Doménová jména jako ochranné známky a jejich ochrana

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Martin Pultzner Doménová jména jako ochranné známky a jejich ochrana Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michal Růžička CSc. Katedra: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 1. 3. 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 1. 3. 2013 Martin Pultzner

Poděkování Děkuji panu JUDr. Michalovi Růžičkovi CSc. za odborné vedení diplomové práce a pomoc při jejím zpracování.

Obsah 1. Úvod...1 2. Doménové jméno...3 2.1. Počítačová síť internet a její vznik...3 2.2. IP adresa...5 2.3. Doménové jméno z technického hlediska...6 2.3.1. Struktura doménového jména...7 2.3.2. Doména nejvyššího řádu...8 2.3.3. Doména druhého řádu a dalších řádů...9 2.4. Systém DNS...11 2.5. Organizace spravující doménová jména a zajišťující provoz internetu...12 2.5.1. IANA...12 2.5.2. ICANN...12 2.5.3. WIPO...13 2.6. Doménové jméno z právního hlediska...13 2.6.1. Právní úprava doménových jmen...14 2.6.2. Doménové jméno jako věc...14 2.6.3. Doménové jméno jako jiné právo...16 2.6.4. Doménové jméno jako jiná majetková hodnota...16 2.6.5. Doménové jméno jako nehmotný statek...17 2.6.6. Doménové jméno a absolutní a relativní subjektivní práva...18 3. Ochranná známka...21 3.1. Vývoj právní úpravy ochranných známek na českém území...21 3.2. Úprava ochranné známky v českém právním řádu - pojem, účel a funkce ochranné známky v současnosti...23 3.3. Mezinárodní úprava ochranných známek...24 3.3.1. Ochranná známka společenství...25 3.3.2. Mezinárodní ochranná známka...26 3.4. Kategorizace ochranné známky...27 3.5. Všeobecně známá ochranná známka...30 3.6. Ochranná známka s dobrým jménem...31 3.7. Doba platnosti ochranné známky...31 3.8. Úřad průmyslového vlastnictví...32

4. Nesoulad doménového jména a jiných práv na označení...33 5. Doménové spory...35 5.1. Způsoby porušování práv k doménovému jménu...36 5.1.1. Cybersquatting...40 5.1.2. Domain grabbing...49 5.1.3. Typosquatting...50 5.1.4. Cybergripping...52 5.1.5. Reverse domain hijacking...53 5.2. Způsoby řešení sporů z doménových jmen...56 6. Ochrana doménových jmen...58 6.1. Výběr top level domény...59 6.2. Ochrana doménového jména pomocí ochranné známky...60 6.2.1. Doménové jméno jako národní ochranná známka...60 6.3. Proces přihlašování národní ochranné známky...64 6.4. Zápis ochranné známky v zahraničí...64 7. Závěr...66 Seznam použitých zkratek v abecedním pořadí...67 8. English summary...76 Klíčová slova / Key Words...78

1. Úvod Internet je jedním z fenoménů konce dvacátého a začátku dvacátého prvního století. Na světové síti dochází k transferům obrovského množství finančních prostředků a jádro podnikání řady velkých společností leží na internetu. Lidstvo se posunulo do informačního věku, kdy řadu informací čerpá právě z internetových služeb a zásadní je také novodobý fenomén nákupů na internetu nebo sociálních sítí. Skrze internet jsou propojena různá zařízení a přístup k němu je možný v podstatě odkudkoliv díky mobilním přístrojům. Internetový obsah je dnes velmi cennou komoditou a stěžejní jsou domény, na kterých je obsah prezentován a skrze které lze k všeobjímajícímu obsahu internetu přistupovat. Vzhledem k architektuře internetu může existovat vždy jen pouze jedno doménové jméno daného tvaru, z čehož pramení do značné míry jejich exkluzivní povaha. Řada doménových jmen má tak opravdu vysokou hodnotu, čehož se mimo jiné snaží využívat a také zneužívat různé subjekty. V prostředí internetu se tak setkáváme například se cybersquattery, kteří se spekulativním úmyslem registrují doménová jména shodná s ochrannými známkami či jinými označeními známých společností a jiných subjektů. Nejen z toho důvodu vzrůstá v dnešní době potřeba chránit doménová jména a zamezovat tomu, aby si jiné subjekty registrovaly se zlým úmyslem doménová jména podobného znění či jinak znepříjemňovaly život držitelům doménových jmen, přičemž jako ideální institut, prostřednictvím kterého je možné doménová jména chránit, se jeví být ochranné známky. Předmětem této práce tedy bude po teoretické a praktické stránce rozebrat problematiku doménových jmen a ochranných známek a možnost ochrany doménových jmen různými instituty, zejména pak pomocí ochranných známek. V diplomové práci se kromě nastínění fungování internetu jako takového a rozdělení a vymezení domén zaměřím na definování doménového jména a ochranné známky a jejich zařazení pod instituty českého právního řádu. V práci bude mít své místo také vymezení různých typů ochranných známek. Zaměřím se také na způsoby porušování práv k doménovým jménům a konflikty doménových jmen s právy na označení, které se v uplynulých letech vyskytují velmi často, a to včetně příkladů takových konfliktů a způsobů jejich řešení. Zmíním také způsoby, jak případným konfliktům předcházet. V poslední řadě bych se rád zaměřil na konkrétní možnosti ochrany doménových jmen prostřednictvím 1

ochranných známek a praktickou stránku registrace doménových jmen jakožto ochranných známek a rozebrání úskalí, která mohou během registrace nastat. 2

2. Doménové jméno Abychom mohli konkrétně definovat pojem doménového jména, jeho obsah a funkci, je nutné si nejdříve představit pojem v širší souvislosti, zejména ve spojení se sítí internet, a stanovit, jakým způsobem je pojem doménového jména na další pojmy navázán. 2.1. Počítačová síť internet a její vznik Historie internetu se začala psát koncem padesátých a začátkem šedesátých let dvacátého století v USA, které participovaly v tzv. studené válce s konstantní a reálnou hrozbou jaderného útoku. V tomto období se v USA zrodila myšlenka propojení nejdůležitějších vojenských, vládních a vědecko-výzkumných počítačů, a to způsobem odolným proti jadernému útoku. Toto zadání vylučovalo tradiční variantu centrálního řízení takového systému, jelikož by se řídící centrum stalo pravděpodobně jedním z prvních cílů úderů konvenčními či atomovými zbraněmi, následkem čehož by byl celý systém znefunkčněn. Bylo tedy nutné vymyslet decentralizovanou strukturu, jejíž součásti by byly schopny fungovat nezávisle na sobě i v případě, že by některá součást byla zničena. Současně byl dán požadavek, aby všechny uzly byly rovnocenné a každý z nich měl být schopen samostatně přijímat i vysílat zprávy. S řešením přišla počátkem šedesátých let společnost RAND Corporation působící jako důležitý think tank a současně významný dodavatel řešení pro americkou armádu. Vymyslela model decentralizované sítě s rovným postaveným uzlů a velmi specifickým přenosem dat. Jednotlivé zprávy totiž nebyly přenášeny vcelku, ale byly rozděleny do paketů, přičemž každý paket měl naprogramovanou adresu určení, nikoliv však cestu. Pokud by tedy byla některá část sítě zničena, pakety by byly okamžitě k cíli přesměrovány skrze jiné uzly. Proto se síť Internet označuje jako síť s přepojováním paketů (packet switching), přičemž na shodném principu funguje internet úspěšně dodnes. První síť založená na výše popsaném principu však nebyla zprovozněna v USA, ale ve Velké Británii, a to v Národní výzkumné laboratoři v roce 1968. Ve stejném roce přišlo s požadavkem na vytvoření stejné sítě americké Ministerstvo obrany, přičemž prostředky na vybudování pocházely od grantové agentury Ministerstva obrany USA s názvem ARPA (Advanced Research Projects Agency), která se následně přejmenovala 3

na DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Podle názvu této agentury byla nová síť rovněž pojmenována a nesla název ARPANET. Síť byla zprovozněna v roce 1969 a sloužila zejména ke vzdálenému přístupu k tehdejším výkonným počítačům. Komunikaci zajišťoval protokol NCP (Network Connect Protocol) a síť měla na začátku pouhé 4 uzly, které se nacházely výhradně na univerzitách, a to konkrétně na UCLA (University of California Los Angeles), UCSB (University of California Santa Barbara), ve Stanfordském výzkumném institutu (Stanford Research Institute, SRI) a na univerzitě v Utahu. Další uzly rychle přibývaly a v roce 1973 byly připojeny první dvě instituce mimo území USA - britská University College of London a norská Royal Radar Establishment. Síť postupně přestávala sloužit ke vzdálenému přístupu k počítačům a stále více převažovala komunikace mezi jednotlivými uzly v síti. Uživatelé si vyměňovali výsledky výzkumů, aktuální novinky či krátké poznámky a síť sloužila také ke konferencím ohledně aktuálních výzkumných otázek. V roce 1983 měl ARPANET už přes 500 uzlů a provizorní protokol NCP byl nahrazen modernějším TCP/IP, který je používán dodnes. V tomto období byly v provozu mimo ARPANET i další sítě, například v roce 1983 se z ARPANETu vydělila čistě vojenská síť MILNET nebo vznikla čistě evropská obdoba ARPANETu s názvem EARN a další podobné sítě. Vzhledem k tomu, že většina sítí používala rychle se rozšiřující protokol TCP/IP bylo pro jednotlivé sítě snadné a výhodné se vzájemně propojovat a zejména se připojit k původnímu ARPANETu, který sloužil jako páteřní či centrální síť. V tomto období se pro tento svazek sítí začal používat název Internet, který přetrval dodnes. V roce 1984 vznikl systém přidělování doménových jmen DNS, přičemž ve stejné době měl internet již přes 1000 uzlů. Význam ARPANETu postupně upadal příchodem rychle rostoucí a štědře financované americké sítě NSFNET, která postupně přebírala roli páteřní sítě, protože byla flexibilnější a poskytovala velmi dobrou přenosovou kapacitu. V březnu roku 1990 byl nakonec ARPANET odstaven, ale jelikož byla celá síť postavena právě za účelem kontinuálního fungování i pokud jedna část bude zničena či vypnuta, pro internet to neznamenalo žádný problém. V roce 1992 dosahoval počet uzlů (či, chceteli, přípojek) již 1 milionu a internet se rychle rozvíjel do podoby, kterou známe dnes. Na počátku roku 2012 dosahoval počet lidí, kteří mají ve světě přístup k internetu, čísla 2,4 4

miliardy 1, přičemž s rychlým rozvojem pevného a zejména mobilního připojení i v rozvíjejících se částech světa se očekává velmi rychlý růst tohoto čísla. Bezproblémové fungování internetu i za těchto podmínek dokazuje, jak robustní a důmyslně využitou strukturu představuje. 2.2. IP adresa Pojem doménového jména není definován v českém ani evropském právním řádu. Pojem je tak nutno vyložit nejdříve ryze technicky. Základem pro pochopení funkce doménového jména je IP adresa. IP je zkratkou pro Internet Protocol, skrze který komunikují všechna zařízení v síti internet. IP adresa je číslo, jež zcela jednoznačně identifikuje zařízení v počítačové síti. Z toho vyplývá, že každý počítač či zařízení musí mít jedinečnou IP adresu, aby jej bylo možno v počítačové síti najít a bylo rozlišitelné, s kterým zařízením chceme komunikovat. Jedno zařízení však může mít i více IP adres, a to v případě, že má více síťových adaptérů 2. Na druhou stranu v souvislosti s používáním vnitřních sítí může platit, že unikátní IP adresu má pouze zařízení (router, switch, server) připojené přímo k internetu, které poté dále přiděluje vlastní, interní IP adresy počítačům ve vnitřní síti. Na světě tak může existovat velké množství počítačů, které sice používají shodnout IP adresu, ale protože nejsou připojeny k internetu přímo, ale skrze určité zařízení, nehrozí zde nebezpečí záměny. Formát IP adresy se liší podle toho, zda používáme protokol IPv4 nebo protokol IPv6. Protokol IPv4 (Internet Procotol Version 4) byl a je prvním (zavedeným v roce 1981) masově rozšířeným internetovým protokolem, zajišťujícím komunikaci v síti internet. IPv4 je 32 bitový protokol, jehož adresa se zapisuje nejčastěji v desítkové soustavě. Formátem zápisu je čtveřice čísel (bytů) oddělených od sebe tečkou, přičemž každé číslo (byte) v adrese může nabývat hodnot od 0 do 255. IP adresa v protokolu IPv4 tak má formát například 192.168.0.1 či 255.44.118.192. Omezením této verze, které vychází z matematických možností kombinace jednotlivých čísel, je možnost adresovat pouze zhruba 4 miliardy zařízení (přesně 4 294 967 296 IP adres) 2. Vzhledem 1 ALPHABETICAL LIST OF COUNTRIES. Internet World Stats. [Online] [Citace: 28. 10 2012.] http://www.internetworldstats.com/list2.htm. 2 site.the.cz. [Online] [Citace: 23. 3 2012.] http://site.the.cz/index.php?id=2 5

