Každé právní odvětví v systému práva je souborem obsahově příbuzných zákonů, vládních nařízení a vyhlášek. Tento soubor se považuje za formální prameny práva příslušného pr~vního odvětví. Například zákon o rodině je nejdůležitějším formálním pramenem rodinného práva. Obchodní zákoník je nejdůležitějším formálním pramenem odvětví obchodního práva. Naproti tomu materiální prameny práva jsou společenské poměry, problémy a potřeby vyžadující právní úpravu. Například materiálními prameny ekologických zákonů jsou potřeby čelit znehodnocování životního prostředí. Vysvětlení formálních pramenů je odpovědí na otázku, v jaké podobě byly právní předpisy vydány (např. v podobě zákonů). Vysvětlením materiálních pramenů se odpovídá na otázku, proč byly předpisy vydány. Výraz prameny práva bez bližšího označení znamená formální pramffiy. Obsahové roztřídění práva do právních odvětví slouží především ke studijním účelům. Podle tohoto systému se zpracovávají učebnice a studují se jednotlivá odvětví práva. ryehleda charakteristika nejdůležitějších právních odvětví: Ustavní právo jsou ústavní normy o uspořádání a řízení státu, o nejvyšších orgánech státní moci a správy. Správní právo upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu. Občanské právo zahrnuje právní normy o majetkových záležitostech fyzických a právnických osob. Obchodní právo jsou sp~ciální normy o podnikatelských majetkových vztazích. Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích, které s výkonem práce souvisejí. Rodinné právo upravuje vztahy mezi manžely, mezi rodiči a dětmi a vztahy při náhradní výchově dětí. Trestní právo vymezuje, která jednání jsou trestné činy a jaké tresty: se za ně ukládají. Finanční právo upravuje peněžní záležitosti. Soudní právo zahrnuje procesní právo ústavní, občanské, trestnl a správní. Procesní právo občanské a trestní stanoví postup při soud- ním řízení. V trestním právu i postup vyšetřování trestných činů před zahájením soudního řízení. Správní soudnictví je přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudem. Právo veřejné a soukromé Tradiční p~ávní teorie, vycházející ze studia římského práva, rozlišuje právo veřej?é a.soukromé. Veřejné právo upravuje takové vztahy, ve kterých stat a Jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, jimž jsou uloženy povinnosti. Do oblasti veřejného práva patří např. právo trestní a správní. Naproti tomu nor. Jny soukromého práva upravují společenské vztahy na základě rovnosti úč;lstníků, i když účastníkem takového vztahu je stát. Soukro- UJ,oprávníodvětví jsou např. právo občanské, obchodní, rodinné..'kontrolní otázky l Proč stát vynucuje dodržování právních norem? ',Existují t~é právní normy, jejichž dodržování stát nevynucuje?..proč právm normy obvykle nabývají účinnosti později než v den své platnosti? Znáte nějaký příklad účinnosti takové právní normy, která už pozby- la platnosti? Jak vznikají právní vztahy? Jak se provádí rozbor právního vztahu?.čemu slouží systém práva? I<.:teráprávní odvětví znáte? Co jsou materiální prameny práva? TAVNÍ PRÁVO vní právo je soubor právních norem upravujících nejdůležitější ní vztahy ye státě, a to: uspořádánlstátu, rozdělení a výkon, státní moci, ákladní práva a svobody občanů. mény ústavního práva jsou ústava a ústavní zákony. Tvoří Vf-.rávního řádu. Od ostatních zákonů se odlišují formou (nazývají. vní) a zvláštním zákonodámýin postupem (při hlasování o nich žaduje kvalifikovaná většina, např. třípětinová).
r Ústava Ústava je nejvyšší zákon státu. Může být měněna a doplňována pouze' ústavními zákony. Ostatní zákony a další nižší právní předpisy nesmějí být v rozporu s ústavou a s ústavními zákony. Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují: 1. Typ státu, charakteristiku státmbo zřízení. Stát může být republi " ka nebo monarchie, může být jednotný čili unitární nebo jde o fede " raci, tj. svazek států..' Federace je pevný svazek států s jednotnou zahraniční politikou, armádou, měnou, daňovou soustavou a většinou i železniční dopra-' vou, soustavou spojů a dalšími životně důležitými zařízeními. V me~ zistátních vztazích vystupuje federace jako jediný subjekt meziná.; rodního práva. Ve federaci je nutné přesně vymezit pravomoci! a působnosti (kompetence) ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby mezi nimi nedocházelo ke kompetenč-' ním sporům. V Evropě je federací např. Spolková republika Němec-! ko. Také Švýcarsko je uspořádáno jako federace, ale používá dosud historický název konfederace, zřejmě z úcty k tradici. " Na rozdíl od federace je konfederace volné spojení států, ve kteréni každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárod ního práva a ústředním orgánům konfederace přenechává jen tolik pravomoci, kolik považuje za účelné vzhledem k důvodům trvání kon; federace. Konfederace je přechodným sdružením států, kdy se bud' feť, derace rozpadá na samostatné státy (v současné době např. sdružení některých států bývalého Sovětského svazu), nebo naopak unitární státy se sdružují nejdříve v konfederaci s cílem d()sáhnout později vytvoře~ federace. Takovým historickým vývojem prošly např. Spojené stát americké a Švýcarsko. 2. Nejvyšší orgány státní moci a správy. V ústavách se uzákoňuj vytváření těchto orgánů (volbami nebo jmenováním), jejich složení pravomoci a vzájemné vztahy. ' 3. Rozdělení státní moci, kterou podle evropské demokratické právi ní tradice t:,oří zpravidla následující tři složky: c) moc soudní 22 - hlavy států, vlády a jim podřízené orgány státní správy Toto rozdělení státní moci na tři samostatné a na soběnezáv:s)i;,ožky má znemožnit, aby se li některého státního orgánu soustfeclila ň1iš velká pravomoc, která by mohla být zneužita k potlačení demoacie a k zavedení diktatury. 