Myslivecká konference

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Liberecký kraj Okresní myslivecký spolek Česká Lípa SBORNÍK REFERÁTŮ Z KONFERENCE konané dne 21. září 2013 v konferenčním sále Hostince U Slunce ve Skalici u České Lípy s názvem Myslivecká konference 2013 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obsah: 1. Úvodní slovo Josef Jadrný, náměstek hejtmana, pověřený řízením životního prostředí a zemědělství 2. Hospodaření v oborách a honitbách Vojenských lesů a statků ČR, s.p., reintrodukce zubra evropského (Bison bonasus) Ing. Jan Kocourek, VLS ČR, s.p., divize Mimoň 3. Myslivost na lesní správě Česká Lípa, Lesy České republiky, s.p., chov kozy bezoárové (Capra aegagrus ) Ladislav Masopust, Dis., Lesy ČR, s.p. obora Vřísek 4. Laboratorní stanovení a vizuální odhad věku ulovené srnčí zvěře Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D., soudní znalec oboru Lesní hospodářství odvětví Myslivost 5. Farmové chovy jelenovitých Ing. Václav Pařízek, prezident AFCHJ 6. Závěrečné slovo Jaroslav Vosáhlo, předseda OMS Česká Lípa, Jiří Löffelmann, starosta Obce Skalice u České Lípy

Vážení myslivci a přátelé myslivosti. V rukou držíte sborník z jubilejní, již desáté myslivecké konference. Myslím, že se letošní konference povedla jak organizačně, tak i volbou a zpracováním zajímavých příspěvků, jejichž obsah se tentokráte dotýká Českolipska více než ostatních regionů Libereckého kraje. Všechny přednesené referáty Vám předáváme ve sborníku. Věřím, že jeho vydání Vám v budoucnu pomůže připomenout si projednávanou tématiku. Z přednesu příspěvků bylo patrné, že všichni přednášející se tématem svého příspěvku hluboce a řadu let zabývají, což se výrazně odrazilo ve vysoké kvalitě příspěvků stejně tak, jako vlastní péče, se kterou se svému oboru věnují, se odrazila v jejich poutavosti. Navíc se letošní konference soustředila na velice zajímavá, nevšední témata, a tak doufám, že dopoledne strávené na konferenci Vám bylo užitečným a zároveň příjemným časem. Chtěl bych Vám také touto cestou sdělit, že Liberecký kraj má zájem na další spolupráci s občanskými sdruženími působícími v myslivosti. Liberecký kraj již spolupracoval spolu s mysliveckými organizacemi při řešení řady problémů. Myslím, že je na co navazovat a těším se na další vzájemnou spolupráci. Závěrem bych chtěl poděkovat Okresnímu mysliveckému spolku Česká Lípa za jeho aktivní přístup k organizaci konference a přednášejícím za velice kvalitní zpracování jejich příspěvků. Věřím, že všichni účastníci si z konference odnesli řadu nových zajímavých poznatků, mohli konfrontovat některé své znalosti a postupy s přednášejícími a v neposlední řadě se setkali s kolegy - myslivci. Josef Jadrný, náměstek hejtmana, pověřený řízením životního prostředí a zemědělství

Hospodaření v oborách a honitbách Vojenských lesů a statků ČR, s.p., reintrodukce zubra evropského (Bison bonasus) Ing. Jan Kocourek, VLS ČR, s.p., divize Mimoň Chov zvěře u VLS ČR, s.p. má dlouholetou tradici. Vzhledem k velikosti jednotlivých honiteb, přírodním podmínkám a kvalitě zvěře lze honitby VLS ČR, s.p. považovat za jedny z nejkvalitnějších a z pohledu loveckých hostů k nejvyhledávanějším v naší republice. Mimo volné honitby VLS ČR, s.p. myslivecky hospodaří také ve dvou oborách a jedné bažantnici. Oba oborní chovy se nacházejí v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko v oblasti Českolipska. Divize Mimoň myslivecky hospodaří v jedné velké honitbě pokrývající území bývalého Vojenského výcvikového prostoru (VVP) Ralsko a v několika menších honitbách, uznaných na odloučených celcích. Základem je honitba Ralsko, rozkládající se na území někdejšího VVP Ralsko, v níž dominantní podíl zaujímají lesní pozemky (16 968 ha) před ostatními plochami (2 848 ha), zemědělskou půdou (1 152 ha) a vodními plochami (377 ha). V honitbě je normován jelen lesní, muflon, daněk evropský, srnec obecný a prase divoké. Divize Mimoň myslivecky obhospodařuje 7 vlastních honiteb, z toho jsou dvě obory Židlov a Velký Dub, dále největší volná honitba Ralsko a čtyři odloučené honitby: Mladá, Stará Boleslav a Vlkava v bývalém výcvikovém prostoru Mladá u Benátek nad Jizerou. Poslední vzdálená honitba Chlum se rozkládá na severu od Mimoně, poblíž Nového Města pod Smrkem. V těchto honitbách je normována především zvěř srnčí, mufloní a černá. Krajina kolem královského hradu Bezděz byla loveckým rájem s pestrou paletou druhů zvěře již v dávné minulosti. Podoba myslivosti se zásadně změnila na konci 18. století, kdy na majetcích rodu Waldsteinů vznikla velká obora, v níž byla chována zvěř jelení, dančí, mufloní a černá. Obora existovala až do r. 1945, kdy došlo k poškození oborního plotu a následnému zániku obory. Obora Velký Dub se nachází poblíž Starých Splavů a byla zřízena v roce 1979. Je určena k chovu daňčí a mufloní zvěře. Obora má výměru 534 ha. Chovaná zvěř vykazuje velmi dobré výsledky a každoročně při hodnocení ulovené zvěře je několik trofejí oceněno zlatou medailí. Tato obora je vzhledem ke konfiguraci terénu a dřevinné skladbě méně úživná, nicméně co chybí v úživnosti, je nahrazeno překrásnými přírodními úkazy a malebností krajiny. Systém chovu zvěře je založen na každodenním přikrmování odchovávané zvěře. Normované stavy jsou stanoveny na 200 ks daňčí zvěře a 200 ks mufloní zvěře. V roce 2000 byla zřízena obora Židlov, která je svou výměrou 3 780 ha druhou největší oborou v České republice. Při budování této obory byla využita dopadová plocha bývalé součinnostní střelnice Židlov, která byla vždy jedním z nejlepších říjišť jelení zvěře v oblasti Ralska. Při zřízení oborního chovu se počítalo s chovem jelení a mufloní zvěře. Cílové stavy byly stanoveny na 700 ks zvěře vysoké a 300 ks zvěře mufloní. Po několika letech byly cílové stavy upraveny na 850 ks vysoké a 200 ks mufloní. Prvořadým úkolem po uzavření obory byla úprava poměru pohlaví a věkové struktury jelení zvěře. Původní zdejší zvěř, která byla uzavřena do obory, dosáhla velice rychle po dosažení optimálního věku medailových trofejí.