k obrovskému množství zařízení připojených do světové internetové sítě již došlo k vyčerpání protokolu IPv4. Na konferenci v americkém Miami byly dne 3. února 2011 rozděleny poslední bloky adres protokolu IPv4 nejvyššího doménového registru IANA 3. Vyčerpání protokolu IPv4 bylo plánováno a známo se značným předstihem a nejen z toho důvodu vznikl protokol IPv6, který se postupně v posledních letech rozšiřuje. Den globálního spuštění IPv6 proběhl ve středu 6. června 2012 4. Na rozdíl od IPv4 má adresa zapsaná pod tímto protokolem délku 128 bitů, díky čemuž byl výrazně rozšířen adresní prostor. Protokol IPv6 umožňuje takřka neomezenou alokaci adres zařízením v síti internet, protože teoreticky je možno přidělit až 2 128 adres. Adresy pod protokolem IPv6 se zapisují jako osm skupin čtyř hexadecimálních číslic, oddělených od sebe dvojtečkami. Tvar IP adresy podle protokolu IPv6 tedy může vypadat například takto: 3ffe:1900:4545:39a8:200:f8ff:fe21:67cf. 2.3. Doménové jméno z technického hlediska Jak je již z výše popsaného principu fungování IP adres zřejmé, nebylo by v masovém měřítku, ve kterém se v současné době internet používá, efektivní adresovat jednotlivé počítače v síti internet přímo pomocí systému číselných IP adres, které nejsou pro potřeby lidí dostatečně mnemonické. Jednotlivým IP adresám tak jsou přiřazována konkrétní a unikátní doménová jména, a to prostřednictvím systému DNS, který podrobněji popisuji v kapitole 2.4. Namísto zadávání číselné IP adresy tak je místo ní pro adresování konkrétního zařízení používáno mnohem snáze zapamatovatelné a uživatelsky přívětivější doménové jméno. To má, jak jsme již uvedli výše, slovní podobu, přičemž pro jednoznačnou identifikaci je důležitý počet znaků, druh znaků a jejich pořadí. Funkci a smysl doménového jména lze velmi snadno analogicky vysvětlit na telefonním seznamu v mobilním telefonu, kde jednotlivá konkrétní čísla máme přiřazena ke jménům osob. Stisknutím jména osoby telefon automaticky vytočí 3 Polesný, David. Konec bleskovek o IPv4, adresy už jsou definitivně rozebrány. Živě.cz. [Online] 3. 2 2011. [Citace: 24. 3 2012.] http://www.zive.cz/bleskovky/konec-bleskovek-o-ipv4-uz-jsou-definitivnerozebrany/sc-4-a-155683/default.aspx. 4 Krčmář, Petr. Na návštěvě v IPv6 laboratoři: jste kompatibilní? Root. [Online] 8. 3 2012. [Citace: 25. 3 2012.] http://www.root.cz/clanky/na-navsteve-v-ipv6-laboratori-jste-kompatibilni/. 6

přiřazené telefonní číslo bez toho, abychom si jej museli pamatovat či jej zadávat. Na podobném principu fungují doménová jména ve spojení s IP adresami. Místo zadávání IP adresy 195.113.8.11 tak může uživatel zadat adresu doménového jména www.prf.cuni.cz a bude díky systému DNS (podrobněji o DNS v kapitole 2.4) automaticky přesměrován na IP adresu příslušného serveru s webovou prezentací. Z hlediska uživatelské funkce tedy můžeme doménové jméno definovat jako sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače zapojeného do struktury počítačových sítí a komunikaci s tímto počítačem prostřednictvím jiných počítačů zapojených do příslušných sítí 5. V souvislosti s touto funkcí lze také o doménovém jménu mluvit jako o internetové doméně, případně internetové adrese. Ta však, na rozdíl od internetové domény či doménového jména, může obsahovat další specifické znaky dále upřesňující cestu pro nalezení konkrétního počítače či obsahu. Takové znaky však již nemusí být součástí doménového jména. 2.3.1. Struktura doménového jména Doménová jména jsou tvořena jednotlivými, tečkami oddělenými částmi, které jsou v rámci doménového jména hierarchicky uspořádány do tzv. stromové struktury, a to dle kritéria obecnosti z hlediska distinkce od zvláštního k obecnému. V názvech doménových jmen lze používat pouze znaky anglické abecedy, číslice a pomlčku, i když díky systému IDN je postupně možné používat pro některé domény libovolné znaky. Důležitým prvkem je necitlivost doménového jména na velikost psaných znaků (validní zápis tedy představuje jak www.prf.cuni.cz, tak například www.prf.cuni.cz). Každá z částí doménového jména může být dlouhá maximálně 63 znaků, délka celého doménového jména může činit maximálně 255 znaků. 5 Pelikánová, Radka a Čermák jr., Karel.Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2000. 7

2.3.2. Doména nejvyššího řádu Nejobecnější částí doménového jména je doména nejvyššího řádu (Top Level Domain TLD), kterou je vpřípadě našeho příkladu doménového jména www.prf.cuni.cz označení.cz. Taková doména může označovat velkou skupinu počítačů. Domény nejvyššího řádu se dále dělí na generické domény nejvyššího řádu (generic Top Level Domain dále jen gtld) a územní/národní domény nejvyššího řádu (country-code Top Level Domain dále jen cctld). Domény nejvyššího řádu jsou zaváděny neziskovou organizací ICANN, která sídlí v USA. Nejstarším typem jsou gltd domény, které pocházejí z doby, kdy byl internet rozšířen převážně pouze v USA, a uživatelé si doménová jména vybírali podle oblasti, ve které působili. Nejznámějšími původními a dodnes používanými gltd doménami jsou.com (původně zejména pro obchodní účely),.net (původně pro provozovatele sítí) a.org (různé organizace). Dále existují například gltd domény.edu,.gov,.int. a.mil, původně určené pro subjekty podléhající specifickým kritériím. Mezi gltd se řadí rovněž historická doména.arpa (odvozeno od ARPANETu, předchůdce internetu (více v kapitole 2.1)), kterou již dnes není možno registrovat a je používána pouze pro interní účely systému DNS. Tyto domény nazýváme nesponzorované gltd domény a s nimi byl internet užíván až do roku 2000, kdy byly zavedeny nové sponzorované domény (.aero,.biz,.coop,.info,.museum,.name,.pro) a další postupně přibývaly (.asia,.cat,.jobs,.travel). Pro sponzorované gltd je typickým znakem možnost existence sponzora a předem vymezený účel, vyplývající z určitého odvětví, v rámci kterého mohou být příslušná doménová jména pod příslušnou doménou nejvyššího řádu registrována. Příkladem je například doména.aero, jejíž správou byla pověřena organizace DAC (Dot Aero Council), a kterou mohou používat pouze instituce určitým způsobem náležící k leteckému odvětví. gtld domén je velmi omezený počet a zavádění nových domén nejvyššího řádu bylo pomalé. Momentálně je registrováno pouze 22 TLD. Rok 2012 však v této oblasti znamenal významnou změnu. ICANN totiž umožňuje zcela nově registraci jakékoliv gtld domény, pokud budou splněna daná kritéria. Velmi brzy se tak počet domén 8

