H ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH

H ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH SBORNÍK KE KONFERENCI 8. 11. 2011

OBSAH OBSAH VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZAHRADNICKÁ A STŘEDNÍ ZAHRADNICKÁ ŠKOLA MĚLNÍK - PROJEKTOVÁ ČINNOST ŠKOLY... 3 Ivan ROUŠAL ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH... 4 Helena SOUČKOVÁ EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ... 7 Miroslav EZECHEL, Jana ZICHOVÁ, Ladislav PYTLOUN NÁSTROJE SPOLEČNOSTI NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ... 10 Miroslav EZECHEL, Ladislav PYTLOUN TVORBA ZELENĚ... 15 Ladislav PYTLOUN PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTOVÁNÍ ZELENĚ... 17 Romana MICHALKOVÁ VINOHRADNICTVÍ... 21 Ludmila SVOBODOVÁ HISTORIE PŘEDMĚTU VINOHRADNICTVÍ NA ZAHRADNICKÉ ŠKOLE V MĚLNÍKU... 27 Ludmila SVOBODOVÁ OCHRANA ZAHRADNÍCH ROSTLIN... 33 Jiřina ŠTAMBERKOVÁ ZPŮSOBY OCHRANY V OVOCNÁŘSTVÍ... 36 Martin BRAUNŠVEIG KVĚTINÁŘSTVÍ... 42 Miroslav MALÝ OKRASNÉ DŘEVINY... 44 Martin VLASÁK ADMINISTRATIVA A PUBLICITA... 49 Helena SOUČKOVÁ PŘÍLEŽITOSTI ZEMĚDĚLCŮ PŘI FINANCOVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ... 50 Helena SOUČKOVÁ ENERGETICKY SOBĚSTAČNÁ OBEC KNĚŽICE..57 Pavel PLICKA 2

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZAHRADNICKÁ A STŘEDNÍ ZAHRADNICKÁ ŠKOLA MĚLNÍK - PROJEKTOVÁ ČINNOST ŠKOLY Ivan ROUŠAL ředitel školy VOŠZa a SZaŠ Mělník, rousal@zas-me.cz Vážení přátelé, zahradnická škola Mělník patří mezi největší a nejstarší zahradnické školy v České republice, v roce 2010 oslavila 125 let svého trvání. Za celou dobu své existence vychovala tisíce zahradnických odborníků. Připravuje žáky a studenty pro výkon různorodých činností v oboru zahradnictví, pro další studium na vyšších a vysokých školách a vychovává mladou zahradnickou generaci pro aktivní život. Připravuje především tvořivé absolventy pro kvalitní výkon jejich povolání, zájemce v produktivním i postproduktivním věku, kteří se vzdělávají formou celoživotního doplňování svých znalostí, budoucí odborníky, kteří se uplatní na dnešním trhu práce a kteří přispějí k zvýšení dobrého jména naší mělnické zahradnické školy. To vše dává v rámci nové strategie důležité předpoklady k tomu, aby bylo v Mělníku vytvořeno centrum zahradnického vzdělávání České republiky. V současné době od začátku školního roku 2011/2012 máme ve vzdělávací nabídce všechny stupně zahradnického vzdělávání (tříletý učební obor Zahradník, čtyřleté denní studium, dvouleté nástavbové, pětileté dálkové studium oboru Zahradnictví ukončené maturitou, dále vyšší odborné vzdělání v oboru Zahradnictví vzdělávacího programu Zahradní a krajinná tvorba v tříletém denním a tříapůlletém dálkovém studiu zakončené absolutoriem). Ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou máme akreditovaný společný bakalářský studijní program Zahradní a krajinářské úpravy. Kromě této vzdělávací nabídky škola uskutečňuje další vzdělávání v oboru v různých kurzech, např. Komplexní péče o dřeviny, Kurz práce s motorovou pilou a křovinořezem, ve floristických kurzech a v kurzech ochrany rostlin a jedových zkoušek a věnuje se také poradenské činnosti. V současné době připravujeme získání dílčích kvalifikací v rámci rekvalifikace v zahradnickém oboru. Nedílnou součástí vzdělávání se od roku 2006 staly projekty. V uvedeném roce 2006 jsme zahájili první projekt OP RLZ Zkvalitnění vzdělávání v arboristice na VOŠZa a SZaŠ Mělník, který byl ukončen v roce 2008. V roce 2009 jsme realizovali projekt Inovace v zahradnictví a zemědělství. V současné době realizujeme tyto projekty: 1. Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách 2. Historická zeleň v regionu Střední Čechy 3. Zkvalitnění výuky německého jazyka na Vyšší odborné škole zahradnické 4. Zkvalitnění výuky modulu Arboristický blok na VOŠ zahradnické Jsme rovněž partnery projektu Informační platforma pro kulturní krajinu MENDELU v Brně. Ve stádiu příprav plánujeme tyto projekty z OP VK: 1. Inovace vzdělávacího programu Zahradní a krajinná tvorba 2. Zvyšování kompetencí řídících pracovníků škol ve Středočeském kraji 3. Další vzdělávání pedagogických pracovníků škol a školských zařízení v oblasti EVVO a udržitelného rozvoje Realizace projektů je součástí celkové koncepce školy a naplňuje hlavní cíl školy, tedy vychovat schopné, tvořivé absolventy, kteří se uplatní na dnešním trhu práce a přispějí ke zvýšení dobrého jména školy 3

