Co přináší směrnice MiFID českému kapitálovému trhu Lucie Meixnerová 1 Úvod, co je to MiFID Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu přináší nejzásadnější změny fungování českého kapitálového trhu za posledních deset let. Cílem je především zlepšit postavení zákazníků na českém kapitálovém trhu, zlepšení podmínek podnikání na kapitálovém trhu a posílení spolupráce příslušných orgánů dohledu jednotlivých členských zemí Evropské unie (EU). Tato novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu byla aplikována do českého právního řádu a v platnost vstoupila v roce 2007, je označována za rámcovou evropskou směrnici o trzích finančních nástrojů (Markets in Financial Instruments Directive) zkráceně MiFID, na kterou ještě navazují další dva evropské předpisy prováděcí směrnice a prováděcí nařízení. Tyto předpisy upravují podmínky pro poskytování investičních služeb a organizování trhů s finančnímu nástroji v rámci EU. 2 APLIKACE SMĚRNICE MIFID NA ČESKÝ KAPITÁLOVÝ TRH Česká republika stejně jako každý členský stát EU byl povinen zavést do svého právního řádu rámcovou směrnici MiFID a prováděcí směrnici. V případě prováděcího nařízení, které je přímo použitelným evropským předpisem, žádná transpozice proběhnout nemusela. Transpozice směrnice o trzích finančních nástrojů MiFID a ji prováděcí směrnice, přinesla zásadní dopad do oblasti domácího finančního trhu. V České republice bylo primárně zodpovědné za transpozici směrnice MiFID Ministerstvo financí České republiky. Významná část transpozice se také odehrávala ve změně prováděcích vyhlášek, kterou měla v gesci Česká národní banka. Ministerstvo financí České republiky se snažilo transponovat oba evropské předpisy co nejúčelněji, tzn. aby vyhovovaly požadavkům s ohledem na potřeby českého finančního trhu a tak zapojili do svého konzultačního procesu i širokou veřejnost. Základním cílem transpozice byla právní norma, která tyto evropské předpisy nikoli pouze formálně, nýbrž především materiálně zapracovala. Cílem bylo vytvořit zákon co do celkového pojetí i co do úpravy jednotlivých základních institutů, který by byl plně v souladu s přístupem evropské úpravy podnikání na finančním trhu. Hlavní přístupová hlediska, o které se ministerstvo financí opíralo byla konvence a integrita. Vycházelo se z faktu, že právní úpravy směrnice MiFID tvoří: a) popis principů, které musí poskytovatel investiční služby činit při svém podnikání b) ochrana investora - zákazníka Ing. Lucie Meixnerová kombinované doktorské sudium, Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné 1
Cílem směrnice MiFID je tedy zlepšit transparentnost nabízených služeb, podpořit konkurenční prostředí a zvýšit ochranu investorů. V České republice (ČR) se změny dotkly nejen burzy cenných papírů, správců majetku a obchodníků s cennými papíry, ale i investičních zprostředkovatelů. Směrnice MiFID je základní dokument celého procesu, je směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů. Tato směrnice nahrazuje směrnici č. 93/22/EHS o investičních službách. Směrnice MiFID byla vydána v intencích Lamfalussyho procesu, je tedy směrnicí rámcovou, na kterou navazuje prováděcí úprava. Konkrétně se jedná o nařízení Evropské komise č. 1287/2006 a směrnici č. 2006/73/ES. Směrnice MiFID rozšiřuje rozsah služeb regulovaných v Evropské unii. Zahrnuje například nástroje, které v dřívější směrnici o investičních službách zahrnuty nebyly: deriváty, komoditní deriváty, kreditní deriváty a finanční kontrakty na vyrovnání rozdílů. Jedním z hlavních důvodů vzniku směrnice MiFID je snaha odstranit národní burzovní monopoly, dosáhnout obchodování s cennými papíry konkurenčního prostředí na evropské úrovni a zároveň zvýšit transparentnost probíhajících obchodů s cennými papíry. Změny jsou komplexní a navzájem provázané. Z pohledů investorů by se dají rozčlenit do dvou skupin: 1) změny související s tržní strukturou (obchodování s cennými papíry) 2) změny související s pravidly pro jednání se zákazníky za nejlepších podmínek tzv. pravidlo Best Execution. Zásadní změnou s dopadem na oblast finančního zprostředkování je také přesunutí investičního poradenství mezi hlavní investiční služby, což znamená, že tuto službu již není možné nadále poskytovat na základě volné živnosti. Směrnice MIFID se vztahuje na: investiční