Přednáška z předmětu Základy mezinrádoního obchodu Doc.Ing. Lubomir Civín, CSc.,MBA

Přednáška z předmětu Základy mezinrádoního obchodu Doc.Ing. Lubomir Civín, CSc.,MBA

Obsah Základní charakteristika Cíl a principy fungování Členství a přijetí Systém řízení Historie ITO/GATT/WTO Ministerské konference WTO Kolo z Dohé a Balijský balíček

Základní charakteristika

Hlavní fakta Sídlo: Geneva, Švýcarsko Založena: 1 ledna 1995 Vytvořené: na základě Uruguajského kola jednání GATT (1986-94) Členství : 162 zemí v r. listopadu 2015 Rozpočet : 197 million švýcarských franků Počet zaměstnánců sekretariátu: 640 Generální ředitel: Roberto Azevêdo

Základní chrakteristika Světová obchodní organizace (WTO) je mezinárodní organizace, která spravuje obchodní dohody a podílí se na tvorbě pravidel vyjednaných 162 zúčastněnými stranami, a která slouží jako fórum pro liberalizaci obchodu, vyjednávání pravidel a řešení obchodních sporů, sledování národní obchodní politiky členských zemí, a poskytování technické pomoci rozvojovým zemím.

Základní chrakteristika WTO je následníkem Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT),založené v roce 1947 na základně rozhodnutí Bretton Woodské konference přijaté v roce 1944. Ke vzniku WTO došlo 1. ledna 1995 v důsledku rozhodnutí Uruguayského kola GATT o mnohostranných obchodních jednání (1986-1994) týkajících se nových pravidel a dohod o liberalizaci obchodu.

Základní chrakteristika WTO sama sebe popisuje jako organizaci řízenou svými členy která je "založena na pravidlech, kde všechny rozhodnutí a pravidla vznikají ze strany vlády členských států a jsou výsledkem jednání mezi členy". Dohoda o WTO předpokládá, že shody nemůže být dosaženo většinovým hlasováním, ale procesu rozhodování dominuje praxe konsensu.

Základní chrakteristika Ve skutečnosti nejsou WTO dohody schvalovány konsenzem všech členů, ale procesem neformálních jednání v menších skupinkách zemí. Takováto jednání se nazývají jednání v Zelených pokojích (Green rooms) podle barvy kanceláře generálního ředitele WTO. Tato jednání jsou často kritizována mnohými členy WTO z rozvojových zemí, kteří nejsou na tato jednání přizváni.

Základní chrakteris a tika Právním základem WTO je vytvářet sadu mnohostranných obchodních dohod, které tvoří konstrukci s šesti hlavními částmi: 1 Obecní- Dohoda o zřízení WTO 2. Zboží a investice - Mnohostranná dohoda o obchodu zboží včetně (GATT z roku 1994) a o Investičních opatřeních týkajících se obchodu (TRIMS) 3. Služby - Všeobecná dohoda o obchodě službami (GATS) 4. Duševní vlastnictví - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) 5. Řešení obchodních sporů (DSU) 6. Přehled obchodních politik vlád členských zemí (TPRM)

Základní chrakteristika Dalšími úkoly jsou: sledovat dodržování pravidel mezinárodního obchodu organizovat obchodní jednání sledovat národní obchodní politiky urovnávat spory mezi vládami omezení protekcionismu spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi při tvorbě mechanismu mezinárodní hospodářské politiky