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH Helena SOUČKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník,souckova@zas-me.cz Základním cílem projektu operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s názvem Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách je zlepšení ekologického myšlení současných žáků zemědělských středních škol. Zlepšení environmentální výuky na středních zahradnických a zemědělských školách jsme plánovali zpracováním učebnic s tituly: Ekologie a ochrana životního prostředí, Tvorba zeleně, sadovnictví - krajinářství, Ochrana zahradních plodin, Květinářství, Okrasné dřeviny, Vinohradnictví. Při konferenci Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách představíme výsledky všech klíčových aktivit a studijní materiály s tematikou Agroenergetika a Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy. Základním cílem nadregionálního projektu je přispět k vyšší kvalitě environmentální výchovy na zahradnických a zemědělských školách rozvojem znalostí žáků a zlepšením vzdělávání s pomocí tvorby nových vzdělávacích materiálů v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Učebnice, celostátní metodické materiály budou využity k výuce ekologicky zaměřených předmětů a celostátně využitelných databází k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě (dále EVVO). Základním cílem je zavedení nové výukové činnosti s důrazem na mezipředmětové vazby na zvyšování ekologické výchovy v zahradnictví. Mezipředmětovou vazbu uvažujeme mezi ekologií a zemědělstvím a zahradnictvím. Prostřednictvím projektu dosáhneme prohloubení znalostí u žáků střední školy zpracováním edice učebnic pro zahradnické a zemědělské školy a jejich vydání jak tiskem, tak elektronicky. Pro edici nových učebnic s tematikou EVVO je vytvořen poradní sbor ze specialistů, vědeckých pracovníků a pedagogů, který průběžně oponuje všechny výstupy klíčových aktivit. Edice nových učebnic bude ověřena na cílové skupině žáků středních škol jednak na Střední zahradnické škole v Mělníku, na Střední zahradnické škole v Děčíně, na Střední zemědělské škole v Hořicích v Podkrkonoší a v Brandýse nad Labem. Projekt je v souladu s doporučeními k plnění usnesení vlády č. 1048 o Státním programu EVVO a respektuje zásady Strategie udržitelného rozvoje ČR. Ve Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR pro období 2008-2015 projekt navazuje na příležitosti uvedené ve SWOT analýze, zvláště na využití stávajících škol s orientací k EVVO a vzdělávání pro udržitelný rozvoj a uplatňování moderních vzdělávacích metod celoživotního učení. VOŠZa a SZaŠ Mělník uskutečňuje teoretickou výuku více než 100 roků a odbornou výuku ve střediscích Školního statku Mělník a v parku na Neuberku, který byl založen roku 1894. Zahradníci se setkávají v praxi sice se zásadami ekologické stability a s uplatněním zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ale je podstatné rozšířit jejich znalosti v zahradnickém oboru o informace o introdukci, ekologické stabilitě a prvcích územních systémů ekologické stability. Zásadní inovace projektu je dána novým pojetím výuky se zaměřením na rozšíření uplatnění žáků po absolvování střední školy a zlepšení jejich situace na trhu práce. Žáci školy budou po realizaci projektu lépe připraveni jak kvalitnějšími znalostmi EVVO, tak i budou lépe připraveni na rozhodování o použití domácích a introdukovaných rostlin a budou znát zásady a možné způsoby technických inovací v životním prostředí. Zemědělci a zvláště zahradníci svoji podstatou jsou pěstitelé převážné části introdukovaných rostlin a dřevin a už na střední škole je nutné zdůraznit význam pěstování domácích (autochtonních) dřevin. Je nutné seznámit cílovou skupinu s biologickým bojem v ochraně rostlin a významem snižování pesticidů. V EVVO na středních školách je stále nedoceněn význam předmětu Ekologie a ochrana přírody. Hospodaření s energií v zemědělství a zvláště ve sklenících, informace o obnovitelných zdrojích energie, znalosti agroenvironmentálních programů budou aktuálním studijním materiálem. Na základě šetření o uplatnění absolventů, které provádí každoročně VOŠZa a SZaŠ Mělník u vybraných zahradnických firem, bylo doporučeno zlepšit znalosti ekologické výchovy v zahradnických školách. 4

Cílová skupina žáků středních zahradnických a zemědělských škol bude zapojena do projektu v první fázi při ověřování prohloubení environmentální výuky. Jedná se o žáky těchto středních škol, kde budou ověřovány učebnice při výuce: 1. Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda; 2. Střední zemědělská škola Hořice; 3. Střední zemědělská škola Brandýs nad Labem; 4. Střední zahradnická škola Mělník. Motivace skupiny je dána nadšením a zájmem o zahradnictví a bude zvýšena výběrem špičkových lektorů při výběru autorů pro jednotlivé kapitoly nejen z řad pedagogů, ale i specialistů např. z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Státní rostlinolékařské služby, z EkoWattu. Žáci středních škol zahradnického a zemědělského zaměření budou zahrnuti do projektu při vyplňování dotazníků o funkčnosti nových učebnic, o významu výuky ekologie a ochrany přírody a dalších témat, které budou předmětem inovace environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v zemědělství a zahradnictví. V druhé fázi budou zapojeni žáci středních škol zemědělského a zahradnického zaměření do organizace konference Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách. Zapojení cílové skupiny je hlavně směrováno při používání nových tištěných a elektronických učebnic. Žáci střední školy, kteří absolvují prohloubenou výuku zemědělství a zahradnictví o ekologické aspekty, mají výrazně lepší možnost uplatnění v navazujícím studiu na vysoké škole. Základní přínos pro cílovou skupinu, tj. žáky střední školy, spatřujeme ve vyšším vzdělání, zlepšení a prohloubení znalostí EVVO a dalších předmětů, které jsou na hranici výuky s ekologií. Se zvýšením nových informací se žáci zařazení do této cílové skupiny lépe uplatní na trhu práce. Žáci lépe zhodnotí znalosti na nových pozicích, např. na odborech životního prostředí a v poradenských firmách. Cílová skupina, tj. žáci středních zemědělských a zahradnických škol, po absolvování školy, získají moderní edici učebnic a hlavně výuka klasických disciplin získá nová environmentální hlediska, čímž se rozšíří myšlení žáka střední školy. V předmětu Vinohradnictví bude se zamýšlet nejen nad klasickým vinohradnictvím, ale i nad krajinným rázem vinohradnických oblastí v rámci ČR. V Ochraně zahradních rostlin se žák seznámí s biologickou ochranou a bude kladen důraz na snížení chemických postřiků podle kultur. V Ekologii a ochraně životního prostředí se žák kromě základů ekologie bude orientovat v územních systémech ekologické stability, bude znát invazní druhy, obnovitelné zdroje surovin a v neposlední řadě se bude zamýšlet nad problematikou odpovědnosti jedince za životní prostředí a ochranu přírody. Ve studijních materiálech s názvem Agroenergetika se budeme věnovat kromě teoretických základů i praktickým příkladům s využitím obnovitelných zdrojů energie v zemědělství a ve skleníkovém hospodářství. Realizace aktivit bude pokračovat i po ukončení projektu, tzn. že edice zahradnických a zemědělských učebnic rozšířených o environmentální hlediska bude vydávána v tištěné podobě. Zahradnické školství v Mělníku je otevřené a přístupné, což bude po realizaci projektu prohloubeno organizováním navazujících seminářů s tematikou ekologické výchovy. Informace o udržitelnosti projektu s aktualizacemi o projektu bude rovněž uvedena na www.zas-me.cz, kde budou instalovány stránky projektu. Hlavní přínos v inovaci výuky oborů Zahradnictví, Agropodnikání, Ochrana přírody a prostředí je v prohloubení začlenění základů ekologie do zahradnických a zemědělských předmětů. Významná je inovace výuky znalosti dřevin a dalších okrasných rostlin z hlediska jejich původu, což znamená naučit žáka střední školy nejen znát domácí (autochtonní) dřeviny, ale i je umět používat v krajině při agroenvironmentálních programech. Jednotlivé taxony dřevin budou sledovány z hlediska nároků na stanovištní podmínky a možnosti začlení do realizací zeleně v sídlech a v krajině. Další inovaci spatřujeme v novém pojetí učebnice Ochrany zahradních plodin rozšířením o hlediska biologické ochrany zahradních plodin. Učebnice a výuka Květinářství bude rozšířena o rostliny s nízkými nároky na energii při pěstování ve sklenících. Nejzásadnější inovací projektu je zapojení ekologického myšlení do středoškolské výuky zahradnických a zemědělských škol. Přehled klíčových aktivit projektu První klíčová aktivita je navržena s cílem zpracovat učebnici EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ pro střední zahradnické a zemědělské školy, kde budou jednotlivé kapitoly nazvány podle Rámcového vzdělávacího programu a rozpracovány podle Školního vzdělávacího programu VOŠZa a SZaŠ Mělník. V učebnici budou řešeny otázky základů ekologie, ekologie krajiny, vazby člověka a životního prostředí, ochrany životního prostředí a odpovědnosti jedince za ochranu přírody a životního prostředí. 5

