SPORTOVNÍ ÚRAZY, NAMOŽENÍ SVALŮ A BOLESTI KLOUBŮ

SPORTOVNÍ ÚRAZY, NAMOŽENÍ SVALŮ A BOLESTI KLOUBŮ TAKÉ NA ODŘENINY Kostivalová mast PROTI BOLESTI SVALŮ A KLOUBŮ ÚČINNÁ LÁTKA EXTRAKT Z KOSTIVALU tiší bolesti a odstraňuje otoky zmírňuje záněty vhodný i na odřeniny nedráždí pokožku urychluje hojení ran a hematomů VOLNĚ PRODEJNÝ LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK K DOSTÁNÍ POUZE V LÉKÁRNÁCH Pozorně si přečtěte příbalovou informaci. O vhodném použití přípravku se poraďte se svým lékařem či lékárníkem. VÝHRADNÍ ZASTOUPENÍ A DISTRIBUCE V ČR, spol. s r.o. Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1 Tel./zázn.: 281 028 230, fax: 281 028 232 e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

Editorial Vážení čtenáři, onkologická onemocnění dnes v celosvětovém měřítku představují jednu z nejčastějších příčin úmrtí. Jen málokdo z nás se ve svém okolí s touto zákeřnou nemocí nesetkal. Rakovina je kromě toho i velice nákladná na léčbu, a vedle osobního rozměru se tak stává skutečným celospolečenským problémem. Naléhavost onkologické problematiky nás tudíž vedla k tomu, že jsme za hlavní téma tohoto čísla vybrali právě problematiku nádorových onemocnění. Prostřednictvím několika hlavních materiálů čísla by měl čtenář získat základní přehled o statisticky nejfrekventovanějších nádorových onemocněních, o jejich příčinách, ale i o způsobu, jak jim pokud možno předcházet. Cenné informace přináší i zamyšlení psychologa nad tím, jak bychom měli postupovat v případech, že se sami ve svém okolí s nádorovým onemocněním setkáme. Rakovina ale zdaleka není jediným tématem tohoto čísla. Náš časopis se k vám dostává v podzimních měsících roku. Pro toto období vlhkého a sychravého počasí bývá typický zvyšující se výskyt dermatologických onemocnění. Lidé trpící kožními neduhy proto jistě uvítají články věnované problematice ekzémů, lupénky či mykózy. Podzim je ovšem tradičně i dobou nejrůznějších forem nachlazení. I na ně je přirozeně v tomto čísle pamatováno. Vedle těchto rozsáhlejších tematických okruhů naleznou naši čtenáři na stránkách tohoto čísla i mnoho jiných užitečných informací o problémech souvisejících se zdravím. Aby se všem takové problémy z daleka vyhýbaly přeje redakce 3

12 DaÀ z cigaret neplatíme pouze státu. Kdo na tento ná zlozvyk doplácí nejvíce, není ani tak na e kapsa jako spí e zdraví. Popáleniny patfií k nejtûï ím úrazûm, které mohou ãlovûka potkat. Mnohdy jde po takovém poranûní doslova o holé pfieïití, a velice proto záleïí na lékafiské péãi, jíï se poranûnému dostane. 24 Ortodoncie nebo také ãelistní ortopedie je stomatologickou disciplínou, která se zab vá prevencí, vyhledáváním, diagnostikou a léãbou nepravidelností v postavení zubû a ãelistí. 28 4

Obsah 50 Dûdiãnost je hlavním pûvodcem kfieãov ch Ïil (varixû). Vyskytují-li se u jednoho, nebo dokonce u obou rodiãû, je moïné pfiedpokládat, Ïe aï s 90% jistotou se objeví i v dal ích generacích. 64 Nejrizikovûj í skupinou, která je ohroïena meningokovou nákazou, b vají dûti do ãtyfi let a dospívající mládeï ve vûku od 15 do 20 let. Pfiedpokládá se, Ïe dûvodem mûïe b t v voj ãi zmûna imunitního sytému v tomto vûkovém období. 8 Hrozba jménem rakovina 9 Statistiky jsou alarmující 10 Nejčastější nádorová onemocnění 12 Rakovina plic 14 Když život dostane jiný směr 16 Pro medicínu bych se rozhodl znovu 19 Pomohou rostlinné hormony v boji s rakovinou? 20 Angína 22 Trápí vás kašel a rýma? 24 Ortodoncie 27 Chrápání lze odstranit 28 Vinohradská nemocnice specialista na popáleniny 30 Psychologický vývoj dítěte 34 S astmatem můžeme žít naplno 36 Suché oko 40 Učme se radosti ze života od nevidomých 42 Lupénku lze léčit 44 Ekzematiků přibývá 46 Plísňová onemocnění 48 Heřmánek pravý 49 Mléčné bakterie 50 Problém zvaný křečové žíly 52 Nepodceňujme péči o štítnou žlázu 54 Močové infekce 56 Nepodceňujme chlamydie 57 Gynekologické záněty záludný nepřítel 58 Pálí vás žáha? 59 Jaké jsou příčiny nadýmání 60 Revma není jedna nemoc 63 Co je celozrnné, je zdravé 64 Očkování proti meningokokovým nákazám 67 Epilepsie u dětí 68 Tajemství akupunktury 70 Nové lázně v Česku 5

I s rakovinou lze nûkdy bojovat Rakovina je vážným onemocněním ohrožujícím život člověka, prostřednictvím preventivních prohlídek a zdravého životního stylu můžeme do značné míry tomuto zákeřnému onemocnění předcházet. Typickým příkladem onkologického onemocnění, které lze při včasné diagnóze úspěšně vyléčit, je rakovina děložního čípku. Foto ãísla

âasto sly íme, Ïe nádorová onemocnûní patfií mezi takzvané choroby civilizaãní. Z archeologick ch nálezû v ak víme, Ïe nádorov mi onemocnûními rûzného druhu trpûlo lidstvo prakticky odjakïiva. Hrozba jménem rakovina 8 Téma ãísla

