Klasicismus obecně Na baroko navazuje klasicismus umělecký smě r, který vzniká v 17. století za vlády Ludvíka 14. ve Francii, ze které se později rozšiřuje do celé Evropy. Slovo klasicismus pochází z latinského slova classicus = vynikající, vzorný, nejpřednější. Stejn ě jako renesance č erpá inspiraci v antice ( římské císařství) Důležité hodnoty klasicismu (které představuje nap ř. filozof René Descartes) jsou ř ád, jasnost, strohost, zjednodušení a v protikladu k citovému baroku je to především racionalismus, tedy důležitost rozumu a jasného myšlení, které utláčí cítění a emoce. Do umění vstupuje přesnost a řád, za krásnou je považována jednoduchost. Architektura: klasicistní stavby jsou pravidelné, mají přímé a jasné linie, odraz antiky můžeme vidět v početných sloupořadích a trojúhelníkových štítech či velmi jednoduché výzdobě. Působí mohutně a vznešeně. (Louvre, Pantheon v Paříži, Kačina, Kostel sv. kříže na Příkopě, Stavovské divadlo ) Malířství a sochařství: zejména výjevy z velké francouzské revoluce či ideální krajinomalby (Jacques Louis David, Ingres ) a propracované sochy (hlavně bysty) z bílého mramoru Literatura: zejména epická poezie a dramatická tvorba. Rozvíjí se klasické drama dramata musela dodržovat trojjednotu času, děje a místa (Moliére, Pierre Corneille, Jean de la Fontaine, Goldoni, J. w. Goethe). Dělí se na vysokou (eposy, ódy, tragédie) a nízkou (komedie, bajka, satyra) Hudba: (hlavně 2. polovina 18. století) Klasicismus v hudbě se obvykle spojuje s trojicí skladatelů, kteří působili ve Vídni: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dílo těchto skladatelů ustavilo vzor "klasické" hudby, vyvážené a melodické, a její klasické formy (sonáta, koncert, symfonie). Skladby mají obvykle tři až čtyři věty s pravidelným střídáním tempa, orchestr má stálé složení se smyčcovými a často i dechovými nástroji a v komorní hudbě převládá trio a kvarteto. Snaží se o jasné a ucelené dílo (harmonicky i melodicky). Hudba je vyrovnaná, snaží se o dokonalou formu. Skladby jsou typické zpěvnou melodií, která je pravidelně periodizovaná, většinou diatonické stupnice (chromatické pouze zřídka) Pro vznik harmonie používá základní funkce (tonika, subdominanta a dominanta) a jejich obraty.
Formy: Velmi populární je nově vzniklá sonáta (sonátová forma), odlišná od barokních sonát, dále symfonie, opera, melodram (místo zpěvu mluvené slovo, doprovázeno hudbou), orchestrální koncerty (seznamují společnost s vážnou orchestrální hudbou) a zastoupena je také komorná hudba. Sonáta v klasicismu: Skladba pro sólový nástroj s/bez doprovodu, která se skládá z 3 nebo 4 částí/vět. (sonore = znít). Sonáta komponovaná pro celý symfonický orchestr se nazývá symfonie. Sonátová forma: 1. Věta (melodie) (expozice) představuje hlavní, vedlejší a závěrečné téma Hlavní téma vždy v základní tónině Vedlejší téma. Nálada druhého tématu je odlišná od hlavního tématu, aby bylo dosaženo kontrastu. Vedlejší téma je většinou lyričtější a jemnější. (provedení) zpracování a rozvinutí expozice (repríza) zopakování expozice 2. Věta klidná a harmonická (harmonie) 3. Věta (nemusí se v sonátě nacházet) menuet nebo scherzo taneční nebo žertovná (rytmus) 4. Věta Opera: Je umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s hudbou tak, že herci text (libreto) zcela či zčásti zpívají za instrumentálního doprovodu. Spojuje více základních uměleckých forem instrumentální i vokální hudbu, literární dílo (v podobě libreta), drama a herectví, často též balet a tanec, jakož i výtvarné umění, (masky, kostýmy ) Na rozdíl od barokní opery, kdy kastráti zpívali tak složité melodie, že často ani nebylo slyšet, o čem zpívají, je melodie v klasicismu jednodušší s důrazem na význam textu.
