Koncepce uspořádání krajiny ve vybraných obcích SO ORP Znojmo

Koncepce uspořádání krajiny ve vybraných obcích SO ORP Znojmo ZADAVATEL: MĚSTO ZNOJMO ZPRACOVATEL: EKOTOXA S. R. O. Opava 12/2013 EKOTOXA s.r.o. Fišova 403/7, 602 00 Brno tel. 558 900 010, fax 558 900 011, e-mail: emc@ekotoxa.cz www.ekotoxa.cz

ZADAVATEL Město Znojmo Obroková 1/12, 669 02 Znojmo Zastoupen: Ing. Vlastimil Gabriel, starosta města Kontaktní osoba: Ing. Karel Žampa, vedoucí oddělení územního plánování tel. 515 216 343, e-mail: karel.zampa@muznojmo.cz ZPRACOVATEL: EKOTOXA s.r.o. Fišova 403/7, 602 00 Brno Černá Pole Zastoupen: Dr.Ing.Jiří Vrubel, jednatel tel. 558 900 010, fax 558 900 011, e-mail: emc@ekotoxa.cz, www.ekotoxa.cz Ing. Pavel Kotrla, Ph.D. - vedoucí zpracovatelského týmu Pracoviště Opava, Otická 37, 746 01 Opava tel. 558 900 019, e-mail: pavel.kotrla@ekotoxa.cz Mgr. Zdeněk Frélich koordinátor prací Mgr. Hana Trávníčková dotazníková šetření, datové podklady Mgr. Přemysl Pavka erozní analýzy Petra Guldová zpracování výkresové části Ing. Eva Brhelová analýzy koncepčních dokumentů Ing. Kamil Plaček zajištění a příprava dat Mgr. Radek Kadlubiec analýza historického vývoje krajiny Mgr. Tamara Faberová vymezení VKP údolní niva Ing. Vladan Mácha terénní šetření, fotodokumentace Lucie Rašovská analýza cestní sítě

OBSAH 1 ÚVOD... 7 2 CÍLOVÁ VIZE... 9 2.1 Optimalizace uspořádání krajiny s hlavním zřetelem na nezastavitelné území... 9 3 ANALÝZA OHROŽENÍ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY EROZÍ... 10 3.1 Úvod... 10 3.2 Základní souvislosti erozní analýzy... 10 3.3 Metodika výpočtů erozního smyvu na zemědělské půdě... 11 3.3.1 Datové vrstvy a další podkladový materiál... 11 3.3.2 Metodický postup výpočtu erozního smyvu... 13 3.3.3 Rovnice Wischmeier-Smith (USLE/USLE 2D)... 14 3.3.4 Výpočty kvantifikace smyvů a výpočtu stupně erozního ohrožení... 15 3.3.1 Identifikace erozně ohrožených drah soustředěného odtoku (DSO)... 16 3.4 Větrná eroze... 16 3.5 Vyhodnocení erozních poměrů na zemědělské půdě... 17 4 VYMEZENÍ VÝZNAMNÉHO KRAJINNÉHO PRVKU ÚDOLNÍ NIVA... 18 4.1 Významný krajinný prvek údolní niva základní východiska... 18 4.2 Pojem údolní niva a její charakteristiky... 19 4.2.1 Údolní niva z geomorfologického pohledu... 19 4.2.2 Možnosti vymezení údolní nivy na základě GIS... 20 4.2.3 Možnosti vymezení údolní nivy na základě pedologických a biogeografických podkladů... 20 4.2.4 Přístupy k vymezení údolní nivy shrnutí... 22 4.3 Použitý způsob vymezení údolní nivy... 22 4.3.1 Zvolený postup řešení... 23 4.3.2 Hodnocené toky... 24 5 IDENTIFIKACE PŘÍRODNĚ HODNOTNĚJŠÍCH PRVKŮ V KRAJINĚ A VÝSKYT ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ... 26 5.1 Základní východiska... 26 5.1.1 Biotopy významných druhů ochranné pásmo NP Podyjí... 27 5.1.2 Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů... 28 5.1.3 Mapování biotopů Natura 2000... 29 6 HODNOCENÍ A OCHRANA KRAJINNÉHO RÁZU... 31 6.1 Krajinný ráz základní informace... 31 6.2 Stávající stav preventivního vyhodnocení krajinného rázu v řešeném území... 31 6.2.1 Preventivní hodnocení krajinného rázu v NP Podyjí... 32 6.2.2 Preventivní hodnocení krajinného rázu ve SO ORP Znojmo... 33 7 POUŽITÉ ZDROJE INFORMACÍ... 35

PŘÍLOHA Č. 1: KONCEPCE USPOŘÁDÁNÍ KRAJINY SOUHRN VÝSTUPNÍCH A DOPLŇUJÍCÍCH INFORMACÍ PRO JEDNOTLIVÉ OBCE PŘEDMĚTNÉHO ÚZEMÍ KARTY OBCÍ... 37 PŘÍLOHA Č. 2: VYMEZENÉ VKP ÚDOLNÍ NIVA KARTY LOKALIT... 37

1 ÚVOD Tato studie Koncepce uspořádání krajiny byla vyhotovena na základě Smlouvy o dílo ze dne 25. července uzavřené mezi společností EKOTOXA s.r.o. a Městem Znojmo. Cílem projektu bylo zpracování Koncepce uspořádání krajiny sloužící jako podklad pro pořizování územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území, a to pro území vybraných 31 obcí ve SO ORP Znojmo. Zaměření projektu směřovalo především mimo zastavitelné území obcí a měst, a to převážně na zemědělskou krajinu, která je zde zároveň nejvíce zatížena lidskou činností (koncentrace zástavby, výrobních aktivit, zemědělství, koncentrace dopravní a technické infrastruktury) a současně relativně málo chráněna (např. ve srovnání s lesy). Záměrem projektu byla mj. minimalizace rizik ohrožení obyvatel a nemovitostí, předcházení škodám a střetům v území, ochrana zemědělské půdy a posílení a podpora ochrany stávajícího přírodního a kulturního dědictví na Znojemsku. Projekt má tyto dílčí výstupy: Textová část Základní analýza historického vývoje krajiny pro jednotlivé obce na základě dostupných mapových podkladů. Součástí je také: o Analýza historického vývoje cestní sítě o Porovnání vývoje krajinného pokryvu dle dat II. vojenského mapování a současného stavu Koncepce uspořádání krajiny s rozdělením do dílčích částí (viz dále): o Analýza ohrožení zemědělské půdy erozí o Vymezení významného krajinného prvku údolní niva o Identifikace přírodně hodnotnějších prvků v krajině a výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Byly řešeny tyto podoblasti: Biotopy významných druhů ochranné pásmo NP Podyjí Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Mapování biotopů Natura 2000 o Hodnocení a ochrana krajinného rázu Samostatné přílohy 7

o Příloha č. 1: Souhrn výstupních a doplňujících informací pro jednotlivé obce předmětného území karty obcí o Příloha č. 2: Vymezené VKP údolní niva karty lokalit Grafické výstupy Výstupní výkresy pro jednotlivé obce ve formátu.pdf Digitální výkresy pro jednotlivé obce ve formátu.mxd s provázáním na příslušné datové vrstvy: o Základní vrstvy znázorňující stávající stav (.shp) o Vrstvy s výstupy projektu (.shp) 8