V znamn rizikov faktor: vûk Vzhledem k této statisticky prokázané skutečnosti, je zcela zřejmé, proč se nádorová onemocnění stala naléhavým celosvětovým problémem až v průběhu posledních padesáti let. Nejčastěji se totiž nádory začínají objevovat až po překročení šedesátky. Některé, jako například karcinom prostaty, dokonce až kolem sedmdesátého roku věku. Pokud se tedy člověk dožíval průměrného věku padesáti let, většina nádorů byla poměrně vzácná. Až když se průměrný věk přiblížil sedmdesátce, a dnes dokonce osmdesátce, byl zaznamenán poměrně velký statistický nárůst počtu případů. Dalším důvodem nižšího výskytu nádorů v minulosti byla pochopitelně u řady z nich i omezená možnost stanovení přesné diagnózy. Dal í rizikové faktory Ačkoliv o rizikových faktorech většiny nádorů toho víme bohužel příliš málo, můžeme z dosavadních znalostí shrnout, že 15 30 % nádorů na světě má na svědomí tabák, na vzniku 10 25 % nádorů se pravděpodobně podílejí chronické infekce a na 15 30 % také naše výživa. Jedním z často uváděných rizikových faktorů je alkohol. Jeho nadměrná konzumace se může podílet na vzniku řady nádorových onemocnění, často společně s kouřením. Měli bychom vědět, že všechny tyto nejvýznamnější příčiny vzniku nádorových onemocnění jsou pokud ne přímo odstranitelné, tak tedy alespoň ovlivnitelné. Cílená zdravotnická osvěta by měla v tomto směru z dlouhodobého hlediska přinášet své plody, a to přinejmenším v rozvinutých, ekonomicky vyspělých zemích, mezi které se dnes už počítá i Česká republika. Moderní metody odhalování nádorû Významnou úlohu při hledání příčin vzniku nádorových onemocnění hraje epidemiologie. Ta také vyvrací některé mýty, které se kolem nádorových onemocnění nashromáždily. Dlouhodobá sledování výskytu nádorů a vývoje úmrtnosti na nádorová onemocnění kupříkladu ukazují, že v průběhu 20. století stoupal výskyt zvláště některých typů nádorů, přičemž ale výskyt jiných ve stejné době klesal. Úmrtnost na nádorová onemocnění však zůstávala v podstatě stejná nebo stoupala jen mírně. Pozitivní vliv na tyto trendy má především včasná identifikace nádorů. U většiny z nich platí, že pokud jsou odhaleny včas, je tu značná šance na vyléčení. To však předpokládá spolupráci pacientů a především jejich účast na screeningových programech, které jsou u nás hrazeny zdravotními pojišťovnami. Pokud je nádor odhalen až v pokročilém stadiu, je léčba méně úspěšná, pokud ne zcela nemožná. Screeningové metody jsou šetrné k pacientovi, příliš ho nezatěžují. Nejsou rovněž natolik nákladné, aby nemohly být aplikovány na široký vzorek populace. Jejich cílem spolehlivě odhalit všechny vytypované patogenní změny, a jejich výsledky by tudíž měly podávat poměrně věrohodný obraz zdravotního stavu populace z hlediska nastavených kritérií. Následné metody léčby se řídí pokročilostí nádoru, celkovým stavem a věkem pacienta a mnoha dalšími fenomény, ať už se jedná o radikální zásah chirurgický, či léčbu hormonální, imunologickou nebo cytostatickou nejčastěji bývá využívána kombinace několika metod. zdroj: www.ordinace.cz Maligní nádor na kůži Maligní nádor v pokročilém stadiu Statistiky jsou alarmující Ipřes aplikaci nejmodernějších metod odhalování nádorových onemocnění jsou statistiky pořád alarmující. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) u nás zemřelo v roce 2003 jen na rakovinu plic 4227 mužů a 1341 žen. Tento druh rakoviny se projeví u 92,5 mužů na 100 000 obyvatel a u 26,7 žen na 100 000 obyvatel. Úmrtnost je přitom 85,1 na 100 000 mužů a 25,6 na 100 000 žen. Na vysoké úmrtnosti se tu podílí nejen pozdní diagnóza, ale i dosud poměrně málo efektivní léčba. Situace se nijak nelepší ani u kolorektálního karcinomu, v jehož případě zůstává bohužel Česká republika jednou ze zemí s nejvyšší incidencí tohoto nádorového onemocnění. V roce 2003 u nás onemocnělo touto nemocí 4568 mužů a 3306 žen. V diagnóze karcinomu kolorekta obou pohlaví zůstává situace stále neuspokojivá, a to i přes nastupující efektivnější a nákladnější léčbu. V oblasti časného záchytu nefunguje řádně zorganizovaný a efektivně vedený screening, uvádí se ve statistické zprávě ÚZIS. Nijak uspokojivá není ani situace v případě rakoviny prsu. Jen v roce 2003 onemocnělo v České republice touto nemocí 5784 žen. V tomto roce také 1939 žen na karcinom prsu zemřelo. Z uvedených statistických údajů vyplývá především důležitost preventivních opatření, zaměřených na eliminaci známých a ovlivnitelných rizik (kouření, stravovací návyky) a nezbytnost dobře organizovaných screeningových programů všude tam, kde lze oprávněně očekávat jejich výtěžnost ve smyslu časné diagnostiky screening prsu, screening kolorektálního karcinomu, shrnuje výsledky svého šetření ÚZIS. zpracoval jp s použitím údajů ÚZIS Mikroskopický snímek novotvaru Téma ãísla 9

Nejãastûj í nádorová onemocnûní est nejčastějších nádorových onemocnění představuje téměř polovinu všech v průběhu roku nově diagnostikovaných nádorů ve světě. Patří mezi ně karcinomy plic, prsu, žaludku, kolorektální karcinom, karcinom jater a karcinom děložního čípku. Karcinom plic: nejãastûj í nádor na svûtû Vminulosti šlo o typický nádor vyššího věku. Zlozvyk kouření však posunul jeho výskyt i do nižších věkových skupin. V roce 2000 se na výskytu nových nádorových onemocnění ve světě podílel 12,5 %. Až 90 % všech nádorů plic nějak souvisí s tabákem, tedy nejenom s kuřáctvím, ale i s tzv. pasivním kouřením, šňupáním nebo žvýkáním tabáku. V zemích, kde poklesla spotřeba cigaret, se s určitým časovým posunem snížil i výskyt karcinomu plic. Ačkoliv karcinom plic je absolutně nejfrekventovanějším nádorem na světě, neznáme způsob, jak spolehlivě odhalit jeho časná stadia, která by se ještě dala s úspěchem léčit. Když se u pacienta objeví zdravotní obtíže, je již nádor obvykle tak rozsáhlý, že jeho léčba, ať již operativní nebo kombinovaná s chemoterapií, bývá málo účinná. Časná, úspěšněji léčitelná stadia nádorů plic představují spíše náhodný nález při RTG vyšetření plic. Rakovina prsu: hrozba pfiedev ím pro nûïnûj í polovinu lidstva Dalším v pořadí, co do četnosti výskytu, je karcinom prsu (10,1 %). Když si uvědomíme, že se týká v podstatě jen jedné poloviny lidstva, jsou čísla informující o jeho výskytu ještě dramatičtější. Bohužel se tento nádor objevuje v relativně nízkém věku, alespoň v porovnání s nádory mužskými. Vzestup výskytu začíná už kolem 35. roku života, nicméně maximální strmosti křivka dosahuje po 40., respektive po 45. roku věku. Naštěstí má tento typ nádoru při včasném odhalení většinou relativně dobrou prognózu. U nás se provádí screeningové vyšetření od 45 let věku ženy. Touto věkovou hranicí počínaje má každá žena nárok na mamografické vyšetření prsou každé dva roky až do svých 69 let, kdy riziko statisticky klesá. Ve vlastním zájmu by každá žena měla absolvovat ještě ultrazvukové vyšetření prsou, které je rovněž zdravotními pojišťovnami plně hrazeno. Navíc by si ženy měly už od mládí provádět tzv. samovyšetření prsou. O této technice je poučí jejich ženský lékař. Pokud se v rodině vyskytl karcinom prsu opakovaně, měla by žena být pod kontrolou lékařů ve specializovaných mamologických poradnách už mnohem dříve, protože některé karcinomy prsu představují dědičné zatí- 10 Téma ãísla