4. Základní práva a svobody občanů. Uzákoňují se v ústavách nebo.ústavních zákonech demokratických států na podkladě Všeobecné ~larace lidských práv, Mezinárodního paktu o hospodářských, ciálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občaných a politických právech. Tyto dokumenty, které přijalo Valné shroáždění Organizace spojených národů, vycházejí z přesvědčení, že ichni mají užívatzák:ladních občanských svobod a mají mít právo na 'nou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování (diskriminace), bez rozlišování podle rasy, náboženství, politického přesvědčení, dnostního nebo sociálního původu, rodu, majetku apod. Y1JÍIl1i prameny ústavního práv,! České republiky jsou: Jlstavní zákon č. 1/1993 Sb., Ustava České republiky, která na. JÍčinnosti dnem 1. ledna 1993, a Listina základních práva svobod č. 2/1993 Sb., která je pod1c č. 3 ústavy součástí ústavního pořádku České republiky. va České republiky ;:)České republiky obsahuje preambuli neboli úvodní nrohláše-, J3 čláaků rozdělených do osmi částí nazvaných hlavy."jednotji- VY jsou nadepsány:. Základní ustanovení '~jvyšší kontrolní úřad (pouze jeden článek - č. 97).~ká národní banka (pouze jeden článek - č. 98)
r ; V preambuli je vyjádřena ~ěrnost občanů tra~i,~ím dávné stá~ostii zemí Koruny české i státnosti československé a JejIch odhodlám _ budovat, chránit a rozvíjet Českou'republiku v duchu nedotknu~el-. ných hodnot lidské důstojnosti ~ svobo~y j~o vlas~ rovn?prá~nych. svobodných občanů, kteří jsou Sl vědomi svych povmnosti VŮČIdrn-: hým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropsk~ch v::světo.vých demo~acií; " _ společně střežit a rozvíjet zděděne prirodm a kulturm, hmotne a duchovní bohatství; _ řídit se všemi osvědčenými principy právního státu. Základní ustanovení Ústava v základních ustanoveních charakterizuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický,právní stát, v ~ě~ž lid vyk~nává veškerou státní moc prostřednictvlm orgánů moci zákonodarne, výkonné a soudní.... Politický systém, v němž občan~ proje~ují své sm~šlení 3lv?plat!í?jí svoji vůli, je založen na svobodnem vzmku a volne ~ou~ezl pohti~kých stran, které respektují základní demo~atick~ pnnci~y. a odml-. tají násilí jako prostředek k prosazování svych zájmů. POlItICká r?zhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasovámm, Rozhodování většiny dbá ochrany menšin..' Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesffi,. být nucen k tomu, co zákon neukládá..' Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Stát se mimo jiné zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdro jů a o ochranu přírodního bohatství. Moc zákonodárná Moc zákonodárnou vykonává Parlament, tvořený dvěma komorami' Poslaneckou sněmovnou a Senátem, Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených na dobu čtyř let. Senát má 81 senátorů, kteří jso voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Aktivní volební právo, tj, právo volit, má každý státní občan Česk republiky, který dosáhl věku 18 let., v Pasivní volební právo, tj. právo být volen, má do Poslanecke sn~j movny každý státní občan Ceské republiky, který dosáhl věku 21 let, u senátorů se vyžaduje dosažení věkové hranice 40 let. i Ústava uzákoňuje pro každou kon;oru Parla~entu jin~ systém vvole:- Poslanci do Poslanecké sněmovny JSou volem podle zasad pomerne; ~ zastoupení. Při tomto způsobu voleb občané odevzdávají své vobní hlasy pro kandidátní listiny politických stran, nikoli pro jednoti í- kandidáty. Poměrem hlasů se určuje počet zvolených kandidátt! 'ednotlivých kandidátních listin. Naproti tomu senátoři jsou voleni le zásad většinového volebního systému, takže voliči volí jedlivé kandidáty. oslancům a senátorům ústava zaručuje tzv. imunitu, ze které mimo..~ vyplývá, že je nelze trestně stíhat bez souhlasu příslušné komory lamentu. osláním Parlamentu je především legislativní činnost, tj, projednáí a přijímání zákonů. Návrh zákona může podat poslanec, skupina lanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného ce]-. Návrhy se podávají Poslaneck~ sněmovně. Vláda má právo vyj<.~dse ke všem návrhům zákonů. Ukolem Parlamentu je kromě tvorby ()nů také kontrola moci vládní a výkonné. chůze komor Parlamentu jsou veřejné. Každý člen vlády má právo stnit se jejich jednání a musí mu být uděleno slov(), jestliže o to dá. Člen vlády je povinen na žádost Poslanecké sněmovny doslae osobně na její schůzi, ()mory Parlamentu jsou způsobilé usnášet se, pokud je přítomna oň jedna třetina jejich členů. K přijetí usnesení je nutný souhlas oloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů. K přijetí 'yního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy (ratifikaci) se duje souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové větpřítomných senátorů. ~lanecká sněmovna postoupí schválený návrh zákona Senátu, ktej buď schválí, nebo zamítne, nebo vrátí Poslanecké sněmovně O1ěňovacími návrhy, nebo vyjádří vůli nezabývat se jím. Jestliže.nát nevyjádří do třiceti dnů od postoupení návrhu, považuje se,za přijatý. O návrhu zákona, který Senát zamítl, hlasuje Po- ~á sněmovna znovu a návrh je přij'l.t, jestliže jej schválí nadpo- '.většina všech poslanců. dent republiky je oprávněn vrátit přijatý zákon, s výjimkou ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl n. O yráceném zákonu Poslanecká sněmovna hlasuje znovu, jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců, zákon je :~~ony podepisují předseda Poslanecké sněmovny, prezident,<.tpředseda vlády. '~tipřijatého zákona je nutné jeho vyhlášení, tj. uveřejnění zákonů České republiky.