nejvyššího řádu rozšíří na stovky a tisíce. Nově tedy bylo možno navrhnout registraci gtld domény například ve tvaru.prague,.travel,.music,.fashion či jiném. Do 12. dubna 2012 bylo možno podávat přihlášky pro nová doménová jména a proces schvalování a rozhodování bude trvat 9 20 měsíců. Nové gtld domény se tak objeví v průběhu roku 2013. Dle statistiky bylo podáno celkem 1930 žádostí o nové gtld domény a mezi žadateli nechybí zvučná jména známých společností jako Apple, Airbus, Accenture, Fiat nebo Nokia. Druhým typem domén nejvyššího řádu jsou takzvané cctld domény (countrycode Top Level Domain), tedy národní domény, pod kterými jsou registrovány domény druhého řádu vztahující se převážně k danému celku. Jedná se o domény jednotlivých států či závislých území, používající jako označení dvě písmena, přičemž takové označení se řídí standardem ISO 3166-1. Pro Českou republiku je tak používána doména nejvyššího řádu ve znění.cz. Ne všechny státy však domény nejvyššího řádu používají, a tak některé africké státy či například Severní Korea mají sice domény zarezervovány, ale pod těmito doménami není zaregistrována žádná doména druhého řádu a jsou tak de facto nepoužívané. Naopak, v používání jsou některé domény nejvyššího řádu již zaniklých státních útvarů, jako například doména.su, určená pro zaniklý Sovětský svaz. Tato doména je však stále aktivně používána a dokonce lze i přes tlak ICANNu na její zrušení stále pod touto doménou registrovat domény druhého řádu 6. 2.3.3. Doména druhého řádu a dalších řádů Doménová jména se kromě domény nejvyššího řádu, umístěných vpravo od poslední tečky, skládají také z domén druhého řádu, umístěných v doménovém jméně vlevo od poslední tečky. Národní doménová jména jsou doménová jména registrovaná institucemi přidělujícími doménová jména v rámci vrcholných domén seskupujících doménová jména na základě kritéria vztahu k určitému státu. Toto kritérium je 6 Kilner, James. USSR still alive on Internet and won't go quietly. http://www.reuters.com. [Online] 19. 09 2007. [Citace: 04. 06 2012.] http://www.reuters.com/article/2007/09/19/us-russia-internetidusl1986480720070919. 9

v prostředí internetu vytvořeno zcela uměle a z praktických důvodů. 7 Domény druhého řádu jsou doménovými jmény v užším smyslu, přičemž doménové jméno v širším smyslu zahrnuje všechny druhy domén. 8 Domény druhého řádu jsou registrovány příslušným národním registrátorem, kterým je v případě České republiky zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC, z. s. p. o.., založené v roce 1998. Pro registraci domény druhého řádu v rámci domény nejvyššího řádu tedy stačí splnit podmínky stanovené národním registrátorem. Taková doména nemusí nijak odrážet (ale může) sídlo právnické osoby nebo státní příslušnost či trvalé bydliště fyzické osoby a nemusí nijak reflektovat činnost ani jiné vlastnosti takových osob. Doménové jméno si tak může registrovat bez omezení libovolná právnická nebo fyzická bez jakékoliv vazby na stát. Většinou je však umístění domény druhého řádu pod konkrétní národní doménu nejvyššího řádu rozlišujícím kognitivním znakem, podle kterého uživatelé automaticky identifikují vztah obsahu webové stránky k určitému státu. Doména druhého řádu musí být vrámci národní domény nejvyššího řádu unikátní a například v rámci národní domény.cz nelze zaregistrovat dvě domény druhého řádu s unikátním obsahem a posloupností znaků. Takové omezení ale neplatí v případě jiné domény nejvyššího řádu, a tak zatímco pod národní doménou nejvyššího řádu.cz může být zaregistrována například vždy právě jedna doména druhého řádu ve tvaru cuni tedy pouze jedno doménové jméno ve tvaru www.cuni.cz, lze stejnou doménu druhého řádu zaregistrovat pod jinou doménou nejvyššího řádu. Existovat tedy mohou paralelně doménová jména www.cuni.cz a www.cuni.com, přičemž každé doménové jméno bude adresou jiného počítače v síti. Dále rozeznáváme ještě domény třetího řádu, takzvané subdomény, jejichž zápis se nachází vlevo od tečky před doménou druhého řádu. Příkladem domény třetího řádu je v doménovém jméně prf.cuni.cz sled znaků prf. Pod jednu doménu druhého řádu 7 Pelikánová, Radka a Čermák jr., Karel. 2000. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2000. s. 16 8 Disman, Marek. Právní úprava domény.eu, 2011, s. 21 10

lze teoreticky podřadit až 127 úrovní subdomén 9, což se v praxi ale nevyužívá a většinou se můžeme setkat s jednou nebo dvěma úrovněmi subdomén. 2.4. Systém DNS Jak jsem již uvedl výše v kapitole 2.2, pro uživatele internetu by byla velmi nepraktická a nepohodlná nutnost vyhledávat a připojovat se na jednotlivé počítače v síti internet pomocí zadávání číselného záznamu IP adresy. Z toho důvodu byla také zavedena doménová jména, kterým však, na rozdíl od IP adresy, počítače nerozumí a doménová jména je tak nutno překládat na přidělené IP adresy tak, aby se uživatel napojil na konkrétní počítač v síti. Tento překlad obstarává právě systém DNS (Domain Name System), pomocí kterého jsou konkrétním IP adresám přiřazována doménová jména a naopak. Systém doménových jmen DNS tvoří hierarchicky uspořená síť DNS serverů. Toto uspořádání bylo zvoleno z důvodu značného množství dat. Je nejen fyzicky nemožné, aby jeden server obsahoval kompletní převodní tabulky všech IP adres na doménová jména, ale z hlediska rychlosti fungování by rovněž takové řešení nebylo efektivní. Proto byly převodní tabulky rozděleny mezi množství serverů vzájemně propojených pomocí protokolu DNS. Rozlišujeme 13 kořenových serverů (rozmístěných po celém světě a spravovaných organizací IANA) a poté autoritativní a další servery 10. Těch se vždy zařízení dotazuje na konkrétní doménové jméno a postupně je směrováno do cíle. Díky tomuto systému se tak každý může velice snadno pohybovat v síti internet bez toho, aby si musel pamatovat a zadávat číselné IP adresy. 9 Disman, Marek. Právní úprava domény.eu, 2011, s. 22 10 Šťastný, Petr. Pojmenování počítačů - DNS. DNS Info. [Online] 29. 4 2007. [Citace: 8. 6 2012.] http://www.dns-info.cz/dns/pojmenovani.html.. Postup překladu doménového názvu - DNS. DNS Info. [Online] 29. 04 2007. [Citace: 8. 6 2012.] Postup překladu doménového názvu - DNS. 11