Ve druhé klíčové aktivitě bude zpracováno nové vydání učebnice Tvorba zahrad a parků s novým názvem TVORBA ZELENĚ, SADOVNICTVÍ - KRAJINÁŘSTVÍ. Učebnice bude doplněna o témata z krajinářství, např. propojení územních systémů ekologické stability do krajiny, nové sadovnické úpravy budou rozšířeny o mobilní zeleň a střešní zahrady v sídlech a další témata. Ve třetí klíčové aktivitě bude zpracována učebnice VINOHRADNICTVÍ. V době, kdy byla škola zakládána, bylo vinohradnictví jedním ze dvou základních oborů. V současné době je sice společenská potřeba vinohradníků v ČR malá, ale předmět vzhledem k tradičnímu oboru vinohradnictví se stále vyučuje a má svoji nezastupitelnou úlohu ve výuce v rámci ŠVP. Vinohradnictví významným způsobem ovlivňuje krajinný ráz a pěstování vinné révy je krajinotvorným prvkem. Učebnice Vinohradnictví bude napsána pro cílovou skupinu žáků Střední zahradnické školy v Mělníku v počtu 100 žáků, kde bude také v pilotním projektu ověřována. Čtvrtá aktivita je věnována titulu OCHRANA ZAHRADNÍCH ROSTLIN, který z hlediska ekologické výchovy žáků středních zahradnických a zemědělských škol je vysoce významný. Žákům bude vysvětlena nejen systematika a biologie chorob a škůdců, ale i škodliví činitelé budou probráni podle kultur, tj. u ovocných dřevin, zeleniny, květin a okrasných dřevin. Významnou součástí ochrany zahradních plodin je biologický boj proti chorobám a škůdcům. K učebnici, která je vysoce významná z hlediska environmentální výchovy žáků středních škol zahradnického a zemědělského zaměření, bude vydán komplet CD. V páté klíčové aktivitě se budeme věnovat učebnici KVĚTINÁŘSTVÍ. Střední zahradnická škola Mělník vydala učebnici Květinářství ve třech dílech v roce 1994, která neodpovídá současnému modernímu květinářství. Řada květin se v ČR již nepěstuje, zvýšily se nároky na jejich skladovatelnost a uchování ve váze v čerstvém stavu. Změnily se technologie v květinářství vzhledem ke snižování energetické náročnosti při pěstování ve skleníkovém hospodářství. Je potřeba podat cílové skupině tj. žáků středních zahradnických škol informace o nových sortimentech, o nových způsobech prodeje, o zahradnických centrech. Chceme-li, aby se žáci středních zahradnických škol lépe uplatnili na evropském trhu práce, je nutné je seznámit s moderním evropským květinářstvím. Spolupráci na této učebnici přislíbili lektoři a významní šlechtitelé z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. V šesté klíčové aktivitě s názvem OKRASNÉ DŘEVINY plánujeme nové vydání. Starší verze poskytuje dobrý přehled dřevin a keřů pro sadovnické uplatnění, zvláště v sídlech. V učebnici jsou uvedeny jak jehličnany, tak i listnaté dřeviny včetně nároků okrasných dřevin na stanoviště. Významnou částí učebnice jsou vlastnosti a znaky jednotlivých dřevin. V závěru jsou uvedeny kombinace a skupiny dřevin jak podle sadovnických znaků, tak i podle nároků na půdní a klimatické podmínky. Nová učebnice bude rozšířena o část okrasného školkařství a o další inovace. V sedmé klíčové aktivitě budou vydány dvě příručky. První má název AGROENERGETIKA a vhodně doplní výuku technických předmětů. Druhá má název STRUKTURÁLNÍ FONDY Z HLEDISKA AGROENVIRONMENTÁLNÍCH PROJEKTŮ a podrobně rozebírá terminologii strukturálních fondů a operačních programů a příklady dobré praxe využitelné v zemědělství a zahradnictví. Závěrem bych ráda zdůraznila, že učebnice nebyly předem napsány, nebyly tzv. v šuplíku a během projektového období se tyto učební texty tvořily, ověřovaly, opravovaly a stále vylepšovaly po diskusích v poradním sboru nebo po schůzce garantů klíčových aktivit. Zahradnická škola v Mělníku získala nejen nové moderní učebnice, ale i vzdělanější pedagogy, kteří zkvalitnili svoji výuku získáním nových znalostí v průběhu řešení projektu. 6

EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Miroslav EZECHEL a, Jana ZICHOVÁ b, Ladislav PYTLOUN c a VOŠZa a SZaŠ Mělník, ezechel@zas-me.cz b VOŠZa a SZaŠ Mělník, zichova@zas-me.cz c VOŠZa a SZaŠ Mělník, pytloun@zas-me.cz Učebnice Ekologie a ochrana životního prostředí je jednou z řady učebnic, která vzniká v rámci projektu Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách CZ.1.07/1.1.00/08.0042. Vzhledem k důležitosti této publikace pro naplňování cíle projektu je zařazena jako klíčová aktivita 01. Řešitelem klíčové aktivity je Ing. Miroslav Ezechel. Dále se na učebnici podílí autoři Ing. Jana Zichová, CSc. a PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. Odborné posouzení textu provádí RNDr. PhDr. Danuše Kvasničková, CSc. a Doc. RNDr. PaedDr. Milada Švecová, CSc. Učebnice je určena pro žáky středních škol oborů zaměřených na zahradnictví a zemědělství. Učebnice může být také využita při výuce dalších oborů souvisejících s lesnictvím a ochranou životního prostředí. Při tvorbě učebnice bylo vycházeno z rámcově vzdělávacích programů pro maturitní obory související se zahradnictvím a zemědělstvím. Jednou z oblastí vzdělávání je přírodovědné vzdělávání. V rámcově vzdělávacích programech je přírodovědné vzdělávání rozděleno na tři části: fyzikální vzdělávání, chemické vzdělávání, biologické a ekologické vzdělávání. Toto biologické a ekologické vzdělávání má rozdělené učivo do tří částí: 1. Základy biologie 2. Ekologie 3. Člověk a životní prostředí Do učebnice Ekologie a životní prostředí je zařazena druhá a třetí část. Z rámcově vzdělávacích programů vyplývá i náplň učiva v jednotlivých částech: Ekologie - základní ekologické pojmy - ekologické faktory prostředí - potravní řetězce - koloběh látek v přírodě a tok energie - typy krajiny Člověk a životní prostředí - vzájemné vztahy mezi člověkem a životním prostředím - dopady činností člověka na životní prostředí - přírodní zdroje energie a surovin - odpady - globální problémy - ochrana přírody a krajiny - nástroje společnosti na ochranu životního prostředí - zásady udržitelného rozvoje - odpovědnost jedince za ochranu přírody a životního prostředí 7