O vhodnosti záměru zřízení obory u divize Mimoň svědčí kvalita trofejí, které se po několika letech po zaplocení obory ulovily. Volné honitby: Ralsko Mladá Stará Boleslav Chlum Vlkava 21345 ha 4789 ha 1062 ha 958 ha 568 ha Reintrodukce zubra evropského (Bison bonasus) Obecné Zubr (Bison bonasus), někdy též zubr evropský či bizon evropský je zvíře z čeledi turovitých (Bovidae). Společně s bizonem americkým (B. bison) jsou jedinými dvěma žijícími zástupci rodu bizon (Bison). Zubr je menší než bizon. Samec je 290 cm dlouhý, váží 530 920 kg, kohoutková výška je 180 195 cm. Samice je téměř o polovinu menší, váží 320 540 kg. Zubr se vzhledově velmi podobá bizonovi. Má světle až tmavě hnědou srst. Líná na jaře. Zubr je největší volně žijící přežvýkavec v Evropě. Původ zubra Současné studie interpretují nálezy kostí těchto zvířat tak, že rod Bison pochází z jihovýchodní Asie. V průběhu pliocénu a pleistocénu byli zástupci tohoto rodu rozšířeni v mírném pásu Evropy a Asie a přecházeli přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky. První paleontologické nálezy pak pocházejí právě z pliocénu. Jedná se o druhy Probison dehmi pocházející z Indie a druh Protobison kushkunensis z Kavkazu. Postupně se vyvíjí dvě formy zubra: krátkorohý a později i dlouhorohý. V průběhu poslední doby ledové dochází v Evropě ke zmenšení tělesného rámce. Obecně se předpokládá, že B. bonasus vzniká právě v průběhu posledního glaciálu z původního druhu označovaného jako B. priscus. Historické rozšíření Podle tradičního modelu zahrnoval areál rozšíření zubra velkou část Evropy, včetně jižní Skandinávie, jižně od 60 s.š. a severu Iberského poloostrova. Na východě zasahovalo rozšíření k řece Volze, odtud dál po Kavkaz a pravděpodobně až k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Někteří autoři zahrnují do areálu rozšíření zubra také asijskou část dnešní ruské federace mezi 50 a 60 s.š. možná až po jezero Bajkal. Nejnovější vědecké studie posunují areál rozšíření zubra v období posledních osmi tisíc let, tedy nástupu zemědělství a rozmachu civilizace, více na východ kontinentu, především do střední a východní Evropy. V tomto období chyběl jak ve větší části jižní i západní Evropy, tak v jižním Švédsku. Záchrana zubra V době, kdy byli zubři vyhubeni ve volné přírodě, zůstalo naštěstí několik zvířat v zajetí, především v soukromých chovech v Anglii, Německu, Polsku a Švédsku. Ve dnech 25. - 26. srpna 1923 byla v Berlíně založena Mezinárodní společnost pro záchranu zubra. Ta shromáždila informace o posledních 54 jedincích (některé zdroje uvádějí 56 jedinců), kteří tehdy žili v zajetí. Řada zvířat však nebyla schopná chovu. Základem nížinné linie se tak stalo pouhých sedm zvířat, základem nížinně - kavkazské linie pak dvanáct zvířat. V r. 1932 byl vydán první registr chovných zvířat, který se později změnil v Plemennou knihu, která je nyní

vedena odborníky v polské Bělověži. Po zvýšení početního stavu zvířat v zajetí (v roce 1953 žilo na světě již 184 zubrů) se započaly snahy o reintrodukci. První reintrodukční projekt začal v polské Bělověži v letech 1952-1966. Podle posledních dostupných údajů žilo v roce 2010 na celém světě 4431 zubrů, z toho ve volné přírodě a v polodivokých chovech 2956 a v zajetí 1475. Potrava a nároky na prostředí Původním životním prostředím zubra jsou oblasti listnatých a smíšených lesů mírného pásu, dává přednost porostům s bohatým podrostem a mýtinami. Jejich adaptabilita je však mnohem větší. Mohou žít v otevřených lesostepích i v nepříliš strmých horských terénech. Na Kavkaze vystupují až do nadmořské výšky 2100 metrů nad mořem. Navíc praxe ukazuje, že těmto zvířatům nevadí ani poměrně fragmentovaná krajina. Například v Litvě se zubři běžně vyskytují v kulturní, mozaikovité krajině s lesy, loukami a zemědělsky obdělávanými plochami. Zubry neodrazují ani rozsáhlé smrkové monokultury. V běloruské části Bělověžského pralesa obývají zubři porosty s převahou jehličnanů. Na rozdíl od ostatních zástupců velkých turů se zubr nikdy nekoupe, s výjimkou překonávání vodních toků při migraci. Potrava a nároky na prostředí Základní potravu zubrů tvoří zhruba 50 druhů trav a bylin a 10 druhů stromů. Potrava zubrů se výrazně liší podle prostředí, kde se vyskytují. V polské části Bělověže obsahuje celkem 131 cévnatých rostlin. Z toho je 27 druhů stromů a keřů, 14 druhů trav a ostřic a 96 druhů dvouděložných bylin. Stromy a keře tvoří v celkové skladbě potravy 33 %, trávy a byliny 67 %. Jejich oblíbenou potravou jsou i žaludy, nejrůznější lesní plody, například ostružiny, a houby. V běloruské části Bělověžského pralesa je potravní nabídka pro zubry pestřejší, obsahuje 331 rostlinných druhů, nejvíce z nich byly zastoupené lipnicovité trávy. Rozšíření v Českých zemích Zubr evropský byl jedním z největších žijících zvířat, která žila na území dnešní České republiky. U nás vyhynul přibližně v polovině 18. století. Na jejich přítomnost na našem území dodnes odkazují místopisné názvy, jako obce Zubří, Zubrnice, vodní toky Zubřina, Zubřinka nebo erby některých šlechtických rodů. Zubry chová řada tuzemských zoologických zahrad, první čistokrevní zubři se objevili v 50. letech 20. století v Zoo Praha. Od 90. let 20. století se pak v České republice objevila řada soukromých chovů, z nichž mnohé později zanikly. Od roku 1997 propaguje ochranářská společnost Česká krajina návrat zubrů do volné přírody. Reintrodukce Zubra evropského (Bison bonasus) v podmínkách VLS ČR, s.p. V roce 2004 VLS ČR, s.p. začaly uvažovat s reintrodukcí zubra evropského do České republiky. Zubr je v současnosti chráněn mezinárodními úmluvami a jde o kriticky ohrožený druh. Během první světové války byl zubr téměř vyhuben, počty zubrů v oblasti Bělověže poklesly na 68 kusů. V roce 1919 byl zastřelen poslední volně žijící zubr. O záchranu chovu se zasloužilo několik žijících kusů v zoologických zahradách. Vzhledem k tomu, že v naší republice byl donedávna zubr chován pouze v několika zoologických zahradách a ve dvou chovech na omezené ploše, neměli jsme žádné zkušenosti s chovem této zvěře a chováním zubrů ve volnosti. Abychom rozšířili své znalosti z odborné literatury, navštívili jsme během několika let chovy zubrů na Slovensku, v Bulharsku, v Polsku a Německu. V některých státech Evropy je v posledních letech novým hitem návrat zubrů do volné krajiny. O opětovný návrat tohoto druhu se snaží v Litvě, Rumunsku, Rusku,

