Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Dějiny umění Lucie Nováková Český Krumlov pohledem Egona Schieleho Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D. 2011
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... Lucie Nováková
Obsah Úvod... 1 1 Kritika pramenů a literatury... 2 2 Krajina v díle Egona Schieleho... 6 3 Vztah Egona Schieleho k Českému Krumlovu... 9 4 Schieleho obrazy Českého Krumlova... 14 4.1 Raná tvorba 1906-1908... 15 4.2 Tvorba 1909-1911... 16 4.3 Tvorba 1912-1914... 18 4.4 Tvorba 1915-1918... 20 5 Mrtvé město... 22 6 Srovnání s jinými pohledy na města... 26 Závěr... 28 Pouţitá literatura... 29 Ţivotopis Egona Schieleho... 31
Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala malíře s českými kořeny Egona Schieleho a jeho pohledy na Český Krumlov. I kdyţ je Schiele především známý svými figurálními díly, byl také plodným malířem krajin a pohledů na města. Schiele za svého krátkého ţivota vytvořil velké mnoţství obrazů a kreseb. Svým stylem se řadí mezi rané rakouské expresionisty, i kdyţ vystavoval spolu se skupinou německých expresionistů Der Blaue Reiter v Galerii Goltz, jeho styl se od nich odlišuje. Po svých zkušenostech s Vídeňskou secesí se jeho styl osamostatňuje. Našel si vlastní kreslířský styl zaloţený na expresivitě. Postavy na jeho obrazech jsou deformované stejně jako stromy v podzimu. Svou provokativní erotikou aktů pobuřuje veřejnost. Schiele také věnoval velkou část své tvorby autoportrétům. V závěru jeho ţivota se jeho tvorba stala klidnější na rozdíl od předešlých let. Na začátku práce bych se chtěla zmínit obecně o krajinách v Schieleho tvorbě se objevujících. Tato kapitola má pouze informativní charakter. Budu se snaţit zasadit Schieleho krajiny do kontextu jeho díla a stručně tak charakterizovat ostatní obrazy zobrazující krajinu. V následující kapitole se pokusím objasnit také Schieleho vztah k Českému Krumlovu, odkud pocházela jeho matka. Opírám se především o dopisy, které psal rodině a svým příznivcům. Hlavní kapitola popisuje Schieleho obrazy Českého Krumlova. Jsou to však pouze obrazy, které jsou bezpečně identifikovány jako zobrazení tohoto jihočeského města. Obrazy s názvem Mrtvé město, jak je Schiele sám nazval, zpracovávám v samostatné kapitole, kde věnuji pozornost tématu těchto obrazů. V krátké závěrečné kapitole se chci ještě okrajově zmínit o pohledech na jiná města v Schieleho tvorbě. Cílem této práce je seznámit se s Schieleho krajinami a to především s pohledy na města zobrazující Český Krumlov. 1
1 Kritika pramenů a literatury O Schielem toho bylo jiţ mnoho napsáno, ale hlavním zájmem většiny autorů byly jeho figurální práce. Pro moji práci jsou důleţité publikace vztahující se k pohledům na města. Bohuţel se mi nepodařilo sehnat veškerou vydanou literaturu k tomuto umělci se vztahující. Některé autory jsem proto nucena citovat jen zprostředkovaně. Týká se to hlavně dobové literatury a to zejména časopisů, které nejsou v českých knihovnách zastoupeny, ale téţ některých studií a knih vydaných ve Spojených státech amerických, které sem neměla moţnost prostudovat. Uţ za Schieleho ţivota v roce 1911 vyšel článek od Arthura Roesslera v Bildende Künstler 1 a esej od Alberta Parise Gütersloha Egon Schiele: Versuch einer Vorrede 2. Arthur Roessler Schieleho velmi podporoval. Po jeho smrti o něm vydal několik dalších publikací, jako například v roce 1921 Briefe und Prosa von Egon Schiele. 3 Fritz Karpfen vydal roku 1921 knihu ve spolupráci s Arthurem Roesslerem 4, ve které Roessler poprvé uveřejnil Erinnerungen an Egon Schiele. Je důleţité zmínit, ţe Roessler si často některé své vzpomínky na Schieleho přibarvoval a proto je třeba k jeho vzpomínkám přistupovat kriticky. Názory tehdejších kritiků na Schieleho umění se můţeme dozvědět i z některých katalogů výstav, kterých se Schiele za svého ţivota účastnil a ze vzpomínek současníků. V Rakousku se k Schieleho jubileím konalo několik výstav, ať uţ k výročí narození či smrti. V roce 1968 se k 50. výročí smrti konalo ve Vídni hned několik výstav a to v Österreichische Galerie im Oberen Belveder 5, v Historisches Museum der Stadt Wien 6 a v Graphische Sammlung Albertina. K prvním dvěma výstavám vyšly katalogy, ke kterým napsal Hanz Bisanz několik slov o Schieleho tvorbě a ţivotě. Tyto katalogy však plní pouze informativní funkci. Ve Spojených státech amerických se stal Schiele 1 Arthur Roessler, Egon Schiele, Bildende Künstler: Monatsschrift für Künstler und Kunstfreude, 1911, s. 104-118, převzato z Christian M. Nebehay, Egon Schiele 1890-1918: Leben, Briefe, Gedichte, s. 169-171. 2 Albert Paris Gütersloh Egon Schiele: Versuch einer Vorrede, převzato z Christian M. Nebehay, Egon Schiele 1890-1918: Leben, Briefe, Gedichte, s. 153-154. 3 Arthur Roessler (ed.), Briefe und Prosa von Egon Schiele, Wien 1921. 4 Fritz Karpfen, Das Egon Schiele Buch, 1921. 5 Egon Schiele: Gemälde, Ausstellung zur 50. Wiederkehr seines Todestages (kat. výst.), Österreichische Galerie in Wien 1968. 6 Egon Schiele: Leben und Werk, Ausstelung zur 50. Wiederkehr seines Todestages (kat. výst.), Historisches Museum der Stadt Wien 1968. 2
od 60. let minulého století velmi populární. Pořádalo se tu několik výstav ke kterým vycházely katalogy. A i pro americké kritiky a historiky umění se stal zajímavým. Erwin Mitsch v roce 1974 napsal monografii Egon Schiele 1890-1918 7, ve které však autor mnoho o Schieleho pohledech na Krumlov nenapsal. Cenným zdrojem informací o Schieleho ţivotě byla kniha Christiana M. Nebehaye, ve které jsou publikovány Schieleho dopisy i básně. 8 V knize Wolfganga Fischera je také zařazena kapitola o Schieleho krajinách. 9 První oeuvre katalog sestavil v roce 1930 Otto Kallir-Nirenstein 10, který doplnil a znovu vydal v roce 1966. Soupis díla můţeme najít také v knize Rudolfa Leopolda Egon Schiele: Gemälde, Aquarelle, Zeichnungen z roku 1972, která vyšla o rok později v anglické mutaci. 11 V této knize autor jiţ k pohledům na města přiřadil staré pohlednice i novější fotografie. Znovu sestavila Schieleho kompletní dílo roku 1990 Jane Kallirová v knize Egon Schiele: The Complete Works, znovu vydané v roce 1998. 