Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky. Chorvatský jazyk a literatura. K r i s t ý n a R y g o l o v á

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Chorvatský jazyk a literatura K r i s t ý n a R y g o l o v á Rozpad Jugoslávie na stránkách krajanského časopisu Jednota v letech 1991 1992 Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

Zde bych ráda poděkovala doc. PhDr. Václavu Štěpánkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi při vedení mé práce poskytoval. Zároveň bych chtěla velmi poděkovat Tonymu Hnojčíkovi, který mi poskytnul své fotografie a řadu cenných rad. Nesmím také opomenout poděkovat paní Libuši Stráníkové, Karlu Bláhovi a prof. Vjenceslavu Heroutovi za poskytnutí potřebných dokladů k této práci. 3

Obsah Úvod... 5 1 Historický kontext války v Chorvatsku... 10 1.1 Chorvatsko na cestě k samostatnosti... 11 2 Válka v Chorvatsku... 15 2.1 Vyhlášení samostatnosti Slovinska a Chorvatska... 16 2.2 Mezinárodní uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska... 17 2.3 Rok 1992 1995... 18 2.4 Operace Blesk a Bouře... 19 3 Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990 1992... 21 3.1 Rok 1990... 21 3.1.1 Markovićovy reformy a 14. mimořádný sjezd SKJ... 21 3.1.2 První svobodné volby v Chorvatsku... 23 3.1.2.1 První nepokoje v oblasti Kninu... 25 3.1.3 Změna ústavy... 26 3.1.4 Shrnutí... 27 3.2 Rok 1991... 29 3.2.1 Uspořádání Jugoslávie... 29 3.2.2 Pakracký incident... 30 3.2.3 Sčítání obyvatelstva... 31 3.2.4 Referendum... 32 3.2.5 Dožínky akce 200 let pospolu... 33 3.2.6 Vyhlášení samostatnosti Chorvatska... 34 3.2.7 Válka na Daruvarsku... 36 3.2.8 Mírové apely... 49 3.2.9 Články převzaté z českého tisku... 51 3.2.10 Shrnutí... 55 3.3 Rok 1992... 56 3.3.1 Od sarajevského příměří do mezinárodního uznání Chorvatska 15. 1. 1992... 56 Závěr... 60 Sažetak... 64 Literatura... 66 Přílohy... 73 4

Úvod Problematika rozpadu socialistické Jugoslávie byla již podrobena mnoha různým pohledům, ale otázka početných národnostních menšin a jejich úloha a postavení při rozpadu SFRJ stále ještě není komplexně zpracována. Česká menšina v Chorvatsku se v roce 1991 ocitla ve velmi komplikované situaci a stala se přímým účastníkem konfliktu, ve kterém se musela přiklonit k jedné z nesvářených stran, protože musela bránit své domovy. Hlavním cílem této diplomové práce je zpracování pohledu krajanského časopisu Jednota na rozpad Jugoslávie a válku v Chorvatsku od ledna roku 1990 do mezinárodního uznání nezávislosti Chorvatska v lednu roku 1992. Tento časový úsek byl vybrán záměrně, protože se právě v tomto období odehrály události, které zásadně ovlivnily způsob a průběh rozpadu Jugoslávie. V práci je největší prostor věnován analýze článků z roku 1991, kdy se válečný konflikt začal bezprostředně dotýkat krajanů v Chorvatsku. Toto téma nebylo ještě komplexně zpracováno, ale o české menšině v Chorvatsku a jejich identitě vzniklo již mnoho prací, o čemž se zmiňuji v závěru tohoto úvodu. Mé první seznámení s českou menšinou v Chorvatsku proběhlo v rámci velmi přínosné exkurze Vojenská hranice 2012, 1 kterou pořádalo Centrum pro studium moderních dějin a multikulturní společnosti Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Během exkurze jsme navštívili středisko české menšiny v Chorvatsku město Daruvar a ryze českou vesnici Ivanovo Selo. Setkali jsme se s tehdejší předsedkyní Svazu Čechů v Chorvatsku Lenkou Janotovou a redakcí Jednoty nás provedla šéfredaktorka Libuše Stráníková. Prohlédli jsme si stálou expozici o přistěhování Čechů do Chorvatska a výstavu o evakuaci dětí během války do ČSFR. Tato výstava mne přivedla k výběru tohoto tématu. V rámci studijního pobytu CEEPUS v Záhřebu v podzimním semestru akademického roku 2012/2013 jsem do Daruvaru navštívila ještě jednou. V redakci Jednoty jsem konzultovala svoji práci s Libuší Stráníkovou a novinářem Karlem Bláhou. Setkala jsem se s historikem a správcem archivu Svazu Čechů Vjenceslavem Heroutem, který mi poskyt- 1 Exkurze se uskutečnila ve dnech 1. 10. června 2012. Byla zaměřena na seznámení se s územím někdejší vojenské hranice (17. 19. století), kde se vlivem vojenských pádů a kolonizačních aktivit vytvořilo obyvatelstvo s vysokou mírou etnické a kulturní diverzity. Navštívené země: Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Rumunsko (s průjezdem Rakouska, Slovinska, Maďarska a Slovenska). 5

nul řadu cenných informací. Při pobytu v Záhřebu jsem se několikrát setkala s fotoreportérem Tonym Hnojčíkem, který mi poskytnul řadu významných dokumentů a fotografií. V práci se zaměřuji na způsob interpretace rozpadu Jugoslávie, především na válečný konflikt v Chorvatsku, který se během podzimu roku 1991 začal bezprostředně dotýkat české menšiny. Zabývám se pohledem a vývojem názorů české menšiny na dané události, ale také jejich rolí v konfliktu. Analyzovanými objekty jsou zejména komentáře, úvahy a reportáže, které psali krajanští novináři. Agenturní zprávy, přebírané především z chorvatských tiskových agentur, nejsou v práci analyzovány. Výzkum má kvalitativní charakter a předem byly stanoveny tři hlavní výzkumné otázky: 1. Jak Jednota nahlížela na rozpad Jugoslávie v letech 1990 až 1992? 2. Jak se vyvíjel názor české menšiny na rozpad Jugoslávie a jak byl v Jednotě reflektován? 3. Sympatizovala Jednota s některou ze zúčastněných stran konfliktu? Tato práce je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole Historický kontext války v Chorvatsku pojednávám ve stručnosti o zásadních událostech v Chorvatsku v roce 1990, vzhledem k tomu, že je téma rozpadu Jugoslávie a jeho historických kořenů již velmi kvalitně zpracováno, uvádím v této kapitole publikace, které se jím detailněji zabývají. V druhé kapitole Válka Chorvatsku popisuji zásadní události průběhu válečného konfliktu v Chorvatsku od roku 1991 do roku 1995. Publikace, o které jsem se při zpracování této kapitoly opírala, jsou uvedeny také v první kapitole Historický kontext války v Chorvatsku. Úplný seznam použité literatury se nachází na konci magisterské diplomové práce. Třetí kapitola Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990 1992 je věnována analýze krajanského časopisu Jednota. Detailně analyzována byla všechna čísla Jednoty roku 1990, 1991 a první tři čísla roku 1992. Tématu české menšiny v Chorvatsku byla věnována řada publikací. Čeští obyvatelé se začali na dnešní území Chorvatska usídlovat od konce 18. století. Systematické stěhování probíhalo více než 150 let v několika etapách. Na začátku 18. století se v souvislosti s rozvíjením manufaktur začali do Chorvatska stěhovat jednotlivci odborníci různých 6