Nizozemsku, Francii, Německu, na Ukrajině a v dalších zemích. Bohaté zkušenosti s chovem zubrů ve volnosti mají kolegové lesníci v Polsku. Největší populace této zvěře na světě přebývá v oblasti Bělověžského národního parku. Zde je ve volnu chováno cca 500 kusů zubra evropského. Jedná se o formu nížinnou, bělověžskou. Na tento chov navazuje obdobný chov v Bělorusku, kde se vyskytuje přibližně 400 kusů volně žijících zubrů. Evidence chovných zvířat zubra evropského je vedena v Mezinárodní plemenné knize zubra evropského (European Bison Pedigree Book, EBPB). V této knize je uvedeno pod pořadovým číslem, jménem chovné stanice, pohlavím, jménem chovaného zvířete, datem narození, uvedením otce a matky a údajích o majiteli každé chované zvíře, u kterého lze tyto údaje identifikovat. Každému chovu jsou přidělena dvě počáteční písmena k označení. Pro chov VLS ČR, s.p. v oboře Židlov jsme obdrželi písmena JE. Jako jedna z nejvhodnějších lokalit pro návrat zubra byla vybrána obora Židlov u divize Mimoň. V roce 2010 jsme začali jednat s polskou stranou o sestavení základního stáda a prodeji do honitby vojenských lesů. Současně probíhala jednání k povolení chovu a dovozu zubra s MŽP a MZe. 19.10.2010 bylo vydáno rozhodnutím MŽP povolení k dovozu zubra v počtu pěti kusů. 15.1.2011 byla z Polska dovezena ve večerních hodinách chovná skupina zubrů. Chovné stádo tvořil jeden býk a čtyři krávy. Býk byl ve věku čtyř let, jedna kráva byla sedmiletá, jedna šestiletá, další čtyřletá a nejmladší byla dvouletá. Z důvodu nepříbuzenské plemenitby byl býk zakoupen z generačního chovu v Kampinovském národním parku a krávy byly odchyceny z volné přírody v Bělověžském národním parku. Býk se jmenuje Porto, krávy jsou pojmenovány Karvina, Kartinka, Kasztelanka a Kahunka. Všechny přivezené kusy byly umístěny do aklimatizační obůrky v oboře Židlov. Dovezené kusy prošly povinným veterinárním vyšetřením na tuberkulózu, leukémii, brucelózu a vyšetření na nemoc modrého jazyka. Přivezená zvěř se po zdravotní a kondiční stránce jevila dobře a velice rychle se v připravené obůrce aklimatizovala. Původní myšlenku, kdy dovezená zvěř měla strávit v připravené obůrce pouze několik týdnů, jsme museli vzhledem k veterinárnímu vyšetření a následnému podávání medikamentů poněkud poopravit. Nakonec strávila zvěř v aklimatizační obůrce více než rok. Do obory byla zvěř vypuštěna 8.4.2012 za značného zájmu médií. Během pobytu v aklimatizaci se tři starší krávy otelily. 15.6.2011 přivedla na svět kráva Karvina tele, které bylo pojmenováno Jetelinka, 14.7. se otelila Kasztelanka. Tele dostalo jméno Jesenka. První býček se v Mimoni narodil 18.7. a získal jméno Jenda. Matkou se stala kráva Kartinka. Narozená telata nejsou příbuzensky propojená se současným býkem v chovné skupině, neboť krávy byly oplodněny v jejich původní domovině. Po vypuštění do obory Židlov se zubři velice rychle přizpůsobili novému prostředí. Proti původním předpokladům, kdy jsme očekávali omezený pohyb na menším území, se zubři začali velice rychle a často pohybovat na větším území. V současné době se stádo zubrů pohybuje cca na 1000 ha uvnitř obory. Zubři nejeví žádné známky agresivity. Původní částečná plachost zvěře se po dobu více než ročního pobytu v aklimatizaci vytratila. Zubři přivykli přítomnosti člověka, což nepovažujeme za ideální. Našim prvořadým úkolem je alespoň částečné obnovení přirozené plachosti zvěře. Vypuštěná zvěř je ve výborné kondici a je znát, že zvolená lokalita chovu zubrů vyhovuje. Po dobu pobytu v aklimatizační oboře byla zvěř krmena senem, senáží, dužnatým krmivem a pár týdnů byla předkládána šrotovaná směs kukuřice a ovsa. V roce 2012 se 22.8. narodil mladý býček a 25.11. se narodila další malá kráva. Narození telat v roce 2012 potvrdilo plodnost býka Porta. Problémem některých býků je v současnosti zánětlivé onemocnění prepuciálního vaku, které způsobuje neplodnost

postižených jedinců. Z tohoto onemocnění jsme měli zpočátku mírnou obavu, neboť se občas u býků v Polsku vyskytuje. Narozením loňských telat se tato obava vyvrátila. V letošním roce se narodila další 3 telata. Do budoucna je počítáno v oboře Židlov s chovem zubrů v počtu cca 25 30 kusů. K dnešnímu dni je v oboře chováno 13 kusů zubra evropského. VLS ČR, s.p. připravují další projekty vypouštění zubrů do volných honiteb v České republice. Jde pouze o honitby v majetku VLS ČR, s.p. V současné době vedeme jednání k vypuštění zubra v oblasti Doupovských hor u divize Karlovy Vary. Především současný Vojenský výcvikový prostor Hradiště považujeme z hlediska budoucího vypouštění zubra do volné přírody za ideální prostředí.

Myslivost na lesní správě Česká Lípa, Lesy České republiky, s.p., obora Vřísek, chov kozy bezoárové (Capra aegagrus ) Ladislav Masopust, Dis., Lesy ČR, s.p. obora Vřísek Honitby na LS Česká Lípa Lesy České republiky, s.p. vlastní na lesní správě Česká Lípa 19 honiteb volných a 1 oboru. Z toho pronajímají 17 volných honiteb: Obrok, Skalka, Okřešice, Nový Oldřichov, Slunečná, Lasvice, Radvanec, Ortel, Valtinov, Mařenice, Petrovice, Krompach, Naděje, Luž, Kněžice, Provodín a Svor. Ve vlastní režii spravují oboru Vřísek a volné honitby Karlovku a Vlhošť- Blíževedly. Celková výměra 17 pronajatých honiteb LČR na LS Česká Lípa činí 18 378 ha. Největší honitby jsou honitby: Svor (1999 ha) a Naděje (1913 ha). Opakem jsou honitby Provodín (574 ha) a Okřešice (592 ha). Tabulka: odlov/úhyn 2012 Škody způsobené zvěří Druhy uplatňovaných škod dle vyhlášky č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích: 8 - zničení porostu např. vyrytí nově vysázené kultury od černé zvěře 9 - snížení přírůstu porostu okus 11 - snížení kvality porostu loupání, ohryz Dle vyhlášky č. 101/1996 Sb. o opatřeních k ochraně lesa 5 je vlastník lesa povinen ochraňovat ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1% výměry lesa vlastníka v honitbě.