Poslanci jsou oprávněni interpelovat vládu nebo její členy ve vě~,' cech jejich působnosti. To znamená klást otázky a členové vlády na ně musí odpovědět do třiceti dnů od podání interpelace.', 1 Moc výkonná Nejvyššími orgány výkonné moci jsou prezident republiky a vláda:~ Prezident republiky je hlavou státu. Z výkonu své funkce není od-, povědný žádnému státnímu orgánu. Je volen Parlamentem na pětileté" volební období. Navrhovat kandidáty může nejméně 10 poslanců' nebo 10 senátorů. Volitelný je občan, který dosáhl věku nejméně 40 let. Nikoho nelze zvolit na víc než na dvě funkční období za sebou; Zvolen je kandidát, který na společné schůzi obou komor Parlamentq' získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční větši..: nu hlasů všech senátorů. Ústava v článcích Č. 62 ač. 63 uvádí celkem jednadvacet pravomocí, podle kterých prezident republiky mimo jiné: - jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády; - svolává zasedání Poslanecké sněmovny; - zastupuje stát navenek; - sjednává mezinárodní smlouvy; - je vrchním velitelem ozbrojených sil; - může odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem; - má právo udělovat amnestii (hromadné prominutí nebo zmímě~ trestů);, - přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí a pověřuje a od. volává vedoucí zastupitelských misí České republiky v zahraničí;, - propůjčuje státní vyznamenání; v- jmenuje soudce, generály a některé další významné funkcionář Ceské republiky.,~ Z ostatních pravomocí je velmi důležité oprávnění prezidenta r~ publiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu v některé ze čtyř kriz vých situací uvedených v ústavním článku Č. 35. Například tehd když se Poslanecká sněmovna neusnese do tří měsíců o vládním n, vrhu zákona, s jehož projednáním vláda spojila otázku důvěry, neh' když Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsob lá se usnášet. Vládaje vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, který ní výkonnou pravomoc, při níž řídí a kontroluje státní administrativ; aparát. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Je odpověd9 Poslanecké sněmovně, která může projevit nespokojenost s její Č 26,~títím, že jí vysloví nedůvěru. V takovém případě vláda musí no- ~t.demisi (odstoupit). t-' Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí jejího usnesení je nutný souhlas dpoloviční většiny všech jejích členů. K provedení zákona může a vydávat nařízení. "en vlády nesmí vykonávat činnost neslučitelnou s výkonem ieho dní funkce, např. podnikat.. e vládě je uskutečněna dělba práce tak, že ministři řídí jednotlivá,ětví národního hospodářství a státní správy, tzv.rezortv. Podle 'h rezortů se nazývají např. ministr financí, zemědělstvf, zahra~.~chvěcí. Rezortní ministři jsou v čele vrcholných úřadů svých rtů, ministerstev. Ve svém rezortu ministr rozhoduje a nese ~)clědnost sám. soudní 'soudní se uplatňuje při ochraně práv v občanskoprávním řízepř. při rozhodování sporů o náhrady škod, v trestněprán1ím í při rozhodování o vině a ukládání trestů pachatelům trestných j;\,připřezkoumávání rozhodnutí správních orgánů (správní soudí,). 'dcem z povolání se může stát bezúhonný občan, který má ukon,. "ysokoškolské právnické vzdělání. S9udci jsou jmenování prezim republiky bez časového omezení doby výkonu jejich funkcí. pezávislí, takže žádný státní orgán ani jednotlivec nesmí zasahog jejich činnosti a tím ohrožovat jejich nestrannost.,ce je při rozhodování vázán pouze zákonem a je oprávněn posoulad nižšího právního předpisu, např. vyhlášky ministra, se ln (tzv. soudcovsképrávo zkoumací). p může stanovit, v kterých záležitostech a jakým způsobem se /odování soudů podílejí vedle soudců z povolání i d'31ší()bčatjak? laičtí p?sev~ící~oudních senátů nebo jako tzv. porotci při vám v trestmm nzem. "li soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud vrchké a okresní soupy. ', postavení má Ustavní soud, který je nezávislým orgánem ~ t~vnos~i. Rozhoduje v jedenácti druzích záležitostí vyjme- \' ustavmm článku č. 87. Například rozhoduje o zrušení záustanovení, která jsou v rozporu s ústavou, nebo o ústavní r~~ů územní samosprávy, např. obce, proti nezákonnému tt.í,dojejich působnosti. ',