oborů. 2 Od dvacátých let 19. století se zintenzivnilo usazování rolníků a řemeslníků na Daruvarsku. 3 Přistěhovaní Češi položili základy rozvoje hospodářství v mnoha krajích Chorvatska i mimo něj na území bývalé Jugoslávie 4 Česká menšina v Chorvatsku je jednou z nejlépe organizovaných českých menšin v zahraničí a nejpočetnější české krajanské společenství v jihovýchodní Evropě. Významnou publikací o historii české menšiny je dílo Josefa Matuška 5 Češi v Chorvatsku. 6 Historií české menšiny se také ve svých pracích zabývá krajanský historik Vjenceslav Herout. 7 Hanka Kresová se v díle Česká menšina v Chorvatsku 8 zabývá současným životem krajanů. Krátkou kapitolu věnuje Čechům v Chorvatsku také Jan Rychlík v knize Dějiny Chorvatska. 9 V kontextu česko-chorvatských vztahů se o krajanech v Chorvatsku můžeme dočíst v knize Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. 10 Velmi přínosný je článek Libuše Stráníkové v časopise Přehled o výzkumech české menšiny v Chorvatsku, ve kterém chronologicky vyčetla nejvýznamnější výzkumy české menšiny z různých vědních oborů. 11 Další přehled výzkumů a publikací o české menšině je dobře zpracován v publikaci Krajané. Po stopách Čechů ve východní Evropě. 12 V Chorvatsku se historií české menšiny zabývá Vlatka Dugački, která vydala knihu o české a slovenské menšině v meziválečné Jugoslávii s důrazem na jejich tehdejší tisk. 13 2 Především řemeslníci a skláři. V chorvatských městech působili ojediněle také čeští tiskaři a sládci. Viz MATUŠEK, Josef: Češi v Chorvatsku. Daruvar 1994, s. 19 21. 3 STEHLÍK, Petr: Česko-chorvatské vztahy. In: HLADKÝ, Ladislav a kolektiv: Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha 2010, s. 53. 4 JANOTOVÁ, Leonora: Česká menšina v Chorvatsku a kultura. http://www.zahranicnicesi.com/docs/prispevek_janotova.pdf 4. 3. 2013 5 Josef Matušek (1920 Končenice 2003) byl pedagog a publicista, je autorem několika učebnic. Byl kronikářem české menšiny. Zasloužil se o rozvoj krajanské literatury. Je autorem mnoha prací o historii Čechů v Chorvatsku. 6 MATUŠEK, Josef: Češi v Chorvatsku. Daruvar 1994. 7 Vjenceslav Herout (1943 Daruvarský Brestovec) je pedagog, historik, předseda historické rady a správce archivu Svazu Čechů v Chorvatsku. Je autorem mnoha prací o historii chorvatských osad s českým obyvatelstvem, obzvláště o Daruvaru a Ivanovu Selu. Podílel se na založení Etnografické sbírky v Ivanově Sele a na přípravě stálé výstavy Svazu Čechů. Je předsedou historické rady Svazu, spolupracuje s bjelovarským vědeckým ústavem Chorvatské akademie věd a umění, je činný v daruvarské pobočce Matice chorvatské. V říjnu 2007 obhájil doktorskou disertaci z oblasti dějin na filozofické fakultě v Olomouci. Jako autor nebo spoluautor uveřejnil dvacet jednu knihu a jeho příspěvky do odborných časopisů a periodik dosahují čísla sto. S Jednotou pravidelně spolupracuje už více než čtyřicet let. 8 KRESOVÁ, Hanka: Česká menšina v Chorvatsku. http://www.dzs.cz/index.php?a=view-projectfolder&project_folder_id=16&view_type_code=document&general_file_id=1063& 6. 9. 2013 9 RYCHLÍK, Jan PERENČEVIĆ, Milan: Dějiny Chorvatska. Praha 2007. 10 HLADKÝ, Ladislav a kolektiv: Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha 2010. 11 STRÁNÍKOVÁ, Libuše: Výzkumy v české menšině v Chorvatsku. Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, č. 28, 2010, s. 5 15. 12 KOKAISL, Petr a kol.: Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Praha 2009. 13 DUGAČKI, Vlatka: Svoj svome. Češka i slovačka manjina u međuratnoj Jugoslaviji (1918.-1941.). Zagreb 2013. 7

Přínosný je také její odborný článek o historiografii Čechů v Chorvatsku. 14 Historik Damir Agičić vydal rozsáhlou publikaci o chorvatsko-českých vztazích na přelomu devatenáctého a dvacátého století. 15 Problematice Čechů v Chorvatsku bylo již věnováno několik diplomových prací. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vznikly dvě velmi kvalitní práce. Jednou z nich je bakalářská práce Jany Hrabcové Československo chorvatské vztahy v období 1918-1938 16 a druhou magisterská práce Stanislava Bednáře Život české a slovenské menšiny v Jugoslávii v období od Mnichova po vznik NDH (1938-1941). 17 Na Katedře sociálních věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice vzniklo několik závěrečných prací o krajanech v Chorvatsku, především se tímto tématem zabýval ve své bakalářské a magisterské práci Jiří Tůma 18 nebo Martina Valcová. 19 Ústřední organizací, která sdružuje a zastupuje zájmy české menšiny je Svaz Čechů v Republice Chorvatsko 20 se sídlem v Daruvaru. Svaz Čechů zastřešuje České besedy v Chorvatsku. Jejich cílem je uchování národnostní identity české menšiny. Většina Českých besed 21 vlastní České domy, ve kterých se koná bohatá kulturní činnost různých souborů (folklorních, divadelních, hudebních atd.). Nejoblíbenější akcí krajanů jsou české dožínky, které se konají jednou za dva roky a jsou unikátní přehlídkou kulturní, osvětové a hospodářské činnosti Čechů. 22 V Daruvaru a Končenicích sídlí školy a školky s českým vyučovacím jazykem. Českou a slovenskou menšinu zastupuje v chorvatské poslanecké sněmovně jeden společný zástupce. 14 DUGAČKI, Vlatka: Historiografija o Česima u Hrvatskoj. Historijski zbornik, roč. 62, č. 1/2011, s. 233 250. 15 AGIČIĆ, Damir: Hrvatsko-češki odnosi na prijelazu iz XIX. u XX. stoljeće. Zagreb 2000. 16 HRABCOVÁ, Jana: Československo chorvatské vztahy v období 1918-1938. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: doc. PhDr. Ladislav Hladký. Historický ústav FF MU Brno. 17 BEDNÁŘ, Stanislav: Život české a slovenské menšiny v Jugoslávii v období od Mnichova po vznik NDH (1938-1941). Magisterská diplomová práce 2009. Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc. Historický ústav FF MU Brno. 18 TŮMA, Jiří: České etnikum na území Chorvatska, v oblasti města Daruvar, v kontextu srbo chorvatského vojenského konfliktu v roce 1991. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: Mgr. David Festa. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. TŮMA, J.: Chorvatští Češi na Daruvarsku pohledem cizince. Magisterká diplomová práce 2009. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. 19 VALCOVÁ, Martina: Identita českého etnika v Daruvaru v kontextu politiky. Magisterská diplomová práce 2008. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. 20 Tento status a název je používán od roku 1993 (dříve Svaz Čechů a Slováků ve Svazové republice Chorvatsko), protože se slovenské spolky v roce 1992 oddělily a vytvořily Matici slovenskou, později Svaz Slováků. 21 České besedy byly založeny ve městech (Záhřeb 1874, Dubrovník 1899). V Daruvaru a Prekopakře byly besedy založeny roku 1907. Na Daruvarsku vznikaly besedy ve dvacátých letech 20. století. 22 Tamtéž. 8