2 CÍLOVÁ VIZE Cílová vize krajiny, respektive předmět řešení samotného projektu, byla naformulována na základě: Analýzy historického vývoje krajiny Analýzy strategických dokumentů (státních, regionálních i obecních) a problémů zde zmiňovaných Státní politiky životního prostředí ČR Současného stavu předmětného území a současně s ohledem na možnosti územního plánování a ochrany přírody. Základní výchozí vize byla formulována takto: Zajistit pro budoucí generace možnost využívání všech hodnotných částí současné krajiny. Vytvořit lepší podmínky pro dlouhodobé udržitelné hospodaření na zemědělské půdě, zajistit ochranu před vodní a větrnou erozi a ztrátou půdní úrodnosti. Současně zajistit a posílit ekologickou stabilitu zemědělské krajiny a chránit stávající přírodních, kulturních a estetických hodnoty v zázemí lidských sídel. Postupně posilovat retenční schopnost krajiny jako preventivního nástroje pro prodloužení oběhu vody v ekosystémech a ochraně před povodněmi, obnovit přirozené funkce říčních niv v místech, kde je to doposud možné. Umožnění dalšího rozvoje šetrných forem cestovního ruchu se zřetelem na ochranu stávajících přírodních hodnotných částí krajiny. 2.1 Optimalizace uspořádání krajiny s hlavním zřetelem na nezastavitelné území V následujících kapitolách jsou řešeny možnosti dlouhodobější optimalizace uspořádání krajiny v několika dílčích tématech, které jsou zde postupně popsány. Výstupy jsou poté pro jednotlivé obce shrnuty v Příloze č. 1 v kartách pro jednotlivé obce. Druhou přílohou je popis jednotlivých lokalit VKP údolní niva, které byly v rámci studie identifikovány. Tyto výstupy by měly být postupně zapracovány do územně analytických podkladů a následně zpřesněny a využity při pořizování územně plánovací dokumentace pro jednotlivé obce. 9

3 ANALÝZA OHROŽENÍ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY EROZÍ 3.1 Úvod V současné době je v rámci protipovodňové ochrany a současně ochrany zemědělské půdy uplatňován přístup, kdy je nejen řešena protipovodňová ochrana na vodních tocích (hráze, zkapacitnění vodních toků, úpravy koryta apod.), ale je řešen také biotechnický přístup dávající důraz na aplikaci systému komplexních ochranných opatření v ploše povodí a navazujících pozemkových úprav (např. návrh technických, biotechnických, organizačních a agrotechnických opatření v ploše povodí) majících vedle protierozní a protipovodňové ochrany účinek ve zvýšení retenční schopnosti krajiny a zvýšení její ekologické stability. Jedním ze základních kroků tohoto postupu je také erozní analýza. 3.2 Základní souvislosti erozní analýzy Před vlastním návrhem systémů opatření v krajině jsou podrobně analyzovány faktory ovlivňující erozní a odtokové poměry širšího území, na podkladě kterých jsou následně vytipovány v řešeném území plochy a pozemky, které jsou zdrojem eroze a povrchového odtoku. Na základě této podrobné analýzy faktorů ovlivňujících odtok z povodí je možno následně v řešených územích navrhovat konkrétnější prvky protierozní a protipovodňové ochrany v ploše povodí. Následná realizace opatření na těchto pozemcích má významnou funkci v redukci erozního smyvu a transportu splavenin a jak dokazují výsledky již zpracovaných studií, jsou tato opatření účinným prvkem eliminujícím nepříznivé dopady povrchového odtoku při lokálních (přívalových) srážkách s vysokou intenzitou. Kromě zvýšení retenční schopnosti území, dochází samozřejmě i ke snížení povrchového odtoku, respektive ke snížení transportu splavenin a tím zvýšení kvality vod. Odborná analýza erozního smyvu a identifikace erozně ohrožených pozemků je základním předpokladem pro budoucí návrhy protipovodňových a protierozních opatření v krajině. Současně je nutno dodat, že na některých zemědělských pozemcích jsou již určitá protierozní opatření řešena v rámci hospodaření zemědělských podniků. Tato část studie naplňuje požadavky vládního dokumentu Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR (usnesení vlády ČR č. 382, ze dne 19. 4. 2000), která konstatuje, že: preventivní opatření pro ochranu před povodněmi jsou nejefektivnější formou ochrany; efektivní preventivní opatření je nutné uplatňovat systémově v ucelených (hydrologických) povodích a s ohledem na provázání vlivů jednotlivých opatření podél vodních toků; 10

pro efektivní ochranu před povodněmi je třeba nalézt vhodnou kombinaci opatření v krajině, která zvyšují přirozenou akumulaci a retenci vody v území a technických opatření k ovlivnění povodňových průtoků; pro návrhy k ochraně před povodněmi je třeba využívat kvalitní informace o geomorfologii území, rostlinném pokryvu, složení půdy a moderní informační technologie umožňující modelování povodní; 3.3 Metodika výpočtů erozního smyvu na zemědělské půdě 3.3.1 Datové vrstvy a další podkladový materiál 3.3.1.1 Písemné podklady Ochrana zemědělské půdy před erozí (Metodika č. 5/1992) Ochrana zemědělské půdy před erozí (Janeček, 2012) Typizační směrnice "Protierozní ochrana zemědělských pozemků" (Hydroprojekt) Doporučený systém protierozní ochrany v KPÚ (Metodika VÚMOP č. 19/1995) Atlas podnebí ČHMÚ Hydrologický atlas ČHMÚ 3.3.1.2 Digitální data Základní vodohospodářská mapa 1:10 000, 1:50 000 Pro potřeby projektu byly použity tři vrstvy z databáze DIBAVOD VÚV TGM Praha, a to vrstva vodních toků (hrubé a jemné úseky), vrstva vodních nádrží a vrstva rozvodnic povodí I.-IV. řádu. Tyto vrstvy byly staženy ze stránek DIBAVOD ve formě vektorové kresby, formát ESRI shapefile, polygon/linie s kompletní atributovou tabulkou, přesnost 1:10 000-1:50 000. Bonitované půdně-ekologické jednotky (BPEJ) V kódu BPEJ jsou definovány důležité hodnoty klimatického regionu, hlavní půdní jednotky, sklonitosti, orientace, hloubky půdy, skeletovitosti. Na základě těchto údajů se dají odvodit další důležité parametry pro výpočet erozního smyvu (viz dále). Vrstvu BPEJ poskytuje VÚMOP Praha. Formát ESRI shapefile, polygony, s pětimístnými kódy BPEJ, přesnost 1:5 000. Odvozené vrstvy: klimatické regiony, hlavní půdní jednotky (HPJ), vrstva K-faktoru, vrstva hloubek půd, vrstva přípustných limitů erozního smyvu LPIS 11