Cíle a principy WTO

Principy mnohostranného obchodního systému WTO WTO vytvořila rámec obchodní politiky; nedefinuje ani neurčuje výsledky a je zaměřena na stanovení pravidel mezinárodní obchodní politiky. Pro pochopení jak GATT pred r. 1994 a WTO je zvláště důležitých pět zásad této politiky: 1. nediskriminace. 2. reciprocity. 3. závazné a vymahatelné závazky. 4. průhlednost. 5. pojistné ventily.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO Nediskriminace. má dvě hlavní složky: pravidlo, podle doložky nejvyšších výhod (DNV) a režim národního zacházení. Obě jsou zakotveny v hlavních smlouvách WTO o zboží, službách a duševním vlastnictví, ale jejich přesný rozsah a povaha se mezi těmito oblastmi liší. Pravidlo DNV vyžaduje, že člene WTO musí stanovit stejné podmínky na veškerý obchod s ostatními členy WTO, tj člene WTO musí poskytnout co nejpříznivější podmínky, za kterých to dovolí obchod v určitém druhu výrobku se všemi ostatními členy WTO.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO Vzájemnost - reciprocita. odráží jak snahu omezit rozsah parazitování, které mohou vzniknout kvůli pravidlu DNV, či získat lepší přístup na zahraniční trhy. S tím souvisí i to, že pro národ vyjednávajícío členství, je nutné, aby zisk byl větší než zisk který vzniká jednostrannou liberalizací; vzájemné ústupky při jednání mají zajistit, aby se tyto zisky se zhmotnily.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO Závazné a vymahatelné závazky. Tarifní závazky přijaté členy WTO při mnohostranném obchodním jednání o přistoupení jsou vyjmenovány v plánu (seznam) koncesí. Tyto plány zakládají "závazné stropy": země může změnit svoje závazky, ale až poté, co je vyjedná se svými obchodními partnery, což by mohlo znamenat i kompenzace v důsledku ztrátu obchodu. Není li partnerská země uspokojena, stěžující si země může uplatnit postupy pro řešení sporů v rámci WTO.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO Průhlednost. Členové WTO jsou povinni zveřejňovat své obchodní předpisy, zachovat instituce umožňujících přezkum správních rozhodnutích, která ovlivňují obchod, přičemž je nutné reagovat na žádosti o informace ze strany ostatních členů, a oznámit změny v obchodních politikách WTO. Tyto interní požadavky na transparentnost jsou doplněny a usnadněny pravidelnými zpráva o jednotlivých zemích prostřednictvím mechanismu přezkoumávání obchodní politiky (TPRM). Systém WTO se snaží také zlepšit předvídatelnost a stabilitu, odrazuje od používání kvót a dalších opatření slouží k nastavení limitů na množství dovozu.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO Pojistné ventily. Za určitých okolností, vlády mohou omezovat obchod. Dohody WTO umožňují členům, aby přijaly opatření k ochraně nejen životní prostředí, ale také veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO - výjimky Existují tři typy ustanovení v tomto směru: články umožňující užívání ochranných opatření k dosažení ne-ekonomických cílů; články zaměřené na zajištění "spravedlivé hospodářské soutěže"; - členové nesmí používat opatření na ochranu životního prostředí jako prostředek k zastření protekcionistické politiky. ustanovení umožňující zásah do obchodu z ekonomických důvodů.

Principy mnohostranného obchodního systému WTO - výjimky Výjimky ze zásady DNV rovněž jsou umožněny pro: preferenční zacházení v rozvojových zemích, regionální zóny volného obchodu celní unie

Členství a podmínky vstupu

Členství a vstup Původní členské zemé Světové obchodní organizace jsou smluvními stranami GATT po ratifikaci dohody Uruguayského kola a Evropských společenství. Tento status Získaly když vstoupila v platnost dne 1. ledna 1995 dohoda o jejím založení anebo po datu jejich ratifikace ve svých parlamentech Všichni ostatní členové se připojili k organizaci na základě výsledku svých jednání, členství se skládá z rovnováhy práv a povinností.

Členství a podmínky vstupu Dnes 162 členských států WTO reprezentuje cca approx. 98% globalního obchodu a 97% globalního HDP. Největšími ekonomikami s velkým podílem na HDP a obchodu, které jsou mimo WTO ( ale mají status pozorovatele) jsou Irán a Alžírsko.

Členství WTO XI/2015 členské země dvojí členství pozorovatelé nečlenové

Členství a podmínky vstupu Proces získání členství ve Světové obchodní organizaci (WTO) je jedinečný pro každou kandidátskou zemi, a podmínky přistoupení jsou závislé na stupni země hospodářského rozvoje a stávajícím obchodního režimu.