Podle posledního sčítání obyvatelstva z roku 2011 žije na území Chorvatska 9 641 občanů hlásících se k české národnosti, z toho nejvíce (6 287 obyvatel) v Bjelovarskobilogorské župě. 23 Administrativním a kulturním městem Čechů v Chorvatsku je město Daruvar v západní Slavonii, ve kterém Češi tvoří 21,36 % obyvatelstva. Vesnice Ivanovo Selo byla založena jako ryze česká. 24 V obci Končenice tvoří Češi většinové obyvatelstvo (47,03 %). 25 Mezi další obce, ve kterých jsou Češi procentuálně v obyvatelstvu zastoupeni více jak deset procent, patří Dežanovac, Grubišno Polje (Hrubečné Pole) a Sirač. V Daruvaru sídlí Novinově vydavatelská instituce Jednota (dále jen NVI Jednota), která je zaměřena na vydávání periodik v českém jazyce. Kromě stejnojmenného týdeníku Jednota, který od roku 1946 informuje o celkové kulturní, společenské a politické činnosti české menšiny v Chorvatsku, NVI Jednota vydává také časopis pro děti Dětský koutek, ročenku Český lidový kalendář a odborný časopis Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, který je také velmi významným zdrojem pro zkoumání problematiky Čechů v Chorvatsku. V edici České školství vycházejí učebnice v českém jazyjazyce. V edici Krajanská tvorba vycházejí díla českých krajanů (historická díla, romány a sbírky povídek, básní). Z větší části je vydavatelská činnost hrazena z chorvatského státního rozpočtu. Také Česká republika podporuje finančně a materiálně krajany v Chorvatsku. 23 Statistický přehled Čechů v Chorvatsku na stránkách Rady české menšiny města Záhřebu. http://www.cesi-zagreb.hr/stanovnici-2011-hr.asp 5. 3. 2013 24 Tuto vesnici založili sami Češi v roce 1826. Nachází se zde etnografická sbírka české menšiny. Viz HEROUT, Vjenceslav: Ivanovo Selo: prošlost posuta trnjem i suzama. Ivanovo Selo 1996. 25 Sčítání lidu, domů a bytů v Chorvatsku v roce 2011. http://www.dzs.hr/hrv_eng/publication/2012/si- 1469.pdf. 21. 10. 2013 9

1 Historický kontext války v Chorvatsku Rozpad socialistické Jugoslávie je výsledkem postupného a dlouhodobého procesu, jehož příčiny lze hledat již v prvních letech její poválečné existence. Součástí tohoto procesu je celá řada vnitropolitických i mezinárodních faktorů. 26 Mezi vnitřní faktory rozpadu SFRJ patřila hluboká hospodářská krize, decentralizace, nacionalismus a faktor nerovnosti jednotlivých republik. V této diplomové práci se hlouběji historickým kontextem rozpadu Jugoslávie zabývat nebudu, protože toto téma je již velmi kvalitně a detailně zpracováno. V českém prostředí se problematikou jugoslávské krize a jejich kořenů se zabývá publikace Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. 27 Syntéza Dějiny jihoslovanských zemí shrnuje dějiny Jihoslovanů od počátků až do prakticky dnešní doby. K detailnějšímu přiblížení situace v jednotlivých republikách mohou sloužit Dějiny Chorvatska 28 a Dějiny Srbska. 29 Z dalších prací lze čerpat zejména z děl českých historiků Ladislava Hladkého 30, Jana Pelikána 31, Václava Štěpánka 32, Miroslava Tejchmana. Za vhodný zdroj považuji také přehledovou studii politologa Srdjana Prtiny. 33 Z chorvatských prací je nejvýznamnější dílo historika Ivo Goldsteina, především publikace Hrvatska 1918 2008. 34 Pozornost si zaslouží také publikace Nikici Bariće Srpska pobuna u Hrvatskoj 1990 1995., 35 která se zabývá vznikem a vývojem srbské vzpoury v Chorvatsku na základě studií archivních pramenů. 26 ŠTĚPÁNEK, Václav: Několik pohledů na nacionalismus jeden z faktorů rozpadu Jugoslávie. In: Balkán a nacionalismus: labyrintem nacionální ideologie. Brno 2012, s. 39. 27 TEJCHMAN, M a kol.: Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha 1996. 28 RYCHLÍK, Jan PERENČEVIĆ, Milan: Dějiny Chorvatska. Praha 2007. 29 PELIKÁN, J. a kol: Dějiny Srbska. Praha 2005. 30 HLADKÝ, Ladislav: Jugoslávská krize a její historické souvislosti. Jinočany 1993. HLADKÝ, L.: Bosna a Hercegovina: historie nešťastné země. Brno 1996. 31 PELIKÁN, Jan: Jihoslovanská krize: kořeny a souvislosti, Praha 1996. 32 ŠTĚPÁNEK, Václav: Jugoslávie Srbsko Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století. Brno 2011. 33 PRTINA, Srdjan: Válka v Chorvatsku. In: ŠMÍD, Tomáš VAĎURA. Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru. Brno 2007, s. 62. 34 GOLDSTEIN, Ivo.: Hrvatska 1918 2008. Zagreb 2008. 35 BARIĆ, Nikica.: Srpska pobuna u Hrvatskoj 1990. 1995. Zagreb 2005. 10

1.1 Chorvatsko na cestě k samostatnosti Během osmdesátých let 20. století se situace v SFRJ výrazně zkomplikovala. V roce 1989 se stal svazovým premiérem chorvatský politik a ekonom Ante Marković, 36 který vedení převzal ve velmi složité vnitropolitické situaci a v hluboké hospodářské krizi. Zasazoval se o zásadní reformy a byl upřímným zastáncem národnostní tolerance. I přesto, že se mu podařilo zajistit pozitivní efekt ekonomických reforem, nemohl zklidnit napjatou vnitropolitickou scénu, kterou ještě více destabilizoval vývoj mezinárodní situace. Komunistická moc se ve všech svazových republikách začala rozpadat po XIV. mimořádném sjezdu Svazu komunistické strany Jugoslávie, který se konal v Bělehradě ve dnech 20. 22. ledna roku 1990. Od začátku byl sjezd poznamenán nesmiřitelnými postoji srbské organizace a slovinské reformní skupiny. Sjezd byl předčasně ukončen poté, co ho opustila slovinská delegace následována delegací chorvatskou. Jejich odchodem prakticky přestal existovat Svaz komunistů Jugoslávie. V roce 1990 byly ve všech republikách vypsány předčasné volby do republikových parlamentů, které ukázaly, že jednotlivé republiky mají zcela protichůdné zájmy. Slovinsko a Chorvatsko se zasazovaly o konfederální uspořádání jugoslávského společenství, Srbsko a Černá Hora chtěly pevnou federaci, zatímco Makedonie a Bosna a Hercegovina zaujaly stanovisko mezi nimi, respektive chtěly uspořádání Jugoslávie, které formálně bylo v platnosti, ale očividně čím dál tím méně fungovalo, a pod podmínkou, že ve společenství zůstane Chorvatsko i Slovinsko. 37 V Chorvatsku proběhly volby v dubnu a květnu. Těžkou porážku utrpěla komunistická strana, přejmenovaná na Svaz komunistů Chorvatska Stranu demokratických proměn (SKH - SDP). Neúspěšná byla také Srbská demokratická strana (SDS) v čele s Jovanem Raškovićem. 38 Ve volbách jednoznačně zvítězilo Chorvatské demokratické sdružení (HDZ) včele s bývalým velitelem Jugoslávské lidové armády (dále jen 36 Ante Marković (1924 Konjic 2011 Záhřeb) byl jugoslávský (chorvatský) politik, ekonom, poslední premiér SFRJ (1989 1991). Řadu let pracoval v národním podniku Rade Končar v Záhřebu. V letech 1980 1986 byl premiérem SR Chorvatsko, v následujících dvou letech pak zastával funkci předsedy Předsednictva Chorvatska. 37 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 35. 38 SDS (Srpska demokratka stranka) byla založena 17. února v Kninu. Strana chtěla vystupovat jako jediná reprezentantka všech Srbů v Chorvatsku. Zastávala nacionalistické postoje. Jovan Rašković (1929 Knin 1992 Bělehrad) byl srbský psychiatr a politik, zakladatel SDS, předák krajinských Srbů. 11