Lesní správa Česká Lípa tento požadavek naplňuje již při stavbě oplocenek mladých lesních porostů (MLP). 2010 2011 2012 Oplocování MLP 991 255 Kč 608 687 Kč 935 902 Kč Ochrana MLPnátěr, postřik 955 988 Kč 1 278 818 Kč 1 525 953 Kč Ostatní nátěr kmenů repelenty, vyvětvování, 315 688 Kč 106 975 Kč 21 648 Kč Celkem 2 262 931 Kč 1 994 480 Kč 2 483 503 Kč Tabulka: Náklady na ochranu proti zvěři na LS Česká Lípa 2010 2011 2012 Zničení porostu 13 197 Kč 5 903 Kč 23 607 Kč Snížení přírůstu okus Snížení kvalityloupání, ohryz 44 207 Kč 57 524 Kč 50 523 Kč 38 852 Kč 66 568 Kč 62 619 Kč Celkem 96 256 Kč 129 995 Kč 136 749 Kč Tabulka: Uplatňované škody způsobené zvěří na LS Česká Lípa Na spravovaných státních lesních pozemcích je požadováno udržování stavů zvěře v množství neškodící přírodnímu prostředí, včetně lesních porostů. Obora Vřísek, chov kozy bezoárové (Capra aegagrus ) Obora Vřísek je jedna z nejstarších obor v ČR. První zmínky o oboře jsou již v 16. stol. a to v roce 1570. Výměra obory dříve činila 40 ha, dnes 139 ha. V minulosti byla chována zvěř dančí, černá a zvěř jelena dybowského.v současnosti zvěř mufloní (normovaných 139 ks) a koza bezoárová (normovaných 40 ks). Lesy České republiky, s.p., realizují na území ČR samostatně nebo ve spolupráci s jinými subjekty několik záchranných programů na podporu biodiverzity živočichů. Jde např. o oborní chovy bílého jelena a kozy bezoárové, reintrodukce sokola stěhovavého, orla skalního, tetřeva hlušce či tetřívka obecného.

Koza bezoárová (Capra aegagrus) je chována v oboře Vřísek, organizačně spadající pod Lesní správu Česká Lípa. Foto: zámeček Vřísek Historie kozy bezoárové První pokusy o introdukci kozy bezoárové na území pozdějšího Československa byly v roce 1903. V roce 1918 bylo evidováno 85 kusů, období druhé světové války však přečkalo pouze 5 samic. V roce 1953 došlo k vysazení kozy bezoárové do obory Pálava. Do obory Vřísek byla v letech 1994 až 1996 přemístěna unikátní populace kozy bezoárové z Pálavy. Celkem bylo přivezeno 14 kusů. Populace ve Vřísku je nejseverněji položená populace kozy bezoárové. Do ZOO Liberec a Plzeň bylo umístěno celkem 12 jedinců. Výzkum a péče kozy bezoárové Celá populace kozy bezoárové z obory Vřísek je očíslována ušními známkami. Biologické vzorky pro molekulárně-genetické analýzy a vyšetření zdravotního stavu jsou odebrány od všech jedinců. Pořízena kompletní fotodokumentace do osobních karet jedinců. Měřeny šířky pánve u koz a délky rohů u obou pohlaví. Zjišťován věk u obou pohlaví. Kontrola zdravotního stavu a ozdravný program. Péče a chov kozy bezoárové na Vřísku od roku 2010 Nadále pokračuje každoroční označování přírůstku ušními značkami a odebírání biologických vzorků pro DNA analýzy. U všech jedinců je odebírána krev ( barva ) a trus pro následná veterinární vyšetření. Důvodem byl pravidelný monitoring zdravotního stavu jedinců, jelikož

se přistoupilo k ozdravování populace ve spolupráci s prof. RNDr. Jiřím Lamkou, CSc. Zpočátku řešení projektu totiž došlo k několika úhynům, přičemž byla pitvou opakovaně prokázána silná až velmi silná infekce parazitů s dominancí plicnivky Muellerius capillaris v kombinaci s průkazem bakterií rodu Clostridium. Z těchto důvodů byl nastaven program veterinární péče, který spočívá v pravidelném ošetření všech kusů 3x ročně. Důležitou roli v managementu záchranného chovu kozy bezoárové v oboře Vřísek hrají také tzv. porodny. Porodny Porodnu představuje vyplocená část obory se skálou a jeskyněmi dlouhými až 20 m. Zde mají těžké kozy vhodnější podmínky pro kladení a odchovávání kůzlat při nepříznivých klimatických podmínkách, jsou pod zvýšenou kontrolou při případných porodních komplikacích a zároveň je výrazně omezeno riziko poranění nebo usmrcení kůzlat predátory a pádem ze skal. Jak jsme zmínili již dříve, jeví se 15 cm šířka pánve jako kritická pro normální průběh porodu. Na rozmnožování a především vitalitu kůzlete po narození má však také pozitivní vliv zavedení selenu i dalších vitamino-minerálních doplňků a naopak negativně může působit úzká příbuzenská plemenitba. Kůzlata Narozená kůzlata v roce: 2010 5 kůzlat 2011 5 kůzlat 2012 10 kůzlat 2013 8 kůzlat Zásadní informací je fakt, že se v oboře Vřísek podařilo k březnu 2013 dosáhnout normovaných stavů kozy bezoárové, které činí 40ks. Foto: kozy v oboře Vřísek

