráček Eliška Burdová 5
5. kategorie 4. třída odborná porota Vojtěch Vacek Adam Tříska Alex Truhlář žákovská porota Adam Tříska Tomáš Zvěřina Veronika Hospodková 6. kategorie 5. třída odborná porota Michaela Blechová Kateřina Lhotáková Dominik Remar žákovská porota Michaela Blechová Kateřina Lhotáková Jakub Holec Na závěr několik momentek ze školního kola 6
Meziškolní kolo recitační soutěže Veselá básnička 11. března 2015 Na školní kolo Veselé básničky navazovalo druhé kolo této recitační soutěže. Ve středu 11. března zasedly v prostorách jazykové učebny opět dvě poroty, aby si vyslechly recitátory ze šesti škol. Kromě rožďalovických žáků se soutěže zúčastnily i Dymokury, Dětenice, Běchary, Křinec a Kopidlno. Žákovská porota byla složena ze zástupců Žákovského parlamentu a z žáků, kteří se přepravovali na řečnickou soutěž Young Demosthenes předsedkyní poroty byla Denisa Dušková (9. třída), asistovala jí Kateřina Hůlková (8. třída) a Šárka Švarcová (8. třída). Odborná porota byla složena z pedagogů z Rožďalovic, Dětenic a Kopidlna. V meziškolním kole zazněly nejen klasické básničky z pera Jiřího Žáčka, Miloše Kratochvíla nebo Františka Hrubína, ale také méně známé od Jana Čarka, Jaroslava Seiferta a Václava Bláhy. Na vítěze čekaly hodnotné ceny Zástupci naší školy ve všech kategoriích Žákovská porota Odborná porota Uvítání pana ředitele Romana Kotláře 7
Výsledky v jednotlivých kategoriích Úkolem obou porot bylo vybrat tři nejlepší recitátory z kategorií mateřská škol a 1. až 5. třída. Ve výsledkové tabulce je v závorce uvedena zkratka školy, kterou žák navštěvuje. Všem gratulujeme. 1. kategorie mateřská škola odborná porota Anna Aubrechtová (Dě) Denisa Iszworová (Dě) žákovská porota Barbora Nováková Denisa Iszworová (Rož) (Dě) Barbora Nováková (Rož) Anna Aubrechtová (Dě) 2. kategorie 1. třída odborná porota Adam Kosina (Kop) Vlastimil Kunc (Rož) Tereza Iszworová (Dě) žákovská porota Vlastimil Kunc (Rož) Viktorie Hudcová (Bě) Adam Kosina (Kop) 8
3. kategorie 2. třída odborná porota Veronika Kvapilová (Dě) Marie Homérové (Dě) žákovská porota Marie Vítová (Kop) Tereza Nechánská (Dy) Marie Vítová (Kop) Jan Čuřík (Kř) 4. kategorie 3. třída odborná porota Filip Fabián (Dy) Lucie Ollé (Dy) Tereza Hojsáková (Rož) žákovská porota Kateřina Udanouskaja (Rož) Barbora Červinková (Kop) Lucie Ollé (Dy) 9
5. kategorie 4. třída odborná porota Antonie Burčáková (Dě) Tomáš Urbánek (Dě) Veronika Hospodková (Rož) žákovská porota Tomáš Urbánek (Dě) Adam Tříska (Rož) Zdenka Rychterová (Dy) 6. kategorie 5. třída odborná porota Kristýna Kosinová (Kop) Jiří Havel (Kř) Lukáš Petrtýl (Dě) žákovská porota Kristýna Kosinová (Kop) Nela Nekovaříková (Kop) Lukáš Petrtýl (Dě) Na závěr Vám přinášíme několik momentek z meziškolního kola 10
Almanach básní V letošním Almanachu Vám přinášíme nejen básně, které zazněly ve školním, ale také v mimoškolním kole. Vrtulníky na výletě Jiří Žáček Letí lehce jako vážky, přenesou se přes překážky. Letí spolu na výlet, sláva, nazdar, šťastný let! A co všechno vidí dole! Města, řeky, lesy, pole, Auta, vlaky, stádo krav, které bučí na pozdrav. Pak se snesou na palouku, Říkají si: Ty můj brouku! Když se k sobě přitulí, Vrtí přitom vrtulí. Sysel Emanuel Frynta Přinesli jsme domů sysla, ale on tak trochu sislá. Má ten zatracený zvyk, ze si slape na jazyk. Strejda Béďa, jak ho slyšel, povídá mu: Ty jši šyšel? Čopak ši to ža šyšla? Šprávný šyšel nešišlá. Ospalá opička Jiří Slíva Zapomnětlivá veverka Jindřich Balík Veverka se mlsně hladí po bříšku: sedí v mechu u hromady oříšků. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, kdopak mně ten šestý sněd? Ach, má hlava děravá, oči k nebi zvedla vždyť já jsem ten oříšek sama ráno snědla! Opičáci mají práci, polévají opičku, ta však není k probuzení, zaspala i rozcvičku. Nešla ani na snídani, nechce slyšet živáčka. To má z toho, že je noční televizní divačka. 11