Tato problematika byla plně zahrnuta do vznikající učebnice. Stanovené učivo je však příliš obecné a nereflektuje specifika zahradnických a zemědělských oborů, a proto je učebnice dále rozšířena o další témata, jako například o ekologii krajiny. V návaznosti na nutnost zařadit další kapitoly byla stanovena osnova učebnice (viz Tab. 1). Tab. 1: Rozvržení kapitol. Kapitola: 1. Ekologie Zpracovává: 1.1 Úvod do ekologie Ing. Jana Zichová, CSc. 1.2 Ekologické faktory prostředí Ing. Jana Zichová, CSc. 1.3 Organismus, populace a společenstvo Ing. Jana Zichová, CSc. 1.4 Základy etologie Ing. Miroslav Ezechel 1.5 Ekosystém Ing. Jana Zichová, CSc. 1.6 Biosféra Ing. Jana Zichová, CSc. 1.7 Vegetace České republiky Ing. Jana Zichová, CSc. 1.8 Invazní a expanzní druhy Ing. Jana Zichová, CSc. 2. Ekologie krajiny 2.1 Základní pojmy krajinné ekologie Ing. Miroslav Ezechel 2.2 Územní systémy ekologické stability Ing. Miroslav Ezechel 2.3 Typy krajiny Ing. Miroslav Ezechel 3. Člověk a životní prostředí 3.1 Vzájemné vztahy mezi člověkem a životním prostředím Ing. Miroslav Ezechel 3.2 Globální problémy PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D., Ing. Miroslav Ezechel (kapitola 3.2.7) 3.3 Regionální vlivy na životní prostředí a možnosti jejich řešení Ing. Miroslav Ezechel 3.4 Zásady udržitelného rozvoje PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. 4. Ochrana životní prostředí v ČR 4.1 Nástroje společnosti na ochranu životního prostředí Ing. Miroslav Ezechel, PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. (společně) 4.2 Ochrana přírody a krajiny Ing. Miroslav Ezechel 5. Odpovědnost za životní prostředí 5.1 Odpovědnost jedince za ochranu přírody a životního prostředí PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. Učebnice tak pojednává o obecných ekologických poznatcích (zvláště o populaci a společenstvech, prostředí či etologii), zaměřuje se rovněž na oblast ekologie krajiny a vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředí. V učebnici jsou zpracovány také kapitoly o ochraně životního prostředí, přírody a krajiny, také však kapitoly o současných celosvětových problémech. Na komplexní, ekologicky zaměřenou problematiku přitom učebnice nahlíží v přírodovědném kontextu, ale zahrnuje do ní i nezbytné souvislosti společenskovědní, včetně aspektů etických. Při tvorbě učebnice se bralo také v úvahu, že na jednotlivých školách může být problematika zařazena v různých předmětech a s rozdílným množstvím vyučovacích hodin. Text je proto rozdělen na učivo základní a doplňující. Učivo rozšiřující v učebnici zařazeno není, ale je zde seznam literatury, ze které lze další informace čerpat. Za každou kapitolou jsou uvedeny internetové odkazy, kde lze najít další rozšiřující informace. Dále je pamatováno na specifika podmínek jednotlivých škol a na vazbu škol 8

na okolí. Pomocí různých úkolů jsou žáci vedeni k poznávání okolí svého bydliště a školy a k seznámení se specifickými místními problémy. Učebnice je proto strukturována způsobem, uvedeným v tabulce 2. Tab. 2 Rozvržení struktury kapitoly (dvouúrovňového číslování). Název kapitoly Úvodní otázky Základní text - téma 1 Obrázky, grafy, tabulky - téma 1 Doplňkový text - téma 1 Základní text - téma N Obrázky, grafy, tabulky - téma N Doplňkový text - téma N Shrnutí Odkazy Otázky a úkoly Učebnice by tak měla přispět k pochopení globálních, regionálních i místních problémů. Dále by měla vychovávat odborníky, kteří jsou si vědomi své zodpovědnosti za životní prostředí, ať již ve svém osobním životě, tak i ve svém oboru. Vždyť zahradníci a zemědělci jsou jedním ze spolutvůrců prostředí kolem nás. 9