JLA) Franjem Tuđmanem. 39 Program strany byl krajně populistický, založený na kombinaci vypjatého antikomunismu, sociálních příslibech a agresivního nacionalismu. Svou kampaň strana založila také na antisrbské platformě. Díky většinovému volebnímu systému obsadilo HDZ všechny mocenské pozice. Franjo Tuđman se stal prezidentem SR Chorvatsko, předsedou vlády byl jmenován Tuđmanův přítel Josip Manolić a představitelem Chorvatska v předsednictvu se stal Stipe Mesić. 40 HDZ cíleně vytvářelo atmosféru povolební euforie a agresivního revanšizmu, při ohlašování samostatnosti Chorvatska, mnozí ve vládě opomínali nebo podcenili fakt, že Chorvatsko je státoprávně stále ještě v Jugoslávii a že v něm žije více než půl milionu Srbů, kteří se opírali o Jugoslávii a stále více byli manipulováni ze Srbska. 41 Po vítězných volbách vyostřilo HDZ svoji protisrbskou kampaň. Díky Tuđmanově diskriminační politice (radikální výroky představitelů strany, hromadné propouštění Srbů zaměstnaných ve státní správě, především v policejních složkách, přejmenování názvů ulic připomínající Jugoslávii 42 ) se většina krajinských Srbů ztotožnila se srbským nacionalistickým programem. Do Chorvatska se počátkem roku 1990 vrátilo mnoho ustašovských emigrantů, kteří začali vydávat publikace, v nichž zastírali zločinecký charakter ustašovského režimu. Dne 25. července přijal parlament ústavní dodatky, kterými byl formálně zrušen komunistický režim v Chorvatsku, z názvu republiky bylo vypuštěno slovo socialistická. Součástí dodatků bylo ustanovení státních symbolů. 43 Uvedení tradiční chorvatské vlajky a znaku, zbavených komunistických znaků, Srbové v Chorvatsku vyložili jako návrat usta- 39 Franjo Tuđman (1922 VelikoTrgovišće 1999 Záhřeb) byl jugoslávský generál, chorvatský politik a historik. V 60. letech byl ředitelem Ústavu dějin dělnického hnutí v Záhřebu. Během tzv. Chorvatského jara se z něj stal nacionalista. Z politických důvodů byl dvakrát vězněn. Jedním ze zakladatelů Chorvatského demokratického sdružení (HDZ). Jeho výroky o Srbech a Židech byly často kontroverzní. V roce 1990 se stal prezidentem Chorvatska, kterým byl až do své smrti. Tuđmanův režim byl nedemokratický, autoritativní a zneužíval osobní moci a neomezených politických a hospodářských možností vládnoucí státostrany. 40 Stipe Mesić (1939 Orahovica), chorvatský politik, poslední předseda Předsednictva SFRJ, chorvatský prezident v letech 2000 2010. 41 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 652. 42 Mezi nejznámější a nejkontroverznější případ patří přejmenování Náměstí obětí fašizmu na Náměstí chorvatských velikánů. 43 Byl stanoven nový (či spíše staronový) státní znak šachovnice, skládající se z 25 červeno-bílých polí, a staro-nová státní vlajka, tři vodorovné červeno-bílo-modré pruhy s chorvatským znakem uprostřed (dodatek 66). RYCHLÍK, J. PERENČEVIĆ, M.: Dějiny Chorvatska, s. 368. 12

šovského režimu. 44 Latinská abeceda byla prohlášena za úřední, ale na územích s většinovým srbským obyvatelstvem bylo zaručeno úřední používání cyrilice. 45 U srbského obyvatelstva vyvolával nově nastolený kurs chorvatské politiky frustraci a přesvědčení, že je v příštím samostatném Chorvatsku nečeká nic dobrého. 46 Na územích se srbskou většinou začaly vznikat autonomní správní instituce. Za první zárodek srbské autonomie v Chorvatsku se považuje Svazek okresů severní Dalmácie a Liky (chorv. Zajednica općina sjeverne Dalmacije i Like), který byl založen dne 1. července v dalmatském Kosovu. Svazek byl vyhlášen za účelem rychlejšího hospodářského rozvoje zaostalých oblastí, ale také z historicko-kulturních důvodů, neboť měl zahrnovat území obývané většinovým srbským obyvatelstvem, které mělo tradici někdejší Vojenské hranice. 47 Cílem nebylo ohrozit suverenitu svazové republiky Chorvatska, ale naplnit potřeby tamního srbského obyvatelstva. 48 V den přijetí ústavních dodatků byla ve městě Srb 49 vytvořena Srbská národní rada (Srpsko nacionalno vijeće). Nově založená instituce přijala Deklaraci o suverenitě a autonomii Srbů v Chorvatsku (Deklaracija o suverenosti i autonomiji srpskog naroda) a vyhlásila referendum na 19. srpna 2. září, ve kterém se chorvatští Srbové měli vyjádřit, zda chtějí získat blíže nespecifikovanou kulturní a politickou autonomii v případě, že Chorvatsko vystoupí z Jugoslávie. 50 Už v srpnu v roce 1990 vypukla vzpoura části srbského obyvatelstva proti chorvatské vládě. Rozbuškou bylo vypsání referenda, které chorvatské státní i soudní orgány prohlásily za nezákonné. Dne 17. srpna, dva dny před plánovaným srbským referendem, vyrazila chorvatská policie do Kninu s cílem odzbrojit a získat pod kontrolu policejní stanice. Srbové zablokovali přístupové cesty barikádami, a tím znemožnili chorvatským jednotkám v příjezdu. Chorvatští policisté se do Kninu pokusili přiletět helikoptérami, ale v tom jim zabránila Jugoslávská lidová armáda (dále jen JLA), která je přinutila vrátit se 44 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 651. 45 BARIĆ, N.: Srpska pobuna., s. 66. 46 RYCHLÍK, J PERENČEVIĆ, M.: Dějiny Chorvatska, s. 368. 47 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 65. 48 Tamtéž. 49 Město Srb mělo symbolický význam, neboť zde v roce 1941 byla organizována jedna z prvních odbojových akcí proti ustašovskému režimu. 50 ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 573. 13

zpět na základnu. Tato událost, nazvaná podle barikád na silnici balvan revolucija, 51 bývá srbskou stranou označována za počátek války. 52 V referendu se 99,96 % procent voličů vyslovilo pro vytvoření srbské autonomie v Chorvatsku. Dne 21. prosince byla vyhlášena Srbská autonomní oblast Krajina (dále jen SAO). 53 SAO Krajina byla definována jako teritoriální autonomie v rámci Chorvatské republiky a SFRJ. 54 Hlavním městem SAO Krajina se stal Knin a předsedou výkonné rady se stal Milan Babić. O pár týdnů později založili Srbové ve východní Slavonii Srbský národní výbor pro oblast Slavonie, Baranje a západního Sremu (chorv. Srpsko nacionalno vijeće za Slavoniju, Baranju i zapadni Srijem). Dne 22. prosince byla schválena nová ústava Chorvatska, která definovala Chorvatsko jako suverénní stát chorvatského národa a všech ostatních národů. Srbové tímto ztratili status druhého státotvorného národa. Návrh a pozdější přijetí chorvatské ústavy radikalizovalo postoje chorvatských Srbů, čímž se do popředí začalo dostávat křídlo kolem Milana Babiće, 55 starosty Kninu. 56 51 Do češtiny je výraz balvan revolucija překládán nesprávně jako balvanová revoluce. Chorvatské slovo balvan znamená v češtině kláda. 52 MARIJAN, Davor: Sudionici i osnovne značajke rata u Hrvatskoj 1990.-1991. Časopis za suvremenu povijest 40, 2008, č. 1, s. 54., http://hrcak.srce.hr/file/4289 14. 4. 2013 53 SAO Krajinu tvořily při založení okresy: Benkovac, Donji Lapac, Gračac, Knin, Obrovac, Titova Korenica, Vojnić, Dvor na Uni. Později se na základě referenda přidaly okresy: Glina, Kostajnica, Vrginmost, Petrinja, Pakrac, Vrginmost. 54 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 94. 55 Milan Babić (1965 Kukar 2006 Haag) byl srbský nacionalistický politik, první prezident RSK. Spáchal sebevraždu. 56 PRTINA, S.: Válka, s. 62. 14