žení a většinou se v takovém případě objevují už v nižším věku. Neznáme mnoho rizikových faktorů, které ovlivňují výskyt karcinomu prsu. Nicméně je známo, že čím delší dobu žena kojí, tím více se snižuje riziko vzniku tohoto typu karcinomu. Ženy, které mají první dítě až po třicítce, se naopak vystavují poněkud většímu nebezpečí vzniku karcinomu prsu. Karcinom Ïaludku nádor, kter je na ústupu Nádor, který celosvětově zaujímá místo třetí, je karcinom žaludku, s 9,8 %. Od počátku 20. století však ve většině rozvinutých zemí jeho výskyt postupně klesá. Trvalým problémem zůstává nyní především v Japonsku nebo ve státech bývalého Sovětského svazu. Jeho výskyt pravděpodobně souvisí se složením stravy, snad hlavně s její nedostatečnou tepelnou úpravou, respektive s konzumací syrové stravy a s tím spojeným výskytem chronických infekčních onemocnění trávicího traktu, především pak právě žaludku. U nás se jeho výskyt pohybuje na relativně nízké úrovni. Nicméně vzhledem k tomu, že stejně jako u karcinomu plic nemáme žádné možnosti zachytit rané signály choroby a neexistují ani screeningová vyšetření, je jeho perspektiva dosti nepříznivá. Když se totiž objeví obtíže, nádor často už prorůstá (metastazuje) do svého okolí, a ani operační zákrok nebývá proto na dlouhou dobu úspěšný. Kolorektální karcinom Na čtvrtém místě žebříčku se z hlediska četnosti umístil kolorektální karcinom s 9,5 %. V podstatě se jedná o dva nádory. V některých přehledech se uvádějí odděleně: jako karcinom konečníku a karcinom tlustého střeva. U mužů je v České republice výskyt obou těchto nádorů prakticky shodný, u žen mírně převažuje karcinom tlustého střeva. U mužů i u žen v naší republice jsou tyto nádory na druhém místě co do četnosti výskytu. (U mužů dominuje karcinom plic, u žen karcinom prsu.) Tyto nádory dolní části trávicího ústrojí mají při včasném odhalení relativně dobré vyhlídky na vyléčení. Proto se také u nás přistoupilo k zavedení screeningové metody, která by měla zjistit přítomnost nádoru už v jeho počátečním stadiu. Tato metoda je založená na principu odhalení tzv. okultního krvácení, tedy stop krve ve stolici. Ty totiž mohou být první známkou existence nádoru. Každý občan naší republiky starší 50 let má jednou za dva roky nárok na toto vyšetření. Odběr si provede každý sám doma, přičemž odběrovou soupravu i náležité poučení poskytne praktický lékař. Zdrojů krvácení je ovšem ve střevech hodně (např. hemoroidy), takže toto vyšetření dává často falešně pozitivní výsledky. Proto je třeba odběry opakovat, případně jejich výsledky ověřit endoskopickým vyšetřením. I u tohoto nádoru známe jen některé rizikové faktory, či spíše faktory, které riziko vzniku nádoru dolní části trávicí trubice snižují. Jak se dá očekávat, půjde opět o faktory spojené se stravou a jejím složením. Naše strava by například měla obsahovat dostatek vlákniny. Jedním z nejvýznamnějších ochranných faktorů je normální váha a dostatek tělesného pohybu. Riziko vzniku těchto nádorů tedy výrazně stoupá u lidí, kteří nedokázali akceptovat zásady zdravého životního stylu. Karcinomy jater a dûloïního ãípku S mírným odstupem pak přehled nejčastějších nádorů na světě uzavírají karcinom jater (5,8 %) a karcinom čípku děložního (5,2 %). Karcinom jater u nás patří ke vzácnějším nádorům, zatímco v rozvojových zemích, především v Jihovýchodní Asii, je naopak jedním z nejčastějších. U nás se naštěstí nevyskytují nejvýznamnější rizikové faktory pro vznik tohoto nádoru, kterými jsou chronická infekční žloutenka B a C, jaterní paraziti a konzumace potravin kontaminovaných plísněmi, konkrétně produktem jedné z plísní aflatoxinem. Tomografické znázornění nálezu rakoviny plic. Nádor je vyznačený červeně. Víte, že... Rakovinu jícnu lze zjistit jednoduch m testem Doktorka Rebecca Fitzgeraldová z Camridge přišla na jednoduchou metodu, jejíž pomocí lze zjistit, zda člověk trpí rakovinou jícnu. Zatímco doposud jedinou metodou ke zjištění počátečních příznaků rakoviny byla trubice s kamerou zastrčená do jícnu, Fitzgeraldová přišla s nápadem, aby pacient spolkl pórovitou pilulku, která je zavěšena na nitce. Když se pilulka dostane do jícnu, vytáhne ji za nitku ven. Ta cestou seškrábne buňky ze stěny jícnu a ty jsou pak následně testovány. Pokud budeme schopni rakovinu diagnostikovat v počátečních fázích, budou mít pacienti daleko vyšší šanci na přežití, uvedla Fitzgeraldová, podle níž je v takovém případě šance na přežití až 80 %. red Poslední z této skupiny nádorů se u nás vyskytuje, i když by tomu tak nemuselo být. Karcinom děložního čípku je obvykle spojován s chronickými infekcemi ženského pohlavního ústrojí, a ty bývají vysvětlovány především častým střídáním partnerů, zvláště pokud se objeví u žen, které ještě nerodily. V tomto případě se nejedná o známé pohlavní choroby, ale o nemoci, jejichž projevy nejsou většinou nijak nápadné, a proto bezprostředně nepřivedou svou nositelku k lékaři. Jsou často způsobovány i viry, což poněkud znesnadňuje jejich identifikaci a následnou léčbu. Vzhledem k uvedeným rizikovým faktorům se onemocnění může objevit velmi brzy, již po 20. roce věku. Toto onemocnění má nicméně rovněž velmi dobrou prognózu, neboť lze odhalit již stadium před samotným vznikem nádoru, tzv. prekancerózu. Následný zákrok je velmi šetrný a nijak radikální, takže ženu neomezuje v jejím dalším životě. V případě tohoto onemocnění se u nás nehovoří o screeningu, protože každá žena by měla jednou ročně navštívit svého gynekologa, a ten při běžné prohlídce provádí toto nezatěžující vyšetření na přítomnost tzv. prekancerózy (tzv. cytologie). Problémem zůstává, že řada žen nepovažuje preventivní návštěvu gynekologa za nutnou, a když se objeví obtíže, bývá často už pozdě. zdroj: www.skolazdravi.cz Téma ãísla 11