NÁSTROJE SPOLEČNOSTI NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Miroslav EZECHEL a, Ladislav PYTLOUN b a VOŠZa a SZaŠ Mělník, ezechel@zas-me.cz b VOŠZa a SZaŠ Mělník, pytloun@zas-me.cz K ochraně životního prostředí existují různé nástroje. Důležitější než náprava poškozeného životního prostředí je prevence. Možné je využít právních předpisů, ale i četných ekonomických a politických nástrojů. Ochrana životního prostředí by byla neúčinná rovněž bez podpory veřejnosti. Významným nástrojem je také právo na informace o životním prostředí, jež umožňuje získat údaje o životním prostředí od úřadů, které je shromažďují. 1. Prevence jako správný nástroj ochrany životního prostředí Při ochraně životního prostředí nejde jen o nápravu poškozeného prostředí, ale základem je škodám na životním prostředí předcházet. Náprava škod je dražší než škodám předcházet a někdy může dojít k nevratným změnám. Základním pravidlem při zásazích do životního prostředí je tzv. předběžná opatrnost. 2. Právní nástroje ochrany životního prostředí Nejvyšším právním předpisem v České republice, kde je pamatováno na ochranu životního prostředí, je Ústava, jejíž součástí je také Listina základních práv a svobod. Česká republika také přistoupila k některým mezinárodním úmluvám na ochranu životního prostředí. Jestliže se plánuje činnost, při které by mohlo dojít k poškození životního prostředí, musí někdo nezávislý posoudit, zda je tento zásah oprávněný a může se provést. Toto posouzení provádí obvykle orgány státní správy. Struktura a kompetence jednotlivých úřadů jsou uvedeny v zákonech, které se danou problematikou zabývají. Orgány státní správy posuzují, do jaké míry může zásah poškodit životní prostředí, jak je daný zásah nutný a zda existují jiné možnosti. Podle tohoto posouzení je činnost povolena či zakázána. Orgány státní správy také mohou zakázat již probíhající činnost, pokud poškozuje životní prostředí. Po posouzení vydá správní orgán rozhodnutí. V tomto rozhodnutí jsou kromě informací o správním orgánu, příslušných úřednících a datu vydání uvedeny tři části: výrok, odůvodnění a poučení. Výrok znamená, že se nějaká činnost povoluje, zakazuje apod. V odůvodnění úřad vysvětluje, jak k výroku dospěl. Poslední částí je poučení, ve kterém se uvede, jaká je možnost se proti rozhodnutí odvolat. Důležité je si pamatovat, že vydáním rozhodnutí celý proces nekončí. Teprve, když se nikdo neodvolá a uplyne určitá doba, nabude rozhodnutí právní moci a může se podle něj konat. Další možností, jak omezit poškozování životního prostředí, je určení míst, kde nebudou vlivy poškozování tak výrazné. Například v blízkosti lokality se vzácnými druhy může být poškození životního prostředí výraznější. V rámci jednotlivých obcí a měst lze naplánovat, kde bude povolována další výstavba průmyslu, kde obytných domů a kde budou zelené plochy. K tomu slouží různé způsoby územního plánování. Někdy jsou plánované zásahy do životního prostředí natolik rozsáhlé, že nelze vše obsáhnout jen vydáním rozhodnutí. Tyto složité případy vyžadují specifický způsob posuzování. Problematiku řeší zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zvaný též EIA - Environmental Impact Assessment. Zde jsou upraveny postupy pro posuzování záměrů staveb, činností a technologií. Posuzují se také různé koncepce strategií, plánů či politik, které stanovují příslušné úřady. Některé způsoby citlivějšího přístupu k životnímu prostředí nejsou nařízeny, ale záleží na dobrovolnosti podnikatele, zda je ochoten je dodržovat. Tento svůj přístup pak podnikatel prezentuje na veřejnosti různými certifikáty, které prokazují ochranu životního prostředí. Jde například o označování bioproduktů a biopotravin. 10

3. Politické nástroje ochrany životního prostředí Politika, oblast správy věcí veřejných, ovlivňuje ochranu životního prostředí, neboť politici i politické organizace rozhodují o četných skutečnostech, které přispívají k ochraně životního prostředí. 3.1 Mezinárodní organizace zapojené do ochrany životního prostředí Mezinárodní prostředí vytváří řada mezinárodních organizací, které se podílejí na spolupráci v různých oblastech a zabezpečují plnění společných cílů prostřednictvím stanovisek, doporučení, nařízení, směrnic nebo závazných dohod. Jedná se jak o vládní mezinárodní organizace (organizace s mezinárodním členstvím, které sdružují suverénní členské státy), tak o nevládní mezinárodní organizace (členy těchto organizací s mezinárodním členstvím jsou nestátní aktéři jako například neziskové organizace, kluby, výbory apod.). Některé organizace mají celosvětový dosah, jiné jsou pouze regionálně zaměřené (např. na oblast jednoho kontinentu). V systému Organizace spojených národů je i několik organizací, podílejících se významnou měrou na ochraně životního prostředí. Jde především o Program OSN pro životní prostředí (UNEP), který vznikl v roce 1972. K jeho hlavním úkolům patří podpora rozvoje mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí a hledání způsobů, jak mohou státy i nadále zvyšovat životní úroveň svých obyvatel, aniž by tím ohrozily životy budoucích generací. UNEP sleduje stav životního prostředí ve světě, koordinuje různé environmentální projekty, podílí se rovněž na podpoře výzkumu, zajištění výměny a šíření informací o životním prostřed, odpovídá za ekologickou stránku udržitelného rozvoje a její provázání s ekonomickou a sociální oblastí. Impulzem ke vzniku Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) se stal Summit Země v roce 1992 v Rio de Janeiro. Tato organizace má za cíl posuzovat pokrok na mezinárodní, regionální i místní úrovni v zavádění doporučení a závazků, které jsou obsaženy v dokumentech z této konference (zejména v Deklaraci o životním prostředí a rozvoji a v Agendě 21). Její další úkoly spočívají v prosazování dialogu a budování partnerství pro udržitelný rozvoj s vládami, světovým společenstvím a hlavními zájmovými skupinami, které se významně podílejí na cestě k udržitelnému rozvoji. Do struktury OSN patří rovněž další organizace, které řeší problematiku životního prostředí z dílčích úhlů pohledů. Mezi takové instituce náleží programy a další orgány OSN, jako je Rozvojový program OSN (UNDP) či Populační fond OSN, anebo specializované agentury, např. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) či Skupina Světové banky. Obr. 1: Vlajka OSN. 11