Registr půdních bloků (RPB) je nejpřesnějším globálním zdrojem informací o evidované půdě na ZPF obsahující informace o kódu půdního bloku, průměrné svažitosti, kultuře, uživateli, způsobu hospodaření apod. Do výpočtů z něj vstupuje informace o kultuře. Vrstvu půdních bloků s databázovou informací o kódu bloku (kompletním i zkráceném), čtverci, kultuře a sklonu poskytlo Ministerstvo zemědělství prostřednictvím Portálu EAGRI.CZ. Formát ESRI shapefile, polygony, přesnost cca 1:2 500-1:5 000. Referenční vrstvou jsou bloky LPIS z 11.9.2013. Odvozené vrstvy: po doplnění neevidované zemědělské půdy připravena vrstva parcel pro erozní výpočty, vrstva C-faktoru Digitální výškový model terénu Digitální výškový model terénu (DEM) v rozlišení 10 m se zohledněním průběhu vodních toků z důvodu vygenerování hydrologicky korektního povrchu. Na základě výškového modelu a hranic řešených parcel byl odvozen LS-faktor vygenerovaný s pomocí aplikace USLE 2D. Významné prvky mimo ZPF a PUPFL Jedná se o prvky tvořící bariéry, nejvýznamnějšími jsou silnice, železnice, intravilán, ostatní půda, biotechnické prvky (meze, průlehy apod.). Tyto vrstvy vstupují do výpočtů eroze jako bariéry odtoku a do výpočtů hydrických charakteristik. Osevní postupy Osevní postup na vybraných blocích slouží ke zpřesnění výpočtu C-faktoru. V projektu nebyly osevní postupy zjišťovány. 12

3.3.2 Metodický postup výpočtu erozního smyvu Obr. 1: Metodický postup výpočtu erozního smyvu BPEJ návrhy PEO půdní bloky vrstevnice výškový model protierozní opatření rozložení srážek plodina klimatický region bariéry filtr hloubka půdy K - faktor C- faktor LS - faktor P - faktor R - faktor EROZNÍ SMYV SEOP 13

3.3.3 Rovnice Wischmeier-Smith (USLE/USLE 2D) Při posouzení míry ohroženosti pozemků je třeba vycházet nejen ze stavu obhospodařování půdy na jednotlivých pozemcích, ale i z posouzení širšího územního celku (v závislosti na reliéfu terénu), do kterého vyšetřované pozemky patří, tzn. elementární odtokové plochy, hydrologicky uzavřeného celku. Vychází se z univerzální rovnice Wischmeier - Smith (USLE - Universal Soil Loss Equation), v modifikaci USLE 2D, jejíž faktory se stanoví pomocí těchto podkladů: ze zjištěného klimatického regionu a kultury, resp. plodiny v osevním postupu na pozemku pro stanovení faktoru C, výškopisu vrstevnic a bariér odtoku pro zjištění LS faktoru, digitální vrstvy BPEJ 1:5 000 pro určení K faktoru, terénních průzkumů. Univerzální rovnice Wischmeier - Smith má tvar: G = R. K. L. S. C. P [t.ha -1.rok -1 ]; kde: G průměrná roční ztráta půdy [t.ha -1.rok -1 ], R faktor erozní účinnosti deště [-], K faktor náchylnosti půdy k erozi [-], L faktor délky svahu [-], S faktor sklonu svahu [-], C faktor ochranného vlivu vegetace [-], P faktor vlivu protierozních opatření [-]. Konkrétní vstupní data pro výpočet erozního smyvu metodou gridu, dále jeho identifikace a plošná lokalizace byla pořízena v prostředí ArcGIS a modulu USLE 2D s využitím příslušných hydrologických nástrojů a jsou uvedena v rámci této kapitoly. Použitá metoda umožňuje identifikaci ohrožených ploch vodní erozí zejména jako podklad pro návrh opatření v ploše povodí a její výstupy byly rovněž využity pro odhad kvantifikace erozního smyvu s vědomím, že přesná kvantifikace je možná pouze detailním šetřením daného pozemku na podkladu podrobných pedologických a morfologických rozborů a identifikací přesných osevních postupů a použitých plodin. Všechny výpočty erozních smyvů probíhaly nad širším, hydrologicky uzavřeným územím v rozsahu půdních bloků (viz dále). Poté byly výsledky statisticky zpracovány pro detail půdního bloku v rozsahu všech řešených půdních bloků. 14

3.3.4 Výpočty kvantifikace smyvů a výpočtu stupně erozního ohrožení V případě řešeného území byly míra a rozložení erozního smyvu spočítány ve variantě průměrná plodina (za použití konstantních faktorů R=40 a P=1): Varianta průměrná plodina Jedná se o základní výpočet průměrného erozního smyvu, předpokládajícího střídání plodin širokořádkových i úzkořádkových, s běžným osevním postupem, bez aplikací speciálních půdoochranných postupů při zpracování půdy. Jedná se o výchozí variantu při identifikaci erozně ohrožených ploch. Na orné půdě byl C-faktor pro průměrnou plodinu upraven dle příslušnosti bloku v klimatickém regionu, nabývá hodnot 0,229 0,291. U vinic se vycházelo z předpokladu zatravnění v meziřadí. Sady byly posuzovány individuálně s ohledem na typ sadu a míru zatravnění meziřadí. Stupeň erozního ohrožení (SEOP) Pro každou třídu hloubky půdy jsou stanoveny limity přípustné ztráty půdy erozí v tunách. Zpracovatel vycházel z aktualizované metodiky (Janeček, 2012), která doporučuje pro středně hluboké i hluboké půdy limit 4 t.ha -1.rok -1. Doporučované zatravnění na mělkých půdách bylo nahrazeno limitem 1 t.ha -1.rok -1, přičemž se rozsah mělkých půd zohledňoval při návrzích protierozních opatření. Hloubka půdy Tab. 1: Hloubka půdy a limity přípustné ztráty půdy Kód hloubky půdy Přípustná ztráta půdy erozí (t.ha -1.rok -1 ) * Mělká (do 30 cm) 2 1,0 (zatravnit) Středně hluboká (30 60 cm) 1 4,0 Hluboká (nad 60 cm) 0 4,0 * limity dle aktualizované metodiky, pro mělké půdy je v metodice navrhováno zatravnění Průnikem vrstvy hloubek půdy a vrstvy erozního smyvu byla odvozena vrstva překročení povolených limitů ztráty půdy povrchovým odtokem (SEOP, stupeň erozního ohrožení pozemku). Hodnota SEOP je pak stanovena jako násobek překročení přípustného smyvu pro každou buňku výpočtu. C max Podmínky čerpání dotací vyžadují dodržování standardu GAEC (erozní problematika je zohledněna v GAEC2). Uživatel půdy žádající o dotaci má informaci o míře erozního ohrožení svých pozemků a je povinen aplikovat vhodné půdoochranné postupy s ohledem na kategorii erozní ohroženosti. 15

