TONDO, UTÍKEJ!
Byl slunečný zimní den, pondělí 18. prosince 1939. Děti ze Zlína šly tak jako vždy do školy, do Komenského měšťanské školy. Nikdo z nich však netušil, že by se dnes mohlo stát něco neobvyklého. Právě probíhala 2. světová válka. Na počátku Protektorátu ještě nebyly upraveny všechny učebnice tak, aby vyhovovaly tehdejšímu režimu, proto se učilo převážně bez nich. I v té době vyučovali učitelé, kteří se nechtěli stát jen pouhou loutkou, která má dětem do hlaviček natlouci informace o takzvané Třetí říši, učit pouze německý jazyk či rozpoznávání židů od ostatních správných lidí. Jedním z těchto odvážlivců byl i pan Antonín Pachl, dětmi velmi oblíbený mladý učitel. Ten den se zrovna vybíraly peníze na divadlo. Ve třídě I.A (dnes šestý ročník ZŠ) byla funkcí pokladníka pověřená Marta, zodpovědná žákyně. Jakmile peníze vybrala od všech svých spolužáků, šla je odevzdat panu učiteli Pachlovi. Tou dobou přijelo ke škole Gestapo. Antonín Pachl, jakožto sokol a vzdělaný učitel byl velkou hrozbou, protože se mohl vzepřít proti režimu nebo učit děti tehdy zakázané věci. Proto pro ně bylo lepší ho odklidit. Příjezd Gestapa viděl školník, který rychle běžel pana učitele varovat. Přiběhl do kabinetu, kde již byla Marta a odevzdávala peníze, a volal: Tondo, utíkej! Jdou pro tebe!. Panu učiteli bylo hned jasné, kdo po něm jde. Snažil se uprchnout, ale marně. Gestapo se totiž mezitím dostalo do školy a mířilo přímo ke kabinetu. Jeho příslušníci prchajícího učitele chytili. Stačila však jediná chvilinka, kdy nebyli ve střehu, a pan Pachl jí využil. Vymanil se z jejich držení a vyběhl ze školy směrem na Zálešnou. Mezi domy je totiž skvělé místo pro úkryt. Nebyl však natolik rychlý, aby si před Gestapem udělal dostatečný náskok a nepozorován se mohl ztratit. Nebo by možná i byl, ale jakmile Gestapo vytáhlo pistole, bylo jasné, kdo vyhraje. Pan učitel utíkal dál, příslušníci Gestapa stříleli. A najednou kulka vystřelená z hlavně jednoho z nich zasáhla již vyčerpaného prchajícího. Antonína chytili a odvezli nejprve na stanici. Další den byl převezen do věznice v Uherském Hradišti, a tím začalo jeho nekonečné vyslýchání a přemisťování z věznice do věznice, kterých bylo dohromady třináct. V roce 1942 ho převezli k soudu do Vratislavy. Bylo těsně po heydrichiádě, tresty byly vysoké. Byl odsouzen k sedmi letům káznice. Jak on sám psal v jednom z dopisů, prohrál 7:0. Z Vratislavy byl převezen do další věznice, kde pokračovalo trýznění a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. I přes to však věřil, že se po válce vrátí domů. V červenci 1943 byl převezen do polského Brzehu, kde u něj hned po příjezdu vypukla naplno tuberkulóza. Velké naděje na uzdravení mu nedávali, a tím se stal pro Němce neužitečným jako pracovní síla. Převezli ho tehdy na Mírov, do nemocnice pro vězně. Bylo to ale spíše místo pro umírající než nemocnice. Lékařem byl vězeň, který neměl prostředky na uzdravení těžce nemocných. Antonín Pachl zemřel 4. 8. 1944 ve svých čtyřiatřiceti letech. Celý svůj život věnoval odboji a doufal, že svými činy podaří změnit myšlení a postoje žáků vůči tehdejšímu režimu. Jistě by nebyl rád, kdyby se na jeho příběh zapomnělo.
Antonín Pachl se svou třídou ve školním roce 1938/1939 Fotografie pana učitele In Memoriam mu byl udělen Československý válečný kříž 1939
18.12.1939 Boženko, Ty jsi poslední, teď to jdu odevzdat panu učiteli... Mezitím... Musím ho jít varovat... Pane učiteli, tady máte ty peníze na divadlo. přijeli jsme si pro antotína pachla. v kabinetu... Tondo, utíkej! jdou pro tebe! Tondo! -4-
musím utéct rychle pryč... půjdete s námi! stát! utíká nám! co kdybych se jim ztratil mezi domy... Ani náhodou! Stůjte nebo střelím! Ach jo... ZÁLEŠNÁ řekl jste si o to! AU! -5-
ve vězení co teď se mnou bude... cestou na policejní stanici... Příběh podle vyprávění bývalé žákyně A. Pachla volně zpracovala Anna Šuterová Komiks vytvořily studentky kvarty B Gymnázia Zlín - Lesní čtvrť: Anna Šuterová Jana Juříková Zlín 2015-6-