12 Mezi jeho velké znalce patřil dnes jiţ zesnulý vídeňský sběratel moderního umění Rudolf Leopold, který napsal řadu publikací a katalogů vztahujících se k Schielemu. Byl nejen znalcem, ale také velkým sběratelem jeho umění. Jeho sbírka je nyní v Leopoldově Muzeu ve Vídni. V roce 1997 se konala výstava jeho sbírky v Muzeu Moderního umění v New Yorku, ke které vyšel i katalog. 13 V tomto katalogu byl publikován text Rudolfa Leopolda. Chtěla bych zmínit ještě katalog výstavy Egon Schiele: Landscapes, 14 ve kterém jsou celostránkové reprodukce Schieleho obrazů. Tato publikace se jako jedna z mála zabývá pouze Schieleho tvorbou krajin a pohledů na města. Nejdůleţitějším zdrojem informací pro mne byla kniha Kimberly A. Smithové Between Ruin and Renewal, 15 která se také věnuje pouze krajinám a pohledům na města. V této knize byly zprostředkovány i názory jiných autorů, které jsem neměla moţnost si sama pročíst. Autorka se ve své monografické studii snaţila Schieleho 7 Erwin Mitsch, Egon Schiele 1890-1918, Salzburg 1974. 8 Christian M. Nebehay, Egon Schiele 1890-1918: Leben, Briefe, Gedichte, Salzburg 1979. 9 Wolfgang Georg Fischer, Egon Schiele 1890-1918: Pantominen der Lust, Visionen der Sterblichkeit, Köln 1994. 10 Otto Nirenstein, Egon Schiele: Persönlichkeit und Werk, Berlin Wien Leipzig 1930. 11 Rudolf Leopold, Egon Schiele: Paintings, Watercolours, Drawings, London 1973. 12 Jane Kallir, Egon Schiele: The Complete Works, London New York 1998. 13 Magdalena Dabrowski Rudolf Leopold, Egon Schiele: The Leopold Collection, Vienna (kat. výst), The Museum of Modern Art, New York 1997. 14 Rudolf Leopold, Egon Schiele: Landscapes (kat. výst.), Leopold Museum Vienna 2004. 15 Kimberly A. Smith, Between Ruin and Renewal: Egon Schiele s Landscapes, New Haven 2004. 3
krajiny zasadit do historického kontextu opravdu vyčerpávajícím způsobem a dívala se na jeho krajiny ze všech úhlů pohledu, na rozdíl od ostatních knih, kde se většina autorů zabývá pouze jednou rovinou těchto obrazů. Kapitoly věnující se Schieleho krajinám byly také zařazeny do katalogů výstav v Museo d Arte Moderna v Luganu 16 a v Munch- Museet v Oslu. 17 V české uměleckohistorické literatuře Schielemu nebyla věnována velká pozornost, vyšlo jen málo publikací. Objevuje se několik zpráv o umělci ve Volných směrech a články k výstavám, kde byly vystaveny i Schieleho práce. Například L.W.Rochowanski napsal pro Rozpravy Aventina článek Egon Schiele. 18 Při hledání české literatury jsem nejčastěji narazila na články estetika, historika umění, esejisty a básníka Josefa Kroutvora. I kdyţ tomuto umělci věnoval hned několik článků, informace v nich obsaţené se stále opakují. Nejdříve napsal studii otištěnou v časopise Umění v roce 1989 Egon Schiele a Čechy 19 a poté ještě několik článků. 20 V roce 1991 napsal Schieleho monografii. 21 Na tuto monografii napsal Jiří Olič recenzi v revui Střední Evropa 22, kde také právem zkritizoval Kroutvorův jazyk, kterým je kniha napsána. Kroutvor neuvádí ţádné odkazy na literaturu a v některých faktech o Schieleho ţivotě se mýlí, ale stále tato kniha zůstává jedinou českou monografií umělce. Dále u nás vyšel roku 2003 překlad monografie Reinharda Steinera z nakladatelství Taschen, ve které autor věnoval krajinám a pohledům na města krátkou kapitolu. 23 V roce 1993 bylo v Českém Krumlově, v komplexu budov starého městského pivovaru otevřeno Egon Schiele Art Centrum za spolupráce Serge Sabarského, Gerwalda Sonnbergera a Hany Jirmusové. 24 Roku 2010 u příleţitosti 120. výročí narození Egona Schieleho vyšla v Českém Krumlově trojjazyčná publikace Franze E. Wischina Schiele a Krumlov. 25 16 Rudy Chiappini (ed.), Egon Schiele (kat. výst.), Museo d Arte Moderna Lugano 2003. 17 Inger Enri Mai Britt Guleng Karen E. Lerheim (eds.), Egon Schiele, (kat. výst.), Munch-Museet Oslo 2007. 18 L. W. Rochowanski, Egon Schiele, Rozpravy Aventina, roč. 4, č.12, 1928-1929, http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=rozavn/4.1928-1929/12/120.png, vyhledáno 10. 9. 2010. 19 Josef Kroutvor, Egon Schiele a Čechy, Umění XXXVII, 1989, č. 1, s. 1-24. 20 Josef Kroutvor, Praha v cyklu mrtvých měst, Literární noviny, roč.3, 1992, č.27, s. 7. Idem, Milenci a bohémové Českého Krumlova, Xantypa, 1995, č.3, s. 60-66. Idem, Malíř milenců a mrtvých měst, Prostor, roč.4, 1990, č.13, s. 129-131. 21 Josef Kroutvor, Egon Schiele, Praha 1991 (edice Malá galerie, svazek 48). 22 Jiří Olič, Malíř středoevropského osudu, Střední Evropa: revue pro středoevropskou kulturu a politiku, roč. 8, 1993, č. 28, s. 135-137. 23 Reinhard Steiner, Egon Schiele 1890-1918. Umělcova půlnoční duše, 2003. 24 Viz http://www.schieleartcentrum.cz. 25 Franz E. Wischin, Schiele a Krumlov, Český Krumlov 2010. 4
Tuto publikaci Wischin napsal jiţ v roce 1994 pod názvem Die Stadt am blauen Fluß. 26 V první části se věnuje Českému Krumlovu, Schieleho pobytech zde a jeho vztahu k tomuto městu. V druhé části pak rozebírá obrazy zobrazující Český Krumlov, kde vychází z výše jmenovaných soupisů díla, obrazy přitom rozdělil podle místa, odkud je Schiele pozoroval. Zmínky o Schielem můţeme najít i v encyklopediích a knihách zabývajících se primárně jiným tématem, např. Secesí, Expresionismem, Vídní přelomu století i knihy o Českém Krumlovu, tyto se však o jeho krajinách zmiňují jen velmi okrajově nebo vůbec. Co se týče citovaných dopisů, čerpala jsem hlavně z knihy Christiana M. Nebehaye Egon Schiele: Leben, Briefe, Gedichte a z knihy vydané Arthurem Roesslerem Briefe und Prosa von Egon Schiele, spoléhám tedy na dataci a lokalizaci dopisů v těchto knihách uvedené. Pokud to bylo moţné, pouţila jsem český překlad dopisů uvedený v jiţ zmíněných knihách Josefa Kroutvora Egon Schiele, Franze E. Wischina Schiele a Krumlov a Reinharda Steinera Egon Schiele: Umělcova půlnoční duše. 26 Franz E. Wischin, Die Stadt am blauen Fluß: Schiele und Krumau, 1994. 5