Členství a podmínky vstupu Členem WTO se může stát každá země (nebo celní území), která kontroluje vlastní obchodní politiku Podmínkou je, že všichni ostatní současní členové se musí souhlasit s podmínkámi vstupu. To znamená, že sérii jednání o členství země, která o členství usiluje (označována jako pozorovatel) řídí pracovní skupina ze současných členů.

Proces přijetí za člena Konkrétně pozorovatel musí projít procedurou o čtyřech krocích: Za prvé, země předloží žádost, která podrobně popisuje její celou hospodářskou a obchodní politiku, která by mohla ovlivnit její soulad s již existujícími dohodami WTO. Tato žádost je prověřována v rámci Pracovní skupiny, která se skládá z jakéhokoli člena WTO, který chce být na něm účasten.

Proces přijetí za člena Vláda země žádající o členství odprezentuje Pracovní skupině svoje Memorandum zahrnující všechny aspekty jejiho obchodu a právního režimu. Toto memorandum tvoří základ pro podrobnější zjišťování skutečností ze strany pracovní skupiny. Následné setkání Pracovní skupiny prozkoumává otázky položené členy WTO na základě informací poskytnutých v memorandu a v odpovědích poskytnutých vládou žádající o členství.

Proces přijetí za člena Po přezkoumání všech aspektů stávajících obchodních a právních režimů přistupující vlády zahajuje Pracovní skupina podstatnou část mnohostranných jednání zapojených do přístupu. Toto jednání určuje podmínky vstupu pro vlády žadatele. Podmínky a okolnosti zahrnující závazky dodržovat pravidla a principy WTO po přistoupení a po dobu přechodného období potřebného k realizaci vyžadovaných legislativních nebo strukturálních změn v případě potřeby jejich provádění pro splnění těchto závazků.

Proces přijetí za člena Za druhé, pozorovatel pak vyjednává bilaterální obchodní dohody s jakýmikoli zeměmi, které si to přejí. Tyto dohody nastaví, sníží nebo zruší cla. Otevírají přístup na trhy těchto zemí, a přizpůsobují obchodní politiku tak, aby se ze zbožím a službami mohlo obchodovat volněji. Získané souhlasy se musí aplikovat na všechny ostatní členy WTO. I proto mohou tyto dvoustranné dohody trvat dlouhou dobu vyjednávání, protože požadavky jsou rozsálé.

Proces přijetí za člena Za třetí, pracovní výbor WTO vypracuje podmínky členství. Patří mezi ně změny pozorovatel již provedené svých obchodních politik a podmínky dvoustranných obchodních dohod. Výbor vypracuje návrh členské smlouvy, známý jako protokol o přistoupení. Tento dokument obsahuje seznam závazků učiněných žadatelem, známý jako jízdní řád.

Proces přijetí za člena Za čtvrté, po schválení Generální radou ministerské konference, žadatel podepíše protokol o přistoupení ve kterém uvádí, že přijímá schválený "přístupový balíček" s výhradou ratifikace ve svém národním parlamentu. Za normálních okolností je na to dána lhůta tří měsíců od podpisu protokolu o přistoupení. Třicet dní poté, co vláda žadatele oznámí sekretariátu WTO, že dokončila své ratifikační postupy, žadatel se stane plnoprávným členem WTO.

Proces přijetí za člena "Vstupní balík" se skládá ze tří dokumentů, které představují výsledky mnohostranných i dvoustranných fází uvedených výše. Tyto jsou: - Zprávu pracovní skupiny obsahující souhrn řízení a podmínek vstupu - Protokol o přistoupení. - Listiny závazků přístupu na trh se zbožím a službami dohodou mezi přistupujícím vládou a členy WTO.

Proces přijetí za člena Poté, co Pracovní skupina zpracuje návrh zprávy a protokolu o přistoupení a závazky přístupu na trhy se zbožím a službami jsou dokončeny ke spokojenosti členů pracovní skupiny, je přijat v konečné fázi formálního zasedání pracovní skupiny tzv. "přistoupový balíček".

