Kriminalita Pojem kriminalita (zločinnost, trestná činnost) soc. patologický jev, který narušuje harmonický vývoj společnosti a je pro ni škodlivý. Z hlediska legálního pojetí je kriminalita souhrn činů, které porušují právní normy společnosti na konkrétním území v konkrétním čase Narušuje zákl. pravidla společenského řádu a lidského soužití, působí společnosti i státu značné materiální a nemateriální škody, obětem způsobuje škody fyzické, psychické a společenské, ve společnosti vyvolává atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry kriminalita zjevná (X latentní) ta, která vyšla najevo, je to tedy pouze část skutečné kriminality

Skupiny Skupiny trestních činů Majetková trestná činnost Násilná trestná činnost Mravnostní kriminalita Drogová kriminalita Rasová kriminalita Ostatní Děti do 15 let - není trestní odpovědnost Mladiství 15-18 let Kriminalita žen je nižší - 8 10%celkové kriminality (ale stále stoupá)

Penologie věda o vězeňství, zabývá se výkonem a účinky všech trestů, jejich formami, důsledky výsečí je postpenitenciární péče jak působit na lidi po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, aby se zařadili do běžného života. Tresty a alternativní opatření: Obviněný/obžalovaný vazba odsouzený podmíněně / nepodmíněně (vězení) Alternativní opatření a tresty mediace / probace Vazba uvěznění po obvinění před odsouzením. Vazba se ukládá jen ze závažných důvodů: - nebezpečí uprchnutí, - maření vyšetřování např. ovlivňování svědků, - pokračování v trestné činnosti

Typy věznic: Věznice pro výkon trestu odnětí svobody: Věznice s dohledem Věznice s dozorem Věznice s ostrahou Věznice se zvýšenou ostrahou (doživotí, recidiva ) Dále věznice pro: VTOS mladistvých VTOS žen a matek s dětmi VTOS osob se ZPS

Výkon trestu v jednotlivých typech věznic: Podle typu se liší režimem vězňů a zacházením s odsouzenými, které je dáno větší nebo menší mírou poskytovaných možností daných na jedné straně a povinností nebo omezeních na straně druhé (uložené řádem VTOS) Věznice s dohledem (minimální střežení) Žádné stavebně technické prostředky střežení, kontrolu a dohled nad činností odsouzených prování vychovatelé vězeňské služby. Neomezený pohyb v prostorách věznice, ložnice ani ubytovny se nezamykají Pracoviště i mimo věznici, kam samostatně dochází a pracují zpravidla bez dozoru Mohou nosit vlastní oděv, může jim být povolen volný pohyb mimo věznici za účelem sportovních nebo kulturních aktivit Návštěvy 1x týdně bez dozoru Věznice s dozorem ( s omezeným střežením) kromě vychovatelů provádí kontrolu nad činnostmi odsouzených také dozorce volný pohyb, zamykání pouze v době spánku práce zpravidla na pracovištích pod nepřímým dohledem pracovníka vězeňské služby, v některých případech i mimo vlastní oděv zájmová činnost i mimo věznici, ale za účasti pracovníka vězeňské služby návštěva 1x za 14 dní

Věznice s ostrahou (se středním střežením) Stavebně technické prostředky střežení Pohyb pouze pod dohledem Vězeňské služby Pracoviště uvnitř věznice nebo střežená pracoviště mimo věznici Návštěvy 1x za měsíc, zpravidla pod dohledem Resocializační programy zaměřující se hlavně na specializované zacházení pro určité skupiny odsouzených, zacházení v krizové situaci nebo před výstupem z VTOS Věznice se zvýšenou ostrahou (s maximálním střežením) stavebně technické prostředky střežení použity v maximálním rozsahu pohyb po věznici zásadně pod přímým dozorem vězeňského pracovníka, uzamykáni na celách práce na pracovišti uvnitř věznice nebo na celách možnost navštěvovat kulturní a společenské místnosti, na základě získání povolení návštěva 1x za 6 týdnů pod dohledem resocializační programy rozšířené a specifické programy zaměřující se na specifické zacházení s odsouzenými s doživotními tresty nebo výjimečnými tresty nebo s jedinci se zvýšeným výskytem psychopatologických symptomů Výkon trestů mladistvých jsou vymezena určitá specifika, např. zohledněna vývojová etapa spojená s různou mírou dosažené sociální úrovně chování a sociální odpovědnosti uplatňování specifických způsobů zacházení, specializované resocializační programy, součástí je vzdělávání a vhodná forma sociálního výcviku