VÚMOP Praha na základě erozních analýz a otočení rovnice USLE vypočetl tzv. C p, což je maximální C-faktor pro danou lokalitu, při kterém jsou plošné erozní smyvy stále v přípustných limitech. Agregací hodnot C p pak rozdělil pozemky na silně erozně ohrožené (SEO), mírně erozně ohrožené (MEO) a neohrožené (NEO), přičemž pro každou kategorii erozního ohrožení jsou předepsány vhodné půdoochranné postupy, z nichž některé musejí být respektovány bez výhrad, jiné jsou na volbě uživatele pozemku. Na Portálu farmáře (www.eagri.cz) v registru LPIS jsou tyto plochy barevně odlišeny a bloky mají přiřazen kód zohledňující jejich výskyt. V rámci erozních analýz byla na základě rovnice USLE a aktualizovaných hodnot přípustných smyvů a R-faktoru vypočítána hodnota C max, která byla dále agregována do zmíněných tříd. Vzhledem k aktualizovaným parametrům se rozsah SEO a MEO definovaných novým výpočtem liší od informací na Portálu farmáře. Pozemky a jejich části v kategoriích SEO a MEO jsou v různé míře erozně ohrožené a měla by na nich být aplikována půdoochranná opatření. 3.3.1 Identifikace erozně ohrožených drah soustředěného odtoku (DSO) Analýzy plošného erozního ohrožení s pomocí rovnice USLE nepostihnou jinou častou formou erozního ohrožení erozi liniovou, která probíhá především v drahách soustředěného odtoku (DSO). Množství takto oderodované hmoty se globálně odhaduje až na 40 % celkového objemu oderodované hmoty z pozemků. Identifikace potenciálně erozně ohrožených DSO proběhla na základě analýzy akumulace odtoku na pozemku. Od určitého množství akumulované srážky (zhruba 3 ha přispívající plochy) můžeme DSO považovat za erozně rizikovou a s ohledem na velikost přispívající plochy dochází k aplikaci vhodného stabilizačního opatření od zatravnění profilu údolnice po doplnění protipovodňovými prvky. 3.4 Větrná eroze Do studie jsou zahrnuty také informace týkající se větrné eroze. Jako vstupní data byly použité informace jednak z dat ÚAP, dále z dotazníkového šetření prováděného na jednotlivých obcích a především ze studie Větrná eroze půdy v JMK a návrh jejího řešení, kterou zpracovaly společnosti AGROPROJEKT PSO s.r.o. Brno a VÚMOP Praha. Tato studie se zabývá problematikou větrné eroze relativně podrobně na úrovni jednotlivých katastrů. Výstupní informace včetně doporučení jsou zahrnuty do Přílohy č. 1: Koncepce uspořádání krajiny souhrn výstupních a doplňujících informací pro jednotlivé obce předmětného území karty obcí. Informace jsou pouze v textové podobě, neboť větrná eroze je velkoplošným jevem. 16

3.5 Vyhodnocení erozních poměrů na zemědělské půdě Vyhodnocení erozních poměrů dle erozní analýzy a identifikace erozně ohrožených drah soustředěného odtoku DSO je uvedena u jednotlivých obcí. 17

4 VYMEZENÍ VÝZNAMNÉHO KRAJINNÉHO PRVKU ÚDOLNÍ NIVA 4.1 Významný krajinný prvek údolní niva základní východiska Dle 3 odst. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů utváří významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata. Tato část studie je tedy zaměřena výhradně na významný krajinný prvek údolní niva. Jedná se o prvek, který není zaregistrováván podle 6 tohoto zákona a je chráněn obecným zněním zákona o ochraně přírody a krajiny. Základní povinnosti při obecné ochraně přírody týkající se významných krajinných prvků jsou uvedeny v 4 odstavci 2. Dle tohoto platí, že: Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Zatímco plošné vymezení ostatních významných krajinných prvků les, rašeliniště, vodní tok, rybník a jezero je relativně bezproblémové, neboť jejich hranice jsou v podstatně jednoznačné, u VKP údolní niva toto bohužel neplatí. Blíže neujasněné pojetí v našem právním řádu a současně neurčitost skutečných hranic v reálné krajině může v praxi vést na jedné straně k obtížnému prosazování ochrany hodnotných nivních území, na druhé straně pak ke zneužívání tohoto pojmu k omezení rozvoje území i tam, kde to z hlediska ochrany přírody nedává významnější smysl. Řešením tohoto problému může být oficiální vymezení údolních niv hodnotných i z hlediska ochrany přírody dle stanovených pravidel, vymezení těchto území v mapách dostatečné podrobnosti a jejich následné zanesení do územně analytických podkladů a postupně do územních plánů jednotlivých obcí. K vymezení VKP údolní niva má napomoci i tato studie. 18

4.2 Pojem údolní niva a její charakteristiky K výkladu pojmu údolní niva podle zákona o ochraně přírody a krajiny existuje sdělení legislativního odboru MŽP: Údolní niva je biotop, jehož utváření, složení a vzájemné vztahy jeho jednotlivých složek jsou ovlivňovány hydrogeologickými poměry vodního toku (výše hladiny spodní vody, občasné záplavy). Údolní niva je charakterizována geomorfologicky (utvářením terénu), především však druhovým spektrem typických (rostlinných) společenstvech (doprovodné břehové porosty, společenstva vlhkomilných druhů rostlin lužní lesy, pobřežní křoviny, rákosiny, porosty ostřic, nitrofilní společenstva vysokých bylin). Terénními úpravami, zástavbou či jinými technickými zásahy ztrácejí tyto prostory svůj přirozený charakter a nejsou pak (přestože jejich fyzikální hydrologická charakteristika může zůstat zachována) hodnoceny jako údolní niva ve smyslu 3 písm. b) zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vymezení hranic údolní nivy v území je tedy otázkou biologického stavu tohoto území s ohledem na funkci toku v něm. (MŽP, 1993). Samotný zákon o ochraně přírody a krajiny charakterizuje VKP včetně VKP údolní niva jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Obecná formulace v zákoně je pro praktické vymezování jen málo použitelná, výklad legislativního odboru je detailnější. Vymezením VKP údolní niva se podrobněji zabýval Mgr. Jan Klečka, Ph.Dr. ve svém příspěvku Lze prakticky vymezit hranice VKP údolní niva?. Dle Klečky není sdělení MŽP příliš přijímáno, neboť nezahrnuje velmi stabilní a přírodovědně hodnotný biotop - aluviální louky a nezohledňuje funkci nivy jako retenčního území nebo biokoridoru aj. Dle Klečky se proto v reálu musí při vymezování vycházet z obecně uznávaných přírodovědných definic údolní nivy. 4.2.1 Údolní niva z geomorfologického pohledu Údolní nivou se zabývá např. Marek Křížek ve svém příspěvku Údolní niva jako geomorfologický fenomén, který je součástí publikace Údolní niva jako prostor ovlivňující průběh a následky povodní, kterou vydala Univerzita Karlova v roce 2008 a kde je řešena i problematika jejího vymezení. Zde mimo jiné uvádí, že: Údolní niva představuje v rámci krajiny specifický prostor, který se vyznačuje velkou dynamikou přírodních procesů, především fluviálních... na její modelaci se podílí celá řada geomorfologických procesů, které modifikují jednotlivé tvary v rámci údolní nivy vytvořené předešlými procesy, ale i samotnou nivu a mohou stírat rozdíl mezi ní a okolními formami reliéfu... Demek (1988) údolní nivu definuje jako akumulační rovinu podél vodního toku, která je tvořena nekonsolidovanými sedimenty transportovanými a usazenými 19