Skladatelé tohoto období se dělí podle škol, nejznámější jsou ale představitelé tzv. Vídeňské školy Haydn, Mozart, Beethoven. Dále také Christoph Willibald Gluck Luigi Boccherini Antonio Salieri Významní čeští skladatelé: Jan Václav Stamic Jiří Antonín Benda František Xaver Dušek (klavírní koncerty, sonáty, symfonie a smyčcové kvartety) František Xaver Brixi (varhaník, skládal mše, kantáty, oratoria skladby pro čembalo a varhany) Josef Mysliveček; (působil v Itálii, Leopold Koželuh (pražský varhaníka, psal světské I chrámové skladby, opery či koncerty pro hoboj a fagot) Jan Ladislav Dusík Jakub Jan Ryba (Česká mše vánoční) Antonín Josef Rejcha; (působil ve Francii) Pro české umělce jsou specifické pastorely vánoční díla s pastýřskou tématikou. Joseph Haydn (1732 1809) Rakousko V osmi letech vokalistou u sv. Štěpána ve Vídni, později potulný muzikant a učitel, kapelník hraběte Morzina, kapelník knížete. Poslední léta ve Vídni, dvě významné cesty do Anglie. Neobyčejná melodická svěžest, silné vlivy lidové hudby - srozumitelnost. Dokonalý smysl pro formální ucelenost. Jednoduchá, průzračná harmonie, polyfonie spíše v oratoriích. Porozumění pro specifiku jednotlivých nástrojů "haydnovský" orchestr. Komorní tvorba - Smyčcové kvartety - více než 80, např. 6 Slunečních, 6 Ruských (zprvu dominují housle), slavné kvartety Skřivánčí a Císařský (s variacemi na zpěv rakouské hymny, dnes hymna SRN). Smyčcová a klavírní tria, 12 houslových sonát. Symfonie (104). V raných ještě galantní styl, vrcholné - již dramatická naléhavost (místy prvky i beethovenovské). Haydn dovršil vývoj předcházejících období a vytvořil ucelenou koncepci klasicismu. Byl nejdokonalejším klasikem - ve stylovosti čistší než Mozart a Beethoven. Odstranil číslovaný bas, zdokonalil cyklickou sonátovou formu. Velký vliv na neoklasicismus 20. stol., zvláště na I. Stravinského, S. Prokofjeva, I. Krejčího
Wolfgang Amadeus Mozart (1975 1791) Rakousko Jeho otec byl arcibiskupský dvorní kapelník v Salcburku a významný. Mozart byl zázračným dítětem - už v 5 letech zkoušel komponovat, později absolvoval významné koncertní cesty s otcem a sestrou (Francie, Anglie, Německo, třikrát Itálie). Byl koncertním mistrem kapely, poté (roztržka s arcibiskupem) svobodným umělcem či císařským dvorním kapelníkem. Umělecké cesty po Evropě (Drážďany, Lipsko, Berlín, Praha ). Těžké rodinné poměry, intriky, konflikty s vídeňským kapelníkem a skladatelem Antoniem Salierim, nemoc, předčasná smrt. Dílo: bohatá melodie a zpěvnost, čisté harmonie, rytmika v spojení s melodikou, orchestrální barevnost (větší využití klarinetů, basové rohy), dokonalá výstavba. Jednota obsahu a formy, pravdy a krásy. Složil 626 opusů. Symfonie (45) Tvůrce vlastního progresivního mozartovského stylu, který měl vliv na celý další hudební vývoj, zvláště autory 19. století, ale nově i na progresivní skladatele 20. století - neoklasiky. Ludwig van Beethoven (1770 1827) Rakousko Jeho otec byl knížecím tenoristou. Beethoven měl velmi těžké mládí (otec opilec), od 12 let se začne učit u varhaníka, kterého později zastupoval v jeho funkci chrámového varhaníka a cembalisty v divadle. Dva krát navštívil Vídeň (poprvé se setkal s Mozartem, podruhé r. 1792 tam definitivně zůstal). Studoval u J. Haydna (nesoulad)a jiných skladatelů, ale nejvýznamnější pro něj bylo vlastní soukromé studium. Celý život byl svobodným umělcem. Později byl uznáván jako klavírista a velký moderní hudební skladatel. Měl kontakty mezi vysokými kruhy. Měl svéráznou povahu, byl těžko přístupný a snášenlivý. Už od r. 1802 měl sluchovou chorobou a mnoho osobních, finančních a zdravotních starostí, nakonec úplně ohluchl. Poslední skladby tedy psal na základě svých znalostí hudby bez toho, aby je slyšel. Umírá na syfilidu nebo cirhózu jater. Jeho tvorba je myšlenkově hluboká a bohatá odráží Beethovenův temperament, citovost. Melodika zpěvná (volné věty) Rytmika - obohacení, v závěrečných dílech neobyčejná originalita, která umožnila vznik nového stylu romantismu. Harmonická složka - rozmanitější než u předchozích skladatelů, smělé a barvité modulace (přechod z jedné tóniny do jiné), ale zásadně logické. Mohutné a ucelené skladby. Formy: Celkové uvolnění a rozšíření, nepravidelnosti, byl největším mistrem variací. Instrumentace: velký kvalitativní skok - velký klasický orchestr (zvětšil zasoupení dechových nástrojů).
Etapy: Do roku cca 1802 - osvojení slohu a formy vídeňského klasicismu 1802-1812: rozvinutí prostředků vídeňského klasicismu do individuálního slohu velké výrazové síly Poslední: ještě vyhraněnější individualizace hudební řeči a jeho subjektivního pohledu, novátorství v kompoziční technice (tématická práce, formy...). Dílo: menší rozsah, ale mnohem větší závažnost jednotlivých titulů I přes svou individualitu byl vzorem pro všechna následující období a jejich představitele. Jeho díla vedle Bacha = vrchol světové hudby.