Regionální vládní organizace zaměřené na oblast životního prostředí spadají v Evropě zvláště pod správu Evropské unie. Jedná se zejména o Radu ministrů členských zemí EU pro životní prostředí, Evropskou agenturu pro životní prostředí (EEA) či výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Významnou roli v oblasti ekologie plní také komisař Evropské unie pro životní prostředí. K dalším hlavním oblastem aktivit Evropské unie na poli životního prostředí náleží například ochrana oblastí s výskytem chráněných živočišných a rostlinných druhů (zvláště síť Natura 2000) či označování ekologick y šetrných výrobků. Vedle vládních mezinárodních organizací působí ve světě také řada nevládních organizací. Nejstarší a největší z nich je Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), založená již v roce 1948, jež se zabývá ochranou přírody na vědeckých základech a udržitelným rozvojem. Činnost IUCN zahrnuje více než tisíc odborných organizací ve 160 státech a přes deset tisíc dobrovolných pracovníků z celého světa. Jejich náplň ve výzkumu a v mnoha vědeckých projektech směřuje k ochraně světového přírodního dědictví a k zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů. Tato organizace se zasloužila o vznik Červeného seznamu ohrožených druhů a stála rovněž u zrodu Světového fondu na ochranu přírody (WWF), jehož cílem je zachování posledních zbytků divoké přírody na naší planetě. Evropské regionální nevládní organizace v oblasti životního prostředí se převážně sdružují do uskupení Zelená desítka (Green 10), zahrnujícího deset hlavních evropských ekologických organizací s více než 20 miliony členů, zapojených do aktivní práce ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jednotlivé organizace mají své spolupracující instituce ve většině evropských zemích. 3.2 Česká republika a domácí instituce zapojené do ochrany životního prostředí Životní prostředí je v České republice řešeno na několika úrovních podle složitosti a důležitosti. Na nejvyšší úrovni je vláda a jednotlivá ministerstva. Oblastí ekologie a životního prostředí se rovněž zabývá Rada vlády pro udržitelný rozvoj. Nejvýznamnějším orgánem v oblasti ochrany životního prostředí je Ministerstvo životního prostředí (dále MŽP), ale pravomoci a povinnosti v životním prostředí mají i další ministerstva (zejména Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu). Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy určený pro ochranu životního prostředí a je také ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku a zahraniční spolupráci v oblasti ekologické politiky. Ministerstvo životního prostředí současně koordinuje problematiku životního prostředí mezi ostatními ministerstvy a dalšími ústředními institucemi České republiky. Má na starosti několik klíčových institucí v oblasti životního prostředí, zejména Agenturu ochrany přírody a krajiny, Českou inspekci životního prostředí, Českou informační agenturu životního prostředí a Státní fond životního prostředí. 4. Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí Dalším důležitým nástrojem k ochraně životního prostředí je finanční zvýhodnění činnosti šetrných k životnímu prostředí nebo naopak zpoplatnění či postih činností, které životní prostředí poškozují. Nejjednodušším způsobem, jak znevýhodnit činnosti poškozující životní prostředí, je jejich zpoplatnění. Poplatek nesmí být pro organizace likvidační, ale má jen přimět organizace k zavádění nových technologií šetrnějších k životnímu prostředí, které méně zatěžují prostředí. Po zavedení šetrnější technologie firma méně zatěžuje životní prostředí a platí následně menší poplatek. V případě závažnějšího poškození životního prostředí nebo v případě překročení stanovených limitů je nutné postupovat přísněji. Proto jsou v těchto případech udělovány pokuty. Jejich výše musí být nastavena tak, aby bylo finančně nevýhodné životní prostředí poškozovat. Poměrně novým nástrojem na ochranu životního prostředí je využití daní. Postupně se zdaňují energie a produkty, při jejichž výrobě je ve velké míře využíváno neobnovitelných zdrojů. Opakem zpoplatnění nežádoucích činností v oblasti životního prostředí je finanční zvýhodnění. Může se jednat o prominutí určitých poplatků nebo daní. Některé poplatky se odvádí až od určité výše odběrů či znečištění. Finanční výhody získávají také producenti certifikovaných výrobků šetrných k životnímu prostředí nebo biopotravin, protože za ně obvykle bývá požadována vyšší cena. Finanční podpora pro činnosti prospěšné životnímu prostředí může mít charakter půjček, částečné úhrady úroků, záruk za úvěr, převzetí závazků nebo dotací. Nejčastějším typem finanční podpory jsou dotace. Dotace pokrývají část nebo všechny náklady na opatření k ochraně životního prostředí. Dotace mohou 12

poskytovat nadace, obce, kraje, stát, státní fondy a Evropská unie. Různé dary také mohou poskytovat jednotlivé fyzické osoby nebo firmy. Ze soukromých zdrojů jsou obvykle financovány také nadace. Nejvýznamnějším fondem je Státní fond životního prostředí České republiky, který poskytuje finanční prostředky na ochranu a zlepšování životního prostředí. Příjmy fondu jsou tvořeny zejména poplatky a pokutami za znečišťování životního prostředí. Tyto peníze fond poskytuje prostřednictvím svých vlastních programů nebo programů spolufinancovaných Evropskou unií žadatelům. 5. Informační systém Každý člověk má přirozeně zájem na tom, aby žil v kvalitním životním prostředí. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout, je zvýšení informovanosti občanů, neboť každý člověk by měl porozumět důležitosti a významu prostředí, v němž žije, a znát možnosti, jak uplatňovat a dodržovat ekologické zásady ve svém životě a jak jejich dodržování vyžadovat od ostatních. Důležitou roli zde proto sehrávají informační systémy (IS), které shromažďují a vhodným způsobem předávají environmentální informace občanům. Současné dílčí informační systémy z oblasti ekologie, jejichž budování zastřešuje MŽP, směřují postupně k tvorbě jednotného informačního systému životního prostředí, jehož součástí se stanou v budoucnu vzájemně provázané systémy, přístupné z webových stránek MŽP. Do této rozsáhlé databáze budou postupně včleněny např. stávající IS o odpadech, IS kvality ovzduší, IS prevence a omezování znečištění, IS plnění ohlašovacích povinností, Informační systém EIA a další. 5.1 Média a jejich role v ochraně životního prostředí Informace o stavu životního prostředí v průběhu celého života člověk získává také z hromadných sdělovacích prostředků. Klíčová role médií nespočívá pouze v prosté informovanosti o vymezených tématech, ale i v poukazování na negativní jevy z oblasti životního prostředí, jejichž řešení se tím může urychlit. Pro občana je však nezbytně nutné, aby si zachoval vůči sdělovacím prostředkům náležitý kritický odstup, aby rozlišoval bulvární sdělení od objektivizujícího zpravodajství, prosté zprávy byl schopen odlišit od subjektivního názoru autora, aby dílčí informace nepovažoval za celek a dokázal rovněž odhalit manipulace a skryté hodnotící postoje předkládaného materiálu. Příkladem českých odborných časopisů, zabývajících se širokou tematikou ochrany životního prostředí, je Nika, Naše příroda, Ochrana přírody či Vesmír. 5.2 Právo na informace o životním prostředí Právo na informace je v českém právním řádu zakotveno v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a ve specializovaném zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Na základě uvedených právních předpisů může občan podat žádost o informace o otázkách životního prostředí na příslušnou veřejnou instituci. Ze žádosti musí být patrné, kdo ji podává a čeho se požadované informace týkají. Pokud úřad informaci odepře poskytnout, může se žadatel proti tomuto rozhodnutí odvolat podle správního řádu. Neodpoví-li ve stanoveném termínu úřad vůbec, má se za to, že tuto informaci odepřel poskytnout a lze se odvolat také. S informováním občanů o kvalitě životního prostředí souvisí také šíření informací o ekologicky šetrném chování jednotlivých výrobců a firem a jejich výrobcích. K tomu přispívá udělování jednotlivých certifikátů, např. označení vybraných produktů značkou ekologicky šetrný výrobek a propagace těchto produktů. 6. Dobrovolné nástroje Dobrovolnými nástroji v ochraně životního prostředí rozumíme takové aktivity soukromých či jiných subjektů, které směřují k odstranění negativních dopadů působení člověka na životní prostředí. Tyto činnosti jsou zaváděny a realizovány na základě jejich svobodného rozhodnutí a přesahují požadavky, které vyžadují stávající zákonné normy. Základními principy dobrovolných nástrojů jsou: vlastní dobrovolnost, prevence, systematický přístup. 13