Nejvyšší kontrolní úřad Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislým orgánem, který kontroluje podaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Česká národní, banka Ceská národní b~a je ústřední bankou státu. Jejím hlavním úkolem je pečovat o cenovou stabilitu. Územní samospráva Česká republika se člení na obce, které jsou základními územním! samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samoo, správnými celky., ~ Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. led': na 2000, je vytvořeno 14 vyšších územních samosprávných celků: Hlav1 ní město Praha a 13 krajů se sídly v Českých Budějovicích, v Plznil v Karlových Varech, v Ustí nad Labem, v Liberci, v Hradci Králové, v Pardubicích, v Jihlavě, v Brně, v Olomouci, v Ostravě a ve Zlíně. " Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace (práv: nické osoby), které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlast ního rozpočtu. Spravují je zastupitelstva, volená občany na čtyřlet, období tajným hlasováním. Kontrolní otázky 1. Co obsahuje ústava demokratického státu? 2. Jak je v demokratickém státě obvykle rozdělena státní moc? 3. Vyjmenujete alespoňs~dm základních práva svobod občanů. 4. Kdy nabyla účinnosti Us~ava České republiky? 5. Co obsahuje preambule Ustavy Č~ské republiky? 6. Co obsahují základní ustanovení Ustary Ceské republiky? 7. Který orgán má zákonodárnou moc v Ceské republice? " 8. Při jakém minimálním Qočtu přítomných poslanců se může usnáš" Poslanecká sněmovna Ceské republiky?; 9. V kterých situacích může prezident republiky rozpustit Poslane,' kou sněmovnu? 10. Které orgány mají v České republice moc výkonnou? 11. Vyjmenujte alespoň osm pravomocí prezidenta republiky. 12. Členové vlády jsou voleni, nebo jmenováni? 13. Co má na starosti vláda? 14. Za jakých okol!10stí musí vláda podat demisi? 15. Co je úkolem Ustavního soudu? BČANSKÉPRÁVO větví občanského práva tvoří právní předpisy, které upravují' ma kové vztahy fyzických i právnických osob, majetkové vztahy mezi ito osobami a státem a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobi. Předpisy občanského práva jsou účinné všeobecně pro všechny 9Y a pro všechny jejich majetkové vztahy. Ale některé majetkové y upravují také jiné než občanskoprávní předpisy, např. obchodní oník. To jsou předpisy speciální, týkající se jen některých osob, ~.podnikatelů, nebo jen některých druhů právních vztahů, např. odních vztahů mezi podnikateli. Jestliže odlišné speciálnípředpikteré majetkové záležitosti neřeší, použijí se i u těchto osob ních vztahů všeobecná ustanovení občanského práva. Například dní zákoník neobsahuje žádná speciální ustanovení o podnika- 'ch nájmech, které se proto řídí obecnými ustanoveními občanpráva o nájemních vztazích. anské právo je nejstarším, tradičně nejvýznamnějším a také nejl~jším odvětvím soukromého práva. Převažují v něm normy Jtivní, ponechávajís:í účastníkům volnost při úpravě jejich ob- 9právních vztahů. Učastníci mají rovné postavení, i když jde tkový vztah (např. o kupní smlouvu) mezi státem a fyzickou u. (iý občan je povinen při výkonu svých majetkpvých práva potí dbát, aby nezasahoval do práva oprávněných zájmů jiných,~'porušení práva poskytuje ochranu soud, ale předběžně může.,,také příslušný orgán státní správy. Komu bezprostředně hroávněný zásah do jeho práva, může své právo ochránit příměvépomocí. ého postavení účastníků občanskoprávních vztahú vypl}'vá, nikdo není oprávněn ukládat jednostranně druhému účas tní- ~é povinnosti. Z dispozitivního charakteru většiny občaních norem se odvozuje zásada, že v občanskoprávních vzta- 9Y'()leno vše, co není výslovně zákonem zakázáno. Naopak. v;ínímožnosti zásahu státních orgánů do občanskoprávních J.iplatňuje zásada, že v tomto směru je státním orgánům še<:hno, co není výslovně zákonem dovoleno.. 'pramenem občanského práva je občanský zákoník číslo
r-'! 40/1964 Sb., který byl po devíti novelizacích znovu uveřejněn pod, č. 47/1992 Sb. a poté opět mnohokrát novelizován. Poznámka: Zákoník je obsáhlý zákon, zahrnující přehledně a systematicky uspořádané právní normy qelého právního odvětví nebo jeho podstatné části. V českérfi;, právním řádu je v zák~nících' zpracováno také právo obchodní a pracovní. u právní nárok z výkonu věcného práva (vlastnictví) nemá přesně ného známého dlužníka. Nárok tu směřuje všeobecně proti každékdo by oprávněnou osobu v jejím vztahu k věci rušil. V toil je adní rozdíl mezi závazkovým právem a věcnými právy.. R(jj ěffi:i,fjfií\v~!;vign.~~mj'aiipbáva'!zá~razk()v:ébo Občanský zákoník je systematicky uspořádán tak, že rozděluje občan-ď skoprávní vztahy na práva věcná a právo závazkové. '.: Práva věcná, např. vlastnictví, zajišťují moc osoby nad věcí bez spojitosti s nějakou povinností jiné konkrétní osoby. Cílem p!ávní úpra-, vy je ochrana užívání věcí, které má člověk nebo právmcká oso~a: k dispozici a jimiž uspokojuje své potřeby. Všem ostatním osobám Je jen všeobecně uloženo, že nesmějí zasahovat do výkonu cizího věcné, ho práva... { S úpravou věcných práv by právní řád mohl vystačit, kdyby Jednoth vé osoby byly soběstačné. Právní ochrana věcných práv by jim umož ňovala nerušené hospodaření s vlastním majetkem. Na vyšším stupq hospodářského vývoje s rozvinutou dělbou práce však osoby nejso, soběstačné. Právní řád proto musí zajišťovat také jejich vzájemnou spo lupráci tak, abysi}qlždý mohl, podle svých potřeb a zájmů obstaráva, věci a služby od jiných subjektů. K tomu slouží závazkové práv a závazkové právní vztahy. : Právozávazkové neboli obligační