2 Krajina v díle Egona Schieleho Jak uţ bylo řečeno v úvodu, Schiele nebyl jen tvůrcem provokativních aktů, autoportrétů, vizionářských obrazů a alegorií, ale také plodným malířem krajin. Krajina zaujímá podstatné místo v Schieleho díle. Věnoval se jí od počátku své tvorby aţ do své smrti. Přikládal jí stejnou důleţitost jako svým figurálním dílům. Jiţ za svých studií na akademii mohl shlédnout díla krajinářských mistrů 19. století a svých současníků. Schiele se snaţil umístit své dílo do historické umělecké tradice, ale zároveň byly jeho krajiny modernistickým manifestem. 27 Schiele ve svém náčrtu k autoportrétu napsal: Moji suroví učitelé byli mi stále nepřáteli. Oni a další mi nerozuměli. Největším citem je náboţenství a umění. Příroda je cílem; však zde je bůh, já cítím ho silně, velmi silně, nejsilněji. Věřím, ţe není moderní umění; je jen umění a to je věčné. 28 Příroda měla pro Schieleho tedy i náboţenský charakter. Kimberly A. Smith rozděluje Schieleho krajiny do třech skupin. První skupinou jsou obrazy stromů, druhou pohledy na města a jako třetí skupinu vyděluje obrazy samostatných domů. 29 Kromě stromů Schiele zobrazoval také květiny. Zobrazení krajiny se v Schieleho díle objevuje jiţ v roce 1905, kdy ještě studoval na reálném gymnázium v Klosterneuburgu. Tato zobrazení spolu s krajinami tvořenými na počátku studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni představují naturalistické pojetí krajiny opírající se o tradici. Schiele se v nich snaţil zdokonalit své umělecké schopnosti. Za studií na Akademii jiţ začal experimentovat s impresionistickým stylem malby a po seznámení s Gustavem Klimtem do svých krajin zakomponoval jeho dekorativní secesní styl. Schieleho linka se postupně začala odlišovat od smyslné linky Klimta, byla více expresivní. Spojení s Vídeňskou secesí můţeme poznat například na obraze Podzimní strom s Fuchsiemi z roku 1909. Tento obraz je čtvercového formátu, motiv působí jako plošný ornament, tmavé siluety se odráţí na monochromním světlém pozadí a je zde patrný vliv japonského dřevořezu to vše je typické pro Vídeňskou secesi. 30 Po těchto zkušenostech začal tvořit jiţ vlastní vizi krajiny. Našel téţ inspiraci v tvorbě Ferdinanda Hodlera a Vincenta van Gogha, v jejichţ díle byla krajina hojně 27 Viz Kimberly A. Smith (pozn. 15), s. 11. 28 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 142. 29 Viz Kimberly A. Smith (pozn. 15), s. 1. 30 Viz Fischer (pozn. 9), s. 171. 6
zastoupena. 31 Inspirace Goghem můţe být patrná jiţ v tématu obrazů jako Slunečnice II z roku 1909 či Malířův pokoj v Neulengbachu z roku 1911. V dopise Antonu Peschkovi z roku 1910 píše: Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, chci vidět něco nového a chci to zkoumat, chci vychutnávat tmavou vodu, vidět praskající stromy v divokém větru, s úţasem si prohlíţet ztrouchnivělé plody zahrad, naslouchat mladým březovým hájům a chvějícímu se listí, vidět světlo, slunce, těšit se z mokrých zelenomodrých večerních údolí, vnímat třpyt zlatých ryb, pozorovat bílé mraky, jak se hromadí, mluvit s květinami, trávou, pozorovat lidi a jejich zdravou barvu, naslouchat vznešené řeči starých kostelů s malými kupolemi a bez ustání běţet širokými rovinami k horám, chci líbat zem a sát teplou a měkkou vůni kopretin; pak vytvořím krásné barevné obrazy. 32 Tento dopis a jiné dopisy a básně, které Schiele napsal, dokládají jeho zájem o přírodu samotnou. Tak jako ve figurálních dílech se v jeho krajinách a pohledech na města objevuje symbolika rozkladu a smrti. Těla stejně jako větve stromů jsou ohýbána aţ do nepřirozených póz. Listy ztěţkle visí dolů. Na obrazech stromů často zobrazoval pouze jeden strom či malou skupinku stromů. Krajina se pro Schieleho stává krajinou podzimní. Tato melancholie je podtrhnuta také výběrem jeho barevné palety. Často pouţívá tmavé hnědé, okrové, zelené a černé barvy. Také Podzimní strom v poryvu větru z roku 1912 vzbuzuje pocit úpadku, samoty a zoufalství. V dopise Frazi Hauerovi z roku 1913 píše: Dělám také studie, ale zdá se mi a vím, ţe obkreslování podle přírody je pro mne bezvýznamné, protoţe lépe maluji obrazy podle paměti, jako vizi krajiny Hlavně teď pozoruji tělesný pohyb hor, vody, stromů a květin. Všude to připomíná podobné pohyby lidských těl, podobná hnutí radosti a utrpení v rostlinách. Malování samotné mi nestačí; vím, ţe se barvami dají vytvořit vlastnosti. Intenzivně, celou bytostí a srdcem vnímáme podzimní strom v létě, tento zármutek bych chtěl malovat. 33 Tento Schieleho výrok podporuje antropomorfní charakter jeho obrazů, který je v jeho dílech tak zřetelný. Po roce 1914 změnil Schiele názvy svých obrazů stromů, uţ se neobjevuje podzimní strom, ale malý nebo starý strom. Aţ v pozdější tvorbě, jako je tomu v obraze Čtyři stromy z roku 1917, není nálada jeho krajin tak pochmurná. Stromy uţ nejsou 31 Viz Kimberly A. Smith (pozn. 15), s. 27-28. 32 Viz Kroutvor (pozn. 21), s. 68. 33 Viz Nebehay (pozn. 8), s.270. 7
zobrazovány tak expresivně. Jejich koruny jsou bohatě olistěné červenými listy a v dálce zapadá červené slunce, přece jen ale je jeden ze stromů zobrazen téměř bez listů. V posledních letech ţivota uţ jeho obrazy nebyly tolik spojené se smrtí. Schieleho pohledy na města stejně jako figurální práce byly jiţ soudobými kritiky spojovány se středověkem stejně jako německý expresionismus, který měl také úzký vztah k primitivnímu umění, a to na základě vlivné stati Wilhelma Worringera Vcítění a Abstrakce. Spojování Schieleho s gotikou podpořil i Arthur Roessler. 34 Předmětem jeho pohledů na města není velkoměsto, ale venkov. Tím se také odlišuje od ostatních moderních uměleckých směrů. Spíše neţ Vídeň ho fascinovala malá města jako je Český Krumlov nebo Stein nad Dunajem, která si zachovala svůj středověký ráz aţ do dnešní doby. Schiele ve svých obrazech měst často opomíjel renesanční a barokní prvky. Snad i díky této jeho selekci a nejen Schieleho způsobem malby jsou jeho obrazy spojovány s prací středověkých umělců. 34 Viz Kimberly A. Smith (pozn. 15), s. 65-70. 8