společnosti investiční poradce banky poskytující investiční služby alternativní systémy obchodování uznávané burzy Směrnice MiFID a jí prováděcí směrnice se týká hlavně těchto oblastí: zásady pro poskytování investičních služeb test běžného investora třídění zákazníků pro přístup poskytovatele investičních služeb cíle poskytování informací zákazníkům časový předpis pro poskytování informací zákazníkům aktualizace informací poskytovaných zákazníkům zajištění nejlepších podmínek pro provedení pokynů Tato směrnice slibuje samá zlepšení pro všechny zúčastněné, očekávají se nové příležitosti a investoři mohou očekávat levnější a kvalitnější služby. 2.1 Původní směrnice o investičních službách Dříve se směrnice o investičních službách vztahovala na: převoditelné cenné papíry 2
instrumenty peněžního trhu instrumenty kolektivního investování Směrnice o investičních službách dříve zahrnovala pouze následující investiční služby: příjem a předávání objednávek týkajících se finančních instrumentů realizace objednávek jménem klienta obchodování na vlastní účet služby v oblasti správy portfolia upisování finančních instrumentů emise finančních instrumentů s pevným závazkem Nové investiční služby pokryté směrnicí o trzích finančních instrumentů, nazývané MiFID zahrnují: investiční poradenství provozování tzv. vícestranného (alternativního) obchodního systému (mulilateral trading facility) Na společnosti poskytující investiční služby klientům (například osobní doporučení) se také vztahuje tato směrnice o trzích finančních instrumentů a tyto společnosti musejí splňovat veškeré zákonné požadavky. Směrnice o trzích finančních instrumentů se rovněž vztahuje i na doplňkové služby. Přičemž doplňkové služby uvedené na prvních pěti bodech již dříve do působnosti směrnice spadaly a poslední dva typy jsou do jejího rámce zahrnuty nově: zabezpečování a správa finančních instrumentů poskytnutí úvěrů investorovi s cílem umožnit mu realizaci transakce v oblasti finančních instrumentů v případě, že se firma transakce účastní poradenství podnikům o kapitálové struktuře, průmyslové strategii a souvisejících záležitostech a poradenství/služby týkající se fúzí a investic do podniků služby v oblasti cizí měny spojené s poskytováním investičních služeb služby v oblasti upisování cenných papírů investiční výzkum a finanční analýza investiční služby a činnosti týkající se podkladových nástrojů derivátů, pokud jsou spojeny s poskytováním investičních nebo doplňkových služeb Ze sumarizace všech finančních instrumentů a služeb regulovaných směrnicí o trzích finančních instrumentů je patrné, že se směrnice vztahuje na většinu účastníků trhu, kteří obchodují nebo poskytují služby zákazníkům. Pro účastníky trhu, na které se dříve regulace v rozsahu směrnice o trzích finančních instrumentů nevztahovala, to může znamenat značné dodatečné náklady. 2.2 Oblast působení směrnice MiFID Směrnice MiFID a ji provádějící předpisy, nestanoví pravidla podnikání veškerým osobám podnikajícím na finančním trhu. Oblast jejich působnosti se vztahuje pouze na některé z těchto subjektů: poskytovatelé investičních služeb (obchodník s cennými papíry může být jak právnická tak fyzická osoba), vázaný zprostředkovatel, popř. též investiční zprostředkovatel a investiční společnost (pokud poskytuje investiční služby) organizátoři regulovaného trhu Členské státy mohou dle MiFIDu uznat za obchodníka cennými papíry i fyzickou osobu a to pro vybrané investiční služby: 3
a) hlavní investiční služby - přijímání a předávání pokynů - investiční poradenství b) doplňkové investiční služby - poradenská činnost týkající se struktury kapitálu - provádění doporučení investičního výzkumu - provádění finančních analýz - provádění doporučení týkající se obchodů s finančními nástroji Vázaný zprostředkovatel obchodníka s cennými papíry, je podle směrnice MiFID fyzická nebo právnická osoba, která jménem a na účet obchodníka s cennými papíry poskytuje hlavní investiční službu přijímání a předávání pokynů, umisťování emise finančních nástrojů nebo investiční poradenství, jakož propaguje i jeho služby. Vázaný zprostředkovatel může tyto činnosti vykonávat pro jednoho obchodníka s cennými papíry. 