2.5. Organizace spravující doménová jména a zajišťující provoz internetu V případě tak obrovského systému, jakým je internet, je jasné, že musí existovat určitá entita nebo soubor takových entit, které mají na starosti jeho správu, zajišťování provozu či stanovení určitých pravidel. I když je internet sítí decentralizovanou, bez určitého klíčového jádra či bodu, odkud by bylo možno, ať už jakýmkoliv způsobem, internet direktivně řídit, se neobejde. Existují tak organizace, které provoz internetu ovlivňují a spravují jej. Mají za úkol zejména správu domén, jejich přidělování, tvorbu pravidel pro jejich přidělování a vytváření standardů pro všeobecné fungování internetu (jako například nový protokol IPv6). Hlavními takovými organizacemi jsou IANA, ICANN a další doménové autority nebo WIPO. 2.5.1. IANA Organizace IANA (The Internet Assigned Numbers Authority) je jedna z vůbec nejstarších a zároveň nejdůležitějších entit internetu. Její aktivity sahají do roku 1970 a v současné době vykonává základní správu internetu. Konkrétně spravuje kořenové DNS servery, domény.int a.arpa, přerozděluje a spravuje globální zásobu IP a AS adres 11. IANA je v současné době provozována organizací ICANN. 2.5.2. ICANN ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) je nezisková mezinárodní organizace se sídlem v kalifornském Marina del Rey. Jedná se o klíčovou instituci voblasti fungování internetu, která byla založena v roce 1998 a postupně převzala pravomoci spadající dříve do působnosti jiných organizací, které je vykonávaly na základě pověření vládou USA, například organizace IANA, jejímž provozovatelem je v současné době právě ICANN. Kromě úkolů vykonávaných prostřednictvím organizace IANA patří do působnosti ICANNu rovněž tvorba pravidel pro rozhodování sporů v oblasti gtld domén. Tato pravidla byla vytvořena ve spolupráci s WIPO (World Intellectual 11 Introducing IANA. IANA. [Online] [Citace: 12. 06 2012.] http://www.iana.org/about. 12

Property Organization) a výsledkem jsou závazná pravidla Uniform Dispute Resolution Policy (UDRP), podle kterých je možno rozhodovat doménové spory. 2.5.3. WIPO WIPO (World Intelectual Property Organisation) je organizací OSN vykonávající působnost v různých oblastech duševního vlastnictví jakými jsou například autorské právo, patentové právo či ochranné známky. Ve spolupráci s organizací ICANN rovněž projednává návrhy na úpravu pravidel pro rozhodování sporů (UDRP). V rámci Standing Comitee WIPO pak ICANN pravidelně informuje delegáty o postupu v klíčových záležitostech, v současné době například ohledně nových gtld domén. 2.6. Doménové jméno z právního hlediska Zatímco technické vymezení domény je dlouhodobě jasné a bezproblémové, ty samé přívlastky není možno použít pro pohled na doménové jméno z právního hlediska. Doménová jména jsou běžným předmětem právních vztahů a v obchodním styku se v této oblasti lze běžně setkat s pojmy jako vlastník domény či převod domény. Podmínkou pro přidělení konkrétního doménového jména je uzavření platné smlouvy o registraci mezi registrátorem a zájemcem. Z toho tedy vyplývá, že doménové jméno může být předmětem občanskoprávního vztahu, konkrétně předmětem druhotným 12, tedy předmětem, kterého se chování subjektů občanskoprávních vztahů týká, a který je zakotven v 118 občanského zákoníku 13. Podle 118 jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty. Z tohoto výčtu tedy vyplývá, že jakýkoliv předmět občanskoprávních vztahů je nutno podřadit pod jeden z těchto pojmů. Základní otázkou tedy je, zda lze doménové jméno podřadit pod pojem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. 12 Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005 13 118 zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník 13

2.6.1. Právní úprava doménových jmen Pro zodpovězení této otázky je nutno nejdříve vymezit právní úpravu, která se doménových jmen týká, a která je případně definuje. Právní povahu doménového jména je nutné zkoumat s ohledem na příslušný právní řád. Zde se však nachází základní problém právního pojetí doménových jmen. Jak už jsem totiž uvedl v kapitole 2.2, v českém právním řádu nenalezneme nikde explicitní definici pojmu doménové jméno. Pojem nezakotvují obecné předpisy, jako je občanský zákoník, ani speciální předpisy, jako například zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti 14. Podobná situace panuje také v právních řádech jiných evropských a světových zemí, výjimky však představují například Slovensko, Finsko nebo USA 15. V žádném právním předpise tak není stanoveno, zda je doménové jméno věcí, právem nebo jinou majetkovou hodnotou, pro nakládání s doménovými jmény je přitom správná právní charakteristika zcela klíčová. K tomuto poznání tak je nutno dojít pomocí výkladových metod. 2.6.2. Doménové jméno jako věc Právní řád České republiky vsoučasné době pojem věci blíže nedefinuje. V 119 odst. 1 občanského zákoníku nalezneme pouze rozdělení věcí na movité a nemovité, avšak tento či jiný právní předpis ani jednu z těchto kategorií blíže neupřesňuje. Právní teorie a praxe však věci v právním smyslu definuje jako hmotné předměty (res corporales) za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí. Oba tyto předpoklady jsou kumulativní 16. Za stejných podmínek, jako hmotné předměty, se k věcem v právním smyslu tradičně přiřazují i přírodní síly (energie) 17. Z definice doménového jména, kterou jsem uvedl v kapitole 2.3, tedy sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače, a definice věci v právním smyslu, 14 Mališ, Mgr. et Mgr. Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. Právo IT. [Online] 09. 04 2010. [Citace: 25. 09 2012.] http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil. 15 Disman, Marek. Právní úprava domény.eu. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011 16 Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s. 272 17 Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s. 273 14