3 Vztah Egona Schieleho k Českému Krumlovu Český Krumlov byl rodištěm Schieleho matky Marie, rozené Soukupové. Dnes malé město na kraji Šumavy v jiţních Čechách s bohatou historií. Český Krumlov byl sídlem tří šlechtických rodů - Roţmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. Svůj německý název Krumme Au, tedy křivý luh, dostalo město podle meandrů Vltavy, na kterých leţí. Jednou z dominant města je zámek s renesanční věţí postavený na skále, původně zaloţený jako hrad ve 13. století. Jádro města si dodnes zachovalo středověký ráz, i kdyţ byly v 19. století zbořeny vnitřní a vnější městské brány a věţe, kromě Budějovické brány, která dodnes stojí. Druhou dominantou Českého Krumlova je trojlodní gotický kostel sv. Víta postavený v letech 1407 aţ 1439. Na mnohých domovních fasádách je sgrafitová výzdoba, průčelí některých domů jsou zdobena freskami a mnohé domy jsou korunovány barokními štíty s volutami. 35 Není tedy divu, ţe toto město malíře zaujalo a ţe se sem rád vracel. V Rakousku-Uhersku bylo běţné mísení národností a kultur a není tedy výjimkou Schieleho dvojdomý původ. Schiele ve svém náčrtu k autoportrétu napsal: Koluje ve mně stará německá krev a často v sobě cítím podstatu předků. 36 O své matce však hovoří jen jako o Krummauerin, nezmiňuje ani její jméno. Schieleho otec se narodil roku 1851 ve Vídni, ale byl severoněmeckého původu a pocházel z rodiny burţoazních farářů, vojenských důstojníků a vládních úředníků. 37 Naproti tomu Schieleho matka pocházela z rodu jihočeských sedláků, řemeslníků a obchodníků a její otec Johann Franz Soukup byl zbohatlý ţelezniční stavitel. 38 Marie se narodila v roce 1862 v Rybářské ulici č. p. 40. 39 Christian Nebehay mylně uvádí, ţe se narodila na Pinskrově dvoře, 40 který rodina vyuţívala jako letní sídlo. Josef Kroutvor uvádí jako její rodný dům na Parkánu č. p. 111, 41 který snad zaměnil s pozdějším pobytem v tomto domě. Český Krumlov hrál v tvorbě malíře jistě nemalou roli, předmětem většiny jeho městských pohledů jsou právě staré domy s úzkými uličkami v Českém Krumlově. K zobrazování tohoto města se vracel v průběhu celého ţivota. Kromě Českého 35 Viz Wischin (pozn. 25), s. 12-24. 36 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 18. 37 Viz Dabrowski Leopold (pozn. 13), s. 344. 38 Viz Kroutvor (pozn. 21), s. 10. 39 Státní oblastní archiv v Třeboni, Matriční kniha Český Krumlov Kniha 18 (1861-1868), s. 37. http://digi.ceskearchivy.cz, vyhledáno 15.9.2010. 40 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 51. 41 Viz Kroutvor (pozn. 21), s. 12. 9
Krumlova Schiele zobrazil také například v rané tvorbě Klosterneuburg a Vídeň, které především maloval ještě za svého studia na akademii, v pozdější tvorbě pak Stein nad Dunajem a Mödling, kterým se však věnoval pouze krátkou dobu. S městem se seznámil jiţ jako malý chlapec při návštěvách matčiných příbuzných. První práce, ve kterých se objevují motivy z Českého Krumlova, pocházejí jiţ z jeho raných let 1906 1908. Z tohoto období nemáme od Schieleho ţádné zmínky o Českém Krumlově. Poprvé o městě hovoří aţ v dopise Antonu Peschkovi z roku 1910 42 : Peschko! Chtěl bych pryč z Vídně, co nejdřív. Jak je to tady ošklivé. Všichni jsou závistiví a pokrytečtí, bývalí kolegové mne sledují falešnými pohledy. Ve Vídni vládne stín, město je černé, všechno je na recept. Chci být sám. Na Šumavu bych chtěl. 43 Dále v dopise popisuje, co vše by chtěl vidět a zkoumat, z čehoţ vyplývá jeho zájem o zdejší krajinu. Dopis zřejmě vznikl před jeho odjezdem do Českého Krumlova, který podnikl v květnu téhoţ roku společně s Erwinem Dominikem Osenem. Společně se nastěhovali do bytu v Masné ulici č. p. 133, tuto adresu uvedl Schiele v telegramu, který poslal 12. května 1910 svému strýci Leopoldu Czihaczekovi, ve kterém ho prosil o peníze. 44 17. října 1910 píše Roesslerovi: Pod bílým nebem. Znovu vidím to černé město, jeţ zůstává stále stejné, jako vţdy jím procházejí povaleči a hauzírníci, chudí tak chudí, ţe rudé podzimní listí je cítit jako oni. Jak příjemný je však podzim v této větrné zimní krajině! Váš Egon Schiele. 45 V dalším dopise Rosslerovi píše: Myslím na své přestěhování, O, byl jste tu v překrásném podzimu. 46 Schiele zřejmě uvaţoval o tom, ţe by se v Českém Krumlově usadil, o čemţ svědčí i kus papíru, datovaný Peschkem 1910, na který Schiele napsal: Potvrzuji, ţe chci ještě roky, a moţná nastálo, bydlet v Krumlově tam, kde chci sám sebe vidět. Egon Schiele. 47 I kdyţ zimu opět strávil ve Vídni, jiţ v březnu 1911 znovu plánoval, ţe odjede do Českého Krumlova. Z dopisu Willyho Lidla z 2. března adresovaném Schielemu vyplývá, ţe Schiele chtěl v Českém Krumlově sehnat byt a také pronajmou zahradní domek. 48 5. března prosil Schiele v dopise Roesslera, aby s ním zajel do Českého 42 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 97. 43 Viz Wischin (pozn. 25), s. 30. 44 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 130. 45 Viz Wischin (pozn. 25), s. 42. 46 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 44. 47 Viz Wischin (pozn. 25), s. 40. 48 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 166. 10
Krumlova hledat nové byty. 49 To se zřejmě nestalo, a tak odjel do města sám, protoţe v dalším dopise Roesslerovi napsal, ţe byl v Českém Krumlově a našel to nejhezčí místo na práci. 50 Milý malíři Antone Peschko je zde mnohem lépe neţ jsem si myslel. Říkám ti, škoda kaţdé hodiny, kterou ty zůstaneš déle ve Vídni. 51, píše svému příteli z Českého Krumlova. Z předešlých dopisů můţeme usuzovat, ţe Český Krumlov Schieleho opravdu přitahoval, ţe si ho oblíbil jako místo na práci. Willy Lidl mu postupně zařídil dům na Parkánu č. p. 111 a zahradní domek, který stál na terasovitém svahu nedaleko Linecké ulice. 52 Schiele spolu se svou druţkou Wally Neuzilovou přijeli do Českého Krumlova 13. května 1911 a usadili se v zahradním domku. Toto datum je odvozeno z dopisu Roesslerovi, který Schiele poslal 23. května a píše v něm: nyní jsem jiţ deset dní zde. 53 Svým příbytkem v Českém Krumlově byl velice nadšen a svému příznivci Oskaru Reichelovi napsal: Příště Vám budu vyprávět o svém nádherném letním domku a zahradě plné květin, které jsem našel v Krumlově. Mám takovou radost, takovou radost! 54 Schiele často Roesslerovi posílal pohlednice a dopisy z Českého Krumlova, ve kterých mu sděloval, která místa právě maluje. Kromě ztvárnění města se zde také věnoval portrétní tvorbě a kresbě aktů mladých dívek. V jednom dopise Roesslerovi psal: Pro děti jsem pánbůh malíř, protoţe se procházím po zahradě v té své haleně, kreslím děti i staré ţeny, svraštělé tváře, blázny atd., je to tady opravdu mnohem lepší a nejlepší z toho je, ţe o sobě nemusím nic poslouchat. Kdyţ chci malovat opravdu velké obrazy, mám od obce k dispozici velký sál. Chodím do parku plného květin. 55 Český Krumlov tedy pro něj byl inspirací nejen pro obrazy měst, ale také rád zobrazoval místní obyvatele, kteří mu byli zřejmě v této době ještě příznivě nakloněni. Ale téměř nikdy na svých obrazech měst nezobrazoval lidské postavy. O Českém Krumlovu také píše svému příteli Antonu Peschkovi: Staré domy jsou tak prohřáté vzduchem Sieny, všude sluncem spálené rolety, bílé, červené a k tomu vyhrává starý flašinet, obrovský těţký kabát slepého muzikanta staré zelenohnědé barvy, prostřelený a obnošený. Volám Tě, abych Ti ukázal všechno, co mi bylo dáno; dívají 49 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 52-53. 50 Ibidem, s. 54. 51 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 174. 52 Viz Wischin (pozn. 25), s. 48. 53 Viz Nebehay (pozn. 8),s. 175.. 54 Viz Wischin (pozn. 25), s. 56. 55 Ibidem, s. 58. 11