Rakovina plic DaÀ z cigaret neplatíme pouze státu. Kdo na tento ná zlozvyk doplácí nejvíce, není ani tak na e kapsa jako spí e zdraví. Ve výčtu a závažnosti způsobených nemocí předstihuje tabák i alkohol a jiné lehké i tvrdší drogy. Nejzávažnějším a vzhledem k masivní kampani i nejznámějším onemocněním způsobeným kouřením je, podle strohého varování ministerstva zdravotnictví, právě rakovina plic. Nejroz ífienûj í typ rakoviny Ještě na počátku minulého století byla rakovina plic poměrně vzácným onemocněním. Do středu veřejného zájmu se nemoc dostala kvůli rozšířené konzumaci cigaret. Vzhledem ke snadné dostupnosti se cigareta brzy stala nezbytným společenským doplňkem napříč sociálními vrstvami. První důkazy o souvislosti kuřáctví s rakovinou plic začali lékaři přinášet již ve 30. letech minulého století. Následné vědecké studie pak tento závěr definitivně potvrdily. Dalších 30 let trvalo, než se na krabičkách od cigaret objevilo varování o škodlivosti kouření. Od té doby se výskyt rakoviny plic poměrně stabilizoval. Četnost případů se nezvyšuje, zůstává však stále závratná. Rakovina plic je nejčastějším nádorovým onemocněním v naší republice i v ostatních civilizovaných zemích. Na následky této nemoci umírá každý dvacátý muž, a u žen její výskyt v současné době dokonce stoupá. Pfiíãiny rakoviny plic Příčinou vzniku rakoviny plic je především působení látek způsobujících zhoubné bujení tzv. kancerogenů. Nejvýznamnější skupinou jsou tzv. N nitrosaminy. Tyto látky způsobují vznik nádoru již ve velmi malém množství a jejich účinek je přímo závislý na dávce. Příjem těchto látek s potravou (např. v uzeninách), prostřednictvím kosmetických přípravků a zemědělských produktů je v podstatě zanedbatelný. Jejich nejhojnějším zdrojem jsou právě tabákové výrobky. Kouřením se vystavujeme až desetkrát většímu množství nitrosaminů, než je souhrn všech kancerogenů, které nás jinak v běžném životě ohrožují. Jak se rakovina plic projevuje? Zákeřnost tohoto onemocnění spočívá především v nenápadnosti jeho počátečních projevů. Dokud je rakovina plic dobře léčitelná, v podstatě se neprojevuje. Léčebné úspěchy se tak týkají spíše náhodných nálezů rakoviny na rentgenových snímcích hrudníku prováděných z jiných diagnostických důvodů. Pokud je již nádor pokročilejší, může se projevit pestrou škálou obtíží. Varovným signálem je například dlouhotrvající a neustupující kašel, chrapot, vykašlávání krvavého hlenu a bolesti v oblasti hrudníku. Obecné příznaky nádorového onemocnění je možné pozorovat také jako ztrátu chuti k jídlu, pozvolný úbytek tělesné hmotnosti, občasné teploty a únavu. Příznaky nejsou nijak charakteristické právě pro rakovinu plic. Mohou se vyskytovat u celé řady jiných chorob. Právě pro nedostatek specifických obtíží musí být při jejich výskytu pomýšleno i na možnost přítomnosti plicního nádoru. Vy etfiení Lékařskou kontrolou by měl projít každý kuřák nad 50 let věku. Pokud lékař vysloví podezření na nádor plic, podrobí se pacient celé řadě vyšetření. Karcinom je nutno spolehlivě prokázat, určit jeho velikost, umístění a citlivost na různé druhy léčby. Důležité je i posouzení celkového zdravotního stavu a fyzické zdatnosti, rozhodne-li se lékař pro operační zákrok. Nejdůležitějšími metodami vyšetření plic jsou rentgen a bronchoskopie. Kromě rentgenového snímku hrudníku se používá vyšetření technikou CT (počítačová tomografie). Jedná se o přesnější zobrazení tkání lidského těla pomocí rentgenových paprsků. Vyšetření je zhruba stejně nenáročné jako běžný rentgenový snímek. Bronchoskopie je endoskopická vyšetřovací metoda u- možňující prozkoumat vaše průdušky pomocí dlouhého ohebného kabelu. Vyšetření se 12 Téma ãísla

provádí buď při vědomí po lokálním znecitlivění hrtanu speciálním sprejem, ale i v celkové anestezi. Vyšetření zároveň umožňuje odebrat vzorky podezřelé tkáně a spolehlivě tak prokázat zhoubnost plicního nádoru. Po zahájení léčby se provádějí pravidelné kontroly její úspěšnosti. K přesnému stanovení diagnózy zhoubného plicního nádoru je vždy potřebné odebrat tkáň k cytologickému nebo histologickému vyšetření, což znamená laboratorní vyšetření speciálně zpracované tkáně pomocí mikroskopu i jiných metod. Cílem je jednoznačně rozhodnout, zda vyšetřovaná tkáň splňuje kritéria zhoubného nádoru. Je to prakticky jediné vyšetření, pomocí něhož může být naprosto spolehlivě potvrzena nebo vyvrácena diagnóza karcinomu. Léãba Pokud je rakovina plic prokázána, měla by být léčba zahájena neprodleně. Její metoda závisí na histologickém typu a rozsahu nádoru. Důležitým faktorem je skutečnost, zda je nádorem postižena jen plicní tkáň nebo jestli už došlo k rozšíření nádoru do mízních uzlin nebo ke vzniku nádorových ložisek ve vzdálených orgánech tzv. metastazy. Chirurgické odstranění plicního nádoru je stále nejúčinnější metodu pro dlouhodobé vyléčení. Chirurgicky je možné odstranit i nádory, které metastazovaly do blízkých mízních uzlin. Podle velikosti a umístění nádoru se provádí buď odstranění části plicního křídla, nebo celé jedné plíce. Nádorové buňky je možné ničit i pomocí radioaktivního záření. Tohoto postupu se využívá především v případech, kdy není možné nádor odstranit chirurgicky v celém jeho rozsahu. Léčebné záření je možné aplikovat zevně, kdy se zářič nachází mimo tělo. Léčebné kúry probíhají obvykle denně, přičemž samotná doba aplikace jedné dávky trvá pouze několik desítek vteřin. Celý cyklus trvá obvykle měsíc. Účinků radioaktivního záření lze využít i ke zmírnění bolestí způsobených nádorovým onemocněním. Dalším způsobem, jak aplikovat záření, je tzv. brachyradioterapie. Tato metoda spočívá v zavedení radioaktivního zářiče do plic co nejblíže k nádoru. Zářič se zavádí do průdušek pomocí bronchoskopu. Samotné ozáření trvá jen několik minut. Výkon je možné opakovat v intervalu jednoho či několika týdnů. V některých případech podle typu a rozsahu nádoru, rozsahu chirurgického výkonu a celkového stavu pacienta se zahajuje také léčba pomocí cytostatik (tzv. chemoterapie). Cytostatika jsou léky toxicky působící na buňky nádorové tkáně. Na rozdíl od chirurgické léčby a radioterapie mají cytostatika schopnost hubit všechny nádorové buňky v těle. Jejich podávání je vedeno snahou zabránit vzniku dalších nádorových ložisek po úspěšném odoperování plicního nádoru. Cytostatická léčba se většinou opakuje v několika týdenních cyklech. Snahou celé řady výzkumných lékařských týmů je vyvinout co nejúčinnější léčiva, která by pomohla zmírnit některé nepříjemné vedlejší účinky cytostatik. Prevence Co můžete pro své zdraví udělat již dnes, je rázně skoncovat s kouřením. Jak jednoduché a účinné! Ode dne, kdy přestanete kouřit, se riziko vzniku rakoviny plic začne snižovat. Zpočátku nepatrně, postupně však význam tohoto kroku nedocenitelně narůstá. zdroj: www.ordinace.cz Víte, že SPOLU S VAŠÍ VŮLÍ VÁM POMÁHÁ PŘESTAT KOUŘIT 24 hodin denně v České republice chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) trpí více než 700 000 lidí? Tato nevyléčitelná nemoc vznikne u 40 % kuřáků! Celosvětově je úmrtnost na CHOPN pátou nejčastější příčinou úmrtí. V České republice ročně na CHOPN zemře více než 1 500 nemocných. Náplast NiQuitinCQ aplikovaná po dobu 24 hod. dodává tělu velmi rychle dostatečné množství nikotinu. Tím významně snižuje ranní abstinenční příznaky a zvyšuje šanci přestat kouřit. Program pro postupné odvykání kouření. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Použití: Nalepte 1 náplast denně na kůži. Obsahuje nikotin. Další informace lze získat na www.niquitincq.cz nebo na tel.: 222 001 111 Téma ãísla www.niquitincq.cz

