VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: PODNIKÁNÍ A PRÁVO BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MAJETKOVÉ TRESTNÉ ČINY KRÁDEŽ A NEOPRÁVNĚNÉ UŽÍVÁNÍ CIZÍ VĚCI Autorka: Ivana Dušková Vedoucí práce: JUDr. Ing. Tomáš Moravec

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Majetkové trestné činy - krádež a neoprávněné užívání cizí věci vypracovala samostatně a pouze za užití uvedených zdrojů literatury. V Praze dne 30. 4. 2014... Ivana Dušková

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala JUDr. Ing. Tomáši Moravcovi za jeho cenné rady a poznatky z praxe, kterými mi velmi pomohl. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, která mě v průběhu psaní práce podporovala a nešetřila svými názory na mou práci. V neposlední řadě mé díky patří také advokátům z advokátní kanceláře CHSpartners, kteří byli i přes jejich pracovní vytíženost více než ochotni zodpovědět mé otázky týkající se advokátní praxe.

Obsah Úvod... 5 1 Obecně o majetkových trestných činech... 7 1.1 Ochrana majetku v hlavě V. Trestního zákoníku... 9 1.1.1 Pojem věc... 10 1.1.2 Pachatel... 11 1.2 Ochrana majetku v ostatních hlavách Trestního zákoníku... 12 2 Krádež... 14 2.1 Vývojová stadia... 15 2.2 Objekt... 17 2.3 Objektivní stránka... 18 2.3.1 Jednání... 18 2.3.2 Následek... 22 2.3.3 Příčinný vztah... 23 2.4 Subjekt a subjektivní stránka... 23 3 Neoprávněné užívání cizí věci... 25 3.1 Vývojová stadia... 26 3.2 Objekt... 27 3.3 Objektivní stránka... 29 3.3.1 Jednání... 29 3.3.2 Následek... 31 3.3.3 Příčinný vztah... 32 3.4 Subjekt a subjektivní stránka... 33 4 Komparace krádeže a neoprávněného užívání cizí věci... 35 4.1 Judikát ZM II 37/37... 35 4.2 Judikát 3 Tdo 206/2011... 36 4.3 Judikát 4 To 97/2000... 39 4.4 Judikát 13 To 352/2005... 40 4.5 Judikát 7 Tdo 1459/2011... 41 4.6 Shrnutí... 42 Závěr... 45 Seznam použitých zdrojů literatury... 47 Seznam zkratek... 49

Úvod Důvodem proč jsem si vybrala za téma bakalářské práce Majetkové trestné činy - krádež a neoprávněné užívání cizí věci je především to, že jsem před rokem psala seminární práci na téma majetkové trestné činy, a už v té době mě překvapila nápadná analogie právě mezi krádeží a neoprávněným užíváním cizí věci. Cílem mé bakalářské práce je proto co nejvíce přiblížit trestný čin krádež a neoprávněné užívání cizí věci, a následně tyto trestné činy porovnat z hlediska jejich skutkových podstat. Mým záměrem je využít analytickou metodu tak, aby byl jejím výsledkem základ pro následnou aplikaci komparativní metody. Ze shora uvedeného vyplývá, že jako výzkumnou otázku jsem si, kromě analýzy těchto trestných činů, položila i odhalení shod a rozdílností mezi neoprávněným užíváním cizí věci a krádeží. V první kapitole se hodlám soustředit na obecné vymezení majetkových trestných činů. V této části rozeberu co je objektem majetkových trestných činů a posléze se zaměřím na další atributy skutkové podstaty, hlavně na škodu jakožto následek. Škodě věnuji zvláštní pozornost vzhledem k tomu, že je velmi zajímavé, jakým způsobem postupují orgány činné v trestním řízení při stanovení její výše. Taktéž se zmíním o tom, že se majetkové trestné činy na základě svých skutkových podstat dělí do čtyř různých skupin. Tyto skupiny uvedu spolu se základními charakteristikami, které jsou pro ně typické. První kapitola se skládá ze dvou podkapitol. První z nich se týká ochrany majetku v hlavě V. Trestního zákoníku. Součástí této podkapitoly bude i vymezení pojmů věc a pachatel. Pojmu věc v právním smyslu zamýšlím věnovat velký prostor, a to převážně proto, že díky zavedení NOZ došlo k některým změnám, které značně ovlivňují pohled na věc v právním smyslu. Pro komplexnost uvedu porovnání tohoto pojmu s předchozí úpravou, přičemž zdůrazním změny oproti původní úpravě a také části, kterých se změny nedotkly. Pojem pachatel vymezím obecně v souvislosti s majetkovými trestnými činy. V druhé podkapitole budu rozebírat, zda je majetek chráněn i v jiných částech Trestního zákoníku. Druhá kapitola již nebude obecná, ale naopak se bude konkrétně zabývat prvním z uvedených trestných činů krádeží. Tuto kapitolu logicky rozdělím podle atributů skutkové podstaty a připojím i vývojová stadia krádeže. Vzhledem k faktu, že pojem vývojové stadium budu v práci zmiňovat poprvé, detailně ho přiblížím a až posléze aplikuji přímo na trestný čin krádeže. Pak se již podrobně budu zabývat danými prvky skutkové podstaty. V prvé řadě obecně charakterizuji krádež a zmíním také fakt, že je pro krádež typická dvojí skutková podstata. Následně se již budu věnovat jednotlivým prvkům skutkové podstaty. 5