se tu na mě velké i malé dětské oči a nahlas si o mně povídají. Nahoře v zahradě rostou všechny byliny a květiny podobné lidem. Venku na barevné louce se rozplývají barevné postavy, hnědí rozsochatí sedláci na hnědé cestě a ţluté dívky na májové louce. Umíš si to představit? Na olistěném stromu sedí vnímavý pták temné barvy, skoro se nehýbe a nezpívá. Tisíc zelených listů se zrcadlí v jeho očích on pláče. 56 Schiele plánoval strávit v Českém Krumlově i zimu, coţ vyplývá z dopisu Roesslerovi z 28. června, kde zmínil: Byt je velmi pěkný, kde budu trávit zimu. 57 Ale uţ 31. července píše Roesslerovi: Vy víte, jak rád jsem v Krumlově; a teď mi to má být znemoţněno: lidé nás prostě bojkotují, protoţe jsme rudí. Ovšemţe bych se mohl proti tomu postavit, také proti všem 7000, ale nemám na to čas, a proč se tímto způsobem vydávat. To ostatní Vám budu teprve vyprávět. Do 6. srpna musím být vystěhován, chci ale odjet uţ 4., a sice do Neulengbachu. Prosím Vás, pošlete mi nějaký obnos, musím mimo jiné transportovat několik beden. 58 Nebehay k tomuto dopisu poznamenal, ţe rudí Schiele nemyslí v politickém smyslu, protoţe před rokem 1914 se tak označoval ten, kdo nechodil pravidelně do kostela. 59 O tom proč musel Český Krumlov opustit, existují pouze dohady, on sám se o tom uţ v ţádném dopise nezmínil. Arthur Roessler ve svých vzpomínkách uvádí: Schiele narazil bylo tomu skutečně tak! na osobní soupeře, kteří si vzali jako záminku jeho politický radikalismus, aby jim nepříjemného samotáře a svůdce mládeţe, připojilo se k němu totiţ několik gymnazistů jako nadšení přívrţenci moderny, nejprve malými ústrky a nakonec hrubým násilím vyhnali z města. 60 Obecně se má za to, jak většina ţivotopisců uvádí, ţe maloměšťáckému obyvatelstvu vadilo Schieleho souţití s Wally a jeho kresby nahých dětí, protoţe později byl za nemravnost a únos zatčen v Neulengbachu a odsouzen v St. Pöltenu ke třem dnům vězení. Na cestě do Neulengbachu se krátce zastavil ve Vídni a 5. srpna napsal v dopise Roesslerovi: Nechci myslet na Krumlov; tak rád mám to město, ale ti lidé nevědí, co činí. 61 Kdyţ se usadil v Neulengbachu, napsal 29. srpna Antonu Peschkovi: Z Bukové hory u Neulengbachu se dají přehlédnout nejkrásnější lány, které znám, jsou tam vidět 56 Viz Wischin (pozn. 25), s. 58. 57 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 177. 58 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 58. 59 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 151. 60 Arthur Roessler, Erinnerungen an Egon Schiele, in: Fritz Karpfen, Das Egon Schiele Buch, s. 55. 61 Roessler, Briefe (pozn. 3), s. 59. 12
pole, tak jako jsou vidět domky z krumlovské věţe 62 Alespoň částečně mu tak Neulengbach, i kdyţ jen na krátkou dobu, nahradil to, co měl v Českém Krumlově nejraději. I kdyţ Český Krumlov předčasně opustil, neměl do něj zakázaný vstup a tak ho do své smrti poctil ještě několika krátkými návštěvami. Nebehay uvádí dvě návštěvy v roce 1913 a to 20. května 63 a 24. června aţ 3. července 64 a návštěvu Českého Krumlova 10. listopadu 1914 s Hansem a Heinrichem Böhlerovými a L.H. Jungnicklem. Z roku 1917 pochází Schieleho poslední kresba Staré štítové domy v Krumlově, u které Nebehay poznamenal, ţe tento pobyt není doloţen. Wischin u kolorované kresby Krumlov z roku 1917 napsal, ţe jeho pobyt v Českém Krumlově dokládá pohlednice odeslaná Peschkovi z Budějovic s poznámkou na cestě do Krumlova. 65 Z Schieleho dopisů můţeme rozpoznat, ţe měl k Českému Krumlovu opravdu blízký vztah. Toto město mu bylo inspirací, rád v něm pobýval a rád se do něj vracel. 62 Viz Kroutvor (pozn. 21), s. 82. 63 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 256 64 Ibidem, s. 261-3 65 Viz Wischin (pozn. 25), s. 264. 13
4 Schieleho obrazy Českého Krumlova Schiele si v Českém Krumlově často vybíral vyvýšená místa, odkud své obrazy maloval, buď vystoupal na zámeckou věţ, nebo na okolní návrší. Pohled z výšky pouţíval nejen při tvorbě pohledů na město, ale také ve svých obrazech aktů. Z tohoto pohledu jsou budovy natlačeny k sobě a jen málokdy je vidět do úzkých uliček mezi nimi. Náš pohled neustále naráţí na střechy a fasády domů. Schielemu nezáleţelo na topografické přesnosti. Město se stalo asociací jeho pocitů a antiurbánním. 66 Schieleho zaujaly staré polorozpadající se domy s úzkými křivými uličkami a dominanty města, jako je zámecká věţ, ve svých obrazech opomíjel. Skupiny domů byly vytrţeny z kontextu, pozměněny a vsazeny do neznámého prostředí. Díky podrobnému bádání Rudolfa Leopolda víme dnes téměř u všech pohledů na Krumlov, které domy Schiele zobrazil. Tento znalec Schieleho umění vše podrobně zdokumentoval a k obrazům přiřadil staré pohlednice i novější fotografie. Za svých pobytů v Českém Krumlově také vytvářel řadu skic a návrhů, které mu pak v jeho vídeňském ateliéru poslouţily k malbě velkoformátových pohledů na město. Často své obrazy datoval aţ po delší době od jejich vytvoření. V některých případech tedy datace na obraze neodpovídá pobytu v Českém Krumlově. Dalším problémem jsou názvy obrazů, které sám Schiele měnil a tak máme k jednomu obrazu více názvů. I v soupisech díla se objevují ke stejnému obrazu různé názvy. Schiele zobrazoval většinou města liduprázdná, jen v některých obrazech z pozdějšího období zobrazil postavy, které jsou však zobrazené jako malé figurky. Člověka nám však připomínají šňůry s prádlem vlajícím ve větru a prázdná či otevřená okna. Někteří autoři zdůrazňují antropomorfní charakter Schieleho pohledů na Český Krumlov, který vidí nejen v onom visícím prádle a otevřených oknech, ale také v samotných domech. Prázdná černou barvou vyplněná okna jim připomínají oči a ústa ztrápeného člověka. Stejně tak jak je moţné vidět v zakřivených větvích stromů a listů květin lidská gesta. 66 K.A.Schröder, Der Welt nicht blind, in: Egon Schiele und seine Zeit. Österreichische Malerei und Zeichnung von 1900 bis 1930 aus der Sammlung Leopold, München 1988, s. 27 14