tímto vodním tokem, přičemž při povodních bývá zpravidla částečně či celá zaplavována... Z definice údolní nivy vyplývá, že ji budují fluviální sedimenty, které jsou akumulovány v důsledku fungování fluviálních geomorfologických procesů v tomto prostoru... Geologická definice popisuje údolní nivu jako rovinné údolní dno aktivované při povodňovém stavu vodního toku; tvoří ji horizontálně uložené, mladé (holocenní) štěrkovité, písčité, hlinité nebo jílovité naplaveniny, jejichž úložné poměry často vykazují nepravidelnosti způsobené větvením toku, vznikem ostrovů, meandrů, náplavových kuželů a delt, sutí, svahových sesuvů apod.... Křížek dále uvádí, že definic údolní nivy je více a že geomorfologické vymezení údolní nivy je z hlediska jednoznačnosti a přesnosti nejvýstižnější. Další vědní obory uvádějí pro nivu další charakteristické rysy, z nichž jako hlavní uveďme zvýšenou hladinu podzemní vody, výskyt hydromorfních půd a přítomnost vlhkomilné a nitrofilní vegetace. V různých částech nivy jsou přitom tyto jednotlivé dílčí znaky vyvinuty různě a velmi často jsou ovlivněné lidskou činností. 4.2.2 Možnosti vymezení údolní nivy na základě GIS Možnostmi automatického vymezování údolní nivy se zabývají Hartvich a Jedlička ve svém příspěvku Vývoj nástrojů automatického vymezování údolní nivy na základě DMR a jeho aplikace v povodí Opavy. Autoři ve svých postupech vycházejí především z digitálního modelu reliéfu. Digitální model reliéfu je nejčastěji tvořen na základě vrstevnic. Při vymezení údolní nivy byly kombinovány dva přístupy, morfometrický a určení relativních výšek reliéfu nad vodním tokem. Z morfometrických parametrů, které byly rozhodující pro určení nivy, se v této práci jako nejvhodnější ukázaly sklonitost svahu a určení vzdáleností od koryta řeky (s využitím obalové zóny - bufferu ). Protože údolní nivu lze z DMR vymezit pouze s určitou přesností, jsou jednotlivé parametry v této práci ohodnoceny relativní hodnotou podle pravděpodobnosti výskytu nivy. Tento postup pracuje předpokladem odborného odhadu pravděpodobnosti výskytu nivy, kdy se počítá s rozšiřováním buffer zone podél vodního toku v průběhu jeho délky, se změnou sklonů svahů a se snižující se výškou okolní krajiny nad vodní hladinou toku. Jedná se o poměrně hodně komplikovanou analýzu, která navíc vyžaduje při určení některých hodnot odborné hodnocení a terénní ověření parametrů nastavovaných do analýzy. Tato metoda postihuje tedy především geografické a geomorfologické charakteristiky, neřeší další aspekty údolní niv, jako je pedologie, biot, charakter využití území a další. Může být tedy využita jako podklad pro další vymezování. 4.2.3 Možnosti vymezení údolní nivy na základě pedologických a biogeografických podkladů 20

Vymezením údolní nivy na základě pedologických a biogeografických podkladů se zabýval Tomáš Chuman v příspěvku Vymezení nivy pomocí pedologických a biogeografických podkladů na příkladu povodí Opavy. Základní informace vyplývající z tohoto článku uvádíme zde. Z pedologického hlediska je niva definována jako oblast výskytu fluvizemí, mladých půdních typů, bez výraznějších diagnostických znaků, a doplňkově glejů. V širším pedogeomorfickém měřítku je však součástí erozně-sedimentačního systému topografické půdní katény. V případě nepřerušené topografické katény dochází vlivem zrychlené půdní eroze k zanášení aluvionu svahovými sedimenty a ke stírání hranice mezi nivou a úpatím svahu. Tento fakt pak může způsobit komplikace při vymezování nivy. Naopak niva oddělená od úpatí svahu terénní překážkou, za kterou dochází k akumulaci svahových sedimentů, je tvořena výhradně fluviálním materiálem a jako taková, zřetelně pedologicky odlišitelná. Ekologie, biologie a geobotanika vymezují údolní nivu podle regionalizace nivních biochor, ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů, tedy podle skladby vegetace, obecně lužních společenstev. Antropogenní činnost však na většině území pozměnila charakter nivy natolik, že její vymezení podle skladby vegetace je ve srovnání s pedologickým přístupem více problematické a je možné jej využít pouze v přírodních a přírodě blízkých úsecích či v úsecích, kde se uplatnilo málo intenzivní zemědělské hospodaření. Autoři k vymezení údolní nivy používali data o výskytu BPEJ, půdní mapy, vymezení souborů lesních typů a vrstvu mapování biotopů Natura 2000. Z biotopů mapovaných při přípravě soustavy NATURA 2000 byly vybrány biotopy, pro něž je charakteristické pravidelné zaplavení či vazba na vysokou hladinu spodní vody vyznačující se specifickou druhovou skladbou. K takovým biotopům klasifikovaným podle Katalogu biotopů ČR patřily v povodí Opavy lužní lesy, mokřadní vrbiny, vrbové křoviny, vlhké pcháčové louky, vlhká tužebníková lada, střídavě vlhké bezkolencové louky, bahnité říční náplavy a bylinné lemy řek. Z lesních typologických map vymezujících lesní typy na základě kombinace edafických, klimatických a fytocenologických charakteristik stanoviště, byly vybrány lesní typy, které jsou charakteristické vysokou hladinou podzemní vody nebo jsou pravidelně zaplavované (edafické kategorie podle systému UHÚL lužní, údolní, chudá, středně bohatá). V rámci řešeného úseku toku Opavy bylo zjištěno, že: Na základě map BPEJ je možné vymezit nivu v modelovém území: - na 35,5 % délky toku po obou stranách toku - na 37,5 % délky toku na jedné straně toku - na 27 % délky toku nelze nivu vymezit Na základě biotopů NATURA 2000 je možné vymezit nivu v modelovém území: - na 14 % délky toku na jedné straně toku - na 86 % délky toku nelze nivu vymezit 21