Zatímco ve druhé kapitole využiji hlavně metodu analýzy a syntézy, které se vzájemně prolínají, ve třetí kapitole, která se týká neoprávněného užívání cizí věci, již navíc použiji i metodu komparativní. Stejně jako u krádeže celou kapitolu rozdělím dle prvků skutkových podstat. Budu tedy postupovat obdobně jako v kapitole druhé, ale současně zamýšlím tyto dva trestné činy porovnávat z hlediska jejich skutkových podstat. Komparací se budu snažit poukázat na jejich shody a rozdíly. Poslední, tedy čtvrtou kapitolu mé práce, bych mohla označit jako praktickou. Zde bych ráda na základě pěti pečlivě vybraných judikátů poukázala na shody a rozdíly mezi těmito trestnými činy. Budu tedy schopna tyto jejich znaky demonstrovat na reálných situacích. Tato kapitola by měla vyústit v odpověď na mou výzkumnou otázku, kterou zamýšlím formulovat ve shrnutí této celé kapitoly. Z metodického hlediska, jak jsem již zmínila, bude mé práci dominovat především analýza, která mi poskytne vhodný základ pro použití další výzkumné metody, a to komparace. V první části práce navíc využiji metodu popisnou, v dalších částech pak i syntézu. Ve třetí a čtvrté kapitole bude stěžejní metodou zmíněná metoda komparativní, která mi umožní dosáhnout cíle mé práce. Pro napsání této práce využiji především komentáře k Trestnímu zákoníku autora Pavla Šámala vydané pod nakladatelstvím C. H. Beck. Tato kniha pro mne bude základním zdrojem při psaní práce. Pro pochopení obecných záležitostí použiji knihu Trestní právo hmotné od autora Tomáš Gřivny a dále Kurs trestního práva: trestní právo hmotné od Josefa Kuchty. K prohloubení informací využiji právních předpisů a legislativních dokumentů, které budu vyhledávat v právním systému ASPI. V poslední části práce využiji elektronickou databázi Nejvyššího soudu ČR, která obsahuje judikaturu. Samotná judikatura bude pro vypracování mé práce stěžejní. Otázky, které se budou týkat právní praxe, hodlám konzultovat s advokáty zabývajícími se trestním právem. Věřím, že i přes jejich značnou pracovní vytíženost se mi podaří získat potřebné informace. 6

1 Obecně o majetkových trestných činech Pro ucelenost práce je cílem této kapitoly obecně charakterizovat majetkové trestné činy a definovat vybrané pojmy, které mají značný význam pro porozumění následujících kapitol. Majetkové trestné činy jsou dlouhodobě statisticky nejvíce páchanými a postihovanými trestnými činy v České Republice. Dle statistiky Policie České republiky pro rok 2013 dosahoval podíl majetkových trestných činů 64% z celkové kriminality 1. Tato skutečnost je pro představu zobrazena v koláčovém grafu uvedeném níže spolu s dalšími skupinami trestných činů, které tvoří celkovou kriminalitu v České Republice. Majetkové trestné činy upravuje hlava V. zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., dále jen TZ a jejím cílem je ochrana zejména majetkových zájmů. Graf - 1:Celková kriminalita za rok 2013 11% 6% 1% násilné činy mravnostní činy 9% majetkové činy 9% hospodářské činy Zdroj: Policie ČR 64% ostatní trestné činy (požáry,výtržnictví,toxikomanie ) zbývající trestní činy (veškeré úmyslné nehody,dopravní nehody, týrání zvířat ) Majetkovými zájmy se rozumí především vlastnictví, které je objektem většiny trestných činů 2, ale také nerušené držení věci i jiná majetková práva. Rozsah ochrany majetku se v jednotlivých ustanoveních trestního zákoníku liší. V některých je ochrana pojata široce a týká se majetku jako celku, v jiných zahrnuje pouze dílčí části majetku. Právo vlastnit majetek vychází z článku 11 LPS, jakožto i fakt, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu 3. V rozporu s tímto právem byl v minulosti tzv. 1 Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx. 2 GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090, str. 155. 3 Listina Základních Práv a Svobod. In: 2/1993. 1993. Čl.11. 7

socialistický majetek, jemuž byla ze zákona poskytnuta daleko vyšší právní ochrana. Trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví byly obsaženy v zákoně č.140/1961 Sb. Tato diskriminační úprava se dočkala zrušení až po pádu totalitního režimu, a to novelou TZ č.175/1990 Sb. Z článku 11 LPS však vznikají vlastníkovi kromě zmíněných práv i určité povinnosti. Vlastníka zavazuje především k tomu, aby svého vlastnictví nezneužíval k újmě na právech druhých nebo v rozporu s ochranou obecných zájmů a nakládal s majetkem tak, aby nedošlo k poškození zdraví druhé osoby, přírody či životního prostředí. Z hlediska způsobu spáchání trestného činu, jednání a následku rozčleňuje hlava V. TZ majetkové trestné činy do čtyř skupin. První z nich se vyznačuje jednáním obohacovacím na úkor cizího majetku. 4 Do této skupiny můžeme zařadit krádež, zpronevěru, podvod, lichvu a další, které jsou obsaženy v 210-213. Cílem pachatelů výše uvedených trestných činů je získat pro sebe sama nebo někoho jiného majetkový prospěch. Tyto předpoklady splňuje také trestný čin loupeže nebo některé formy vydírání, které však do této oblasti nezařazujeme z důvodu jejich násilné povahy. Své místo mají v násilných trestných činech. Do druhé kategorie řadíme trestné činy, jejichž následkem je poškození majetku, ať už cizího nebo vlastního. Příkladem poškozovacího jednání je poškození cizí věci, které je upraveno v 228 TZ. Pachatel cizí věc poškodí, což má za následek její částečné znehodnocení a tedy i vznik majetkové újmy na straně poškozeného neboli vlastníka věci. Další formou je zničení, čili úplné znehodnocení věci anebo učinění věci neupotřebitelnou. V tomto oddílu trestných činů proti majetku má své místo i tzv. nevěrná správa podle 220 a 221, zneužívání vlastnictví podle 229, anebo tzv. úpadkové trestné činy, které přímo nebo nepřímo zasahují do práv věřitelů nebo věřitele poškozují. Třetí skupina se vyznačuje přechodným užíváním cizí věci. Je-li důvodem zmocnění se věci nikoli její podstata, ale pouze užitek plynoucí z jejího užívání, mluvíme o neoprávněném užívání věci. Setkáme se také s označením furtum usus neboli krádež z užitku. Tuto skupinu trestných činů upravuje 216 a 217. Čtvrtou, a tedy i poslední skupinu představují podílnické trestné činy a trestné činy postihující legalizaci výnosů. 5 Pachatel využije situace, kdy páchá trestný čin jiná osoba s tím, že získá majetkový prospěch. Aby byla naplněna skutková podstata majetkového trestného činu, musí být následkem této kriminality majetková škoda. Škoda je újma na majetku poškozeného, kterou je možné 4 GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090, str. 158. 5 Ibid, str. 159. 8