Foto: evidenční karty

Laboratorní stanovení a vizuální odhad věku ulovené srnčí zvěře Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D., soudní znalec oboru Lesní hospodářství odvětví Myslivost Příspěvek tematicky navazuje na celkový přehled možností laboratorního stanovení věku různých druhů zvěře, jež zazněl na Myslivecké konferenci v Liberci v roce 2012. Nyní je pozornost zaměřena výlučně na zvěř srnčí. Stále platí: pokud hovoříme o laboratorně zjišťovaném věku, potom pochopitelně nemůže jít o zvěř živou. Našim cílem je konfrontace přesného věku stanoveného pomocí studia vrstev sekundárního cementu oproti vizuálnímu posouzení opotřebení (abrazi) chrupu. Tedy chceme se v hlavní části příspěvku zaměřit na znaky, hovořící nejlépe pro určitý konkrétní odhad věku. A opačně: musíme upozornit na znaky, v literatuře třeba i tradičně vyzdvihované, jež se ovšem nakonec ukazují k odhadu problematickými resp. nespolehlivými. Závěr našeho příspěvku je věnován souhrnu optimálního postupu pro rychlý a přitom co nejpřesnější odhad věku. K tomu by ostatně měl přistoupit každý lovec co nejdříve. Nelze jinak než narazit i na palčivou a často kladenou otázku, zda je odhad věku uloveného kusu vůbec k něčemu, když život danému jedinci vrátit nelze. I nyní takový dotaz zazněl. Nejlepší odpovědí ovšem pochopitelně je nejprve protiotázka, zda onen lovec chtěl ve svém životě ulovit jediný kus srnčí zvěře anebo, zda se bude věnovat lovu i nadále. Pokud totiž platí druhá varianta, což je běžné, potom má i jen čistě z pohledu lovce smysl stát o zpětnou vazbu a poučit se z případných vlastních chyb. Proto se má lovec snažit fundovaně odhadnout věk sám ihned po lovu, kdy u něj přetrvává nejvíce vjemů z okamžiků těsně před výstřelem ještě si jasně uvědomuje, co jej přivedlo k přesvědčení o stáří kusu a adekvátnosti lovu. Stesky mysl. hospodářů: že by nebyl splněn plán lovu jsou u trofejové zvěře zcela nesmyslné. Na první lovecké vycházce mohou být bez rizika uloveny pouze kusy, u nichž je vývoj trofeje markantně několik let pozadu oproti standardu danému kritériem chovnosti. Např. špičák ve třech či čtyřech letech. Takové srnce lze nalézt v každé honitbě, byť se myslivci snaží v obhajobě vlastního mizerného lovu chovného kusu tvrdit něco jiného. Jinak se vždy držíme zásady řádného, opakovaného, obeznání kusu a koneckonců nezřídka od lovu upustíme a hledáme dál. Kdo tráví v honitbě dostatek času, je úspěšný. Definovat (ať již stanovit přesně laboratorně nebo jen odhadovat) věk má samozřejmě smysl i na každoročních chovatelských přehlídkách trofejí. Jednak by měl být odhad objektivní od nezainteresovaných členů hodnotitelské komise a především nám všem přece má jít o znalost něčeho, co bychom nazvali průměrná trofejová kvalita kusů vztažená ke konkrétním rokům věku. Jedině na základě takového vyhodnocení mají vznikat kritéria chovnosti. Ze všech výše naznačených důvodů musíme zpětnou vazbu odhadu a stanovení věku ulovené srnčí zvěře považovat za nepostradatelnou. Vlastní konferenční příspěvek lze rozdělit na tři části: A/ průřezový literární přehled B/ metodika laboratorního stanovení věku u srnčí zvěře, včetně hodnocení úspěšnosti vizuálních odhadů vůči skutečnosti C/ stanovení optimálního postupu při odhadu věku ulovené zvěře detailní rozbor znaků opotřebení na konkrétních zubech

Ad A/ Česká a zahraniční literatura věnovaná odhadům věku ulovené srnčí zvěře Postupujeme chronologicky a tak nejprve demonstrujeme zdařilé kresby opotřebení zubů P2, P3 a M1 ve známé staré knižní publikaci Dr. Komárka (1931). S kresbami lze naprosto souhlasit, jediným našim doporučením je rozšířit pozornost na celou řadu premolárů a molárů, zejména využívat též znaků na úplném konci chrupu, tj. na trojdílné M3 stoličce. Další ukázky pocházejí z neméně známé knihy Ing. Sekery (1943) tam se již jedná o dobrou fotodokumentaci. Větší pozornost věnujeme publikacím německých autorů a to zejména dvěma. Tím prvním je Raesfeld. Zde je na místě krátké vysvětlení: Ferdinand von Raesfeld, celým jménem Ferdinand-August Albert Maria von Raesfeld, se narodil již roku 1855 v Dorstenu (Severní Porýní-Vestfálsko) a zemřel r. 1929 v Bavorsku. Byl skutečným nestorem německy psané odborné knižní myslivecké literatury. Již v roce 1898 vyšla jeho první monografie věnovaná jelení zvěři a v roce 1905 zvěři srnčí. Práce to byly natolik dobré, že neváhala celá plejáda výborných německých vědců z nich vycházet, stále je doplňovat a přepracovávat podle přibývajících odborných informací. Nám v přednášce posloužily ukázky ze 7. přepracovaného vydání z roku 1970 (autoři úprav: Gerd von Lettow-Vorbeck a prof. Walter Rieck). Zvláště podstatným pro správné chápání souvislostí obrusu zubů se jeví schematický průřez stoličkou, ukázky a slovní popis částí pozorovatelných abrazních vzorců. Není podivné, že opět jen zubů P2, P3 a M1, když výše citovaný Komárek na Raesfeldovu práci opakovaně odkazoval. Druhou, podle našeho názoru také výjimečnou, německou prací je monografie manželů A. a J. von Bayern. Vévoda bavorský, Albrecht von Bayern, a jeho žena Jenke spolu s větším počtem odborníků nám v ní zpřístupňují množství poznatků biologie srnčí zvěře z jimi léta obhospodařované horské honitby v rakouském Štýrsku (ač sami tedy jsou Němci). Zde měli mimo jiné oplocenou část lesa, srnčí obůrku o velikosti asi 70 ha, zvěř značili ušními známkami od srnčete ve statisticky významných souborech a znali tak po ulovení nezpochybnitelně dosažený věk daných kusů. Počty zkoumání jsou úžasných rozměrů, např. jen značených kusů bylo přes 300. Závěry ze srovnávání obrusů chrupu dokládají objektivně danou obtížnost jednoznačného -ve smyslu správného- odhadu věku. Kniha manželů von Bayern vyšla poprvé v roce 1975, naše ukázky byly z 3. vydání, r. 1981. Opět jde o literaturu považovanou v Německu za základ mysliveckého poznání. Ve vztahu k tématu naší přednášky se dá potom také konstatovat, že citované německé údaje jsou v ostrém protikladu s domněnkami našich tzv. odborníků na srnčí zvěř, tedy těch z posledních let, ohledně snadnosti odhadu věku, respektive hovořících o úspěšném odhadu věku - nad 90%. Tyto žvásty se objevily opět i v letošním roce v časopise Myslivost a zřejmě bude žádoucí na ně již kriticky zareagovat. Ad B/ Metodika laboratorního stanovení věku srnčí zvěře a úspěšnost odhadů Jediným skutečně využitelným laboratorním postupem je Mitchellova metoda aplikovaná na větší počet zubů konkrétně M1, M2, M3 a P3. Nejlépe oboustranně, zpracovávat 6-8 zubů. (Eidmannova metoda spočívající ve studiu vrstev sekundárního dentinu uvnitř zubní pulpy řezáků I1 (příp. I2) je obtížnější jednak skrze malý rozměr korunek řezáků a také všeobecně jsou při ní dosahované horší výsledky co do spolehlivosti.) I při Mitchellově metodě ovšem nelze vůbec hovořit o použití každým myslivcem, který by si obstaral řezný či brusný nástroj a nějakou lupu. Je zde řada technických překážek, s nimiž si poradí pouze specializovaná laboratoř, zejména: potřeba tvorby velmi tenkých řezů; znalosti a