KdyÏ Ïivot dostane jin smûr Střídání radostných událostí s bolestnými provází téměř každý lidský život. Přestože v období fyzického nebo duševního strádání nám pomáhají naše vnitřní i vnější zdroje, nelze se na utrpení dopředu připravit. Do vážné situace se dostávají především lidé, u kterých bylo zjištěno život ohrožující onemocnění. Jaké psychologické změny takovou novou situaci doprovázejí? Jak psychicky i prakticky tuto zátěž zvládat? Jak může pomoci rodina, kolegové, přátelé? Na poãátku je ok Na začátek tohoto těžkého životního období vzpomínají později pacienti jako na období šoku. Jeden pacient, kterému lékař oznámil, že má zhoubný nádor na plicích, na to reagoval slovy: Pane doktore, jste si jist, že jde skutečně o moje plíce? Nemůže to být omyl? Pro šokovou reakci je typické, že při ní na člověka nepůsobí jeho pocity. Jedná se v podstatě o vrozenou reakci, která pomáhá v danou vyhrocenou chvíli zajistit holé přežití sdělené zprávy. Pacienti většinou prožívají stavy bezradnosti, často zapomínají důležité informace organizačního charakteru, např. termíny dalšího vyšetření, operace apod. Pro jejich jednání je typická nesoustředěnost, bezcílnost, někdy mají subjektivní pocit, jako by šlo o někoho jiného, jako by na svůj úděl nahlíželi z vnějšku. Pro někoho je v takové situaci typická strnulost, pro jiného bojová či útěková forma reakce. Jak můžeme v této fázi nemocnému pomoci? Důležitá je v těchto chvílích už samotná blízkost druhého člověka, možnost sdílet s někým, co se stalo, hledat společně, co je třeba zařídit, přinášet naději. Jsme totiž na začátku úplně nové životní etapy, a je proto třeba využít všech příležitostí nejen k léčbě v medicínském slova smyslu, ale i k duševní podpoře. Doprovázejte proto své blízké zejména tehdy, když se mají dozvědět výsledek důležitého vyšetření, když jsou například pozváni k mamární či melanomové komisi, ve chvílích, kdy je lékař posílá na onkologii do konziliární ambulance apod. Po oku se dostaví vnitfiní zmatek Odeznění šoku poznáte lehce, nemocného náhle zaplaví přemíra pocitů. Vznikne zcela přirozeně chaos, vždyť se toho najednou v životě tolik mění! Přicházejí výčitky. Co jsem udělal/a špatně? Mohu si za svou nemoc sám/sama? Jaký je podíl cizího zavinění? Obviňováni jsou lékaři za nedostatečnou péči, nadřízení a kolegové za přílišnou stresovou zátěž v práci, partneři za komplikace v rodinných vztazích. Mám před sebou ještě nějakou budoucnost? A jakou?, táže se nemocný. Bude už můj život naplněn jen bolestí, úzkostí a beznadějí? Čeho se budu muset dočasně nebo třeba i trvale vzdát? Téměř každý má nějakou teoretickou zkušenost s onkologií, a ta alespoň na počátku určuje představu o dalším průběhu nemoci. Kdo se dozvěděl, že se někdo léčil a uzdravil, plně se vrátil do života, bude prožívat vlastní situaci jinak, než člověk, kterému někdo z blízkého okolí na onkologické onemocnění zemřel. V tomto období nemocný většinou potřebuje zejména to, aby někdo trpělivě snášel všechny jeho pocity, tedy nevymlouval mu je, ani před nimi neuhýbal. Jsou důležité, protože kdo jimi projde, má připravenu cestu k přijetí své nemoci a také k hledání způsobů, jak zvládnout všechny náhlé a tak významné životní změny související se samotnou léčbou, s obavami o vlastní osud, ale i osud svých blízkých partnerů, dětí. Určitě napadne nás i nemocného otázka: Jaký smysl má tato nemoc? Buďme rozvážní při volbě odpovědi. Připomeňme si známé úsloví, že život žijeme dopředu a rozumíme mu dozadu. Podle psychoterapeutky, dr. Lukasové, utrpení samo o sobě smysl nemá, ale člověk může svému utrpení smysl dát. Závažnou nemoc můžeme přirovnat k bouři na moři. Síla bouře způsobí, že burácející vlny vyplaví na břeh věci, které by se sem za běžného počasí nikdy nedostaly. V písku můžeme najít vzácnou mušli stejně jako nepotřebné harampádí. A zejména sám nemocný ve svém utrpení ostřeji vnímá, v jak kvalitních vztazích doposud žil, co mu vlastně v životě chybělo, aniž si to třeba do této chvíle plně uvědomoval. Lze se ale také setkat s těmi, kteří veškerou odpovědnost za svou léčbu přenášejí na lékaře a další zdravotníky. Úporně se přitom snaží setrvávat ve svém zaběhnutém způsobu života a neakceptují žádné změny. Odpověď každého člověka na otázky, které klade sám život, je totiž vždycky jedinečná a neopakovatelná. 14 Téma ãísla

Pacient nepotfiebuje laciné rady Onkologická léčba je většinou časově náročná, pacienta stojí spoustu sil, přináší nepříjemné obtíže způsobené vedlejšími účinky léčby. Jednou mi jedna pacientka vyprávěla: Byla jsem na vycházce a potkala jsem kolegyni. Bydlela kousek od místa setkání a byl zrovna čas oběda. Pozvala mě k sobě a společně jsme se najedly. Moc mi to pomohlo, protože po operaci jsem nemohla zatěžovat ruku. Hezky jsme si u toho popovídaly. Tento příklad ukazuje, že ve chvílích náročných životních zkoušek potřebujeme kolem sebe lidi, kteří o nás stojí. Pocit, že jsem milován, vrací chuť do života i za těchto těžkých okolností. Nedávejte tedy nemocným ve chvíli, kdy nemoc pokračuje i přes veškeré úsilí ji zastavit, laciné rady typu: Musíš bojovat. Nemocný se pak cítí nepochopen a osamocen. Není bohužel výjimkou, že nemocní bývají skutečně často sami. Prožívejte tedy čas, který jim můžete dát k dispozici, s plnou intenzitou a upřímně se zajímejte o jejich názory, pocity i přání. Co se stane, kdyï léãba nebude úãinná? Úzkost a obavy mohou oslabovat činorodost, chuť i schopnost z něčeho se těšit. Psychologicky je důležité žít právě teď, nečekat na to, až nebo jestli se podmínky zlepší. Po léčbě, zejména v období prvních, většinou častějších kontrol, se objevuje otázka: Co když se nemoc vrátí? Pokud strach není příliš intenzivní a nebrání v prožívání a vytváření života, odezní v průběhu času. V opačném případě je většinou třeba odborná pomoc. Pamatujte na to, že strach má mnohem více šancí, když nalezne v nitru člověka prázdnotu. Opětovný návrat nemoci je pak pro naději a víru ve vyléčení skutečným otřesem. Někdo mobilizuje veškeré síly do další léčby a možnost smrti si nepřipouští. Jiní nemocní si realitu smrti naopak uvědomovat začnou. V těchto chvílích může nemocný sám oslovit někoho, kdo mu může pomoci s psychickým tlakem, který je nad jeho síly. Takové setkání i rozhovor je samozřejmě náročný, protože všichni jsme smrtelní a nikdo z nás není s tímto tématem definitivně hotov. Nejčastěji se nemocní obávají bolesti, bezmocnosti, osamocenosti, nicoty po smrti, jak obstojí před Bohem. U mnohých věřících znamená smrt naději na život věčný, představuje trvalé spojení s Boží láskou. Pamatujte ale na to, že pro každého člověka je smrt spojena s nárokem rozloučit se na této zemi se všemi a se vším. Když je smrt skutečně na dosah, uvědomují si ji téměř všichni nemocní, i ti, kteří o ní nikdy otevřeně nehovořili. Nevyléčitelně nemocní většinou vnímají projevy lásky a péče. Přinášejí jim útěchu, přestávají se tolik obávat toho, co nevyhnutelně přijde. Každý, kdo sdílí s umírajícím jeho poslední chvíle, může hledat různé způsoby, aby se s ním dotyčný cítil dobře. V těchto chvílích ovšem potřebuje blízkost, podporu a pomoc i rodina umírajícího. Vždy je výhodou, když se do pomoci zapojí celý tým, tedy kromě psychologa, lékaře a ošetřovatelů také duchovní a dobrovolníci, přátelé. Žít až do konce a přijímat umírání i umírajícího v celé jeho jedinečnosti, to je psychologickým úkolem všech zúčastněných. Setrvat u umírajícího aï do posledního okamïiku V dnešní době, kdy většina pacientů umírá v nemocnicích nebo jiných zařízeních, chybí příbuzným zkušenost prožívat se svými blízkými poslední chvíle jejich života. O smrti jako takové se dnes vůbec málo hovoří a její přirozený majestát, patřící k životu stejně nerozlučně jako zrození, vyvolává ve většině lidí obavy, pocity strachu. Proto je u většiny přirozená touha zůstat u umírajícího spojena s úzkostí, zda takový úkol fyzicky i psychicky zvládnou. Rodinní příslušníci, kteří své blízké provázeli až do konce, za to byli většinou vděčni. Vykonali vše, co bylo v jejich silách. Mohli projevit svou lásku až do poslední chvíle. Stačí prožívat přítomnost, dát se vést láskou, intuicí a nechat si pomoci nebo poradit v tom, co se nedaří, v čem jsme bezradní. Posledním fungujícím smyslovým orgánem je sluch. Proto je dobré říci umírajícímu ve chvíli jeho odchodu slova lásky a rozloučení přímo do ucha, vnímá více, než si myslíme. I tento velmi hluboký prožitek smrti drahého člověka se téměř vždy po čase integruje mezi ostatní vzpomínky, a významně pomáhá v zármutku a hledání další životní cesty. Psycholog může pomoci onkologickému pacientovi i jeho rodině, aby mohli plněji prožívat radost i v období nemoci, a hledat s nimi způsoby, jak zmírnit strádání, doprovázet je při nalézání smyslu kterékoli životní etapy. Psycholog se naopak může od onkologicky nemocných učit, jak vzácný je dar života, jak cenné je utrpení spojené s přijetím životní danosti, jak velkou silou je láska, která dokáže projasnit i ty nejnáročnější okamžiky. PhDr. Martina Kosová FN Brno Téma ãísla 15