vyjádřit v penězích. Peníze jsou všeobecným ekvivalentem a musí být možné jimi škodu napravit v případě, že nedojde k navrácení věci do původního stavu. Škodou se však nerozumí pouze zmenšení majetku poškozeného, ale také ušlý zisk. Při stanovení výše škody se vychází z ceny věci, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. 6 Cenou obvyklou se rozumí cena, za kterou je možné danou věc koupit v maloobchodním prodeji v obci nebo v její části, kde došlo k trestnému činu. Je-li předmětem útoku cizí měna, vychází se z kurzu, za který se v době spáchání trestného činu daná měna prodávala, nikoli z kurzu, za jaký nakoupil měnu poškozený. V některých případech je náročné určit výši škody podle obvyklé prodejní ceny, protože se například jedná o zcela individuální věc, která má sběratelskou hodnotu a běžně se neprodává. Orgán činný v trestním řízení může v této situaci výši škody stanovit z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav 7. Primárně se tedy vychází z obvyklé ceny a až v případě, že toto ustanovení není možné aplikovat z důvodu hospodárnosti nebo účelnosti, může orgán činný v trestním řízení zvolit jednu ze dvou výše uvedených variant. TZ v 138 kategorizuje škodu podle pevných peněžitých částek, kterých škoda dosáhne. Rozlišuje pět hranic, díky nimž je možné odstupňovat trestnost a stanovit výši trestu. Škoda nikoli nepatrná dosahuje částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda ve výši nejméně 25 000Kč, za větší škodu zákon považuje škodu od 50 000 Kč, značná škoda dosahuje nejméně 500 000 Kč a škodu velkého rozsahu vymezuje částka nejméně 5 000 000 Kč. Tato rozmezí se použijí u konkrétních skutkových podstat. 1.1 Ochrana majetku v hlavě V. Trestního zákoníku Jak již bylo naznačeno výše, za druhový objekt majetkových trestných činů TZ považuje majetek a tato podkapitola nastíní jakým způsobem je chráněn. I přesto, že s Novým občanským zákoníkem dále jen NOZ přišly významné změny, definice majetku jako souhrnu majetkových hodnot zůstala nepozměněna. Majetek v sobě nadále zahrnuje věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty 8. Majetkem rozumíme i veškeré penězi ocenitelné majetkové hodnoty a tzv. obchodní majetek. 6 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 137 odst. 1. 7 Ibid, 137 odst. 2. 8 Zákon č. 40/1964 Sb. 118 odst. 1. 9

1.1.1 Pojem věc Současná úprava NOZ s účinností od 1. 1. 2014 vymezuje věc jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí 9. To je podstatný rozdíl oproti občanskému zákoníku, dále jen OZ, platného do 31. 12. 2013, v níž nebyl tento pojem legálně ukotven ani podrobněji vysvětlován. Za věc považoval OZ ovladatelný hmotný předmět, který je užitečný 10. Dvěma hlavními znaky věci, které byly vymezeny již v předchozí úpravě, jsou ovladatelnost a užitečnost. Věci se dělí na hmotné a nehmotné. Za hmotnou věc 496 odst. 1 NOZ považuje ovladatelnou část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu 11. Nehmotné věci jsou pak práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty 12. Konkrétně jsou mezi nehmotné věci řazena práva, zaknihované cenné papíry, obchodní tajemství, goodwill, předměty průmyslového vlastnictví, předměty duševního vlastnictví, patenty, licence a jiné. Nehmotnou věcí však může být jen věc, která má majetkovou podstatu, tedy je ovladatelná a užitečná. V úpravě platné do konce roku 2013 nebyl pojem nehmotná věc zahrnut, přestože se s touto koncepcí pracovalo například u podniku, jehož součástí jsou nehmotné složky a ty byly považovány za věc. Současná úprava díky vymezení pojmu nehmotné věci rozšířila vlastnictví na vše, co někomu patří bez ohledu na to, jestli je to věc hmotná nebo nehmotná. Předmětem ochrany majetku v TZ je i příslušenství věci. Věc je příslušenstvím pokud je jejím účelem aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení 13. Pokud se právní jednání dotýká věci, dotýká se i jejího příslušenství. Týká-li se například zástavní právo hlavní věci, je nevyhnutelné považovat za předmět zástavy i její příslušenství. Oproti předchozí úpravě je zde potlačena subjektivní stránka, jelikož v předchozí úpravě bylo příslušenství ovlivněno vůlí vlastníka hlavní věci a záleželo na jeho rozhodnutí, zdali věc považuje za příslušenství. NOZ negativně vymezuje, co nelze považovat za věc. Za věc zákon nepovažuje lidské tělo ani jeho části, a to i v případě, že jsou oddělené. Nicméně v případě částí lidského těla, které je možné oddělit bezbolestně a přirozeně se obnovují, se užijí pravidla o movitých věcech 14 a lze s nimi i obchodovat 15. NOZ nepovažuje za věc ani zvíře a bere na něj větší 9 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, 489. 10 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 137. 11 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, 496, odst. 1. 12 Ibid, 496, odst. 2. 13 Ibid, 510, odst. 1. 14 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, 112. 10