2 Válka v Chorvatsku V roce 1991 dostaly události spád. Předsednictvo SFRJ dne 9. ledna přijalo usnesení o odzbrojení ozbrojených sil, které by mohly ohrozit integritu SFRJ. Chorvatsko na to reagovalo převedením všech jednotek pod ministerstvo vnitra a jako jediné ilegální ozbrojené síly označilo formace Srbů v Krajině. 57 Na jaře se prezidenti jednotlivých republik a členové předsednictva SFRJ snažili najít společný kompromis pro transformaci Jugoslávie. Jejich schůzky byly však předem odsouzeny k neúspěchu, neboť kromě představitelů Bosny a Hercegoviny a Makedonie neměl nikdo upřímný zájem na zmírnění rozporů. V této době neměly světové velmoci zájem o rozpad Jugoslávie. 58 V první polovině roku 1991 přecházely srážky srbských vzbouřenců a chorvatské policie v ozbrojený konflikt. Názory na to, kdy začala válka v Chorvatsku, se různí. Na příklad historik Ivo Goldstein tvrdí, že válka začala vypuknutím balvanové revoluce. 59 Ale existují také názory, že začala tzv. pakrackým incidentem. Tento incident se odehrál 1. 2. března ve městě Pakrac, kde chorvatská speciální policie získala zpět kontrolu nad místní policejní stanicí, kterou srbští vzbouřenci odzbrojili v noci z 1. na 2. března. 60 K dalšímu střetu došlo poté, co jednotky milice SAO Krajiny obsadily Plitvická jezera. Dne 31. března, na katolické Velikonoce, byly do Plitvic a Titovy Korenice vyslány jednotky chorvatské policie, aby získaly zpět kontrolu nad tímto územím. Tento konflikt si na každé straně vyžádal jednu oběť. 61 Během těchto bojů intervenovala také JLA, která se v této době snažila bojující strany rozdělit. Z chorvatské strany je zásah JLA vnímán jako podpora vzbouřeným Srbům, neboť bránila chorvatské policii ve vzbouřených oblastech zasáhnout, a tak pomáhala především srbským separatistům. Obě strany postupovaly při bojích velmi krutě, vraždily civilní obyvatelstvo a dopouštěly se dalších zločinů. Od poloviny dubna začalo Chorvatsko urychleně budovat vlastní armádu. 57 PRTINA, S.: Válka, s. 61. 58 Rozhodující světové velmoci dávaly opakovaně najevo, že nebudou podporovat rozpad jugoslávského státu. Ještě na jaře roku 1991 nabídlo Evropské společenství jugoslávské federální vládě značnou ekonomickou pomoc. Ve stejné době se několik vysokých činitelů washingtonské administrativy veřejně vyslovilo pro zachování jednoty a územní integrity SFRJ. ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 573. 59 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 666. 60 Viz RADELIĆ, Zdenko et kol.: Stvaranje hrvatske države i Domovinski rat. Zagreb 2006, s. 217. 61 Obětí střetu se stali Rajko Vukadinović a Josip Jović. Mnozí tvrdí, že to byli první oběti války. Ivo Goldstein tvrdí, že první obětí války byl policista Goran Alavanija. Viz GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 672. 15

Pro označení války používají obě strany jiný název. Na přání Tuđmana, chorvatská strana používá název Domovinski rat (česky vlastenecká válka), přejatý z ruské historiografie. Srbská strana konflikt chápe jako válku občanskou (građanski rat). 2.1 Vyhlášení samostatnosti Slovinska a Chorvatska Krize předsednictva SFRJ vyvrcholila v květnu, když srbský zástupce Borisav Jović odmítl předat předsednictví SFRJ při pravidelné roční rotaci představiteli Chorvatska Stipe Mesićovi. Tímto krokem byla činnost předsednictva SFRJ paralyzována. Po vzoru Slovinska se dne 19. května roku 1991 v Chorvatsku konalo referendum o budoucí podobě státu, ve kterém se 93 procent voličů vyslovilo pro osamostatnění Chorvatska. Na základě tohoto referenda vyhlásilo Chorvatsko společně se Slovinskem dne 25. června 1991 samostatnost. Slovinská vláda chtěla ihned po vyhlášení samostatnosti převzít kontrolu nad letištěm a hraničními přechody. Federální vláda Ante Markoviće vyslala do Slovinska oddíly JLA, aby převzaly zpět kontrolu nad hraničními přechody. Během tzv. desetidenní války byla JLA poražena. 62 Pod tlakem Evropského společenství se obě republiky zavázaly, že prohlášení o nezávislosti odloží o tři měsíce. 63 Po vyhlášení samostatnosti začal konflikt eskalovat. Během léta se boje rozšířily do všech oblastí Chorvatska hraničících s Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou a Vojvodinou. V této době se již JLA otevřeně angažovala na straně srbských vzbouřenců. 64 Symbolem chorvatského odporu se stalo obléhání a následné dobytí města Vukovar. Po třech měsících obléhání bylo město dne 18. listopadu dobyto jugoslávskou armádou ve spolupráci s paramilitárními jednotkami ze Srbska. Následující den odvlekly srbské jednotky z městské nemocnice 260 raněných zajatců, které popravili na farmě Ovčara. Po masakru 62 PRTINA, S.: Válka, s. 66. 63 Dohoda, známá pod názvem Brionská deklarace (chorv. Brijunski sporazum) byla podepsána 7. července na Brionech. Delegaci ES na ostrovech tvořila ministerská trojka: Jacques Poos z Lucemburska, Hans van den Broek z Nizozemí a João de Deus Pinheiro z Portugalska. Slovinsko zastupovali předseda republikového Předsednictva Milan Kučan, premiér Lojze Peterle, ministr zahraničních věcí Dimitrij Rupela předseda Státního shromáždění France Bučar. Chorvatsko reprezentoval prezident Franjo Tuđman. Jugoslávská delegace byla ve složení: federální premiér Ante Marković, svazový ministr vnitra Petar Gračanin, svazový ministr zahraničí Budimir Lončar, náměstek svazového ministra obrany Stane Brovet a členové Předsednictva SFRJ s výjimkou delegátů autonomních oblastí (Bogić Bogićević, delegát za Bosnu a Hercegovinu, Janez Drnovšek, delegát za Slovinsko, Borisav Jović, delegát za Srbsko, Branko Kostić, delegát za Černou Horu, Stjepan Mesić, delegát za Chorvatsko, a Vasil Tupurkovski, delegát za Makedonii). 64 K zahájení první kooperace došlo v oblasti Krajiny při společném útoku JNA a krajinských Srbů na chorvatskou vesnici Kijevo, která se nacházela uvnitř srbského území. Na Kijevo bylo zaútočeno dne 17. srpna 1991. PRTINA, S.: Válka, s. 67. 16