4.1 Raná tvorba 1906-1908 V raných letech Schiele tvořil naturalisticko-impresionistické pohledy na město. Jediné v čem se mohou lišit od skutečnosti je v pouţití barev. Kromě krumlovských domů také zobrazoval okolní krajinu. Z roku 1906 pochází dvě Schieleho kresby, které vznikly krátce před jeho přijetím na akademii. První Skica z Krumlova 67 je provedena tuţkou a akvarelem na papíře, v pravém horním rohu Schiele poznamenal Krumau 30.VIII.06. 68 Druhá je kresba barevnou křídou na papíře Budějovická brána 69 datovaná do stejného dne a to v pravém dolním rohu s přípisem Das Budweiser Tor in Krumau. Schiele. 70 Tato kresba zobrazuje vlevo v pozadí zámeckou věţ, kterou ve svém díle později opomíjel. Obě kresby jsou naturalistické a vyjadřují zručnost teprve šestnáctiletého umělce. Na olejové malbě na kartonu Louka s velkým stromem 71 signované a datované vlevo dole E. Schiele 07, namalované uvolněným stylem, je jiţ vidět Schielův odklon od akademismu, který se projevoval v jeho školních pracích. Malba zobrazuje listnatý strom a pod ním boţí muka z cesty na krumlovskou Kříţovou horu. 72 V roce 1907 se mladý umělec seznámil s Klimtem a v jeho pracích je patrný vliv impresionismu a Vídeňské secese. Z následujícího roku pochází několik malých olejových maleb na kartonu. Jako například Městská brána s kamenným mostem 73 zobrazující opět Budějovickou bránu tentokrát ze severozápadu. Malba je v levém horním rohu označena monogramem ES. Dalšími jsou Pohled na krumlovské domy 74, Domy v Krumlově 75 a Město na řece II 76. V tomto období tvoří Schiele technikou širokých tahů štětce, čímţ se vyznačuje také malba Domy na náměstí v Klosterneuburgu. 77 Ze stejného roku pochází olejová malba na papíře Kostel sv. Jošta odráţený ve vodě 78, která je pozoruhodná tím, ţe ji Schiele signoval aţ po otočení o 180 stupňů. Leopold také uvádí, ţe na tuto skutečnost poprvé poukázala aţ jeho ţena Elisabeth Leopoldová, do té doby se tato malba povaţovala za zobrazení Steinu nad 67 10,4 x 21,1 cm, soukromá sbírka. 68 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.12-13. 69 28,8 x 13,3 cm, Egon Schiele Archiv, Max Wagner Stiftung, inv.č. 1108. 70 Viz Wischin (pozn. 25), s.112-113. 71 28 x 20,5 cm, soukromá sbírka. 72 Viz Wischin (pozn. 25), s.114-115. 73 24,5 x 17 cm, soukromá sbírka. 74 25,4 x 26 cm, soukromá sbírka. 75 25 x 26 cm, soukromá sbírka, Vídeň. 76 26 x 26 cm. 77 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.46-47 78 26,7 x 25,5 cm, Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum, Innsbruck, inv.č. 3450. 15
Dunajem. 79 Tyto rané olejové malby se od zobrazení jiných měst v Schieleho tvorbě ze stejného období ničím neliší. Jsou provedeny stejnou technikou a vyznačují se i stejnou barevností. 4.2 Tvorba 1909-1911 Schieleho styl se okolo roku 1909 proměňuje. Našel inspiraci v expresionismu a roku 1910 si nachází vlastní styl, který uţ nemá mnoho společného s Klimtem a Vídeňskou secesí. V následujícím období vytvářel své obrazy na malých formátech. Pro Domy na Vltavě 80 z roku 1910 pouţil Schiele kombinaci černé křídy, akvarelu a kvaše na papíře. Tato práce není signována ani datována, jen na rubu je rakouská exportní známka. 81 Zobrazuje zadní trakty domů na Parkánu č. p. 111-114 (na obraze zprava doleva), tento pohled se Schielemu naskytnul z protějšího břehu Vltavy. Valbové střechy domů 113 a 114, jak je zachytil Schiele, jiţ dnes neexistují. Podle starých fotografií lze poznat, ţe střecha domu 113, která se na obraze jeví poněkud zdeformovaná, tak ve skutečnosti vypadala. Obraz je laděn do hnědých tónů střech s vykukujícími světlými fasádami a poměrně realistické zobrazení narušuje jen řeka a pár akcentů rozmístěných na budovách v červenomodrých tónech. Ve stejném roce Schiele vytvořil první ze tří děl zobrazující krumlovskou gotickou radnici s renesanční atikou Krumlovská radnice I 82, které zachycuje částečný pohled a je provedeno černou křídou, akvarelem a kvašem na papíře. Zbývající dvě zobrazení radnice pochází z roku 1911 a jsou malována na dřevě. Částečný pohled zobrazuje levou polovinu průčelí z náměstí, dole oříznutou, v tmavých hnědých a okrových tónech s modrozelenými akcenty. Vlevo je obraz ohraničen černou temnotou. 83 V této době se nesoustředil pouze na domy, ale také zobrazil okolní krajinu ve dvou pohledech na Kříţovou horu. V obraze Krajina s poli 84, vytvořeném černou křídou, akvarelem a kvašem na papíře, který je dnes ve vídeňské Albertině, jsou pole od sebe ohraničena silnými barevnými tóny a v pravém horním rohu temné mraky ohraničují jakousi jasnou auru vyzařující z místa, kde ve skutečnosti stojí Kříţová kaple. 85 Obraz Bouřková hora 86, malovaný olejem na 79 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.50-51. 80 31, 2 x 45,1 cm, soukromá sbírka. 81 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.56 82 31,7 x 44,8 cm, soukromá sbírka, Vídeň. 83 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.60-61. 84 31,1 x 44,5 cm, grafická sbírka Albertina, Vídeň, inv.č. 26.688. 85 Viz Wischin (pozn. 25), s.132. 86 35,2 x 65,7 cm, soukromá sbírka. 16
plátně, zobrazuje ve středu obrazu Kříţovou kapli, která je ozářena bleskem. 87 Roku 1910 Schiele vytvořil první obraz Mrtvého města, který znázorňuje starý mlýn. Tomuto tématu bych se chtěla blíţe věnovat v další kapitole. Výše uvedená díla Leopold datuje do druhé poloviny října 1910, kdy Schiele znovu pobýval v Českém Krumlově. 88 Z roku 1910 pochází také dvě kolorované kresby na papíře. Tuţkou vytvořené linky jsou přitom jen vyplněny akvarelem. Náměstí v Krumlově 89, signované vpravo dole S.10. a vlevo dole doplněné přípisem Sommererinnerungen Krumau 1910, zobrazuje domy č. p. 12 a 13 na krumlovském náměstí. 90 Druhou kresbou je Městský dům 91 zobrazující fasádu domu na Latránu č. p. 19 z podhledu. Levá polovina listu je přitom prázdná, jen vlevo nahoře je signatura Egon Schiele 1910. 92 V roce 1911 vytvořil Schiele obraz provedený v oleji na plátně Zeď a dům v kopcovitém terénu s plotem 93. Jde o znázornění zahradního domku, ve kterém měl Schiele svůj ateliér. Leopold poukázal na podobnost techniky pastózní malby a barevnosti se sérií autoportrétů (Proroci, Básník, Pozorovatelé vlastního já II 94 ) vytvořenou ve stejném roce. 95 V témţe roce vytvořil Schiele také další obrazy Mrtvých měst, k tomuto tématu se později znovu vrátil. Další dvě verze krumlovské radnice, Krumlovská radnice II 96 a Noční scéna 97, malované olejem a kvašem na dřevě pochází také z roku 1911. Tentokrát je znázorněno celé průčelí a obrazy zahrnují i část Náměstí Svornosti. Také zde je postranní levá ulička zobrazena v temnotě. Na třetím zobrazení radnice, které je dnes známé jen z černobílých reprodukcí, je nad radnicí zobrazena noční obloha spolu se dvěma půlměsíci. 