Vnitřní diferenciace Vnitřní V rámci jednotlivých typů věznic (s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou) jsou tři až čtyři diferenční skupiny. Vězni jsou do nich rozřazováni podle několika kritérií - např. prvotrestanost, závažnost trestného činu, stupeň narušení osobnosti atp. V průběhu výkonu trestu mají odsouzení možnost svým přičiněním a dobrým chováním přispět k tomu, aby byli přeřazeni do lepší diferenční skupiny. Jednotlivé skupiny se liší nejen svým osazenstvem, ale také režimem výkonu trestu. Nejpřísnější je čtvrtá diferenční skupina, jejíž režim má nejvíce omezení. Existence a správné využívání diferenciace je jedním ze stěžejních motivačních faktorů majících vliv na chování vězně ve výkonu trestu.

Trest a jeho funkce Trest Trest je zvláštním druhem právní sankce. Účelem trestu není msta, ale prevence. V českém trestním právu je účel trestu vyjádřen v trestním zákoně. Aby trest správně plnil svůj účel, tak by měl působit jak na pachatele trestného činu, tak i na všechny ostatní občany. V 23 TZ se praví, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. V této definici je vyjádřen jak požadavek individuální prevence výchova pachatele, tak i prevence generální ochrana společnosti, a zároveň zde nalézáme i základní funkci trestu - funkci ochrannou. Trest musí respektovat důstojnost osobnosti odsouzeného.

Funkce trestu : Restitutivní napravit škodu Preventivní ochránit společnost, zabránit opakování, působit výchovně na další členy společnosti Mentálně hygienická zbavit viníka pocitu viny Dosáhnout změny - resocializace V tomto případě se zabýváme hlavně trestem odnětí svobody. Ten přichází v okamžiku, kdy jiné tresty už nestačí (závažnější činy), převážně jde o funkci preventivní, která má za cíl chránit společnost. Ale co ostatní funkce u VTOS a jak je zlepšit? Zlepšení : materiálních podmínek a organizačních podmínek vztahy mezi odsouzeným a pracovníkem vězeňské služby možnost práce a vzdělání při výkonu resocializační programy specifické znalosti a dovednosti sociálních a pastoračních pracovníků dobrovolná činnost

Teorie legitimity trestu Na legitimitu trestu se snaží odpovědět různé teorie. Teorie odplaty vidí účel trestu jako odezvu na neprávo spáchané v minulosti, trest má smysl sám o sobě, proto se tato teorie označuje též absolutní či retribuční. Nevýhody : Chybí měřítko podle něhož se má trestat, proč a kdy. Prevenční teorie nevidí jen už tu minulost, ale kouká i do budoucnosti, aby se to bezpráví už nepáchalo. Má dvě varianty : Speciální prevence je zaměřená na pachatele, účel trestu vidí v předcházení nových deliktů. Cestou je zlepšení, resocializace nebo odstrašení. Nevýhody : Teorie neříká, co je třeba zlepšovat. Generální prevence zaměřená na veřejnost, snaží se odstrašit veřejnost, působit na ni psychologicky a vychovávat ji v oblasti mravů. Nevýhody : Opět neodpovídá na otázky, které chování se má trestat. Zaměřuje se na výchovu státní veřejnosti a neví se ani v čem. Sjednocovací teorie spojuje použitelná hlediska předchozích teorii a proto nepředstavuje koherentní koncepci.