Proces přijetí za člena Jsou rovněž připraveny závěrečné dokumenty: rozhodnutí Generální rady Protokol o přistoupení nového účastníka připojený ke zprávě, která uvádí, že tato země přistoupí k dohodě o WTO, definuje plány dalšího postupu a nastiňuje závěrečná ustanovení pro načasování přijetí protokolu a plné členství ve WTO.

Accession process Momentálně prochází uvedenou procedurou 22 zemí. Mají 5 let na její ukončení. Jsou to Afghanistan, Algeria, Andorra, Azerbaijan, Bahamas, Belarus, Bhutan, Bosnia and Herzegovina, Comoros, Equatorial Guinea, Ethiopia, the Vatican, Iran, Iraq, Lebanon, Liberia, Libya, Sao Tome and Principe, Serbia,Sudan, Syria and Uzbekistan.

Accession process Momentálně je na světě 13 zemí, které nemají zájem o vstup do WTO Jsou to : Eritrea, Kiribati, Marshall Islands, Micronesia, Monaco, Nauru, North Korea, Palau, San Marino, Somalia, South Sudan, Turkmenistan and Tuvalu.

Stav přístupového procesu do WTO členské zeme vč. dvojího členství návrh zprávy pracovní skupiny anebo souhrn faktů předloženy nabídky zboží anebo služeb k jednání předloženo Memorandum o režimu obchodní politiky pozorovatel, odložené zahájení jednání anebo nebylo předloženo Memorandum zamrzlá procedura anebo bez jadnání v poledních 3 letech bez oficiálních kontaktů s WTO

Řízení WTO

Řízení WTO Vrcholným rozhodovacím orgánem WTO je Ministerská konference, která se schází jednou za 2 roky. Pod ní je Generální rada (obvykle velvyslanci a vedoucí delegací v Ženevě, ale někdy i úředníci z ministerstev členských vlád). Generální rada se rovněž schází jako Kontrolní orgán pro sledování obchodní politiky a Orgán pro řešení sporů.

Řízení WTO Na nižší úrovni jsou, Rada po obchod se zbožím, Rada pro obchod se službami a Rada pro duševní vlastnictví (TRIPS), které se zodpovídají Generální radě. Dále zde působí řada specializovaných výborů, pracovních skupin a pracovních stran, které se zabývají jednotlivými smlouvami v jiných oblastech, jako je životní prostředí, rozvoj, členství aplikací a regionálních obchodních dohod. Administrativní podpora je poskytována prostřednictvím sekretariátu.

Historie ITO/GATT/WTO

GATT Mezinárodní obchodní organizace (ITO) byla úspěšně sjednána na brettonwoodské konferenci. ITO měla být specializovanou agenturou Spojených národů, která se měla zabývat nejen překážkami obchodu, ale i dalšími otázkami nepřímo souvisejícími s obchodem, jako zaměstnost, investice, restriktivní obchodní praktiky a komoditní dohody. Smlouva o ITO nebyla schválena USA a několika dalšími signatáři a nikdy vstoupila v platnost

GATT Jako předchůdce WTO, Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), vznikla po 2. světové válce v roce 1946 spolu s dalším novými multilaterálními institucemi zabývajících se mezinárodními hospodářskou spolupráci - zejména brettonwoodských institucí, které jsou známé jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond

GATT Při absenci mezinárodní organizace pro obchod, GATT původně jako smlouva, se v průběhu let "transformoval" do de facto mezinárodní organizace. GATT byl jediným mnohostranným nástrojem upravujícím mezinárodní obchod od roku 1946 až do vzniku WTO, která byla zřízena k 1. lednu 1995. Přes pokusy v polovině 1950 a 1960 o vytvoření nějaké formy institucionálního mechanismu pro mezinárodní obchod, GATT pokračoval operovat téměř půl století jako poloinstitucionalizovaný režim prozatímních mnohostranných smluv.

GATT Zatímco původní zaměření ITO bylo koncipováno jako značně široké a zahrnovalo i oblast zaměstnanosti, mezinárodních investic, opatření omezující obchod, dohody o pohybu zboží a službách, GATT byla daleko jednodušší smlouvou usilující o snížení celních sazeb.