Kočičí dům Jiří Havel To jsou rány! BUM! BUM! BUM! Kočka staví velký dům. Nevíte kde? Vedle stromu. Že nevíte ani komu? Přece koťatům. BUM! A BUM! A BUM! V prvním patře budou bílá, v druhém patře strakatá a ve třetím budou bydlet všechna černá koťata. Ve sklepě už stojí sprcha na tlapičky od bláta. BUM! A BUM! A BUM! A už stojí dům. Nad vchodem je zlatý zvonek, a ten hlásí do všech stran: PEJSKŮM JE VSTUP ZAKÁZÁN! Zato myšky, jaký div, mohou vstoupit kdykoliv. Ohryzaná básnička Jiří Žáček Když se myši probudily, kručelo jim v bříšku, ale doma objevily jenom tuhle knížku. Že jim tuze vytrávilo ze zimního spánku, v cukuletu ohryzaly skoro celou stránku. Rozhovor Jaroslav Seifert Kde bydlí víla? Asi v mechu, celou noc tančí bez oddechu, pak věneček si odstrojí a ustele si pod chvojí. A co má k jídlu? Místo kávy do hrníčku si sbírá z trávy třpytivé rosné krůpěje a ráno si je ohřeje. A to jí stačí? Stačí asi, je živa jenom z vůně, z krásy a na svůj usměvavý ret dá lupen růže, který slét. A viděl jsi jí? Jenom v šeru, větřík hrál jak na cinteru. Myslel jsem, někdo neznamý, a lampa ve tmě zhasla mi. A byla hezká? Jistě byla. Je hezká každá, když je víla. A druhého dne jsem tam zdvih pár kvítečků už povadlých. Ach vy žrouti já vám za to píšu z mravů pětku. Knížky jsou tu k prohlížení, knížky nejsou k snědku! 12
Zimní láska Karel Benetka Hopsa,hejsa,cinky linky, byly zimní prázdniny. Sněhulák se zamiloval do ovocné zmrzliny. Sliboval jí hory doly, Rozpálil l se do běla, chtěl si ji vzít za manželku, ona ho však nechtěla. Sliboval ji věčnou lásku, přemlouval jí ze všech sil, chvíli tál a chvíli plakal, až se celý rozpustil. Ona byla necitlivá, zlá a chladná jako led. Dal jsem si jí do kournoutu, za trest jsem jí celou sněd. Rytířův duch Jana Ruthová Půlnoc bije v hradní věži, sýček houká, chlup se ježí. Vítr skučí, kvílí duje: duch z obrazu vystupuje. Nebohý rytíř zakletý, za své činy byl prokletý. duch škobrtá po cimbuří, vzdychá, heká, potom zuří: Nebaví mě hradem courat, raději ho měli zbourat. Přes tři sta let sem tam chodit Kdo mě přijde vysvobodit? Kohout třikrát zakokrhal, měsíc na nebi se schoval- Vytratil se duch, zbyl po něm jen puch. Neříkejte teleti Pavel Žiška Neříkejte teleti, kolik je dvě na třetí. Neučte ho odmocniny, pro něj jsou to voloviny, stejně jako mocniny, nikdy neví co s nimi. Nač teleti vědění, násobilka, dělení. Na dělence, dělitele, tele kouká jako tele. Teleti nic neříká, algebra či matika. Kdo chce míti vzdělance, z telete je bez šance. Pro učení nemá vlohy, Nespočítá vlastní nohy, zvládne jenom bučení a to i bez učení. Proto, chlapci, děvčata, nechte v klidu telata. Co tele ví to mu stačí, vzdělávejte sebe radši, s vědomostmi telete těžko někam dojdete Neříkejte teleti, kolik je dvě na třetí. Z každé školy, jakékoli, tele stejně vyletí. 13