Pro medicínu bych se rozhodl znovu Profesor Jaroslav Blahoš je lékařem, který během své dosavadní kariéry získal vysoké uznání v zahraničí. Na přelomu století zastával dokonce funkci předsedy Světové lékařské asociace. Časopisu Vademecum zdraví, kde působí jako člen redakční rady, současný předseda České společnosti Jana Evangelisty Purkyně ochotně odpovídal i na otázky, které bezprostředně s medicínou nesouvisejí. Pane profesore, dnes jste velice známou osobností ve světových lékařských kruzích. Chtěl jste se odjakživa věnovat medicíně? Biologie a pak medicína mne zajímaly už na gymnáziu, když jsem začínal vnímat, jak obě tyto vědecké disciplíny spolu úzce souvisejí. Zaujaly mne především komparativní hlediska v biologii. Je fascinující, jak se různé anatomické struktury a fyziologické funkce vyvíjejí od nižších organismů k vyšším, nakonec až k člověku. Měl jsem štěstí, že na gymnáziu ve Strakonicích, a pak i v Praze-Karlíně, jsme měli profesory, kteří nás v tomto poznávání vývoje života mnohému naučili. Tak se vlastně už v průběhu gymnaziálního studia rýsovala moje profesní budoucnost. Jsem rád, že se tyto mladické sny nakonec staly nejen nedílnou součástí mé profese, nýbrž i mou celoživotní láskou, koníčkem, zábavou, prostě smysluplnou životní náplní. Kdybych byl po všech zkušenostech, kterých jsem jako lékař nabyl, dnes znovu postaven před možnost volby, rozhodl bych se určitě stejně. Proč jste mezi všemi specializacemi, vymezenými okruhem vašeho zájmu, volil právě endokrinologii? Můj zájem v oboru biologie a fyziologie se po promoci a vlastně ještě před ní, začal soustřeďovat na to, jakými způsoby jsou řízeny životní funkce. Z těchto regulačních systémů mne nejvíce upoutala právě funkce žláz s vnitřní sekrecí, tedy endokrinologie. Takový druh řízení nacházíme už u těch nejjednodušších živých organismů a víme, že existují dokonce hormony rostlin, fytohormony. Hormony a jim podobné látky ovlivňují funkce všech buněk v těle. K nim jsou dopravovány krevní cestou nebo mohou vznikat a působit lokálně. Hormonální regulace je také jedním z hlavních mechanismů, jak organismus reaguje na podněty zvenčí, jaká je jeho odpověď buď na stresové podněty, jsou-li krátkodobé, či jak se adaptuje na proměnlivé, déle trvající zevní impulzy. Endokrinní vlivy se projevují nejen v našich tělesných funkcích, ale mají výrazný vliv i na psychiku. Známe řadu endokrinních poruch, které se projevují právě v psychice nemocných. Letos vyjde kniha, na níž jsem se autorsky podílel spolu s prof. Zamrazilem a řadou dalších odborníků a která pojednává o integrační roli endokrinologie. 16 Rozhovor