98 Převládajícími tématy tohoto roku kromě ţenských aktů byli hledání muţské identity a smrt, samota a úpadek, coţ se odráţí jak ve figurálních obrazech, tak i v krajinách. 99 Ve svých městských pohledech si často vybíral jen některé domy nebo jejich části a následně je spojil do kompozice s jinými, nebo některou nevyhovující část vynechal, tak jak to vyhovovalo jeho estetickému 87 Viz Wischin (pozn. 25), s.134. 88 Leopold, Egon Schiele: Paintings (pozn. 11), s.554. 89 31,4 x 44,5 cm, soukromá sbírka. 90 Viz Wischin (pozn. 25), s.192. 91 41,5 x 31,5 cm, soukromá sbírka. 92 Viz Wischin (pozn. 25), s.196. 93 52 x 43,7 cm, Leopoldovo museum, Vídeň, inv.č. LM 476. 94 Téţ zvaný Smrt a člověk. 95 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.70. 96 29 x 37 cm, soukromá sbírka, Mnichov. 97 31,8 x 39, 8 cm, za války zničeno. 98 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.78. 99 Viz Dabrowski Leopold (pozn. 13), s. 20. 17
cítění. Tak učinil v obraze Domy a střechy Krumlova 100 malovaném olejem a kvašem na dřevě, který najdeme v Národní Galerii v Praze pod inv.č. O 10119. Světlá plocha v levém horním rohu představuje náměstí, zde také signováno Egon Schiele 1911. Nevyhovující budovy z 19. století překryl tím, ţe posunul budovy jiţní strany náměstí více ke středu obrazu, a domy na břehu tmavomodré Vltavy se ve skutečnosti také nenachází přímo na břehu. 101 Na obraze Město na modré řece II 102 je hlavním motivem Vlašský dvůr, který se táhne od Panské přes Soukenickou aţ k Dlouhé ulici. Aby Vltava mohla obtékat kolem dvora, opomenul řady domů situované jiţně od Soukenické ulice a severně od Dlouhé ulice, coţ vytváří jasný kontrast mezi ţlutým zdivem a temně modrou řekou. Místo zeleného oválu vpravo nahoře, ve kterém je obraz signován Egon Schiele 1911, se ve skutečnosti zvedá příkrá skála, kde je stará jezuitská kolej (dnes Regionální muzeum). 103 4.3 Tvorba 1912-1914 Na obraze Louka, kostel a domy 104 zachycuje poslední část kostelní lodě s prelaturou, před kostelem je dům s temnými okny a téměř celou polovinu spodní části obrazu zaujímá zelená plocha. Vpravo nahoře je signatura Egon Schiele 1912 vyškrábána do malby. Obraz vznikl ve stejné době a je proveden stejnou technikou jako Staré město I. (zvané téţ Mrtvé město IV). 105 V roce 1912 maloval Schiele další Mrtvá města přes jiné malby a pro další tři obrazy (Šeřící se město, Malé město a Most) byl nucen pouţít sestehovaná plátna ze dvou kusů. Šeřící se město 106 a Malé město byly Schielem datovány aţ 1913 asi kvůli momentální těţké situaci. Tyto dva obrazy jsou od dalších městských pohledů té doby odlišné, pravděpodobně byly vytvořeny v ateliéru z různých motivů z Českého Krumlova. V Případě Malého města (označovaného II nebo III) 107 jsou některé z domů rozpoznatelné, například kostel sv. Jošta se zástavbou u řeky a s terasou, ale nejde je vidět z jednoho místa, jako u jiných Schieleho městských pohledů. 108 Z pobytů v Českém Krumlově pochází zřejmě i tuţkový návrh Konvent 100 37,2 x 29,3 cm 101 Viz Wischin (pozn. 25), s.188-190. 102 37,2 x 29,8 cm, soukromá sbírka, Mnichov. 103 Leopold, Egon Schiele: Paintings (pozn. 11), s.645. 104 36,8 x 29,3 cm, Georg Waechter Memorial Foundation, Ţeneva. 105 Viz Wischin (pozn. 25), s.202-204. 106 90,5 x 90,1 cm, soukromá sbírka. 107 88,9 x 90 cm, Leopoldovo muzeum, Vídeň, inv.č. GM 482. 108 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.112-114. 18
klarisek 109 signovaný vpravo dole Egon Schiele 1913, který byl zřejmě zamýšlen jako předloha pro malbu, o čemţ svědčí rastrová mříţka. 110 Několik tuţkových kreseb umělcem datovaných 1914 zobrazuje domy na Plešivci. Kresba Staré domy 111 znázorňuje zadní trakty domů č. p. 109 a 110 v Plešivecké ulici a je kolorovaná kvašem. 112 Mezi další kresby s tímto motivem patří Staré domy v Krumlově 113, Domy v Krumlově, Řada domů 114 a Krumlov 115. Roku 1913 našel nový přístup ke kompozici, jak to dokládá obraz Krumlov nad Vltavou (Malé město III také IV) 116. Motiv domů táhnoucích se od Vltavy k náměstí zachytil opět z ptačí perspektivy ze zámecké věţe, je zde vynechán Lazebnický most. Obraz člení pomocí střech, fasád a úzkých uliček. 117 Obraz Domy na řece II (také Staré město) 118 z roku 1914 byl dříve označován názvem Wachau, ale je zde zobrazena budova kostela sv. Jošta, která dnes slouţí jako obytný dům, jen věţ kostela byla redukována. Schiele postupně tíhl směrem ke geometrizaci. Zvýrazňoval krychlovité a jehlancovité tvary. I jeho signatury opisují čtverec nebo jsou čtvercem orámovány. Rozměry jeho obrazů, malovaných olejem na plátně, se postupně zvětšovaly. Velkoformátový obraz Ţluté město 119 z roku 1914 znázorňuje část Nového města od staré jezuitské koleje. K tomuto obrazu se dochovala studie ze stejného roku provedená tuţkou a kvašem. Většinu domů lze snadno identifikovat, v tomto zobrazení se Schiele drţel skutečnosti kromě menších detailů jako je například umístění a velikost oken. Velká budova v horní části obrazu je stará sýpka, kterou nyní vyuţívá policie, a za ní Schiele umístil imaginární krajinu s řadou stromů. Název obraz získal díky převládajícím ţlutým a oranţovým odstínům, které realitě neodpovídají. 120 K tomuto obrazu Schiele zřejmě našel inspiraci ve středověkých vitráţích, které jakoby napodobuje, kdyţ černou linkou ohraničí domy a vybarví je barvami. 121 109 31,7 x 47,9 cm, soukromá sbírka. 110 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.132. 111 32,5 x 48,5 cm, grafická sbírka Albertina, Vídeň, inv.č. 31.158. 112 Viz Wischin (pozn. 25), s.210. 113 32, 3 x 48 cm, Niederösterreichisches Landesmuseum, St. Pölten, inv.č. 1810. 114 29,5 x 46,5 cm, soukromá sbírka. 115 45,6 x 28,7 cm, soukromá sbírka. 116 1913/1914, 99,5 x 120,5 cm, Leopold Museum, Vídeň, inv.č. LM 655. 117 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.134. 118 100 x 120,3 cm, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid. 119 110 x 140 cm, soukromá sbírka. 120 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.152-3. 121 Viz Kimberly A. Smith (pozn. 15), s. 86. 19