3 Hlavní investiční služby Pojem hlavní investiční služby je jedním ze základních veřejnoprávních termínů, které evropská právní úprava vnesla do české právní úpravy podnikání na finančním trhu. Primárním smyslem je regulace podnikatelské činností založené na obchodování s finančními nástroji, tedy investičních služeb, nikoli regulace některých subjektů poskytujících investiční služby. Hlavní investiční služba je pouze taková činnost, jež formálně splňuje pojmové znaky některé z hlavních investičních služeb a zároveň je vykonávána podnikatelsky ve vztahu k finančnímu nástroji. Směrnice MiFID uvádí i pojem hlavní investiční činnost, ale ministerstvo financí se rozhodlo zůstat u pojmu hlavní investiční služba. Hlavní investiční služba není jenom přijímání a předávání pokynů, ale může se jednat i o případ, kdy obchodník s cennými papíry bude rozhodovat pouze o podmínkách způsobu předání (execution only). Hlavní investiční službou je obhospodařování majetku/portfolia zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, je-li součástí majetku finanční nástroj. Rozhodování obchodníka s cennými papíry o tom, jak bude s majetkem zákazníka naloženo a následné uskutečnění tohoto rozhodnutí se musí opírat o kvalifikované posuzování konkrétních okolností zvažovaných obchodů s finančními nástroji tvořících obhospodařované portfolio zákazníka, tedy posouzení, zda je příslušný obchod pro zákazníka vhodný. Prováděcí směrnice označuje osobní neboli individuální doporučení, které je investorovi podáváno/prezentováno jako vhodné, tj. že zohledňuje individuální potřeby zákazníka/investora, jeho zkušenosti, znalosti, anebo že vychází z poměrů zákazníka respektive investora. Pro posouzení toho, zda poskytnutí rady nebo doporučení, které se týká finančního nástroje, je investičním poradenstvím vedle MiFIDu a tedy službou, k jejímuž výkonu potřebuje poskytovatel příslušnou licenci (povolení České národní banky) je rozhodně naplnění následujících pojmových znaků. Takové doporučení musí: a) být osobně (individuálně) určené b) směřovat k dispozici s finančním nástrojem c) být určeno investorovi nebo osobě, která jedná jeho jménem 4
Obsahem doporučení musí být dispozice s finančním nástrojem spočívající v jeho nákupu, prodeji, úpisu, výměně, vyplacení, umístění, držbě nebo v uplatnění práva na nákup, prodej, úpis, výměnu, vyplácení, umístění, nebo držbu finančního nástroje. Doporučení není osobním doporučením pokud je šířeno výlučně komunikačními prostředky nebo je určeno výlučně veřejnosti. Co není považováno za osobní doporučení: vysvětlení struktury finančního nástroje sdělení úvěrového ratingu dluhopisu rozšiřování pravidelných bulletinů a jiných oznámení podání informací o cenách finančních nástrojů poskytnutí pomoci při vyplňování tiskopisů aj. Hlavní rozdíl mezi obecným a individuálním doporučením spočívá v tom, že obecné doporučení není příjemcem vnímáno jako doporučení, které bylo určeno jemu osobně, nebo je založeno na jeho osobních poměrech. 4 Doplňkové investiční služby Kritériem pro rozdělení investičních služeb na hlavní a doplňkové je jejich exkluzivita. Hlavní a doplňkové služby se vždy týkají finančních nástrojů. Oproti platné právní úpravě dochází k podstatné změně u obchodníka s cennými papíry, který v rámci doplňkové investiční služby je oprávněn poskytovat nejen správu (potažmo úschovu), ale vůbec správu majetku spočívajícím ve finančních nástrojích, který mu nepatří, ve prospěch zákazníka. Doplňkovými investičními službami jsou úschova, správa, uložení nebo jiné svěření finančních nástrojů. Poskytování této investiční služby (provádění devizových operací souvisejících s poskytováním hlavních investičních služeb; poradenská činnost týkající se struktury kapitálu, průmyslové strategie a s tím souvisejících otázek, jakož i poskytování rad a služeb týkajících se fůzí a převodu podniků) zůstává vyhrazeno licencovanému režimu. 