upravuje vztahy, v nichž určit osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osobj; která má tuto povinnost splnit a jíž v případě nesplnění hrozí práv následky. Oprávnění se nazývá pohledávka, oprávněná osoba je věři, tel, povinnost je dluh (závazek) a povinná osoba je dlužník.závazkq vé právo tedy upravuje vztahy mezi-věřiteli a dlužníky. Dluhem můž být jakákoli povinnost, např. předat věc, vykonat práci, zaplatit peněži tou částku. Pohledávky a dluhy vyplývají nejčastěji ze smluv, např. z, smlouvy kupní, nájemní nebo pojistné. Cílem závazkového práva j většinou zajištění spolupráce a pomoci jiných osob v situacích,kd, někdo neml1že nebo nechce svoje potřeby uspokojit svépomocí.,.j Vzávazkovém vztahu se věřitell1v nárok z pohledávky vztahul k určitému předem známému konkrétnímu dlužníkovi, ktej?' obvykl ručí svým majetkem pro případ, kdyby svl1j závazek nesplml. Napro, ' (imětem občanskoprávních vztahl1 jsou věci, a pokud to jejich poa připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. věc se všeobecně považuje každý předmět lidského chápání. ávním pojetí jsou však věcmi pouze ohraničené samostatné,yiěty, které mají majetkovou hodnotu (cenu). Z právního hle-.' proto nelze považovat za věci předměty jako celek nevymezené vladatelné (ovzduší, tekoucí voda řek) nebo předměty nesamo-, které se spojením s jinou věcí staly součástí věci hlavní (stavebstalační materiál zabudovaný do stavby). Základní rozdělení věcí zí z odlišné podstaty věcí hmotných a nehmotných. etek osoby jsou její hmotné věci, které má ve vlastnictví, a mapráva k nehmotným věcem, např. k vynálezu. Právní teorie tato práva duševním vlastnictvím. Mezi majetková práva patří ávky. Celková hodnota majetku ~~ určité osoby se však snižuje ěci, na rozdíl od nehmotných produktů vnitřního světa lidorní a myšlení, jsou prostorově vymezené a lidskými smys- ~lné celky zevního světa, který nás obklopuje. V práv-, ích se hmotné věci rozlišují podle různých třídicích hledi- 'movité a nemovité: třídicím hlediskem tohoto rozlišení je, epřemístit bez změny její podstaty. Věci movité jsou přeé (latinsky movere = pohybovati). Nemovité jsou pozemky, néčásti zemského povrchu. Nemovitostmi jsou také budoa,vby spojené se zemí pevným základem. Nemovité stav- Cl~finují jako věci nepřemístitelné, protože soudobá stavebumožňuje přemísťovat bez změny podstaty i stavby s hlu-, ady.
o všech nemovitostech v České republice vedou evidenci katast~ rální úřad!,. Soubor všech evidovaných údajů se nazývá katastr ne.1 movitostí Ceské republiky. Obsahuje mimo jiné geometrické a po: lohové určení nemovitostí a katastrálních území, parcelní čísla, dm hy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla staveb, údaje o vlast' nických a jiných právech k nemovitostem. Součástí kat astru je tak~ sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jin~' dokumenty, podle nichž byl proveden zápis do katastru. V listináclj (např. ve smlouvách), které jsou podkladem pro zápis do katastní} musí být nemovitosti uvedeny podle katastrálních území, parcelníc' čísel a čísel popisných nebo evidenčních (u budova staveb) vede'; nýs;h v katastru. Udaje katastru, např. výměry pozemků, jsou závazné pro práv~. ní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Katastr je ve~ řejný; každý do něj může nahlížet v přítomnosti zaměstnance katast: rálního úřadu a pořizovat si výpisy, opisy nebo náčrty. Na požádán' katastrální úřad vyhotovuje za poplatek výpisy z informací vedtf ných v katastru. 2. Věci spotřebitelné a opotřebitelné. Toto rozlišení vychází z užit věcí. Spotřebitelné věci mohou být užity jen jednou, protože uži. podle jejich účelu vede k jejich spotřebování a zániku (např. paliv~ pohonné látky, potraviny). Věci opotřebitelné užitím nezanikají, al postupně se opotřebují. Při tomto rozlišování se používají i názv: věci zuživatelné a nezuživatelné nebo věci jednorázové spotřeby a vě ' postupné spotřeby. 3. Věci zastupitelné (hromadné) a nezastupitelné (individuáln určené). Věci hromadné se navzájem zastupují a většinou jsou použ' telné jen v určitém množství, určeném počtem, mírou nebo hmotno tí, protože jejich jednotky jsou samy o sobě bezvýznamné (zrnko mo ky nebo obilí, kousek látky). Proto i majetková práva existují je k určitému množstvj těchto věcí. Naproti tomu nezastupitelné věci jso určeny jednotlivě, např. budova, stroj. 4. Věci dělitelné a nedělitelné. Za dělitelné se považují věci, kte~ lze reáln~ rozdělit, aniž by tím došlo k jejich znehodnocení, např. p' zemky nebo hromadné věci. Ostatní věci jsou reálně nedělitelné. Je~ nutné provést jejich právní rozdělení, vytvářejí se v těchto případeq tzv. ideální podíly, vyjádřené zlomkem nebo procentem z ceny reál nedělitelných věcí. K vytváření ideálních spoluvlastnických podíl dochází např. tehdy, když dědicové společně zdědí reálně nedělit~ nou věc, např. budovu. 