Osobnosti pachatele: Osobnosti Vžívá se pojem kriminální osobnost u níž zkoumáme: 1. Jak člověk dospívá k připravenost jednat kriminálním způsobem 2. Co vtiskuje tvář trestnému činu 3. Zda pachatelé disponují zvláštními psychickými vlastnostmi, které je odlišují od nepachatelů a jakým procesem se to děje

Vybrané druhy typologií pachatele: Lombrosova typologie: : domníval se že člověk se zločincem rodí, měřil tělesné znaky Goddard : zdůrazňoval vrozené vlastnosti např. morální idiot nízká inteligence, vykládá kriminální chování mentálním deficitem Kognitivisticky pojatá koncepce zdůrazňovala zkreslení skutečnosti- typická pro recidivu Psycho-analytická teorie vnesla dynamický aspekt. Upozornila na výrazný podíl nevědomých determinant na motivaci kriminálního chování

Typologie současná Typologie současná: 1. Socializovaný (normální ) typ: - pachatel je považován svým okolím za normálního člověka - motivace trestného činu je většinou průhledná, nedbalostní trestné činy - má zachovány normy, hodnoty, morálku, - nejsou přítomny poruchy chování 2. Neurotický typ: - má neurotické poruchy úzkost, dráždivost, deprese hysterie - typickým pachatelem je mladistvý, mladí lidé, ze středních vrstev a dobře situovaní - (u nich je chování protestem proti rodině mají pocit přehlížení, frustrování potřeba - soc. uznání) - nestabilní jedinec 3. Psychopatický typ: - typ s poruchami chování - typický je vysoký podíl osobnosti na kriminálním chování - rozhodující roli hraje osobnost charakter, temperament - (jde krást i když ví,že je objekt hlídán) 4. Mentálně nedostačivý: - rozumové schopnosti na nižší úrovni, než obvykle - trestná činnost nebývá promyšlena - je přímočará, často násilná, - útočí na děti, zvířata = vybírá inadekvátní sexuální oběti - dílčí nepravdivé produkce lže průhledně 5. Psychotický typ: - v době spáchání trestného činu trpí duševní poruchou, je nápadný bizarností, - nepochopitelností, je nesrozumitelný, i brutální - motivace je nečitelná, nepochopitelná a zvrácená ( např.: vraždy dětí vlastním rodičem)

Pastorace ve vězeňství Pastorační pracovník pracuje s pachateli trestných činů. nutný individuální přístup, nutné brát ohled na mnoho věcí: např. žena x muž člověk, který byl odsouzen poprvé x recidivista věk sociální vrstva politické přesvědčení národnost, kultura závažnost TČ nejtěžší je práce s pachateli odsouzenými za zvlášť závažné TČ (tzn. Sazba 7 let a více) aby lépe zvládli odsedět si dlouhý trest, musí se co nejvíc adaptovat na vězeňské prostředí toto ztotožnění pak zhoršuje možnost změny postojů odsouzeného

Následky uvěznění Člověk, který byl uvězněn musí přijmout novou společenskou identitu před nástupem do vězení zaujímal mnoho společenských rolí např. syn, manžel, zaměstnanec. teď se stává především vězněm je nucen být součástí vysoce organizovaného systému, který do velké míry potlačuje jeho individualitu neustále se setkává s negativními důsledky svého činu snaha se tohoto tlaku zbavit

Postoj k spáchanému TČ jsou 2 základní možnosti A) odmítání přijmutí zodpovědnosti - svou vinu si nechtějí přiznat většinou pachatelé závažných trestných činů utvrzování se ve vlastní nevině vymýšlení pohádek - Mgr. Pivoňka: Polovina z toho, co vyslechneš, může být pravda, ale hledej, která polovina to právě byla. svádění viny na okolí ( nehoda, společnost, výchova ) spustí se mnoho egoobraných mechanismů např. REPRESE (potlačení) nechci nic slyšet o tom, co jsem udělal RACIONALIZACE rozumové zdůvodňování činu PROJEKCE ostatní jsou stejní, jen je nechytili

Další možné reakce: agrese autoagrese únik do nemoci zlehčení viny např. nacisté se chovali mnohem hůř popření způsobené škody krádež = půjčka popření oběti např. byl to jenom feťák, zasloužil si to nepřímé vyviňování nechtěl jsem to udělat, ale nešlo to jinak, stejně by se zachovali všichni

