Anatomie a fyziologie kardiovaskulárního systému Alena Volčíková Interní kardiologická klinika FN Brno Koronární jednotka
Rozdělení oběhového ústrojí SRDCE CÉVNÍ SOUSTAVA
Srdce hmotnost 230 340 g má tvar nepravidelného kužele PS a PK jsou orientovány dopředu a doprava LS a LK jsou vzadu, orientovány doleva a dolů velká část dolní stěny leží na bránici přední stěna PK a část LK naléhá na hrudní stěnu (dolní část sterna a část žeber vlevo), prekordium
Srdce dělíme na pravostranné a levostranné srdeční oddíly pravostranné oddíly pumpují krev do malého (plicního) oběhu levostranné vypuzují krev do velkého (systémového) oběhu
Srdce PK LK 1,5cm
Srdce chlopně trojcípá trikuspidální dvojcípá mitrální pulmonální aortální
Vrstvy srdce endokard tenká lesklá blána vystýlající nitro srdce, tvoří srdeční chlopně (cípaté chlopně) myokard svalová vrstva tvořená příčně pruhovanou svalovinou, základní stavební jednotkou jsou kardiomyocyty epikard povrchový obal srdce, výstelka tvoří viscerální list perikardu perikard vazivový obal srdce, skládá se ze dvou listů vnitřní serózní blánu, která tvoří výstelku perikardiální dutiny a epikard přímo naléhající na myokard epikard perikard endokard myokard
Krevní oběh
Funkce krevního oběhu Hlavní životně důležitá funkce krevního oběhu je transport krevních plynů, především O 2 do orgánů a tkání. transport látek a buněk, významných pro odolnost organismu transport hormonů a dalších tkáňových působků transport destiček a krevních faktorů, významných pro srážení krve podíl na termoregulaci podíl na udržování rovnováhy vnitřního prostředí
Srdeční výkon Za normálního stavu vypudí levá i pravá komora stahem za časovou jednotku jedné minuty do oběhu stejný objem krve. Klinicky se sleduje běžně výkon levého srdce a pod jednotlivými pojmy se rozumí hodnoty levé komory. Systolický objem je objem krve vypuzené do oběhu jedním srdečním stahem u dospělých 70 ml Srdeční výdej (minutový výdej) je množství krve, které srdce přečerpá za 1 minutu (CO cardiac output, MV- minute volume) u dospělého člověka asi 5,5 l/min., při zátěži 20 25 l/min., trénovaní jedinci při fyzické námaze až 35 40 l/min. Srdeční index minutový objem srdeční vztažený na 1m 2 tělesného povrchu a normální hodnota 3,4l/min./m 2 je závislý na věku, pohlaví, trénovanosti jedince atd. je
Distribuce krve Krev vypuzovaná z LK je rozdělována do jednotlivých orgánů a tkání podle jejich významu pro správný chod celého organismu a podle její momentální aktivity, nikoli podle její hmotnosti. Přednostní zásobení má za všech podmínek mozek a myokard. Ostatní orgány mají relativní přednost vždy v období zvýšené aktivity (trávení, svalová činnost apod.) Za fyziologických podmínek je minutový objem rozdělován: Mozek 15% Srdce věnčité tepny 5% Ledviny 20% Slezina + trávicí trubice 30% Kosterní svalstvo 15% Kůže, kostra a ostatní 15%
Průtok krve v jednotlivých orgánech Srdce 250 ml/min. Svaly 750 ml/min. Mozek 750 ml/min. Kosti 250 ml/min. Plicní tkáň Ledviny 100 ml/min. 1100 ml/min. Kůže 300 ml/min. Játra 1300 ml/min. Štítná žláza 50 ml/min. Slinivka břišní 500 ml/min. Nadledviny 25 ml/min.
Redistribuce krve Za patologických stavů při krevní ztrátě, v šoku apod. se rozdělení krve změní omezené množství krve je využíváno pro centrální orgány, rozhodující o přežití. Nejdříve se omezí prokrvení v kůži (bledost), poté v kosterním svalstvu (pocit zimy a únavy), dále v trávicí trubici (zástava vstřebávání, ileozní příznaky), a v ledvinách (oligurie). Teprve při zhroucení oběhu se významně sníží prokrvení srdce a mozku.