ohled, protože zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor 16. Neznamená to však, že se na živé zvíře nikdy nepohlíží jako na věc v právním smyslu. Pokud to povaha smysly nadaného živého tvora umožňuje, lze s nimi zacházet jako s hmotnou věcí. NOZ například stanoví, že je možno zadržet živé zvíře. Tohoto práva však nelze využít, pokud se jedná o psa, který je viditelně citově závislý na svém vlastníkovi. Některá práva, která nemají povahu majetku, nejsou NOZ považována za věc v právním smyslu. Tak je tomu například u vynálezu či autorského díla. Cizí věc je chráněna TZ především v 205 o krádeži, 206 o zpronevěře, 207 o neoprávněném užívání cizí věci. Dále pak například v 219 o zatajení věci nebo 228 o poškození cizí věci. Vlastní věc je chráněna v 229 o zneužívání vlastnictví. Nehmotný majetek, především pohledávky jsou v TZ chráněny tzv. úpadkovými delikty, o nichž byla zmínka v předchozí kapitole. Za úpadkové delikty považujeme poškození věřitele podle 222, zvýhodnění věřitele podle 223, způsobení úpadku podle 224 a dále pak 225 a 226. TZ dbá také ochrany majetkových a jiných práv. Do těchto práv řadíme například majetkové právo autorů nebo právo na vyplacení dividendy, které ze zákona vzniká akcionáři. 1.1.2 Pachatel Spáchat trestný čin proti majetku může v podstatě kdokoliv avšak u některých skutkových podstat je nutný speciální či konkrétní subjekt. To znamená, že daný pachatel musí být nositelem určité vlastnosti, způsobilosti nebo mít určité postavení. Příkladem může být ustanovení o poškozování věřitele, kde pachatel může být pouze v postavení dlužníka. Nesplňuje-li pachatel tato kriteria, pak podle 114 odst. 2 TZ postačí, když nositelem těchto vlastností bude právnická osoba, jejímž jménem pachatel jedná. Ve většině případů je třeba k naplnění skutkové podstaty majetkového trestného činu zavinění. Spáchat trestný čin nedbalostně je možné u trestného činu podílnictví z nedbalosti podle 215 a legalizace výnosů z trestné činnosti podle 217. Pachatel buď neví, že svým jednáním porušuje nebo ohrožuje chráněný zájem, i když by to vědět měl. Nebo si je vědom ohrožení chráněného zájmu, ale předpokládá, že se tak nenastane. V případě, že pachatel jedná bezohledně k majetkovým zájmům jiných, dopouští se hrubé nedbalosti. Z hrubé nedbalosti lze spáchat trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 221, způsobení úpadku z nedbalosti podle 224 a dále pak trestné činy obsažené v 15 Systém ASPI - stav k 10. 11. 2013 do částky 139/2013 Sb. a 47/2013 Sb.m.s, rekodifikace. 16 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, 494. 11

232 tedy poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Pachatel není trestně odpovědný, pokud může uplatnit svolení poškozeného upravené v 30 TZ, podle něhož trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž může tato osoba bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. 17 Svolení k tomuto jednání musí být dáno srozumitelně, dobrovolně, určitě a vážně. Osoba, která dává svolení, tak musí učinit před nebo souběžně s jednáním pachatele. Pachatel však může svolení dostat až dodatečně po spáchání trestného činu. V tomto případě se protiprávnost vylučuje jen, mohl-li pachatel důvodně předpokládat, že vzhledem k okolnostem by mu svolení bylo dáno již předtím. 1.2 Ochrana majetku v ostatních hlavách Trestního zákoníku TZ neposkytuje ochranu majetku pouze v hlavě V, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž i v jiných hlavách v něm obsažených. Například v hlavě II. o trestných činech proti svobodě chrání majetek hlavně trestný čin loupeže podle 173, trestný čin vydírání podle 175, či trestný čin braní rukojmí podle 174. Ačkoli hlavním objektem ochrany u loupeže je osobní svoboda, tak za sekundární objekt zákon vymezuje majetek, konkrétně věc cizí. V případě vydírání pachatel pod pohrůžkou násilí donutí poškozeného k vydání věci, čímž dojde k majetkové újmě. V určité specifické situaci chrání majetek i trestný čin braní rukojmí. U toho trestného činu se jeví, že může dojít pouze k omezení osobní svobody, avšak využije-li pachatel rukojmí jako donucovací prostředek k zaplacení výkupného, dojde k újmě na majetku. Dalšími trestnými činy v této hlavě, které chrání majetkové zájmy, jsou trestné činy útisku dle 177 nebo porušování domovní svobody podle 178. Nejblíže skutkovou podstatou je k majetkovým trestným činům hlava VI. týkající se hospodářských trestných činů, z toho důvodu je zde majetek jako celek významně chráněn. Značnou část těchto trestných činů tvoří především trestné činy daňové 18. Jedná se hlavně o trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241. U trestného činu zkrácení povinné platby dochází většinou k snížení příjmů na straně státu, popřípadě zdravotní pojišťovny. Pachatel jedná tak, aby mu ve výsledku byla vyměřena nižší daňová povinnost, popřípadě žádná. Nižší daně, či jiné povinné platby, dosáhne 17 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 142. 18 Trestní zákoník II EVK5-II - Velké komentáře - CH BECK - Jazyk: CZ. - ISBN: 978-80-7, str. 1783. 12

uplatněním vyšší slevy na dani, popřípadě osvobození od daně na základě smyšlených nebo pozměněných údajů, které podává finančnímu úřadu. Do trestného činu zkrácení povinných plateb se nyní řadí i vylákání výhody, původně obsažené v 148 odst. 2 TZ 19. Cílem tohoto trestného činu je získat od státu výhodu v podobě peněžní výplaty 20 ve formě srážek u daní, cel a poplatků či odpočtů. Pachatel toho dosáhne poskytnutím nepravdivých informací ohledně své platební povinnosti. Rozdílem mezi zkrácením daně a vylákáním výhody, je především to, že v druhém případě je daňová povinnost fiktivní. Pokud tedy pachatel neoprávněně požaduje srážku na skutečně existující dani, jedná se o trestný čin zkrácení daně nikoli o vylákání výhody. U trestného činu neodvedení daně podle 241 TZ opět dochází k majetkové újmě na straně státu. Dalším hospodářským trestným činem, který poskytuje ochranu majetku, je poškozování spotřebitele podle 253. Zde pachatel způsobí škodu na cizím majetku, především tím, že poškozeného ošidí na jakosti či množství zboží. Mezi další podobnou kriminalitu patří podle 255 zneužití informace a postavení v obchodním styku. Podstatné majetkové dopady mají i trestné činy sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, soutěži a veřejné dražby podle 256 21 a dále pak pletichy při veřejné soutěži či dražbě podle 257 a 258. Do majetkové oblasti zasahují také trestné činy obsažené v 267, 270 a 271, které svou povahou zasahují do autorského práva. I v hlavě VII. o trestných činech obecně nebezpečných je ochrana majetku naznačena, a to zejména v 272, který rozebírá trestný čin obecného ohrožení. Záštitu majetku poskytují také vybrané trestné činy v hlavě VIII. o trestných činech proti životnímu prostředí, v hlavě IX. o trestných činech proti České republice a v následujících dvou hlavách TZ týkající se trestných činů vojenských a kriminality proti lidskosti. 19 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 273 odst. 3. 20 Ibid., str. 273 odst. 3. 21 ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1789. 13