zkušenosti s histologickým zvýrazněním vrstev sekundárního cementu (pozn.: zde skutečně cementu a nikoliv dentinu) a případná softwarová analýza obrazu. Ptáte se: Nač tedy je laboratorní stanovení, když je komplikované? Odpověď: Komplikované to je pro běžného myslivce a nikdo netvrdí, aby se všechny čelisti řezaly, potažmo aby se věk vždy stanovoval laboratorně. Laboratorní stanovení je třeba vnímat jako nástroj pro tyto situace: 1/ volně žijící zvěř nebyla značena žádnými ušními známkami, věk tedy bezpečně neznáme, ale přitom si konečně chceme provést prověření u většího počtu kusů čelistí a udělat nějakou vzorovou srovnávací sadu čelistí, např. pro ChPT či pro výuku adeptů myslivosti, byť budeme stále mít na paměti možnost odchylek v opotřebení chrupu dvou stejně starých kusů. Tedy nejde a při odhadu ani nemůže jít o záležitost absolutní. 2/ nastala konkrétní situace rozporu v odhadu věku, kdy je z nejrůznějších příčin (nejčastěji pochopitelně červený bod na ChPT), potřeba vynést konečný verdikt. Chcete-li, i v podobě cenově dostupného úředního znaleckého posudku, který musí být respektován. Ukázka viz Příloha obr. č. 1. V minulosti se laboratornímu stanovení věku srnčí zvěře věnovalo mnoho autorů. Nejpodstatnějším zjištěním pro nás nyní patrně je souhlasný průkaz dosti početných chyb na ChPT. Tak Hell, Herz a Ginter (1973) uvádějí ze Slovenska shodu mezi lab. stanovením a odhadem 52,9 % a to je současně mezi mnoha autory z různých zemí i jedno z nejvyšších čísel. Poloviční úspěšnost v odhadu přiznává zkušeným hodnotitelům i Kurt Menzel (2009) v Německu, kdy k průzkumu použil 126 čelistí značených srnců (tudíž jakékoliv pochybení v lab. zpracování bylo vyloučeno). Jiní autoři vyhodnocují úspěšnost odhadu nižší, nezřídka pouze kolem 40%, čili 60% špatně odhadnutých! To mnohého myslivce překvapí, zvláště když výsledek méně než poloviny správných odhadů vzejde ze souboru, z nějž nebyli vyřazeni ročci. Ovšem i v této kategorii paradoxně stále vznikají chyby. V přednášce se věnujeme hlavní příčině: zcela mylnému přesvědčení o nutnosti existence oboustranné chrupavčité spony ohraničující kost klínovou na spodině lebky. (Po preparaci dvě viditelná přerušení.) Skutečnost je přitom taková, že spoj zadní, tj. blíže týlnímu otvoru - na přechodu kosti klínové v kost lebeční, je osifikován pravidelně do 14-ti měsíců stáří. Tedy ročci lovení od druhé poloviny července jej mají standardně plně osifikovaný! Často jsou však skrze tento znak chybně řazeni již do srnců dvouletých. Hodnotitelé totiž porušují hned první pravidlo odhadu: vždy se nejprve seznamuji s datem ulovení kusu. Osifikace předního spoje, tj. mezi oběma částmi kostí klínových, vykazuje velký rozptyl a není k odhadu téměř využitelná. Maximálně, abychom se při plné osifikaci tohoto spoje přiklonili k závěru pět let a starší. Tím se ovšem dostáváme ke zjištění, že vžité okamžité obracení lebek při hodnocení věku, je téměř zbytečností. Ad C/ Stanovení optimálního postupu při odhadu věku ulovené srnčí zvěře Jak je uvedeno výše, nejprve má být zjištěno datum ulovení kusu. Nezbytným je tento požadavek při očekávaném věku do tří roků včetně. Dále si všímáme všech anomálií: - absence některého zubu - rozdílný obrus chrupu v obou polovinách čelisti

- atypický tvar či postavení některého zubu (často např. výrazně nižší umístění P3 oproti linii celé řady ostatních zubů) Řezákový oblouk (řezáky I1-I3 a také morfologicky přiřazený špičák C) nebereme u srnčí zvěře vůbec v potaz. Je mnohonásobně doložena obrovská individuální variabilita v opotřebení. Zásadně si však všímáme celé řady zubů P1-M3 a to nejen pokud jde o abrazní obrazce (pohled shora), ale též snižující se výšky korunek zubů (pohled boční) meziroční posun je patrný pouhým okem. Stručný popis změn s několika ukázkami: 1 rok Při pozorovatelné výměně mléčných předstoliček za trvalé na počátku doby lovu je odhad samozřejmě jednoznačný. Dál bychom ovšem měli znát standardní možnosti obrusu do konce doby lovu, tedy do 30.9. Vůbec bychom neměli spekulovat nad stavem stoličky M1, ale rovnou se zaměřit na P2, P3 a M3, tedy zuby svým růstem nejpozdnější. Vždyť dorůstají až ve 12-ti měsících, tedy i při uvažovaném časovém rozptylu kladení srnčat můžeme říkat: dorůstají v průběhu června. Obrus (= minimální) na těchto zubech v následujících třech měsících má jistě vyšší výpovědní hodnotu, než kdybychom se zabývali obrusem stoličky M1, která vyrostla jako první ze zubů trvalých již ve čtyřech měsících věku srnčete. Na zubech P2, P3 by mělo až do konce září vzniknout opotřebení pouze na úrovni obrusu skloviny. Stolička M3 nám poslouží zvláště u úlovků zářijových: o ročka jde tehdy, když druhý sloupek M3 nedisponuje na vnitřním (blíže jazyku) vrcholu žádným obrusem hrany přivrácené k sloupku poslednímu, třetímu. Viz Příloha - obr. č. 2. 2 a 3 roky Pro tento věk (potažmo také pro předchozí zářijový úlovek ročka) je opravdu velkým pomocníkem vzorkovnice čelistí vytvořená tak, že máme: 1 rok: září 2 roky: květen, září 3 roky: květen, září. Tedy pět čelistí. Jistě, můžeme pozorovat cca 4 měsíční posun v obrusu u dvouletého srnce po dobu lovu (a totéž u tříletého), ale výhodnější pro nás bude dát si těsně pod sebe dvě čelisti květnové, tedy 2 roky květen a 3 roky květen. Viz. Příloha - obr. č. 3. Obdobně bychom mohli postupovat u obou zářijových úlovků. Najednou se jeví rozdíly mnohem výraznější a na týchž zubech P2, P3 a M3 vidíme podstatné změny.