Na základě lesotypologických dat je možné vymezit nivu v modelovém území: - na 20 % délky toku na jedné straně toku - na 80 % délky toku nelze nivu vymezit Na základě kombinace dat je možné nivu vymezit v modelovém území: - na 46,5 % délky toku po obou stranách toku - na 40 % délky toku po jedné straně toku - na 13,5 % délky toku nelze nivu vymezit Kombinovaný přístup ukázal, že vymezení nivy z pedologického a biogeografického pohledu distanční metodou v takto podrobném měřítku s využitím dostupných dat je omezené a závislé na způsobu využití údolní nivy. Kombinovaným přístupem bylo možné nivu vymezit, alespoň na jedné straně, na velké části toku, nicméně na 13,5 % délky toku ve sledovaném úseku nebylo možné nivu vymezit ani na jedné straně toku. Velkým deficitem byla především absence podrobnějších lesotypologických dat. 4.2.4 Přístupy k vymezení údolní nivy shrnutí Z hlediska vymezení údolní nivy jako významného krajinného prvku je třeba zdůraznit, že v uvedených studiích se nejednalo o komplexní studie, ale o studie řešící podrobněji jednotlivé směry a možnosti vymezování. Ačkoliv žádný z postupů nepojímá možnosti vymezení údolní nivy komplexně, přesto se jedná o cenný zdroj informací a zkušenosti z jednotlivých postupů a limitů pro hodnocení. Je tedy zřejmé, že pro potřeby vymezení VKP údolní niva je potřeba komplexnějšího přístupu, který v sobě bude kloubit jak geomorfologické charakteristiky dané lokality, tak půdní charakteristiky, vodní režim řeky, biotu a charakter současného využití území. 4.3 Použitý způsob vymezení údolní nivy Cílem je, aby vymezení údolní nivy bylo co nejpodrobnější. Vzhledem k dostupným datovým podkladům se jako reálně měřítko jeví 1:15 000 až 1:10 000. Při transponování do měřítek menších je potřeba počítat s chybou vymezení a hranici brát jako maximální možnou, kterou lze v rámci zpřesnění redukovat. K základnímu orientačnímu vymezení by měl být využit digitální model terénu, který lze získat z dat ZABAGED, tj. vrstevnic. Jako jeden z dostupně a časově využitelných podkladů se jeví sklony svahů (v blízkosti vodních toků). Na příkladu obdobné studie ve městě Orlová se ukázalo, že relativně ploché údolní nivě nejlépe odpovídá území definované zvolením 22

limitního sklonu 3, případně v úzkých potočních nivách až 5. Vzhledem k relativně rovinatému charakteru území Znojemska (s výjimkou údolí Dyje) je limit 3 dostatečný. Nadmořská výška údolí nad vodním tokem je orientačně zjistitelná z průběhu vrstevnic. Další vstupní charakteristikou mohou být povodňové průtoky. Jedním z podkladů pro vymezení údolní nivy může být území zaplavované při povodňových průtocích (Q 100 ). Dle Klečky je toto území větší než skutečná niva, naopak tomu je jen výjimečně. O tomto pohledu lze především u některých větších vodních toků s dlouhodoběji vytvářenou širokou nivou polemizovat, nicméně vymezení záplavového území Q 100 lze brát jako další orientační podklad (toto neplatí pro ohrázované toky). Rozsah rozlivu je však podmínkách ČR spočítán pro omezenou část toků, v rámci řešeného území jsou to pouze toky Dyje, Daníž a Jevišovka. Z hlediska půd jsou v daném měřítku k dispozici mapy bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ). Data jsou pro zájmové území dobře dostupná. Dle zkušeností Klečky však jejich hranice často neodpovídá hranicím nivy v terénu. Proto jsou tato data opět využitelná jako orientační podklad. Protože údolní niva je řešena jako chráněný krajinný prvek, je nutné zaměřit se i na stav biotopů v daném území a zhodnotit přírodní hodnoty v území, aby ochrana dávala smysl. Zde je otázkou, do jaké míry chránit některé méně hodnotné biotopy. Za základní limit zde považujeme, aby VKP údolní niva nebyla vymezována do již zastavěného území. Pro zhodnocení kvality přírodního prostředí jdou využít např. data z mapování Natura 2000, ovšem omezeně, zejména s ohledem na často intenzívní využívání niv, kdy zde často přírodně hodnotnější biotopy byly nahrazeny ekologicky méně stabilními plochami. Další poznámky k postupu vymezení VKP údolní niva: Lesní pozemky nacházející se v nivách řek vymezených např. z geomorfologického pohledu jsou z vymezování údolní nivy vyňaty (nejsou předmětem řešení), neboť jsou již chráněny dle obecné ochrany přírody jako VKP les. Úzká dna údolí drobných vodotečí již nelze nazývat nivou. Včetně břehových porostů je ale obvykle vhodné považovat je za součást VKP vodní tok. Stejně tak krátké zemědělské vodoteče a pramenné oblasti toků lze spíše zařadit do VKP vodní tok. Proto byly řešeny především toky s délkou nad 5 km, kratší pouze výjimečně. 4.3.1 Zvolený postup řešení Na základě všech výše uvedených skutečností a zkušeností a na základě dostupných podkladů bylo vymezení prováděno následujícím způsobem: 1) Pomocí digitálního modelu terénu s velikostí pixelu 5m vymezení ploch se sklonem svahů max. 3. Analýza byla provedena na celé řešené území, pozornost je třeba věnovat pouze pozemkům v blízkosti vodních toků. 23

2) Vložení vrstvy vrstevnic 3) Vyčleněny byly plochy nacházející se většinou v zastavěném území a lesní pozemky (viz výše). 4) Vymezení záplavového území Q 100 5) Dle dat BPEJ vymezení nivních a glejových půd 6) Vrstva mapování biotopů, kdy byly zjišťovány pouze přírodně hodnotnější biotopy 7) Dle mapových podkladů bylo dále zjišťováno aktuální využití území, funkčnost nivních procesů tj. např. ohrázovaná koryta vodních toků apod. 8) Na základě výše uvedených údajů bylo provedeno orientační maximálně možné vymezení přibližných hranic VKP údolní niva jako podklad pro terénní šetření. Na vymezených plochách bylo provedeno terénní šetření, kde byl ověřován aktuální stav lokalit a zpřesňovány hranice jednotlivých fenoménů v terénu. Následně byly vymezeny jednotlivé plochy - prvky VKP údolní niva. Pro každý z těchto prvků byla vytvořena základní karta prvku VKP údolní niva, ve které jsou shrnuty základní informace a fotografie daného prvku. 4.3.2 Hodnocené toky V rámci zájmového území byly řešeny toky o větší délce než 5 km. U menších toků bylo hodnocení prováděno pouze výjimečně, jednak s ohledem na menší rozsah potenciálních údolních niv, jednak proto, že ve vyšších pramenných úsecích toků už se jedná spíše o VKP vodní tok. V případě identifikace dalších vhodných biotopů je však možné provést identifikaci těchto ploch obdobným způsobem také na kratších tocích. V rámci studie byly řešeny tyto toky, respektive jejich okolí: Daníž Dyje Dobšický potok Gránický potok Jevišovka Leska Luční potok 24