2 Krádež Záměrem této části práce je charakterizovat trestný čin krádeže z hlediska jeho skutkové podstaty a také přiblížit vývojová stadia tohoto trestného činu. Tento trestný čin bude v následujících podkapitolách detailně rozebrán. Dle statistického přehledu kriminality vypracovaného policií České republiky za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, je krádež nejčastějším protiprávním jednáním. Potvrzuje to i skutečnost, že z celkového počtu 209 351 majetkových trestných činů spáchaných za uvedené období, představuje krádež 187 957 případů. Procentuálně tedy přes 80% z majetkových trestných činů. Škoda způsobená tímto protiprávním jednáním, byla pro rok 2013 vyčíslená na částku 6 130 846 000. 22 Uvedené skutečnosti jsou vyobrazeny v následujícím grafu. V grafu jsou krádeže pro lepší představu rozděleny na krádeže vloupáním a krádeže tzv. prosté tedy veškeré krádeže uskutečněné jinak než vloupáním. Graf -2: Majetková kriminalita za rok 2013 podvod krádeže vloupáním krádeže prosté poškozování cizí věci ostatní 1% 6% 3% 30% 60% Zdroj: Policie ČR Krádež je upravena v 250 zvláštní části TZ, kde první odstavec uvádí, že krádež spáchá osoba, která si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a za a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, za b) čin spáchá vloupáním, za c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, za d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo za e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob 23. Podle druhého odstavce se krádeže dopustí i ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních 22 Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www. policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx. 23 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 1. 14

třech letech odsouzen nebo potrestán 24. Tyto dva odstavce tedy vymezují dvojí skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Každá ze skutkových podstat je považována za samostatný základ, k němuž náleží jeho objektivní i subjektivní znaky. Jejich společným jmenovatelem je skutečnost, že si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tedy je mu umožněno s věcí trvale disponovat. Ostatní znaky skutkových podstat jsou však odlišné. První odstavec určuje v písmenech a) až e) pět alternativních podmínek, z nichž alespoň jedna musí být splněna. Jedná se o okolnosti, které již byly shora uvedeny, a to tyto: pachatel způsobí na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin je spáchán vloupáním, pachatel se okamžitě po spáchání trestného činu pokusí o uchování věci násilím či pod hrozbou násilí, eventuálně je čin spáchán na věci, kterou má poškozený na sobě nebo při sobě, popřípadě je toto jednání spácháno v oblasti, kde dochází k evakuaci osob. Druhý odstavec tohoto ustanovení se zabývá recidivním jednáním pachatele, které je pro něj přitěžující okolností. K naplnění skutkové podstaty dle druhého odstavce musí dojít k zmocnění se cizí věci za podmínky, že pachatel byl za čin uvedený v odstavci 1, v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán 25. 2.1 Vývojová stadia Každý trestný čin se postupně rozvíjí, než dojde k jeho úplnému dokonání. K tomuto rozvíjení dochází prostřednictvím vývojových stadií, která jsou v podstatě časové fáze jednotlivých trestných činů. Zákon uvádí tři typy, a to: přípravu, pokus a dokonání. Je evidentní, že mezi těmito skupinami existuje vztah gradace. O tom svědčí i fakt, že příprava je nejméně závažnější etapou a naopak dokonání je tou nejzávažnější. Příprava trestného činu je na pomyslném žebříčku tedy nejníže. Jak se trestný čin rozvíjí, dochází k pokusu a posledním stadiem je dokonání. Zatímco první dvě stadia vymezuje TZ ve své obecné části, dokonání je upraveno v části zvláštní. Je tomu tak proto, že za dokonání je u každého trestného činu považováno různé jednání. První fází je tedy příprava. Příprava spočívá především ve vytváření podmínek pro spáchání trestného činu a vykazuje nedostatek následku, což je nutným důsledkem nerozvinuté příčinné souvislosti mezi jednáním pouze přípravným a následkem dokonaného zvlášť závažného zločinu 26. Příprava trestného činu není obecně považována za trestnou 24 Ibid, 205 odst. 2, věta první. 25 Ibid, 205 odst. 2, věta první. 26 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 282. 15

činnost, a proto musí být v jednotlivých ustanoveních výslovně uvedeno, jestli zákon u; konkrétní skutkové podstaty přípravu za protiprávní považuje. V 205 odst. 6 TZ je tento fakt uveden, proto je příprava krádeže trestná. Trestná je však jen tehdy, pokud směřuje k některé zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v odstavci 5 27. Zvlášť přitěžující okolností, uvedenou pod zmíněným odstavcem, je způsobení značné škody nebo spáchání krádeže v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru 28. Příprava je chápána jako úmyslné jednání, které směřuje ke spáchání konkrétního trestného činu. Jedná se především o shromažďování náčiní či prostředků potřebný ke spáchání takové činu, spolčení či srocení, návod nebo pomoc. O přípravu se jedná jedině v případě, kdy nedošlo k pokusu ani k dokonání zvlášť závažného zločinu. Dalším stadiem je pokus, který je bez ohledu na rozdílné skutkové podstaty trestných činů vždy obecně trestný. Opět se jedná o úmyslné jednání a opět je zde nedostatek následku. Od přípravy se odlišuje především svým bezprostředním jednáním. Toto bezprostřední jednání může mít dvě různé alternativy. První z alternativ nastane, pokud pachatel započne s protiprávním jednáním, ale nedokončí ho. Např. pachatel se vloupe do domu s cílem odcizit peněženku, která leží na stole a někdo ho vyruší, takže musí od jednání upustit. Druhá z nich nastane, pokud pachatel s daným jednáním ještě nezapočal, ale odstraňuje-li poslední rozhodnou překážku 29, která mu brání k dokonání toho trestného činu. Popřípadě tam žádná překážka není a pachatel i přes to nezapočal s protiprávním jednáním: např. zloděj vstoupí do domu za úmyslem krást, ale ještě s tím nezačal. Poslední rozhodnou překážkou se rozumí materiální překážka, která stojí mezi pachatelem a objektem krádeže. Aby byla splněna podmínka bezprostřednost, tak to opravdu musí být poslední zábrana stojící pachateli v cestě před odcizením věci. Dokonání je posledním a zároveň nejzávažnějším stadiem. Dokonání trestného činu svědčí o tom, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty. 27 ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1799. 28 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 5, písm. b). 29 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 285. 16