5. Věc hlavní a její součásti nebo příslušenství (rozlišení v souv~' ti se spojováním věcí). Součást náleží k hlavní věci tak, ž~ nemůže oddělena, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila. PříslušenstvÍ,samostatné věci určené k tomu, aby byly trvale užívány společně Vní věcí. Například součástí auta jsou kola, jeho příslušenstvím je ička, součástí domu je skříň zabudovaná do zdi, příslušenstvím ~větlovací těleso. ;.tvzdoryjednoduchosti rozlišování hmotných věcí může být právní eha některých věcí sporná. Například je problematické, zda mají považovány za nemovitosti některé rekreační chaty, zahradní dam- 'altány, které nemají téměř žádné základy. Za zamyšlení stojí také v na. Je to věc ve smyslu právním? Jestliže ano, je hmotná, nebo otná? Může být předmětem vlastnického práva? Elektřina jako í síla je přece pouze vlastností věci, svého vodiče. Toto fyzikálírání však pro majetkoprávní účely nevyhovuje, protože hlavní tu elektřina a nikoli drát, který ji vede. Zloděj umí oprávněnou o její elektřinu okrást odvedením proudu bez poškození vodiče. e množství elektřiny lze měřit a prodávat stejně jako vodu a plyn. uje se elektřina z právního hlediska za hmotnou věc podle obdoých látek. tné věci nemají bmotnoupodsta.tu'a. zřetelné prostorové 1"1souto předevšímpr()<j:p.~ty,j1:j.y$i~ní, které v prvotní popřed písemným nebo jiným ztvárněním, existují pouze jako ná-..e vědomí svých původců, a jiní lidé je nemohou svými smysly Jde např. o vynálezy I prů1i1ysloyévzory, zlepšovací návrhy. (čti nou hau) - technické zkušenosti, technologické postut é o díla.:jiterární,vědecká a umělecká: nehmotné věci mají také majetkovou hodnotu, oceňují se. l1vodci, popř. právní nástupci Pl1\T?dcůjeJllohou zpeněžit..d vynálezce uzavře s výrobcem I!~.~~~llíSIIllouvu,podle které nu dovolí využití vynálezu při Ýyrobě (latinsky licere = do- "~hmotnými věcmi jsou pohledávky nebo práva vyplývající íochranných známek, jimiž se chrání atraktivní zboží před.ím. 32
Ochrana osobnosti Občan~~éčprávo zajišťuje kromě majetkových zájmů také ooltr,f! g~~,p!fq~ti~~zejména života a z~~~yí~~!i; 'mén projev:ů.?sobní po' va:hy. Tato ochrana se poskytujelf~~l~k~.. Bez JeJIch souhl ' su nesmějí být použity a zveřejňovány jejich dokumenty osobní pova hy, např. písemnosti, podobizny, obrazové a zvukové záznamy. Je, pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy osoby, mohou být i beď jejich svolení použity tyto dokumenty přiměřeným způsobem pro vě, decké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televiz., zpravodajství. Souhlas také není nutný k jejich použití k úředním úče lům na základě zákona. P9!i~~~~.,~~,!0Q,~}J~jf~pr~vo na ochranu osobnosti bylo porušeno, m tlrá:siojna;])řimei1:ené;:~a~q~thi9!~ěgí. Jestliže byla do značné mírys~í ž(majejí důstojnost nebo váží1osf~espolečnosti, má také právo nai.p~ 1J~j,!?~~finílllii!du,popř.,,~~~Qd~o.dněnv,pokud zásahem do práva n, ocfiřáhíi' osobnosti vznikla škoda.,', Věcná práva - přehled Věcnými právy jsou právo vlastnické, spolljvlastnictví, držba a v~cij' J2ráva k cizím věcem (věcná břemena, zástavní právo a zad~žova' ~). - ~ ~. ~ ---. Právo vlastnické je nejvýznamnější věcné právo. Představuje vlas kovu nejvyšší a úplnou moc nad věcí, která je předmětem vlastnick" h8.pr~va:vi~stníkje8ijrávněn~ř~?mět svého vlasti1.ického práva tit:t, q~íy~d, ri~,\:t~ímlltcj~nq,plq9.~",a\i,.u~tj;k,;y a d.j Jlqnpy~ts ním. Všic., ostatní jsou povinni vlastníkovo právo respektovat a nezasahovat ci; jeho výkonu. Vlastník se může domáhat vydání své věci na tom, kq mu ji neprávem zadržuje. Občanský zákoník zajišťuje všem vlastníkům strjlil,~.ll.:pp~~jlíoc tjj;!. Zvláštní zákony upravují vlastnické právo k byhim a k nebytovýď prostorám...t\.1~~.~..y)ík9l1u vlastnického práva stanoví normy, obvykle nazýv,,,~~p;$edsrě;prá~o". Podle nich každý vlastník musí dbát, aby na míru přiměřenou poměrům neobtěžoval sousedy např. hlukem, pr:, zápachem, odpady, stíněním. Nesmí ohrozit sousedovu stavbu pozemek úpravami svého pozemku. Vlastník je povinen urnožtup na svůj pozemek, popř. stavbu, jestliže to vyžaduje údržba ospodařování sousedního pozemku nebo stavby. Zákon neukládá íkům pozemků, aby je oplotili, ale v případě potřeby to může t soud. tmůže proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické omezit jen na základě zákona ve veřejném zájmu za náhradu. ík je povinen dovolit, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém vezájmu byla na nezbytnou dobu za náhradu použita jeho věc" auto. tnictv!~~na~ýv~ smlóu voti,např. kupní, směnnou, darovací. inijstátníbm'orgánu nebo jjnqj1.s.kq.te~ností stanovenou m, např. vydržením (viz kapitolu o držbě). Majetek zemřelé osohází na dědice podle norem dědického práva. '~~ypd vlastnického práva k movité věci nemusí mít pí- 'ú: Jestliže se účastníci nedohodnou jinak, přechází vla5trávo na nabyvatele převzetím věci. Smlouva o převodu ne sti musí být písemná a vlastnictví přechází vkladem do ka- Převod vlastnictví rozhodnutím státního orgánu je např. soudní gání zrušeného společného jmění manželů (viz kapitolu o spo-,ictví). e někdo v dobré víře zpracuje cizí věc na novou věc, je vlastníé věci ten, jehož podíl na ní je větší. 