B) přijmutí zodpovědnosti to je jeden z hlavních úkolů pastoračního pracovníka upřímný a pravdivý přístup k minulosti na tomto základě je možné začít plánovat novou smysluplnou budoucnost upřímné a kajícné vyznání viny x účelová přetvářka většina vězňů má vysoce vyvinutou schopnost empatie to jim umožňuje vyhnout se konfliktům a snadněji ve vězení přežít umí dobře odhadnout, co od nich chtějí druzí slyšet a pak to vydávat za své vlastní přesvědčení na to si musí dát pastorační pracovník pozor pastorační pracovník má pomoci vězni poznat, přijmout a kajícně vyznat jeho hřích dovést odsouzeného k naději má ho v této cestě doprovázet a ne mu nutit názory pozor na moralizování a dogmata důležitá je vnitřní opravdovost pracovníka

Vina (Křivohlavý) a) objektivní vina b) subjektivní vina Existují různé druhy (dimenze) viny 1) oblast zákona -zákon stanoví, co se smí a nesmí - když člověk zákon poruší, je vinen trest stanoví zákon (trestní zákon, trestní řád) 2) sociální oblast - člověk je vinen, když nedodrží společenské normy a zvyky (nemusí být vymezeno zákonem) - trest nezájem, nepřátelství, nepřízeň 3) osobní oblast - vlastní hranice, hodnoty, předsevzetí - když člověk udělá něco proti vlastnímu přesvědčení, cítí se vinen - trest špatné svědomí, zlost na sebe

4) teologická oblast - V Bibli se často mluví o hříchu a vině - vina je v Bibli definována jako překročení Božího zákona Desatero a Dvojí přikázání lásky - o hříchu a vině se mluví bez ohledu na to, zda se člověk cítí být vinný (objektivní vina) odchýlení od Božího nasměrování - teologické pojetí viny a hříchu je jednoznačné Odplata za hřích je smrt (Ř 6, 23) - ale existuje naděje v Ježíši Kristu a jeho záchranném činu!!!!!!!!! Subjektivní důsledky viny - sebeobviňování - má dopad i na sociální chování člověk se stahuje do sociální izolovanosti a osamění -je negativní, kritický k okolí - zrod egoobraných mechanismů

Práce s vězni odborné profese Vězeňská služba zajišťuje zejména výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném zákonem Vězeňská stráž, dozorci Dozorci a vězeňská stráž musí procházet kurzy psychologie, pedagogiky, práva, etiky. Vychovatelé měl by být základním článkem v práci s vězněm. Často vedou zájmové a vzdělávací kroužky Hodnocení vězňů Psycholog Vystavují psychologické posudky na vězně poměrně často provozována skupinová terapie, individuální méně častější Pomoc psychologa je zásadní nejen pro odsouzené, ale také a především pro vazebně stíhané velká náročnost (nejisté postavení závislé na rozhodnutí soudu). Sociální pracovníci poskytují obviněným a odsouzeným základní sociálně-právní orientaci. Díky této práci jsou vězni schopni se do určité míry účastnit života ve věznici a po propuštění se zapojit do společnosti. Sociální pracovníci by měli udržovat kontakt s kurátory a probačními úředníky tak, aby jejich činnost byla pro vězně smysluplná a zejména po propuštění využitelná.

Práce s vězni odborné profese Pastorační pracovník pomoci vězni poznat a přijmout svůj minulý hřích, potrestaný rozsudkem pomoci najít cestu, jak odstraňovat nebo alespoň snižovat jeho následky pro oběť nebo její pozůstalé základní spirituální úkol je kladení důrazu na pravdivé, kající sebeuvědomění a snaha zabránit vytěsnění myšlenky na oběť Cílem by mělo být dopracovat se k upřímné lítosti svého činu a k pevnému rozhodnutí změnit svůj přístup k životu Dovést člověka k naději a k tomu je možné použít všechny dostupné metody práce individuální nebo skupinové pohovory, psychodramata rozehrání různá řešení jednotlivých situací, která předcházela trestný čin), rozbory literárních nebo filmových děl (v nichž je možné ukázat možnosti pozitivního řešení krizových situací), biblické hodiny a Bohoslužby atd.