jak ji v současné době chápe právní teorie a praxe, lze dovodit, že doménové jméno není hmotným předmětem ani přírodní sílou (energií). Z toho důvodu nemůže být doménové jméno na základě zákonné úpravy účinné v době psaní této práce považováno za věc v právním smyslu 18. Tato situace se však změní 1. ledna 2014, kdy nabude účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, označovaný také jako nový občanský zákoník, přičemž tohoto pojmu budu dále používat i v této práci. Nový občanský zákoník se přiklání k širokému pojmu věci a opouští materialistické a pozitivistické hledisko druhé poloviny 19. stol., které u nás bylo zavedeno v r. 1950 pod vlivem německého a zejména sovětského právního nazírání a uchovalo se do současné doby. 19. Výsledkem změny přístupu je ustanovení 489 nového občanského zákoníku, které stanoví: Věc v právním smyslu (dále jen věc ) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí a dále pak zejména ustanovení 496, které explicitně nově rozlišuje věci na hmotné a nehmotné, které rovněž přesně definuje. Věci nehmotné definuje 496 jako práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Nový občanský zákoník dodržuje právní zásadu omnis definitio in iure civili periculosa est a definuje tudíž jen jeden z obou pojmů (věc hmotnou) s tím, že obsah druhého pojmu věc nehmotná lze spolehlivě zjistit argumentací a contrario 20. Věci, které nevyhovují definici hmotné věci, jsou věcmi nehmotnými. Na základě výše uvedeného lze zařadit doménové jméno mezi věci v právním smyslu. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku tak bude moci být i doménové jméno předmětem subjektivních majetkových práv jakožto věc, především předmětem práva vlastnického, což za současné právní úpravy, jak popisuji v kapitole 2.6.6, možné není. Ve vztahu k doménovým jménům bude výsledkem zajímavý paradox. Zatímco doménová jména budou nově považována za věci a 18 Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-7201-245-2. 19 Česko. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu číslo 89 /2012 Sb. nový občanský zákoník ze dne 3. 2 2012., s.117, Dostupný také z WWW: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/dz_noz_89_%202012_sb.pdf >. 20 Česko. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu číslo 89 /2012 Sb. nový občanský zákoník ze dne 3. 2 2012, s.124, Dostupný také z WWW: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/dz_noz_89_%202012_sb.pdf >. 15

upravena občanským zákoníkem, jakožto obecným předpisem, ochranné známky, se kterými často doménová jména přichází do konfliktu, budou upravena jen vůči občanskému zákoníku speciálním Zákonem o ochranných známkách. V reálu tak bude zajímavé sledovat, jakým způsobem budou řešeny konflikty těchto dvou institutů, a jak se k této problematice postaví odborná literatura a rozhodovací praxe obecných soudů. 2.6.3. Doménové jméno jako jiné právo Dalším možným předmětem občanskoprávních vztahů může být kromě věcí a jiných majetkových hodnot také právo. Doménové jméno jako takové, představující sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače (viz kapitola 2.3), je ale potřeba odlišovat od práva osoby k doménovému jménu. Subjektivní právo k určitému doménovému jménu vzniká řádnou registrací na základě splnění objektivních předpokladů. Doménové jméno tak nelze považovat za právo ve smyslu 118 občanského zákoníku. 21 2.6.4. Doménové jméno jako jiná majetková hodnota Pokud jsme vyloučili subsumpci doménového jména pod pojmy věc a právo, zůstává zde možnost zařazení pod pojem jiná majetková hodnota, jakožto zbytkové kategorie předmětů občanskoprávních vztahů. Dle 118 občanského zákoníku může být předmětem občanskoprávních vztahů i jiná majetková hodnota, než je věc či právo, připouští-li to jejich povaha. Jinou majetkovou hodnotou může být cokoliv, co je odlišné od obsahu a subjektu občanskoprávních vztahů, nejedná se o věc ani právo, lze ji vyjádřit v penězích 22, a má tedy jistou ekonomickou hodnotu a žádný právní předpis nevylučuje, aby taková hodnota byla jinou majetkovou hodnotou ve smyslu 118 občanského zákoníku 23. 21 Disman, Marek. Právní úprava domény.eu. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011, s. 27 22 Švestka, Jiří, a další. Občanský zákoník I. 1 až 459. - komentář. Praha : C.H.Beck, 2009. str. 1394. 2. vydání 23 Disman, Marek. Právní úprava domény.eu. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011, s. 27 16

Jak vyplývá z kapitoly 2.6.4, hodnota doménového jména je vyjádřitelná v penězích a splňuje všechny ostatní předpoklady zmíněné výše k tomu, aby bylo způsobilé k jeho podřazení pod pojem jiné majetkové hodnoty. Zároveň žádný právní předpis nestanoví, že doménové jméno nelze pod tento pojem podřadit. Doménové jméno tak lze ve smyslu 118 občanského zákoníku považovat za jinou majetkovou hodnotu. 2.6.5. Doménové jméno jako nehmotný statek Pokud se zabýváme právní klasifikací doménového jména a jeho zařazením do určitých kategorií, nabízí se rovněž možnost definovat jej jakožto nehmotný statek. Nehmotnými statky rozumíme statky vytvářené konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě 24. Jedná se o zvláštní typ předmětu právních vztahů, který má nehmotnou povahu a zároveň je nositelem určité majetkové hodnoty. Jedním z nejdůležitějších pojmových znaků je takzvaná potenciální ubiquita, tedy schopnost být kdekoliv a na jakémkoliv místě současně i následně vnímán a užívání neomezeným počtem subjektů bez újmy na jeho podstatu či funkci 25. Pokud nebude naplněn tento pojmový znak, nemůže být doménové jméno nehmotným statkem, i kdyby naplňovalo další pojmové znaky. Rozhodujícím faktorem pro určení, zda lze doménové jméno považovat za nehmotný statek, tedy bude pojem ubiquity. Není sporu, že doménové jméno má určitou majetkovou hodnotu a rovněž i nehmotnou povahu. Co se týče otázky, zda se doménové jméno vyznačuje též potenciální ubiquitou, většina autorů se přiklání k negativní odpovědi. Registrované doménové jméno může sice být užíváno na neomezeném počtu míst světa současně i následně, pouze však jedinou osobou, totiž osobou, pro niž bylo doménové jméno registrováno. Fakt, že k doménovému jménu přistupuje neomezené množství uživatelů internetu nelze definovat jako užívání. Z tohoto důvodu nesplňuje doménové jméno podmínky pro jeho zařazení pod pojem 24 Knap, Karel. 1994. Práva k nehmotným statkům. Praha : Codex, nakladatelství Hugo Grotia, 1994. s. 11 17