'MY0 poméiti/případěroz~.. Obdobně rozhoduje soud také o SPOrnéll~9pr~vllěnéstav- ::~;.>;.~~1.J. m ztracené věci nálezcenel1a:~ýváylastnictví. Je povinen qvlastníku, popř. státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se vlastník ho roku od odevz?~ínálezu, připadá věc d0'lia.s~i?tvístátu: má nárokp.~..~~~~~dumutnýciijvý(j.ajůa na'náb~'inéve'yýši iiě;,věch;i, právo rávoje souhrn právních norem, které upravují přechod ma- :~~9~,?~y;.p.a:její';:Pl'ávnfnástupce,,,dědiée.'Dědit mohou 'iprávnické. Nabytí vlastnictví zděděného majetku po- Ild, který také provádí vypořádání, jestli~~sedědici pedolastnické právo přechází na dědice již-dllelnslnrtizůstapliv až dnem právní moci soudního rozhodnutí. Nedědí-li 'fo:' připad~ pozůstalo~tstát~. se dědí ~,I~~~ětií nebo Z~;;?Jl!légn;,J,:nebo '?9l),()P,t~phtbdtivódů
Ochrana osobnosti Občanské právo zajišťuje kromě majetkových zájmů také o~ll P~QI>J1Qsti,~zejména života a zdraví, cti,jil1~~~~projevů osobní p vahy. Tato ochrana se poskytuje ;fy~ifilrým~.qsobám. Bez jejich souhlá su nesmějí být použity a zveřejňovány jejich dokumenty osobní pova hy, např. písemnosti, podobizny, obrazové a zvukové záznamy. Je' pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy osoby, mohou být i be jejich svolení použity tyto dokumenty přiměřeným způsobem pro vě decké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televiz. zpravodajství. Souhlas také není nutný k jejich použití k úředním úče: lům na základě zákona. Posti~~I1~.9?9~,j~jí~právona ochranu osobnosti bylo porušeno, m práv'onápřiďlěřenétadosti9~iněoí. Jestliže byla do značné míry sní žena její důstojnost nebo vážl1ost.xespolečnosti, má také právo naqj'é Dc~ŽJ~~!J,.:'n.~l1:padu, popř.,q'fi,l'qdškodněnf; pokud zásahem do práva n' óélitáillíosobnosti vznikla škoda. Věcná práva - přehled Věcnými právy jsou právo vlmtillcké, spolljvlastnict~, držba a ~cn: práva k cizím věcem (věcná gř~~na, zástavní právo a zadržovaq p;:áver). -. - - ~.... Právo, vlastnické Právo vlastnické je nejvýznamnější věcné právo. Představuje vlastni kovu nejvyšší a úplnou moc nad věcí, která je předmětem vlastnick: ho práva. Vlastníkjeoprávněnpředmět svého vlastnického práva (I' ~et,uiivat, P~.!f~~V{ltj.~bQpIQAY;~tl~itky a clj$)looqvats ním. Všich' ostatní jsou povinni vlastníkovo právo respektovat a nezasahovat di jeho výkonu. Vlastník se může domáhat vydání své věci na tom, kd mu ji neprávem zadržuje... Občanský zákoník zajišťuje všem vlastníkům st~jn,q9pj,'~vnfoclu:!l nu. Zvláštní zákony upravují vlastnické právo k bytům a k nebytový' prostorám. Mez~ výkonu vlastnického práva stanoví normy, obvykle nazývan.' "squsedsképr3yo". Podle nich každý vlastník musí dbát, aby na' míru přiměřenou poměrům neobtěžoval sousedy např. hlukem, pr, m, zápachem, odpady, stíněním. Nesmí ohrozit sousedo'v'ustavbu o pozemek úpravami svého pozemku. Vlastník je povinen umo~:,vstup na svůj pozemek, popř. stavbu, jestliže to vyžaduje údržba hospodařování sousedního pozemku nebo stavby. Zákon neukládá tníkům pozemků, aby je oplotili, ale v případě potřeby to může Vitsoud. át může proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické,voomezit jen na základě zákona ve veřejném zájmu za náhradu, stník je povinen dovolit, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém vem zájmu byla na nezbytnou dobu za náhradu použita jeho věc, auto. tnietví se nabývá smlouvou, např. kupní, směnnou, darovací, ijtínl'státllího.orgánu nebo jinquskutečnqstí stanovenou em, např. vydržením (viz kapitolu o držbě). Majetek zemřelé OSoechází na dědice podle norem dědického práva. '}H~~VQdvlastnického práva k movité věci nemusí mít píou onňk Jestliže se účastníci nedohodnou jinak, přechází vlast- ~právo na nabyvatele převzetím věci. Smlouva o převodu ne.itosti musí být písemná a vlastnictví přechází vkladem do ka-. Převod vlastnictví rozhodnutím státního orgánu je např. soudní řádání zrušeného společného jmění manželů (viz kapitolu o spotnictví). iže někdo v dobré víře zpracuje cizí věc na novou věc,je vlastníové věci ten, jehož podíl na ní je větší. V 'spornérnpřípadě roz- "'d. Obdobně rozhoduje soud také o spoméneoprávněnéstav-,:ji!q7;~mk:q..zem ztracené věci nálezce.nenabývá vlastnictví. Je povinen věc vlastníku, popř. státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se vlastník...oho roku od odevzdání nálezu, připadá věc do XI~stI1i?tVí státu..~.má..i1á[?~p~ n~~.~~dunutných'výclajůa na nálezóé.vevýši.nmezenévěcl".~právo, p[ávoje souhrn právních norem, které upravují přechod ma "v"'l~~osqbyna jejlprávní'nástupce,dědice. Dědit mohou y'ztekéi právnické. Nabytí vlastnictví zděděného majetku po-,soud, který také provádí vypořádání, jestliž~.sedědici nedo-.vlastnické právo přechází na dědice jiždnemsmrtizůsta-.ikoliv až dnem právní moci soudního rozhodnutí. Nedědí-li fědic, připadá pozůstalo~tstátu.,ek se dědí z.~;~áyětinebo ze zákol1anebo!zqbouťěclit() důvodů