ve Vukovaru a nesmyslném bombardování Dubrovníku se F. Tuđmanovi podařilo získat na svou stranu mezinárodní společenství. Ve světových médiích byla válka často prezentována jednostranně, jako válka chorvatské demokracie proti srbskému komunismu. Chorvatsko bylo prezentováno jako nevinná oběť agrese. 65 Na podzim roku 1991 byl dokončen proces oddělení Slovinska a Chorvatska od SFRJ. Po vypršení tříměsíčního moratoria Chorvatsko dne 8. října zpřetrhalo všechny stávající vazby s Jugoslávií a vyhlásilo úplnou samostatnost. Koncem listopadu byla pod patronátem představitelů OSN Cyruse Vancea a Evropského společenství lorda Petera Carringtona uzavřena dohoda o stažení zbylých jednotek JLA z Chorvatska a o aplikaci mírového plánu OSN. 66 Obě strany měly důvod souhlasit s mírovým jednáním a příchodem pozorovatelských jednotek OSN. 67 Neklid v Chorvatsku se postupně začal přesouvat do Bosny a Hercegoviny. Vláda SAO Krajiny vyhlásila dne 19. prosince Republiku Srbskou Krajinu (dále jen RSK), ve které spojila oblasti čtyři od sebe oddělené oblasti kontrolované Srby (severní Dalmácii, téměř celou Liku, Kordun, Baniji a části západní a východní Slavonie, Baranji a západního Sremu). Tento efemérní, na Bělehradě zcela závislý stát, kontroloval asi třetinu území Chorvatska. 68 Prezidentem byl zvolen Milan Babić a hlavním městem se stal Knin. RSK nebyla až do svého zániku nikým uznána. 2.2 Mezinárodní uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina požádaly v prosinci roku 1991 Evropskou unii o uznání nezávislosti. Evropská unie měla své rozhodnutí sdělit dne 15. ledna roku 1992. Přezkoumáním žádostí pověřila speciální komisi vedenou francouzským právníkem Robertem Badinterem. Velký vliv na mezinárodní uznání Slovinska a Chorvatsko mělo Německo, které již 23. prosince roku 1991 oznámilo, že bez ohledu na stanovisko dalších členů Evropského společenství v nejbližší době uzná suverenitu obou republik. Většina evropských států uznala dne 15. ledna roku 1992 samostatnost Chorvat- 65 ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 58. 66 RADELIĆ, Zdenko MARIJAN, Davor et al.: Stvaranje hrvatske države i Domovinski rat, Zagreb 2006, s. 222. 67 Srbové doufali, že zakonzervováním situace vznikne status quo, se kterým si mezinárodní společenství nakonec nebude vědět rady a nakonec uzná RSK jako součást nové Jugoslávie. Chorvaté se spoléhali na mezinárodní uznání a příchod mezinárodních jednotek pokládali za prostředek, jak získat čas na přípravu pro návrat území chorvatských Srbů pod svou kontrolu, případně i vojenskou cestou. PRTINA, S.: Válka, s. 67. 68 ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí., s. 581. 17

ska a Slovinska v hranicích, které měly jako svazové republiky jugoslávské federace. 69 V dubnu Chorvatsko uznaly i Spojené státy americké, Rusko a Čína. V květnu bylo přijato do OSN. Mezinárodním uznáním byla Chorvatsku v prvních dnech a měsících roku 1992 cesta do mezinárodního společenství otevřena, ale zkomplikovaly ji velké chyby v zahraniční a vnitrostátní politice, především vměšování se do situace v Bosně a Hercegovině. 70 2.3 Rok 1992 1995 Na začátku roku 1992 bylo oběma stranami podepsáno bezpodmínečné přerušení bojů. F. Tuđman a S. Milošević podepsali dne 7. ledna roku 1992 v Sarajevu mírovou dohodu, tzv. Vanceův plán. Podle tohoto plánu se během jara mírové síly UNPROFOR rozmístily mezi chorvatskou armádu a jednotky krajinských Srbů. JLA se stáhla z celého území Chorvatska, ale přenechala většinu výzbroje krajinským Srbům. Ve sporných oblastech byly vytvořeny čtyři zóny pod dohledem OSN (UN Protected Areas UNPA): Východ (východní Slavonie, Vukovar a Baranja), Západ (západní Slavonie), Sever (Kordun a Banija) a Jih (Lika a Dalmatské záhoří). V období příměří nedocházelo, až na vzájemné přestřelky, k větším bojům. Chorvatsko příměří využilo k důkladné přípravě na ozbrojený zásah proti RSK, čímž by získalo zpět ztracená území. Ani USA, ani Evropská unie, nijak nezasáhly proti porušování embarga na dovoz zbraní. V lednu roku 1993 provedla chorvatská strana velkou ofenzivu Maslenica v severní Dalmácii, při které byly znovuzískány strategické pozice zadarské letiště Zemunik a oblast maslenického mostu. Tato ofenzíva byla zásadním porušením sarajevského příměří. Mezinárodní společenství sice útok odsoudilo, ale neučinilo nic pro jeho potrestání. Ani Srbsko přes proklamovanou ochranu v případě útoku chorvatských sil nereagovalo. Tato akce jak pro Srby, tak pro Chorvaty znamenala zjištění, že Srbové v Krajině jsou ponecháni sami sobě. 71 V září Chorvaté zaútočili v Lice, v širším okolí města Gospić. 72 69 Podle Badinterovy komise podmínky pro mezinárodní uznání splňovalo pouze Slovinsko a Makedonie. V Chorvatsku nebylo hodnocení jednoznačné, neboť nebyly zajištěny zcela uspokojivé podmínky pro srbskou menšinu. 70 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 718. 71 PRTINA, S.: Válka, s. 71. 72 Tato operace je známá pod názvem Medacká kapsa (Medački džep). Během této operace spáchaly chorvatské jednotky zločin nad civilním srbským obyvatelstvem. 18

Na podzim roku 1994 byl na podnět amerického velvyslance v Chorvatsku Petera Galbraitha a ostatních velvyslanců v Záhřebu připraven plán Z-4. Tento mírový plán předpokládal širokou autonomii RSK v rámci Chorvatska. Zatímco Tuđman plán Z-4 formálně přijal, vedení RSK s tímto plánem i přes nátlak Miloševiće, nesouhlasilo. Tímto krokem uhasla poslední naděje na mírné ukončení konfliktu. Odmítnutí plánu otevřelo Chorvatsku možnost vypracovat plán pro integraci vzbouřených oblastí vojenskou cestou. 73 2.4 Operace Blesk a Bouře Během roku 1995 byly podniknuty dvě vojenské operace, které zasadily smrtící ránu RSK. První z nich byla operace známá pod názvem Blesk (chorv. Bljesak), která byla zahájena dne 1. května. Během tří dnů chorvatská armáda zcela ovládla území západní Slavonie. Vedení RSK se v odvetě rozhodlo odstřelovat Záhřeb. Další vývoj situace v Chorvatsku ovlivnily události v Bosně a Hercegovině, když v červenci vojsko Republiky Srbské obsadilo muslimské enklávy Srebrenicu a Žepu, které byly formálně pod ochranou OSN. Po dobytí Srebrenice došlo k hromadným popravám muslimských mužů. 74 Masakr ve Srebrenici byl pro mezinárodní společenství ještě jedním důkazem, že je s bosenskými Srby možné vyjednávat výhradně za použití síly. Američanům v tomto kontextu vyhovovalo spojenectví Muslimů a Chorvatů a jejich společný útok proti Srbům. 75 Jejich společná ofenzíva byla však možná pouze tehdy, pokud bude vyřešena srbská otázka v Chorvatsku. Mocnosti daly Chorvatsku tichý souhlas k likvidaci RSK. Rozhodující úder byl RSK zasazen ve dnech 4. 8. srpna. Chorvatská strana v těchto dnech podnikla masivní ofenzivu zvanou Bouře (chorv. Oluja). Přibližně 150 tisíc chorvatských vojáků napadlo 630 km širokou frontu. Vojsko RSK, čítající 40 tisíc vojáků, bylo proti dobře připravené chorvatské armádě bezmocné. Již druhý den ráno padlo hlavní město RSK Knin, čímž symbolicky i prakticky zanikla Republika Srbská Krajina. 76 Jednotky OSN, které měly zabránit v konfliktu, zůstaly zcela pasivní. Chorvatsku se podařilo vrátit pod svou kontrolu 10 500 km 2 území. Během této operace opustilo Krajinu odhadem 100 až 150 tisíc osob. Tuđman sice vyzval srbské obyvatelstvo, aby neopouštělo své domovy, ale jeho výzva byla krajně neupřímná. Podle Chorvatského helsinského výboru bylo na osvobozeném území zavražděno více než 600 osob a zničeno bylo (spáleno, zbouráno) 73 PRTINA, S.: Válka, s. 73. 74 Více na stránkách Helsinského výboru pro lidská práva v Srbsku http://www.helsinki.org.rs/doc/svedocanstva22.pdf 8. 8. 2013 75 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 745. 76 Tamtéž, s. 747. 19