Ztracená teta Miloš Kratochvíl Nikdo tak rád necestuje jako teta Alžběta každou chvíli sbalí kufr a vyrazí do světa. V neděli nám oznámila, že vyráží na sever, včera volá: Stal se malér! Asi jsem si spletla směr. Říkala, že místo sněhu je tam poušť a velbloudi, má strach, i když neví, kde je, Že ještě víc zabloudí. Hned nám ale vysvětlila, Proč to takhle dopadlo: Nechala jsem doma brýle a spletla si letadlo. Brýle leží na kredenci, rychle mi je pošlete a přibalte letní šaty, snad je někde najdete. Našli jsme šaty i brýle, tím však končí naděje. Kam je máme tetě poslat, když sama neví, kde je? Muzeum Jan Vodňanský Stojí, stojí v mlze dům, Jmenuje se muzeum. Vrátného tam kvečeru Straší kostry ještěrů. Mamut a s ním mamutě provází ho na kutě, i když jsou jen vycpaní pro pány a pro paní, Pro učené dědy. Stojí, stojí v mlze dům, Jmenuje se muzeum. V něm je plno zvířátek, památek a vědy. Až se jaro vrátí Josef Václav Sládek Až se jaro vrátí, Ó, to bude ráj, Zelenat se bude celý širý kraj. Slunce bude hřáti, větřík teple dout, potok bude hučet, zproštěn zimních pout. Luka budou vonět, stromy budou vést, a skřivánek vzhůru do nebe se nést. Rozletí se vzhůru až v oblačnou říš, -a naše srdéčka vzlétnou ještě výš! 14
Rudovousek Josef Václav Sládek Náš kocourek, rudovousek, vyvedl nám pěkný kousek, ano, vyvedl kus! Náš kocourek, rudovousek, nesněd nám jen husy kousek, on sněd celou hus! Náš kocourek, rozmrzelý sněd jen husu, nechal zel, to mu bylo mdlé, když jsme se to dozvěděli, náš kocourek, vždycky bdělý, věděl, že je zle. Věděl, že je nebezpečí, že as husa byla něčí, a on, nezván, host. Hned pomyslil na zaječí, na cestu však mezi řečí poslední vzal kost. Jiřička Jan Čarek Jednou zrána probudím se: Kdo je to na naší římse? Kdo tam sedí? Maličká sněhobílá jiřička. Kocour a pes Josef Václav Sládek Kocour krásné vousy měl, pes mu je až záviděl, v jednom domě spolu žili, od mladosti druhy byli, jenom když si kroutil knír, hleděl kocour jako výr. Hněvně trochu, pyšně víc, Milý bráchu, nemáš nic! A přec nevážíš si dosti mojí vzácné společnosti, jen s mým knírem-to se vtip, pochodil bys v světě líp. Přišel požár,-blaženě ležel kocour na seně, až mu oheň kůži sžehnul, pes už dávno na dvůr vběhnul. Děl, když kocoura tam stíh: Tys měl knír- a já měl čich! Ale kde má hlavičku? Mezi křídly v peříčku. Asi spinká, asi spinká jako v háji konvalinka. Přiletěly tři jiřičky, tři jiřičky, tři sestřičky, štěbetaly, za chvíli jiřičku mou vzbudily. Odletěla nevím kam, stále na ni vzpomínám. 15
Vosa papírnice Ljuba Štíplová Měla vosa papírnice papírnický krám. Přišly mušky, chtěly tužky. Přišly včelky pro pastelky. Přišla kočka pro ubrousky, že si musí utřít fousky: "Máš je voso?" "Mám. Všeho plný krám." Sotva vosa papírnice otevřela krám, přišel tapír, že chce papír, přišel špaček, že chce sáček, přišly mušky, chtěly tužky, přišly včelky pro pastelky, přišla kočka pro ubrousky, že si musí utřít fousky: "Máš je voso?" "Mám. Všeho plný krám." A když vosa papírnice zavírala krám, přišly lysky pro notýsky, přišly alky pro obálky, přišel tapír, že chce papír, přišel špaček, že chce sáček, přišly mušky, chtěly tužky, přišly včelky pro pastelky, přišla kočka pro ubrousky, že si musí utřít fousky: "Máš je voso?" "Mám, ale neprodám. Táta čeká na večeři, musím zavřít krám." Kotě a sluníčko Václav Bláha/Miloš Veselý Hrálo si koťátko na trávníčku, sahalo pacičkou po sluníčku. Sluníčko upletlo zlatý pásek, chytilo koťátko za ocásek. Dnes už tě nepustím, malý smíšku! Zlato ti nasypu do kožíšku. Že mě nepustíš? Moje tlapky, uvidíš, skrývají ostré drápky. Leklo se sluníčko, za mrak běží, koťátko výstražně kníry ježí. Chlubí se houseti: Milý brachu, sluníčko přede mnou prchá v strachu. Sotva to dořekne, darebaček, sluníčko chystá už nový háček. Koťátko za ouško pevně chytí: Už tě mám, už tě mám ve své síti. 16