5 Nová generace organizovaného systému obchodování Směrnice MiFID se snažila vytvořit ucelený regulatorní rámec upravující provádění obchodů s finančními nástroji bez ohledu na systém obchodování, v němž k uzavření obchodů dochází. Směrnice MiFID uznává jak regulované trhy, tak i novou generaci organizovaných systémů obchodování, která se týká nově provozování vícestranného obchodního systému. Vícestranný obchodní systém (VOS) provozovaný obchodníkem s cennými papíry nebo organizátorem regulovaného trhu je za předem stanovených pravidel a umožňuje většímu počtu prodávajících a kupujících uzavřít obchod s finančním nástrojem v souladu s požadavky směrnice MiFID. Při provozování VOS vystupuje obchodník s cennými papíry (popř. organizátor regulovaného trhu) jako prostředník mezi nakupujícím a prodávajícím (zprostředkovatel finančního nástroje) a nenese tak ekonomické efekty potažmo rizika z příslušného obchodu. Vedle VOS se v rámci MiFIDu dává podpora i tzv. systematické internalizaci. Jedná se o způsob poskytování investičních služby, při které obchodníci s cennými papíry systematicky obchodují se svými zákazníky na vlastní účet a vytvářejí tak alternativní obchodní platformu k tradičním burzám i VOS. 6 Deriváty 5
Deriváty jsou rozděleny do dvou základních skupin: finanční deriváty komoditní deriváty Mezi finanční deriváty neboli nekomoditní deriváty patří např. opce, futures, swapy, úrokové termínové smlouvy, derivátové smlouvy pro přenos úvěrového rizika nebo finanční rozdílové smlouvy. Právní úprava MiFIDu týkajících se organizátorů regulovaných trhů dopadá i na komoditní burzu, na které se obchoduje s komoditními deriváty. Prováděcí nařízení zdůrazňuje, že komoditní derivát je nejen derivát, jehož hodnota je odvozena od komodity, leč i derivát, jehož hodnota je odvozena od ceny komodity nebo jiného komoditního derivátu (nevztahuje se k přepravním nákladům komodity). Komodita je zboží zastupitelné povahy (kov, ruda, slitina, jakož i elektrická a jiná energie). Komoditou není zboží nehmotné povahy, zejména práva k nemovitostem a měna. 7 Pravidla pro prodej investičních služeb zákazníkům Pro všechny investory z řad obyvatelstva, zákazníky, kteří nejsou podnikateli. Tato nová úprava má zlepšit ochranu investorů na kapitálových trzích. Nejvíce chráněni jsou drobní investoři, kteří mají malé znalosti a zkušenosti v oblasti investování, u profesionálních zákazníků je míra ochrany nižší (banky, pojišťovny, obchodník s cennými papíry, investiční společnosti, penzijní a investiční fondy). Klasifikování zákazníků je vždy v souladu s příslušnými zákony a těmto zákazníkům je umožněna plná ochrana dle všech příslušných předpisů. Obchodník s cennými papíry (obchodník) musí drobným investorům jasně vysvětlit pravidla, kterými se řídí jejich klasifikace, jejich právo žádat o změnu klasifikace za daných okolností a potenciální omezení ochrany, které v důsledku toho nastane. Potenciální nebo stávající investor je v souladu s příslušnými zákony oprávněn žádat o povýšení do kategorie profesionálních zákazníků, pokud jsou splněna jistá kritéria. Takový požadavek však nemusí být dle příslušných zákonů přijat. Přestupem k profesionálním zákazníkům získá investor přístup k investičním nástrojům, které jsou jinak nedostupné, ale touto výměnou se vzdává části ochrany, která drobnému investorovi náleží, popř. dostává od obchodníka méně informací nebo varování. Při přechodu z profesionálního zákazníka na drobného investora musí vždy obchodník tomuto přestupu vyhovět. Směrnice MiFID tedy zavedla nové požadavky, které byly firmy povinné přijmout a provádí významné změny regulačního rámce, což se zohlednilo i v nedávném vývoji v odvětví finančních služeb. První krok a podmínka předcházející jakékoliv investiční diskusi je kontrola nároku potenciálního nebo stávajícího zákazníka na obdržení takovýchto investičních služeb. Zákazníkovi by měl být vždy navržen proces profilování s vysvětlením jeho účelu (stanovení kapacity investorova rizika, postoj k riziku a znalosti a zkušenosti v oblasti investic), pokud investor dostatečně nechápe, že tento účel je součástí povinné informační povinnosti vůči němu. Směrnice MiFID klasifikuje zákazníky do tří skupin: 1. drobný zákazník (retail client) klient, který není profesionálem v oboru investic, 6