4 roky a 5 let Již nemusíme rozlišovat dobu lovu. Celková délka funkčnosti všech zubů a zejména individuální rozptyl zubní abraze zcela smazaly rozdíly v době lovu, ke kterým jsme přihlíželi u srnců do věku tří let. Teprve nyní přichází plné uplatnění M1 stoličky pro odhad věku. Typickým jevem je +- vyrovnání výšky vnitřní (jazykové) a vnější (lícní) poloviny zubu, takže už na nás při bočním pohledu nesvítí bílé vyvýšení vnitřní části zubu srnců tříletých. Jazyková i lícní polovina zubu je u čtyřletých srnců stále rozdělena výraznou podélnou rýhou v prvním i druhém sloupku. U pětiletých srnců v prvním sloupku z této rýhy zbývá minimum nebo vůbec nic. Je velmi užitečné srovnat bočním pohledem výšku korunek celé řady zubů srnců tříletých, čtyřletých a pětiletých. Literatura: 1. Bayern A., Bayern J.: Über Rehe in einem Steierischen Gebirgsrevier. 3.unveränderte Auflage, BLV Verlagsgesellschaft München, Wien, Zürich, 1981, 245 S. 2. Hell P., Herz J., Ginter F., 1973: Určovanie veku srnčej zveri podľa anúl v zubnom cemente. Poľovnícky zborník (Folia venatoria), III, s. 55-70. 3. Komárek J.: Jak určím stáří srnce. O odstřelu srnců vůbec. Česká grafická Unie (vlast. nákl.), Praha, 1931, 42 s. + Tab. I-IV. 4. Menzel K.: Chov a lov srnčí zvěře. Vyd. Víkend, Praha, 2009, 133 s. 5. Raesfeld F. (bearb. G. v. Lettow-Vorbeck und W. Rieck): Das Rehwild. 7.neubearbeite Auflage, Verlag Paul Parey, Hamburg und Berlin, 1970, 333 S. 6. Sekera J.: Posuzování věku naší lovné zvěře. Nakl. Jaroslav Tožička, Praha, 1943, 123 s. Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D. Služby pro myslivost a lesnictví Na Střezině 1111/18 500 03 Hradec Králové tel.: 608 701 116, 732 567 818 badr.vladimir@seznam.cz IČ: 87787610 DIČ: CZ 7202244027

Příloha: Obr. č. 1. Vzor znaleckého posudku s laboratorním stanovením věku srnce Laboratorní stanovení věku ulovené zvěře SRNEC Skutečný věk: 4 roky Honitba: Bodová hodnota: 109,6 b. CIC Lovec: Datum ulovení: 6.8. 2011 Předložený materiál: trofej včetně spodní čelisti dle fotodokumentace Metodika: Výsledek: Mitchellova metoda, průřez zuby P3, M1-M3 (oboustranně = 8 zubů) Znalecká doložka: Znalecký posudek jsem podal jako znalec, jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2011, č. Spr 3394/2011 pro obor lesní hospodářství, odvětví myslivost. Znalecký úkon je zapsán pod poř.č.2/2012 znaleckého deníku. Znalečné a náhradu nákladů účtuji podle připojené likvidace na základě dokladu č. 20120102. Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D. doktor vědního oboru Myslivost

V Hradci Králové dne 10.3.2012 Příloha: Obr. č. 2.: Srnec, věk 1 rok, měsíc lovu září Příloha: Obr. č. 3.: Srnci ve věku 2 a 3 roky, shodný měsíc lovu květen

Farmové chovy jelenovitých Ing. Václav Pařízek, president AFCHJ ČR Vztah člověka a jelena se začal utvářet v dávné minulosti. Různé druhy jelenů byly rozšířeny na rozsáhlém území od severní Afriky na daleký sever Evropy i Asie, stejně tak od západu na dálný východ, v Severní i části Jižní Ameriky a na řadě jihoasijských ostrovů. Všude byli našimi předky loveni a jelení maso tvořilo významnou součást potravy rozšiřující se lidské populace. Před 10 000 lety vzniklo zemědělství, lidé se začali usazovat a pěstovat rostliny a chovat zvířata. Jeden druh z čeledi jelenovitých -sob polární- byl domestikován a stal se nezbytným pro život řady národů severní Evropy a Asie. Před více než 1000 let začal chov jelenů v ohrazených prostorách v Číně a jeho produkty jsou součástí východoasijské medicíny a výživy. Římané rozšířili chov daňků do celé Evropy a v Anglii existovaly ve středověku četné chovy jelenů a daňků v kamenných ohradách, kde byla zvěř krmena a sloužila jako zásobárna masa pro časy nouze. Chov jelenů v ohradách pokračoval i s rozvojem lidské civilizace, ale dostával jiný charakter. Volně žijících jelenů ubývalo a jejich lov se stal privilegií šlechty a králů. Také potraviny, včetně masa byly zajišťovány hlavně zemědělskou činností. Vznikaly obory, které sloužily více pro zábavu a reprezentaci než jako zdroj masa. Profesně i kulturně se začala formovat myslivost Moderní farmové chovy ve světě Chov jelenů pro jiné účely než myslivost, měl své příčiny. Před 170 lety si dovezli angličtí osadníci ze své domoviny na Nový Zéland různé druhy zvířat a také jeleny. Ti zde našli velice příznivé podmínky, jejich stavy rychle narůstaly a začaly ničit unikátní přírodu. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k jejich intenzivnímu lovu a také k odchytu živých zvířat a k zakládání prvních farem jelenovitých. K velkému rozvoji farmových chovů napomohl zvýšený zájem o maso a také nutné změny v činnosti tamních farmářů. S rozvojem chemie ztratil svět zájem o ovčí vlnu, která byla hlavním zdrojem dosavadních příjmů farmářů ale na druhé straně Korea a Čína se začala zajímat o nezralé paroží jelenů - panty za výhodné ceny. Asijský trh je obrovský a velký zájem o panty navodil doslova raketový rozvoj jeleních farem. Od roku 1986, kdy bylo na Novém Zélandě chováno 400 000 jelenů, stoupl jejich počet během deseti let až na 2 miliony. Od té doby stavy poněkud klesly, ale stále jsou přes 1 milion ks. V Evropě začaly vznikat první jelení farmy v 70. letech ve Velké Británii a dančí v Německu. Také zde byly hlavní důvody změny v zemědělství. Vznikla nadprodukce obilí, začala se snižovat plocha orné půdy a naopak zvyšovat plocha trvalých travních porostů. Chov klasických druhů hospodářských zvířat je náročný na stavby a lidskou práci a proto faremní chov jelenů zaujal farmáře a začal jejich rozvoj. Významným důvodem byly i změny v lidské výživě. Maso s vyšším obsahem tuku a cholesterolu začalo negativně ovlivňovat zdraví lidské populace /obezita, choroby srdce aj./. Zvýšila se poptávka po zdravých potravinách a to maso mladých kusů jelenů splňuje dieteticky i složením /méně tuku i cholesterolu/. Dnes je v Evropě cca 10 000 farem /300 000 ks/, nejvíce v Německu a Rakousku. Stejné faktory ovlivnily rozvoj farem jelenovitých i v USA /250 000 ks/ a Austrálii /200 000 ks/. Farmové chovy jelenovitých v ČR U nás začal farmový chov jelenovitých v 80. letech vybudováním čtyř experimentálních chovů jelenů v Lučanech n/n. a Vimperku a daňků v Čejči a Sedmihorkách. Zde byla ověřována tato "nová" chovatelská činnost v podmínkách ČR pracovníky VÚŽV v Praze-Uhřiněvsi. Od počátku vedl tyto práce Prof. Ing. Luděk Bartoš DrSc., světově uznávaný odborník na jeleny a etologii zvířat. O výsledky z tohoto výzkumu byl velký zájem mezi zemědělci, myslivci i z řad potencionálních zájemců o tento chov. Z tohoto důvodu byla 25. května 1992 založena v Čejči Asociace farmových chovů jelenovitých ČSFR a po rozpadu federace se změnila na AFCHJ ČR. Začaly vznikat první farmy ale s poměrně velkými problémy, protože u tohoto nového chovatelského oboru nebyla žádná legislativa. Přelom nastal v roce 1999, kdy byla novelou veterinárního zákona farmově