Činorodé zapojení lidí do veřejného života je spojeno s pojmem občanská společnost, představující síť nejrůznějších občanských spolků, sdružení či organizací, působících mimo oficiální státní struktury. V občanském sektoru se vedle politických stran a hnutí, církví a náboženských společností rozvíjí u nás po roce 1989 zejména aktivity v četných občanských sdruženích, obecně prospěšných společnostech a v nadacích a nadačních fondech. Zájem obyvatel České republiky o zlepšování stavu životního prostředí dokládá mnohost občanských iniciativ zaměřených na tuto sféru. Některé organizace mají celostátní působnost, jiné se váží pouze k určitému regionu, část z nich je orientována na nápravu dílčích, místně vymezených problémů, jiné mají širší cíle, přesahující krajské či státní hranice. Ve svých různorodých aktivitách se podílejí na zlepšování stavu životního prostředí, a proto také spolupracují s příslušnými orgány státní správy i samosprávy na úrovni obcí či krajů, ale také s oborově zaměřenými institucemi celostátní působnosti. Jednotlivé neziskové organizace v rámci péče a ochrany o životní prostředí se zabývají ekologickou výchovou, péčí o životní prostředí a ochranu přírody, řeší konkrétně vymezená environmentální témata (ochrana ovzduší, péče o určité zvláště chráněné území aj.), poskytují ekologické poradenství, zřizují útulky a záchranné stanice nebo se zabývají problematikou ekologicky šetrného zemědělství. Mezi naše významné neziskové organizace, zaměřené na oblast ochrany životního prostředí, patří např. Český svaz ochránců přírody, Klub ekologické výchovy, Hnutí DUHA, Arnika, Sdružení TEREZA, Hnutí Brontosaurus, Svoboda zvířat, Nezávislé sociálně ekologické hnutí NESEHNUTÍ Brno, Ekologický právní servis, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, ale také další četná ekocentra, ekoporadny a mnohá místní občanská sdružení apod. Obr. 2: Znak Českého svazu ochránců přírody. Literatura Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Odborná recenze textu: Ing. Helena Součková, CSc. 14

TVORBA ZELENĚ sadovnictví krajinářství Ladislav PYTLOUN VOŠZa a SZaŠ Mělník, pytloun@zas-me.cz Publikace Tvorba zeleně, sadovnictví krajinářství je určena žákům středních škol, kteří se podrobně seznamují s problematikou okrasného zahradnictví, zvláště údržby a tvorby zeleně. V učebnici je podán podrobný komplexní přehled o historickém vývoji zahrad a parků, o kompozici a soustavě zeleně, o zakládání zeleně, jejím plánování i projektování, ale také o krajinářských souvislostech. Odborná problematika je právě obohacena o širší ekologický a krajinářský kontext, neboť nahlíží na zeleň z hlediska jejího uplatnění v krajině. Kniha volně navazuje na souborné sadovnické publikace, které v předchozích desetiletích byly vytvořeny pro účely středoškolské výuky mělnickými pedagogy a svým dílem ovlivnily znalosti a směřování mnohých nastupujících specialistů v oblasti tvorby zeleně a péče o ni. Následující seznam uvádí členění kapitol a jejich autorství: Úvod (PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D., Ing. Václav Hurych, CSc.) 1. Význam zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 2. Historický vývoj zahrad a parků (Ing. Václav Hurych, CSc.) 3. Základy kompozice zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 4. Kompoziční prvky zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 5. Soustava zeleně (Ing. Jana Stejskalová) 6. Krajinářství rozptýlená zeleň ve volné krajině (Ing. Miroslav Ezechel) 7. Zakládání a ošetřování objektů zeleně (Ing. Stanislav Svoboda) 8. Plánování a projektování zeleně (Ing. Romana Michalková, Ph.D.) Seznam literatury, Slovníček základních odborných pojmů, Seznam použitých norem (všichni autoři) Přílohy Přípravné práce na učebnici probíhaly již před započetím celého projektu, proto byla učebnice připravována k vydání již na přelomu roku 2010 a 2011, tedy rok před zakončením celého projektu a před vydáním ostatních učebnic. Na jaře 2010 bylo vyhlášeno a následně úspěšně uzavřeno výběrové řízení na její tisk a výrobu. Ve výběrovém řízení se na prvním místě umístilo nakladatelství Grada Publishing a.s., od dubna 2010 proto začala aktivní spolupráce mezi pracovníky tohoto nakladatelství se všemi lektory a garantem klíčové aktivity 02 L. Pytlounem. Mezitím došlo k úplnému dokončení textové a obrazové části učebnice ze strany jednotlivých autorů, kteří pak následně doplňovali své kapitoly o seznam odborných termínů, seznam odborné literatury a seznam příslušných norem, jež byly zpracovány garantem klíčové aktivity do ucelených souborů, které se staly součástí publikace. Celý rukopis poté zevrubně zhodnotili odborní oponenti publikace (Ing. Jan Šteflíček a Ing. arch. Pavlína Čepelková, DiS.), jejich poznámky a připomínky poté v červnu 2010 zanesli autoři jednotlivých kapitol do svých textů. V téže době garant klíčové aktivity dojednával výslednou podobu učebnice s odpovědnými redaktorkami Ing. Helgou Jindrovou a Jitkou Slavíkovou a šéfredaktorem nakladatelství Grada Ing. Matulíkem. Učebnice tak získá formát A4, text se rozčlení do dvou sloupců a přímo do něj se vloží obrázky různé velikosti (v barevném a černobílém provedení, ale také tabulky či projekty zahrad). V létě 2010 probíhaly odborné a jazykové korektury textu, což představovalo aktivní mnohačetnou komunikaci mezi všemi spoluautory a redaktory navzájem. V téže době byl vybrán i grafik učebnice 15