2. profesionální zákazník (professional client) příloha II směrnice MiFID definuje, kteří klienti jsou považováni za profesionály (např. investiční společnosti, úvěrové instituce, pojišťovny apod.), 3. tzv. způsobilá protistrana (eligible counterparty) nejsofistikovanější třída investorů a účastníků trhu. 7.1 Přehled investičních transakcí Směrnice MiFID poskytuje pokyny ohledně zacházení s investičními transakcemi uzavřenými v zastoupení investorů. Transakce s investory by měly spadat do jedné ze dvou kategorií a čtyř podkategorií: s poradenstvím bez poradenství transakce navzdory poradenství transakce spočívající v pouhém provedení a výhradně pro komplexní produkty, kde byly poskytnuty pouze informace týkající se znalostí a zkušeností klienta transakce spočívající v pouhém provedení nepřiměřená transakce s komplexním produktem spočívající v pouhém provedení Navíc by obchodník měl vždy zvážit, zda jakákoliv transakce je v nejlepším zájmu zákazníka. Pokud ne, nemůže obchodník takovouto transakci akceptovat. Obchodník je také povinen poskytovat investorům přiměřené zprávy o provedených pokynech. Pokud obhospodařuje i zákaznický majetek, měl by rovněž informovat o stavu peněžních prostředků a investičních nástrojů v investorově portfoliu. Novou úpravou musí obchodníci splňovat požadavky kladené na řídící a kontrolní systém, zejména řízení rizik. Nová pravidla dopadají na outsourcing, střet zájmů, ochranu majetku zákazníků a personální vybavení obchodníka. Sjednocením režimu pro regulované trhy a pro jejich organizátory již není dále rozlišován trh burzovní a mimoburzovní. Transparentností trhu se tak zvýšilo množství informací o nabídkách a poptávkách po investičních nástrojích ohledně cen i množství a o výsledcích uskutečněných obchodů. Zvýšení transparentnosti týkající se stanovení cen a obchodních informací je snahou Evropské komise zajistit rovnocenné tržní podmínky po celé Evropské unii a pro dobré fungování trhů s cennými papíry. Transparentnost by měla skutečně vést k lepšímu propojení finančních trhů v Evropské unii. Očekává se také, že investoři pocítí snížení obchodních nákladů, protože náklady na jednotlivé transakce poklesnou díky existenci soutěživosti mezi obchodními systémy a našimi systémy pro investory. Transparentnost je možné obecně shrnout jako umožnění investorům a účastníkům trhu dozvědět se, za jaké ceny mohou nakupovat a prodávat akcie (tzv. předobchodní transparentnost) a za jaké ceny byly podíly nakoupeny či prodány (tzv. poobchodní transparentnost). Předobchodní a poobchodní transparentnost se týká pouze akcií, které mohou být obchodovány na regulovaném trhu. Na dluhopisy, které jsou v České republice důležitým obchodním aktivem, se nevztahuje, ačkoli směrnice umožňuje, aby byly dluhopisy do požadavků na transparentnost zahrnuty později. Jedním z klíčových požadavků poobchodní transparentnosti je, aby byly informace týkající se obchodní transakce zveřejňovány co nejdříve po realizaci obchodu, nejpozději do tří minut, a to bez ohledu na užitý obchodní systém. 7
7.2 Proces profilování Účelem procesu profilování je stanovení specifičnosti rizik (postoj k riziku), finanční schopností zacházet s rizikovou angažovaností (kapacita rizika) a znalosti a zkušenosti u různých typů investičních produktů. Obchodníci by měli povzbudit zákazníka k tomu, aby poskytl veškeré informace požadované za účelem vyplnění příslušných formulářů. Hlavním pilířem veškerého investičního poradenství je profilování. Účel procesu profilování je stanovit zákazníkovu chuť riskovat (postoj k riziku), jeho finanční schopnost zacházet s rizikovou angažovaností (kapacita rizika) a jeho znalosti a zkušenosti různých typů investičních produktů. Tyto informace musí být využity prodejci k určení nejpřiměřenější investiční strategie pro zákazníka. U prodeje investic realizovaných na základě poradenství musí obchodník zákazníkovi vysvětlit účel profilování a získat od zákazníka souhlas s pokračováním při vyplňování dokumentu. Zákazník by měl poskytnout veškeré požadované informace, aby mohl dostat vhodné doporučení. Tam, kde zákazník/investor odmítne podat jakékoliv informace, musí mu být řečeno, že jeho rozhodnutí znamená, že mu nelze poskytnout žádné poradenství a že nebude mít výhodu z hodnocení vhodnosti a přiměřenosti. Každému ze zákazníků/investorů by měl být doporučen pouze vhodný produkt (a tudíž jsou považovány za prodeje s poradenstvím), které odpovídají jejich rizikovému profilu. Při hodnocení vhodnosti jsou zohledňována specifická rizika, kapacita a znalosti a zkušenosti. Bude-li to relevantní, mohou být investorům rovněž nabízeny investiční produkty, které jsou méně agresivní, než je jejich rizikový profil. Vhodnost lze určit na základě informací shromážděných ve formuláři pro test vhodnosti. Hodnocení rizika samotné však není jedinou úvahou, na jejímž základě se stanoví