4.4 Tvorba 1915-1918 V roce 1915 se v jeho městských pohledech objevuje tendence zobrazit pohyb, jako například Domy v oblouku I 122. Schiele namaloval tři různé verze tohoto obrazu, ke kterým se vztahují i dvě tuţkové kresby z let 1914 a 1917. Motivem těchto velkoformátových olejových obrazů na plátně jsou domy v Dlouhé ulici, které jsou při pohledu ze zámecké věţe obtékány obloukem Vltavy. 123 Kresba s roku 1914 a první verze obrazu z roku 1915 nejvěrněji zobrazují skutečnost, na rozdíl od dalších verzí je zde vlevo nahoře zobrazen Lazebnický most s přilehlými domy, na nábřeţí příčně nataţené šňůry s prádlem a na domy v oblouku napravo navazují těsně seskupené domy. V tomto obraze převládají ţlutooranţové a hnědé tóny. V druhé verzi také z roku 1915 zvaná téţ Ostrovní město 124 jsou domy obklopené tmavou řekou a postavené na výběţku země evokujícím ostrov. Místo šňůr s prádlem je zde zobrazeno světlé nábřeţí s řadou stromů, které se stáčí do pravého horního rohu obrazu. V obraze Dům se šindelovou střechou 125 z roku 1915 umístil dům z Rooseveltovy ulice č. p. 30 do imaginární krajiny. Dochovalo se několik jeho studií tohoto domu, ve kterých si zkoušel kompozici. Dům stojí samostatně v krajině a před ním řada stromů. Trojúhelníkový štít a střecha jsou pokryty šindeli ve světlých a tmavých hnědých tónech. Předmětem obrazu Stěna domu nad řekou 126 z roku 1915 je opět fasáda bývalého kostela sv. Jošta na levém břehu Vltavy. 127 Stěna domu s přístavkem se odráţí v tmavé vodě řeky a vlevo je zobrazena ještě část vedlejšího domu. Na obraze vyniká světlá stěna terasy s pověšeným prádlem. Následující rok Schiele namaloval obraz Město a řeka téţ zvaný Krumlovská krajina 128, ke kterému se vztahuje tuţková studie z roku 1913. Tento obraz prozrazuje určitý umělecký pokles na rozdíl od předešlých let. V malbě chybí na rozdíl od starší studie prostorové vztahy. Pohled na Rooseveltovu ulici z ptačí perspektivy zde působí poněkud schematicky. 129 Tímto se společně s křiklavými plakátovými barvami vyznačují jeho pozdější krajiny s domy. 122 109,7 x 140 cm, Israel Museum, Jerusalem, 123 Viz Wischin (pozn. 25), s.162. 124 110,5 x 140,5 cm, Leopold Museum, Vídeň, inv.č. LM 456. 125 110 x 140 cm, Leopold Museum, Vídeň, inv.č. LM 469. 126 109,5 x 140 cm, Leopold Museum, Vídeň, inv.č. LM 468. 127 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.168. 128 110,5 x 141 cm, Neue Galerie der Stadt Linz, Wolfgang-Gurlitt-Museum, inv.č. 13. 129 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.176. 20
Kresba Staré štítové domy v Krumlově 130 datovaná 1917, provedená černou křídou na papíře, zachycuje fasádu domu na Latránu č. p. 19 s renesančním štítem a část vedlejšího domu. Tohoto roku také vznikla ještě jedna kolorovaná kresba kvašem zvaná Krumlov 131, na jejíţ zadní straně Schiele poznamenal Krummau a.d. Moldau vom Schloßturm Anfang Juni 1917. Zobrazuje kníţecí špitál a fasádu budovy kostela sv. Jošta. Mimo jiné je zde zachyceno i několik postav. 132 V tomto roce vytvořil ještě velkoformátovou olejomalbu na plátně Předměstský dům s prádlem 133. Znovu se objevuje motiv jako na obraze Stěna domu nad řekou, ale je umístěn do krajiny, před domem je rozvěšeno prádlo a místo horního patra je zde šindelová střecha. 134 Posledním obrazem zobrazujícím Český Krumlov je třetí zobrazení domů v oblouku tedy Konec města 135, tentokrát je skupina domů obklopena neurčitou temnotou. V tomto obraze jsou na rozdíl od jiných pohledů na město zobrazeni lidé. Leopold datuje tuto malbu podle stylistického vývoje Schieleho maleb mezi poslední třetinu roku 1917 a začátek roku 1918. 136 130 46 x 29,9 cm, sbírka E.W.K., Bern. 131 46,1 x 29,9 cm, soukromá sbírka J.K. Kornfeld. 132 Viz Wischin (pozn. 25), s. 264. 133 110 x 140,5 cm, soukromá sbírka. 134 Viz Wischin (pozn. 25), s. 234. 135 109,5 x 139,5 cm, Neue Galerie, Landesmuseum Joanneum, Graz, inv.č. I/466. 136 Leopold, Egon Schiele: Landscapes (pozn. 13), s.197. 21
5 Mrtvé město Jak jiţ bylo zmíněno, na Schieleho obrazech můţeme vidět krumlovské domy z ptačí perspektivy. Uţ 1911 Albert Paris Gütersloh v eseji Egon Schiele. Versuch einer Vorrede o tomto pohledu napsal: Město, které nazírá zkráceně shora, nazývá mrtvým. Protoţe kaţdé město vypadá mrtvé, kdyţ se na ně takto díváme. Nevědomě tu byl odhalen skrytý význam ptačí perspektivy. Jako nápad je název rovnocenný obrazu, který označuje. 137 V jednom rozhovoru s Leopoldem Lieglerem Schiele na otázku, zda tento pohled shora nepochází od Bruegela, odpověděl: To se v Krumlově prostě tak stalo. Tam se člověk naučí dívat na svět shora a ve výjimečnosti a neobyčejnosti tohoto pohledu ocení i malířskou a kreslířskou hodnotu. 138 V náčrtu k autoportrétu Schiele také napsal: Byl jsem ve městech, která se zdála nekonečná a mrtvá, a litoval jsem sám sebe. 139 Téma mrtvého města se objevuje i v literatuře konce 19. století, například Georges Rodenbach napsal román Mrtvé Bruggy, který Erich Wolfgang Korngold začlenil do své opery Mrtvé město. Celkově úpadek, samota a smrt patří k náladě přelomu století. Téma smrti se objevuje i v Schieleho figurálních pracích a obrazech stromů a květin. O tom se také vyjádřil ve svém výroku: Vše je ţivě mrtvé. Jane Kallirová mluví o Krumlovu takto: Umělec laskavě nazval je Mrtvé město město, jehoţ staré zdi vyvolali nejenom rozklad, ale také naléhavost lidské tvorby tváří v tvář smrtelnosti. 140 V jiném autoportrétu Schiele napsal: Jsem člověk, miluji smrt a miluji ţivot. 141 V obraze Světabol z roku 1910 spojil Schiele autoportrét spolu se svým oblíbeným tématem z Českého Krumlova Mrtvým městem, které se objevuje v pozadí v pravé horní části obrazu, toto dílo se však nedochovalo. 142 Toto téma také začlenil do obrazu Delirium. Tímto spojil dvě roviny své tvorby. V obou obrazech je zobrazen komplex budov starého mlýna. Celkem Schiele vytvořil šest obrazů s názvem Mrtvé město v letech 1910-1912. Obrazy s tímto tématem jsou malého formátu, přibliţně 40 x 30 cm, a jsou převáţně 137 Viz Steiner (pozn. 23), s. 87. 138 Viz Wischin (pozn. 25), s. 78. 139 Viz Nebehay (pozn. 8), s. 142. 140 Jane Kallir, Egon Schiele. Drawings and Watercolours, London 2003, s. 75. 141 Viz Nebehay (pozn. 8), s.142. 142 Leopold, Egon Schiele: Paintings (pozn. 11), s. 140. 22