2.2 Objekt Objektem krádeže je nejen vlastnictví věci, ale také její držba. Cílem pachatele je vyloučit vlastníka věci, držitele, uchovatele popřípadě jiné osoby v obdobném vztahu k věci z faktického nakládání s ní. Za krádež se dá tedy považovat pouze situace, kdy poškozenému skutečně není umožněno s věcí volně zacházet. Předmětem krádeže se může stát pouze cizí věc. Pojem věc v právním smyslu byl detailně popsán hned v úvodní kapitole spolu se změnami, které s sebou přinesl NOZ. Nicméně, vzhledem k tomu, že se na krádež vztahují určitá specifika, je tento pojem zmíněn i zde. Věcí cizí je myšlena i věc, která nenáleží pouze pachateli, ale je v podílovém spoluvlastnictví více osob. Speciální je spoluvlastnictví ve svazku manželském, jelikož zde není věc brána jako věc cizí a každý z manželů je považován za skutečného majitele dané věci. NOZ taxativně vymezuje v 708 odst. 1, co není považováno za společné jmění manželů. Může nastat pouze jediný případ, kdy je majetek v manželství považován za věc cizí, a to u neoprávněného zneužívání vlastnictví podle 229 TZ. Není nutné, aby věc měla objektivní hodnotu, jelikož trestného činu krádeže se pachatel dopouští i v případě, že poškozenému způsobí škodu nižší než je škoda nikoli nepatrná. Jedinou podmínkou je, aby platila některá z okolností uvedených v písmenech b) až e). Zákonné ochraně navíc podléhá pouze movitá věc. Je to logické, jelikož u nemovitosti nelze reálně zabránit faktickému vlastníkovi popř. pronajímateli, nakládání s touto věcí a ani zabránit jejímu užívání. Části nemovitosti se však mohou stát předmětem krádeže, dojde-li k jejich oddělení od stavby jako takové. Za cizí věc nemůžeme pokládat věc svěřenou. Je-li osobě propůjčena věc k volnému nakládání a daná osoba se jí zmocní, nejedná se o krádež, ale o zpronevěru podle 206 TZ. Cizí věcí je i hotovost ve vztahu k výherci karetní hry, která mu nebyla ještě vyplacena a naopak vyplacené peníze výherci jsou z pohledu toho, kdo prohrál také cizí věcí. Krádeži mohou podléhat i cenné papíry, a to bez ohledu na podobu vyhotovení. V tomto případě jsou ale velmi důležité okolnosti konkrétního případu. Před rokem 1998 byly za věc považovány cenné papíry pouze v listinné podobě, ve kterých byla jejich skutečná hodnota přímo zanesena. Cenný papír v listinné podobě si pachatel mohl přivlastnit zmocněním, u zaknihovaných cenných papírů to však možné nebylo. Pachatel mohl zaknihovaný papír získat pouze podvodným jednáním, a proto se na tento typ majetkového trestného činu vztahovalo pouze ustanovení pro podvod podle 209 TZ. Po roce 1998 vyvstalo více způsobů protiprávního jednání v souvislosti se zaknihovaným cenným 17

papírem. Pro právní kvalifikaci skutku je tedy rozhodující zda se pachatel cenných papírů zmocnil ( 205 ods.1) nebo je získal tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti ( 209 odst. 1) anebo si je přisvojil poté, co mu byly svěřeny ( 206 odst. 1). 30 Cizí věcí míníme i tzv. legitimační papíry a jiné doklady. Legitimační papír se stane objektem krádeže pouze v případě, že jeho odcizením majitel přijde nenávratně o právo s ním nakládat. Příkladem může být odcizením vstupenky na koncert, jehož se poškozený následně nemůže zúčastnit. Jiným dokladem se rozumí doklad, kterým jeho majitel prokazuje svoji pohledávku. 2.3 Objektivní stránka Objektivní stránka trestného činu je vždy velmi důležitým prvkem, který umožňuje vzájemně od sebe odlišit jednotlivé trestné činy. Objektivní stránku tvoří obligatorní a v některých případech i fakultativní prvky. Mezi obligatorní znaky řadíme jednání, následek a příčinný vztah neboli kauzální nexus. Fakultativními znaky, které mohou doplňovat skutkovou podstatu, jsou čas, místo, účinek a způsob jakým byl daný trestný čin proveden. 2.3.1 Jednání Jednání je jedním z obligatorních znaků tvořících objektivní stránku trestného činu a chápeme ho jako projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka zaměřené na dosažení určitého cíle 31. Konkrétně u krádeže odpovídá jednání pachatele přisvojení si cizí věci zmocněním. Přisvojení znamená, že pachatel svým jednáním vyloučí majitele nebo držitele z možnosti s danou věcí nakládat, ale zároveň se nestane vlastníkem této věci, nedochází tedy ke změně vlastnického práva. Skutečnost, že si cizí věc pachatel přisvojí, mu ale umožňuje trvalé nakládání s předmětem. To jak s ukradenou věcí pachatel naloží, nemá vliv na fakt, že se jedná o přisvojení. Takže kdyby například pachatel ukradenou věc někomu daroval, na faktu, že se dopustil krádeže, to nic nemění. Pokud pachatel jedná v úmyslu ponechat si odcizenou věc pouze po přechodné období a svým následným jednáním umožní vlastníkovi věci opětovné nakládání a disponování s ní, nejedná se o krádež, nýbrž o neoprávněné užití cizí věci. 30 ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1789. 31 GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné: Objektivní stránka. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090. 18