vhodnost, je třeba zohlednit i specifické potřeby zákazníka, např. u investičních případů, z informací shromážděných prostřednictvím procesu zjišťování skutečností, musí být obchodník schopen prokázat, že doporučení vyhovuje cílům investora, že investor si může dovolit nést jakákoliv rizika spojená s investicí a že je investor na základě jeho znalostí a zkušeností schopen rozumět rizikům těchto transakcí. Nedílnou součástí nových požadavků směrnice MiFID, které ovlivňují změny procesu prodeje investic, je pojetí rozdělení investičních produktů na komplexní a nekomplexní produkty. Pro obchodníka je elementárně důležité pochopit klasifikaci nových produktů s cílem zajistit, aby v průběhu procesu prodeje byly dodržovány správné postupy. S ohledem na rizikový faktor, časový horizont a volatilitu. Test znalostí a zkušeností hodnotí pochopení nebo zkušenosti zákazníka s investičními produkty do čtyř úrovní: 1. úroveň NEKOMPLEXNÍ makléřské produkty, podílové fondy a penzijní fondy 2. úroveň KOMPLEXNÍ kapitálem chráněné strukturované produkty (dlouhodobé a krátkodobé držení) 3. úroveň KOMPLEXNÍ částečně chráněné a nechráněné strukturované dluhopisy 4. úroveň KOMPLEXNÍ dluhové produkty a zajišťovací (hedgeové) fondy Test vhodnosti je část znalostí a zkušeností zaměřená na investiční produkt. Pokud investor poskytne veškeré požadované odpovědi, prodejce má dostatek informací k tomu, aby stanovil zákazníkův investiční profil, tak tento zákazník je oprávněn získat nárok na investiční poradenství nekomplexní produktů v rozsahu odpovídajícím jeho profilu nebo bude obhospodařován zákaznicky majetek, jehož součástí je určitý investiční nástroj. Pokud však 8
nebudou zjištěné veškeré informace nebo budou odmítnuty, budou nepřesné, nepravdivé, bude investor klasifikován pouze provedení (neporadenské služby), execution only. To platí i v případě, že služba neodpovídá finančnímu zázemí investora, jeho investičním cílům nebo nechápe rizika s tím spojená. V praxi je test přiměřenosti část povinná pro komplexní produkty, musí být vyplněna spolu s testem vhodnosti, jinak nelze nabídnout investorům žádné poradenské služby v souvislosti s komplexními produkty a takovíto zákazníci musí být klasifikování jako execution only. Navíc je tato část zaměřena na rozšířený rozsah znalostí a zkušeností investičních produktů a představuje rozvinutý test vhodnosti. V rámci pojetí neporadenských služeb a na základě výsledků tohoto testu přiměřenosti má prodejce dostatek informací k tomu, aby určil, zda je komplexní produkt pro konkrétního investora přiměřený nebo nepřiměřený. Pro vyloučení pochybností se uvádí, že investorům nemusejí být nikdy poskytnuty žádné poradenské služby. U prodejů s poradenstvím, poznejte svého zákazníka, vhodnost a zveřejnění informací stojí na prvním místě. Obchodník se musí ujistit, že zákazník plně rozumí riziku, jež sebou transakce nese a důvodům, proč byl doporučen určitý produkt. Aby bylo možné toto provést, je nezbytně nutné, aby obchodník od investora získal relevantní a dostatečné informace, aby porozuměl jeho investičnímu cíli, finanční situaci a znalostem a zkušenostem. Analýza těchto informací by měla sloužit k volbě produktu, který bude doporučen. Vyčerpávající vysvětlení rizik, jak produkt funguje, účtované poplatky a vhodné zveřejnění informací jsou nezbytné. Obchodník by se měl ujistit, že investor doporučení (s poradenstvím) porozuměl, nemá v souvislosti s ním žádné další otázky a před zadáním příkazu s ním souhlasí. U prodeje komplexních produktů je zásadní jejich přiměřenost, a ta se určí odkazem na znalost a zkušenosti investora. Opět je nezbytně nutné poskytnout informace o všech rizicích, zveřejněných informací a provést posouzení zkušeností a míry porozumění investora. Existuje však způsob, jak se vyhnout povinnosti provádět testy vhodnosti a přiměřenosti, a to poskytováním služeb tzv. execution only. Pokud obchodník s cennými papíry poskytuje pouze služby spojené s realizací obchodu (přijímání a předávání pokynů zákazníka), není povinen získat informace prokazující, že poskytnuté služby či produkty byly z hlediska zákazníka vhodné či přiměřené. 8 Ochrana investorů Směrnice o trzích finančních nástrojů by měla v Evropské unii zajistit zvýšení ochrany investorů. Snahou Evropské komise je zajistit rovnocenné tržní podmínky po celé Evropské unii a dobré fungování trhů s cennými papíry. Zvýšená transparentnost týkající se stanovení cen a obchodních informací by měla skutečně vést k lepšímu propojení finančních trhů v Evropské unii. Hlášení obchodů od investičních společností se vyžaduje proto, aby se zajistilo, že příslušný orgán může řádně vykonávat svou kontrolní činnost. Požadavky na hlášení obchodů jsou uvedeny v jednotlivých článcích o směrnici MiFID. 9