Pastorace vězňů Vězenšký kaplan - pojmenování pro zástupce církví, kteří působí ve Vězěňské službě ČR Podmínky: - delegování církví - vysokoškolské teologické vzdělání - praxe dobrovolníka Vězeňské duchovenské péče VDP min.1 rok - částečný pracovní úvazek u Vězeňské služby ČR - kaplani podléhají metodickému vedení hlavního kaplana (Mgr. Pivoňka)

- ve věznicích, kde nesloží kaplani, slouží dobrovolníci Vězeňské duchovenské péče kromě kaplanů a členů VDP vykonávají službu i dobrovolníci laici, faráři, kazatelé, kteří vstupují do věznice na základě povolení ředitele věznice jejich síť je nepřehledná, jejich působení nese s sebou určitá rizika, protože nejsou odborně vedeni a často podceňují rizika spojená se službou ve věznici. je snaha eliminovat jejich počet.

Vězeňská duchovenská péče o.s. dobrovolné sdružení křesťanů, kteří byli vedením svých církví pověřeni službou ve věznicích a vazebních věznicích pracují zde duchovní i laici základ je ekumenická spolupráce VDP vznikla krátce po revoluci problém: hodně lidí chtělo složit, ale nemělo zkušenosti s vězeňským prostředím r. 1991 zorganizovalo Federální ministerstvo vnitra kurz teoretické obeznámení s vězeňským prostředím, psychologie vězňů i personálu, patologická psychologie, sociologie, zkušenosti ze zahraničí na konci kurzu složení zkoušky a certifikát

PRÁVNÍ RÁMEC DUCHOVNÍ SLUŽBY V RÁMCI VS ČR působení církví a náboženských společností je upraveno několika zákony a podzákonnými normami. Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb., uvádí do praxe ústavní právo každého občana na svobodu náboženského vyznání. V 7 odst. 1 písm. b) je zmíněno zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. v platném znění stanoví v v platném znění stanoví v 20 možnosti působení církví a náboženských společností

"Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní služby zejména a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených, b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu Vyhláška MS č. 345/1999 Sb v platném znění,, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody stanoví v 2 podmínky, které musí splňovat pověřená osoba, tj. duchovní působící ve věznici: 1. tato osoba musí být pověřena k této činnosti vedením své církve, 2. s jejím působením musí vyjádřit souhlas ředitel příslušné věznice.

Zákon č. 293/1993 o výkonu vazby uvádí obdobně v 15 konkrétní náplň duchovenské činnosti ve Církev se může podílet na poskytování duchovní služby obviněným a) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, b) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad obviněných, c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, e) po dohodě s ředitelem věznice dalšími vhodnými formami přispívajícími k uplatnění práva obviněného svobodně projevovat své náboženství nebo víru. Konkrétní podmínky vězeňské duchovní služby upravuje nařízení generální ředitelky VS ČR č. 27/2001 o organizaci duchovní služby, které se věnuje především působení profesionálních vězeňských duchovních - tzv.: radů VS - kaplanů. Mezi VS ČR, Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí byla uzavřena Dohoda o duchovní službě

Metody a formy pastorace Liší se podle osobnosti a schopností pastoračního pracovníka - důležité je rozpoznat, co vězni nejvíce chybí, co potřebuje od duchovního přijmout - nejčastější formou pastorace je rozhovor - vězeň musí o rozhovor požádat písemně většinou má konkrétní důvod - první rozhovor většinou nebývá teologický vězeň se potřebuje vypovídat ( strach o rodinu, strach z rozsudku nebo třeba chce jen získat cigarety ) - často zkreslené představy o náboženství důležitá je systematická práce Další metody: - rozbor literárních a filmových děl - biblické hodiny - bohoslužby - kulturní a náboženské akce.

ÚSKALÍ PRÁCE S KLIENTEM: Pracovník by si měl dávat pozor na: Moralizování Podlehnutí manipulaci ze strany vězně (mnozí vězni umí odhadnout, co chce tento pracovník slyšet, pokud to slibuje zisk či výhodu) Obranou je zde hlavně trpělivost a čas, během kterého by měl být klient stavěn před různé úkoly, za které nebude odměňován