Michal Dusil, který od srpna připravoval svébytnou a pro cílovou skupinu žáků velmi přehlednou a poutavou grafickou podobu knihy. Postupně vznikala i výsledná podoba tiráže a obsahu, pro učebnici byly určeny dvě ISBN (jedno z mělnické zahradnické školy, druhé z nakladatelství Grada) a vybíraly se obrázky na titulní stranu a zadní stranu obálky, přitom se řešila i problematika umístění logolinků apod. Počet plánovaných stran učebnice se ustálil na čísle 304. Rovněž se mezitím vytvářela i obrazová podoba klop publikace, které zpevnily obálku, a text, jež byl na tyto klopy vložen. Vznikala také výsledná verze doprovodného CD s rozšiřující odbornou látkou, vážící se k problematice uvedené v učebnici, a DVD, které pojednává o vzorových sadovnických výsadbách mělnické zahradnické školy. Počátkem listopadu 2010 se uskutečnily poslední korektury knihy, na nichž se podíleli všichni zainteresovaní spolupracovníci. Veškeré činnosti tak probíhaly podle plánu, proto byla před 20.11. učebnice vyhotovena ve finální podobě. Následovalo pak v prosinci a lednu její testování ve výuce sadovnických předmětů na počtu 200 žáků zahradnických škol v Mělníku a Děčíně, v lednu a únoru 2011 se poté zanesly do učebnice navržené změny, vzešlé z dotazníkového šetření žáků a odborných posudků pedagogů. K tisku byla učebnice připravena v únoru 2011, aby na přelomu února a března mohla být její výsledná podoba vytištěna a v počtu 2000 ks výtisků dodána dle dohody do 15. března 2011 z havlíčkobrodské tiskárny mělnické zahradnické škole. Tím se završila rovněž spolupráce autorského týmu s redaktory nakladatelství Grada. Během jara 2011 byla učebnice distribuována na základě nabídky, kterou mělnická škola rozeslala všem středním zemědělským a zahradnickým školám, do příslušných škol v celé České republice. Slavnostní uvedení učebnice se uskutečnilo v pátek 8. dubna 2011 ve školní aule za přítomnosti tvůrců učebnice, zástupců školy, nakladatelství i zástupců médií. Přítomni byli rovněž žáci 2. 4. ročníku zahradnické školy v Mělníku, kterým jako cílové skupině byla učebnice na slavnostním shromáždění představena a předána. Ti ji záhy začali využívat ve výuce sadovnických předmětů Obr. 1: Obálka knihy Tvorba zeleně (snímek M. Ezechela byl pořízen v Parku Přátelství na pražském sídlišti Prosek). 16

PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTOVÁNÍ ZELENĚ Romana MICHALKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, michalkova@zas-me.cz Projektování stavby je souhrnným technickým, ekonomickým a architektonickým řešením stavby vyjádřeným grafickou a písemnou formou. Vypracování dokumentace stavby a s tím související realizace stavebního díla lze rozdělit do tří základních fází. Výsledkem je projektová dokumentace stavby. S jednotlivými fázemi souvisí celá řada dalších činností. Výstavbou se rozumí veškerá rozsáhlá činnost spojená s přípravou a realizací určitého záměru investora, proces v jehož průběhu se představy projektantů mění v hotové stavební dílo pro určitý účel. 1.1 Proces projektování stavby (zeleně) Sadovnické a krajinářské úpravy se považují za stavební investiční činnost a označují se jako stavba. Výstavbou se rozumí veškerá rozsáhlá činnost spojená s přípravou a realizací určitého záměru investora, proces v jehož průběhu se představy projektantů mění v hotové stavební dílo pro určitý účel. Do výstavby patří nejen dílo nové, ale i rekonstrukce, modernizace nebo jiný stavební zásah do stávajícího objektu. Na této činnosti se podílí množství účastníků, kteří musí úzce spolupracovat a koordinovat svoji činnost. Hlavními účastníky procesu výstavby jsou: investor - fyzická nebo právnická osoba, která pro sebe nebo jinou organizaci finančně zabezpečuje stavbu. Investor stanovuje uživatelské požadavky na stavební dílo v investorském záměru. Rozlišujeme investory soukromé (občané, podnikatelské subjekty, investiční společnosti apod.) a investory veřejné (stát, státní orgány, obce, města), kteří čerpají finance ze státního rozpočtu a jiných veřejných zdrojů. Investor je také odběratelem sadovnických prací. projektant (generální projektant) - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k projektové činnosti, zajišťující vypracování projektové dokumentace a to minimálně v rozsahu požadovaném pro dané správní řízení (územní řízení, stavební řízení). Projektant vykonává autorský dozor na stavbě. stavebník - fyzická nebo právnická osoba zamýšlející realizovat stavbu. Hospodaří s financemi od investora. dodavatel realizuje stavbu pro stavebníka. Poddodavatel (subdodavatel) dodává určité výrobky, práce a služby pro vyššího generálního dodavatele, který je dodavatelem investičního celku. Dodavatel úzce spolupracuje s autorským dozorem, (dohlížejícím na dodržení architektonické a celkové koncepce podle projektu), technickým dozorem (dohlížejícím na dodržení všech technických parametrů stavby) a stavebním dozorem investora (dohlížejícím na dodržení uživatelského záměru investora). Dodavateli sadovnických a krajinářských úprav i zahradnických prací včetně dodávek materiálu jsou zahradnické a sadovnické firmy. uživatel osoba, která bude stavební dílo užívat. Uživatel může být totožný s investorem a stavebníkem. Umisťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze na základě územního řízení, které vydá příslušné územní rozhodnutí. Pro potřeby řízení souvisejících s povolováním staveb a pro realizaci projektu rozlišujeme stupně podrobnosti projektové dokumentace, které jsou v souladu s terminologií stavebního zákona [1], [2]. 17

Tab. 1: Stavební činnost a projektová dokumentace stavby. STUDIE STAVBY DOKUMENTACE K ÚZEMNÍMU ŘÍZENÍ Územní řízení Vydání územního rozhodnutí DOKUMENTACE PRO STAVEBNÍ ŘÍZENÍ Stavební řízení Vydání stavebního povolení DOKUMENTACE PRO PROVEDENÍ STAVBY DOKUMENTACE SKUTEČNÉHO PROVEDENÍ STAVBY Kolaudační řízení Kolaudační souhlas projektování PŘÍPRAVNÁ ČÍNNOST ZADÁVÁNÍ REALIZACE UŽÍVÁNÍ Investorský záměr Architektonické studie Dílčí studie Průzkumy Inventarizace zeleně Dokumentace pro výběr dodavatele stavby Výběrové řízení Veřejná obchodní soutěž Uzavření smlouvy o dílo Převzetí stanoviště Realizace stavby Předání zakázky Péče o objekt zeleně Fáze předinvestiční Fáze investiční Fáze provozní 1.2 Evidence zeleně Inventarizace se zpracovává jako podklad pro plánování, projektování a údržbu zeleně. Zpracovává se zvlášť pro solitérní stromy a porosty stromů a keře. Při inventarizaci se jednotlivé dřeviny (případně skupiny dřevin) situačně zakreslují do plánu (schéma) a vyhodnocují v tabulkové části. Inventarizace dřevin je soupis jednotlivých dřevin rostoucích na hodnocené lokalitě s uvedením botanického názvu a aktuálních hodnot dendrometrických údajů. Součástí inventarizace dřevin je sadovnická hodnota, která vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu sadovnické a krajinářské tvorby, shrnuje všechny údaje o dřevině. Současně s hodnotami o dřevinách v tabulkové části se jednotlivé dřeviny polohopisně zakreslí do plánu a barevně se znázorní jejich sadovnická hodnota. [3] 18