Co se stalo v Kotěhůrkách Jiří V. Svoboda Ještě jednou mžůrky, mžůrky a do hajan, Kotěhůrky! Všechny kočky z hor i z hůrek z vesniček i měst sjedou se do Kotěhůrek zítra na svůj sjezd. A než sežvýká pět kůrek pejsek Turek z Kotěhůrek, začne ten kočičí sjezd; pejsek moc by tam chtěl vlézt. Ale kočky - delegátky honem ženou pejska zpátky. - Když neumíš mňoukat, co tu chceš? Jen koukat? - Haf, haf, haf, haf, haf, haf, zaštěkám vám na pozdrav. Budu u vás jako host, k svačině mi dáte kost a k obědu kotletu. - Vidíte ho, popletu! Čí, čí, čí, čí, čí, čí, čí je to sjezd? Kočičí! Myška a makovice Jan Hostáň Ve sněhové metelici našla myška makovici, pískla radostí: Jistě, že ta makovice zrníček má na tisíce! Teď mě pohostí! Kousla shůry, kousla zdůli, makovici zoubky půlí, vtom slyš odspodu: Hoří, hoří, vstaňte, hoří! Někdo nám tu zvenku boří naši hospodu! Muška lezla z makovice, za ní můrka, krasavice, brouček jako plyš, komár s tečkou na zadečku, za ním sedm mravenečků, všichni prosí myš: Nebourej nám naši vilku! Chcem si pospat ještě chvilku, vždyť je venku mráz! Tak se nám tu krásně spinká! Až rozkvete fialinka, rozejdem se zas. Myška se jim klaní k zemi: Ach, přátelé, promiňte mi, já jsem měla hlad! Nejsem žádná loupežnice! Jen račte zas do ložnice, jen račte dál spát! Pejsek Turek z Kotěhůrek není přece kočka, na psí sjezd si počká. Na psím sjezdu bude psina, a ne žádná kočičina. 17
Lenoch Leží lenoch na polštáři leží dobře se mu daří. Leží dnes, jak ležel včera od rána až do večera. Leží lenoch v peřinách, sem tam hlavu zvedne, z pohybu má lenoch strach, jen občas si sedne. Jé, lenochu, ty se máš, celý den nic neděláš. Že nedělám? To je omyl, vážení, být lenochem je umění. Mýlíte se moji milí, jen se zkuste dívat chvíli. Na bok převalím se sám, chléb si do úst podávám, dlouho žvýkám žvýkačku, šklebívám se na Kačku, jazyk ukazuji všem, bonbon cucám s úsměvem, poškrábu se na zádech, umím zatajit i dech, knoflík utrhnu si lehce, jenom vstávat se mi nechce. Chtěl jsem zalít květiny, voda je však daleko, a tak jsem v tom bez viny. Chtěl jsem krmit křečka, je však vedle v pokoji a snad tam nějak přečká. Chtěl jsem vlasy učesat, hřeben je však v koupelně to bych, jejda, musel vstát! Hlava by mě bolela, byl bych zničen docela! Kdo celý den pospává, na toho jde únava. Raději si lehnu a ani se nehnu. Co říkáte? Do školky? Že tam poznám celý svět? Áááááúúúú budu o tom přemýšlet. Hora Říp Jaroslav Seifert Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nich nedovedu. Jiskřily dálky nad hlavami jak bledě modré drahokamy. Jímala závrať při pohledu, zpívat však o nich nedovedu. Když ale vidím na obzoru uprostřed kraje nízkou horu, na nebi mráček běloskvoucí - přestane srdce chvíli tlouci. Oblaka letí v klasech zralých a koně dupou po maštalích. V panácích jsou už všude snopy a svatý Jiří zvedá kopí, aby je vrazil ve chřtán dračí, a motýl spěchá po bodláčí; a jako krůpěj na prstenu třpytí se drobná kvítka rmenu. Tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat, zpívat i plakat. Maminko má, jak je to hezké u nás doma! 18