Rizika návratu do společnosti Pachatele ovlivňuje celá řada věcí jak před výkonem trestu, tak po návratu z něj. Chtěla bych se zaměřit na prostředí a na morální kvalitu toho prostředí. Každý pochází z jiné vrstvy, někteří žili v minoritě, v níž byla a je majetková i trestná činnost běžnou formou uspokojování potřeb. Morální hodnoty jsou věcí přesvědčení, výchovy či religiozity. Proto je nelze nikomu nařídit. Úkolem pastoračního pracovníka by mělo být pomoci klientovi uspořádat nový smysl života.. Dobrá je i možnost stýkat se i s jeho rodinnými příslušníky a zůstat s ním a s nimi i po propuštění klienta. (málo kdy se děje)

Příprava klienta na život po propuštění z výkonu trestu Pracovník musí znát, jaké problémy se nejčastěji u klienta vyskytují po propuštění z výkonu trestu, aby se na ně mohli společně připravit. Lze je rozdělit: Existenční problémy obtíže se získáváním práce, bytu. Společenské problémy během VTOS (výkon trestu odnětí svobody) se hroutí původní identita člověka, z individuality se stává člen skupiny, který je postaven do zcela jednoznačné podřízené role. Po propuštění může vést k propadu do izolace, vzniká pocit méněcennosti. Rodinné problémy těžké zapojení do všedního života rodiny, odcizení se, znovu navozování vztahů. Partnerské problémy věznice dělené =) nezvyk komunikovat s příslušníky druhého pohlaví, dochází ke ztrátě každodenní nutnosti tolerovat druhé osoby, návyk nesvěřovat se. To vede k časté podezřívavosti, ke kontrolování partnera. Problém bývá i v navazování nových vztahů, zda říci o své minulosti či nikoli. Na jedné straně strach, že se partner od nich odvrátí, na druhé straně lež blízké osobě a z toho vznikající vnitřní konflikt. Nutnost přiznání neboť pouze ten, kdo je upřímný k sobě a svým nejbližším, je opravdu svobodný. Jedním z nejdůležitějších úkolů pastoračního pracovníka je podporovat klientovo hledání a budování vnitřní síly k partnerské upřímnosti.

Jak? Jak má vězeňský pastorační pracovník připravit klienta na zvládání a řešení zmíněných problémů? Možný způsob lze nalézt v učení rakouského psychiatra Viktora Emila Frankla a v jeho logoterapii. Logoterapie je psychoterapeutická metoda, která je založena na základní lidské potřebě a tou je touha po smyslu. Pokud není touha po smyslu naplněna, může člověka vést k pocitům frustrace, kdy pochybuje o své existenci a o smyslu života vůbec. Logoterapie pak pomáhá klientovi nalézat východiska. I v oblasti pastorační práce ve vězení využívá : Hledání hodnotové stupnice pastorační pracovník pomáhá klientovi nalézt jeho vlastní hodnotovou stupnici, která má vést k nalezení klientova smyslu vlastní existence. Frankl je přesvědčen, že každá lidská situace je v určitém smyslu zatížena úkolem a pastorační pracovník má vést klienta k jeho odhalování. Tento úkol je vždy podle Frankla splnitelný, je tedy nutné ho nelézt, pojmenovat, zhodnotit a zaujmout k němu zodpovědné stanovisko. Celoživotní poslání - tyto úkoly rozvíjejí klientovu sebedůvěru a pomáhají řešit jeho aktuální životní situace, ale lze na ně pohlížet i z jiného směru a to - o úkolu jako celoživotním poslání. Který je důležitý zvláště pro odsouzené, kteří mají na svědomí trestné činy s neodstranitelnými následky. Zde nestačí vést klienta pouze k nápravě pokřivených sociálních a jiných vazeb, ale zaměřit se obecněji, aby začal klient prožívat vědomí vlastní naděje a zodpovědnosti. Tyto pojmy samy o sobě neříkají o jakou naději se jedná a za co je klient odpovědný. Proto musí pastorační pracovník nechat na klientovi samém, kde a v čem nalezne zodpovědnost za naplňování konkrétního smyslu života. Pro vězeňského pastoračního pracovníka je toto velmi obtížná situace nesetkává se většinou s bývalými klienty, kterým se podařilo dosáhnout cíle, ale naopak s těmi, kteří selhali a vrátili se do VT naprosto se stejným činem.

Děkujeme za pozornost!