Snažíme se v ní objasnit, jak se normální, ale i chorobné endokrinní funkce, promítají do jiných systémů. Můj osobní zájem se v poslední době soustřeďuje zejména na endokrinní řízení vápníkového a kostního metabolismu. I v endokrinologické profesi jsem měl štěstí na své učitele a spolupracovníky. U nás to byl napříkad doc. Šilínek z Endokrinologického ú- stavu, v Anglii bylo velice přínosné moje profesní setkání s profesorem Careem, v Paříži s profesorem Klotzem, v Tokyu s dr. Šišibou, v Uppsale sdr. Boströmem a mohl bych určitě jmenovat ještě celou řadu dalších známých osobností světové endokrinologie. Od roku 1990 jste předsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Mohl byste našim čtenářům činnost této instituce poněkud přiblížit? Česká lékařská společnost má dlouhou historii. Její počátky jsou spojeny se jménem našeho geniálního badatele, lékaře a humanisty J. E. Purkyně, který již v 60. letech 19. století inicioval založení Českého lékařského spolku. Ten pak prošel různými peripetiemi a proměnami, až získal podobu dnešní ČLS JEP. Cílem historického zakladatele, jehož jméno nese společnost trvale ve svém názvu, jakož i jeho spolupracovníků, byl nejen rozvoj a šíření poznatků lékařských věd a příbuzných oborů, ale také jejich praktické využívání v péči o zdraví občanů. Tyto základní cíle zůstávají i dnes hlavním posláním společnosti. ČLS JEP je dobrovolným a nezávislým sdružením lékařů, farmaceutů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví a příbuzných oborech. Naše Společnost je reprezentantem odborné lékařské činnosti v České republice. Podporuje odbornost nejen ve vlastních řadách, ale poskytuje své odborné zkušenosti a znalosti i jiným zdravotnickým organizacím, např. ministerstvu zdravotnictví, profesním komorám, interní grantové agentuře MZ ČR a dalším zainteresovaným institucím. Patří sem i organizace zabývající se problémy etickými, postgraduální výukou, ale také životním prostředím. Velice úzký vztah máme i k nejrůznějším sociálním institucím. ČLS JEP pořádá doškolovací kurzy ve všech oborech. Velice často jsme pověřováni předsednictvím na mezinárodních zdravotnických výstavách v České republice a organizací doprovodných akcí. Členové ČLS JEP jsou v redakčních radách odborných i obecně zdravotnicky zaměřených časopisů doma i v zahraničí. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně má rovněž úzké styky s evropskými i světovými zdravotnickými organizacemi. Z nich jsou nejvýznamnější Světová lékařská asociace (World Medical Association WMA), Fórum evropských lékařských asociací při WHO (EFMA), Union Européenne des Médecins Spécialistes (UEMS). Rada pro mezinárodní organizaci lékařských věd při WHO (Council for International Organization of Medical Science CIOMS), kde jsme členy výboru, stejně jako v Europänische Arbeitsgemeinschaft der Niedergelassenen Ärzte (EANA). Naše společnost uzavřela i bilaterální úmluvy s různými národními zdravotnickými organizacemi, jejichž cílem je výměna lékařů, zkušeností a informací. Úzkou spolupráci máme se slovenskými přáteli a kolegy, s nimiž jsme původně sdíleli jednu federální organizaci. Naše odborné společnosti jsou členy mnoha mezinárodních organizací, v nichž jsou jejich zástupci i členy výborů a předsednictev. Díky reputaci domácí i mezinárodní, které se naše společnost těší, jsou pocty, které ČLS JEP uděluje, přijímány s vážností, jež Arthur Rimbaud mne zaujal hlavnû proto, Ïe v letech 1880 aï 1891 Ïil v etiopském Hararu, tedy tamtéï, kde jsem zaãátkem edesát ch let po dva roky pracoval jako lékafi. jim náleží. Nejprestižnější z nich je cena J. E. Purkyně. Je udělována jedenkrát ročně na zámku v Libochovicích, rodišti J. E. Purkyně. Laureáta volí předsednictvo na základě návrhů organizačních složek. Jde vždy o významného lékaře, vědce a pedagoga. Sekretariát má své nakladatelské a tiskové centrum vydávající celkem 24 titulů. Pracovníci sekretariátu zabezpečují kromě jiného i veškerou aktivitu související s konáním lékařských sjezdů a řadu dalších funkcí. ČLS JEP má dnes zhruba 34 000 dobrovolných členů, kteří pracují ve více než 100 odborných společnostech a 40 lékařských spolcích. Co považujete za dobu výkonu funkce předsedy ČLS JEP za svůj největší osobní úspěch? Nemohu mluvit jen o svém osobním úspěchu. ČLS JEP má své předsednictvo a sekretariát, a kdykoli je třeba, je ve styku s představiteli našich organizačních složek. Takže úspěchy nebo spíše plody poctivé práce jsou dílem týmovým. Takto pojatá práce přinesla myslím své plody na domácí půdě i v zahraničí. ČLS JEP je uznávanou odbornou organizací a její význam nadále roste, zejména od té doby, kdy jsme se stali členy Evropské unie, s jejímiž zdravotnickými orgány jsme v úzkém styku. Důkazem úspěšné práce je i trvale zvyšující se počet našich členů. V letech 1999 až 2001 jste byl prezidentem Světové lékařské asociace. Jak jste byl do této funkce zvolen? Do prezidentské funkce Světové lékařské asociace (WMA) jsem byl zvolen v roce 1999 v tajném hlasování v kanadské Ottawě, a to dvěma sty delegáty valného shromáždění. WMA má dnes zastoupení v 80 zemích světa se zhruba asi osmimilionovou lékařskou obcí. Jde o nevládní organizaci (na rozdíl od WHO, která je organizací vládní). ČLS JEP byla přijata do WMA v roce 1990 na valném shromáždění v Kalifornii. Od té doby jsem postupně pracoval v různých funkcích ve výboru a podařilo se mi přispět k ustavení regionálních zastoupení WMA. Při sekretariátu ČLS JEP tak vznikla např. regionální úřadovna pro centrální a východní Evropu. Z předsednické funkce nevyplývá pouze reprezentace WHO ve světě. Prezident se aktivně účastní i složitých jednání, která se týkají nejrůznějších zdravotnických problémů, ne vždy snadno řešitelných. Aby měly výsledky takových jednání náležitý dopad, vyžadují často spolupráci s WHO, Mezinárodním červeným křížem nebo při různých humanitárních akcích Rozhovor 17

například s organizací Lékaři bez hranic. Poslední schůze regionálních organizací se konala koncem roku 2005 v Praze a na programu byla rizika epidemie ptačí chřipky a migrace lékařů ve světě. Jste také členem prestižní Académie Nationale de Médicine v Paříži a Rytířem Čestné legie. Přibližte nám prosím tato významná ocenění. Členství v Académie Nationale de Médecine pro mne představuje poctu, které si nesmírně vážím. V roce 1968 a 1969, tedy v době dočasné liberalizace, jsem pracoval na endokrinologické klinice u profesora Klotze v nemocnici Beaujon v Paříži. Tam jsem se seznámil s řadou významných osobností a opakovaně jsem přednášel o výsledcích naší výzkumné práce, mimo jiné u prof. Guineta v Lyonu a prof. Mirouze v Montpellier. Ti mne pak navrhli do Akademie jako zahraničního korespondujícího člena a poté, co se uvolnilo místo, jsem byl v roce 1992 v tajném hlasování zvolen do sekce interní medicíny. Počet členů jednotlivých sekcí je zde pevně stanoven a nový stálý člen může být zvolen jen tehdy, zemře-li některý z dosavadních členů. Když jsem byl v roce 1992 přijat, ukázal mi prezident Akademie v historických dokumentech, že mým českým předchůdcem byl J. E. Purkyně. Moje angažovanost ve francouzské Akademii, ve WMA, mnohostranná spolupráce s medicínskými a kulturními organizacemi ve Francii i založení Společnosti frankofonních lékařů v rámci ČLS JEP pak přispěly k udělení Řádu čestné legie, což představuje nejvyšší francouzské vyznamenání. Následně jsem se stal i předsedou České sekce nositelů Řádu čestné legie v České republice. Vím o vás také, že se zajímáte o literární historií. Dokonce jste napsal několik studií o Arthuru Rimbaudovi. Čím vás zaujal právě Rimbaud? Ano, Arthur Rimbaud mne zaujal hlavně proto, že v letech 1880 až 1891 žil v etiopském Hararu, tedy tamtéž, kde jsem začátkem šedesátých let po dva roky pracoval jako lékař. Československo mělo tehdy smlouvu s Etiopií o zdravotnické pomoci této zemi, a tak jsem se ocitl v nemocnici, jež sousedila s domem, kde Rimbaud tehdy žil, a to překvapivě nikoli jako světoznámý básník, nýbrž jako agent obchodní agentury z Adenu. Ve volných chvílích jsem se začal zajímat o tento Rimbaudův pobyt i o jeho nešťastný osud. Rimbaud byl v roce 1891 převezen do Marseille, kde byl operován pro sarkom pravého kolena. Tam také ve věku pouhých 37 let zemřel. Jaké další autory máte rád? Z našich autorů mám rád Karla Čapka, ale i Josefa Čapka, jehož Kulhavého poutníka začínám myslím teprve nyní, s odstupem let, lépe chápat. Mám rád spoustu našich i cizích autorů, ale bojím se jmenovat, abych náhodou nevynechal právě ty, kterých si hodně cením. Máte vedle literatury čas také na jiné koníčky a záliby? Určitě je mým koníčkem klasická muzika a její nejrůznější žánry, ale také folková hudba nebo swing. K němu mám osobní vztah, protože jako amatér, pianista a harmonikář, jsem na studiích s naším malým orchestrem o prázdninách jezdil do různých rekreačních podniků, kde jsme hráli populární hudbu k tanci. Ale mám rád i jiné formy umění. V sekretariátu ČLS JEP máme malou pinakotéku s obrazy s medicínskou tematikou. Velmi rád navštěvuji svůj rodný kraj, Pošumaví a Horažďovice, kde jsem prožil své mládí a jichž mám velkou čest být čestným občanem. Jiří Prinz 18 Rozhovor