GATT V rámci GATT proběhlo osm kol obchodních jednání. Prvních pět kol jednání GATT o obchodě se soustředilo na další snižování tarifů. Poté, Kennedyho kolo v polovině šedesátých let přineslo GATT antidumpingové dohody a taky mělo část týkající se ekonomického rozvoje.

GATT Tokijské kolo v průběhu sedmdesátých let bylo prvním hlavním pokusem o řešení netarifních obchodních překážek a ke zlepšení systému, kterým se přijímá soubor dohod o netarifních bariérach, které byly v některých případech vykládány podle stávajících pravidel GATT, a v jiných zlomil zcela novou půdu.

GATT/WTO Jednání z let 1986-1994 (Uruguyské kolo) vedlo k založení Světové obchodní organizace (World Trade Organization, WTO). Zatímco GATT byla spíše jednacím fórem, WTO si vydobyla uznávanou pozici mezinárodní instituce dohlížející na uplatňování smluv podepsaných v rámci GATT/WTO.

Kola obchodních jednání GATT Místo/ rok název agenda počet zemí

Ministerské konference WTO

WTO Spojené státy byly hlavním aktérem zřízení WTO k 1. lednu 1995, a zavedení nových pravidel a dohod o liberalizace obchodu, ke kterým došlo v důsledku Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (1986-1994).

Ministerské konference WTO Ministerská konference WTO je nejvyšším rozhodovacím orgánem WTO. Zatím se od roku 1996 do roku 2013 konalo devět konferencí, zpravidla jednou za dva roky. Ministerské konference se konaly v Singaporu, Ženěvě, Seattlu, Dohá, Cancúnu Hong Kongu. Poslední była 9. Ministerská konference (MC9), která s se konala na Bali v prosinci 2013.

Ministerské konference WTO

Katarské kolo (Kolo z Dohá) Kolo obchodních jednání v rámci WTO z Doha probíhalo od listopadu 2001. Ministerská deklarace z Doha nařídíla jednání o celé řadě otázek a kladla silný důraz na rozvoj. Ministři obchodu rovněž setkávají v jiných typech jednání, a to buď jako úplná setkání ministrů všech členů nebo jako podmnožiny členství. Ministři obchodu také často jednají v rámci zasedání jiných mezinárodních setkání spojených s obchodem.

Agenda z Doha Zemědělství Přístup na trhy nezemědělského zboží (NAMA) Služby Ulehčování obchodu Pravidla Životní prostředí Geografické indikátory: multilaterální register vín a destilátů Ostatní problémy duševního vlastnictví Řešení sporů

Katarské kolo (Kolo z Dohá) Kolo mnohostranných jednání WTO z Dohá, zůstávalo na mrtvém bodě po dobu několika let,i když mělo skončit už v 2005, nakonec pokračovalo až do 3013. Nicméně se členové WTO na 9. ministerské konferenci v Bali v Indonésii prosince 3-7, 2013, dohodli na balíčku dohod o usnadňování obchodu, zemědělství a opatření na podporu rozvoje. Je to minimální rozsah

Katarské kolo (Bali 2013 ) Po více než dvanácti letech jednání bylo na zatím poslední ministerské konferenci dosaženo shody, která naplňovala alespoň minimální část původní agendy kola z Dohá. Tato opatření, známá také jako balíček z Bali, mají za úkol zajistit hlavně usnadnění obchodu - především omezením byrokratické zátěže. Dohoda se také týká některých oblastí zemědělství - stanovení celních kvót a omezení dotací na zemědělské výrobky, pomoci nejméně rozvinutým zemím (Least Developed Countries - LDCs) a zajištění potravinové bezpečnosti.

Katarské kolo (Bali 2013 ) Právě potravinová bezpečnost se ale ukázala jako další konfliktní bod. Indie v červenci 2014 oznámila, že nebude ratifikovat balíček z Bali protože by neumožňoval indické vládě skladovat obilí a prodávat je pak vlastním farmářům za snížené ceny, což by znemožnilo zajištění dostatku potravin pro indické obyvatelstvo. Po bilaterálních jednáních mezi zástupci Indie a USA, ale nakonec bylo dosaženo shody a Indie se zavázal balíček z Bali ratifikovat.