nehmotných statků, s čímž souvisí i nemožnost jej chránit způsobem, kterým jsou chráněny nehmotné statky. V kontrastu se zjištěním, že doménová jména nelze podřadit pod pojem nehmotných statků, lze pro srovnání uvést, že ochranné známky naopak naplňují veškeré pojmové znaky nehmotných statků, řadí se do oblasti práv na označení a jsou kvalifikována přímo jako nehmotný statek. Některé právní instituty chránící nehmotné statky lze však užít i pro ochranu doménových jmen. V této souvislosti lze zmínit například institut ochrany obchodního jména (firmy) a zejména pak institut ochranných známek jako takových, kterému se budu věnovat v další kapitole této práce. 2.6.6. Doménové jméno a absolutní a relativní subjektivní práva Typickým subjektivním absolutním právem 25 je právo vlastnické 26, které však, jak jsem uvedl vkapitole 2.6.2, v případě doménových jmen nepřipadá do úvahy, protože doménová jména nejsou věcí v právním smyslu. Pokud se tedy v souvislosti s pojmem doménového jména používá výrazu vlastník, jedná se o použití nesprávné, byť rozšířené. Nedorozumění může vyvolat i často používaný termín majitel doménového jména, který byl používán i samotným českým registrátorem vjím vydávaných předpisech. Sdružení CZ.nic však již v současném dokumentu Pravidla registrace doménových jmen v cctld.cz 27 pojem majitel nepoužívá a dává přednost výrazu držitel. 25 Subjektivním právem (oprávněním) se rozumí míra a způsob možného chování jeho subjektu, které objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. Subjektivní práva bývají tříděna z různých hledisek. Jedno ze základních třídění subjektivních práv je třídění na práva absolutní a relativní. Absolutní práva jsou zpravidla definována jako práva, která působí proti všem (erga omnes). To znamená, že u nich právu určitého, individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů. 26 Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s. 256 27, 30 CZ.NIC, zájmové sdružení právnických osob. 2012. Pravidla registrace doménových jmen v cctld.cz. cz.nic. [Online] 1. 6 2012. [Citace: 12. 10 2012.] http://www.nic.cz/files/nic/doc/pravidla_registrace_cz_dsdng_20120601.pdf. 18

Důležitou otázkou v rámci klasifikace doménového jména jakožto případného předmětu absolutních subjektivních práv je držba, která je zajímavým právním institutem obecně. Jak bylo upřesněno výše, doménové jméno nelze podle účinného občanského zákoníku považovat za věc. Nicméně je možné držet právo k doménovému jménu. Dle 129 odst. 2 občanského zákoníku lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Právo k doménovému jménu umožňuje mimo jiné kontinuální (trvalé) užívání domény po určitou dobu, tudíž je tato podmínka splněna. Pojmu držitel užívá také národní registrátor pro osobu, pro kterou bylo zaregistrováno doménové jméno v již výše zmiňovaném dokumentu Pravidla registrace doménových jmen v cctld.cz 28. Navíc smyslem institutu držby je chránit určitý faktický vztah, za jaký je možno považovat v řadě případů právě registraci a užívání doménového jména 29. Z toho vyplývá, že i když doménové jméno nemůže být předmětem vlastnického práva, je možné být držitelem práva k doménovému jménu. Pokud se tedy v určitých materiálech hovoří o prodeji či převodu domény, je nutno na tuto situaci nahlížet jako převod práva k doménovému jménu. Typickým občanskoprávním vztahem relativním 30 je závazkový (obligační) právní vztah. Závazkové právní vztahy dělíme podle druhu právní skutečnosti, na základě které vznikají, na smluvní a kvazismluvní a deliktní a kvazideliktní. Pro právní vztahy související s doménovými jmény jsou nejdůležitější vztahy smluvní, přičemž závazkověprávní vztah, jehož předmětem je držba práva k doménovému jménu, a to jak generickému, tak národnímu, se zakládá inominátní (nepojmenovanou) soukromoprávní dvoustrannou smlouvou mezi žadatelem, kterým je fyzická nebo právnická osoba podávající žádost o registraci doménového jména, a registrátorem, kterým je osoba soukromého práva. 29 Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-7201-245-2, s. 45 30 Relativní subjektivní práva jsou taková práva, u nichž právu určitého, individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost rovněž určitého, individuálně určitého subjektu. 19

Právem k doménovému jménu je v první řadě smluvně založené právo (a nárok) přihlašovatele doménového jména vůči registrátorovi na udržování registrace doménového jména v platnosti za sjednaných podmínek 31. Jak vyplývá z druhé kapitoly pojednávající o doménových jménech, nelze je podřadit pod pojem nehmotného statku a tím pádem je ani chránit instituty, které k ochraně nehmotných statků slouží. Doménové jméno se může shodovat s řadou různých práv na označení, včetně obchodní firmy, názvu podniku nebo ochranné známky, přičemž každý z těchto institutů požívá rozdílného způsobu ochrany. Chcemeli tak chránit registrované doménové jméno, zabránit potenciálnímu nebezpečí záměny, jeho zneužití nebo jiným podobným jednáním a doménové jméno se neshoduje s označením v rámci některého z níže zmiňovaných institutů, je nutné zvolit některý, skrze který je možné následně doménové jméno chránit, jmenovitě přicházejí do úvahy tyto způsoby ochrany: 1. ochrana doménového jména jakožto obchodní firmy 2. ochrana před nekalou soutěží 3. ochrana v rámci práv k ochranné známce Nejčastějším způsobem ochrany doménového jména je ochranná známka, přičemž na tento způsob ochrany je tato práce zaměřena a bude obsahem následujících kapitol. 31 Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-7201-245-2, s. 50 20

3. Ochranná známka Jak již bylo uvedeno výše, jedním z účinných způsobů ochrany doménového jména, které samo o sobě není nehmotným statkem, je jeho registrace jako ochranné známky. Ta je v praxi jedním z nejdůležitějších právních institutů chránících označení užívaná nejen v dnešním obchodním styku, ale v moderní společnosti obecně, neboť umožňuje a usnadňuje identifikaci určitých subjektů, produktů či služeb. V případě doménových jmen může právo k ochranné známce představovat jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak se bránit spekulativním nákupům domén, tedy proti případům takzvaného domain grabbingu nebo cybersquattingu. O těchto pojmech a situacích pojednává kapitola 5. Ještě předtím, než bude tato problematika rozebrána podrobněji, je důležité definovat pojem ochranné známky, její účel a místo v českém i mezinárodním právním řádu a evropském právním kontextu, včetně kategorizace ochranné známky, které je důležité i pro téma této práce vzhledem k možným konfliktům doménových jmen a ochranných známek. 3.1. Vývoj právní úpravy ochranných známek na českém území Na našem území se první právní úprava v oblasti ochranných známek objevuje již v roce 1859, kdy nabyl účinnosti císařský patent číslo 230, kterým byl vydán Zákon o ochraně živnostenských známek a jiných označení, který mimo jiné vymezil pojem ochranné známky jakožto zvláštního druhu označení sloužícího v obchodním styku k rozlišení výrobků různých výrobců 32. V roce 1890 byl v Zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené vydán zákon č. 19 o ochraně známek. Z dnešního pohledu kuriózní bylo vyloučení určitého předmětu z registrace, a sice ochranné známky takové značky zboží, které obsahují "jedině obrazy Císaře Pána a členů císařské rodiny", po novele z roku 1919 pak "výhradně obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát či národ zasloužilých a všeobecně 32 Lochmanová, Ludmila. 1997. Práva na označení. Praha : Nakladatelství ORAC, 1997. s. 39 21