Investiční společnosti/obchodníci musí sdělovat podrobnosti o svých transakcích pouze místnímu kontrolnímu úřadu. Nemají vykazovací povinnost vůči řadě kontrolních orgánů nebo burz v Evropské unii. Odpovědnost za výměnu informací s ostatními regulačními či kontrolními úřady v ostatních členských státech EU nese příslušný domácí orgán na trhu, popř. domácí kontrolní orgán. Ustanovení směrnice MiFID definuje typy informací, které je nutné sdělit příslušnému domácímu orgánu. Od investiční společnosti/obchodníka by se nemělo vyžadovat, aby poskytovala informace jakémukoli jinému orgánu či kontrolní instituci v jiné zemi Evropské unie, které by byly nad rámec tohoto požadavku. Informace poskytnuté domácímu regulačnímu úřadu či orgánu by měly být postačující i pro ostatní státní regulační úřady v EU. 9 Organizační požadavky Směrnice MiFID stanovuje nové a přísnější požadavky týkající se organizace obchodní činnosti ve firmách podléhajících regulaci, zejména v oblasti dodržování zákonných požadavků, interního auditu, řízení rizik, outsourcingu, informačních systémů a kontrol a evidence. Řada firem, které spadají pod rámec regulace směrnice o trzích finančních instrumentů, musí zřídit samostatná oddělení pro dodržování zákonných požadavků (compliance), interního auditu a řízení rizik. Se vzrůstajícím zaměřením na outsourcing a centra sdílených služeb ve střední Evropě si musí firmy sami zajistit splňování požadavků směrnice MiFID v oblasti outsourcingu. Compliance úkolem tohoto oddělení je průběžně monitorovat přiměřenost a efektivitu interních postupů a zásad a informovat o výsledcích nejužší vedení. Oddělení compliance nemůže být pouze formální jednotkou. Musí mít nezbytná oprávnění, zdroje, know-how a přístup k informacím. Interní audit, oddělení je vedeno samostatně a nezávisle na ostatních odděleních firmy, toto oddělení musí: a) vytvořit, implementovat a spravovat plán auditu s cílem prověřovat a vyhodnocovat adekvátnost a efektivitu systémů firmy, interních kontrolních mechanismů a uspořádání b) vypracovávat doporučení na základě výsledků provedené práce c) ověřovat dodržování doporučení d) informovat o záležitostech interního auditu vrchní vedení, a to co nejčastěji, ale minimálně jednou ročně Řízení rizik oddělení by mělo monitorovat adekvátnost a efektivitu zásad a postupů firmy v oblasti řízení rizik a jejich dodržování a dále adekvátnost a efektivitu opatření přijatých s cílem řešit jakékoli nedostatky v řízení rizik. Outsourcing existuje celá řada důležitých a komplexních požadavků týkajících se organizace a uspořádání outsourcingu, které budou muset společnosti využívající outsourcing dodržovat. Aby společnosti mohly uzavírat dohody o outsourcingu, musí splnit řadu podmínek ze směrnice o trzích finančních instrumentů. Důležité je, aby firmy byly schopné poskytnout regulátorům adekvátní dokumentaci, všechny firmy musí vytvořit soubor podkladů a informací týkajících se dohody o outsourcingu a průběžně vyhodnocovat a monitorovat dodržování stanovených požadavků. Centra sdílených služeb ve střední Evropě řada firem se může výhradně zaměřovat na požadavky týkající se dodržování zákonných předpisů, řízení rizik a interní audit. Existují však další požadavky, na které by se nemělo zapomínat: potřeba implementovat a spravovat 10