chovaná zvěř zařazena mezi hospodářská zvířata a schválen "Řád farmových chovů jelenovitých AFCHJ". Další zásadní zákony vztahující se na farmové chovy jsou zákon plemenářský a zákon na ochranu zvířat proti týrání s příslušnými vyhláškami. Zdá se nepochopitelné, že trvalo 20 let, než měli naši chovatelé alespoň z části srovnatelné podmínky jako jejich kolegové v zemích EU. Významnou pomocí AFCHJ byla spolupráce právě se zahraničními farmáři, vzájemné návštěvy i výměna informací. Tato spolupráce vyústila v roce 1998 přijetím do Evropské asociace farmových chovů jelenovitých FEDFA /jako první z postkomunistických zemí/. V ČR se uskutečnily již dvě zasedání této organizace a naši zástupci zde aktivně pracují. V současné době ing. Radim Kotrba Ph.D. zastává funkci presidenta FEDFA. V roce 2010 začala AFCHJ spolupracovat s Asociací soukromého zemědělství ČR, kde získala významnou pomoc při řešení zejména legislativních problémů. Farmové chovy jelenovitých i ostatních druhů zvěře/muflon, divoké prase/ se staly součástí diversifikovaného zemědělství, venkovské aktivity, agroturistiky i producentem kvalitního masa. Již 650 zájemců si zažádalo o registraci pro tyto chovy v Centrální evidenci Mze ČR. Celkový vývoj farmových chovů v posledních letech uvádí připojená tabulka.

Vážené dámy, vážení pánové myslivci, vážení hosté a účastníci Krajské myslivecké konference, v závěru této konference bych chtěl poděkovat Krajskému úřadu Libereckého kraje za pověření a dání důvěry k organizaci myslivecké konference. Zajištění a organizaci celé konference předcházela několikaměsíční příprava spojená se zajištěním přednášejících, jakož i zajištění toho správného místa, zde ve Skalici v Hostinci U Slunce. Velké poděkování patří ing. Janu Matoušovi z Krajského úřadu LK, jednatelce OMS Česká Lípa Marii Vodseďálkové, předsedovi Myslivecké komise v České Lípě Jaroslavu Tatarkovičovi. Nelze neuvést vynikající spolupráci s náměstkem Krajského úřadu LK Josefem Jadrným a ing. Karlem Popem. Mám plně za to, že konference splnila účel, pro který byla pořádána, s jednotlivými přednáškami na vysoké profesionální úrovni, jak v tomto sborníku uvedeno. Pokud se týká účasti na této konferenci tak, kdo měl zájem, se pochopitelně dostavil. Mrzí mne, že kolegové z OMS Liberec a OMS Semily neměli z myslivecké rady nikoho v zastoupení. Nelze opomenout, že ČMMJ počátkem tohoto roku na aktivu předsedů OMSů předložila jakýsi návrh na slučování OMSů do krajských měst a nyní vidíme, co by to asi přineslo??? Myslivost a myslivec k sobě neodmyslitelně patří a slovo myslivec je odvozeno od slova mysliti a někdy se dovídáme i o opaku. Jsou mezi námi myslivci nedělající nám dobrou pověst (např. zastřelení psa sousedovi, zastřelení jezevčíka v honitbě apod.). Všichni, kdo se jakýmkoliv způsobem podílíme na výchově nové generace, musíme přidat, abychom byli schopni produkovat myslivce vzdělané, dodržující veškeré tradice. Velice mne mrzí, že pravidelných aktivů mysliveckých hospodářů se neúčastní Ti, kteří by to nejvíc potřebovali. V neposlední řadě jako dlouholetý člen ČMMJ (od svého raného mládí) bych Vás chtěl požádat, aby jste tuto organizaci neopouštěli, byla založena jako jednota a jako jednota by měla pokračovat a hájit veškeré zájmy jednotlivých myslivců. Určitě jako právnická osoba neselhala, ale ne tomu tak je u osob fyzických, představitelů ČMMJ v Praze. Jak je Vám známo, připravují se nové stanovy a další opatření. V úplném závěru Vám všem přeji pevné zdraví, osobní pohodu Vám a Vašim rodinám a loučím se všemi. S pozdravem České Myslivosti zdar! Jaroslav Vosáhlo předseda OMS Česká Lípa

Vážení přátelé, dámy a pánové. Jako starosta Obce Skalice u České Lípy jsem velice poctěn, že jste si naši obec vybrali k pořádání tak významných mysliveckých akcí. Jsem rád, že jsem se mohl osobně zúčastnit obou přehlídek mysliveckých trofejí okresu České Lípa konaných ve Skalici u České Lípy v r. 2012 a 2013. Nejenom pro mě, ale věřím, že i pro řadu ostatních návštěvníků měla tato událost určitě velký význam, protože jsme měli opravdu výbornou příležitost seznámit se blíže s mysliveckým hnutím, s jeho praktickou a jistě užitečnou činností. O to víc mě mrzí, že jsem se musel (z osobních důvodů) omluvit z účasti na desáté myslivecké konferenci konané 21.09.2013 také u nás ve Skalici u České Lípy na sále v Hostinci U Slunce. Přál bych si, aby i příští přehlídky trofejí a také další myslivecké konference se nadále konaly u nás ve Skalici u České Lípy a rád k tomu budu v rámci svých možností nápomocen. Věřím, vážení myslivci a přátelé myslivosti, že jste ve Skalici u České Lípy našli pro své důležité akce to správné místo a těším se s Vámi na shledanou. Jiří Löffelmann starosta Obce Skalice u České Lípy