Zmocněním se rozumí ovládnutí cizí věci. Pachatel tak může činit sám vlastní rukou, popřípadě použít náčiní anebo donutit jinou osobu, tzv. nepřímého pachatele. Nepřímý pachatel většinou jedná z donucení, popřípadě nedbalostně. Krádež lze spáchat i na věci ztracené nebo zapomenuté pokud její vlastník nebo držitel ví, kde má danou věc hledat a je zde určitá naděje, že ji najde. Totéž platí i u věcí odložených či uschovaných, za podmínky, že k nim má jejich vlastník přístup. Za trestný čin krádež se však nepovažuje situace, kdy se jiná osoba zmocní věci ztracené, která již není v moci předchozího držitele. Stejně je to i u věci ničí (res nullius), nebo věci opuštěné (res derelictae) nebo skryté, jejichž vlastník není znám a ani ho nelze zjistit 32. Výjimka nastává pouze v situaci, kdy věci shora uvedené byly nalezeny a odevzdány příslušné obci, pak je věc ve vlastnictví dané obce. Je tedy zřejmé, že je nutno posuzovat každý případ individuálně. Samotný fakt, že si pachatel přisvojí cizí věci zmocněním, splňuje podmínku trestní odpovědnosti jen v případě, že pachatel jednal recidivně. Recidivu TZ vymezuje takto: kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta 33. Uvedené znamená, že pachatel za poslední tři roky musel spáchat krádež podle odstavce 1, tedy zmocnit se věci a zároveň způsobit na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchat vloupáním, bezprostředně po činu se pokusit uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin spáchat na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo čin spáchat na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob 34. Otázka je, co znamená, že za daný čin byl odsouzen, či potrestán. Odsouzení spočívá v tom, že byl vydán pravomocný rozsudek, který pachatele odsuzuje za trestný čin krádeže uvedený v 205 odstavci 1. Pravomocnost rozsudku je tady důležitá, od ní se totiž počítá lhůta tří let. Podmínkou odsouzení není vykonání trestu, a to ani částečné. Potrestání naopak znamená, že pachatel byl odsouzen a zároveň vykonal alespoň část uloženého trestu, tady začíná běžet lhůta tří let až od okamžiku výkonu trestu, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu apod. 35. Oproti recidivnímu jednání, u kterého postačuje k naplnění skutkové podstaty trestného činu zmocnění se věci, musí pachatel nejednající recidivně splnit alespoň jeden 32 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1791. 33 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 2. 34 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 1, písmeno a) až e). 35 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1796. 19

z alternativních znaků uvedených v odst. 1. V rámci této samostatné skutkové podstaty uvedené v odstavci 1 dochází k souběhu neboli konkurenci těchto jednotlivých znaků. Tento jev, jinak označován jako faktická konzumpce, spočívá v tom, že jeden z trestných činů je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem, nebo je vedlejším produktem základního trestného činu 36. Základním trestným činem je v této situaci přisvojení si věci zmocněním, vedlejším pak může být jeden ze znaků uvedených v písmenech a) až e). Vzhledem k faktu, že se všechny tyto alternativy nacházejí v jedné skutkové podstatě, tak trestný čin krádeže podle 247 odst. 1 písm. a) TZ je zcela rovnocenného významu s trestnými činy krádeže vymezenými v následujících písmenech tohoto odstavce. Prvním ze znaků, uvedeným pod písmenem a), je způsobení škody nikoli nepatrné. Z pěti kategorií škod, které vymezuje TZ, je právě tato ta nejnižší. Za škodu nikoli nepatrnou je považována škoda ve výši nejméně 5 000 Kč, do této částky je protiprávní jednání přestupkem. Za určitých okolností i škoda, která nedosáhla hranice 5 000 Kč, je považována za trestný čin nikoli přestupek. Pokud se například pachatel zmocní cizí věci vloupáním, čímž zároveň způsobí škodu na vybavení domu, tak se podle právní teorie i praxe škody způsobené jednotlivými útoky sčítají 37, jelikož je toto jednání doprovázeno pokračujícím trestným činem. Při stanovení výše škody se bere v úvahu majetková hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen a vychází se ze skutečné hodnoty odcizené věci. Způsoby, jakými se určuje způsobená škoda a další náležitosti, jsou uvedeny již v první kapitole práce. Dalším atributem je spáchání činu vloupáním. Vloupání se vyznačuje násilným jednáním pachatele. Ten použije vlastní sílu (bez ohledu na její intenzitu) k tomu, aby překonal překážky nebo uzamčení a tím proniknul do soukromých prostor. Účelem překážky, například plotu, je znemožnit cizím osobám přístup a ochránit tím své majetkové zájmy. Rozsudek Nejvyššího soudu dokonce stanovuje výšku plotu, při jejímž překonání se pachatel dopustí vloupání.: plot o výšce 185 cm uzavírající určitý prostor je jisticí překážkou ve smyslu 89 odst. 17 TrZ. Pachatel, který takovou jisticí překážku překoná přelezením, tedy s použitím vlastní fyzické síly a vnikne tak do uzavřeného prostoru, se dopouští vloupání ve smyslu uvedeného ustanovení 38. Uzavřeným prostorem se rozumí dům, byt, zahrada, je-li 36 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 1995, sp. zn. 8 To 131/95. In: <i>aspi</i> [právní informační systém]. ASPI [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: ASPI. 37 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 1990, sp. zn. 2 To 193/90. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 3. 2014]. 38 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 111. 1993, sp. zn. 4 to 65/93. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 3. 2014]. 20

obehnána plotem, garáž, ale i přenosná pokladnička. Jednání pachatele nemusí být doprovázeno vynaložením fyzické síly, pokud pachatel pronikne do soukromého objektu lstí, například vydáváním se za elektrikáře kontrolujícího rozvody. Pod písmenem c) TZ uvádí uchování odcizené věci násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí. Násilí nebo pohrůžka násilí musí následovat okamžitě po spáchání trestného činu. Bezprostřednost je vymezena v přímé návaznosti na trestný čin, došlo-li by k násilí až následujícího dne popřípadě v odstupu několika hodin, nemůže být toto násilí považováno za bezprostřední. Pachatel použije fyzické síly nebo pohrozí osobě násilím, a to většinou osobě, která ho ihned po činu pronásleduje s cílem získat odcizenou věc zpět. Touto osobou může být nejen vlastník věci, ale i strážný popřípadě svědek činu. Cílem pachatele je co nejdelší držba odcizené věci. Spáchání činu na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě je typické pro kapesní krádeže. Toto ustanovení je upraveno v 205 odst. 1 písmeno e). Slovní spojení při sobě znamená, že poškozená osoba měla věc blízko sebe, například odložený kufr popřípadě peněženka na pultu v obchodě. Pod krádež není možné zařadit případ kdy má osoba věc ve svém zorném poli, sleduje ji zrakem, ale není v její bezprostřední blízkosti. Pod slovní pojem na sobě evidentně řadíme oděv, šperky, doplňky a jiné. Poslední alternativou uvedenou v 205 odst. 1písmeno e) je spáchání trestného činu na evakuovaném území. Tento právní předpis nebyl v minulosti obsahem Trestního zákona č. 140/1961 Sb., objevil se v TZ až v roce 2010 a to převážně proto, aby bylo možné toto jednání postihnout přísnějším trestem. Pachatel tímto činem totiž prokazuje značnou bezohlednost a necitelnost vůči osobám postiženým těmito událostmi. Cílem evakuace je vyklizení určité oblasti, aby nemohlo dojít k újmě na zdraví osob. Evakuace nastává při živelných a ekologických pohromách, za války, za průmyslových havárií, nehod či jiného nebezpečí 39. Na takovém území je pak ztížena možnost ochrany majetku, proto je velmi snadné se cizí věci zmocnit. V odst. 4 pod písmeny a) a b) 250 TZ jsou uvedeny fakultativní znaky, doplňující základní objektivní stránku trestného činu, které jsou považovány za přitěžující okolnosti a tedy i postihovány přísnějším trestem. Doslovně 250 TZ říká, že odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny nebo b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, 39 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1794. 21