20 000 objektů, včetně škol, ambulancí, železničních zastávek atd. To vše poukazuje na to, že se jednalo o plánované ničení s cílem znemožnit návrat civilního obyvatelstva a obnovení normálního života. Pálení a ničení objektů pokračovalo i několik let po operaci Bouře. 77 Goldstein tvrdí, že chorvatská vláda byla k těmto akcím nepřípustně tolerantní a soudní procesy obviněných osob se proměnily ve frašku. 78 Zbývající území zaniklé RSK ve východní Slavonii bylo v roce 1997 zcela reintegrováno do chorvatského státu. Důsledky války jsou v Chorvatsku, především v oblasti Krajiny, viditelné dodnes. 77 Citace z oficiálních stránek Chorvatského helsinského výboru. http://hho.hr/wpcontent/uploads/2012/11/izjava-br-8-2011.pdf 10. 4. 2013. 78 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 750. 20

3 Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990 1992 3.1 Rok 1990 3.1.1 Markovićovy reformy a 14. mimořádný sjezd SKJ V roce 1989 se situace v Jugoslávii zkomplikovala a politická situace se v jednotlivých republikách začala výrazně lišit. V lednu roku 1990 byly jedním z hlavních politických témat Jugoslávie Markovićovy hospodářské reformy. V týdeníku Jednota psal o aktuálních politických tématech nejčastěji novinář Karel Bláha, 79 který v článku Nebezpečí vážných sociálních otřesů zastává k reformám kladný postoj a upozorňuje na nebezpečí jednotlivých nacionálních byrokracií. Zájem nacionálních byrokracií není vždy totožný se zájmem svazové vlády, takže se budou snažit podkopat její opatření, i když zpravidla nenabízejí kvalitní alternativní program. 80 Na konci článku zdůrazňuje, že pro úspěch hospodářských reforem je důležitá celojugoslávská jednota. Také v článku Kto zachraní Juhosláviu se autor J.C. zmiňuje o tom, že: V roce 1989 se ani jeden zväzový orgán nesprávál dostatečně juhoslovansky ( ) a v orgánoch na zväzovej úrovni dominovali republikové zaujmy. 81 Zároveň uvádí frázi, která v té době přestávala platit: Ľudia sa nikdy nezľakli toho, že sú ohrození jako jednotlivci, ale vždy ich trápilo to, že ohrozená je Juhoslávie, bratrstvo a jednota národov a národností, výdobytky národnooslobodzovacieho boja, uznesenia AVNOJ. 82 Nejdůležitější událostí ledna roku 1990 byl 14. mimořádný sjezd SKJ, který se konal v bělehradském centru Sava. Do této události autoři kladou v textech důraz na celoju- 79 Karel Bláha (1941 Dežanovac) působil jako novinář a redaktor v týdeníku Jednota. Básník, prozaik. První příslušník české menšiny v Chorvatsku, který byl přijat do Sdružení spisovatelů Chorvatska. Stál při obnově Matice chorvatské v Daruvaru v roce 1992 a byl spoluzakladatelem a redaktorem jejího časopisu Vrela. Vydal dvě sbírky básní a jednu sbírku povídek v češtině (Sluneční štít 1972, Dosněné obrázky 1990, Lípy na korze 1989), dvojjazyčně sbírku básní (Zranění/Ranjeni 1992), monografie o Dežanovci (2009) a Mezurači (2011). Více na stránkách Chorvatského sdružení spisovatelů: http://www.dhk.hr/clanovi/clandetaljno.aspx?id=539 12. 8. 2013 80 BLÁHA, Karel: Nebezpečí vážných sociálních otřesů. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 3. 81 Kto zachraní Juhosláviu. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 4. 82 Tamtéž. 21

goslávské zájmy, podporují hospodářské reformy a společenské změny, které se od sjezdu očekávají. Před tímto sjezdem se v článcích Cíl je právní a sociální stát a Zneužití plurality k tmářským cílům Karel Bláha ostře ohrazuje vůči projevům antikomunistických hnutí: Různé nacionalistické a fašistické živly se samozřejmě budou snažit, jak ukázal příklad nedávných akcí a projevů spisovatelů V. Draškoviće (v Nové Pazově) a F. Tuđmana (ve Splitu), aby znehodnotili všechno kladné, co naše národy a národnosti vybojovaly v NOB a v poválečné socialistické výstavbě. 83 Měl tím na mysli spolek Sava (Društvo Sava), 84 kdy při jeho zasedání byly jasně propagovány myšlenky o obnově velkého Srbska v duchu četnické ideologie ( ) 85 a chorvatské hnutí HDZ, které vyjádřilo nespokojenost s postavením chorvatského národa v Jugoslávii a v Chorvatsku a naznačilo nutnost tyto údajné nedostatky odstranit v zájmu lepší budoucnosti tohoto národa. 86 Vláda program HDZ odsoudila, předseda Ústředního výboru SK Chorvatska Ivica Račan označil HDZ jako stranu nebezpečných cílů, protože vyvolává zlého ducha NDH. 87 Po přerušení 14. mimořádného sjezdu SKJ Karel Bláha v článku Konzervativní a reformní koncepce správně nepovažuje Slovinsko za viníka nezdaru sjezdu, ale za výsledek několikaleté hluboké krize. Zatímco v předchozích článcích nebyly zmiňovány propastné rozdíly mezi jednotlivými svazovými republikami, v tomto článku už je SKJ rozdělen na dvě strany: jedna zamlouvá tradiční bolševický a z dnešního hlediska konzervativní koncept (SK Srbska v čele se S. Miloševićem) a druhá se snaží SK důkladně reformovat a přiblížit ho novému proudu v evropském komunistickém hnutí (SK Slovinska v čele s M. Kučanem). 88 V období mezi 14. mimořádným sjezdem SKJ a prvními volbami je v článcích vyjadřována značná naděje východiska z hluboké krize v pluralismu a demokracii. Mezi častá slova patří pluralismus, pokrok, demokracie, ale také je zdůrazňována rovnoprávnost všech národů a národností, neboť již v této době vládl mezi občany strach z konfliktu. 83 BLÁHA, Karel: Cíl je právní a sociální stát. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. 84 Z antikomunistického hnutí Društvo Sava vznikla nacionalistická strana Srbská národní obnova. 85 BLÁHA, K.: Zneužití plurality k tmářským cílům. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. 86 Tamtéž. 87 KRMPOTIĆ, Miroslav: Kronologija rata: agresija na Hrvatsku i Bosnu i Hercegovinu (s naglaskom na stradanja Hrvata u BiH (1989.-1998.). Zagreb 1998, s. 16. 88 BLÁHA, K.: Konzervativní a reformní koncepce. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. 22

