Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Podobné dokumenty
Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Základy buněčné biologie

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A


Digitální učební materiál

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Cytologie. Přednáška 2010

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Digitální učební materiál

Martina Bábíčková, Ph.D

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Schéma rostlinné buňky

prokaryotní Znaky prokaryoty

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Velikost živočišných buněk

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Pohyb buněk a organismů

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Rostlinná buňka příprava mikroskopického preparátu (laboratorní práce)

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Šablona č.i, sada č. 2. Buňka, jednobuněční. Ročník 8.

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

Souhrnný test A. 3. c,d

ročník 7. č. 19 název

Cytologie I, stavba buňky

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Martina Bábíčková, Ph.D

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Vzorový přijímací test z biologie pro Mgr. studia SŠ

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka modern

Zemědělská botanika. Vít Joza

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele

organismus orgány tkáně buňky

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol. Opakování pojmů z 6. ročníku

Systematická biologie,její minulý a současný vývoj

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka:

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Úvod do mikrobiologie

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Transkript:

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy)

PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice) Prokaryotická buňka: prokaryotické jádro, cytoplazma, plazmatická membrána Prokaryotické jádro nukleoid - není ohraničeno membránou - nedělí se mitoticky - 1 molekula dvouřetězcové DNA, většinou kruţnicová Většinou buněčná stěna Buňka není rozdělena na kompartmenty Chybí mitochondrie, chybí plastidy Ribozómy menší, jen volně v cytoplazmě

EUKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 10 100 µm Jádro - ohraničeno jadernou membránou - dělí se mitoticky - chromatin (dvouřetězcová DNA + histony + proteiny nehistonové povahy) - DNA v chromozómech lineární Vţdy mitochondrie U rostlin plastidy Kompartmenty (GA, ER, lyzozomy ) Ribozómy (v cytoplazmě, v mitochondriích, v chloroplastech)

EUKARYOTICKÁ BUŇKA ţivočišná Plazmatická membrána Protoplazma JÁDRO - jaderný obal, v něm póry - karyoplazma - jadérko - jaderný skelet - chromatin (euchromatin, heterochromatin)

CYTOPLAZMA 1. základní hmota 2. buněčné organely (ribozómy, endoplazmatické retikulum GER a AER, Golgiho aparát, lyzozomy, peroxizomy, mitochondrie, centriol) 3. cytoskelet (mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediální filamenta, mikrotrabekuly) 4. inkluze a pigmenty (glykogen, tuk, bílkovinné krystaly, melanin, lipofuchsin...)

EUKARYOTICKÁ BUŇKA rostlinná Ve srovnání s ţivočišnou buňkou: + buněčná stěna (celulóza) + vakuoly + plastidy - lyzozomy - centrioly Zásobní látkou je škrob

BUŇKY PRVOKŮ Buňky jednobuněčných organismů vytváří volně ţijící samostatné jednotky. Jedna buňka zastává funkce celého organismu sloţitá struktura buňky, více specializovaných útvarů buněčných organel. Organely - pohybu - tělního pokryvu - smyslové a nervové - pro příjem a zpracování potravy - osmoregulační

Preparáty 1. Gregarina sp. - trávicí trakt bezobratlých - protomerit, deutomerit, epimerit - gamogonie: syzygie (primit, satelit) - gametocysta, gamety, kopulace gamet - zygota v oocystě, ven z těla - sporogonie nepohlavní proces - v oocystě spory, v nich dělením sporozoiti - pozření spor, sporozoiti ven, do epitelu, trofozoiti z epitel. buněk ven, volně v dutinách těl. orgánů Ţivotní cyklus Gregarina sp.: 1 - trofozoiti vyrostlí ze sporozoitů hluboce zanořeni do hostilelské buňky 2 - rostoucí trofozoit postupně opouští hostitelskou buňku 3,4 - volní trofozoiti se mění na gamonty a po dvou tvoří syzygii 5 - gamonti se encystují v gametocystě 6,7 - dělením gamontů vznikají samčí a samičí gamety 8 - gamety kopulují a vznikají zygoty 9 - během meiózy se kaţdá zygota mění na oocystu s 8 sporozoity 10 - v trávicím traktu hostitele se oocysta otevírá a vylézají sporozoiti

2. Opalina ranarum - v kloace ţab - výţiva pinocytózou - na povrchu velký počet krátkých bičíků - větší počet stejnocenných jader - buňka aţ 1000 µm, oválná, na průřezu zploštělá - vývoj synchronizovaný s rozmnoţováním a vývojem hostitele

TVARY ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK Rozmanitá funkční specializace Velká tvarová mnohotvárnost Ve tkáních prostorové mnohostěny, specializovanější tvar vřetenovitý, hvězdicovitý, pyramidální V řídkém prostředí - kulovité Vliv buněk okolních tkání nebo pohybu (makrofágy: kulovité améboidní) Podle výšky: ploché, kubické, cylindrické buňky

VELIKOST BUNĚK Různá, závisí na okamţitém stavu, funkci a okolním prostředí U člověka: 5 200 µm, většinou 10 30 µm Největší: vaječná buňka, nejmenší: granulární buňky v kůře mozečku DÉLKA ŢIVOTA Různá, krevní elementy několik dnů, neurony, kardiomyocyty po celou dobu existence organismu

Preparáty: 1. Gregarina sp. 2. Opalina ranarum 3. Pigmentová buňka (melanocyt) 4. Vaječná buňka (oocyt) 5. Nervová buňka (neurocyt) 6. Mitochondrie v erytrocytech kapra

PRÁCE S IMERZNÍM OBJEKTIVEM detail při největším suchém zvětšení dáme přesně do středu zorného pole revolverovým nosičem objektivů otočíme do mezipolohy kápneme imerzi na preparát, do oblasti, kterou chceme pozorovat revolverovým nosičem zařadíme imerzní objektiv do světelné dráhy mikroskopu mikrošroubem zaostříme zvedneme tubus, vyndáme preparát, očistíme (ether:alkohol 7:3)