veřejný pořádek nebo majetek 40. Tento odstavec za přitěžující okolnost v písmeně c) uvádí i způsobení značné škody, toto je ale následek trestného činu nikoli způsob, a proto bude rozebrán níže. Spáchání krádeže jako člen organizované skupiny spočívá v součinnosti osob. Organizovaná skupina musí být tvořena nejméně třemi trestně odpovědnými pachateli, kteří si rozdělí úkoly v rámci určitého protiprávního jednání. Tito pachatelé neodpovídají za spáchaný trestný čin kolektivně, nýbrž individuálně, trestní odpovědnost každého z nich je tedy posuzována samostatně. Dalším znakem organizované skupiny by měla být plánovitost, která naznačuje, že by mělo jít pouze o náhodné sdružení více pachatelů, kteří se spojí až na místě samého trestného činu pod společnou kriminální ideou 41. Z výše uvedeného vyplývá, že pachatelé musí jednat úmyslně. Dopustí-li se pachatel krádeže v době kdy je stát vystaven nebezpečí války nebo živelné pohromy, postačí k naplnění skutkové podstaty pouhá nedbalost pachatele. V následujícím odstavci zákon uvádí i další přitěžující okolnost, a to úmysl umožnit nebo usnadnit vlastizradu, teror nebo teroristický útok. V porovnání s výše uvedenými okolnostmi trestného činu, je právě tato považována za zvlášť závažný zločin, který je potrestán odnětím svobody od 5 do 10 let. V tomto případě je důležitý úmysl pachatele a je bezvýznamné, jestli byl tento trestný čin dokonán či nikoli. Nezáleží ani na tom, jestli chtěl pachatel krádeží usnadnit vlastizradu, teror nebo teroristický útok sobě či jiné osobě. 2.3.2 Následek Následkem krádeže je škoda. Následek jako obligatorní znak objektivní stránky, je třeba odlišovat od právního následku trestného činu, kterým rozumíme trestní sankci. V první kapitole byly vymezeny jednotlivé hranice škody, dle kterých se stanovuje výše trestu. Nejnižší hranicí podle TZ je škoda nikoli nepatrná, za kterou pachateli hrozí odnětí svobody až ve výši dvou let, propadnutí věci anebo zákaz činnosti. Kromě škody nikoli nepatrné může pachatel způsobit poškozenému i škodu větší, značnou nebo velkého rozsahu. Škodu nikoli malou, která je u jiných trestných činů klasifikována od 25 000Kč, TZ u krádeže neuvádí. Z toho vyplývá, že pachatel bude potrestán za škodu spadající do pásma škody nikoli nepatrné, stejně jako za škodu patřící do intervalu škody nikoli malé. Způsobí-li pachatel škodu poškozenému ve výši 50 000 Kč, jedná se o škodu větší. Podle odst. 3 v 205 bude pachatel za tuto škodu potrestán odnětím svobody na jeden rok až 40 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 4, písm. a) a b). 41 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 324. 22

pět let nebo peněžitým trestem 42, a to i přesto že jednal nedbalostně. Nedbalost postačí i u spáchání značné škody, tedy škody ve výši minimálně 500 000 Kč. Za způsobení této škody, však hrozí vyšší sankce než u škody větší, a to odnětí svobody od pěti do deseti let. Nejvyšší hranicí škody je škoda dosahující částky 5 000 000 Kč a více. Proto je tato škoda postihována i nejpřísnější sankcí a to odnětím svobody na pět až deset let. 2.3.3 Příčinný vztah Aby došlo k naplnění skutkové podstaty, musí existovat příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, tedy škodou, která vznikne poškozenému. Tato souvislost bývá označována jako kauzální nexus. Příčinný vztah se opírá o teorii podmínky, která říká, že jednání je příčinou následku, pokud by bez jednání pachatele tento následek vůbec nenastal, anebo pokud vlivem jednání pachatele následek nastal konkrétním způsobem, tedy jiným způsobem než by nastal bez tohoto jednání. První podmínku splňuje například situace, kdy se pachatel zmocní cizí věci a uteče s ní. Je zde jak jednání, jelikož pachatel věc ukradl a je zde i následek, jelikož pachatel způsobil poškozenému majiteli škodu. Kauzální nexus je v tomto případě evidentní. Příčinná souvislost podle druhé podmínky vznikne například v případě, že se pachatel zmocní cizí věci vloupáním a tím poškodí zámek na dveřích. Kdyby se věci zmocnil jiný pachatel, tak by třeba vniknul do soukromých prostor lstí a následkem by byla nižší škoda než v předchozím případě. Předpokladem příčinného vztahu musí být i zavinění. Kromě samotného jednání pachatele se musí zohledňovat i jiné skutečnosti. Je třeba hodnotit i to, co kromě jednání pachatele pravděpodobně přispělo ke vzniku následku například jestli pachatel nejednal v opilosti nebo pod vlivem omamných látek. Bez zjevné spojitosti mezi jednáním a následkem není možné dokázat osobě trestní odpovědnost. 2.4 Subjekt a subjektivní stránka Subjektem je pachatel. TZ neuvádí žádná specifika pro vlastnosti pachatele, jak je tomu například u zpronevěry, kdy pachatelem může být pouze osoba, které byl objekt trestného činu svěřen. Pachatel trestného činu krádeže může být tedy kdokoli. Subjektivní stránka charakterizuje trestný čin ve smyslu zásady trestní odpovědnosti za vinu z hlediska vnitřního, tj. psychiky jeho pachatele. 43 Jednáním pachatele musí být naplněna příslušná skutková podstata, aby bylo možné vůbec uvažovat o jeho trestní 42 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, 205 odst. 3. 43 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 235. 23