Cévní zásobení srdce Pravá věnčitá tepna Arteria coronaria dextra ACD Levá věnčitá tepna Arteria coronaria sinistra - ACS Ramus interventricularis anterior - RIA Ramus circumflexus - RC
Pravá věnčitá tepna ACD zásobuje PS a PK, velkou část el. převodního systému, dolní stěnu LK v 85% je ADC uzavřená při AIM DS Ramus posterolateralis dexter RPLD Ramus interventricularis posterior RIVP
Levá věnčitá tepna RIA zásobuje velkou část LK, přední stěnu a mezikomorovou přepážku uzávěr RIA AIM PS RC zásobuje boční stěnu LK uzávěr RC AIM boční stěny Ramus diagonalis RD Ramus marginalis sinister- RMS
Srdeční kolaterály Pokud dochází k postupnému uzavírání velkých koronárních tepen, má srdce schopnost vytvářet tzv. kolaterály drobné tepénky a vlásečnice, které postupně přebírají funkci velké cévy.
Vliv nervového systému na srdce a cévy Automatická činnost podléhá vlivu CNS především cestou autonomního, vůlí neovlivnitelného, vegetativního nervstva. Spojení s CNS zajišťují dráhy sympatické a parasympatické. Aktivita obou systémů mění v průběhu dne. autonomního centra se Vlákna vagu Vlákna sympatiku
Farmakologické ovlivnění vegetativního systému receptory v tkáních reagují nejen na uvolnění specifického mediátorů, ale i na léky, které mají podobnou strukturu léky napodobující účinky sympatiku se nazývají sympatomimetika a ty, které působí podobně jako parasympatikus, nazýváme parasympatomimetika léky, které naopak blokují působení vlastních mediátorů, blokátory (sympatolytika či parasympatolytika). nazýváme
Převodní srdeční systém SA uzel primární centrum srdeční automacie tvoří nejrychleji podnět o frekvenci 60 100/min. i rychleji je široký 2 mm a umístěn mezi ústím HDŽ a stěnou pravé síně AV uzel rozměry 3x2x2 mm umístěn na pravé straně mezisíňové přepážky před koronárním sinem, nad septálním cípem trojcípé chlopně fyziologicky zpožďuje vedení vzruchu ze síní na komory filtruje nadměrný počet vzruchů při síňových tachyarytmií funguje jako sekundární (náhradní) centrum automacie, kdy v tzv. junkční oblasti se tvoří vzruchy o frekvenci 40 60/min.
Převodní srdeční systém Hisův svazek odstupuje z dolní části AV uzlu jediné místo, kde se převádí vzruch ze síní na komory Tawarova raménka pravé a levé raménko pravé uloženo pod endokardem, prochází mezikomorovou přepážkou a z ní přechází na přední stěnu PK levé větvení podobné, septem přechází na LK Purkyňova vlákna zprostředkovávají styk s komorovou svalovinou Náhradní vzruchy v komorách o frekvenci 20 40/min.
Vznik EKG křivky
Cévní soustava Arterie Kapiláry Žíly
Arterie - tepny vedou krev směrem ze srdce stěny jsou velmi silné a pružné vedou okysličenou krev a živiny (výjimku tvoří plicní oběh) uloženy hluboko mezi svaly nebo v tělních dutinách nemají chlopně artérie v řečišti organismu tvoří vysokotlaký systém obsahují krev bohatou na O 2, jasně červenou a chudou na CO 2 malé artérie arterioly mají svalovinu, která svým napětím a tím cévním odporem určuje TK a prokrvení jednotlivých orgánů a tkání
Složení cévní stěny 1. Povrch tepen adventicia - je složena z kolagenní hmoty, hlavní opora cévní stěny - oslabení ateroskleroza 2. Střední vrstva media - kruhovitě uspořádaná hladká svalovina - mezi bb je elastin a kolagen 3. Vnitřní vrstva intima - hlavními složkami je endotel a bazální membrána - endotelové bb jsou vysoce metabolicky aktivní, slouží k transportu látek mezi krví a cévní stěnou - neporušená endotelová výstelka vytváří nesmáčivou plochu, která zabraňuje shlukování trombocytů a vzniku trombu