Pořad České televize Planeta věda se dlouhodobě zabývá problematikou vědeckého výzkumu využitelného v medicíně. Ve spolupráci s Českou televizí vás s nejzajímavějšími z nich seznámíme. Pomohou rostlinné hormony v boji s rakovinou? Planeta věda âeští vědci v devadesátých letech zjistili, že rostlinné hormony je možné využít i při léčbě tak nebezpečné nemoci, jakou je rakovina. Dnes už na vývoji cytostatik nové generace pracují týmy po celém světě. Výsledky jsou zatím uspokojivé (vysoká účinnost a minimum vedlejších účinků), a tak léky založené na roskovitinu procházejí druhou částí klinických zkoušek. Topoliny první rostlinné hormony objevené v Čechách, stály v polovině devadesátých let na počátku výzkumu, který možná jednou povede k průlomu v léčbě rakoviny. Právě tyto hormony ze skupiny cytokininů, tedy látek podporujících dělení buněk a růst rostlin, objevil v olomouckém ústavu experimentální botaniky tým profesora Miroslava Strnada. My jsme před patnácti nebo dvaceti lety začali pracovat na látkách, které nazýváme aromatické cytokininy, což je právě jedna ze skupin rostlinných hormonů s docela výraznou biologickou aktivitou podporující růst rostlin. Právě z tkáně topolu jsme izolovali něco, co je možné nazvat jako první české rostlinné hormony, proto jsme je pojmenovali topoliny, říká Miroslav Strnad. Při zkoumání topolinů přišli vědci na jednu zajímavou věc: Stačí poměrně malá změna na složité struktuře molekuly a látka se začne chovat úplně jinak. Jestliže minimálně modifikujeme tuto molekulu, strukturně tak získáme látky, které mají trošku jiné vlastnosti nefungují jako rostlinné růstové hormony, ale jako látky, které mohou zpomalovat nebo zastavovat dělení lidských nádorových buněk, tvrdí Bohumil Trávníček z týmu profesora Strnada. Právě takovou drobnou změnou struktury topolinu vznikl olomoucin první uměle vytvořený rostlinný hormon, který působí v buňce tím, že blokuje působení enzymů, které zodpovídají za její dělení. Takzvané inhibitory cyklindependentních kináz se staly základem pro vývoj nové generace léků proti rakovině. Do výzkumu se zapojily téměř všechny světové farmaceutické firmy. Další úspěchy brzy zaznamenal i tým z Česka. Poté nastalo něco, čemu se dá říci racionální vývoj. Syntetizovali jsme velké množství látek, které byly potom testovány, a mezi nimi byla posléze nalezena látka pojmenovaná jako roskovitin. Tato látka se dnes nachází ve fázi druhého klinického zkoušení proti nádorům, vysvětluje M. Strnad. Roskovitin a další podobné látky znamenají do budoucna velký příslib. Podle klinických testů se zdá, že jejich účinnost bude vysoká, na rozdíl od klasických cytostatik nemají ani zdaleka tolik vedlejších účinků. Jejich účinnost se navíc v kombinaci s tradičními preparáty ještě zvyšuje. Roskovitin je zkoušen zejména ve spojení s jinými, klasickými cytostatiky, např. s taxolem, axorbicinem a dalšími. Má totiž silné synergické účinky s některými léčivy, což znamená, že aplikovaná léčiva se v účincích vzájemně podporují a v kombinaci mají obě tyto látky velmi silné protinádorové účinky, to znamená, že může dojít až k vyléčení pacienta, říká M. Strnad. K prvním pacientům by se léky na bázi roskovitinu mohly dostat nejdříve za tři až čtyři roky. První část druhé fáze klinických zkoušek nedávno úspěšně skončila v Anglii, Francii i Německu. Lék byl testován na nebezpečné rakovině plic i na některých formách leukemie zatím úspěšně. Vědci ale nechtějí vzbuzovat plané naděje zdůrazňují, že látka je stále pouze ve vývoji, a pro nemocné proto zatím není dostupná. Česká televize, Planeta věda V zkum 19

Angína Před rozvojem antibiotik byla angína závažným onemocním především pro své následné komplikace, jakou byla například tzv. revmatická horečka. Co angínu zpûsobuje? Nejčastějším původcem angíny je bakterie zvaná streptokok. Streptokok může být na krčních mandlích zjištěn i bez toho, aby působil nějaké zdravotní obtíže. Zda dojde k propuknutí angíny, závisí na mnoha faktorech. Rozhoduje naše celková připravenost čelit infekci, agresivita a množství přítomné bakterie. Infekce patří k tzv. kapénkovým nákazám tj. šíří se vzduchem, nejčastěji při kašli. Inkubační doba se pohybuje od 2 do 4 dnů. Po tomto období se začnou objevovat první nepříjemné pocity. Jak se projevuje? Příznaky angíny jsou všeobecně známé. Každý z vás určitě angínu několikrát v životě prodělal. Je to často poměrně banální onemocnění, jehož léčbu však není radno příliš podceňovat. Už samotný název angína (z latinského angere svírat) upozorňuje na charakter obtíží spojených s tímto onemocněním. Na počátku choroby se objevují nepříjemné pocity v krku škrábání, řezání. Obtíže se stupňují při polykání. Snažíte se většinou polykat co nejméně a při jídle si každé polknutí velmi dobře uvědomíte. Někdy se objeví zvýšená teplota i horečka, onemocnění může však proběhnout i při normální teplotě. Při pohledu do otevřeného hrdla si všimnete zarudnutí Mandle zasažené hnisavou angínou měkkého patra a zadní stěny hltanu. Nápadné jsou však především zduřelé a překrvené mandle. Při dalším průběhu nemoci se mohou na mandlích objevit charakteristické hnisavé čepy drobné bílé flíčky. V důsledku místního zánětu hrdla dochází k reaktivnímu zduření nejbližších mízních uzlin. Uzliny si můžeme sami nahmatat v oblasti pod dolní čelistí a před ušima. Zvětšené uzliny jsou tuhé a na pohmat bolestivé. Po odeznění infekce se zase rychle zmenší a zapadnou do podkožní tkáně. První pomoc První pomocí je jednoznačně včasná návštěva lékaře. Přecházení angíny není rozhodně žádným hrdinstvím a ohrožuje nemocného i jeho nejbližší okolí. Účinnou léčbou jsou antibiotika, která nasazuje nejčastěji praktický lékař. V žádném případě byste si je neměli ordinovat sami. Léčba musí byt nasazena cíleně s přesným dávkováním a určením celkové doby podávání léku. Rozhodnutí tohoto typu patří do rukou lékaře. Samoléčba může mít za následek jen nedostatečné vyléčení a pěstování odolnosti mikrobů vůči antibiotikům. Protože antibiotika působí na střevní mikroflóru, je vhodné léčbu antibiotiky doplnit přípravkem posilujícím imunitní systém. U praktického lékafie Bolesti v krku při polykání provázené teplotami nebo bez teplot, škrábání v krku a pocit nepříjemně oteklého hrdla by vás měly přimět k návštěvě praktického lékaře. Lékař vás nejdříve podrobně prohlédne. Podívá se vám do kr- 20 Diagnóza