Mašovický potok Mramotický potok Plenkovický potok Vrbovec Únanovka Celkově bylo vymezeno 35 lokalit VKP splňujících parametry VKP údolní niva. 25

5 IDENTIFIKACE PŘÍRODNĚ HODNOTNĚJŠÍCH PRVKŮ V KRAJINĚ A VÝSKYT ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ 5.1 Základní východiska Ochrana přírodně hodnotnějších ploch v krajině je zajištěna řadou způsobů především ve vazbě na zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. Standardně jsou i v rámci Znojemska řešeny jevy, které jsou běžnou součástí územních plánů a územně analytických podkladů. Jedná se zejména o tyto jevy: Velkoplošná zvláště chráněná území národní parky (NP Podyjí) a chráněné krajinné oblasti (v zájmové území nejsou přítomny) Maloplošná zvláště chráněná území národní přírodní památky, národní přírodní rezervace, přírodní památky a přírodní rezervace Přírodní parky v zájmovém území přírodní park Jevišovka Natura 2000 evropsky významné lokality, ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability nadregionální, regionální a lokální systém ekologické stability Další přírodně hodnotné území biosférická rezervace UNESCO, geopark UNESCO Mezi další jevy sledované v rámci územního plánování a územně analytických podkladů patří významné krajinné prvky registrované (ty, které byly registrovány) a ze zákona. Významné krajinné prvky ze zákona obvykle zatím vymezovány explicitně nejsou, avšak s výjimkou údolní nivy je jejich hranice ve většině případů celkem jasná. Na územní systém ekologické stability na lokální úrovni navazují také interakční prvky - skladebné prvky ÚSES. Působí pouze jako relativně stabilní část krajiny s pozitivním vlivem na své okolí. Většinou se jedná o liniová společenstva, která mohou napomáhat vytvářet existenční podmínky rostlinám a živočichům a pozitivně ovlivňovat ekologickou stabilitu krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Typickými interakčními prvky jsou např. remízky, skupiny stromů, jednotlivé stromy v polích, drobná prameniště, společenstva na mezích a kamenicích, vysokokmenné sady, aleje apod. Interakční prvky jsou v řadě územních plánů obsaženy, v rámci územně analytických podkladů evidovány nejsou. 26

K identifikaci, které další prvky v krajině mají vyšší přírodní hodnotu a měla by být do územních plánů zahrnuta a v přijatelné míře chráněna, mohou napomoci stávající informační systémy, kterými ochrana přírody disponuje a které doposud nejsou v územním plánování příliš využívány. Jedná se o tyto informační zdroje: Data o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů poskytovatel AOPK ČR Data z mapování biotopů Natura 2000 poskytovatel AOPK ČR Další data, kterými disponují správy národních parků nebo chráněných krajinných oblastí v případě zájmového území data Biotopů významných druhů, kterými disponuje Správa národního parku Podyjí. Tato data jsou k dispozici i v rámci zájmového území a je možné je využít jako odborný podklad pro potřeby územního plánování. Základní informace o těchto zdrojích jsou uvedeny dále. 5.1.1 Biotopy významných druhů ochranné pásmo NP Podyjí Tato vrstva byla poskytnuta Správou NP Podyjí. Jsou zde zahrnuty plochy v ochranném pásmu Národního parku Podyjí (nikoli uvnitř národního parku), které mají dle Správy NP Podyjí stěžejní význam pro ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a druhů zahrnutých do tzv. Červených seznamů (Farkač et al. 2005, Holec & Beran 2006, Kučera & Váňa 2005, Liška et al. 2008, Plesník et al. 2003, Procházka 2001). Biotopy byly poskytnuty ve formátu shp a jsou vymezovány jako plošné prvky (např. záhumenky, louky, lada) a liniové prvky (aleje, příkopy podél cest apod.). Každý biotop je kromě obecných informací (pracovní název plochy, katastr, plocha apod.) charakterizován soupisem významných druhů rostlin a živočichů. Jedná se tedy pouze o plochy v ochranném pásmu NP Podyjí. Cílem vymezení je především informování vlastníků a uživatelů pozemků, hospodařících a jiných subjektů působících v krajině o existenci ploch, na kterých je nezbytné brát zvýšený zřetel na výskyt uvedených druhů. Prioritou ve vymezených biotopech by mělo být zachování podmínek vhodných pro existenci druhů, pro které byl daný biotop vymezen. Od tohoto požadavku by se měl odvíjet režim využívání pozemků zahrnutých do biotopu a jejich potenciální rozvoj. Základním pravidlem je neměnit zásadním způsobem využívání vymezených ploch (např. na loukách by měl být zachován režim pravidelné seče, záhumenky s extenzivními zahradami by neměly být redukovány zástavbou, pásy keřů nebo aleje by neměly být celoplošně odstraňovány apod.). Subjekty působící v biotopech by měly při realizaci svých zájmů (plánování staveb, terénních úprav, změny druhu nebo využití pozemků apod.) počítat s tím, že kromě potřebných povolení k uvedené činnosti budou potřebovat s velkou pravděpodobností i výjimku ze 27

zákazů u zvláště chráněných druhů, z níž může často vyplývat i určité omezení nebo např. náhradní ochranné opatření. Ideální je úzká spolupráce s orgánem ochrany přírody v dostatečném časovém předstihu před plánovanou činností. Tato data jsou využitelná i pro potřeby územního plánování především při navrhování nových rozvojových ploch a změnách jejich využití. V rámci studie jsou data použita v mapové části a základní informace týkající se jednotlivých obcí jsou obsaženy i v textových částech. 5.1.2 Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky spravuje Nálezová data ochrany přírody (NDOP, http://ndop.nature.cz). Ta slouží pro zadávání a editaci nálezových dat. Aplikace je určena k zadávání a editaci nálezových dat. Dle nastavených pravidel má právo data vkládat a editovat vedle interních zaměstnanců také široký okruh odborných spolupracovníků. Je zde možno získat mimo jiné záznamy o výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ve vymezených územích. Tato data mohou být také použita jako podklad pro potřeby územního plánování, např. pro vhodnější lokalizaci rozvojových ploch a koridorů, doplnění místního systému ekologické stability a interakčních prvků a pro identifikaci a ochranu těchto přírodně hodnotných ploch. Databáze obsahuje velké množství dat o výskytu zvláště chráněných druhů. V rámci studie byly řešeny pouze nálezy mimo území národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma. Pomocí dat byly identifikovány lokality s vyšší koncentrací výskytu zvláště chráněných druhů. U těchto lokalit platí principy obdobné jako v případě biotopů významných druhů v ochranném pásmu NP Podyjí, i když s menší naléhavostí. V rámci územního plánování a územního řízení je žádoucí, aby byly zachovány podmínky umožňující existenci těchto zvláště chráněných druhů, tj. např. vhodným vedením koridorů a lokalizací ploch, vhodné uzpůsobení záměrů apod. Tato data také mohou sloužit např. jako podklad pro biologické hodnocení záměrů apod. Současně je nutno zdůraznit, že zjištěný výskyt zvláště chráněného druhu neznamená, že se zde tento druh stále vyskytuje. A ani v případě potvrzeného výskytu není automaticky nutné dané záměry nerealizovat. Tyto informace mají především sloužit jako prvotní zdroj informací o území a jeho přírodních kvalitách, podklad pro rozhodování a nalezení vhodného způsobu, jak zajistit naplnění požadavků pro územní rozvoj a současně ochrany přírody. 28