známých" 33. Později došlo několikrát k částečným novelizacím, přičemž úplnou novelizaci pak představoval zákon č. 8 z 28. března 1952, který však připouštěl zápis shodných ochranných známek a vzápětí výmaz známky zapsané později, což nepřispívalo právní jistotě majitele 34. Vzhledem k absenci konkurenčního prostředí byla však úloha ochranné známky snižována. Tato úprava vydržela v účinnosti s dílčími novelizacemi až do roku 1988, kdy ji nahradil nový zákon č. 174/1988 o ochranných známkách. Přes nesporné modernější zpracování známkového zákona a zavedení nových institutů, které odpovídaly tehdejšímu stavu prací na revizi Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek a revizi Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, nelze nevidět, že konečné znění zákona bylo silně poznamenáno obdobím direktivního řízení národního hospodářství a plného uplatnění administrativních zásahů státu do právního prostoru postavení subjektů. 35 Výraznou změnu pak představoval znatelně modernější zákon č. 137/1995 Sb., který reagoval na změněné vnitrostátní společenské poměry i mezinárodní vývoj. Tento zákon byl derogován dnes účinným zákonem č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, který institut ochranné známky komplexně upravuje v současnosti. Recipoval mimo jiné pojetí známkoprávní ochrany, které vyplývá ze směrnice Rady ES č. 89/104 ze dne 21. 12. 1988. Oproti předchozí právní úpravě přinesl několik zásadních inovací. Zejména posiluje postavení vlastníka (dříve majitele) ochranné známky, ruší princip speciality známkoprávní ochrany, zavádí možnost registrovat samostatně pouze barvu a například také zavádí zcela nový legální pojem "ochranné známky s dobrou pověstí" (s tím koresponduje i užší vymezení pojmu "všeobecně známé známky"). 33 Kupka, Petr. 2004. Nová právní úprava ochranných známek. Právní rádce. [Online] 24. 2 2004. [Citace: 22. 10 2012.] http://pravniradce.ihned.cz/c1-14010510-nova-pravni-uprava-ochrannych-znamek. 34 Jakl, Vladislav a Jansa, Václav. 2010. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví. Praha : Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. s. 40 35 Lochmanová, Ludmila. 1997. Práva na označení. Praha : Nakladatelství ORAC, 1997. s. 45 22

3.2. Úprava ochranné známky v českém právním řádu - pojem, účel a funkce ochranné známky v současnosti Pro řadu subjektů zůstává nejdůležitější úpravou stále ta vnitrostátní, jelikož základní a jedinou formu ochrany, kterou řada subjektů volí, je zápis do rejstříku národních ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Definici ochranné známky nalezneme v 1 zákona č. 441/2003 o ochranných známkách, který stanoví, že ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků druhé osoby. Účelem ochranné známky je tedy obecně odlišit výrobky nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb 36. Z toho logicky vyplývá nejen nutnost, aby pro úspěšný zápis měla ochranná známka rozlišovací způsobilost, ale také aby nebyla shodná nebo podobná s již zapsanou ochrannou známkou. Pokud je přihlašováno označení, které nemá rozlišovací způsobilost a skládá se například pouze z běžně užívaného slova označující určitý typ výrobku, nebude registrováno a nebude mu přiznána ochrana. Tak například označení chléb, instalatéři nebo autoopravna nejsou dostatečně distinktivní, tedy nemají dostatečnou rozlišovací způsobilost a registrována by nebyla. Ochranná známka přitom nemůže existovat samostatně, ale vždy jen ve spojení s konkrétním předmětem výrobky, službami, ovšem s výjimkou známek všeobecně známých. První podmínkou pro zápis označení do rejstříku ochranných známek je vyjádření nebo vnímatelnost v grafické podobě. Nelze tak registrovat zvukové, čichové, světelné, ani pohybové známky. To však neznamená, že nelze ochrannou známkou chránit například známou melodii, která je pro spotřebitele nadána rozlišovací způsobilostí. Demonstrativní výčet možných označení v 1 zákona o ochranných známkách implikuje, že a priori nejsou vyloučena ani ta označení, která sice nejsou primárně vnímána graficky, avšak za určitých okolností mohou být graficky znázorněna, např. označení zvuková. U označení, která nejsou zobrazitelná v grafické 36 Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2011. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C.H.Beck, 2011. Sv. 2. doplněné a přepracované vydání. 23

podobě, lze v současné době k ochraně přihlásit jejich převod do této podoby, v případě melodie tedy její přepis, jehož výsledkem bude určitý notový zápis. Druhou podmínkou pro zápis označení do rejstříku ochranných známek je pak rozlišovací způsobilost, která je zároveň i stěžejní funkcí (účelem) ochranné známky, jak bylo uvedeno výše. Platí, že aby označení jako ochranná známka mělo rozlišovací způsobilost, nestačí jen odlišení od známých označení, ale musí být svou formou a obsahem do té míry originální, že jeho svérázné znaky mají schopnost individualizovat zboží, které jím má být označeno 37. 3.3. Mezinárodní úprava ochranných známek Pro rostoucí mezinárodní spolupráci a obchod byla zejména ochrana průmyslového vlastnictví koncem 19. století za pomoci národních zákonných úprav, které byly mnohde neexistentní nebo vágní, ve světě nedostatečná. Jednou se základních zásad známkového práva je totiž zásada teritoriality, podle které ochranná známka požívá ochrany pouze na území toho státu, který ochranu poskytl. Reakcí na to byl podpis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví dne 20. března 1883, která byla následně v průběhu 20. století mnohokrát revidována a pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost dne 29. prosince 1970. Do českého (respektive tehdy československého) právního řádu byla pak recipována dne 13. ledna 1975 vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb. Pařížská úmluva kladla velký důraz právě na ochranné známky a zavázala mimo jiné členské státy, aby jejich úpravu zakotvily do národního zákonodárství 38. V oblasti ochranných známek rozeznáváme kromě národní úpravy i dvě mezinárodní úpravy ochranných známek, které se týkají rovněž území České republiky, přičemž čtvrtým druhem ochranných známek, který požívá ochrany na území České republiky, jsou všeobecně známé ochranné známky. Taxativní výčet druhů ochranných 37 Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2005. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. Sv. 1. vydání. s. 306 38 Jakl, Vladislav a Jansa, Václav. 2010. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví. Praha : Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. s. 86 24