3.1.2 První svobodné volby v Chorvatsku V předvolebním období upozornil Karel Bláha v článku Snaha získat důvěru voličů na některé nacionalistické tóny, 89 které zazněly na všeobecném sněmu HDZ a které v pokrokové chorvatské a jugoslávské veřejnosti nebyly uvítány s potleskem 90 a také uvedl, že je Franjo Tuđman bývalý generál JLA, s jehož metodami zřejmě nesouhlasili někteří členové strany, a proto z ní odešli. V úvodníku dvacátého čísla nazvaného Rámec jednoho desetiletí se Vlatka Daňková 91 zamýšlí nad současnou situací v Jugoslávii, vzpomíná na Tita jako na symbol moudrosti a lidskosti a pozastavuje se nad tím, jak je na jeho odkaz díváno po deseti letech od jeho úmrtí. Autorka v článku věrně přibližuje pohled občana, který je zmaten mediální manipulací: Aby byl člověk jakž-takž objektivně informován, musí, bohužel, sledovat noviny vydávané v různých republikách, a stejně z toho často moudrý není. A co ti, kteří mají k těm novinám daleko? 92 Během dubna a května se v Chorvatsku konaly první svobodné volby, ve kterých jednoznačně vyhrálo Chorvatské demokratické sdružení (HDZ). 93 V Jednotě je někdy pro stranu používán termín Chorvatská demokratická pospolitost a používána je zkratka CHDP. V multietnickém Daruvaru 94 ale zvítězila strana SKH SDP. 95 Strany s chorvatským a srbským nacionálním zaměřením (HDZ, HDS, HSLS, SDS) na Daruvarsku a Pakracku do voleb nekandidovaly. 96 V červenci byly zakládány nové pobočky stran HDZ a SDS na Daruvarsku a Pakracku. V Jednotě byla těmto zakládajícím shromážděním věnována velká pozornost (především vítězné straně HDZ), ale autoři zpráv o těchto sdruženích si zachovávají neutralitu. Čelní předáci HDZ se snažili přesvědčit národnosti o tom, že si strana zakládá na 89 BLÁHA, K.: Snaha získat důvěru voličů. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. 90 Tamtéž. 91 Vlatka Daňková (1960 Pakrac) vystudovala politologii v Záhřebu. V týdeníku Jednota zaměstnána od roku 1987 jako grafická redaktorka. Píše také verše a drobnou prózu. Její tvorba byla uveřejněna také v Českém lidovém kalendáři a literární příloze Studnice. V roce 2011 sebrala, redigovala a výtvarně navrhla sborník prací 28 krajanských autorů pod názvem Moje české kořeny, ve které se autoři zabývají svoji identitou. 92 DAŇKOVÁ, Vlatka: Rámec jednoho desetiletí. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. 93 Viz s. 12. 94 Podle sčítání obyvatelstva z roku 1981 žilo v Daruvaru 8 907 Chorvatů (28,3 %), 9 528 Srbů (30,7 %), 5 708 Čechů (18,2 %), 749 Maďarů (2,3 %), 5 582 Jugoslávců (17,8 %). V roce 1991 pak 10 459 Chorvatů (34,7 %), 10 074 Srbů (33,4 %), 5 573 Čechů (18,5 %), 571 Maďarů (1,9 %) a 1 653 Jugoslávců (5,4 %). 95 Výsledky dostupné online na strankách Archivu voleb http://www.izbori.hr/arhiva/arhiva_1990.html 9.8. 2013. 96 MIŠKULIN, Ivica: Stranka ugroženog naroda djelovanje Srpske demokratske stranke u zapadnoj Slavoniji 1990. 1991. In: Srpska pobuna u zapadnoj Slavoniji 1990. 1995.: nositelji, institucije, posljedice. Slavonski Brod Zagreb 2012. 23

mírném soužití všech občanů. Na příklad Đuro Vidmarović 97 ve svých projevech energicky dementoval povídání, že Češi a ostatní národnosti, ti, kdo nejsou Chorvaté, budou pronásledováni. ( ) Podotkl, že se bez strachu mohou začlenit do HDZ. 98 Nebo: Odsoudil všechny, kteří porovnávají CHDP s ustašovstvím a zdůraznil, že přáním Chorvatů je žít svorně s bratry Srby, Čechy, Slováky a ostatními národy a národnostmi žijícími v Chorvatsku. 99 Někteří příslušníci české menšiny se stali aktivními členy této strany a jejich projevy na shromážděních byly často v článcích zveřejněny. V některých projevech jsou patrné i vlivy fašistické ideologie, ale pravděpodobně byly vyřčeny nevědomě. Na příklad při založení pobočky v Horním Dežanovci hovořil o straně český učitel Vlado Varat, který ve svém projevu zdůraznil, že demokracie, práce, pořádek, disciplína a morálka jsou důvody, pro které přistoupil k HDZ. 100 Při založení desáté odbočky HDZ se k této straně vyjádřil jménem členů HDZ české národnosti Jaroslav Chvála, který hovořil o stěhování Čechů do těchto krajů, jejich životě a o tom, že chtějí spolu s vládnoucí stranou rozvíjet a zušlechťovat Chorvatsko a aktivně se zapojit do jeho přestavby. My Češi nechceme mlčet a schvalujeme program CHDP. 101 Dne 9. září se konalo zakládající shromáždění Obecního výboru HDZ v Daruvaru. Marie Selicharová 102 o něm informovala v článku Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Atmosféru shromáždění popisuje věta: Projevy byly přerušovány bouřlivým potleskem, ale tak občasným mírným protestováním skupiny Srbů. 103 Z projevu účastníků bylo vyzdvihnuto, že: Rada Čechů a Slováků, i ostatních národnostních skupin se připojila k HDZ, poněvadž usoudila, že tato strana svou politikou vede k lepší budoucnosti. 104 Zároveň ale bylo vytýkáno: Není v pořádku, že se srbská a česká inteligence 97 Đuro Vidmarović (1947) je jedním ze zakladatelů HDZ, spisovatel, překladatel ze Záhřebu. 98 PEJIĆ, Mato: Každý týden nová odbočka. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 99 SELICHAROVÁ, Marie: Desátá odbočka HDZ. Jednota 1990, roč. 45, č. 33, s. 16. 100 PEJIĆ, M: Každý týden nová odbočka. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 101 SELICHAROVÁ, Marie: Desátá odbočka HDZ. Jednota 1990, roč. 45, č. 33, s. 16. 102 Marie Selicharová (1945 Končenice) je odborná učitelka a novinářka. Dálkově vystudovala na pedagogické akademii v Pakraci chemii a biologii. V roce 1964 nastoupila na místo učitelky v Sokolovci (obec Dežanovec), a rok poté se zaměstnala jako novinářka v daruvarské Jednotě. V letech 1980 1981 byla zástupkyní hlavního redaktora Jednoty. Je členkou divadelní skupiny České besedy v Končenicích, členkou České besedy Daruvar, kde v letech 1987 2001 byla zapisovatelkou a spolujednatelkou. Byla aktivní společenskopolitickou pracovnicí v Daruvaru. V roce 1979 byla vyznamenána Medailí zásluh o národ, a v roce 2002 ji Chorvatské sdružení lokálních rozhlasových stanic a novin udělilo Zlaté zrcadlo za celkovou novinářkou práci. 103 SELICHAROVÁ, M.: Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Jednota 1990, roč. 45, č. 37, s. 16. 104 Tamtéž. 24