Obchodní spory řešené WTO

Problémové dohody ve WTO WTO již vedle odstraňování celních bariér dojednalo několik významných dohod v dalších tematických oblastech: TRIPs - Dohoda o duševním vlastnictví v oblasti obchodu, která stanoví vymahatelná globální pravidla v oblasti patentů, autorských práv a obchodních značek. Hlavním cílem je zabránit například podloudnému kopírování filmů či falšování úspěšných značek.

Problémové dohody ve WTO TRIPS však zároveň umožňuje tzv. biopirátství. Společnosti z průmyslových států si mohou nechat patentovat tradiční odrůdy plodin, které se "objeví" v zemích třetího světa, jako by je samy vyšlechtily. Značně se tak omezuje nezávislost drobných, ekologicky hospodařících zemědělců a biologická diverzita. Členské státy sice mají právo zajistit ochranu duševního vlastnictví jinými prostředky, ty jsou však značně komplikované a nákladné.

Problémové dohody ve WTO SPS - Dohoda o zdravotních a fytohygienických standardech svazuje možnosti vlád v oblasti nezávadnosti potravin (bakteriální znečištění, pesticidy, kontrola, označování) a zdraví zvířat a rostlin (dovozu potenciálně škodlivého hmyzu, nemoci), která kromě naprostého zákazu diskriminace zahraničního zboží znemožňuje při SPS uplatňování principu předběžné opatrnosti, který předpokládá vyvarování se určitých kroků, není-li dostatečně vědecky prokázána jejich zdravotní a ekologická nezávadnost.

Problémové dohody ve WTO Zároveň jsou jako bariéry obchodu zcela zakázány například etické ohledy. Právě kvůli SPS rozhodla WTO, že Evropská unie musí otevřít trh hovězímu masu obsahujícímu umělé růstové hormony.

Problémové dohody ve WTO GATS - Všeobecná dohoda o obchodu a službách (General Agreement on Trade and Services) je dalším z aktuálních témat. Ačkoliv v posledních letech byly uzavřeny dohody o deregulaci v oblasti telekomunikací a finančních služeb, existují požadavky zahrnout do GATS rovněž zdravotnictví, vzdělání a zásobování vodou včetně obecních rozvodů pitné vody.

Problémové dohody ve WTO AOAs - Dohody o zemědělství (Agreements on Agriculture) teoreticky stanovily pravidla mezinárodního obchodu s potravinami a omezily dotace do zemědělství. Právě AOAs byly jednou z klíčových překážek dokončení Uruguayského kola a jednání téměř vedla k obchodní válce mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Konečná verze dohody proto vznikla na bilaterálních jednáních mezi USA a EU - a podle toho vypadá.

Problémové dohody ve WTO Podle AOAs mají být sníženy dotace, ovšem kroky, vůči kterým se redukce vypočítává, byly stanoveny pro různé země rozdílně. EU a USA je tak musí omezit jen minimálně. Ostatní státy, kterým svoji dohodu předložily s ultimátem "toto nebo nic", musely tuto diskriminaci přijmout jako menší zlo. Vznikla tedy dohoda, která obchod s potravinami ve třetím světě liberalizuje, v EU a USA naopak udržuje státní intervence.

Problémové dohody ve WTO Ve svém důsledku tedy AOAs umožňují, aby průmyslové země pokračovaly v masivní podpoře "velkého" zemědělství bez ohledu na ekologické dopady, zaměstnanost na venkově, daňové poplatníky či třetí svět. Navíc struktura povolených a zakázaných dotací značně zvýhodňuje velké farmy a používání agrochemikálií (pesticidů a umělých hnojiv) na úkor drobných, ekologicky hospodařících zemědělců - a to i v rámci průmyslových zemí.

Literatura http://www.wto.org http://www.wto.org/english/res_e/ res_e.htm