5.1.3 Mapování biotopů Natura 2000 Mapování biotopů probíhalo od roku 2000 pro potřeby vymezení celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000 a probíhalo celoplošně v rámci území ČR v měřítku 1 : 10 000. Tato vrstva je aktualizována ve dvanáctiletých cyklech (v souladu s intervaly hodnotících zpráv dle čl. 17 Směrnice o stanovištích). Každý rok tedy probíhá aktualizace VMB na cca na 8% rozlohy ČR. Při mapování biotopů se sbírala data nejen pro evropsky významné typy přírodních stanovišť, ale i pro další přírodní biotopy na území ČR. Výsledkem je celoplošná vrstva mapování biotopů. Vzhledem k tomu, že stav vegetace se mění, a také vzhledem k dílčím nepřesnostem původní vrstvy se od roku 2006 provádí aktualizace vrstvy mapování biotopů. Mapování je zaměřeno především na přírodní biotopy, které jsou tradičně ve středu zájmu ochrany přírody. Při terénním mapování byly však zaznamenávány i ostatní biotopy, které jsou označovány jako nepřírodní. Biotopy se hodnotí na tzv. segmentech. Jedná se o stejnorodý územní celek pokrytý jedním biotopem. Místy může mít segment mozaikovitou strukturu (nahloučení několika různých biotopů, typické např. pro vegetaci skalních měst). Pokud druhové složení přítomných rostlin neumožňuje přiřazení k žádnému přírodnímu biotopu, obvykle se segment klasifikuje vhodným nepřírodním biotopem. Tato data jsou dostupná na mapovém serveru AOPK a také jsou k dispozici jako vektorová data. Obsahují jednotlivé segmenty dílčích přírodních biotopů s popisem, o jaký typ přírodního biotopu se jedná. V případě, že byla určitá lokalita mapována tzv. podrobně, obsahuje vrstva na tomto území i segmenty nepřírodních biotopů, které jsou označeny jako X. Pro popis a interpretaci těchto biotopů lze využít publikaci CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky, kterou vydala AOPK. I na základě tohoto mapování byly vymezeny evropsky významné lokality. Velká část přírodně hodnotnějších biotopů se nachází mimo evropsky významné lokality nebo jiná území chráněná dle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Mapování biotopů tedy zajišťuje odborný, metodicky podložený a celoplošný podklad vymezující přírodně hodnotné prvky v krajině, který je také využitelný jako podklad pro potřeby územního plánování. Cílem studie bylo na základě mapování biotopů identifikovat přírodně hodnotnější prvky na území jednotlivých obcí mimo národní park a jeho ochranné pásmo a pomoci tak zajistit jejich ochranu i v rámci územního plánování. Krajina řady obcí v zájmovém území je zemědělsky intenzívně využívaná, kdy převládá vysoký stupeň zornění, nízká ekologická stabilita, minimum prvků krajinné zeleně a snížená hodnota krajinného rázu. Zachování přírodně hodnotnější biotopů je proto o to důležitější. Identifikace těchto biotopů napomůže jednak kvalitnější ochraně přírodních hodnot v území (např. prvků zeleně v jinak nestabilní zemědělské krajině) a současně pomůže předejít střetům se zájmy ochrany přírody v budoucnu. 29

5.1.3.1 Použitý metodický postup pro vymezení přírodně hodnotnějších prvků v území Při identifikaci přírodně hodnotnějších prvků s potřebou jejich ochrany jsme vycházeli z několika základních předpokladů: a) Ochrana přírodně hodnotnějších biotopů je díky zákonu 114/1992 Sb. relativně dostatečně zajištěna ve velkoplošně a maloplošně zvláště chráněných územích a územích soustavy Natura 2000 (evropsky významné lokality a ptačí oblasti) ochranu těchto biotopů tedy není nutné dále posilovat. b) Ochrana přírodně hodnotných biotopů je dále adekvátně zajištěna v rámci územního systému ekologické stability je žádoucí tuto návaznost zajistit, případně zachovat (např. jako interakční prvky, součást lokálních biokoridorů ). c) Ochrana lesních biotopů je dostatečně zajištěna zákonem o lesích. Lesy jsou současně automaticky významným krajinným prvkem ze zákona. Možnosti územního plánování a orgánů ochrany přírody zajišťující ochranu těchto přírodních biotopů, které jsou součástí lesních porostů, jsou omezené. Z těchto důvodů nebyly přírodní biotopy vázané na les řešeny. Identifikace byla tedy zaměřena na přírodní biotopy mimo les. d) Studie je zaměřena především na krajinu mimo intravilán, proto přírodní prvky v intravilánu nebyly předmětem řešení. Pozornost byla věnována přírodním biotopům zachovaným ve volné krajině. e) V rámci mapování je často zmapováno více segmentů, které na sebe navazují. Tyto na sebe navazující segmenty byly posouzeny a pokud byly obdobného charakteru, byly agregovány dohromady. f) Digitální výsledná vrstva mapování biotopů obsahuje řadu doplňujících informací. Byly zde ponechány pouze ty využitelné pro potřeby ochrany přírody a krajiny. Výstupem je digitální vrstva, která obsahuje kód biotopu (dle katalogu biotopů) a základní doplňující informace. Tato vrstva je zobrazena v mapových výstupech a řeší území mimo národní park a jeho ochranné pásmo. V rámci textové části jsou doplněny další informace, především interpretace kódů jednotlivých biotopů. Výstupy jsou využitelné následovně: Podklad pro vhodnou lokalizaci záměrů/návrhových ploch v území (s cílem vyhnout se těm nejhodnotnějším) Podklad pro doplnění lokálního územního systému ekologické stability a interakčních prvků Podklad pro vymezení významných krajinných prvků Podklad pro stanoviska orgánů ochrany přírody 30