Kapiláry tenké cévy, tvoří spoje mezi tepnami a žílami stěnu tvoří jediná vrstva endotelových buněk tvoří velmi rozsáhlou síť mají cílovou funkci celého krevního oběhu výměnu s tkáněmi proud v nich je pomalý, tlak nízký kapilární prokrvení nejvíce trpí za šoku je nerovnoměrné, kapiláry se plní špatně nebo naopak v nich krev stagnuje tenká stěna se snadno poruší, uvolněnými póry snadno unikají do okolní tekutiny
Žíly - veny poslední úsek, který svádí postupně krev až do pravé nebo levé síně stavba podobná jako u tepny, stěny jsou tenčí, mají méně svaloviny, v dolní polovině těla jsou opatřené chlopněmi je v nich nejnižší tlak žíly systémového řečiště obsahují krev chudou na O 2, tmavě červenou a bohatší na CO 2 žíly plicního řečiště jsou naplněny krví opačného složení do systémových žil ústí lymfatické cévy a hrudní mízovod
Lymfatický systém Lymfatický systém je nedílnou součástí imunitního systému člověka. absorbuje přebytečné tekutiny a zajišťuje jejich návrat do krevního řečiště odstraňuje jedovaté zplodiny vznikající v průběhu metabolických procesů v organismu nebo toxické látky, které do organismu vstupují z vnějšího prostředí Lymfatický systém je složen: lymfatické kapiláry, cévy, uzliny, mízovody, orgány
Lymfatický systém má počátek v lym. kapilárách vedoucích podél tepen a žil lym. kapiláry se spojují v lym. cévy, které mají chlopně bránící zpětnému toku lymfy lym. uzliny najdeme v průběhu lym. cév, které se podílejí na tvorbě lymfocytů a protilátek imunitního systému, filtrují protékající lymfu a zadržují toxické látky lym. cévy se spojují do dvou velkých lym. mízovodů, které ústí do hlavopažních žil největší je hrudní lymfatický mízovod
Lymfa je bezbarvá tekutina kolující v lymfatickém systému sbírá se z celého těla a vrací se do krve složení lymfy je podobné krevní plazmě denně se vytvoří 2 3 litry její funkce je odvod přebytečné tekutiny, odvod tuků a ochrana organismu
Funkce jednotlivých složek krve Krev tvoří náplň oběhového ústrojí. celkový objem nikdy zcela nekoluje, za klidových podmínek je vždy část uskladněna objem kolující krve je významný klinický ukazatel, protože svědčí o kvalitě prokrvení za fyziologických podmínek je nejnižší v klidu, stoupá při tělesné námaze za patologických situací (šok) se krev zadržuje v rozšířených kapilárách, kde se městná a neúčastní se účinné výměny složení krve: 55% krevní plazma, 45% krevní elementy
Červené krvinky - erytrocyty jsou nejpočetnější složkou krve transport dýchacích plynů O 2 a CO 2 udržují stálé ph krve hlavní stavební složkou je hemoglobin celkový objem se nazývá hematokrit jsou bezjaderné nemohou se dále dělit obsahují nejvíce Fe ze všech tvoří se v kostní dřeni zanikají ve slezině bb těla životnost je 120 dní za dobu svého života urazí v krevním oběhu asi 1000 km
Sedimentace červených krvinek necháme-li stát nesrážlivou krev ve zkumavce, rozdělí se její součásti podle své hustoty zvýšení rychlosti probíhajících chorobných muži 2 5 mm/hod. ženy 3 8 mm/hod. sedimentace je známkou stavů v organismu
Bílé krvinky leukocyty účastní se obranných reakcí organismu, pohlcují částice, které jsou tělu cizí fagocytóza pravé bb, obsahují buněčné jádro krev je pro ně pouze transportní prostředí obsaženy v krvi, míze, tkáňovém moku i ve tkáních (brzlík, slezina) délka života je různá od několika hodin (neutrofily) po 100 dnů (T-lymfocyty)
Krevní destičky trombocyty jsou nejmenší, bez buněčného jádra jsou to úlomky buněk kostní dřeně mají význam při srážení krve vznikají v kostní dřeni životnost je 12 dní
Krevní plazma slámově zbarvená, lepkavá tekutina bez krevních buněk je tekutou složkou krve mají vazebnou schopnost je důležitým obsahem bílkovin Krevní sérum krevní plasma bez tzn. krevní vznikla krve v krevním séru se stanovují enzymů fibrinogenu, plasma, která po srážení koncentrace iontů,
Děkuji za pozornost