systémy a kontrolní mechanismy, které jsou nezbytné pro zajištění integrity a důvěrnosti klientských informací, vytvářet a implementovat odpovídající plán obnovy obchodní činnosti a procesy pro posouzení náležitosti a efektivity procesů firmy v oblast interních kontrol. 10 Závěr Směrnice MiFID přinesla nejzásadnější změny pro fungování českého kapitálového trhu, kdy se výrazně pozměnila ustanovení týkající se obchodníků s cennými papíry, investičních zprostředkovatelů a organizovaných trhů s finančnímu nástroji. Byla novelizována řada navazujících vyhlášek, které upravují povinnosti obchodníků s cennými papíry, investičních zprostředkovatelů či organizátorů trhů s investičními nástroji. Došlo také ke změnám u dalších zákonů, např. zákon o dohledu nad kapitálovým trhem, zákon o kolektivním investování, zákon o bankách nebo živnostenský zákon. Směrnice MiFID přináší i řadu příležitostí pro nové finanční produkty a obchodní modely a rovněž otevírá prostor ke zvýšení flexibility regulace a dohledu. Čeští investoři se tak dočkali vyšší míry ochrany, jednoduššího přístupu k finančním produktům nabízených v jiných členských zemích Evropské unie, ale také v důsledku sílící konkurence i levnějších služeb. Řada konkrétních pravidel MiFIDu se týká hlavně drobných zákazníků, protože ti zpravidla mají v oblasti finančních trhů a produktů méně znalostí a zkušeností. Cílem této směrnice je dosažení stavu, kdy si mezi sebou konkurují různé typy obchodních platforem a přitom je kladen důraz na transparentnost prováděných operací, zejména dostupnost informací o cenách, likviditě, poplatcích atd.. Úspěšná implementace požadavků této směrnice je důležitá pro všechny společnosti poskytující finanční služby, protože směrnice MiFID bude v následujících několika letech katalyzátorem změn v tomto odvětví ekonomiky, neboť pro fungování českého kapitálového trhu přináší nejzásadnější změny za posledních deset let. Literatura [1] Vyvážený přístup co pro Vás znamená MiFID?. www.deloitte.cz [2] Směrnice MiFID. www.cnb.cz [3] Směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) - nová pravidla pro kapitálový trh. www.mfcr.cz [4] http://www.financninoviny.cz/investice/index_view.php?id=352492 11
Co přínáší směrnice MIFID českému kapitálovému trhu Lucie Maixnerová ABSTRAKT Směrnice o trzích finančních instrumentů (MiFID) vstoupila v platnost v listopadu 2007 a rozšiřuje rozsah služeb i finančních instrumentů, na které se předtím vztahovala směrnice o investičních službách (ISD). Zahrnuje například nástroje, které ve směrnici o investičních službách zahrnuty nebyly: deriváty, komoditní deriváty, kreditní deriváty a finanční kontrakty na vyrovnání rozdílů. MiFID stanovuje nové a přísnější požadavky týkající se organizace obchodní činnosti ve firmách podléhajících regulaci zejména v oblasti dodržování zákonných požadavků, interního auditu, řízení rizik, outsorcingu, informačních systémů a kontrol a evidence. Směrnice MiFID také nastavuje nové postupy, procesy a pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům a kontrolní opatření při každodenním jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníkem. Tato pravidla se liší v závislosti na klasifikaci zákazníka (drobný klient, profesionální klient a způsobilá protistrana). Definuje i základní požadavky na poskytování informací a povinnosti obchodníků s cennými papíry vůči zákazníkům při správě cizího majetku. Klíčová slova: směrnice o trzích finančních nástrojů - nazývána MiFID, test vhodnosti, test přiměřenosti, vícestranný obchodní systém What about The Markets in Financial Instrument Directive and the Czech Capital Market ABSTRACT The Markets in Financial Instruments Directive (MiFID), was come into force in November 2007 and broadens the scope of both services and financial instruments covered previously by the Investment Services Directive (ISD). For example, the following securities were not covered by the ISD but are included in the scope of MiFID: derivatives, commodity derivatives, credit derivatives and financial contracts for differences. MiFID sets out new and tougher requirements relating to the organisation of business in regulated firms, particucarly in areas of compliance, internal audit, risk management, outsourcing, systems and control and record-keeping. MiFID sets out new policies, processes and the conduct of business rules with clients and controls around how an investment firm works on a daily basis with clients. These rules are differ depending on the classification of the clients themselves (retail client, professional client or eligible counterparty). MiFID sets out the basic information requirements and fiduciary duties of investment firms towars their customers. Key words: The Markets in Financial Instruments Directive or MiFID, suitability test, appropriateness test, multilateral trading facilities JEL classifikation: G21 12