(část majetku ze závěti a část ze zákona). Platná závěť (poslední vul testament) se zřizuje[pp.:nphpptmsképo zčí,pisunebo ji muže zustavi ' poříditsámněkterým ze zpusobii uvedených v zákoně, např. vlastn' ručním napsáním a podepsáním. Jestliže nenabývá dědictví dědic ze závěti, d~dj:~~,zákonapříbuž a blízké osoby, podle stanoveného pořadí dědických skupin. V prv skupině dědí stejným dílem zustavitelovy děti (manželské i nemanže ské) a manžel. Nedědí-li některé dítě, připadá jeho podíl jeho děte Nedědí-li potomci, dědí ve druhé skupině manžel, zustavitelovi rodi če a osoby, které žily se zustavitelem nejméně po dobu jednoho rol\. před jeho smrtí ve společné domácnosti a z toho důvodu pečovat: o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživo, Dědici 1TllM~~v-piny dědí st~jnýmdíleiil,. ale manžel vždy,nejmé polovinu, dědictví. Nedědí-li manžel ani žádný z rodičii, dědí v~tř- ~~~I?jllě stejným dílem zustavitelovi sourozenci a osoby spolužijící':'- stejných podmínek spolužití, jak jsou uvedeny ve druhé skupině. N; dědí-li některý ze sourozencu, připadá jeho dědický podíl jeho dět~ Nedědí-li nikdo z dědicu ve třetí skupině, dědí večtvrtéposlednísk ' :pipě stejným dílem prarodiče zustavitele, a nedědí-li žádný z nich, p, padá dědictví stejným dílem jejich dětem, tj. ve vztahu k zustavite' jeh? te~~illa Str1~ul11' ",'"'" ',", ' ",' t='ptpiil~ifj~p\j,;'í,t~m@~~9prilmm,:'j~~j9f,d~~i~ov~. Dědí-li se ze záv~ nezletilí potomci musí dostat alespoň tolik, kolik by dědili ze zákon; a zletilí alespoň polovinu dědického podílu ze zákona. Kdyby záv tato práva neopomenutelných dědicu nerespektovala, byla py v té, části neplatná. Zustavitel však muže své potomky vydědit zezáv' Iiýchq4yQQ!.l"uvedených v občanském zákoníku. Důvody k vydědě jsou např. to, že potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zust. viteli pomoc v nemoci nebo stáří, že o něj neprojevuje opravdový z jem nebo trvale vede nezřízený život. ' Se zděděným majetkem přejímají dědici izůstavitelovydluhy~ a' pouzedovýšec~nyzděděného majetku. Dědic může dědictví odm' nout, ale nelze je odmítnout pouze zčásti nebo s výhradami, pott s podmínkami. Takové prohlášení a odmítnutí dědictví by bylo nep!, né. Z důvodů dědické nezpůsobilosti nedědí, kdo spáchal úmysl, trestný čin proti zůstaviteli, členum jeho rodiny nebo jeho rodičů,: Muže však dědit, jestliže mu zůstavitel odpustil. ' Právo duševního vlastnictví Pojem vlastnické právo se tradičně používá ve spojitosti s hmotný: věcmi. Protože není podstatný rozdíl mezi vlastnictvím hmotných v~ dobným právním vztahem k nehmotným produktůnl duševní, ",Jljím~j~t~~YQ~,~9(J.??tlJ,nazývá sev soudobé právní yv:áah právo'duševnífi(jvlastnictví. vo duševního vlastnictví má prameny jednak občanskopnívnl ak obchodněprávní. občanském právu je hlavním pramenem zákon Č. 121/2000 Sb., čí,vuautorském, po novelizacích znovu uveřejněný pod č. 3981, Sb. Podle tohoto zákona mají autoři děl literárních, vědeckých a leckých právo na ochranu svého autorství a na nedotknutelnost ""'díla, právo s dílem nakládat, rozhodnout o jeho uveřejnění a souhlas k jeho užití a právo na odměnu za tvůrčí práci. Právo pranu autorství je nepřevoditelné; autor muže převést na jinou pouze právo k užití díla. Autorské právo trvá po dobu autorova,a 70 let po jeho smrti, jíž toto právo přechází na autorovy. Za porušení svého práva má autor nárok na pl'iměřené zado- ~ní, v závažných případech peněžité. qyětví obchodního práva jsou hlavními prameny zákon Č. 5271 b., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (po novelizadch nově ~npod Č. 3/2001 Sb.), zákon Č. 478/1992 Sb., o užitných vzoo novelizaci nově uveřejněn pod Č. 4/2001 Sb.), a zákon č. 2071.,0 ochraně průmyslových vzorů. V obchodním zákoníku se.. ahy nazývají průmyslovým vlastnictvím. že být ve spoluvlastnictví dvou nebo více osob. Spoluvlastztahy často vznikají při dědění. Rozlišuje se podíiové spo-..i í a společné jmění..společné jmění muže vzniknout jen éjy. Ve vztazích k jiným osobám se spoluv lastníci považu- 'ného vlastníka společné věci, takže z právních úkonu týkajívěci jsou oprávněniaz~vázánlspolečněanerozdílně ~ vém spoluvlastnictví rozhodují spoluvlastníci o hosespolečnou věcí l1a~~1{laděvětšiny,která se počítá i~~tjij~jj(*podíjů:velikost podílu je také mírou, pod- ~'IQi'~dlují povinnosti a práva mezi spoluvlastníky. Naf 91uvlastníci pronajatého domu v tomto poměru uhra- (daň z nemovitostí, údržbu) a rozdělují si výnosy i.d$poluvlastník muže volně převést svůj podíl na blíz 37